Geschichte der Juden in Goltsch Jenikau. Dějiny Židů v Golcově Jen

Geschichte der Juden in Goltsch Jenikau. Dějiny Židů v Golcově Jen

G eschichte der Juden
in G oltsch Jenikau.
Dějiny Ž idů
v G olcově Jen kově.
Bearbeitet von
Zpracoval
Direktor Jan Maximovič, Goltsch Jenikau.
Jan Maximůvičj ředitel škol v Golcově Jen kově.
1 řináct km od Čáslavě na jih, 7 km od H abrů
lež město G olčův Jen kov, vlastn to tepna H abrska
pro své výhodné železničn spojen . Má 2023 obyva
tele, 328 domů. Jest čilým obchodn m a průmyslovým
m stem a co do velikosti a počtu obyvatel prvn m
městem okresu habrského. Lež na návrš při Vo
hánčickém potoku po obou stranách bývalé ř šské
silnice ve výši 345 m nad hladinou mořskou, kudy
vedla původn „zemská stgzka" od Čáslavě ke G . J.,
Kobyl H lavě, H abrům do'N ěm . Brodu. t •
K velikému náměst připojuje se několik ulic a celé
uspořádán a půdorys města ukazuje na dávnou dobu,
v n ž osada povstala. Jihozápadn část kolem staré
synagogy (1659) slula „židovské město". Byly tu malé
př zemn domky pro jednu, nejvýše dvě rodiny, tvoř c
křivolaké uličky. R. 1808 vypukl požár, vyhořela sy
nagoga, vinopalna a 32 domy „židovského města".
J. připom ná se v dějinách již při r. 1150 ä musil
býti m stem již významným, když v něm olomoucký
biskup Jindřich chtěl slaviti vánoce. Stará osada J.
stála však dále na jihozápad u nynějš ho kostela sv.
M arkéty, připom naného v r. 1359, kdy tu podával
kněz Ješek Talafous a po něm Jan z Ě čan s matkou
svou Eliškou. Část při nynějš m zámku byla vs a jme
novala se „Zábělčice". V „ P am átkách archeologic
kých z r. 1863" čteme, že,], již za krále Přemysla
Otakara I I . stával, nebo na listině z 5. novembru
1257 Smil z Lichtenburka dává desátek ze stř brných
hor v N ěm. Brodě, Šlapánifc ch a Přibyslavi klášteru
„sedlickému", ž árskému a \ hradiš skému a pečeti
přivěsili: panoši: Bohuš z Chuchle, „Jarchik z Jen
kova", P etr z Krchleb, Zahoř z řvonic, M aruna z Ú stě
a Vavřinec z Ledče.
Městečkem jmenuje se J. r. 1417. P atřil po nějaký
čas, k. P odhořanům, ale r. 1461 připojen k Chlumu,
s n mž zůstal v rodině slavatovské do r. 1580, kdy
prodán Václavovi Robenhaptovi ze Suché. Ves Záběl
čice patřila ; ke klášteru vil movskému a po jeho' zá
niku připadla různým světským pánům, až r. 1580
k J. připojena, avšak hned nato s J. prodána Jan u
Libenickému z Vrchoviš , za nějž ještě téhož roku vy
sazeno městečku clo na opravu zdejš ch zlých, avšak
důležitých cest. (Zem. stezka.) V rodině této udržel
se J. až do r. 1601, kdy M andaléna Libenická, pro
vdaná za H eřmana z Ř čan a po druhé za Jáchyma
Š astného Šturmu z H yršfeldu, statku toho nabyla.
R. 1632 jest tu pánem Jan Trčka z L py, PQ Vald
štýnovi nejbohatš magnát český, avšak po jeho smrti
z ohromného, zkonfiskovaného jměn trčkovského
darován J. s tvrz a vs Zábělčicemi, Žandovem a Pod
moky M artinu M axmiliánu z ' G olče, generálvach
mistru v c sařském vojště. P o něm nazváno městečko
„Golf. Jen kovem". N ový pán zúčastnil se později
hájen P rahy prot i Švédům, postavil zdejš tvrz, vy
stavěna „ Loretánská kaple", residence jezuitská (ny
nějš děkanstv ). R. 1638 dal vložiti manželce své
M arii Magdaleně z Opsiniku, zvané Roe, právo vlast
nické na J.i zemřel 1653. P o krátkém panován man
želů G olčových, jichž jméno Jen kov od r. 1648 nese,
nastává doba bezvýznamná. Po smrti M artina Max
miliána G olče ujala se panstv manželka jeho Marie
Magdalena G olčová, rozená z Opsiniku, zvaná Roe,
která však 28. list. 1657 zemřela a panstv přešlo na
Jana D itricha Ledebura, který se soudil s řádem „To
varyšstva Jež šova" o kapitál M ari Magd. G olčovou
řádu poručený. Spor trval 16 let a Ledebur odsouzen
k vyplacen kapitálu a k úhradě úroků za všechna
léta.
.
•
,
Po Ledeburovi připom ná se jako majitel J. hrabě
Milesimo v době od 11. ledna 1677 do 1698. (Zpráva
tato čerpána z knihy účtů filiáln ho kostela kozohlod
skéhó, • kterýžto Milesimo prodal; panstv 26. dubna
1698 F ran t. Ant. svaté ř še ř mské hraběti z H oll
Qallův Jen kov i
veylů.)
•
. •. ••
" » i :• .
V r. 1718 byl na žáfiadě křes . matriky Tom I,
pag. ,148, hrabě F r. r\ Jos. Ťrautmansdorf majitelem
panstv G. J.
V r. 1765 uváděn jest na základě křest, matriky
Tom I I I , pag. 1, hrabě U lfeld pánem na G . J. a na
H ostačově.
Až r. 1773 koupil panstv hrabě F ilip Kolovrat
Krakovský, který vymohl pro město státn továrnu na
tabák a vystavěl pro týž účel i budovu, nynějš zámek.
R. 1784 vyhořelo město a všecky p semné památky,
týkaj c se města, ale i „židovské obce" (o n ž jed
náno zvláště), vzaly za své. Co nebylo zničeno při
tomto požáru, padlo zhoubným plamenům při dru
hém požáru r. 1808. kdy vyhořela i stará synagoga
(1659) založená. R. 1817 koupila panstv G . J. dcera
Leopolda hrab. Krakovského Luisa, hraběnka z H er
bersteinů v dražbě za 1 mil. 29 tis c pět set zlatých
vid. měny. R. 1830 koupila je hraběnka z Trautmans
dorfu, r. .1836 ryt ř Bedřich z N eupauerů.
P o jeho smrti koupili panstv G. J. dědičové F altise
z Trutnova a majetek tento se dvory: G. J. Vohánčice,
Vlkaneč, Radinov, Leškovice, Rybn ček, Chlumek a
D vorek převzal H erm an F iedler, syn Otilie z Otten
kronů a po jeho smrti 3. prosince 1898 jeho bratr
Richard F iedler, po jehož smrti koupil je Karel Mil
ňer, statkář z Molitorova u Kouřimi v roce 1911 za
2.600.000 K.
*
Kdy Židé do G. J. přišli a zde se usadili, těžko
přesně stanoviti, nebo po požárech 1784, 1808 a 1870
shořelo všecko, co by svědectv vydati mohlo.
P řece však máme n ěkteré doklady, které nás uvá
děj k době, kdy sé Židé pravděpodobně v G . J.
usadili.
'
'
'
152
P r v n n e k l a m n é svědectv o době dávno mi
nulé podává nám památný „Židovský hřbitov". H řbi
tov ten to zachoval si typický vzhled a mnoho prasta
rých kamenů a sarkofágů. N áhrobky tyto jsou několik
set let staré, svou vzácnost vyrovnávaj se úplně ná
hrobkům a sarkofágům na starém památném hřbitově
v P raze. P ři r. 1341 mluv se již o ž. o. v H a b r e c h
a poněvadž náhrobky v G. J. jsou starš než v^ H ab
rech, dlužno usuzovati na ž. o. v Jen kově v dobách
dávno a dávno minulých.
.
.
Zdejš ž. o. měla již v r. 1659 svoji synagogu
(Srovnej Král. České, ilustr., Ar. Z., Opisy Ar. Rec
1659).
D ůkazem, že zde Židé byli již ,před r. 1659, jest
uvedená synagoga, nebo hned po osazen synagoga
tato zř zena nebyla.
Jen kovem vedla „zemská stezka", jedna z hlavn ch
komunikac a v. těchto dobách nejstarš ch měl G . J.
a H abrško veliký význam a důležitost pro celou zemi,
nebo vyv jel se a vzmáhal se tu čilý obchod a krajina
zdejš zvláště při „zemské stezce" byla hustě obydlena.
N ejlepš m důkazem tehdejš ho blahobytu, rozkvetu
a ruchu obchodn ho jest okolnost, že se na celém
H abršku setkáváme od pradávna se Židy, kteř zvláště
se hojně usadili v G. J. a y H abrech.
G. J. a H abrsko bylo od nepaměti známé celn
úzémi , poskytuj c Židům, jako. národu, maj c mu vy
nikaj č smysl pro obchod, výnosnou práci a výdělek.
P oplatky někde jen dočasně nebo na revers trpě
ných synů Israele byly v tány nejen opatům vil mov
ský n, kteř tou krajinou vládli, ale i jiným vrchno
stem světským, které zde svá zbož měly. (Stolet 14.,
1352 za Karla IV.) Jan Lucemburský potvrdil klášte
ru vil movskému (4 km od G. J. vzdálenému) právo
k vyb rán cla při zemské stezce Jen kov— H abry, vy
sadiv, kolik se má z každého druhu zbož vyb rati, na
ř dil dále, aby tomu, kdo by cla nezaplatil, podloudné
zbož bylo zabaveno. U ředn ci mýtn sepsali k rozkazu
Jana Lucemburského podrobnou sazbu cla. Od vozu
s barvami na sukna neb knihami 2 malé denáry, člo
věk pěš nebo na voze 1 malý denár, židům „živým
s mrtvým" sleveno bylo mýta tak, že platili již jen
jako křes ., t. j . ti, kteř s pohřebn m průvodem se
ub rali na h ř b i t o v v J e n k o v ě n e b o d o
H a b r ů , kam se zdaleka Židé pochovávali. Z toho
patrn o, že hřbitov v G. J. i v H . v této době již byl
a náhrobky vykazuj staleté stář a hřbitovy tyto jsou
pamětihodně i t m, že se v H abrech již v r. 1341 o
ž. o. mluv , v G. J. pak starš a vzácnějš náhrobky
jsou, což jest důkazem, že v G. J. o. ž. v té době stá
vala, když se Žide na hřbitov pochovávali a vzácné
náhrobky stavěli.
