William Shakespeare - Hamlet

1/5
2: William Shakespeare - Hamlet
William Shakespeare - Hamlet
1. Charakteristika doby vzniku díla
1.1. Charakter doby a literatury
- renesance je umělecký styl, který začíná v Itálii ve 13. století (tím, že je Itálie
ve Středozemním moři → kontakty s Afrikou a Asií)
- souvisí se změnou v myšlení – humanismem (lidský) – pokrok v zemědělství
způsobil, že menší procento lidí muselo vyrábět potraviny → mohou se
jmenovat nadstavbě – stavitelství, umění,..
 zlepšil se život lidí, méně lidí umírá → méně se zaměřují na posmrtný život a více na život
současný
- místo hradů (už nejsou nedobytné kvůli střelnému prachu) se staví paláce a zámky
- v umění se objevují i nenáboženské motivy – krásy nahého lidského těla – souvisí to i s pokrokem
v lékařství → první pitvy, které prováděli i malíři
- objevuje se pojem „renesanční člověk“ → krásný tělesně i duševně, všestranný
- důležitý byl vynález knihtisku (1447), u nás v Plzni první tištěná kniha: Trojanská kronika →
vzdělání se dostalo i mezi střední vrstvy obyvatelstva
- k nám se dostává humanismus a renesance až koncem 15. století (kvůli husitským válkám)
2. Kniha - Hamlet
2.1. Literární směr/sloh dané knihy – humanismus, renesance
- renesance
 návrat k antickým ideálům krásy – sloupořadí, pravidelné půdorysy budov, okna, …
 hrdina se často ztotožňuje s autorem (např. Božská komedie od Danteho)
 častým tématem je láska i erotická (Dekameron)
 typický je zájem o vědění → píší se herbáře, mapy, historické knížky, cestopisy, ...
- humanismus
 ve filosofii i v literatuře, zájem od boha k člověku, rovnost všech lidí před bohem
 individuální zkušenost člověka, která pramení z praktického jednání, racionalismus
 v užším slova smyslu chápeme humanismus jako literární a umělecké hnutí 14.-16. století
jež programově navazovalo na odkaz antiky
2.2. Literární druh a žánr
- drama, alžbětínské drama, tragédie
 Anglie, nejvíce se uplatnilo za vlády Alžběty I., hrálo se v divadlech - vyvýšené jeviště, kryté
lóže pro pány, zbytek nebyl zastřešený, herci uměli vše- tanec, recitaci, zpěv; žádné kulisy
2.3. Témata, motivy a hlavní myšlenka
2/5
2: William Shakespeare - Hamlet
- téma nerozhodného člověka, který váhá, zda pomstít otce
 nechce současně ublížit matce
- příběh člověka, který ztratí víru v lidi, když se matka brzy po smrti otce provdá za jiného
 nadčasovost – i dnes mohou mít děti podobný pocit po rozvodu rodičů jako Hamlet
- známá úvaha: Být či nebýt? - autor přemýšlí, zda by nebylo pro člověka lepší skončit život
sebevraždou – důvody: nespravedlivý svět, těžký život
 současně ale váhá to udělat – neví, co bude po smrti („Jaké sny by se nám mohly zdát?“)

Lord Byron napsal báseň Manfred, kde hrdina také přemýšlí o sebevraždě a bojí se ji
spáchat, protože se obává, že pak už nebude nic

