Tři prázdná křesla v Bishkeku Tradice "prázdných křesel" (empty

Tři prázdná křesla v Bishkeku
Tradice "prázdných křesel" (empty chairs) existuje na kongresech mezinárodního PEN klubu již
řadu let. Neobsazené místo za předsednickým stolem nebo na jiném čestném místě jednacího sálu je
určeno pro delegáta, který se kongresu nemůže zúčastnit.
Na 80. světovém kongresu PEN klubu, který se konal na přelomu září a října v hlavním městě
Kyrgyzstánu Biškeku (starší generace ho možná zná pod sovětským jménem Frunze), byla prázdná
křesla určena třem spisovatelům ze složitého středoasijského regionu: ujgurskému vědci a
spisovateli Ilhamu Tohtimu, uzbecko-kyrgyzskému novináři Azimžonu Askarovovi a novináři z
Kazachstánu Vladimiru Kozlovovi.
Nejzávažnější a také nejsložitější je patrně případ Azimžona Askarova. Kyrgyzstan je nejchudší,
ale zároveň nejsvobodnější zemí z bývalých sovětských středoasijských republik. Snaží se zachovat
si co největší míru samostatnosti mezi ruským, tureckým a čínským vlivem. Vláda se snaží i o
obrození kyrgyzského jazyka, podporuje kyrgyzskou kulturu (v poslední době např. skvělý film
režiséra Sadyka Šer-Nijaze Kurmanjan Datka - Královna hor o ženě, která v 19. století vedla
kyrygyzské horské kmeny v boji proti ruským okupantům). Vláda se chová velkoryse i k ujgurské
menšině (přinejmenším ve srovnání s tím, jak se k Ujgurům chová čínská vláda), zato situace
uzbecké menšiny, žijící na jihu Kyrgyzstánu, je podstatně horší.
Azimžon Askarov patří právě k této uzbecké menšině a ve svých článcích prosazoval kulturní a
jiná práva Uzbeků v Kyrgyzstánu. V září 2010, po vlně národnostních nepokojů a násilných střetů
mezi Kyrgyzy a Uzbeky, byl zatčen, obviněn z vraždy kyrgyzského policisty a odsouzen k
doživotnímu vězení. Proces vůbec neodpovídal mezinárodním standardům, důkazy obžaloby byly
přinejmenším nedostatečné, soud nevzal v potaz řadu svědectví, podle nichž byl Askarov v době
vraždy na úplně jiném místě atd. Askarovův případ vyvolal vlnu mezinárodní solidarity (k níž
výrazně přispělo i Česko, v roce 2011 mu Člověk v tísnu udělil cenu Homo homini), ale ani ta zatím - nepomohla, odvolací soud v létě 2014 doživotní trest pro Askarova potvrdil.
Zajímavé byly reakce kyrgyzských spisovatelů, s nimiž jsme před kongresem o Askarovovi
mluvili - někteří se tvářili, jako by o celé věci slyšeli poprvé, jiní věřili (skutečně věřili?) v
Askarovovu vinu, další opatrně připouštěli, že soud nebyl úplně objektivní... Z bezpečného a
demokratického Česka je lehké jejich postoj zatratit. Tím větší úctu si zaslouží místní Středoasisjký
PEN klub a jeho předsedkyně Dalmira Tilepbergenova, kteří se nakonec odhodlali za Azimžona
Askarova takto postavit.
Askarova na kongresu zastupovala jeho manželka, starší, unavená žena ve venkovském šátku.
Jak asi vnímala dlouhé diskuse o problematice LGBT (lesbian, gay, bisexual, transgender), které se
na kongresu vedly a které i podle názoru některých delegátů zacházely příliš daleko do oblastí, které
už nemají nic společného ani se svobodou slova, ani s literaturou?
Ujgurský vědec, ekonom Ilham Tohti, byl v lednu 2014 zatčen v Pekingu, kde žil a působil, pět a
půl měsíce byl držen ve vězení v Ujgurské autonomní oblasti, bez možnosti návštěv, bez možnosti
kontaktu s advokátem, byl podroben mučení a v červnu byl soudem v Urumči obviněn ze
separatismu a odsouzen k doživotnímu vězení.
Vladimir Kozlov, novinář a vůdce demokratické opozice v Kazachstánu, byl nejvýraznějším
kritikem prezidenta Nursultana Nazarbajeva. V roce 2011 psal o stávce dělníků z ropných polí u
města Zhanaozen (Janaozen). Policisté tehdy patnáct stávkujících dělníků zabili (podle úředního
výkladu v sebeobraně). Vladimir Kozlov o incidentu psal mj. ve zprávě pro Evropský parlament. O
rok později byl zatčen a za "podněcování nenávisti" odsouzen k sedmi a půl letům vězení. Delegace
mezinárodního PEN klubu měla možnost navštívit ho ve vězení několik dní před začátkem
kongresu.
Tři prázdná křesla, tři tragické lidské osudy jsou zároveň připomínkou, že zdaleka ne všude je
svoboda, u nás někdy relativizovaná, samozřejmou věcí, základním právem každého člověka a
každé společnosti.
Markéta Hejkalová