D ějiny města Čáslavě (Aug. Sedláček, 1874) uvá
děj nás rovněž k tomu, že Židé v G. J. dávno usazeni
byli.
Jánem Lucemburským a králem Vladislavem byly
zvláštn mi výsadami královskými povoleny městu
Čáslavi dva trhy a to jeden na sv. F loriana 4. května
odbývaný, dán byl 19. března 1484, druhý Janem Lu
cemburským, povolený 4. srpna 1341 v ponděl po
N anebevzet Panny Marie.
Obchod kramářský provozován byl kramáři a krá
ječi suken, někdy i židy ciz mi, neb tehdy Čáslavané
mezi sebou Židův netrpěli. Byli to Židé kol nšt , kdež
Židé již svou obec tvořili.
R. 1565 stěžovali s starš kramářův ä kráječů u
rady do Šimona Marka D avidky a syna jeho, Židů
kol nských, že oni, bývaj ce v městě každého téhodne
několik dn , toulaj ce se po dom ch, věci ^způsobem
svým žid." lidem prodávaj . Shledali to býti ubl žen
Goléůi) Jenikoo 2
živnosti své, jelikož «e křes . domác m ani přespoln m
takové prodáván mimo dni trhové nedopouštělo.
V čemž byli v právu, neb oni berně královské a jiné
povinnosti sousedské i obecn podle sousedstv zastá
vati musili a Židé toho prázdni jsouce, lepš svobody
m ti chtěli.
Ačkoliv žádost kram ářů byla, aby se Židům prodá
ván mimo dni trhové zamezilo, nemohla rada se zcela
přidati k jich prosbě, poněvadž byl v Čáslavi trh svo
bodný v den sobotn , když Židé svátek svůj m vaj .
Tu vydala rada prostředek mezi nimi a dopustila Ži
dům kol nským a jiným, aby m sto dne trhového
v městě své věci během kupeckým zjevně na rynku neb
pod loub m, kdež by si m sto obrali aneb jim ukázáno
bylo, jednou do téhoždne toliko (a sice ve středu)
prodávati mohli.
Každý však od m sta obci po 1 groši dávati musil,
než toulán od domu k domu se zapovědělo. Prodá
ván na jarmarc ch a trz ch svobodných při starodáv
ném zvyku zanecháno (r. 1565 ve čtvrtek po sv. Sta
nislavu 10. května. Kniha smluv a svatebn ch upsán
1561—1572, D 16).
'•
Z toho, že trhy již 4. srpna 1341 a 19. března 1484
v Čáslavi ustanoveny byly a jich se zúčastnili Židé ko
l nšt a ciz , jakož i z toho všeho, co v žalobě uvedeno
a rozhodnut m ustanoveno, souditi můžeme bezpečně,
že Židé již ve 14. a 15. stol. zde byli, obchodu nejen
v m stě, ale i zcela jistě v Čáslavi se zúčastnili a to
t m sp še, poněvadž Židé jen kovšt měli do Čáslavě
toliko 12 km, kdežto Židé kol nšt 20 km a mimo to
i ze zněn žaloby, kde se mluv o Židech kol nských
a ciz ch, a v rozhodnut opět se připom naj Židé ko
l nšt a jin .
P rvn bezpečný doklad o jsoucnosti ž. o. podává
nám synagoga z r. 1659 v G. J. zř zená. (Král. České
I c, ilustr., Ar. Z., Opisy Ar. Arep. Rec. 1659 orig.)
V r. 1681 řádila v Čechách strašlivá nemoc „černý
mor". Židé z G. J., obávaj ce se nákazy, vvstěhovali se
z města a usadili se v lesnaté krajině za vesnic Kuno
vicemi (% hod. záp. od Jen kova), kdež si vystavěli
dřevěné boudy, „ budky" zvané, vyčkávaj ce pominut
nákazy.
V m stech těch povstala později nová" osada, jež
nese jméno a na ony „budky" upom ná a sluje:
„Budka." Aby se Židé z Budek do G. J. vrátiti směli,
darovali obci malou silně zlacenou m su na pen ze,
která však v pozdějš m věku zmizela!!
Od této doby až do r. 1773, kdy koupil panstv G .
J., ke kterému náležel tehdy G. J., Vrbice, Světlá,
H ostačov, Chlumek a Budkov, bylo obyvatelstvu,
zvláště však Židům, snášeti všecky sv zele válek,
zvláště s Pruskem.
R. 1742 dne 17. května, po neš astné bitvě u Chó
tusic, táhlo naše vojsko G. J. na zpátečn cestě á
město i obyvatelstvo mnoho t m na svém majetku
i jinak trpělo.
Ve válce sedmileté 1757 přitáhl generál hrabě D aun
a položil se táborem v G. J. ji podmockého lesa, zř dil
tu zákopy, kde dodnes na „Šanc ch" se ř ká. Odtu
táhl osvobodit P rah u a u Kol na Prusy úplně porazil.
Téhož r. 1757 zemiř. v G. J. P etr Černý, primas je
n kovšký, jehož pohřbu slavného zúčastnila se nejen
vrchnost, úřednictvo, ale i Židé G. J.
.
Poněvadž Jen kovem vedla hlavn silnice, od V dně
ku P raze, musilo tudy projeti mnoho cizinců, zvláště
do lázn českých. Obchod tu zkvétal a zúčastnili se ho
hojně Židé v městě usedl . Ve válkách pak :francouz .
ských město velmi trpělo a nenávist vojsk.ciz ch obra
cela se zvláště proti Židům v městě a okol .
.• .*• :
R. 1784 v ponděl o posv cen vypukl oheň, při
153
Goltich Jenikau 2
lu, přesvědčil se o prospěchu žactva, isr. mládež po
chválil a obdaroval 10 dět obuv .
Krajský rb. okresu čásl. Samuel B r o d poctil svou
návštěvou školu 4. listopadu, vykonal s dětm i nábo
ženskou zkoušku a vyslovil učiteli a ž. o. svoji nej
větš spokojenost.
1839. D ne 5. zář spatřili obyvatelé jen kovšt ve
svém středu c sařovnu matku Karolinu Augustu. Za
v tala mezi 12. a 1. hodinou poledn v průvodu nej
vyšš ho hofmistra a generála j zdy Creneville a dvor
n dámy h rab. Coudenhovové a svobodné pan z U le
feldů do G . J., vracej c se z Pilnice. P o dvouhod nném
zdržen podělila chudé hojnou almužnou a odjela
do V dně.
Veliký př znivec školy naš , ryt ř Bedřich N eu
pauer, navšt vil školu naši opět 14. dubna 1840 a
24. března 1841 a vyslovil svoji spokojenost, obdaro
vav n ěkteré žáky.
K lepš mu poučen mládeže ohledně jedovatých
rostlin zakoupila o. ž. 8 obrazů a zasklené je darovala
škole, jakož i obraz F erdinanda I .
K seznán , jak veliká byla náb. o. ž. v r. 1841 u po
rovnán s jinými vyznán mi, uvád m tabulku.
Tabulka o počtu obyvatelstva a jich náboženstv
1841—1842.
P o čet
domů
Jm én o
G olč. Jen kov .
• K o byl H la va . . .
P očet
205
1591
39
260
. .
39
271
. . . .
31
188
. . .
28
171 >
Sirákovice
. . . .
36
247
K o zo h lo d y
. . . .
39
237
P o d m o ky
. . . .
74
435
. . .
47
288
H o st ačo v (zám ek) .
1
6
539
3694
Ráj u G. J e n
R m ovice
St u p áro vice
P řibyslavice
C elkem v původn
ko la t u ř e
G olčova Jen kova
obyvatelstva
augsb.
vyzn.
helvet.
Židů
2
11
5
10
18
4
3
29
1
613
9
18
15
5
3
4
15
4
12
83
32
671
2
3
Dohro
mady
němž v ce než půl G. J. vyhořelo. Požárem t m zni
stv , kde byla od poddaných slavnostně uv tána. N a
čeny byly všechny gruntovn knihy, staré zápisy a hranic ch habrských postavena byla v tězná brána,
listiny. N ové knihy pozemkové byly teprv r. 1792 od odkud doprovázeli do G. J. vysoce urozenou pan
patrimoniáln ho úřadu založeny. Zvláště důležitým m stn úředn ci a mnoho poddaných. V G. J. byla
v dějinách ž. o. jen kovské v ohledu kulturn m jest uv tána od cechů spojených řemesel, krejčovského,
r. 1797. Škola prvn založena byla Šimonem Szanow
ševcovského, řeznického a tkalcovského s prapory,
ským v č sle 52 r. 1653. Jedinou památkou původ
od Židů s desaterem přikázán . Za střelby z hmož
n ho určen jest opuková deska nad vchodem zasa
d řů doprovázena byla do G. J. a odtud do H osta
zená, na n ž vytesán jest znak, držený dvěma and lky. cova, kde v kapli zapěno „Te Deum".
Škola tato byla sp še soukromá, až r. 1775 hrabě Ko
Toho roku byla veliká drahota, takže se prodá
lovrat Krakovský na základě „ Errectionsinstrumentu
vala m ra pšenice za 40 zl., žita za 22 zl., ječmene za
z 28. hornunku (únor) založil školu a do této dochá
20
zl., ovsa za 7 zl., korec bramborů za 9 zl., máz
zela již i mládež israelská, nebo v „Pamětn knize"
děkanského úřadu v G. J. str. 852/ 853 Čteme, že žid. piva za 20 kr. Lidumilná pan hleděla m rniti b du
lidu
a bez rozd lu vyznán udělovala dary nejen chu
děti chodily do katol. Školy Kolovratem Krakovským
dým kř e st , ale i israelitům, kteř se pomoci dožado
založené a „učitel této školy Fr. Kyselo byl tak ne
vali.