podobně přemýšlí také Mácha
- obdiv rozhodných lidí symbolizovaných norským princem Fortinbrasem
- osamocený jedinec ve světě zločinů a intrik
- bezohledná touha po moci se nezastaví ani před násilím
- Hamlet – nerozhodný člověk – tato nerozhodnost je horší než kdyby udělal cokoliv → nakonec
zemře zbytečně moc lidí
2.4. Kompozice, čas a prostor, děj
- tragédie o pěti dějstvích, chronologický děj
- děj se odehrává během několika dní na hradě Elsinoru v Dánsku = náhodně vybraná země
 odehrává se v blíže neurčené době – středověk
- jedno hlavní téma, které je rozvíjeno, s minimem vedlejších epizod (norský král)
1. expozice – uvedení do děje (vytváří nezbytné předpoklady k porozumění děje).
2. kolize – zařazení dramatického prvku (rozpor nebo konflikt), který vyvolává dramatické napětí
a potřebu jej vyřešit.
3. krize – vyvrcholení dramatu.
4. peripetie – obrat a možnosti řešení.
5. katastrofa – rozuzlení a očista (katarze – je vnitřní očista člověka, která následuje po
dramatickém zážitku ohrožení nebo zla)
- první inscenace v divadle The Globe roku 1601 (hráli jen muži)
2.5. Postavy
- Hamlet - dánský princ. Typ člověka s velmi složitou psychikouPoté, co se mu zjeví duch otce,
předstírá šílenství, aby upozornil na vraha svého otce. V podstatě jsou ve hře dva Hamleti:
,,šílený“ Hamlet si libuje ve slovních hříčkách a ,,racionální“ Hamlet bažící po pomstě. Typ
rozpolceného člověka. Rozpolcenost hrdiny – touha po naplnění ideálů proti pocitu povinnosti
trestat zlo. Nedůvěra ve vlastní sílu, ale touha po činu.
- Claudius - dánský král. Hamletův strýc a také nevlastní otec, královrah, zavraždil svého bratra
3/5
2: William Shakespeare - Hamlet
tak, že mu do ucha nalil jed. Je zrádný, zákeřný, podlý, neschopný vlády, ale ctižádostivý
- Gertruda - dánská královna. Hamletova matka. Claudius poté, co zavraždil svého bratra, ji pojal
za manželku a stal se králem. Vnitřně je rozpolcená na dobro a zlo.
- Horatio - Hamletův nejlepší přítel. Je čestný a spravedlivý. Schopen soudit Hamletovo jednání a
Claudiovu vinu.
- Polonius - Nejvyšší královský komoří. Otec Ofelie a Learta. Svou oddaností králi je až směšný. Na
svou oddanost doplatí životem.
 typ člověka, který je věrný tomu, kdo je u moci; vůči své dceři se chová velice dobře, vůči
Hamletovi přejímá chování jeho otčíma
- Ofélie – Poloniova dcera, milovala Hamleta. Poté, co byl její otec zabit, zešílí, na rozdíl od
Hamleta, ale skutečně. Posléze nešťastnou náhodou utone.
- Horacio- Hamletův přítel, přežije.
- Rosenkrantz a Guildenstern – Hamletovi přátelé z dětství, nyní ho ale prodali Claudiovi, pro
kterého dělají špehy → věčné typy bezcharakterních lidí, kteří slouží v každém režimu tomu, kdo
vládne; jsou opakem Horatia
 Hamlet si dobře uvědomuje, že budou odkopnuti, až splní svůj úkol → jsou postradatelní,
protože takových je moc
2.6. Jazykový rozbor
- prolínání filosofických úvah o minulosti se soudy o každodenním životě
- pro toto drama jsou typické dlouhé filozofické monology, ve kterých se Hamlet zabývá otázkou
lidské existence. Shakespeare v díle využívá vtipné a sarkastické poznámky, ale i vážné výstupy
tragických postav. Objevují se i cynické poznámky, třeba u hrobníků na adresu zemřelé Ofélie.
Sám Hamlet se vyskytuje ve dvou jazykových rovinách, v jedné je vážný, rozumný, v druhé rovině
se snaží naopak vyjadřovat "šílenství". Když Hamlet předstírá šílenství, tak hovoří ve
dvojsmyslných slovních hříčkách, které jsou pro ostatní postavy většinou neprůhledné.
- děj se zmítá v prudkých dialozích ve kterých autor přemýšlí nad problémy
- dvorské intriky
- slovní zásoba-prvky tragické i komické, satirické, patos, slovní hříčky
- psáno blankversem(-je nerýmovaný sylabotónický jambický verš o pěti stopách, končí na
přízvučnou slabiku)
- kromě verše používá i prózu a lidový jazyk
- komické prvky nejsou odděleny od tragických
