podstata a fungování - Partnerství v oblasti energetiky

PODSTATA A FUNGOVÁNÍ
KLASTROVÝCH INICIATIV
PaedDr. Pavla Břusková I Mgr. Eva Hudečková I Ing. Jan Poledník
Ing. Marek Šarlej I doc. Dr. Ing. Tadeáš Ochodek
PODĚKOVÁNÍ
Realizační tým Moravskoslezského energetického klastru
věnuje poděkování autorům informačního manuálu „Podstata a fungování klastrových iniciativ“.
Odborná práce byla realizována za finančního přispění Evropské unie v rámci projektu
CZ.1.07/2.4.00/31.0080 Partnerství v oblasti energetiky.
1
2
OBSAH
OBOROVÉ KLASTRY V GLOBÁLNÍ EKONOMICE
1. KLASTRY A JEJICH PŘÍNOSY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.1. Faktory vzniku klastrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.2. Typy klastrů dle odvětvové struktury . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.3. Přínosy klastrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2. KLASTROVÁ INICIATIVA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1. Identifikace klastrů v regionu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.2. Vztahy mezi politikami a podnikatelským prostředím klastru .
3. KLASTROVÁ ORGANIZACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.1. Postup vzniku klastrové organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2. Životní stádia klastrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.3. Governance klastrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.4. Management klastru a činnosti klastrové organizace . . . . . .
3.5. Úkoly managementu klastru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.6. Činnost klastru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.7. Služby zajišťované klastrovou organizací . . . . . . . . . . . . . . .
4. PŘÍNOSY KLASTRŮ PRO ČLENY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5. ZKUŠENOSTI GLOBÁLNĚ ÚSPĚŠNÉHO KLASTRU. . . . . . . . . .
.5
.5
.5
.5
.6
.7
.8
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
10
10
11
11
11
12
13
13
16
17
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
20
21
22
24
25
25
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
27
27
27
28
29
29
29
30
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
32
PŘÍNOS KLASTRŮ PRO INOVACE
1.
2.
3.
4.
5.
6.
INOVAČNÍ PROCESY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
MODELY INOVACÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KLASTRY A INOVACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
INTELEKTUÁLNÍ KAPITÁL A DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ.
INOVAČNÍ KLASTRY V ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
MEZIKLASTROVÁ SPOLUPRÁCE . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
MORAVSKOSLEZSKÝ ENERGETICKÝ KLASTR, OBČANSKÉ SDRUŽENÍ
1. ZALOŽENÍ KLASTRU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2. REALIZACE VÝZKUMNÝCH A VÝVOJOVÝCH PROJEKTŮ . . . . . . . . . . . . . . .
2.1. Mobilní diagnostická laboratoř Energetického klastru . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.2. Trigenerace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3. Výzkum a vývoj moderního a efektivního systému čištění spalin . . . . . . . . .
2.3.1. Současný stav dané problematiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1.2. Cíl projektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3.3. Popis technologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.4. Výzkum a vývoj progresivní náporové turbíny pro výrobu elektrické energie
při uplatnění zbytkové syté páry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3. ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
4
OBOROVÉ KLASTRY
V GLOBÁLNÍ EKONOMICE
PaedDr. Pavla Břusková, Mgr. Eva Hudečková
1. KLASTRY A JEJICH PŘÍNOSY
Klastry jsou přirozené shluky firem, vědomostních institucí a obslužné infrastruktury v konkrétním oboru vázané na konkrétní teritorium, jeho specifikum a tradice. Většinou jde o území jednoho regionu, jindy se klastry rozkládají i napříč několika
regiony. Takovýchto specializovaných seskupení, která jsou z pohledu geografické ekonomie dobře viditelná a hospodářsky
přínosná, viz Silicon Valley a Hollywood, je jen v Evropě přes 10.000, jak v primárním (produkce potravin a těžba nerostů),
tak v sekundárním (výroba a průmysl) i terciárním sektoru (služby – obchod, doprava, vzdělávání, zdravotnictví, finanční
služby atd.).
Od 90. let 20. stol. se fenoménu klastrů věnuje prof. Michael Porter působící na Harvard Business School v USA, který
pro novodobé zkoumání tohoto jevu stanovil definici klastru a popsal jeho charakteristické rysy. Porter označuje klastr
jako „geograficky blízké seskupení vzájemně provázaných firem, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb
a souvisejících institucí v konkrétním oboru i firem v příbuzných oborech, které spolu soutěží, ale také spolupracují,
mají společné znaky a také se doplňují“.
Následně byl pojem klastr definován různými vědci a institucemi v různých modifikacích, které se však vždy shodují
na tom, že jde o tzv. aglomeraci regionálně propojených firem a přidružených institucí a organizací – zejména institucí
terciárního vzdělání vzdělávání (vysokých škol, vyšších a středních odborných škol) – jejichž vazby mají potenciál k upevnění
a zvýšení jejich konkurenceschopnosti.
Spontánní vznik a výskyt klastrů je dán např. dostupností přírodních zdrojů, surovin, specifikem přírodních podmínek,
kulturních tradic, podnikatelských talentů (Baťa - Zlín, Bill Gates - Seattle) nebo návazností na již existující klastr (klastr technických textilií vznikl jako specializace zanikajícího textilního klastru v severovýchodních Čechách). V posledních patnácti
letech nezřídka dochází i k záměrným podnětům a investicím (intervenci) veřejného sektoru vedoucím ke vzniku klastru,
který v daném místě původně nebyl, ale přispělo k němu např. vybudování nové infrastruktury (viz Software Park Hagenberg v Horním Rakousku).
1.1. Faktory vzniku klastrů
The Cluster Policies Whitebook [5] uvádí sedm základních prvků charakterizujících klastry
1. Místní koncentrace: firmy jsou umístěny v geografické blízkosti
2. Jádro klastru a jeho specializace: klastry jsou soustředěny okolo klíčové aktivity, se kterou jsou všichni účastníci svázáni
3. Účastníci klastru: klastry zahrnují kromě průmyslu samotného i instituce veřejné správy, akademickou sféru a zástupce
finančního sektoru
4. Dynamika a vazby v klastru: charakterizuje vztahy konkurence a spolupráce mezi vzájemně propojenými účastníky
5. Kritické množství subjektů: je požadováno k dosažení vnitřní dynamiky klastru
6. Životní cyklus klastru: klastry nejsou dočasným krátkodobým fenoménem, ale trvale se vyvíjejí v dlouhodobém horizontu
7. Inovace: firmy v klastru jsou zahrnuty do procesu technologických, komerčních a organizačních změn a samy je iniciují.
1.2. Typy klastrů dle odvětvové struktury
Klastry horizontální – charakteristická je šíře, jsou tvořeny řadou výrobců či firem ve stejné úrovni dodavatelského řetězce
Klastry vertikální – jsou charakterizovány svou hloubkou, zahrnují téměř celý dodavatelský řetězec, na rozdíl od horizontálních nejsou závislé na dodávání vstupních zdrojů z okolí
Klastry laterální – řada firem, které doplňují či upravují výrobky velkých firem způsobem, který by se velkým firmám nevyplatil, typické zejména pro automobilový průmysl [1].
1.3. Přínosy klastrů
Proč je toto přirozené seskupování podniků důležité, co přináší jednotlivým aktérům v klastrech?
Na tuto otázku se lze podívat ze dvou úhlů pohledu:
z pohledu firem je dnes v mezinárodním měřítku dokázáno, že firmy v klastru jsou více konkurenceschopné než podobné
firmy mimo klastr. Jejich konkurenceschopnosti napomáhá přístup k specializovaným vstupům, specializovaným schopnostem a specializované infrastruktuře, která byla právě v důsledku klastrového seskupení v daném místě postupně vybudována.
z pohledu ekonomického/regionálního rozvoje je rovněž celosvětově prokazatelné, že silné klastry přinášejí pracovní
místa s vysokou přidanou hodnotou, protože v těchto klastrech dochází k vyšší úrovni inovací, vyšší produktivitě a exportu,
jsou zde silnější podnikatelské aktivity, vznikají nové firmy, do těchto regionů snáze zamíří zahraniční investor, jsou zde
vyšší platy, atd.
·
·
5
2. KLASTROVÁ INICIATIVA
Spolupráce nad rámec běžných dodavatelsko-odběratelských vztahů, ale i jejich zkvalitnění mezi firmami navzájem,
vytváření vztahů mezi firmami a vzdělávacími či výzkumnými institucemi i vzájemná spolupráce mezi již formalizovanými
klastrovými organizacemi není samozřejmostí. Přitom právě facilitovaná spolupráce a sdílení v klastrech, kde je vytvořeno
prostředí důvěry osobou manažera klastru, je nositelem celé řady synergií přinášejících ve svém výsledku vyšší produktivitu,
inovační kapacitu, sociální kapitál a tím i vyšší konkurenceschopnost. Touto otázkou se stále více zabývají národní vlády
a krajské samosprávy a v řadě zemí se zavádí klastrová politika, tedy soubor opatření na podporu klastrů a jejich rozvoje
s finanční účastí veřejných zdrojů. Cílem těchto politik je optimalizovat fungování identifikovaného přirozeného klastru
na jejich území, vytvořit prostředí vědomé a efektivní spolupráce a využít holistické podstaty klastrů k řešení konkrétních
problémů a bariér daného oboru a územního celku na cestě k dynamičtějšímu ekonomickému rozvoji.
Prostředí klastrů je ekosystémem, ve kterém dochází k řízení změny i k její realizaci na základě synergie, kritického množství,
konsensu a motivované spolupráce. Klastrový přístup umožňuje rozpoznávat a posilovat infrastrukturu podporující podniky
způsobem, který dosavadní intervence do ekonomického rozvoje nedokázaly dosáhnout. Je chápán jako „holistický“ (celostní) pohled na stěžejní ekonomické kategorie ovlivňující regionální konkurenceschopnost, kterými je vzdělávání, výzkum,
vývoj a inovace, podpora podnikání, investice, průmyslové nemovitosti, rozvoj dodavatelských řetězců a zaměstnanost
včetně sociálního začlenění a udržitelného rozvoje. Každý dobře řízený klastr je schopen jednotlivé kategorie identifikovat, vyhodnotit a dle své strategie rozvíjet v souladu s potřebami kraje. Tím je dána jeho předurčenost stát se strategickým
nástrojem zvyšování konkurenceschopnosti.
Efektivní využití přínosů existujících klastrů a jejich podpora je významnou součástí inovační rozvojové politiky samosprávy
za vůdčí účasti soukromého sektoru a také vzdělávacího a výzkumného sektoru (Triple Helix). V klastru by měly být zapojeny všechny tyto zájmové skupiny neboli stakeholdeři, aby jejich konsensuální působení (tzv. governance) přinášelo
společný prospěch.
Spuštěním konkrétních činností k identifikaci klastrů v regionu, facilitací firem, vytvořením společné strategie a zaangažováním lídrů se od přirozeného klastru dostáváme do roviny vědomé spolupráce, tedy klastrové iniciativy.
Klastrová iniciativa (KI) je organizované úsilí zaměřené na zvýšení růstu a konkurenceschopnosti klastru v regionu
za účasti klastrových firem, vlády a/nebo výzkumné komunity [3].
Ve vládním usnesení „Národní klastrová strategie 2005-2008“ je uvedena tato definice: “Tam, kde se podpora vlády
(regionální samosprávy) formalizovala do uceleného programu činností s cílem napomáhat rozvoji klastrů.” za plného
či částečného financování vládou, hovoříme o klastrové iniciativě. Některé klastrové iniciativy budou podporovat stávající
klastry, jiné se soustředí na rozvoj nových klastrů.
KI je možno pokládat za hnací sílu pro dosažení hospodářské prosperity daného regionu na bázi propojení veřejného,
soukromého a univerzitního sektoru (VaV). Této trojici aktérů se říká „Triple Helix“, neboli trojitá šroubovice vzájemně se
podmiňujících a stimulujících faktorů rozvoje:
Obr. 1 - Trojitá šroubovice
6
2.1. Identifikace klastrů v regionu
Klastrová iniciativa obvykle začíná identifikací potenciálních klastrů, kterým by měla být věnována další pozornost a podpora v situaci, kdy v souladu s realizovanými strategiemi rozvoje existuje zájem kraje, univerzity nebo místních průmyslových
lídrů toto odvětví rozvíjet aplikací klastrové koncepce.
Tato analýza může mít dvě roviny:
I. identifikace odvětví a odvětvových seskupení, která jsou již konkurenceschopná na mezinárodních trzích a/nebo která
obsahují aspoň některé z následujících charakteristik:
• jedná se o odvětví s určitým stupněm „kritické míry“ exportního potenciálu, nebo - ještě lépe – s delší historií exportu
• existuje zde více navzájem závislých podpůrných a spřízněných odvětví zahrnujících zákazníky, dodavatele a firmy
sdílejících společné technologie nebo dovednosti
• jsou přítomny dobré specializované faktorové podmínky zahrnující silnou infrastrukturu výzkumu a znalostí
• fungují zde vnitroregionální vazby, které zvyšují (nebo by mohly zvýšit) konkurenční výhody
II. identifikace hubů (univerzity, výzkumné ústavy, inovační firmy, neziskové organizace, spin-offs) orientovaných na nové
a vynořující se obory, mezioborové směry typu eko-inovace, mobilita, potřeby společnosti v souvislosti s demografickým
vývojem a další socioekonomické oblasti, jejichž rozvoj vytvoří potenciál pro specializace založené na inovacích, znalostech, kreativitě a službách.