Skoda, že tato dobrosrdecná pan zemřela v mla
opatrný, že dal svolen , aby isr. děti nemusily školu
dém ještě věku 42 roků, dne 17. prosince 1823, za
pito navštěvovati.
nechavši panstv nezletilému synu Ottovi, v jehož ne
N ásledek toho byl, že si Židé v r. 1797 zař dili zletilosti ustanoven administrátorem dvorn
rada
školu vlastn . Až do tohoto roku byla isr. mládež baron Eger.
k tehdejš katol. škole přiškolena, kdež též i litern ho
1820.
D
ne
23.
července
navšt
vil
nově
zř
zený
vi
vyučován zúčastněna byla.
kář vikariátu žlebského, důstojný pan P . Vojtěch P o
V r. 1797 snažili se tehdejš představen o. ž. Sala
hořelický, děkan, žid. školu naši po prvé. P o druhé
mon Kornfeld a Samuel Rosenbaum na vyšš ch m
zav tal do G. J. a školu isr. navšt vil Jeho Milost
stech a úřadech z skati právo, zř diti si pro zdejš isr. h rabe Alois Kolovrat Krakovský, biskup.
mládež vlastn školu, kdež se též celá obec zároveň
Za př tomnosti nové majitelky panstv , Jej Exce
zavázala nejen vlastn ho učitele platiti, ale i ostatn
lence hraběnky z Trautmansdorfu a administrátora
vzešlé výlohy této školy ze svých prostředků hraditi.
P . AI. Suchého vykonána zkouška k spokojenpsti a
Žádost jejich byla př znivě vyř zena a oni obdrželi
radosti všech př tomných r. 1830.
povolen zř diti vlastn školu triviáln , jej ž patronem
b y l a
D ozor po smrti zvláště milovaného děkana a vše
. ž # „°* Z ( M Š Í a od toho r. 1797 až do r. 1907/ 08
obecně
obl beného Šebestiána Čecha 10. ledna 1832
velmi věrně a v dobrém pořádku vedena byla.
přidělen
administrátoru P . J. P átkovi,
faráři
P rvn m učitelem byl Juda Steiner, rozený ze vsi v Solopyskách, načež 11. dubna 1832 ustanoven byl
D aliměřic, panstv Velkoskalského, v kraji Boleslav
děkanem G. J. biskupský n otář F r. Kroupa jemuž
ském, jenž na základě povolen biskupské konsistoře vrchn dozor nad žid. školou svěřen a když r. 1836
v H radci Králové a dekretem z r. 1798 ustanoven byl jmenován byl vikářem žlebského vikariátu biskupský
a 1. července 1835 zemřel. Posledn m učitelem byl n otář a děkan v Ronově Ant. Jeřábek, vykonával
D avid Stiasny až do r. 1907/ 08, kdy škola pro malý ten to vrchn dozor nad školou žid.
počet dět (13) zanikla.
.
1836. D ne 13. ř jna konalo se slavné uv tán cis.
Škola tato vynikala od počátku až do konce nejen
F erdinanda D obrotivého a manželky jeho M arie
dobrým učitelstvem, prospěchem mládeže, obětavost
Anny,
korunovaných manželů. U děkanského kostela
představených a celé obce, ale z skala si spokojenost
stala školn mládež, pět cechů a nesč slné množ
celé o. ž. a uznán všech doz raj c ch úřadů a vrch
stv
lidu.
Za branou v těznou očekávali Jejich Veli
nost .
čenstva ..zástupcové isr. obce s desaterem, m stn du
(Jména učitelů, působ c ch na této škole od r. 1797 chovenstvo, úředn ci vrchnostenšt a jin hodnostáři.
do r. 1907/ 08, uvedena jsou na zvláštn m archu.)
Královšt manželé byli uv táni od c. k. komisara
Mezi školou, velkostatkem G . J., úřednictvem a úřady svob. pána z Witterů, od m stn ho děkana, rb., vrch
patrimoniáln mi panoval zvláštn srdečný poměr, ne
n ho velkostatku, jakož i od ostatn ch hodnostářů.
bo každá vrchnost tuto triviáln školu isr.. navštěvo
1835. D ne 2. března opustil nás náš nejmilostivějš
vala, z výsledků prospěchu mládeže upř mně se tě
a nejvěrnějš otec, který pro náš n árod požehnán
šila, ji morálně podporovala, jednotlivé děti obdaro
pln
é zákony vydal, právo k účasti ve všech studi ch
vávala a vyznan enávala.
povolil a vždy se staral, aby našim souvěrcům dobro
Škola tato jakož i veškeré školstv té doby pod
din a milost prokázal, F rantišek I., c sař rakouský.
léhalo dle stávaj c ch tehdejš ch zákonů dozoru kněž
D ne 16., 17. a 18. března měl v zdejš synagoze rb^
skému, a to jvdkariátu žlebskému, jako úřadu dohl
Jonas Altar dojemnou smutečn řeč nad ztrátou
žej c mu a „honsiston" jako úřadu nejvyšš mu v do
vroucně milovaného mocnáře, nad n ž celá ž. o. a
zoru. Již v r. \ 1815 byla zdejš isr. škola tak š astna, všecka mládež vřelou účast měla. Celá synagoga a"
že navšt vil ji nejdůstojnějš biskup Jeho Milost zvláště „Tora" byly v černý samet zahaleny a syna
Alois Josef Krakovský hrabě z Kolovrat, biskup goga černými sv cemi osvětlena.
královéhradecký.
D ne 28. června byla naše triviáln škola účastná
R. 1810 zemř. hrabě F ilip Krakovský a universál
štěst , že navšt vil ji biskup Karel H an . Jeho Exce
n m dědicem ustanovil vnuka svého Leopolda hra
lence setrvala 2V2 hodiny na škole, vykonala zkoušku
běte Kolovrata Krakovského, syna F r. Xaveria z Ko
ze školn ch předmětů s mládež naš školy. N a důkaz
lovrat. P roti této závěti činili dědicové námitky, pro
spokojenosti obdaroval 3 žáky I I . tř dy poučnými
čež byla správa panstv dána v administraci, kterou knihami. I synagogu navšt vil a vyslovil plné uspo
zastávali: cis. král. dvorn agent F r. Charger, Jan kojen .
Stenpichler a Jakub M aděr, vrchn z Budkova. Admi
v \ ^^ ^yl bohatý na vzácné návštěvy naš školy,
nistrace trvalo da r. 1817, kdy dcera f Leopolda jakož i na důležité události obce.
hraběte Kolovrata Krakovského
Luisa z H erber
P anstv jen kovské koupil t. r. od hraběnky Tere
steinů panstv koupila v dražbě za 1,029.500 zl vid
zie z Trautmansdorfu ryt ř Bedřich N eupauer za
měny. D ne 28. května 1818 po prvé přijela n a pan
405.000 zl. konv. mince. D ne 17. února navšt vil ško
2206
271
291
203
194
258
255
477'
319
6
4480
Osady tyto jsou V2 až 1% hodiny vzdáleny od G. ,T.
R. 1842 nastalo nové rozdělen vikariátu v diecesi
královéhradecké působen m biskupa K. H anla a dř
vějš žlebský vikariát přeměněn a pojmenován Čás
lavským školn m okresem.
V této době dala ž. o. jako patron školy upraviti
bvt učitelův k úplné jeho spokojenosti a 1842 celou
školu vhodně upravila a byty pro učitelstvo zř dila.
1842. D ne 6. zář zemř. vikář čáslavského okresu
Ant. Jeřábek, farář v Ronově, jenž školu naši mno
h okráte navšt vil, zkoušku s mládež vykonal a nej
vyšš spokojenost nad prospěchem vyslovil. Od r.
1832 až do r. 1842 školu navštěvoval a všechny úřed
n knihy i klasifikačn protokoly podepsal. U časten
stv m na pohřbu projevila ž. o. zemř. posledn poctu.
1843. Školu po jeho smrti visitoval 2. srpna nově
ustanovený vikář čásl. okresu P . Vincenc Kromb
holc, farář v P řelouči, t. č. v Ronově. Tento však
brzy zemřel a vikářem ustanoven proslulý děkan G . J.
F ran t. Kroupa, biskupský notář, jenž dozor nad naš
školou vykonával.
1844. D n e 24. června byl biskup Karel H an v G.
J., ale žid. školu pro nával práce nemohl navšt viti;
přece potěšil děti naše t m, že je obdaroval obrázky.
R. 1845 a 1846 shnily brambory na pol ch a ceny
obil velice stouply: m ra pšenice prodávala se za 20
zl. stř bra, žita za 18 zl. stř bra, ječmene za 15 zl.,
ovsa za 6 zl. stř bra, jtn ra bramborů za 4 zl. stř bra.
R. 1847 byla nouze mezi lidem tak veliká, že ko
naly se sb rky ve jprospěch ubohých, kteř z nouze i
lebedou se živili. Šlechetné pan a d vky ochotně va i
řily polévku na radnici v dubnu, květnu a červnu.
Polévka rozdávala sfc až šestkráte v témdni. Chud
z G . J. a z Ráje dostávali 120—130 porc den n ě;
porce byla 2 žejdl ky. Sb rky podporovaly nejen ro
diny křes ., ale i žid. z města. Vrchnost jen kovská
darovala k účelu tak šlechetnému potraviny a dř v .
1848. D ne 15. března udělil c sař F erdinand všem
zem m mocnářstv rakouského ústavu zemskou —
konstituci. Lid prostý domn val se, že mu byla udě
lena svoboda ve všem jeho jednán . D omnělá svo
boda zvrhla se v nenávist, pro kterou mnoz lidé a
hlavně Židé nebyli jisti ani jměn m, ani životem, kdy
hy se nebyly utvořily n árodn gardy čili obrany.
V G. J. utvořila se taková národn garda, složená
s počátku z křes . a Židů a působili blahodárně proti
živlům podvratným. Z akrátko však musili Židé
z gardy vystoupiti pro výstřednosti, jichž se n ěkteř
dopouštěli.
Po vydán konstituce vymizely z oběhu všecky
stř brné pen ze. Aby se drobný obchod mohl provo
zovati, vydaly i soukromé osoby směnky pap rové na
obnos šesti, des ti a 20 krejcarů. Za stř brné dvacet
n ky platili Židé z G . J. až i jeden zlatý vid. č sla.
V r. 1849 byl vydán nový zákon obecn ze dne
17. března.
D le tohoto zákona provedeny byly v r. 1850 obec
n volby v G . J.
V témže r. provedeno nové rozdělen Čech na
7 krajů, a t o: Pražský, budějovický, pardubský, jič n
ský, českobrodský, chebský a plzeňský.