- příčinou tragédie je lidská vášeň, nebo náhoda, neomezenost látky, času a místa
- ženy se samostatně rozhodují - nepodřizují se – ještě více se to objevuje v komediích (Veselé
paničky windsorské)
4/5
2: William Shakespeare - Hamlet
3. Pohled na knihu
3.1. Inspirace
- pro muzikál Hamlet; Nohavica; Vysockij; Hola n- Noc s Hamletem; J. Vyskočil- Haprdáns (Hamlet
princ dánský); dílo několikrát zfilmováno (1. adaptace 1948- 4 Oskary)
- inspirován dobou ve které žil - Válka růží - anglické rody → Kapuleti a Montekové; vychází ze
starodávného skandinávského příběhu Ur-Hamleta, přesněji "Amleta", prince jutského, příběh
napsal dánský kronikář Saxo Grammaticus (1150–1220)
- v 19. století do češtiny jeho 33 her přeložil Josef Václav Sládek
- jeho hry byly několikrát převyprávěny (Hulpach Vladimír – Příběhy ze Shakespeara, Vrchlická Eva
– Z oříšku královny Mab)
- dílo je hrané i dnes a je stále oblíbené (i po 400 letech), celá řada filmových a divadelních
adaptací
- o Shakespearovi byl natočen film „Zamilovaný Shakespeare“
- Očenášek – Romeo, Julie a tma
4. Autor – William Shakespeare
4.1. Život autora + vlivy na jeho tvorbu
- 1564 – 1616, žil ve Stratfordu, byl hercem, autorem her, majitelem divadla The Globe
 při jeho požáru mu uhořela tvář → odchází z Londýna do Stratfordu, kde umírá
- někteří lidé tvrdí, že není autorem všech těch her, že to za něho napsal Francis Bacon
4.2. Další autorova tvorba
- 1. období tvorby - do roku 1600
 komedie- „Komedie plná omylu“ , „Zkrocení zlé ženy“, „Sen noci svatojánské“, „Veselé
paničky windsdorské“ → plně renesanční komedie, optimizmus, spletitý děj, vítězí
spravedlnost a láska, ženy v dílech jsou rázné, nezkrotné
 historické hry - „Jindřich IV.“ „ Jindřich V.“, „Jindřich VI.“, „Richard II.“ - hry z anglických dějin,
fakticky přesné
 starověké hry- „Titus Andronicus“ „Julius Caesar“, „Kupec benátský“- tragikomedie, tragická
postava žida Sajloka; „Romeo a Julie“- 1595 - děj v Shakespearově současnosti
- 2. období tvorby
 tragédie- „Hamlet“ „Othello“ „Král Lear“ „Macbeth“
 sonety- „Sonet 91“- 4 sloky, 14 veršů, 3x střídavý rým a v poslední sdružený – teze, antiteze,
synteze
5. Další směry a představitelé
5.1. Nové umělecké směry a žánry
- racionalismus- důvěra v lidský rozum
5/5
2: William Shakespeare - Hamlet
- -inspirace antickou kulturou
- -antropocentrismus- v centru dění člověk a jeho schopnosti, ne bůh
- -v těchto bodech se renes. shoduje s humanismem, který se díky ní rozvíjí
5.2. Další představitelé
- Itálie
 Dante Alighieri- „Božská komedie“; Francesco Petrarca- „Sonety Lauře“; G.Boccacio„Dekameron“
- Francie
 Francois Villon - „Malý testament“ , „Velký testament“; Francois Rabelaise[roblé]„Gargantua a Pantagruel“
- Španělsko
 Lope de Vega - „Fuente Ovejuna“
 Miguel de Cervantes - „Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha“
- Anglie
 G. Chaucer

realistický pohled na skutečnost, humor, sepětí člověka a přírody

působil jako diplomat- Florencie

„Canteburské povídky“ - 24 povídek veršovaných i prozaických
 Ch. Marlow - dramatik, alžbětínské drama, „Historie o doktoru Faustovi“

Faustus – typická renesanční postava, touží po vědění a zasvětí mu i svoji duši
- Nizozemí
 Erasmus Rotterdamský

ve své době nejobdivovanější humanista Evropy, překládaný do většiny národních jazyků

„Chvála bláznovství“ - personifikovaná ženská postava, která se chlubí, že kdyby jí nebylo,
tak jsou všichni lidé na světě nešťastní (učitelé musí denně učit desítky tupých zlobivých
žáků v temných smradlavých prostorách, což je zcela vyčerpává, ale jsou spokojeni díky
bláznivosti, protože mají nad těmi žáky moc → to jim stačí, mohou je trestat) –
podobnost s Komenským
5.3. Jiná umění
- architektura - F.Branelleschi, R. Santi, M. Buanaroti
- sochařství - M.Buanarroti, Donatello
- malířství - M. Buanarroti, R. Santi, L. da Vinci, H. Bosch, A. Dürer
- hudba - G. Palestina, J. Obrecht