Základní postup analýzy potenciálu kraje tvoří dvě složky:
a) Analýza dat a statistických údajů, kde vedle zaměstnanosti a struktury (a to nejen průmyslové, ale i jiných sektorů) musí
být zahrnut růstový potenciál a vymezení vazeb mezi činností klastru v regionu a ekonomickou dynamikou ve struktuře
dopadu na spotřebu, investice, HDP a export. Pro vyhodnocení přítomnosti klastru v regionu se vypočítají lokační koeficienty na základě 5místných kódů NACE a je zpracován detailní popis regionální průmyslové struktury. Potenciální vazby
mezi firmami jsou zjišťovány na základě input-output modelů, znalosti odvětví a prozkoumání činnosti hlavních firem
v každém odvětví.
b) Interview ve firmách a diskuse ve skupinách. Ty se používají k ověření a doplnění interpretace výsledků statistických
šetření a stanovení rozsahu skutečných vazeb, odvětví nepokrytých statistickými analýzami, jemnější vlastnosti klastru
a potenciál rozvoje, včetně pojmenování příležitostí v klastru, například prostřednictvím přímých zahraničních investic.
Obr. 2 - Analýza klastrového potenciálu Moravskoslezského kraje
7
c) Analýza vybraných klastrů. Po regionální analýze je třeba přistoupit k analýze jednoho či více identifikovaných potenciálních klastrů a zjišťovat, do jaké míry je zdrojem konkurenčních výhod. Nejúspěšnější klastry mají obvykle určitou osobitou konkurenční výhodu, která je odlišuje od podobných klastrů kdekoli na světě. Rámec pro analýzu konkurenčních
výhod poskytuje „Porterův diamant konkurenceschopnosti klastru“ sestávající ze čtyř podmínek, jejichž míra naplnění
vypovídá o míře a kvalitě konkurenční výhody:
Obr. 3 - Porterův diamant
Schéma Porterova diamantu se vypracovává a vyhodnocuje ve fázi mapování klastrového potenciálu regionu v rámci
přípravy klastrových iniciativ. Cílem mapování je stanovit, zda dané odvětví je, či není klastrem, zda jsou přítomny a rozvinuty všechny čtyři faktory vyjádřené jako vrcholy diamantu. Následující obrázek ukazuje analýzu dle Porterova diamantu
provedenou pro dřevařský klastr v Moravskoslezském kraji:
Obr. 4 - Diamant dřevařského klastru
2.2. Vztahy mezi politikami a podnikatelským prostředím klastru
Obecné podnikatelské prostředí státu, v jehož rámci se firmy vyvíjejí, má čtyři hlavní pilíře: národní dědictví a kulturu, geografickou polohu, veřejné instituce a právní rámec a makroekonomické prostředí.
8
Obr. 5 - Obecné podnikatelské prostředí státu
Kromě obecného podnikatelského prostředí hraje při tvorbě inovací a zvyšování konkurenční výhody firem daného státu
kritickou roli mikroekonomické podnikatelské prostředí, které znázorňuje právě Porterův diamant, viz obr. 3.
V následujícím schématu je zobrazeno pět druhů aktérů podílejících se na klastru a na klastrových iniciativách. Institucí pro
spolupráci (IPS) rozumíme různá průmyslová sdružení a sítě, mezi něž patří, po dovršené formalizaci klastrové iniciativy,
i klastrová organizace [3].
Obr. 6 - Aktéři klastru
Obecné podnikatelské prostředí (viz obr. 7) vyvolává určité, téměř deterministické síly vyplývající z historie, geografické
polohy a institucí svázaných s danou kulturou (1). Výběr vhodných politik na druhé straně dává občanům možnost vytvářet
si svou vlastní budoucnost. Z ekonomického hlediska má makroekonomická politika (2) vliv na obecné podnikatelské
prostředí, zatímco mikroekonomické politiky (3), včetně klastrových iniciativ (na obrázku 7 jako CI), které slouží jako „mazivo“
pro mikroekonomický „motor“, přímo ovlivňují jak celý diamant, tak klastry. Dalšími proaktivními silami, které mají vliv na
podobu klastrů a celé společnosti, jsou strategie přijímané uvnitř firem a v rámci podnikatelských aktivit (4).[3]
Obr. 7 - Prostředí a síly vedoucí ke změnám
Vytváření podnikatelského prostředí vyhovujícího jednotlivým klastrům je úlohou veřejného sektoru. Toto zapojení
veřejného sektoru vyplývá z různorodosti potřeb jednotlivých odvětví, kde právě veřejný sektor může jako řídící síla regionu
vytvářet potřebné podmínky. Klastry jsou velmi individuální a každé odvětví má specifické požadavky (např. automobilový
průmysl má zcela jiné potřeby než farmacie/biotechnologie, cestovní ruch nebo kreativní odvětví). Úlohou tvůrců politik je
pak podněcovat a vybízet klastr k inovacím a zlepšovat jeho konkurenceschopnost. Klastrová politika by měla vzít v úvahu
celý klastr a všechny prvky „diamantu“. Prospěšný je tedy integrovaný přístup, jehož výsledkem je jasné rozhodnutí, kterým
klastrům by měla být dána priorita. To následně generuje další priority v oblasti podpory podnikání, výzkumu a vývoje, transferu technologií, lákání přímých investic, priorit vzdělávání a přípravy lidských zdrojů a budování další infrastruktury.
9
Cílem klastrové iniciativy je mobilizace a facilitace lídrů a významných aktérů Triple Helix v kraji ke společnému formování
klastru s výsledným strategickým plánem činnosti vtělené klastrové organizaci vytvořené pro řízení klastru a realizaci jeho
strategických cílů.
Samospráva pověřuje realizací procesu rozvoje klastrové iniciativy zkušeného a vyškoleného facilitátora. Role facilitátora
může být delegována na regionální instituci, která má, nebo si vybuduje pro práci s klastry dostatek kompetencí. Vlastní
facilitační činnost pak vykonává respektovaná osoba, vybavená schopností moderovat, motivovat a spojovat aktéry v klastru ke společné aktivitě.
Facilitátor identifikuje hlavní stakeholdery klastru v systému Triple Helix a zakládá řídicí skupinu, která je klíčovým prvkem
v procesu formalizace klastrové iniciativy. Tato skupina vystupuje jako řídicí a kontrolní orgán (neformální „představenstvo“
klastru), je tvořena zástupci firem, které představují jádro klastru, udává strategický směr vývoje klastru a zastupuje klastr
navenek. Je vhodné, aby se mezi členy řídicí skupiny vyskytli jak manažeři, tak odborníci se znalostmi trhu a technologií, aby
zde panovalo prostředí vzájemné důvěry, fungujících neformálních vztahů, aby při řešení zásadních strategických otázek
mohlo docházet k optimálnímu rozhodování na základě konsensu.
Facilitátor organizuje pro firmy z klastru workshopy k nastolení kontaktů mezi manažery firem, zástupců výzkumné
a vzdělávací sféry a další podpůrné infrastruktury, absolvování společného brainstormingu k identifikaci hlavních společných
problémů = bariér rozvoje v daném sektoru; navrhování řešení definovaných problémů v dlouhodobém horizontu – strategických cílů; vytvoření nové struktury k řízení potřebných změn – klastrové organizace a dosažení osobní, odborné
a finanční angažovanosti manažerů oslovených firem. Workshopy posunou záměr institucionalizace klastru od původních
„veřejno-správních“ hybatelů (krajské vedení, univerzita, facilitátor) k budoucím vlastníkům tohoto „projektu“, tj. soukromému sektoru tím, že si účastníci vyjasní a zodpoví tyto zásadní otázky: Kdo jsme? Co chceme? Co musíme udělat pro
splnění těchto cílů? Kolik nás to bude stát? Kolik musíme zainvestovat? Kdo to bude realizovat? Jsme s tímto postupem
ztotožněni?
Výsledkem klastrové iniciativy je konsensus stakeholderů se strategickými cíli klastrové iniciativy a zajištění podmínek k její
formalizaci, tj. vzniku klastrové organizace.
Facilitace klastru probíhá formou workshopů pro výkonné manažery firem k přípravě spolupráce v klastru.
Během těchto workshopů probíhá:
• proces uvědomění si sounáležitosti s konkrétním tržním segmentem v konkrétních lokálních podmínkách
• společný brainstorming k identifikaci hlavních společných problémů neboli bariér rozvoje v daném sektoru
• motivace k řešení definovaných problémů v dlouhodobém horizontu – stanovení strategických cílů
• vytvoření nové struktury k řízení potřebných změn – klastrové organizace
• dosažení osobní, odborné a finanční angažovanosti zúčastněných firem
3. KLASTROVÁ ORGANIZACE
3.1. Postup vzniku klastrové organizace
Klastrová organizace je právním subjektem, jehož forma je zvolena stakeholdery s ohledem na funkčnost klastrové organizace v konkrétních oborových podmínkách. Vznik této organizace musí odpovídat podmínkám hospodářské soutěže.
Úkolem klastrové organizace je vytvářet vhodné prostředí pro spolupráci v klastru s cílem jeho strategického
a dynamického rozvoje, identifikaci společných projektů, vzdělávání a podpory inovačního podnikání.
Klastrová organizace je výsledkem úspěšné facilitace klastru v procesu klastrové iniciativy.
Jejím vznikem se dovrší „návratnost“ klastrové iniciativy, která se promítne do následujících přínosů:
vytváření důvěry, vazeb mezi firmami (usnadnění specializace a budování kritické masy)
vytvoření „komerčního magnetu“ (klastr přitahuje zákazníky, nové investice, nové dovednosti, specializovanou infrastrukturu)
propojení státních & soukromých investic, odhalení nových zdrojů (fondy, projekty)
oživení inovačního prostředí naplněním kamenné inovační infrastruktury (vědeckotechnologické parky, inkubátory, technologicko-inovační centra) novou „měkkou“ infrastrukturou spolupracující sítě založené na mezilidských vztazích a jejich
interaktivitě.
·
·
·
·
10
Počáteční fungování klastrové organizace je obdobné, jako u každého jiného start-upu. Nejde zde však o soukromé podnikání jednoho subjektu, jedná se o veřejně-soukromou aktivitu (public-private partnership) zasahující až desítky firem, od
které všichni stakeholdeři očekávají odpovídající přínosy. Ty se však nedostavují okamžitě, rozvoj klastru je dlouhodobá
strategie a vyžaduje od veřejného sektoru především v prvních letech stabilní podporu.
3.2. Životní stádia klastrů
Klastrové iniciativy a klastrové organizace (dále také klastry) procházejí různými fázemi rozvoje, které vyžadují různou míru
angažovanosti veřejného sektoru (rané fáze) a mohou splňovat různou míru požadavků na ně kladených (excelence klastru
v zralejších fázích).
Jednotlivá stádia vývoje klastrů lze rozdělit následovně:
1. Shlukování firem a dalších členů: spolupráce je spontánní v případě přirozeného klastru, v případě iniciativy ze strany
státní správy/samosprávy dochází ke konsenzu o spolupráci a společných aktivitách
2. Vznik jádra klastru: firmy zahajují realizaci svých záměrů, budují a rozšiřují klastrovou síť
3. Rozvoj klastru: rozvíjející se klastr přitahuje nové firmy díky atraktivnímu regionu a vzniklým příležitostem pro podnikání,
vznikají nové síťové vazby mezi všemi aktéry klastru
4. Zralost: dosáhne-li klastr kritického množství členů, rozšiřuje svou síť o prvky jiného druhu – navazuje spolupráci se
sousedními klastry či regiony a rozšiřuje paletu svých aktivit, klastr formuje region, otevřené sítě využívají synergických
výhod a externích znalostí.
Pro zralý klastr jsou charakteristické tři hlavní dynamické síly:
1 – místní dynamika klastru a jeho okolí
2 – celosvětová přitažlivost klastru
3 – přístup klastru na globální trh
Obr. 8 - Dynamika zralého klastru
5. Transformace či zánik klastru: silné zaměření na úzkou trajektorii a uzavřené sítě brání adaptabilitě klastru
3.3. Governance klastrů
Klastrová organizace je výsledkem širšího konsensu regionálních (národních) aktérů; tito stakeholdeři udržují svůj vliv na
klastrovou organizaci prostřednictvím governance klastrů. Dohlíží nad tím, aby byly klastry dobře vedeny manažery klastrů,
hodnotí jejich výkon, definuje vize a strategie a schvaluje akční plány
Pro dosažení klastrové excelence je nutno respektovat vedle managementu klastrů také „governance“ klastrů, a to jako
„záměrnou kolektivní aktivitu klastrových stakeholderů vedoucí k rozvoji udržitelné konkurenční výhody“ [9]. V této
definici je vyjádřen přesah klastrové organizace vůči všem zainteresovaným stranám (stakeholderům) zástupcům vlády
(lokální, regionální, národní), členům klastru, donátorům, vzdělávacímu a výzkumnému sektoru a dalším souvisejícím institucím. Governance je pojem pro aktivity, pomocí kterých se přenáší vůle vlastníků případně dalších zájmových skupin (stakeholderů). Tvoří vrstvu mezi vlastníky a managementem organizace a zajišťuje ochranu zájmů vlastníků. Role
stakeholderů klastru spočívá v tvorbě zadání pro manažera klastru, monitoringu a evaluaci - vyhodnocování přínosů klastru
a návratnosti veřejné podpory.
3.4. Management klastru a činnosti klastrové organizace
Hlavním článkem klastrové organizace je její management reprezentovaný manažerem klastru. Klastrová organizace a její
management funguje hlavně jako zprostředkovatel mezi členy klastru a je přidanou hodnotou tím, že stimuluje spolupráci
jak uvnitř klastru, mezi klastrem a jinými klastry, tak mezi klastrem a vnějším světem. Management klastru organizuje
a koordinuje aktivity klastru v souladu s přijatou strategií a zajišťuje dosahování jasně definovaných cílů.