Každý
z těchto krajů rozdělen byl na podkraje (hejtman
stv ). V Čechách bylo 7 krajů, 79 podkrajů a 210
okresů. D le toho bylo 7 krajských' vlád, 79 podkraj
ských úřadů a 210 okresn ch soudů.
Zaveden m těchto úřadů přestaly všecky dosavadn
úřady patrimoniáln čili vrchnostenské,
Zákonem bylo stanoveno, kdo má právo volebn a
kdo může býti volen, jakož rozdělen voličů na sbory
podle počtu obyvatelstva.
V G. J. byli voličové rozděleni na 3 sbory, D ne
24. srpna 1850 konala se prvn volba, kterou ř dil
podkrajský komisař Jan G ross za př tomnosti býva
lých představených. P rvn sbor zvolil do výboru Ig
náce Luttnu, administrátora pošty a majitele % lánu
pozemků, Václava H ereše, pekaře, Efraima W é h l e ,
žid. škol. dohližitele a představeného. Isaka K r a u
s e, žid. ranhojiče. Ve I I . sboru byli zvoleni: F r. E k
š l á g r , čtvrtlán k, N . Koř nek, % lán k, Jan Klu
sáček a Jiř P ochmann, % lán ci.
Ve I I I . sboru byli zvoleni: Josef N ovotný, děkan,
Jan Suchánek, školn učitel, Fr.» Lehký, hostinský,
Ad o lf. D u b, žid. doktor lékařstv .
D vanáct těchto výborů zvolilo všemi hlasy za před
staveného Ign. Luttn u, za prvn ho radn ho děkana
Jos. N ovotného, za druhého radn ho F rant. E k
š 1 a g r a.
N ově zvolené představenstvo odešlo do chrámu
P áně, při čemž hrála hudba gardy jen kovské. P o
slavnostn řeči složil předepsanou př sahu do rukou
děkanových nový purkm istr Ign. Luttna, prvn a dru
hý radn do rukou kaplana P . H ynka Vlacha.
Po Te D eum ub ralo se představenstvo na radnici,
kdež členové představenstva složenou př sahu pode
psali.
finWi» Jtnílna .1
Golčův Jen kov 4
155
Goltsch Jenikau 4
lt. 1851 ä 1852 byl neúrodný á z toho povstala
opět drahota. I prodáván byl korec bramborů za
,3 zl. stř bra, m ra žita byla za 4 zl. 48 kr., m ra pše
nice za 5 zl. 30 kr., ječmene za 4 : zl., m ra hrachu za
7 zl. 12 kr., m ra ovsa za 2 zl. stř bra.
Zármutkem velikým naplněna byla srdce všech
d tek i celé ž. o., když 23. března 1855 zemř. slo
vutný a důstojný rb. jeh kovský Jonas Altar. Ten,
jenž dovedl promluviti k srdci lidskému a vzbuditi
city pro dobro a šlechetnost, odešel navždy k veliké
bolesti celé o. ž.
D ne 20. června 1855 navšt vil školu žid. kr. rb.
H erman Poláček a vyzkoušel děti z náboženstv .
Veliký př znivec a př tel ž. o. a mládeže, ryt ř
Bedřich z N eupauerů, pán na G. J., Stranově a Vru
ticitici, zemřel po sedmineděln těžké nemoci v zámku
jen kovském ve věku 67 let. Pohřeb konal se 24. břez
na za účasti několika tis c lid a pohřben byl v Li
bochu u Měln ka do veithovské hrobky. Těžce nesla
mládiež i o. ž. bolestnou ztrátu tohoto lidumila. •
Pánem na G. J. stal se syn jeho Karel z Neu
pauerů.
U čitelstvo školy naš se žactvem účastno bylo všech
důležitých slavnost . D ne 30. dubna 1857 v talo slav^
nostně s celou ž. o. nově jmenovaného rb. Zachariášé.
Spitze, který v synagoze vykonal pobožnost a zkoušel
mládež nejen z náboženstv , ale i ze všech předmětů
a vyslovil učitelstvu i o. ž. úplnou spokojenost, pro
jeviv vrouc přán , aby mládež školy si vážila jako
největš dobroditelky, jež vyzbrojuje ji potřebnými
vědomostmi a zkušenostmi pro život.
Tento šlechetný rb. z skal si největš ch zásluh
o stavbu nové synagogy. Slovy vřelými a přesvědči
vými dokazoval nedostatky staré budovy a nevhodnost
stávaj c ho stánku bož ho, v čemž mu po mnohé na
máhavé a sv zelné práci pomohl sám osud, nebo
21. května 1870 strávil zhoubný požár svatyni úplně.
(Podrobné vyl čen viz ve zvláštn m spise pod ná
zvem: Připom nky, jednaj c o nutnosti stavby nové
synagogy.) •
k slávě" a vrouc ho d ku vysoce důstojného" p, Wólfa_
P . H eymana z Kodaně, který ve své dobrotivosti k žá '
dosti p . rb. Zach. Spitze 500 fl. kpn. m. k ustáho ^
vené obnově a přestavbě školy věnoval. V Červenci
1859 počato s přestavbou a 25. listopadu 1859 škola
úplně znovuzř zena. Dne 27. listopadů 1859 byla ta
to nová škola, tak krásně zř zená, za př tomnosti p.
děkana Jos. N ovotného, purkmistra města Ign. Luttny
a důst. p. rb. Zach. Spitze slavnostně vysvěcena.
Synagoga (vnitřek)'
V srdečné a jimavé řeči promluvil p. rb. Zach. Spitz
k shromážděné o. ž., k učitelstvu a mládeži a přirov
nal školu ke školce zahradn , v n ž pěstuj se útlé
stromečky, aby v budoucnosti vydaly hojné a dobré
ovoce. Dvá žáci přednesli "krásně a cituplně dvě básně,
mládež s učitelstvem přednesla choráln zpěv a ná
rodn hymnou slavnost skončena.
1858. D ne 25. dubna navšt vil školu kr. rb. čáslav
ského kraje D r. Filip Poláček, vykonal zkoušku z ná
boženstv a projevil spokojenost.
Od r. 1853/ 54 svěřen vrchn dozor nad školou
naš vikáři a faráři v Potěhách P . Josefu Mouč
kov , který úkol ten až do své smrti 15. února 1867
zastával. Pohřbu jeho zúčastnilo se v Potěhách učitel
stvo a členové představenstva ž. o. N ástupcem jeho
v dozorč m úřadě ke škole naš byl důstojný p. děkan
Josef N ovotný, známý př tel mládeže, lidu, vlastenec
a dokonalý znalec školy.
1861. D ne 20. ř jna vydán diplom, kterým se všem
národům rakouským rovnoprávnost zaručuje.
Vysokorodá pan Terezie z N eupauerů^ pravá to
matka chudých oboj ho vyznán , křes . i israelitů,
zemřela 19. listop. 1863 a pohřbena za veliké účasti
všech vrstev lidu z města i z okol do krypty v kapli
hostačovské.
1865. D ne 14. července vypukl u Engländra oheň
a při prudkém větru rozš řil se tak, že v několika ho
dinách lehlo popelem 37 domů, 4 masné krámy a
2 špejchary.
R. 1866 byl pro G. J. plný strasti. Již před bitvou
Synagoga (vnějšek)
u Král. H radce musil G. J. živiti 700 mužů vojska,
doprovázej c ho potravn zásoby. O pouti dne 8. čer
1857. Dne 19. června v tala mládež i představen
vence 1866 táhlo městem pod generálem H erwartem
stvo ž. o. opět biskupa K. H anla, který školu navšt
z Bittenfeldu 30 tis c vojska pruského, druhý den
vil a všechny úředn knihy, školy sé týkaj c , vlastno
opět táhl celý armádn sbor rovněž v témže počtu.
ručně podepsal.
H lavn stan těchto pruských armád byl v zámku jen
Poněvadž posavadn škola byla malá, světla ve tř
kovském. V G. J. samém bylo ubytováno 7 tis c mužů.
dách bylo málo a m stnosti nedostatečně osvětlené Prusové rekvirovali a za dobu svého tažen sebrali
škodlivě působily na zdrav nejen mládeže, ale i uči
20 tis c měr ovsa a to pouze ze špýcharů židovských.
telstva a prospěch v té př čině byl ohrožován, snažil Podobně odvezli i jiných potravin a bramborů veliké
se vysoce důstojný rb. Zachariáš Spitz pohnouti nas'i množstv . Z toho všeho š řila se hrůza a strach mezi
ž. ó., aby vhodně a účelně budovu školn upravila. obyvatelstvem, která dosáhla největš ho vrcholu, když
Jelikož všecky předpoklady zde byly, uskutečněna vypukla nakažlivá nemoc cholera. Tou dobou byla
myšlenka tato d k obětavosti a součinnosti naš o. ž. škola (katol.) v d lně řezn ka Ant. Kaňky, v domě
Únlčův Jěntkov 5
156
učitelům a to Max. Adlerovi, Vil. Kantorovi á D av.
nyn materialisty Jos. Karely (r. 1931 dům ten zbo
~řen). Zde bylo ubytováno prvn den 29 mužů, druhý Stiasnýmu na 700 zl. od 1. března 1876.
K služebn mu jubileu ř d c ho učitele" obec. škol
den 35 mužů a 4 koně se dvěma důstojn ky, z nichž
jeden byl těžce nemocen. To byl prvn př pad cho v G. J. Janu S u c h á n k o v i zaslán předst. ž. o. a
lery v G. J. Jako všude v G. J., bylo i v hostinci u učitelstvem blahopřejný list.
..Orla" ubytováno mnoho vojska.
Pro rok 1877 povolena zemským výborem ze dne
Velikou lásku k bližn mu, obětavost, svědomitost a 4. května 1876, č s. 12.688, subvence 600 zl. a dáno
věrné plněn svého lékařského úřadu osvědčil dr. svolen k rozš řen stávaj c školy.
Výnosem c. k. zem. šk. rady ze dne 27. února 1872
S. Weleminský, lékař jen kovský. D r. Weleminský
chodil celé dny po vs ch a s n m chodila starš žena udělen pochvalný dekret učitelstvu.
Seznam kat. dět navštěvuj c ch školu žid., zaslán
F rová, která mu posluhovala a kde byl nemocný sám.
obsluhovala jej, oblékala nebožt ky do rakve, prala po okr. šk. radě do Čáslavě.
