Stáhnout materiál William Shakespeare

William Shakespeare - Hamlet
AUTOR
Největší anglický básník a dramatik, klíčová postava moderního evropského dramatu.
Obvykle je považován za anglického národního básníka. Byl autorem plně renesančním,
jeho dílo je zcela světské, hrdinové jsou sami strůjci svých osudů, jejich činy vyplývají z
jejich charakterů, jsou to často rozporné, živoucí postavy.Dochovalo se 39 jeho
divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl. Jeho hry byly
přeloženy do každého významnějšího jazyka. Kromě psaní her se věnoval i herectví.
Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, byl synem Johna
Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního, pocházejícího ze Snitterfieldu, a
Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Přestože se z tohoto období nedochovaly
žádné záznamy, většina životopisců se shoduje, že Shakespeare vystudoval ve svém
rodném městě gymnázium. V 18 letech se oženil s Anne Hathawayovou. Narodily se jim 3
děti: Susanna a dvojčata Hamnet a Judith. Později se přestěhoval do Londýna a začal
svou divadelní kariéru. Na konci života se vrátil zpět do Stratfordu, kde také zemřel.
- Poprvé celou jeho tvorbu přeložil do češtiny J. V. Sládek
- Je spolumajitele nejznámějšího divadla The globe theatr.
- Jeho tvorba se dělí do několika období:
1. Do roku 1600 - psal komedie, hry z anglických a antických dějin, první tragedie
Díla – Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Mnoho povyků pro nic, Romeo a Julie.
2. Období 1601-1608: Vznik velkých a slavných tragédii.Do jeho tvorby proniká
pesimismus
Díla: Hamlet, kralevic dánský, Othello, Král Lear, Sonety.
Dílo:
Tragédie:
Romeo a Julie-příběh nešťastně končící velké lásky milenců, jejichž smrt způsobila
vzájemná zášť dvou rodů ve Veroně – Kapuletů a Montéků.
Othello- zobrazuje-nejhlubší vášně a city (problém důvěry a žárlivosti) ovlivněné intrikami.
Král Lear-ilustruje zklamání otcovské lásky a nevděk bohatě odměněných dcer.
Macbeth-důsledkem nadměrné touhy po vládě a moci je spáchaný zločin.
Coriolanus, Antoniu a Kleopatra-tragédie zachycující antická témata.
Komedie:
Zkrocení zlé ženy- je divadelní hra. Hra popisuje vztahy mezi muži a ženami, a to po
stránce kurtoazní (středověká platonická láska) a nebo misogynní (nenávist muže k
ženám).
Sen noci svatojánské- je divadelní hra, komedie.
Mnoho povyku pro nic- je divadelní hra, kterou roku 1599 napsal anglický renesanční
dramatik William Shakespeare. Patři mezi komedie.
Veselé paničky windsdorské- je divadelní komedie o pěti dějstvích.
Historická dramata:
Richard III. - je renesanční historická hra s prvky tragédie. Ve hře se střídají pasáže v
blankversu a v próze.
Jindřich IV.
Ostatní:
Sonety-jsou odrazem jeho milostných a přátelských citů.
Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře
Znaky Shakespearova dramatu:
- neomezenost látky, času, místa
- obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, přátelství)
- postavy ženy (nepodřízené) a lidové postavy (Juliina chůva)
- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud)
- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
- jazyk veršovaný se střídá s prózou, lidový jazyk
- vliv antického dramatu trvá, motivy řeckého bájesloví
- blankvers - nerýmovaný pětistopý jambický verš
DÍLO
Tragédie Hamlet, kralevic dánský je jedním z vrcholných děl světového dramatu, ze
Shakespearových dramat je také nejrozsáhlejší. Mísí se zde více stylistických rovin, což
text dále oživuje. Autor použil mnoho moderních a žádaných motivů jeho doby. Vedle
,,duchařské,, scény na samém začátku hry jsou to filozoficky a intelektuálně směrované
monology. Hra Hamlet vzbuzuje, co je příčina a funkce jeho váhání nad uskutečněním
pomsty. Interpretována bývá různě.