11
Pozice manažera klastru je pro chod klastrové organizace a rozvoj celého klastru klíčovým bodem. Tato osoba musí mít jak
osobnostní, tak odborné schopnosti ke zvládnutí všech nároků vyplývajících z řízení klastrové organizace i celé klastrové
sítě. Zájem stakeholderů na kvalitě manažera klastru od samého počátku je kritickým bodem pro úspěšnost klastrové organizace, protože on/ona je tím člověkem, který vytváří nezbytné prostředí důvěry v klastru a zaručuje jeho stabilitu.
Na manažera klastru jsou kladeny vysoké nároky, a to jak v oblasti hard skills:
• dlouholetá zkušenost v oboru a znalost sektoru
• orientace v klastrové problematice
• jazykové znalosti a počítačové dovednosti
tak v oblasti manažerských dovedností:
• vedení týmu
• marketingové schopnosti
• smysl pro inovace
• flexibilita a učení se novým věcem
a také v oblasti osobnostních předpokladů:
samostatnost a iniciativa
komunikativnost a reprezentativní vystupování
vyjednávací dovednosti
schopnost budovat důvěru mezi aktéry klastru a vytvořit neutrální půdu
systémová inteligence - schopnost porozumět sociálním, ekonomickým a technickým souvislostem v klastru a schopnost
intenzivní komunikace a řízení řady paralelních projektů
zralé sebevědomí, které vyplývá ze zvládnuté zodpovědnosti např. za správnou konfiguraci projektových konsorcií, kde
nikdo není znevýhodněn a kde na palubě nejsou žádní „černí pasažéři“, za vznik multiplikačních účinků, zrovna tak ale
za to, že partnerům v klastru zůstává dostatek prostoru, aby se cítili být nadále vlastníky projektu
přesvědčivost, důslednost, síla prosadit se a schopnost zvládání konfliktních situací jsou nutné jak pro samotné řízení
klastrového týmu, tak pro interakci s partnerskými podniky.
·
·
·
·
·
·
·
3.5. Úkoly managementu klastru
Z pohledu členských podniků klastrů je výběr profesionálního a aktivního managementu jedním z nejvýznamnějších aspektů
v řízení a rozhodování klastru.
Mezi klíčové faktory řízení klastrů se řadí [1]:
1. Vytvoření důvěry mezi členy – zpočátku je důvěra mezi potenciálními členy klastru velmi nízká, je úkolem facilitátora
seznamovat účastníky klastru, vytvářet vazby a odstraňovat mezi nimi komunikační bariéry.
2. Definování účastníků a hranic klastru – příliš široké oborové zaměření může přinést problémy při nalezení společných
záměrů a aktivit pro velmi různorodé skupiny účastníků; pokud teritorium klastru zasahuje do několika regionů, je potřeba
zapojení a podpora více regionálních samospráv, které si v jistém smyslu mohou konkurovat.
3. Získání „tahounů“ klastru, tj. akčních lídrů – většina účastníků klastru je v počátečních stadiích klastru pasivní, protože
ještě nejsou přesvědčeni o budoucím přínosu úsilí vloženého do klastrování. Proto je klíčové získat pro klastr členy, kteří
budou klastr táhnout kupředu svým entuziasmem a aktivitou. Tyto vůdčí osobnosti pak přenášejí svoji energii a entuziasmus na ostatní členy klastru. Na druhou stranu je třeba dbát na to, aby byla struktura klastru vyvážená a aby proces rozvoje klastru nebyl ovládán několika jedinci či firmami, kteří budou dění v klastru usměrňovat především ve svůj prospěch.
4. Týmová práce – rozvoj klastru je závislý na týmové práci, nikoli na individuálním úsilí; návrh strategie klastru, plánování
jednotlivých dílčích aktivit i jejich realizace jsou aktivity, kterých se účastní všichni členové klastru a které jsou založené
na shodě v názorech účastníků klastru.
5. Kvalifikovaná řídící skupina klastru – podmínkou úspěšného rozvoje klastru je vhodné sestavení řídící skupiny, tj. výběr
facilitátora, projektového týmu, manažera klastru, složení představenstva a dozorčí rady. Řídící skupina by měla sestávat
ze zástupců všech skupin klastru (vůdčích podniků, malých a středních podniků, akademického sektoru a regionálních
institucí) a měla by být složena tak, aby obsahovala všechny kompetence nutné k úspěšnému fungování klastru.
6. Efektivní fungování pracovních skupin – při realizaci aktivit klastru se osvědčilo vytváření pracovních skupin účelově
zřízených pro realizaci konkrétních úkolů. Tím dochází k rozložení pracovní zátěže a vyššímu zapojení členů klastru do
jeho aktivit. Je vhodné, aby členy pracovních skupin byli také zástupci managementu klastru.
12
7. Vytvoření vazeb s univerzitami a výzkumnými institucemi – klastry potřebují navazovat a prohlubovat vztahy mezi
průmyslem a těmito institucemi, které mají v klastru řadu důležitých funkcí (podílejí se na rozvoji lidských zdrojů, katalyzují inovační procesy, zprostředkovávají transfer technologií).
8. Efektivní portfolio aktivit – po skončení fáze mapování a tvorby strategie klastru je důležité realizovat zpočátku jednodušší
a snadno dosažitelné aktivity s nízkým rizikem, které přinesou rychlé a evidentní výsledky. To povzbudí aktivitu a důvěru
členů pro následnou realizaci dlouhodobějších strategických aktivit.
9. Dostatek vhodných zdrojů financování – v prvních fázích vzniku a rozvoje klastru může být důležitá existující veřejná
podpora myšlenky klastrování a dostupnost dotačních programů. Zralejší klastry by však měly být schopné financovat své
aktivity z vlastních zdrojů.
10. Prezentace klastru – myšlenku klastru je nutné propagovat, pozitivně jej prezentovat veřejnosti a cíleně budovat jeho
značku a image. Důležitá je spolupráce s médii.
11. Vnímání klastru jako dlouhodobé záležitosti – je třeba mít na zřeteli, že efekty některých aktivit klastru se projeví
až po několika letech, kdy jsou vytvořeny stabilní vazby mezi členy a důvěra a kultura spolupráce je samozřejmostí.
Pro dlouhodobou úspěšnost klastru je podstatná jeho stabilita, především stabilita řídící skupiny. Nemělo by docházet
k častým změnám, které by způsobovaly změny ve strategickém zaměření klastru a ovlivňovaly realizované aktivity.
3.6. Činnost klastru
Předmětem činnosti klastrové organizace je realizace společné vize a strategie, která se zhmotňuje v jednotlivých projektech.
Činnost klastrové organizace se obvykle odehrává v pěti oblastech, kterými jsou:
1. Networking a komunikace – umožňující kultivovat vztahy mezi členy klastru a operativně sdílet informace a poznatky.
2. Rozvoj lidských zdrojů – hledání optimálních metod na zabezpečení kvalifikovaných zaměstnanců, výzkumníků
a manažerů pro udržitelnost a růst konkurenceschopnosti klastru; spolupráce a efektivní komunikace se školami – od
ZŠ přes odborné střední školy až po vysoké školy v oboru s cílem výchovy nových odborníků – stáže, praxe, stipendia,
zadávání témat diplomových prací či účast odborníků z praxe na výuce.
3. Inovace, výzkum a vývoj – který řeší společné projekty předkomerční fáze ve spolupráci firem a univerzit či výzkumných
pracovišť. Významným momentem v této činnosti je sdílení nákladů a tudíž zlevnění výzkumu a vývoje.
4. Marketing a public relations – je oblastí, kde se může klastrová organizace prezentovat na národní i mezinárodní úrovni,
propagovat své cíle a aktivity, ale také své členy a jejich obchodní zájmy (zviditelnění v médiích, účast na veletrzích
apod.)
5. Internacionalizace - je aktivitou / službou klastrové organizace, jejímž prostřednictvím se klastrová organizace stává mezinárodním hráčem, partnerem mezinárodních projektů, platforem, iniciativ, veletrhů, konferencí a match-makingových
akcí. Všechny tyto aktivity vedou k vytváření cest a kanálů ke komerční internacionalizaci členů, případně je klastrová
organizace přímým předvojem a zástupcem pro objevování nových trhů v zájmových destinacích členů klastru.
3.7. Služby zajišťované klastrovou organizací
Klastrová organizace pro své členy vykonává celou škálu služeb, které lze shrnout do následujících skupin v souladu s hlavními činnostmi uvedenými výše:
a) Networking
Networking představuje vytváření vazeb uvnitř klastru i vně klastru, sdílení informací, know how a obchodních příležitostí
v síti, ale i spolupráce mezi klastry, vytváření sítí klastrů.
Networking nahrazuje dřívější lineární paradigma, kdy se spolupráce mezi vědou, technologickým zpracováním, průmyslem
a obchodem chápala jako spolupráce v po sobě jdoucích sekvencích – nejdříve věda vypracuje ideu, pak věda spolupracuje s technologií na tvorbě prototypu, ten technologie předá průmyslu a průmysl předá hotový výrobek obchodním
firmám. Networking je o vytváření sítí mezi aktéry všech těchto fází tvorby nového produktu či služby a jejich interakce jsou
častější a vzhledem k dřívějšímu přístupu nelineární, tj. obchodní firmy spolupracují s vědou, aby se vytvořily takové výrobky,
o které bude na trhu zájem apod. Dynamika a intenzita networkingu vzrůstá ve zralejších klastrech, kde se prohlubují
vzájemné kontakty a vztahy mezi průmyslem a vědou. Networking je jeden z nejčastějších cílů klastrových iniciativ a jednou
z nejdůležitějších – umožňuje členům klastru dostat se rychle k čerstvým informacím, pomáhá budovat důvěru mezi členy
klastru a přispívá k rychlejšímu šíření znalostí a učení a k tvorbě inovací.
13
Klastrová organizace může využívat širokou škálu způsobů podpory networkingu [5]:
• vytvoření skupin členů v klastru za různými účely (např. exportní skupina, inovační skupina)
• podpora sítí firem – např. formou pořádání schůzek a konferencí pro členské firmy
• podpora sdílení osobních sítí
• sdílení informací o členech klastru a poskytování informací členům klastru (např. na webových stránkách klastru)
• facilitace externích kontaktů
• katalýza obchodní spolupráce (např. podpora exportních sítí a společných nákupů)
• pobídky spolupráce – vytvoření speciálního fondu, ze kterého dostávají podporu pouze projekty, kterých se účastní
více firem v klastru
Součástí networkingu a budování partnerských vazeb mezi firmami jsou i služby na podporu obchodní činnosti firem:
• vyhledávání exportních příležitostí (veletrhy, exkurze do jiných klastrů, obchodní mise)
• analýzy trhu
• zjišťování informací o tendrech
• vytváření přístupu ke kapitálovým zdrojům
• lobbování (daně, cla a další legislativní podmínky pro MSP a dané odvětví)
• hromadné nákupy
• vytváření přístupu k větším zakázkám
• společná logistika a další vnitrofiremní procesy
• sdílení znalostí a technologií mezi členy klastru, rychlejší učení se
b) Rozvoj lidských zdrojů
V dnešní znalostní společnosti je nezbytné rozvíjet znalosti a schopnosti zaměstnanců firem klastru a také zaměstnanců
klastrové organizace.
Klastrové organizace poskytují zaměstnancům členských firem zejména:
• vzdělávání v různých specializovaných tématech relevantních pro klastr
• jazykové vzdělávání a další vzdělávání v měkkých dovednostech, případně průřezových tématech typu rovné příležitosti,
transfer technologií, internacionalizace apod.
Tato forma podpory je zpravidla realizována jako jedna z aktivit dotovaného projektu v rámci některého operačního programu zastřešovaného MŠMT, MPSV či MPO.
c) Podpora výzkumu, vývoje a inovací
Důležitým posláním klastru je propojování univerzit a jejich výzkumných a vývojových kapacit s potřebami a požadavky
praxe, tedy podniků v klastru. Výhodou firem v klastru je sdílení nákladů na výzkum a vývoj, uplatňování transferu znalostí
a technologií v prostředí klastru a využití společných laboratoří či jiné výzkumné a vývojové infrastruktury.
Úspěšné klastry potřebují dodávat na mezinárodní a ne pouze na místní/regionální trhy. Konkurenční výhoda však může
být v klastru přinášena existencí „poptávajících zákazníků“. Takoví sofistikovaní či vyhranění zákazníci povzbuzují a stimulují
inovaci. Porozumění potřebám zákazníků a efektivní dodavatelsko-odběratelské vztahy jsou klíčovými komponenty v procesu inovace. V ideálním případě by požadavky místních zákazníků měly vést ke světové poptávce nebo se na ní podílet.
Za těchto podmínek se schopnost uspokojit místní zákazníky stává cestou na mezinárodní trhy.
d) Podpora PR a vytváření kontaktů
Marketing: Hlavním účelem marketingu klastrů je vytvoření výhodné pozice klastru na trhu ať už lokálním či globálním. Hlavním elementem tohoto úkolu je analýza trhu včetně analýzy cílových skupin či interních a externích zákazníků,
konkurence a trendů. Na základě výsledků této analýzy se zformuluje model marketingové strategie, který určí cílové skupiny, na které se klastr zaměří, produkty a služby, které jim bude nabízet a jaké technologie bude používat.
Následuje marketingový mix zahrnující prvky produktového mixu, cenového mixu, distribučního mixu a komunikačního
mixu. Pro exportně orientované klastry je vhodné také formulovat strategii exportu a vstupu na trh. Je zvláště důležité si
uvědomit, že technická způsobilost a konkurenceschopné produkty nestačí pro udržitelný úspěch na mezinárodních trzích.
Profesionální a plně vypracovaná marketingová koncepce je jediným způsobem, jak klastru zajistit pozornost zákazníků:
i sebelepší produkt přinese jen malý užitek, pokud současně nezvyšuje povědomí o podniku [4].