C. k. okr. škol. rada oznamuje, že pro nem. školy
nich prádlo a byla s drem Weleminským všude, kde
j bylo třeba. Vše konala z pouhé čisté lásky. Věru v okresu čásl. jmenován jest c. k. prof. F r. W i e d e
krásný to vzor nezištnosti a pravé lidumilnosti. m a n n.
Dne 26. března 1876 prohlásili majitelé velkostatku
Zemřela teprve za tři roky po válce .1869. D r. WeSÜLm
G. J. a Hostačova bratři Karel a Anton n ryt ři z Neu
ský zemřel v Praze 1893.
:
Dva roky před válkou (1864) byly školn m stnosti pauerů konkurs. Do záložny jen kovské byli dlužn
žid. školy o jednu školn světnici v př zem rozš řeny 49 tis c zl., takže i tato na podzim konkurs ohlásila.
1883. D ne 11. února zvolen nový výbor: Ig. S c h u l
a Abraham S t e i n e r , uč., dán do. pense. K lepš mu
opatřen školy a jej čistoty ve tř dách ustanoven byl h o f, Jak. K o r n f e l d , S. A. K o r n f e l d , Sam.
O f f e r , J. S i l b e r s t e r n , Sam. K o h n, Jos. G ú t
školn k a vykázán niu byt ve škole. Velikou událost
fr eu n d .
pro město a obyvatelstvo byla návštěva c saře Fran
Dne 6. dubna zúčastnila se o. ž., předst. o. ž.',
tiška Josefa I . v G. J., jenž, vraceje se s bojiště,
učitelstvo, školn mládež, rb. z Prahy, Polné, Jihlavy,
stavil se na své cestě do V dně v G. J. U v tán
Kol
na pohřbu nezapomenutelného a velezasloužilého
bylo slavné. Očekávala jej všecka školn mládež
o školu, synagogu i obec Zachariášé S p i t z e .
i naš školy, celá městská representace, ducho
Vděčnost za vše dobré v životě pro obec a mládež
venstvo kat. i žid. C saře oslovil purkmistr Ign.
Luttna, děkan Josef N ovotný a rb. Zachariáš Spitz. zůstane v srdc ch všech současn ků a svědků jeho
M stn m chudým daroval 500 zl. Vydán m nových záslužné práce.
Nový rb. dr. H erm. F r i e d l ä n d e r ustanoven
školn ch zákonů v r. 1868 přestal dozor c rkevn ch
3. Června 1883, předsedou ž. o. Sam. O ff e r , předst.
úřadů nad školstv m a svěřen zvláš ustanoveným
okresn m. školn m inspektorům. P ro čáslavský okres kostela Sal. L a w e t z k y , J. G u t f r e u n d .
a školu žid. jmenován byl dr. J. Z. Svoboda, prof.
1884. D ne 29. dubna ustanoven školn kem Leopold
malostranského vyšš ho gymnasia v Praze.
A 11 s c h u 1.
1870. Týž vykonal 29. června na žid. škole naš
1885. Dne 1. zář přijat pódučitel Markus S c h e c k
:
návštěvu inspekčn , zkoušel všecky děti 4 tř d za př
z Radonina.
tomnosti všech členů učitelského sboru a školn ho do
1886. 10. ř jna. N adačn listina Filipa G oldreicha
zorce Jon. M i l r a t h a , projednal důležité záležitosti šlechtice z Bronecku ve Studenci (chotěb. okres) vin
školy, vyslovil se o výsledc ch prac a prospěchu mlá
kulována. Týž jest pohřben a odpoč vá na zdejš m
deže velmi pochvalně.
.
. .
žid. hřbitově.
Dne 1. srpna obdrželi všichni učitelé, pochvalný de
1887. Jos. Off er z V dně zaslal 22. května prostřed
kret c. k. okr. šk. rady v Čáslavě ze dne 30. července nictv m Isid. Offra V5 losu z r. .1860.
1870. U vedený Jon. M i l r a t h byla osobnost veliké
Kt. S. Schrecker působil zde po H olzerpvi 19. ř jna
důvěry a vážnosti pož vaj c a byl členem c. k. okr. 1886. D ne 22. května 1887 přijat kt. S. S i l b e r
:
šk. rady v Čáslavi.
m a n n z Vidině.
.
1872. D ne 1. ledna obdržela škola žid. výn. c. k.
Po provedené volbě 8. listopadu 1887 přijat rb.
zem. šk. r. právo veřejnosti ze dne 2. prosince 1871, dr. K. T h i e b e r g e r.
č. 14.810 z. š. r. N a základě, protokolu z 14. února
Na toto m sto se hlásili rb.: dr. N athan P r a ft k l
1872 zvýšeno 4 učitelům služné z 500 žl. na 600 zl. z Mar. Lázn , dr. A. F r a n k l G r ü n z Kremžé, Jos.
ročn ch a zř zeno m sto industriáln učitelky při škole. W o h l s t e i n ž V dně, J. Leopold A b e l e s z Pri
Výnosem z. šk. r. z 12. listopadu 1874, č. 64.528, vigye, U hry, A. F r i e d m a n n ze Strašnic, dr. Israel
rozš řena zdejš dvoutř dn škola na trojtř dn .
T a g l i c h t z V dně, H . G a l a n d a u e r z Teplic,
V r. 1875 zažádáno o právo veřejnosti pro čtyř
dr. David W e i s s z Kremže na Dunaji, Moric R e i c h
tř dn školu zdejš s vyučovac m jazykem německým
z Trenč na.
'
a podána žádost o subvenci 1200 zl. pro tutéž školu. Ke
1889. D ne 16. července přijat pódučitel F ried.
40 letému jubileu služeb, zaslala škola a předst. ž. o. K n ö p f e l m a c h e r z Ošeratic, učitel Scheck od
blahopřejnou adresu kraj. hejtmanu baronu Voitovi cház .
v Čáslavi. Smutečn bohoslužby při úmrt cis. Ferdi
1890. 20. července odešel uč. F r. Knöpfelmacher,
nanda zúčastnila se mládež, učitelstvo a o. ž. Slav
Josef K o h n přijat.
nostn řeč k jubileu 25 lete vlády cis. F r. Jos. I . pro
Starosta Sam. Offer resignuje, protože se Stěhuje
slovil ve škole učitel Max A d l e r .
do V dně.
V r.' 187.5 došel darovac spis Wolfa P . H eymana
1892. Zemská školn rada potvrzuje proměnu žid.
z Kodaně a r. 1876 svolen c. k. okr. šk. rady v Čá • školy na dvoutř dn
.
.
slavi k' ustanoven " učitelů V i l . K a n t o r a a Dav.
Ign. Schulhof z Plzně dal obci 200 fl.
S t i a s n'é h o .
1891. Předst. ž. o.: Bedřich P i e k , starosta. Výbor:
' Na základě usnesen dle protokolu z 24. února 1876 Jos. S i l b e r s t e r n , S. K o h n , J. R o t h , B;
zavád sé nový učebn plán na škole, dle něhož 3 uči
S c h l e s i n ge ř , D r. S. W i n t e r n i t z , Isidor Ö ffe r .
telé budou na škole vyučovati. ;
...Samuel Offer z V dně věnuje k,uctěn svých rodičů
Dne 6. března 1876 zvýšeno služné 3 ustanoveným
Davida a Anny 300 zl. renty.
.
".:!....
Gollův Jenlkop 6
Ooltsch Jenikau S
151
Goluchr/ enikau 6:
1898. 27. února. Na m sto P i s k a t ý h o , který
Př jmy a vydán rozděluj se dnem 28. června 1891
na 3 pokladny, a to: 1. pokladna obce, 2. pokladna odcház 15. března, jest přijmut za kt. Moritz K u r z
w e i 1 z Nového Etinku.
kostela, 3. pokladna školn .
24. dubna. Za školn ka jest přijmut Ig. H u m b u r
Až posud vyučovalo se na škole 10 měs ců; poně
g é r s platem: 1. ročné zl. 12"— ze školn pokladny,
vadž vyučován rozš řeno na 11 měs ců, bude se školn
plat platiti plných 11 měs ců. Nižš školné se členům ročně zl. 2'— z kosteln pokladky, 2. ročn paušál na
otop zl. 110"—, 3. poplatek za lázně, 4. volný byt,
obce zrušuje.
5. za každý úklid zl. 3'—, 6. za každou schůzi v zimě
Ustanoveno ponechati na škole 3 učitele.
za
otop a osvětlen 30 krejcarů.
1891. 5. července. Nejmenš náboženská daň usta
14. srpna Siegfried K o h n zvolen jako doz. školy.
novena na 5 zl., největš na 50 zl.
21. srpna ž. o. koupila v dražbě dům čp. 17, patř c
1892. 3. května. Za 100 zl., které zaslala p Berta
Adlerovi, na kterém měla obec hypotéčně zajištěnu
Picková z Jihlavy od svého manžela Sam. Picka z Li
nadaci Efraim Wehle, zl. 300"—, za zl. 405"—. Dům
bice u Chotěboře, koupena renta a vinkulována.
7. srpna. M. B. K o h n z Prahy (Kahler) zaslal při byl prodán Ant. Ročkovi, obchod, v G. J.
12. zář smutečn schůze při úmrt J. V. c sa
úmrt své choti Anny (roz. Eisenschimmel) 125 zl.,
ř o v n y Al ž b ě t y .
z kterých utvoř se nadace.
;
Předst. sestává ze členů: Bedlřich P i c k , star., B.
Předst. ž. o. vyzývá učitelstvo, by třikrát v témdni
ráno navštěvovalo kostel, aby byl dostatečný počet S c h l e s i n g ě r, dr. W i n t e r n i t z , Sam. K o h n ,
Siegfr. K o h n , Em. P i e k , F . K o ř a l e k , Sam. L a
při modlen (v ponděl a ve čtvrtek).
1893. 14. května. Přestavba domu p. rb. se zadává w e t z k y, Rud. K a r p e l e s .
27. listopadu. K 50 letému jubileu panován J. V.
staviteli J. Fialov z Habrů. Poněvadž týž činil ná
c is. F r. J o s e f a usnáš se 2. prosince uspořádati
mitky, povede" se stavba ve vlastn režii dále.
9. července. Samuel P i s k a t ý z Višova r a Moravě slavnostn bohoslužbu.