Hlavní postavy
•
•
•
•
•
•
•
Hamlet: dánský princ chytrý, odvážný, spravedlivý a po pravdě toužící mladík, poté,
co se mu zjevil duch jeho otce, předstírá šílenství, aby upozornil na vraha svého
otce. V podstatě jsou ve hře dva Hamleti: „šílený“ Hamlet si libuje ve slovních
hříčkách a „racionální“ Hamlet bažící po pomstě.
Claudius: dánský král, lstivý, zrádný a po moci .Hamletův strýc, kralovrah,
zavraždil svého bratra tak, že mu do ucha nalil jed. Je si vědom svých hříchů, prosí
Boha o odpuštění, ale ve svém nitru výčitky necítí.
Gertruda: dánská královna, ctnostná, věrná a oddaná svému manželovi.
Hamletova matka, kterou Claudius poté, co zavraždil Hamletova otce, pojal za
manželku, a stal se králem.
Polonius: vždy věrný sloužící a milující a přísný otec. nejvyšší komoří, otec Ofélie
a Laertese.
Ofélie: Poloniova dcera, láskou zklamaná dívka, milovala Hamleta. Poté, co byl její
otec zabit a byla odmítnuta Hamletem, zešílela, na rozdíl od Hamleta ale skutečně.
Posléze nešťastnou náhodou utone.
Leartes…syn bránící čest své rodiny a milující bratr.
Horacio: nejvěrnější Hamletův přítel a poddaný
Děj a kompozice: převážná část děje se odehrává v prostoru královského hradu Elsinor.
Na jeho hradbách se zjevuje duch Hamletova mrtvého otce. Kralevic se od něj dozvídá že
byl zavražděn jeho bratrem, Claudiem, který pojal Hamletovou matku následně za
manželku, a sám se tak stal králem. Hamlet od té chvíle nemyslí na nic jiného než na
pomstu. Předstírá šílenství, aby snáze odhalil smýšlení lidí ze svého okolí. Není si zcela
jist strýcovou vinou a hledá možnost ověření. Tu přinášejí potulní herci. Hamlet do jejich
hry (divadlo na divadle) vloží pasáž popisující královu vraždu a čeká na strýcovou reakci.
Ten svým úprkem potvrdí, že je vinen. Hamlet ovšem znovu váhá se svou pomstou, když
vidí, jak se strýc snaží modlitbou očistit. Při rozhovoru s matkou princ nechtěně zabijí
Polonia, otce Ofélie. Ta zešílí a nešťastnou náhodou utone. Strýc Claudius posílá Hamleta
do Anglie, kde má být popraven. Ten však lest odhalil a vrátil se zpět do Dánska, kde je
svědkem Ofeliina pohřbu. Laertes viní Hamleta z podílu na smrti své sestry a vyzívá ho k
souboji. Ten je nerovný protože jeho zbraň je otrávená. Výsledkem je smrt jich obou, krále
i Hamletovy matky (otrávila se vínem určeným pro něj). Vymírají tak oba rody.
Jazyk a styl:Typické jsou Hamletovy dlouhé filozofické monology, v nichž se snaží
rozumem pochopit smysl lidské existence a historického dění. Stylově se autor pohybuje
od vtipných až satirických poznámek cynických hrobníků na adresu mrtvé Ofélie až po
vážné výstupy tragických postav trýzněných duševním neklidem (královna, Claudius,
Hamlet, Ofélie). Přízračné jsou 2 jazykové roviny prince Hamleta. Jedna z nich je vážná,
druhá má vyjadřovat šílenství. Hamlet hovoří ve slovních hříčkách, které jsou pro ostatní
neprůhledné. Tato jejich ,,slepota,, je však daná setrváním na tradičním modelu
komunikace, plném frází, kdy vše je řízeno etiketou, zdravým rozum zde nemá místo.
Vliv díla:Jedná se o jedno z nejvlivnějších děl světového dramatu, které se projevilo v
tvorbě jak českých, tak zahraničních umělců. Nechali se jim inspirovat např. K. Čapek
(Apokryfy), V. Holan (Noc s Hamletem), E. F. Burian (Hamlet III., kralevic dánský,
aneb Být či nebýt, čili Trůny dobré na dřevo) nebo I. Vyskočil (Haprdáns)
Hlavní myšlenka: Dílo nese název podle hlavního hrdiny – Hamleta, králevice dánského.