14
Pro klasický marketing klastrů jsou relevantní podobné formy jako pro B2B marketing, a sice:
• reklama – zejména webová, tisková, v sociálních sítích
• Public Relations – např. tiskové konference, tiskové zprávy, výroční zprávy, press tripy (placené cesty novinářů za určitým tématem)
• Event marketing – v oblasti B2B spíše neformální, za účelem upevnit dodavatelsko-odběratelské vztahy a blíže poznat
své zákazníky
• web – vlastní kvalitní webové stránky, umístění profilu klastru v různých mezinárodních klastrových webech, využívání
sociálních sítí
• osobní prodej – sjednávání prodeje velkoobchodníkům a distributorům, maloobchodní prodej
• prezentace klastru na výstavách a veletrzích
Branding: budování silné značky, respektive silného povědomí o značce klastru. Proces tvorby značky klastru zahrnuje
vytváření společné vize (image, který by klastr rád předal svému okolí, je to také perspektiva budoucnosti) a mise (co klastr
dělá, poslání klastru, účel a standart, podle kterého klastr hodnotí a vyvažuje své iniciativy), diskuzi o hodnotách klastru,
konsenzus o brandingové strategii mezi členy klastru a následnou brandingovou kampaň.
Mít silnou značku je pro klastr velice žádoucí, neboť silná značka umožňuje [4]:
• zvýšení viditelnosti klastru na globálním trhu, a tedy větší dosah komunikace klastru
• silnější identifikaci členů s klastrem, a tedy lepší spolupráci mezi členy klastru
• silnější loajalitu partnerů klastru
• zvýšení atraktivity (pro nové členy, investory, partnery, ale i talenty)
• rychlejší a spolehlivější financování klastru
Přínosy brandingu, které ocení zejména malé a střední podniky v klastru:
• snížení nákladů na firemní marketingovou komunikaci
• klastr jako záruka vyšší stupeň kvality v očích zákazníků
Public Relations: vztahy s veřejností, tedy např. tiskové konference, tiskové zprávy, výroční zprávy, press tripy (placené cesty
novinářů za určitým tématem)
e) Internacionalizace
Jedná se o aktivitu či službu klastru, jejímž prostřednictvím se klastrová organizace stává mezinárodním hráčem, partnerem
mezinárodních projektů, platforem, iniciativ, veletrhů, konferencí a match-makingových akcí, což vede k vytváření cest
a kanálů ke komerční internacionalizaci členů, případně je klastr přímým předvojem a zástupcem pro objevování nových
trhů v zájmových destinacích klastru.
Zralost a internacionalizace klastru přináší:
• nové národní i mezinárodní trhy
• národní i mezinárodní dodavatele surovin a zařízení
Internacionalizace klastrů má dvě úrovně:
• partnerské aktivity managementu klastru (přeshraniční, meziregionální)
• networking firem organizovaný klastrem - mise, export, expanze
Nejčastější formy internacionalizace klastrových organizací jsou:
• webové stránky klastru v angličtině a němčině
• databáze produktů v angličtině a němčině
• prezentace klastru na evropských či světových klastrových portálech
• exportně motivované exkurze zástupců klastru a prezentační stánky na veletrzích
• zapojení se do evropských projektů, konsorcií či metaklastrů
• účast na mezinárodních klastrových konferencích a na konferencích o internacionalizaci
15
Příklad úspěšné internacionalizace klastru:
klastr FEMAC, Katalánsko: Internacionalizace byla v klastru FEMAC od prvopočátku součástí jeho aktivit. Zkušeností
tohoto klastru je, že klastr s globální aspirací musí mít pro internacionalizaci strategické vymezení již v rámci facilitace
a založení klastrové organizace. Enric Pedrós, manažer tohoto klastru, nevynechal žádnou příležitost k navazování nových
mezinárodních vazeb a účastní se klíčových evropských a globálních klastrových konferencí. Výsledkem je nejen to, že
je zván do zemí s rozvíjející se i rozvinutou klastrovou politikou k prezentaci klastru FEMAC jako příkladu nelepší praxe,
ale především, že má FEMAC rostoucí export a fungující obchodní a podnikatelské aktivity jak v Evropě, tak například
v zemích Jižní Ameriky.
Moravskoslezský automobilový klastr (MAK): založen v r. 2006 zejména za účelem podpořit inovace, zvýšit konkurenceschopnost a exportní kapacitu společností, podnikatelů a institucí Moravskoslezského kraje. MAK sdružil v roce
svého založení 22 členů. Současně má 58 členů včetně 41 malých a středních podniků, sedmi velkých společností,
8 vzdělávacích institucí, jedné výzkumné instituce a jedné neziskové organizace. 12 členů klastru jsou společnosti se
zahraničními vlastníky nebo nadnárodní společnosti (Evropské i mimo Evropské). Například Brano Group, a.s., má obchodní a výrobní zastoupení v sedmi zemích. Obchodní aktivity pěti největších firem v klastru je propojeno s přibližně 30
různými trhy, s největšími trhy v Evropě (rozsáhlé portfolio zákazníků z evropského automobilového sektoru) i vně Evropy,
např. v Africe, Asii, USA.
·
·
Internacionalizační aspekt byl v klastru přítomen od jeho samého založení. V roce 2006 se v rámci projektu financovaném z Operačního programu podnikání a inovace (OPPI) – Klastry nazvaného „Založení a rozvoj Moravskoslezského
automobilového klastru“, pozornost soustředila na následující aktivity:
průzkum relevantních trhů, sledování a předpovídání potřeb cílových zákazníků a návazných odběratelů – s hlavním
zaměřením na tvorbu vnitřní databáze potřeb a systém automatického nákupu v ČR a okolních zemích; tvorba databáze
potenciálních zákazníků pro členy klastru a průzkum trhu dodavatelů automobilových dílů
účast na veletrzích a konferencích – včetně tvorby PR materiálů klastru
webová stránka klastru v angličtině
zahraniční studijní cesty – učení se od úspěšných klastrů ve Velké Británii a v Rakousku, zvýšení odborné úrovně
a manažerských schopností managementu členů klastru
informace a konzultační středisko pro financování z programů Evropské Unie relevantní pro strategické plány rozvoje
MSAK
·
·
·
·
·
Díky účasti v mezinárodních projektech jako CERADA, AutoNet a Safe Drive se klastru podařilo vytvořit množství
zahraničních kontaktů a navázat spolupráci s dalšími evropskými klastry (např. z Rakouska, Německa, Maďarska, Itálie,
Polska, Slovenska či Slovinska), jak v rámci stejného odvětví tak napříč nimi. V rámci realizovaných projektů se klastr
aktivně účastní organizovaných akcí (např. konference, match-making fóra – účast na 14 akcích organizovaných v rámci
AutoNet a FutureSME, včetně účasti na veletrhu v Lipsku). Navíc se ze své vlastní iniciativy zúčastnil konference
SpitzenCluster v Berlíně s tematikou fungování špičkových klastrů. Tyto aktivity byly přínosné z hlediska informací, jak by
se měly malé a střední podniky vyvíjet v budoucnu, jak navazovat kontakty a jaké jsou obchodní příležitosti pro členy
klastru. Novým projektem je Perceval – mezinárodní projekt s kvalitním lídrem projektu – Výzkumným institutem pro
biomechaniku ve Valencii, Španělsko, zaměřený na vizuální hodnocení produktů, jehož hlavním zaměřením je standardizace.
4. PŘÍNOSY KLASTRŮ PRO ČLENY
Sdružování firem v klastru umožňuje firmám soustředit se na jádro svého podnikání a využít výhod plynoucích z většího
rozsahu. Informační brožura „Průmyslové klastry“ [7] uvádí deset důvodů, proč být v klastru:
1. Informace
Člen klastru získává snadněji, rychleji a většinou zdarma informace od řídící jednotky klastru, podpůrných institucí a členů
navzájem, ke kterým by se jako izolovaná firma nedostal.
2. Komunikace
Klastr je prostorem pro odstraňování komunikačních bariér. Klastr má funkci facilitátora, pomáhá tam, kde existuje nedůvěra
a nízký rozvoj vzájemných vztahů.
3. Spolupráce
Povzbuzování spolupráce je jednou ze základních funkcí klastru. Spolupráce mezi firmami se musí dít při zachování
konkurence a rivality. Pro tento nový typ vztahu se někdy používá termín coopetition.
4. Vzdělávání
V rámci regionálně působícího klastru lze rychle vysledovat, jaké vzdělávací potřeby firmy v klastru mají. Vzdělávací služby
pro členy klastru tak vycházejí zcela z jejich konkrétních potřeb.
16
5. Poradenství a lobbování
6. Každý člen klastru může těžit z koncentrace informací, osobností, kontaktů a příležitostí, které jsou neoddělitelnou
součástí klastru. Vedení klastru úzce spolupracuje s regionálními vedoucími institucemi a společně vytvářejí prostor pro
celou škálu podpůrných aktivit ve prospěch rozvoje klastru.
7. Public Relations a marketing
8. Každý klastr se musí propagovat, aby přilákal nové členy a nastolil důvěru a pozitivní postoje vůči danému průmyslovému
odvětví a celému regionu. Nejdůležitější však je vybudování společné identity firem v klastru.
9. Produktivita
Člen klastru má usnadněnu cestu ke zvyšování produktivity tím, že uvnitř klastru získává přístup ke specializovaným vstupům
a pracovním silám a k optimalizaci dodavatelského řetězce. Přítomnost firmy v klastru tak ve svém důsledku snižuje její podnikatelské náklady a investice, dává lepší přístup k informacím, veřejným zdrojům a usnadňuje jí komunikaci s institucemi.
Produktivitu členů klastru také zvyšuje možnost porovnání vlastní výkonnosti s jinými v klastru (benchmarking).
10. Inovace
Cílem podpory inovací v klastru je rozvoj výrobků s přidanou hodnotou. Firmy v klastru vnímají zřetelněji a rychleji nové
technologické, provozní a dodavatelské možnosti a nové potřeby zákazníka.
11. Internacionalizace
Klastr svou podstatou usnadňuje vznik mezinárodně konkurenceschopného podnikání. Internacionalizace znamená také
propagaci klastru, firem a jejich výrobků v zahraničí, hledání partnerů pro společné podniky a podporu vzniku společných
podniků.
12. Konkurenceschopnost
Členové klastru sdílejí chápání konkurenceschopnosti jako výsledku produktivity a inovací, nikoliv nízkých mezd, nízkých
daní a podhodnocené měny.
5. ZKUŠENOSTI GLOBÁLNĚ ÚSPĚŠNÉHO KLASTRU
Národní strojírenský klastr – je první klastrovou organizací založenou v r. 2003 v České republice (Ostrava) jako výsledek
Studie proveditelnosti k identifikaci odvětvových seskupení vhodných pro cílenou programovou podporu, která byla
v r. 2002 provedena v Moravskoslezském kraji. Strojírenství bylo identifikováno jako nejsilnější odvětví (viz obr. 2) a původně
nazvaný Moravskoslezský strojírenský klastr byl postaven na široké platformě strojírenského odvětví jako nástupci utlumovaného hornictví a metalurgie, jak uvádí obr. 9 – Mapa klastru. Je zde zachycen celý tehdejší výrobní řetězec od výroby
oceli (a vstupů pro ocel) přes řadu odvětví těžkého strojírenství (zvláště výroba těžkých nákladních vozidel, zařízení pro
železnice, stroje pro důlní průmysl a hutnictví) až po kovové výrobky např. pro lodě, atomové elektrárny a stavebnictví. Toto
odvětví bylo vyhodnoceno jako potenciálně důležitý zdroj konkurenční výhody Moravskoslezského kraje.
K dalším charakteristikám tohoto klastru patřilo:
téměř výhradně se týkalo železných kovů (jen malá orientace na kovy jako hliník nebo titan, zatímco v jiných regionech
tyto obory vykazovaly růst).
přestože byl klastr postaven na počáteční fázi hodnotového řetězce, tj. hutnictví a těžké strojírenství, nelze považovat
těžké strojírenství za odvětví používající nemoderní technologie nebo nízkou kvalifikaci pracovní síly. K zajištění integrity
velkých struktur je nezbytná vysoká kvalita a pokročilé technologie.
důležitým článkem mezi hutnictvím a strojírenstvím byl slévárenský průmysl, což je na mapě jasně znázorněno, přičemž
ostatní zpracovatelská odvětví tvořena malými a středními podniky byla zastoupena podprůměrně, např. povrchové
úpravy kovů.
podobně měla podprůměrné zastoupení výroba řady menších kovových výrobků, např. nožířství, obaly z lehkých kovů
(plechovky), šrouby, řetězy, spony, ozubená kola, pohonné prvky, atd.
Zatímco VŠB-TU Ostrava měla silné stránky v mechanickém strojírenství a elektrotechnice, její hlavní silnou stránkou
bylo hutnictví. I když byl klastr velký, byl relativně úzký. V některých strojírenských odvětvích dominovaly jedna nebo dvě
firmy a v klastru byla málo zastoupena odvětví jako výroba nástrojů, textilní zařízení, stroje a turbíny, zdvihací zařízení
a elektrická zařízení pro motory vozidel.
·
·
·
·
·
17
Obr. 9 - Hutnicko-strojírenský klastr Moravskoslezského kraje – mapa klastru, 2002 [8]
Národní strojírenský klastr prošel na své pionýrské cestě různými krizemi, včetně nedostatku financování ve svých začátcích,
kdy koncepce klastrů byla v ČR téměř neznámá a ze strany veřejného sektoru s ní nebyly žádné zkušenosti. Další krizí byl
příliš široký oborový záběr, kdy do tohoto klastru spadaly i firmy z automobilového průmyslu a hutnictví. Nesourodost
společných zájmů společně s nedostatečnou podporou kraje vedla k odchodu části členů z klastru včetně jeho manažera.