1898. 18. února. Richard Fiedler, majitel panstv
přijat za kt. po S. Silbermannovi, jenž odcház .
30. července. V předst. ž. o. jsou: Bedř. P i e k , G. J., věnoval chudinskému fondu ž. o. dle dopisu ze
dne
10. prosince 1898 fl. 20'—(asi k jub. c saře F . J.).
stár., B. S c h l e s i n g e r , Sam. K o h n , Ig. R o t h,
Jakob Engländer se zavázal zaplatiti za pečen
dt. S. W i n t e r n i t z , Ig. S i l b e r s t e r n , Jakob
macesů fl. 10'—.
K o r n fe ld .
19. března. Jelikož smlouva s rb. drem Thieberge
Dle výnosu ministerstva kultu a vyučován z 1. zář
1893 nařizuje se ustanoviti, vydržovati v každé n. o. rem 31. prosince 1899 docház , usnáš se předst., má li
se
obnovit — jelikož fin. poměry se stále zhoršuj ,
ž. rb. Zdejš obec jmenuje již před 6 lety ustanove
bylo usneseno, smlouvu v ce neobnoviti.— Na zdejš
ného svého rb. dra Karla T h i e b e r g e r a .
české
obecné a měš anské škole se jmenuje učitel
V následku uvedeného nař zen žádá ž. o. v Hab
rech o podm nky, za kterých by se mohla připojiti D. S t i a s ný učitelem náboženstv v č e s k é ř e č i .
9. dubna Ig. Reich z Brna zanechal zdejš obci
k rabinátu G. J. a uvoluje se platiti k zdejš ž. o.
fl. 1000"— k utvořen nadace na pamět jeho matky
100 zl. a hraditi veškeré útraty rb.
Hendel
Reich.
Podobně i ž. o. v Ghotěboři žádá o připojen ke
23. dubna. Kondolence ž. o. Herm. Městci při
zdejš mu rabinátu. Uvoluje se platiti př spěvek 150 zl.
úmrt
tamějš
ho star. Josefa Rixe. — Ž. o. Habry
obci a hraditi veškeré útraty rb.
Předst. ž. o. 1893: Bedřich P i c k , star., Bern. žádá o připojen k zdejš mu rabinátu.
18.
června.
Hledá se z a s e kt. m sto M. K u r z
S c h l e s i n g e r , m stostar. Sam. K o h n , Jos. Sil
e i 1 a, který mus současně vyučovat náboženstv
b e r s t e r n , Ig. R o t h , Is. O ffe r , Sieg. K o h n w
na
školách
českých.
z G. J., Rud. K a r p e l e s , Hostačov, Bedř. S t r á n
srpna s drem Thiebergerem se učinila smlouva
ský, Vil mov, Sieg. K o h n , doz. školy, Sal. P i e k , na6.dalš
ch 5 let. •
předs. kosteln .
1894. 8. února. Leopold Alt sc h u l , školn k, od
cház a na jeho m sto nastupuje 1. dubna "1894 Em.
P iek.
1895. Důvěrn ky pro vypracován stanov ž. o. jme
nováni dr. S. W i n t e r n i t z , Leop. S i 1 b e r s t e r n
s rb. drem K. T h i e b e r g e r e m a členy výboru ž. o.
1896. 13>\dubna. Poněvadž střecha kostela potře
buje nutně opfcav, usnáš se představenstvo o nutných
opravách. Správa a natřen střechy zadána klemp ři
R. Fuchsovi.
Při nových volbách zvoleni: Bedřich P i e k , star.,
Josef S i l b e r s t e r n , m stostar.,, dr. S. W i n t e r
n i t z , poklad., Sam. K o h n , účetn m a B. S c h le
s i n ge r , předs. kosteln .
Tajemn kem ž. o. v G. J. jmenován učitel David
S t i a s ň y a uděluje se mu odměna za vykonané
práce ročn 40 zl.
1897. 4. dubna. Dlouholetý člen předst. Jos. Sil
be r s t e r n, senioršéf firmy Josef Silberstern a sy
nové, velkoobchod dř v m, zemřel a k uctěn jeho pa
mátky zř dila firma nadaci 1000 zl.
16. května. Pensijn mu fondu úředn ků ž. o. v Ce
chách věnuje obec zdejš k 50. výroč vlády cis. Frant.
Jos. I. 50 zl.
^O
....• •
Bernard Schlesinger
13. srpna. Při n o v ý c h v o l b á c h zvoleni (užš
výbor): Bernard S c h l e s i n g e r . star., dr. S.
W i n t e r n i t z , m stostar., Bedřich K o ř a l e k
1. předs. kostela, a Bedř. P i e k , Isidor F r i e d
l ä n d e r , 2. předs. kost., Arnold Ö s t e r r e i c h e r ,
poklad.; širš výbor: Rud. K a r p e 1 e s, Herm. E ng
1 ä n d e r, Sal. P i e k , Siegfr. K o h n , D. F a u, Sam.
O f f e r a Sam. L a w e t z k y ; jako doz. školy zvolen
Bedřich P i e k ; do m s t n školn radly zvolen star.
B. S c h 1 e s i n g e r.
:
20. srpna c. k. okr. hejtm. v Čáslavi svoluje k při
pojen ž. o. H a b r ů a C h o t ě b o ř e .
1. ř jna. Přijmut kt. M. M ü l l e r od 1. zář 1899
s platem fl. 500'—
Jelikož jest kosteln k Lazar S c h r e c k e r již stár,
povoluje se, aby ho zastával Šimon M a n d e l i k ,
jemuž se dá fl. 16"— ročně remunerace, kdežto se
Schreckerovi ponechává dosavadn plat.
12. listopadu plat Miillera na př št rok zvýšen
na fl, 600~ .
1900. 7. ledna. C. k. m stodržitelstv potvrzuje do
pisem 7. prosince 1899 zvýšen náb. daně maximáln
ze z 1. 7 5'— na z 1. 1 5 0'—, pro rok 1900 bylo přede
psáno nejv ce však z 1. 1 0 0'—.
21. ledna. Albert Winterberg z V dně zas lá
fl. 500'— k utvořen nadace na jméno Julie Pentlá
řové; nadace bude vinkulována.
29. dubna. Usnáš se následuj c platy š k o l n é h o :
na 1. rok fl. 150, na 2. rok fl. 2—, na 3. rok fl. 2'50,
na 4. rok fl. 3' —, na 5. rok fl. 3'50 měs čně napřed
pro školn rok 1900/ 01.
:
27. června rb. dr. Thieberger žádá o dovolenou
na 1 rok, aby se mohl ohlédnouti po jiném m stě,
jelikož ž. o. následkem odstěhován zámožnějš ch
členů nemůže v ce .rb. theologa vydržovati; žádosti se
vyhovuje a uděluje se dovolená od 1. července 1900
do 30. června 1901, což se pak změnilo, a sice od
1. ř jna 1900 do 30. zář 1901.
26. srpna. Byt se pronaj má Otto S t e r n o v i
za 160 Kč ročně,
matriku povede učitel S t i a s n y,
Max K a h l e r z Prahy utvořil nadaci K 800'—,
která se vinkuluje na jméno M. B. Kohn.
1901. 21. března přijmut kt. M. S t e c k 1 e r z Ma
lina od 1. května 1901.
1. zář odstěhoval se do Prahy dlouholetý člen vý
boru Siegfr. K o h n , na jeho m sto byl zvolen Eman.
P i e k , řezn k, 30. prosince 1902. Poněvadž star. B.
Schlesinger resignoval na svou funkci, byl zvolen
m sto něj dr. S. W
i n t e r n i t z , na m sto tohoto
1
Bedřich P i e k jako m stostar.
1903. 4. ledna byl jmenován rb. učitel Vilém
K a n t o r , zde, který má oprávněn od m stodržitel
stv , za remuneraci K 100.—.
15. ledna dostane starý kosteln k Lazar . Schrek
ker ročn p e n ' si K 240'— a nynějš kosteln k remu
neraci K 120'— ročně.
29. března. Výbor sestává z násl. členů: Dr. Win
t e r n i t z , star., B. P i e k , m stostar., Is. F r i e d
1 ä n d e r, B. S c h l e si n g e r, Bedřich F a u l , Sal.
P i e k , Eman. P i ck, Arnold ö s t e r r e i c h e r.
Sam. L a w e t z k y , David F a u, Sam. O f f e r.
9. srpna. Vo l b y. Star. jest zase B. S c h l e si n
ger , m stostar. Bedř. P i e k , poklad. A. Ö st e r
r e i c h e r , účetvedouc a předs. kostela Sal. P i e k ;
výbor užš : dr. S. W i n t e r n i t z a Sam. K o h n ;
výbor širš : Ig. R o t h, Sam. L a we t z k y , Bedřich
F a u l , Ed. K l e i n , Eman. P i e k .
1903. 16. prosince opravena střecha kostela za
K 39248.
1904. 27. března usneseno, aby byla dosavadn
dvoutř dn škola proměněna na jednotř dn na rok
1904/05 a vyučovati bude pouze D. S t i a s n y.
8. června opoušt kt. S t e c k l é r své m sto a kt.
Bernard B o c h n e r z Dačic jest přijat..
13. listopadu byl zvolen do širš ho výboru Julius
S e i n e r n a m sto Ig. R o t h a.
1905. 1. ledna. Zdejš školu navštěvuj p o u z e
4 chlapci a 19 d vek a školné obnáš celkem K 770"—,
k tomu př spěvek spolku Talm. Tora K 200"— a př
spěvek spolku Ch. K. K 200"—.
, K 1. dubnu p r o p u s t
se školn k H u m •
b u r g e r.
M a n d e l i k o v i se zvyšuje plat na K 240'—
ročně.
15. května opoušt kt. B o c h n e r m sto.
2. července přijat kt. B. G o l d s t e i n s pla
tem K 1200 —.
Učitel S t i a s n y bude vyučovati za š k o l n é
a subvence od spolků a volný byt ve škole a otop.
1906. 1. ledna na m sto S. Picka, který resignuje
jako člen výboru, zvolen L. Kornfeld.
9. zář n o vé vo l b y. Star. B. S c h l e s i n g e r ,
m stostar. Bedřich P i e k , poklad. A. O s t r e i c h e r,
účetvedouc Sam. K o h n ; širš výbor: Sam. L a
we t z k y, Eman. P i e k , Emil R o t h , Bedř. F a u l .