Vyjadřuje stíny a krize renesanční doby, bezohledná touha po moci se nezastaví ani před
násilím a intrikami. Úvahy o smyslu života, lidské existence.
1. Literární druh:
Drama: je lit. Druh, který má děj, je určen pro jevištní provedení, (existuji výjimky-knižní
dramata). Hra se člení na akty, scény a výstupy. Psáno je na základě dialogu nebo
monologu. Základní žánry dramatu jsou tragédie a komedie.
2.Žánr:
Tragédie: je forma dramatu s vážným obsahem. Hrdina se obvykle dostane do
neřešitelného konfliktu s vlastním osudem, v marném boji následně podléhá a je dohnán k
záhubě.
Renesance (14. – 17. stol.)
· = dobový umělecký a životní styl, kt. usiloval o všestranný rozvoj člověka v kultuře, vědě,
politice i ekonomice
· vznikla v Itálii (první stopy už ve 13. a 14. století) končí s nástupem protireformace
· základem je fr. slovo renaissance = znovuzrození, obroda, obrození
· nejrychleji se rozšířila do Francie, Španělska, Anglie
· byla umožněna rozpadem feudalismu
· Staví se proti nadvládě církve
· místo hradů se stavějí letohrádky, zámky, fontány, paláce
· začínají se vyvíjet vědy – hl. přírodní (zkoumání člověka, …; Mikoláš Koperník, Galileo
Galilei), filosofie, malířství
· zdůrazňuje se krása a dokonalost lidského těla (socha Davida), vznikají obrazy
skutečných lidí (Mona Lisa)
· vynález knihtisku (Johann Gutenberg)
· navazuje na antiku - návrat k antickým ideálům krásy a dobra
· Prosazuje uvědomělý individualismus= důraz na osobnost člověka, který však
neznamená ztrátu víry v boha
Humanismus
· z latiny humanus, humanitas = lidský
· = kulturní a literární proud v Evropě, které souvisí s renesancí a spadá do stejného
období
· vývoj na poč. 14. století
· klade důraz na osobnost člověka jako jednotlivce
· zdůrazňuje význam lidského vědění
· humanisté prosazovali klasickou latinu proti barbarské středověké
·Zdůrazňovali starý řecký ideál krásy a dobra
·Byl zaměřen proti feudalismu a nadvládě církve, vyústil v reformaci a osvícentsví
Literatura této doby
· jazyk – z 90% je to jazyk národní
· témata – člověk (jako jednotlivec), lidská smyslnost a tělesnost (jejich dobré i špatné
stránky), život a radost z něj
Renesance
Česko
Hynek z poděbrad-,,Neuberský rukopisný sborník“ ,,Májový sen“
Itálie
Dante Alighieri-,,Božská komedie‘‘ ,,Nový život“
Francie
Francois Villon- ,,Odkaz (Malá závěť)“ ,,Velká závěť“
Anglie
William Shakespeare-,,Romeo aJulie“ ,,Hamlet“
Geoffrey Chaucer-,,Canteburské povídky“
Španělsko
Miguel de Cervantes y Saavedra-,,Důmyslný rytíř don Quijote de la Macha“
Lope de Vega-,,Fuente Ovejuna (Ovčí pramen)“
Humanismus
Itálie
Francesco Petrarca- ,,Zpěvník‘‘
Giovanni Boccaccio-,,Dekameron‘‘
Francie
Francois Rabelais- ,,Gargantua a Pantagruel“
Česko
Humanismus pasaný latinsky
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic-,,Žaloba k svatému Václavu“
Jan Campanus Vodňanský-,,Bretislaus“
Humanismus psaný česky
Viktorin Kornel ze Všehrd-,, Knihy o napravení padlého“ ,, Knihy devatery: O právěch, o
súdach i dskách země české“
Václav Hájek z Libočan-,,Kronika česká“
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic-,, Putování aneb cesta z Království českého do
Benátek a odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta“
Václav Vratislav z Mitrovic-,,Příhody“
Jan Blahoslav-,,Filipika proti misomusům“
Daniel Adam z Veleslavína- ,, Kalendář historický“