Nový start dalo klastru až nastolení nového lídra, společnosti Vítkovice, a.s., pod jejímž vedením byl klastr konsolidován
a za poslední roky zaznamenává kontinuální růst jak z hlediska počtu členů, tak z hlediska prestiže klastru jako partnera pro
vyjednávání grandiózních mezinárodních projektů a zakázek v oblasti jaderné energetiky.
Španělský klastr FEMAC: V roce 1996 proběhlo mapování subjektů vyrábějících zemědělské stroje v regionu Katalánsko.
V roce 1997 byla vytvořena Nadace FEMAC, která byla určena k finanční podpoře těchto subjektů. Prvního kola k přihlášení
projektů se účastnilo 12 firem. O rok později byla vytvořena pozice manažera klastru, který zpracoval a začal implementovat strategický plán. Manažer klastru rozšiřoval povědomí o spolupráci v klastru mezi další firmy. Z původních 12 členů se
do 3 let FEMAC rozrostl na 24 členů a bylo dosaženo konsensu o strategických oblastech, ve kterých chtějí členové klastru
spolupracovat.
V roce 2000 získal FEMAC státní dotaci pro internacionalizační aktivity. V roce 2001 byly vytvořeny internacionalizační
skupiny, které se zaměřily na konkrétní mise (exportní výstavy), a byly vybrány klíčové země pro internacionalizaci (Francie,
Itálie). Pro členy jsou nejdůležitější právě exportní aktivity, protože dříve byly schopny exportovat pouze velké firmy. Pro
ostatní se tak nově otevřely dveře (na počátku roku 1999 byl export klastrových společností na úrovni 20%, dnes se již
pohybuje na úrovni cca 45%). Až od roku 2004 došlo k formalizaci klastru a vytvoření dalších aktivit, protože se prokázaly
úspěchy ze zahraničních misí. Následující léta již došlo ke stanovení plánů a vyhodnocování úspěchů klastru. Aktivity pak
pokračovaly v rámci intervence vůči národním orgánům. Ty v roce 2007 provedly začlenění zemědělské problematiky do
finančního období 2007-2013, čímž bylo docíleno dlouhodobé strategické podpory tohoto odvětví.
Až po roce 2009 nastupuje do klastru další pracovník, projektová manažerka, která se specializuje čistě na internacionalizaci. To přineslo nadnárodní kooperaci s dalšími subjekty v Evropě a projekty transferu technologií (projektová spolupráce
s ministerstvem na otevírání trhů pro export v třetích zemích – Maroko a země Jižní Ameriky). Došlo k zviditelnění klastrové
organizace nejen prostřednictvím novodobých nástrojů (YouTube, Twitter, Facebook), ale také zkvalitněním internetových
stránek.
Zásadním faktorem úspěchu dle manažera tohoto klastru je mít vhodně umístěnou kancelář, ze které lze snadno dojet ke
všem členům. V případě klastru FEMAC je 65% členů dosažitelných autem za 25 minut. Samozřejmostí jsou častá osobní
jednání, vytváření vztahů na základě dlouhodobé angažovanosti a maximální důvěry, která je budována po léta. Management musí reagovat na potřeby jednotlivých podniků, proto je důležité, aby v něm byl zastoupen odborník na daný
obor. Na začátku není možné očekávat finanční podporu od firem, které nebudou mít o tyto služby zájem, dokud neuvidí
úspěchy ve formě růstu exportu a tudíž i jejich příjmů.
18
Je vhodné, aby v klastru byly alespoň dvě větší firmy, které svým přístupem k velkým zakázkám a vlastními zakázkami
přilákají další menší firmy pro spolupráci v klastru. Velký počet firem, např. sto a více je již překážkou, protože není možné,
aby klastrová organizace fungovala a vytvářela aktivity pro všechny. Osobní setkání a komunikace by pak neprobíhaly
v dostatečné frekvenci, aby mohlo docházek k aktuálnímu a efektivnímu propojování členů klastrů mezi sebou.
LITERATURA
Monografie
[1]
[2]
PAVELKOVÁ, D. a kolektiv Klastry a jejich vliv na výkonnost firem. 1st ed. Praha : Grada, 2009. 268 pp.
ISBN 978-80-247-2689-2
SKOKAN, K. Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. 1st ed.. Ostrava: Repronis, 2004. 160 pp.
ISBN 80-7329-059-6.
Internetové zdroje
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
SÖLVELL, Ö., LINDQVIST, G., KETELS, CH. Zelená kniha klastrových iniciativ, 2003, překlad Agentura Czechinvest,
2006, [on-line] http://www.czechinvest.org/data/files/zelena-kniha-klastrovych-iniciativ-64.pdf
TACTICS CONSORTIUM: Supporting cluster marketing and branding handbook, 2012,
[on-line] http://www.eca-tactics.eu/page/tactics-final-reports
ANDERSSON, T., SCHWAAG-SERGER, S., SÖRVIK, J., WISE, E. The Cluster Policies Whitebook, 2004,
[on-line] http://www.lunduniversity.lu.se/o.o.i.s?id=24732&postid=1304063
CLOE (Clusters Linked Over Europe) Průvodce řízením klastrů – příručka pro rozvíjení a management klastrových
iniciativ, 2006, [on-line] http://arr.cz/cs/podnikani/klastry
BŘUSKOVÁ, P. Průmyslové klastry, Informační brožura k problematice průmyslových klastrů, 2003
[on-line] http://arr.cz/cs/podnikani/klastry
Studie proveditelnosti k identifikaci odvětvových seskupení vhodných pro cílenou programovou podporu
v Moravskoslezském kraji, 2002
[on-line] http://www.nca.cz/upload/download/archiv-studie-proveditelnosti-k-identifikaci-odvtvovch-seskupen-klastrna-morav-a-ve-slezsku.pdf
PRICEWATERHOUSECOOPERS. Uncovering excellence in cluster management, 2011
http://www.tcinetwork.org/media/asset_publics/resources/000/003/892/original/
Uncovering_excellence_in_cluster_management_PwC.pdf
PaedDr. Pavla Břusková, Národní klastrová asociace, Noveská 1139/22, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory,
tel.: (+420)552 308 348, e-mail: [email protected]
Mgr. Eva Hudečková, Národní klastrová asociace, Noveská 1139/22, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory,
kancelář Praha, tel.: (+420)731 555 942, e-mail: [email protected]
19
PŘÍNOS KLASTRŮ PRO INOVACE
PaedDr. Pavla Břusková, Mgr. Eva Hudečková
1. INOVAČNÍ PROCESY
Konkurenceschopnost regionu dnes už neurčují jednotlivé firmy, ale stále větší měrou jsou to inovační aktivity celých
průmyslových odvětví a oborů. Proto se inovace a oborové klastry staly ústředním tématem hospodářské a technologické
politiky Evropské unie a jejích členských států.
Schopnost inovovat je zásadním kritériem pro úspěch regionů a zvláště pak pro úspěch průmyslu. Inovace je těsně spjata
s podnikatelským přístupem. Základem inovačních procesů je schopnost vyhledávat příležitosti, vidět souvislosti a vytvářet
nové způsoby jejich využití. Inovátoři stejně jako podnikatelé musí riskovat – ale musí jít o uvážená rizika. Systematická inovace je založena na cílevědomém vyhledávání změn a na systematické analýze možností ekonomických nebo sociálních
inovací založených na těchto změnách. Prozíravý manažer nečeká, až bude k inovaci dotlačen, sleduje portfolio inovačních
příležitostí a tím současně diversifikuje riziko.
Základním stavebním kamenem inovací v průmyslu jsou technologické inovace, tedy nové produkty a procesy a významné technologické změny produktů a procesů. Inovaci pokládáme za uskutečněnou, pokud byla uvedena na trh (inovace
produktu) nebo použita v produkčním procesu (inovace procesu). Inovace tak zahrnuje řadu vědeckých, technologických,
organizačních, finančních a komerčních činností. Výzkum a vývoj (VaV) je pouze jednou z těchto činností a může probíhat
v různých fázích inovačního procesu. Vystupuje nejen v roli originálního zdroje invenčních nápadů, ale i rámce řešení
problémů, k němuž se lze obrátit v libovolné fázi implementace.
Nesmíme však zapomínat také na netechnologické inovace, např. sociální, organizační či inovace ve sužbách, které se
v poslední době rovněž dostávají významně do popředí. Zajímavým aspektem je uplatňování prvku genderu v inovacích
(inovace z pohledu ženy – tvůrkyně, ženy – uživatelky). Jeho využití ve firmách může mít pozitivní dopady na inovace
vyráběných produktů či poskytovaných služeb a jejich tržní uplatnění.
V rámci švédského námořního klastru byla provedena analýza trhu mezi ženami, která ukázala, že je zde vysoký potenciál
budoucích klientů, avšak že tato zákaznická skupina nikdy nebyla vzata v úvahu v rámci marketingu a už vůbec ne pro
navrhování sportovních člunů. Byly zahájeny práce na inovacích společně s intenzivní komunikační výměnou, což otevřelo
zcela nové výrobní příležitosti pro členy klastru.
Inovační proces není lineární proces s jasně definovanou následností jednotlivých kroků, ale spíše systém přechodů mezi
různými účastníky, mezi jejichž zkušenostmi a know-how vznikají synergické efekty. Proto se v praxi dává stále větší důraz
na interakce uvnitř firmy (spolupráce mezi odděleními) a na interakce firmy s jejím okolím (ostatní firmy, podpůrné služby,
výzkumné laboratoře, centra expertízy, zákaznická komunita). Inovační proces je dynamický proces, ve kterém identifikujeme tři základní fáze: invenci, adopci a difúzi [2].
Invence začíná myšlenkou, návrhem něčeho nového nebo novou kombinací již existujících prvků. Invence nemusí být
spontánní, ale lze ji plánovat. Tuto tvůrčí etapu lze rozdělit na základní výzkum, aplikovaný výzkum, experimentální výzkum,
konstrukční vývoj a rutinní vývoj. Po objevu či vynálezu je třeba prověřit jejich ekonomické nebo tržní využití a v kladném
případě nastupuje další fáze.
Adopce je fáze prvního komerčního použití vynálezu a je doprovázena organizačními, finančními a investičními aktivitami
ve výrobě a v prodeji. Inovační proces je ukončen jen tehdy, je-li skutečně inovace přijata a použita. Inovace jsou zřídka
přijímány spontánně ihned poté, co byly oznámeny, což může někdy trvat i několik let.
Difúze je rozšíření znalosti o invenci. Toto šíření však může být ztíženo informačními deficity. Má to za následek nestejný
difúzní proces mezi lidmi na různých místech, takže tím vznikají různá zpoždění. Postupně dochází k celkovému rozšíření
inovace, které lze měřit různými ukazateli, jako je počet uživatelů nové technologie nebo podíl výrobku vyrobeného
použitím nové výrobní metody na celkovém výstupu.
Na generování, adaptaci a difúzi inovací má rozhodující vliv regionální struktura, přičemž za podstatné určující faktory
rychlosti prostorové difúze inovací jsou považovány velikost aglomerace, informační a komunikační podmínky a kvalitativní nabídka zdrojů, ale i specifické individuální vlastnosti podniků usazených v regionu. Dalším významným faktorem
v inovačních procesech jsou podnikatelské schopnosti podnikatelů (vynalézavost, kreativita, propagace, organizační talent).
20
V rámci inovačních procesů se uplatňují tři druhy faktorů [2]:
• podnikové faktory inovací, kam řadíme velikost podniku, inovační podnikové funkce, typ a velikost odvětví, ve kterém
firma podniká, organizační statut podniku, typ podnikatelské inovační strategie a další
• regionální faktory inovací, tj. inovační prostředí, které tvoří podnikatelská dynamika v regionu, motivace lidí, historické,
kulturní a místní hodnoty, zvyky, úroveň řemesel, spotřebitelské potřeby apod.
• makro faktory inovací tvořené ve státě úrovní výchovy, vývoje a výzkumu, technického rozvoje a vzděláním lidských
zdrojů
Dojde-li k harmonickému propojení prvků endogenních a exogenních, pak vzniká lokální inovační proces, který je počátkem
soběstačného trvalého rozvoje. Inovační proces je tak tvořen interakcí mezi technickým rozvojem, spotřebitelskou poptávkou (pokud jde o kvalitu) a zvyky, historií, kulturou a lokálními znalostmi.
Pro tvorbu inovací v regionu jsou důležité následující faktory:
• vysoce kvalifikovaná pracovní síla, univerzity a výzkumná pracoviště
• služby pro podniky – ekonomické a technické poradenství, průzkum trhu a právní služby zejména pro malé a střední
podniky
• dostatečný počet dodavatelů a subdodavatelů různých komponent
• dostatečně velký trh a dobrý přístup na trh
• technická infrastruktura, zejména dopravní sítě
• přístup ke kapitálu, především rizikovému
• právní rámec podporující inovace, zvláště v oblasti intelektuálního vlastnictví
• existence prostředí a kulturních hodnot a služeb pro vytváření podmínek atraktivního životního stylu
• formy interakce mezi různými činiteli sítě inovačního systému
2. MODELY INOVACÍ
Až do 80. let 20. století převládal v chápání inovačního procesu model lineární. Základem tohoto modelu je teze, že
vytváření inovací je lineární proces různých fází, které následují v chronologické posloupnosti od vědeckého objevu přes
výzkum, výrobu až po výrobek či proces.
Tento model měl dvě fáze – do 60. let byl používán spíše lineární model tlačený technologií. V tomto modelu se inovace
chápaly ryze jako inovace technologické, přičemž se předpokládalo, že inovační proces postupně prochází kroky:
vědecký objev – výzkum a vývoj – příprava výroby – výroba – marketing a prodej
Koncem 60. let byl zformulován lineární model tažený potřebami. V tomto modelu se předpokládalo, že inovace vznikají
ze schopnosti připravit nový výrobek či proces uspokojující zákaznické potřeby.