1907. 6. ledna. Práce na střeše kostela čin
K 70026.
Jelikož se mus spojiti rabinát s kantorátem, mus
kt. G o l d s t e i n opustiti m sto.
23. června přijmut od 1. srpna kt. Simon H e i 1
p e r n sK 1400'— a volný byt.
25. srpna na m sto Em. P i c k a nastoup do vý
boru J. S e i n e r .
1908. 3. května oznamuje c. k. okr. hejtm. v Čá
slavi, že se uděluje učiteli D. Stiassnýmu za 40 letou
službu učitelskou diplom a čestná medaille, která se
mu slavnostně v kostele předá, pozve se k tomu
zdejš rodák rb. dr. Siegfr. B r e t a jestli by byl za
neprázdněn, dr. H o c h z Mladé Boleslave (rodák
čáslavský). Jubilároyi se věnuje čestný dar K 500"—.
Jelikož oba páni nemohli sem zajeti, byl diplom pře
dán starostou obce na radnici.
23. srpna přes dlil do Prahy učitel D. S t i a s s n y
a jelikož zastával v posledn době rabinát, matriku
a náboženstv , jmenuje okr. školn rada rb. Hocha
v Čáslavě jako učitele na zdejš ch o b č a n s k ý c h a
o bec n ýc h ško lá c h .
1909. 23. srpna opoušt ještě před svátky kt. S.
H e i l p e r n své m sto.
19. ř jna. V o l b y : star. B. S c h 1 e s i n g e r,
m stostar. Bedř. P i e k , výbor: Sam. K o h n , Ar.
O s t r e i c h e r, F . K o r á l e k , Sam. L a we t z k y ,
Otto L a we t z k y , Emil R o t h .
24. ř jna opravily se střechy obou obec. domů
za K 11201.
1. prosince přijat Mojž š B l a n n z T ř e b o n ě
jako kt. a rb. a nastupuje m sto 1. dubna 1910
s platem K 2000.—. Zemř. 1933 u svého syna, rb.
v Benešově u Prahy.
1910. 17. dubna resignoval A. ö s t r e i c h e r na
své m sto v užš m výboru — jako pokladn k zvolen
Emil R o t h a do výboru Salomon P i c k , Spediteur.
8. června koupili bývalou školu, č. 189, manželé
Jakub a Karol na Blažkovi ve veřejné dobrovolné
dražbě za K 4000'—. Obnos složen v rentách a byl
převzat od pokladn ka Emila R o t h a.
28. srpna převzal stavitel Jan Rak opravu ko
stela, zvětšen m stnost zimn ho kostela a zř zen
m stnost pro schůze za K 2000"—.
27. listopadu. Vzpom nka na náhle v ř jnu t. r. ze
mřelého člena výboru Ottu L a w e t z k y h o .
Spolek Talmud Tora se rozpustil, jelikož škola ne
existuje — jměn fl. 4800'— v rentách se předalo
ž. ó. do vlastnictv .*
1911. 9. dubna: Vzpom nka na zemř. Samuela
K o h n a, který byl přes 40 let členem výboru ž. o.
Syn jeho dr. Siegfried. K o h n z Brna oznamuje, že
otec zanechal obci K 1000"—.
Bernard K o h n a Rud. K a r p e l e s zvoleni do
širš ho výboru.
1912. 12. května. Rb. M. B l a n n jezd do přičle
f nUuh Jenikau 8
něné obce D obrov tov vyučovati náboženstv , 10 ho
din za rok.
24. listopadu v o l b y : stár. Ber. S c h l e s i n g e r ,
m stostar. Bedř. P i e k , poklad. Emil R o t h , účty
vedouc a předs. kostela Sal. P i e k . Š i r š
výb o r :
Sam. L a w e t z k y , Ig. S c h r e c k e r , Vilém K a t z,
Jul. S e i n e r .
1913. Za Salomon Kornfeldovu nadaci (Pfand
leihstiftung), která byla uložena v pošt. spořitelně,
zakoupilo se K 1000'— renty.
1914. 15. března starosta města Josef C h v á l a
věnoval pro isr. chudé při úmrt svého syna K 20'—,
Ž. o. má K 30.700'— ve vinkulovaných rentách a
K 18.600'— v nevinkulovaných rentách. Z těchto ne
vinkulovaných rent jsou 24 bez nadač. smluv.
1914. 26. července oznamuje farn úřad G. J. př
chod biskupa z Král. H radce do G. J. K uv tán se
dostavili jménem ž. o. rb. B l a n n a Bedřich P i e k .
29. listopadu resignuje Emil Roth na m sto poklad
n ka, jelikož nen stále doma; m sto převzal Sal. P i e k .
1915. 2. února při ohni v domě starosty B. Schle
singera v r. 1914 shořely stanovy ž. o. Mus se
vypůjčiti od hejtmanstv v Čáslavi a opsati je.
Zdejš obec podporuje penězi a šatstvem zde a
v okol us dlené polské uprchl ky.
6. června. Okr. hejtmanstv vyzývá k úpisu válečné
půjčky, upisujeme K 10.000"—. u České banky
U nion.
14. listopadu resignuje starosta obce Bernard
S c h l e s i n g e r na svou čestnou funkci jako stár.
a zár. jako předs. spolku Bikur Cholim, práce admi
nistračn převzali Bedřich P i e k a Vilém K a t z.
1916. 2. července. Z nař zen hejtmanstv čáslav
. ského žádá stár. ž. o. čáslavské Filip Weiner o jmeno
ván tř pánů pro zř zen pomocného komitétu isr.
uprchl ků pro polit. okr. Čáslav. Tuto funkci převzali
Sal. P i e k , Isidor B a u m g a r t e n , Arnold ö s t
reicher.
Ze u kostela je zbořena, stavba zadána staviteli
Krumlovi za Kč 800'—.
26. listopadu vzpom ná se úmrt c saře F rant. Jo
sefa, kterémuž Židé jsou povděčni za r o v n o p r á v
n o s t 8 j i n ý m i k o n f e s e m i . Smutečn slavnost
se určuje na 3. prosince 1916.
Stavitel Kruml obdržel v celku za znovuzř zen
zdi a záchodku u kostela K 1692'90.
31. prosince. Emil Roth resignuje na m sto po
kladn ka, jelikož musel nastoupiti vojenskou službu.
Administrace ž. o. je^st: předs. Bedřich P i e k ,
výbor: Sal. P i e k , Sam. L a w e t z k y , Ig. S c h r e k
k e r, Jül. S e i n e r , vesměs páni k šedesátce.
1917.: 25. listopadu zemřel Sam. L a w e t z k y ,
dlouholetý Člen výboru a spolků.
1919. 22. června n o v é v o l b y . Zvoleni: stár.
Emil R o t h , m stostar. Bedř. F a u l , poklad. Vilém
K a t z, předs. kostela S. P i e k ; v ý b o r š i r š :
Bedř. K o r á l e k , Arnold O s t r e i c h e r. Richard
M a n d e 1 i k, Sal. W a l d s t e i n (poštmistr).
14. srpna K a t z resignuje, na jeho m sto přicház
Is. B a u m g a r te n.
Star. Emil Roth převzal od bývalého stár. Bedř,
P i c k a veškeré jměn obce.
14. zář . Jměn spolku Bikur Cholim splynulo do
majetku obce, a t a t o z ř d i l a
ch u d in ský
f o n d , ke kterému přisp vá měs čně jistou částkou
k podpoře z d e j š c h žid. chudých.
Obec má 45 plat c ch členů, nejvyšš uložená náb.
daň jest pro př št rok K 475'—, nejnižš K 6'25.
17. ř jna. M sto odcházej c ho vrch. poštmistra
W a 1 d s t e i n a jest v širš m výboru Ju . S e i n e r .
C.MŮti Tentln
11. prosince náb. obec upsala za Kč 45.750'—
(čsl. stát. půjčka).
Oprava kosteln zdi čin Kč 1003'30.
1923. 3. června. S m u t e č n s c h ů z e za býva
lého dlouholetého starostu B. Schlesingera, který
byl n e j o b ě t a v ě j š
a nejpobožnějš ze všech
v naš obci.
;;
1. července. V o l b y : Star. jest Emil Řo t h,
m stostar. Bedř. K o r á l e k , poklad. Isidor B a u m
g a r t e n , předs. kost. Salomon P i e k ;
výb o r
š i r š : Arnold O s t r e i c h e r, Bedřich F a u l ,
Hugo N e u m a n n , Waldemar P i e k .
Na oslavu 10. v ý r o č republiky čs. byl věnován
větš obnos žid. chudým zdejš obce.
Spolek .„Bikur Cholim" pro podporován chudých
nemocných byl rozpuštěn, což bylo ohlášeno okr.
pol. správě v Čáslavi a uveřejněno v „Uředn m listě''.
Jměn tohoto spolku bylo vloženo do chudinského
fondu ž. o. a bude nadále zvláš vedeno jako „chu
dinský fond".
.
Toto jměn se dnešn m dnem předává Hugo N e u
m a n n o v i ke správě; současně vzdává výbor dosa
vadn mu správci tohoto fondu B. K o r á l k o v za
dlouholeté zdárné veden srdečný d k.
sl929. 16. června. V o l b y . Star. Emil R o t h, m sto
star. Bedř, F a u l , poklad. Hugo N e u m a n n ; vý
b o r š i r š : A. O s t r e i c h e r, Valdemar P i c k ,
Emil F r i s c h m a n n . Po resignaci B. Kořalka při
jmul prozat mně před volbami Vald. P i e k funkci
pokladn ka, kteroužto funkci předá nově zvolenému
pokladn ku H ugo N e u m a n n o v i .
1929. 28. srpna. Vzhledem k zdravotn mu stavu
rb. M. B 1 a n li a, který již nemůže zastávati svoje
funkce, byla témuž dopisem ze dne 28. července udě
lena zdravotn dovolená. — Chceme li udržeti ž. o.
v té m ře jako dosud, jev se nutnost smluviti se se sou
sedn mi obcemi, abychom si př padně mohli při
jmouti společného rb.
1930. 31. července. K volbě do representace zem
ského zastupitelstva, která se má dne 10. srpna 1930
odbývati, zvoleni jako volitelé Emil R o t h a V ad.
P i e k , jako volebn komisaři jsou jmenováni E.