Koncem 70. let se začal používat provázaný model, který kromě tradičního lineárního řetězu zahrnuje také vazby mezi
výzkumem a trhem. Jiná verze tohoto modelu je model interaktivní, který chápe vznik inovací jako důsledek interakcí mezi
různými prvky od výzkumu po marketing.
V 80. letech byl rozšířený integrovaný model, který inovační proces popisuje jako proces paralelní, ve kterém jsou zahrnuty všechny funkční oblasti firmy. Variantou tohoto modelu je model zřetězený, který říká, že inovace zahrnují různé
zpětnovazební smyčky nutné pro inovační procesy.
Nové paradigma tohoto nelineárního přístupu je založeno na dvou zásadách:
1. V novém inovačním modelu se různé aktivity mohou provádět současně (výzkum a vývoj, tvorba prototypů, výroba).
2. Inovace jsou výstupem týmové práce.
Inovace často nemají svůj základ ve vědě a výzkumu, ale začínají u zákazníků a uživatelů technologií, dodavatelů
a kooperačních partnerů. Mezi různými účastníky inovačního procesu existují proto četné zpětné vazby informačních toků
a není vždy pravda, že věda ovlivňuje techniku, někdy i technologické informace povzbuzují vznik vědeckých objevů.
21
Od počátku 90. let je používán síťový model. Podle tohoto modelu inovace vznikají na základě systémové integrace a spolupráce mezi firmami a jsou charakterizovány využíváním expertních systémů. Tento model si všímá toho, že inovace vznikají na rozhraní mezi různými disciplínami, tj. inovace lze uskutečnit i integrací různých disciplín, které se nevyvíjejí v rámci
aktivit výzkumu a vývoje. Do popředí se tak dostává otázka transferu znalostí uvnitř firmy i mezi firmami.
Všeobecně se uznává, že zaměstnanci firem, byť profesně vysoce vzdělaní, nestačí na provádění výrobkových i profesních
inovací, aniž by spolupracovali s akademickým a výzkumným sektorem. Proto se již od 80. let hledají nové zdroje na financování technologického transferu: roste počet spojení mezi velkými firmami a univerzitami a výzkumnými ústavy a vznikají
společné podniky (joint ventures) v této oblasti, zavádějí na získávání znalostí z vnějšího okolí podniku. Vědecké zdroje
začínají sehrávat větší úlohu při zavádění nových technologií a přechází se od schématu získávání znalostí konáním, „learning by doing“ k interaktivnímu způsobu „learning by interacting“ prostřednictvím technologických sítí. Technologický transfer již není jednosměrný proces od základního výzkumu do průmyslu, ale obousměrný proces, kde řešení je poskytnuto na
základě interference a kumulačního efektu obou stran a nového pohledu na poznávací stránku i ekonomický dopad [2].
3. KLASTRY A INOVACE
Zesílení globalizace ekonomiky v současné době a zvyšující se míra využívání informačních technologií vytváří silný tlak na
urychlení inovačních procesů [6]. Jednou z možností urychlení tvorby inovací je právě klastrování.
Klastrová organizace svým členům pomáhá v oblasti výzkumu, vývoje (VaV) a inovací například aktivitami:
• účast ve společných projektech zaměřených na VaV a inovace
• vyhledávání partnerů pro klastrové firmy pro VaV a inovace
• společná komercializace inovací a výstupů VaV
Role klastrů v podpoře rozvoje inovací a znalostního transferu je obecně uznávaná. Vlastní míra orientace klastrů na inovace je však různá a jako prioritní se jeví adekvátní rozsah a zaměření inovačních aktivit subjektů v klastru, spolu s adekvátní
rolí koordinujících institucí. Klastry jsou spojeny s okolím četnými vazbami, vyjadřujícími mimo jiné jejich strategickou pozici
v oblasti kvalifikace pracovní síly, znalostí, technologií, produkčních možností a ekonomických vztahů. Tím jsou přirozeně
vymezeny i jejich přínosy na poli inovací.
Klastry jako takové inovace nevytvářejí. Tuto roli sehrávají specializovaná firemní oddělení a organizace. Role klastrů
směrem k inovacím spočívá ve vytváření prostředí podporujícího sdílení informací, znalostní transfer a inovační kooperaci.
Sdílení informací umožňuje jak obchodní spolupráci, tak realizaci společných akcí, a je primárním předpokladem pro rozvoj
vzájemné důvěry a jejího posunu do úrovně sdílení know-how a tacitních znalostí (nepsané, praxí získané firemní znalosti
v konkrétním oboru), tj. na úroveň znalostního transferu.
Pro inovace je důležitá výměna informací jak na úrovni zaměstnanců, tak na úrovni firem, kdy odběratel může dodavateli
sdělit své požadavky na způsob zpracování či složení materiálu. Formální a neformální výměna informací je živnou půdou
inovací v klastrech. Avšak i přes velké využívání komunikačních a informačních technologií, je místní dostupnost a blízkost
dodavatelů, služeb atd.) velkou výhodou. Spolu s nižšími náklady na přepravu a osobní dopravu je v místním kontextu
snadný a účinný osobní kontakt. To je pro inovace rozhodující a umožňuje například tok informací, myšlenek a know-how
v rámci klastru
Rozhodujícím momentem je, jak systém klastru pohání změny a inovace. Mezi základní mechanismy patří dodavatelské vazby s poptávajícími zákazníky, zakládání nových firem, vysoce kvalitní výzkum a vývoj s dobrými akademicko-průmyslovými
vazbami, pracovní vztahy s výrobci zařízení, zaměření na budoucnost spíše než ochrana stávajícího stavu apod. Dlouhodobý
rozvoj vyžaduje neustálé procesy změny spolu s novými odvětvími, která postupně ve stávajících klastrech vznikají. To
umožňuje úspěšným klastrům průběžně „zdokonalovat“ samy sebe prostřednictvím procesu diverzifikace. Současně podporují specializaci a „klíčovou kumulaci – kritickou míru“ potřebnou pro podporu specializované infrastruktury.
22
Mnohé z nejziskovějších světových regionálních ekonomik jsou poháněny úspěšnými průmyslovými klastry. Již vytvořené
klastry nabízejí příležitost pro sebeposilující kumulativní růst a rozvoj. Nicméně, růst není samozřejmostí a stejně tak možný
je i úpadek. Vedení a politika klastru se proto musí mít na pozoru. Příčiny úpadku se liší klastr od klastru. Kupříkladu některé
klastry jsou neúspěšné při rozvoji alternativních zdrojů konkurenčních výhod (např. technologie, obchodní strategie, pracovní postupy), aby kompenzovaly nedostatek základních faktorových výhod (např. vyčerpání vstupních surovin nebo růst
mzdových nákladů). Je však obvyklejší, že klastry mohou ztratit svou schopnost inovace, změny a diverzifikace, když v nich
začnou dominovat 1-2 firmy (čili je redukován vliv konkurence a rivality), začnou být zahleděny do sebe a neporozumí, co
se děje v konkurenčních klastrech, začnou obviňovat okolí a hledají jiné subjekty (např. vládu) k řešení vlastních problémů,
nebo se „uzamknou“ do zastaralé technologie či metod.
Oblast sdílení znalostí představuje mnohem intenzivnější formu vzájemného kontaktu než sdílení informací. Dotýká se přímo
konkurenční výhody, a tudíž může vést přímočaře k široce definovanému zisku. To do určité míry souvisí i se skutečností,
že poskytnutí klíčových principů či metod může obsahovat vedle vlastního obsahu i mnohem širší sdělení, které poskytující
nepředvídá a které mohou u přijímajícího vyvolat nové nápady, které uplatní např. ve zcela jiném oboru. Tomuto procesu
se říká „přelévání“ (spill-over) a je jedním z významných prvků inovačních efektů v klastru.
Vědomé sdílení znalostí je podvázáno smlouvami či zprostředkováváno licencemi apod. V oblasti sdílení znalostí sehrává
klastr roli facilitátora jejich transferu. Obecně jsou uznávány dva mechanismy, které podporují především sdílení tacitních znalostí (citlivých na vzájemnou blízkost). Klastr je jednak prostředím usnadňujícím a umožňujícím vzájemný kontakt
„z očí do očí“ (s výhodami z potenciální symetrie poskytování znalostí, informací apod.), jednak prostředím umožňujícím
kolektivní učení skrze přítomnost vzdělávacích a výzkumných institucí (v návaznosti na společensky sdílené normy, hodnoty,
zvyky apod.).
Vlastní spolupráce ekonomických subjektů na poli inovací je dle ekonomie inovací klíčovým faktorem (a ve vymezených
oblastech racionální strategií) úspěšného, inovacemi taženého rozvoje každého z nich. Umožňuje těžit ze skutečnosti,
že inovace jako proces generující rostoucí výnosy je kumulativním procesem zahrnujícím učení činností, učení používáním
a především učení interakcí. Posledně jmenované hraje dle ekonomie inovací zásadní roli proto, že většina inovací má
inkrementální charakter. Takové inovování nepředstavuje radikální událost, ale kontinuální proces postupného zlepšování,
v němž záleží na vzájemných vztazích.
Klastr, zcela ve shodě se svými charakteristikami, nabízí široký potenciál svého obsahu a dynamiky jak pro využití přímo
v inovačním procesu, tak i pro navázání budoucí užší a formálněji ukotvené spolupráce.
V současné době dochází ze strany veřejného sektoru k budování strategií a politik na podporu multidisciplinárního
vzdělávání a výzkumu, propojování inovačních aktivit napříč obory, klastrových iniciativ a jiných (otevřených) platforem
pro inovační spolupráci a internacionalizaci, jakož i aktivit zaměřených na aplikaci inovací založených na globálních
a společenských výzvách. K nim patří například demografický vývoj a stárnutí společnosti, efektivní využití zdrojů, technologie napomáhající tzv. zelené ekonomice či udržitelné mobilitě. Inovace v těchto oblastech mohou přinést nové obory,
které jsou v současné době chápány jako „vynořující se“ (emerging industries). Rovněž dochází k identifikaci a stimulaci tzv.
mezioborových technologií (cross-sectoral technologies) vyskytujících se na průniku více oborů.
Klastry jsou pro realizaci těchto nových strategií vhodným prostředím, jelikož umožňují zapojení „uživatelů“ do tohoto
procesu (user-driven innovation). V pojmu „uživatel“ není zahrnut pouze „koncový“ zákazník, ale také obchodní partneři
(tj. zákazníci v hodnotovém řetězci), veřejný sektor (zákazník ve veřejném obstarávání) a společnost v širším smyslu (tj. kde
některé regiony a země jsou nahlíženy jako vůdčí trhy pro nové produkty či služby).
Klastrové iniciativy a organizace (klastry) jsou s tímto procesem spojovány jako neutrální platformy pro spolupráci mezi
firmami, veřejným sektorem a konečným uživatelem prostřednictvím inovačních nástrojů a zařízení (laboratoře, zkušební
zařízení a demonstrační zařízení) a také jako nástroj pro využití jiných podpůrných opatření (např. předkomerční veřejné
obstarávání, inovační vouchery apod.).
Klastrové organizace pomáhají spojovat jednotlivé formy podpory inovací dohromady a modifikovat je podle potřeb
daného regionálního ekonomického prostředí.
23
Nejúspěšnější inovace a nové růstové obory mají často interdisciplinární charakter. Výzkumy v oblasti tvorby inovací
a zdrojů konkurenceschopnosti opakovaně dokládají, že rozvinuté sítě spolupráce firmám podstatně usnadňují rozvoj vlastních znalostí a schopností pro podnikání, a to nejen na rozhraních oborů, kde jsou trhy s nejvyšším růstovým potenciálem.
Významná je přitom horizontální spolupráce (mezi firmami a institucemi podobného či doplňkového zaměření) i vertikální
spolupráce (mezi firmami, jejichž produkty na sebe navazují v rámci hodnotového řetězce).
Význam vzájemné spolupráce firem pro inovace spočívá mj. v tom, že prostřednictvím sítě dodavatelsko-odběratelských
vztahů se neustále šíří informace důležité pro strategické zaměření a řízení inovací ve firmách.
4. INTELEKTUÁLNÍ KAPITÁL A DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ
Inovace a prováděný výzkum a vývoj jsou finančně nákladné.
V jejich průběhu často vzniká duševní vlastnictví, které musíme chránit. K tomu existují dva přístupy:
• obchodní tajemství
• formální právní ochrana
Výhodou obchodního tajemství je to, že je rychlé a nevytváří žádné dodatečné náklady. Nevýhodou je to, že – jako
u každého tajemství – hrozí únik informací a pokud k němu dojde, neexistuje žádná právní ochrana. Formální právní
ochrana je složitější, něco stojí a chrání práva tvůrce autorského díla, vynálezu apod. Nevýhodou je mj. to, že zveřejněním
díla či patentové přihlášky zveřejňujete výsledky své práce, které tak mohou, třeba i nepřímo, využít vaši konkurenti (i zcela
legálně, např. jako inspiraci pro jiné řešení problému). Základní kategorie ochrany duševního vlastnictví (IP – Intellectual
Property) jsou o autorské právo a právo průmyslového vlastnictví.
Autorské právo upravuje:
• autorská práva včetně počítačových programů
• práva související s právem autorským
• právo pořizovatele databáze
Právo průmyslového vlastnictví ochraňuje následující výsledky tvůrčí činnosti
• vynálezy
• užitné vzory
• průmyslové vzory
• topografie polovodičů
• nové způsoby prevence, diagnostiky a léčení lidí a zvířat
• odrůdy rostlin a plemena zvířat
Další ochranu zajišťují
• ochranné známky
• označení původu zboží
• obchodní jména
Podnik má tři možnosti užití svého duševního vlastnictví:
• využití ve vlastních produktech
• prosazování patentových nároků vůči ostatním
• prodej licencí
V současnosti se stále více prosazuje koncept otevřených inovací. I velké firmy jsou ochotnější využívat inovačních nápadů,
které vznikly jinde. Vertikální integrace se stává minulostí. Otevírá se prostor pro malé firmy, které perfektně zvládají úzce
zaměřené technologie, patentují výsledky své práce a prodávají licence. Aktivní vyhledávání potřebných řešení pro nové
technologie a nové nápady se může uplatňovat s využitím spolupráce s dodavateli, ale i rivaly, aby došlo k vytvoření nové
hodnoty pro zákazníka. Členové klastrových iniciativ, technologických parků a inkubátorů mohou mít výhodu v tom, že již
jsou vtaženi do spolupracující platformy a vztahů.
24
5. INOVAČNÍ KLASTRY V ČR
V ČR bylo založeno mnoho klastrů (klastrových organizací) a do jejich rozvoje bylo investováno nemálo veřejných
prostředků, především v rámci systémové podpory klastrů prostřednictvím Operačního programu Průmysl a podnikání
(2004-2006) a OP Podnikání a inovace (2007-2014). Na potřebu promyšlené podpory v této oblasti ukazují nové zdola
(přirozeně) vznikající klastrové iniciativy, které naráží na potřebu koordinace. Efektivní koordinaci mnohdy brání to, že se
jedná o MSP (často i řada zcela nových firem), pro které je náročné sehnat a zaplatit špičkové manažery pro řízení a iniciaci
nových kooperačních aktivit.
Péči o začínající klastry většinou řeší regionální klastrová politika systémem podpory režijních nákladů a základních aktivit
a projektů, národní klastrová politika má ambice zacílit podporu na rozvinuté klastry dosahující excelence managementu
klastru, což znamená dostatek zdrojových kapacit a plnění stanovených kritérií v souladu s Evropskou iniciativou pro klastrovou excelenci. Jedním z významných zaměření těchto klastrů jsou společné projekty v inovacích a ve výzkumu a vývoji.
Klastrem, který je v této oblasti v ČR téměř nedostižným šampionem, je Moravskoslezský automobilový klastr (MAK) se
sídlem v Ostravě. V hodnocení životaschopnosti českých klastrů provedeném v r. 2012 pro potřeby Ministerstva průmyslu
a obchodu se umístil na prvním místě z 60 hodnocených klastrových organizací (z celkového počtu 80 existujících). Stejně
jako jiné špičkové evropské klastry (Leading Edge Clusters) lze MAK charakterizovat vynikajícím vedením, společnými cíli
svých členů, které jsou Smart, Integrated a Sustainable a ambiciózními plány, které zajistí růst a dlouhodobou prosperitu.
Společným znakem těchto klastrů je to, že tvoří mosty mezi vědou a průmyslem, identifikují výzkum, který má inovační
potenciál, využívají synergie, která umožňuje rychlý přechod od myšlenek až k prodejným, tj. trhem žádaným výrobkům
a službám.
Jako „ochutnávka“ může sloužit tento přehled zaměření MAK do inovačních oblastí, jako je:
• inteligentní logistika – individuální a efektivní servis pro toky materiálů a výrobků
• e-mobilita - řešení pro trvalou mobilitu, integrované technologie v oblasti e-mobility
• inteligentní technické systémy od mechatroniky po inteligentní systémy
• řešení výroby lehkých materiálů kompozit na bázi uhlíku pro masovou produkci
• digitalizované továrny s novými business modely
Svými aktivitami MAK dosahuje efektivnější pracovní síly v daném odvětví, růst znalostní úrovně lidí, nižší transakční náklady
mezi firmami - hodnotový řetězec, lepší spolupráce a difúze výsledků inovačních aktivit - spolupráce průmyslu a vědy, spolupráce s příbuznými odvětvími a propojení velkých firem s malými podniky na lokální úrovni. Jako koordinátor výzkumně
vývojové činnosti MAK vybudoval v prostorách VŠB-Technické univerzity v Ostravě high-tech laboratoře v hodnotě desítek
milionů korun, které integrují potenciál univerzity s podnikovou sférou a podporují společný výzkum a vývoj. Jedná se o
výzkumně-experimentální hlukovou laboratoř, laboratoř pro testování chladících a tepelných zařízení, laboratoř pro měření
těles namáhaných pulzacemi, laboratoř vibrací a v plánu je vybudování ergonomické laboratoře.
6. MEZIKLASTROVÁ SPOLUPRÁCE
Kromě oficiální podpůrné infrastruktury zaměřené na klastry, jako je MPO a CzechInvest, v jejichž kompetenci je řízení a
implementace příslušných operačních programů, byla vytvořena platforma Národní klastrové asociace pro rozvoj klastrů
v České republice. NCA sdružuje klastrové organizace, univerzity a akademické pracovníky, klastrové odborníky, subjekty
regionální rozvojové a inovační infrastruktury a poradenské firmy angažující se v problematice klastrů.
NCA si klade za cíl být informačním a asistenčním centrem pro klastrové organizace v České republice, podílet se na
rozvoji meziklastrové spolupráce a být aktivním rozhraním pro jejich internacionalizaci. NCA je strategickým partnerem
pro centrální orgány a kraje ČR k vytváření klastrové politiky pro novou ekonomiku, kde zastupuje oprávněné zájmy svých
členů a pomáhá tak zvyšovat osvětu o přínosech klastrů a jejich optimální integraci do národních strategií v oblasti inovací,
výzkumu a vývoje, konkurenceschopnosti, exportu a podpory malých a středních podniků.
25
V neposlední řadě je NCA znalostním centrem v problematice klastrů založeném na globálním sociálním kapitálu rozvinutých mezinárodních vztahů, členství v mezinárodních klastrových iniciativách (The Competitiveness Institute, European
Cluster Alliance), účasti v mezinárodních projektech (CluStrat) a integraci českých klastrů do evropských klastrových struktur (European Cluster Collaboration Platform, European Cluster Observatory).
LITERATURA
Monografie
[1]
[2]
PAVELKOVÁ, D. a kolektiv Klastry a jejich vliv na výkonnost firem. 1st ed. Praha : Grada, 2009. 268 pp. ISBN 978-80247-2689-2
SKOKAN, K. Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. 1st ed.. Ostrava: Repronis, 2004. 160 pp.
ISBN 80-7329-059-6.
Internetové zdroje
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
SÖLVELL, Ö., LINDQVIST, G., KETELS, CH. Zelená kniha klastrových iniciativ, 2003, překlad Agentura Czechinvest,
2006, [on-line] http://www.czechinvest.org/data/files/zelena-kniha-klastrovych-iniciativ-64.pdf
TACTICS CONSORTIUM: Supporting cluster marketing and branding handbook, 2012,
[on-line] http://www.eca-tactics.eu/page/tactics-final-reports
ANDERSSON, T., SCHWAAG-SERGER, S., SÖRVIK, J., WISE, E. The Cluster Policies Whitebook, 2004,
[on-line] http://www.lunduniversity.lu.se/o.o.i.s?id=24732&postid=1304063
CLOE (Clusters Linked Over Europe) Průvodce řízením klastrů – příručka pro rozvíjení a management klastrových
iniciativ, 2006, [on-line] http://arr.cz/cs/podnikani/klastry
BŘUSKOVÁ, P. Průmyslové klastry, Informační brožura k problematice průmyslových klastrů,
2003 [on-line] http://arr.cz/cs/podnikani/klastry
Studie proveditelnosti k identifikaci odvětvových seskupení vhodných pro cílenou programovou podporu
v Moravskoslezském kraji, 2002 [on-line] http://www.nca.cz/upload/download/archiv-studie-proveditelnosti-kidentifikaci-odvtvovch-seskupen-klastr-na-morav-a-ve-slezsku.pdf
PRICEWATERHOUSECOOPERS. Uncovering excellence in cluster management, 2011 http://www.tcinetwork.org/
media/asset_publics/resources/000/003/892/original/Uncovering_excellence_in_cluster_management_PwC.pdf
PaedDr. Pavla Břusková, Národní klastrová asociace, Noveská 1139/22,
709 00 Ostrava-Mariánské Hory, tel.: (+420)552 308 348, e-mail: [email protected]
Mgr. Eva Hudečková, Národní klastrová asociace, Noveská 1139/22,
709 00 Ostrava-Mariánské Hory, kancelář Praha, tel.: (+420)731 555 942, e-mail: [email protected]
26
MORAVSKOSLEZSKÝ ENERGETICKÝ KLASTR,
Ing. Jan Poledník, Ing. Marek Šarlej,
OBČANSKÉ SDRUŽENÍ
doc. Dr. Ing. Tadeáš Ochodek
1. ZALOŽENÍ KLASTRU
Moravskoslezský energetický klastr vznikl z iniciativy soukromých společností a nevládních institucí, které významným
způsobem utvářejí stav a budoucnost energetiky v Moravskoslezském kraji. Spolupráce členů se rozvíjí v oblasti výzkumu
a vývoje energetiky v návaznosti na životní prostředí, využívání obnovitelných zdrojů energie, propagace a výchovy
k energetickým úsporám.
Hlavním cílem projektu je inovovat a dále rozvíjet energetický klastr o aktivity, které zlepšují podmínky pro podnikání
v energetickém průmyslu a posilují spolupráci mezi firemním sektorem, výzkumnými a vysokoškolskými institucemi. Rozvoj
činností energetického klastru zvýší inovační potenciál a upevní kooperační vazby mezi jednotlivými členy klastru, které
zvyšují jejich konkurenceschopnost. Hlavním těžištěm projektu bude podpora synergií mezi energetikou a průmyslovým
sektorem a podpora výchovy k energetickým úsporám. Uvedené cíle je možné dosáhnout prostřednictvím společných
projektů.
2. REALIZACE VÝZKUMNÝCH A VÝVOJOVÝCH PROJEKTŮ
2.1. Mobilní diagnostická laboratoř Energetického klastru
MSEK ve spolupráci s VŠB-TU Ostrava, Výzkumným energetickým centrem provozuje novou mobilní diagnostickou
laboratoř, která je schopna měřit vybrané emise z velkých i malých energetických zdrojů.
Měřící zařízení jehož dodavatelem se stala na základě výběrového řízení společnost AFRISO, spol. s. r. o. je nainstalováno
v laboratoři VEC a ve vozidle Mercedes Sprinter.
·
Systém pro měření CO/NO/CO2/SO2 – Advance Optima – URAS 14/26
Analyzátor Advance Optima – URAS 14/26 je určen pro měření CO/NO/CO2/SO2 a pracuje jako samostatná jednotka.
Analyzátor je určen výhradně k použití v laboratoři, nikoli k měření v terénu. Jednotka je zabudována do pevné prosklené
skříně spolu s dalšími doplňky nutnými k provedení měření a zajištění výstupů z měření. Pomocí tohoto analyzátoru jsou
měřeny následující složky emisí: CO, CO2, O2, NOx (IR detekce), SO2 a CH4.
·
Systém měření sumy uhlovodíků TOC a měření O2 včetně kompresoru Jun-Air
Komplexní analyzační systém sestavený ze dvou analyzátorů pracuje jako jeden celek. Analyzační systém je navržen pro
provádění měření emisí v terénu, tzn. v podmínkách značně se lišících od simulovaných laboratorních podmínek. Systém
umožňuje měřit emise NO, NO2 (chemiluminiscenční princip) a C3H8 ve spalovacích procesech.
·
Analyzátory pro měření základních složek plynných emisí ze spalovacích zdrojů a dalších složek emisí
Součástí dodávky analyzátorů je hardwarové vybavení analyzátorů a software pro snímání dat, včetně licence pro vstup
do servisního menu. Při uvedení do provozu bylo provedeno odladění software a kalibrace/ měření.
Zařízení pracuje na základě přetlakového systému úpravy a dopravy stlačeného vzduchu a paliva u analyzátoru pro
měření koncentrace sumy uhlovodíků, který vhodně doplňuje a navazuje na již zavedený systém kompresorů stlačeného
vzduchu a paliva v laboratoři.
·
Měřící a odběrová aparatura pro analýzu odpadního plynu ze spalovacích procesů
Analyzační systém provádí měření NH3 a H2O na laserovém principu. Systém odběru vzorku plynu pracuje paramagnetickou metodou s hlídáním teploty a tlaku včetně měření O2. Měřící přístroje jsou kompatibilní se stávajícím zařízením
laboratoří VEC, což umožňuje vytvářet různé varianty a kombinace měření.
Celková hodnota investice: 6.750.000,- Kč bez DPH
27
Mobilní diagnostická laboratoř
2.2. Trigenerace
MSEK ve spolupráci se svými členy inicioval vznik experimentálního pracoviště pro výzkum v oblasti zvyšování účinnosti
energetických zařízení v provozovně klastru v Zubří. Toto pracoviště se bude zabývat problematikou zvyšování efektivnosti
provozování energetických zdrojů.
Projekt je rozdělen na 2 fáze. V první se zaměřujeme na vytvoření výzkumného pracoviště a instalaci systému trigenerace. Generálním dodavatelem zařízení se stala na základě výběrového řízení společnost Menergo, a.s. Projekt je postaven
na instalaci kogenerační jednotky BOOMEL NATGAS o výkonu 180 kWe spalující zemní plyn s tím, že vyrobená elektrická
energie bude spotřebována přímo v areálu zákazníkem SBU PLASTICS v majetku firmy BRANO a.s. Dalším produktem
je tepelná energie, která bude akumulována v akumulační nádobě tak, aby byl provoz maximálně efektivní, neboť je
z pohledu podpory KVET (kombinovaná výroba tepla a elektřiny) ekonomicky přínosné to, aby jednotka byla provozována
v pásmu vysokého tarifu z pohledu distribuce elektrické energie. Akumulovaná tepelná energie bude postupně po celý
den spotřebovávána v absorpčním chladiči, který na základě chemického procesu transformuje tepelnou energii na chlad,
který bude opět spotřebováván zákazníkem. Vyrobený chlad bude použit pro chlazení lisů na plasty. Vzhledem k tomu,
že budou vyráběna tři média, tak se použitá technologie nazývá trigenerací. Ve druhé fázi bude funkční systém trigenerace
doplněn o vodíkový generátor.
Předpokládáme, že instalací vodíkového generátoru, jako přídavného zařízení pro obohacení směsi elektrolyticky
vyráběným vodíkem, dojde ke:
1) zvýšení účinnosti spalovacího motoru až o 5%
2) snížení spotřeby stávajících médií ve spalovacích motorech minimálně o 10%
3) snížení emisí pevných částic z výfukových plynů spalovacích motorů minimálně o 35%
4) snížení množství skleníkových plynů vznikajících při spalovacím procesu, zejména CO, CO2 a NOX.
28
Cílem projektu je ověřit možnost použití technologie trigenerace v průmyslových objektech pro technologické odběry,
které jsou většinou konstantní v průběhu dne, měsíce i roku. Odběr chladu s těmito parametry dává velkou možnost použití
kogenerační výroby, jejíž efektivita je značně odvislá od rovnoměrnosti odběru elektřiny a zejména tepla v průběhu roku.
Vědecký tým bude mít rovněž za úkol prověřit výše uvedenou problematiku obohacování palivové směsi elektrolyticky
vyráběným vodíkem na zařízení simulujícím skutečné provozní podmínky.
Celková hodnota investice: 6.981.000,- Kč bez DPH
Kogenerační jednotka BOOMEL NATGAS
2.3. Výzkum a vývoj moderního a efektivního systému čištění spalin
2.3.1. Současný stav dané problematiky
V současné době existuje řada typů kotlů na spalování biomasy, které se liší nejen velikostí tepelného výkonu, ale především
konstrukčním uspořádáním. Podle způsobu přísunu paliva na vstupu rozlišujeme kotle se šaržovitým doplňováním
(přikládáním) paliva (kotle s výkonem do 100 KW) nebo kotle s kontinuálním přísunem (plynulým přikládáním) paliva.
Do budoucna lze předpokládat další vývoj a inovace v oblasti konstrukce kotlů s cílem zvýšení jejich účinnosti.
Také problematika metod čištění spalin je předmětem řady výzkumných prací. Tato problematika byla dosud řešena
především pro prostředí náročných průmyslových procesů. Využití suché sorpce pro čištění spalin není neznámou technologií a v praxi se často využívá v systémech čištění spalin u velkokapacitních spaloven. Dosud však zmiňovaná technologie nebyla využita a experimentálně ověřena u kotlů středních výkonů (rozsah 1 až 5 MW).
2.1.2. Cíl projektu
Hlavním cílem je realizace komplexní prototypové jednotky pro výrobu čisté energie z biomasy, kontaminované biomasy
a předupraveného SKO, která vznikne rozšířením současné technologie o čištění spalin.
Nová technologie čištění spalin přispěje ke snižování emisí polutantů vznikajících při spalování biomasy v kotlech středních
výkonů. Dále umožní snížení závislosti provozovatele na jednom typu paliva rozšířením palivové základny o kontaminovanou biomasu, předupravený SKO a další díky možnosti dodržení přísnějších emisních limitů stanovených legislativou.
Projekt naplňuje cíle programu v oblasti aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje v oblasti energetických zdrojů,
ochrany a tvorby životního prostředí.
29
Nesporným významem je hospodářský přínos realizace projektu pro konkurenceschopnost České republiky. Realizace
projektu umožní vznik výhradně české technologie, která díky svému komplexnímu řešení a univerzálnosti bude využitelná
jak v průmyslovém odvětví tak v komunální sféře.
2.3.3. Popis technologie
Technologie čištění spalin je navržena suchým způsobem s následnou povrchovou filtrací na filtračních elementech s implementovaným katalyzátorem zajišťujícím redukci látek typu PCCD/F a NOx
Hlavním aparátem kotelny je parní kotel o výkonu 4,5 t/h, 220 °C, 13 bar(g) páry. Kotel slouží k výrobě páry pro expanzi na
turbíně (výroba elektrické energie), k technologickému paření dřeva, k sušení dřeva a k vytápění budov.
Funkce technologie čištění bude následující (viz technologické schéma):
Spaliny opouštějí kotel současným hrdlem na kotlovém výměníku.
Do spalin se následně dávkuje potřebné množství práškového sorbentu ze zásobníku pomocí zabudovaného dávkovacího
šneku, jehož otáčky jsou řízeny frekvenčním měničem. Takže bude možno nastavovat otáčky šneku vždy pro určité palivo
(není uvažováno kontinuální měření emisí na komíně). To stejné platí i pro dávkování druhého práškového sorbentu na bázi
zeolitu z druhého zásobníku.
Spaliny následně vstupují do reaktoru, což je ocelový aparát se stacionárními vestavbou zajišťující promíchání a homogenizaci spalin a nadávkovaného sorbentu. Zároveň je díky tomuto aparátu dosaženo dostatečně dlouhé zdržné doby
k proběhnutí příslušných chemických reakcí sorbentů se sledovanými škodlivinami s požadovaným stupněm konverze.
Z reaktoru jsou spaliny vedeny do speciálního katalytického filtru, kde dochází k odprášení spalin od popílku a zreagovaných
sorbentů a zároveň také dochází k odstranění dioxinů a furanů. Jedná se o filtr vybavený speciálním filtračním materiálem
s obsahem katalyzátoru, na kterém se chemicky rozkládají dioxiny a furany. Filtr je vybaven hlídáním tlakové diference, kdy
se při dosažení nastavené hodnoty zapíná regenerace filtru. Tato probíhá tlakovým vzduchem upraveným v absorpční
sušičce a hromaděným ve vzdušníku. Popílek zachycený na filtru je hromaděn v popelnici, která bude vynášena ručně,
cca 1x / 2dny. Z filtru jsou spaliny vedeny do ventilátoru a poté do komína.
Návrh na rozšíření technologie spočívá ve vhodné úpravě spalinového hospodářství současné technologie a doplnění
o systém čištění spalin (viz obr).
Pro čištění spalin je navržena moderní technologie, kterou příjemce firma EVECO Brno, s.r.o. s úspěchem aplikuje i na
velmi náročné průmyslové projekty (např. v rámci kompletní rekonstrukce resp. úplné přestavby a modernizace spalovny
kalů z čistírny odpadních vod v rafinérii Slovnaft a.s., Bratislava, SR). Toto řešení je založeno na čištění spalin pomocí suché
sorpce, kdy se do spalin dávkuje malé množství multikomponentního sorbentu, který reaguje se škodlivinami obsaženými
ve spalinách. Zreagovaný sorbent se společně s popílkem odstraní ze spalin filtrací. Filtrace navíc probíhá na speciálním
filtračním materiálu obsahujícím katalyzátor zajišťující destrukci dioxinů a furanů chemickou cestou. Touto technologií lze
účinně odstranit všechny sledované škodlivé látky (tuhé znečišťující látky (TZL), SO2, HCl, HF, těžké kovy a PCDD/F).
Smyslem prací je tedy na základě výborných provozních zkušeností z náročných průmyslových aplikací vyvinout a provozně
odzkoušet technické řešení systému čištění spalin s vysokou účinností odstraňování širokého spektra znečišťujících látek
také u technologie spalování biomasových paliv a předupraveného SKO středních výkonů.
30
zásobník
práškového
sorbentu
OHŘEV TUV
VYTÁPĚNÍ
VÝROBA EL. ENERGIE
kontaktor
tkaninový filtr
směšovací
ventil
čerpadlo
primárního
okruhu
spalinový
ventilátor
kotel na
biomasu
komín
odvod popílku
z filtru
kontaminovaná
biomasa
alternativní
palivo
dávkovací
zařízení
kontejner
popílku
odvod spalin
do atmosféry
Rozšíření technologie o systém čištění spalin
Předpokládaná soustava aparátů, kterou je třeba doplnit stávající technologie, je následující:
• zásobník se šnekovým dávkovačem sorbentu (neutralizační činidlo) předpokládaná spotřeba sorbentu:
cca 4 kg/h při plném výkonu kotle
• reaktor (kontaktor) pro intenzifikaci reakcí sorbentu se spalinami
• předpokládaná min. zdržná doba: 3 s
• filtr se speciálním filtračním materiálem k odstraňování dioxinů a furanů předpokládaná filtrační plocha: cca 90 m2
• spalinový ventilátor
• vynášecí šnek popílku z filtru,
• kontejner popílku.
Úspěšné vyřešení projektu přispěje k řešení budoucích problémů spalování biomasových (i kontaminovaných) paliv
a předupraveného SKO bezpečným a ekologicky šetrným způsobem při zachování výhodné ekonomiky provozu. Současně
výzkumné aktivity sledují budoucí neodvratné trendy v oblasti ochrany životního prostředí – postupné zpřísňování emisních
limitů a sledování širokého spektra polutantů (jako např. dioxiny). Zde lze nalézt největší potenciál projektu, který je založen
na pečlivé predikci budoucích faktorů výrazně ovlivňujících danou oblast a spočívá tedy v připravenosti, což maximálně
zvyšuje konkurenceschopnost.
Celková hodnota investice: 2.000.000 Kč bez DPH
2.4. Výzkum a vývoj progresivní náporové turbíny pro výrobu elektrické energie
při uplatnění zbytkové syté páry
Předmětem vývoje je projekční návrh náporové turbíny spojené s generátorem elektrické energie o výkonu 50 kWel -100 kWel
s technickým řešením rotoru pomocí drátěných prvků. Součásti vývoje bude schéma zapojení turbíny do parní soustavy
včetně specifikace regulačních a bezpečnostních prvků a nutné bilanční výpočty. Dále bude řešen monitoring provozu
turbíny s přenosem dat na vzdálené dispečerské pracoviště. Technické řešení turbíny a MaR umožní instalaci turbíny do
běžných technologii se sytou párou o tlaku 0,6 MPa - 1 MPa s množstvím páry cca 4t/hod a teplotě syté páry v rozmezí
160°C - 180°C.
Technologie spočívá ve využití zbytkové nebo dále nevyužitelné energie syté páry pro následnou výrobu elektrické energie.
Uvedená energie média se efektivně využije díky téměř celému přenosu síly působící na rotor turbiny. Z daného rozsahu
expanze páry mezi jejími vstupními a výstupními teplotními a tlakovými hodnotami vyplývá účinnost přeměny energie média na elektrickou energii na 55%. Výhodou oproti klasickým lopatkovým rotorům turbiny je možnost práce stroje v režimu
mokré páry bez projevu kavitace a jiného opotřebení rotoru a skříně turbiny, ucpávek, trysek atd.
31
Tato skutečnost otevírá možnosti pro:
• využití páry s nízkými parametry
• využití odpadní a chladící páry
• včlenění parního cyklu s teplotou max 350°C a tlakem max 2MPa do stávajících technologií
• při spalování biomasy, biologických a komunálních odpadů
• instalaci točivé redukce v předávacích výměníkových stanicích
Pro urychlení řešení projektu, bude maximálně využito infrastruktury VEC (prostory zkušebny a měřící technika, odborně
erudovaný personál). Pro návrhu, projektu a výrobě experimentálního zkušebního zařízení, bude zahájen experimentální
výzkum. Pro zkoušení bude navrženo prototypové technické řešení expansní turbíny, které bude po ukončení experimentálního výzkumu ověřeno v reálné aplikaci.
Celková hodnota investice: 1.000.000 Kč bez DPH
3. ZÁVĚR
Aktivní přístup zapojených firem dává dobré předpoklady k úspěšnému naplnění cílů jednotlivých projektů. Došlo k navázání
užší spolupráce v rámci společných vývojových a výzkumných aktivit v oblasti obnovitelných a druhotných energetických
zdrojů, energetické náročnosti zařízení a diagnostiky spalovacích a zplyňovacích procesů, výroby energie z biomasy
a odpadů.
Zařízení diagnostické laboratoře slouží všem členům klastru, studentům VŠ k zapojení do výzkumné činnosti i k realizaci
exkurzí pro pedagogy a žáky SOŠ v rámci popularizace technických oborů a propagaci činnosti klastru.
Ing. Jan Poledník, Moravskoslezský energetický klastr, o.s., Studentská 6202/17, 708 33 Ostrava - Poruba,
tel.: (+420) 558 272 429, e-mail: [email protected]
Ing. Marek Šarlej, EVECO Brno, s.r.o. Březinova 42, 616 00 Brno
tel.: (+420) 544 527 231, e-mail: [email protected]
doc. Dr. Ing.Tadeáš Ochodek, VŠB-TU Ostrava, Výzkumné energetické centrum, 17. listopadu 15/2172,
708 33 Ostrava – Poruba, tel.: (+420) 597 324 265, e-mail: tadeáš[email protected]
32
Název projektu:
Partnerství v oblasti energetiky
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.4.00/31.0080
Realizátor projektu:
Moravskoslezský energetický klastr, občanské sdružení
Studentská 6202/17
708 33 Ostrava-Poruba
IČ: 26580845
Tel.: +420 558 272 429
www.msek.cz
Partneři projektu:
Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava,
Fakulta strojní, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Fakulta stavební
Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství
SLEZSKÁ MECHATRONIKA a.s.
ISBN 978-80-905392-7-3
IVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