R o t h , E. F r i š m a n n , Aug. O h r e n s t e i n, za zá
stupce státn ho dohlédac ho úřadu jest jmenován
okr. úřadem v Čáslavi F rant. P o c h m a n n , stár.
města G. J. Př št m školn m obdob m . jsou povinny
pouze 3 d t k y z d e j š
o b e c n é š k o l y k vy .
u č o vá n n á bo žen st v .
24. srpna rb. M. Blann opoušt své m sto jako rb.
a vedouc matriky dnem 1. zář 1930.
26. ř jna okresn úřad v Čáslavi ustanovuje př pisem
ze dne 21. ř jna 1930, č. 34.421, Viléma Katze, obeh.
zde, jako prozat mn ho matrikáře, kterému se záro
veň veškeré knihy a dokumenty předávaj .
Okresn školn výbor v Čáslavi dává dopisem ze dne
13. zář 1930, č. 4983, osv. souhlas, aby vyučován
d tek náboženstv pro škol. rok 1930/ 31 ponechávalo
se domác péči, jelikož nemáme učitele náboženstv .
Na vysoké svátky, se zde modlil Ing. C. Alfred
B e n e d i k t z Mukačeva, který studuje v Praze; po
několik roků modl se v pátek večer a v sobotu
Bedřich K o r á l e k , a udržujeme d k jeho vzácné
obětavosti • stále ještě bohoslužbu. —
Ž. o. y Čáslavi nám navrhuje, abychom si vzali spo
lečného rb., jednáme o možnostech této proposice.
1931. 13. listopadu. V zář se odstěhoval do Kla
tov k svým dětem dlouholetý člen výboru a zaslou
žilý předseda bratrského spolku „Chewra Kadischa"
Salomon P i e k . býv. Spediteur, ve stář asi 80 let;
s n m opustil naši obec jeden z již proř dlých pil řů
staré naš obce. Pronajmuli jsme dům čp. 159 (býv.
láiO
byt rab nův) m stn školn radě G. J. k účelům vyučo
vac m podle podm nek obsažených v př pise č. 29 m.
šk. r. ze dne 18. června 1931; jsou zde um stěny
2 tř dy obecné školy.
Do schůze pro sdružen ž. o. na Českomoravské
vysočině ve Světlé n./ Sáz. delegován Arnold ö s t
r e i c h e r a Emil R o t h .
1932. 14. února čin se návrh na obnoven fasády
kostela, jelikož jest om tka kostela na mnoha m stech
poškozena, rovněž se má opraviti a znova natř ti velká
část plechové střechy — tyto práce budou vyžadovati
asi Kč 25.000'—.
Z am ěst n án i a jm é n a žid. ro d in v G olč. Jen kově
od r. 1831 do r. 1867.
»
V,
O b c h o d n c i : Bernard Bondy 1831, Mich. We
leminský 1840, Lazar Schulhof 1831, Lazar Tausig
1831, Markus Kohn 1831, H erm. Piek 1831, Ezechiel
Kohn 1835, Joach. Weißenstein 1835, Lazar Pollak
1837, Sal. Robiček 1840, Sam. Kohn 1842, Jerem.
Kornfeld 1853, Aron Kohn 1853, G abr. Kohn 1853.
D avid Offer 1856, Salom. Korálek 1857, H ermann
Kraus 1857, Salom. F riedländer 1858, Markus F reund
1858.
•
T o v á r n c i : Sal. Kornfeld 1866, F rantiška
Picková 1866, Ad. Singer, továrna likérů, 1866.
K u p c i : Michael Kornfeld 1831, Marie Kornfel
dová 1840, Moric Alter 1843, Jos. Bondy 1851, Baroch
Offer 1853, Ign. Thorsch 1855, Bern. Kornfeld 1855,
Jerem. Kornfeld 1855, F il. Meißler 1860, Israel F ried,
länder 1860, Leop. Bondy 1860.
O b c h o d s u k n y : Mark. Kornfeld 1842, Moric
Kornfeld 1844, Moric Rosenbaum 1857.
O b c h o d v l n o u : Samuel Kohn 1842, Lazar
Schulhof 1851.
B a r v ř i : Salom. Kornfeld 1855, Jos. Silberstern
1857.
Z l a t n k : Simon Jolesch 1828.
O biln
o b c h o d : G abriel Kohn 1831, Mark.
Kohn 1845, Bern. Kohn 1852, Isid. Reinhalt 1852, Jos.
Breth 1853, Moric Breth 1854, Sal. Schrecker 1855,
Sim. Schrecker 1856, Salom. P ollak 1856, Bern. Kohn
,1857.
K r e j č : Bern. Milrad 1831, H ermann Pick 1843.
Laz. N eumann 1866.
C h i r u r g : Isak Kraus 1843.
L é k a ř i : Adolf Dub 1850, dr. Vilém Weiß 1856,
dr. Markus Weiß 1858, dr. S. Weleminský 1866, dr. S.
Winternitz 1879.
U č i t e l é jsou uvedeni na zvláštn m listě.
K n i h a ř : Jon. Fischl 1844.
" P e k a ř : Mojž. Schulhof 1851.
C u k r á ř : Mojž. Piek 1852.
Š k o l n s l u h a : Lazar Jacker 1831.
K o ž e l u z i : Bernard Kohn 1832, Ign. Silber
stern 1855, Josue Wiener 1857, Bern. Silberstern
1860.
K o ž i š n k : Mich. Kohn 1853.
R u k a v i c k á ř : Noe Schrecker 1839.
P o v o z n c i : Mich. Seidemann 1841, Enoch H echt
1842, Mich. Fleischer 1844.
M ý t n ý : Josef Ho.rner 1854, Eduard Eckstein
1866.
Ř e z n c i : Israel Silberstern 1838, Löbl Kantor
1853, Mark. Offer 1852, Josef Kantor 1855, Rubin
Pick 1855, Bernard Silberstern 1854.
O b c h o d n c e s t u j c : Moric H ermann 1866.
O b c h o d z l a t e m a k l e n o t y : Jonáš Milrath,
G ottlieb H echt 1866.
O b c h o d d ř v m : Abraham Jomeck 1858, Isak
Pich 1857, Israel Pick 1856, Josef Silberstern 1856,
G ers. Pick 1859, B. Pick 1861.
O b c h o d k o ž e m i : Leop. Kohn 1858.
O b c h o d p l á t n e m : Wolf Pick 1858.
O b c h o d m l é k e m : G abriel Kohn 1860.
O b c h o d s t ř i ž n : H ermann Österreicher 1845.
O b c h o d m o u k o u : Josef Milrad 1857.
O b c h o d l i h o v i n a m i : Moric Breth 1855.
O b c h o d l i h e m : Adam Singer 1858, Ludv.
Kornfeld 1858.
P a n s k ý o b r o č : Eman. Kohn 1860.
O b c h o d g a l a n t e r n : Luisa Fre pvá 1854,
Goittlieb H echt 1856.
O b c h o d z r c a d l y : Lazar Schrecker 1858.
O b c h o d k o ň m i : Josef Lauer 1856.
o k o n o m o v é : Mark. Henigsfeld 1854, Eman.
Piek 1854, Bern. G oldreich 1857, Josef Piek 1858r
Filip Meißler 1860.
V ý r o b a v a t y : B. Piek 1851.
M l y n á ř i : Raf. P entlář 1857, Leop. Weißenstein
1861.
D l o v e d o u c : David Piek 1860.
Z e l i n á ř : David Piek 1860.
T r a f i k a n t i : Salom. Kornfeld 1859, Jonas Mil
rad 1857.
O b c h o d j e t e l e m : Abraham Kornfeld 1856.
S p e d i t é ř i : Alb. Bondy 1859.
V y v á ř o v n a : F anny Picková 1860.
K u c h a ř k a : F rant. Picková 1856.
H o s t i n s k ý : G erson Piek 1854.
O b c h o d h a d r y : Abraham Milradi 1855.
K o š e r á k : H erman Piek 1843.
P o n o c n ý h 1 d a č : Wolf Lederer 1845.
P o d o m n c h o b c h o d n k ů : mnoho, žebráků
4—5—4.
U čitelé n a žid. škole v G olč. Jen kově od n ej
st a r š doby jej h o vzniku 1798 až do 1907/ 08.
Prvn m učitelem byl Juda S t e i n e r , rodilý z Dali
měřic, panstv velkoskalského, v kraji boleslavském,,
který na základě povolen konsistoře v H radci Králové
a dekretu v r. 1798 zde ustanoven byl a 1. července
1835 zemřel.
P o něm následoval syn jeho Abraham S t e i n e r .
S počátku byl pomocn kem u svého otce od r. 1832
a na základě povolen úřadů a konsistoře v době ne
moci svého otce zde administroval a na základě de
kretu z 25. zář 1833 jako skutečný uč. na této škole
ustanoven byl. (Jako privátn uč. uváděj se: Jakub
K o h n 1831, Mich. T h o Ýs c h 1831.)
V r. 1843 H ermann K o h n , priv. uč., Abraham
S t e i n e r působil od r. 1832 do r. 1858, Eliáš
S c h w a r z k o p f od r. 1858 do r. 1870, Mojž š
T h orsch
od 1860 do 1865, S. G o l d m a r k
1865/ 66, N athan S c h l e i s s n e r , Vilém K a n t o r
od r. 1866. Výpomocně vyučoval J. U rban z katol.
školy G. J. Vil. Kantor vyučoval na této škole od r.
1866 až do je ho zániku 1907. Max A d l e r 1869,
Jos. K o r n f e l d 1871, Markus E i s n e r 1872, Vil.
K a n t o r , David S t i a s n y, Max A d l e r 1876, Vil.
K a n t o r , Dav. S t i a sn y, Ign. H o l z e r 1878,
1878: Moric t r a u b, M. B e n e s c h, Vil. K a n t o, r
a D . S t i a s n y působ nepřetržitě na škole. 1882/ 83:
Vil. K a n t o r , D avid S t i a s n y , JU C. Moric
S c h r e c k e r . Dne 1. srpna. 1880 ustanovena za sou
hlasu c. k. okr. š t. r. v Čáslavi Emilie J i č n s k á
k vyučován ručn m pracem. Vyučovala od 1. srpna
1880 až do 31. srpna 1888 za ročn odměnu 60 zl.
1883—1885: Vil. K a n t o r , David S t i a s n y , Si
mon L ö w y . 1885—1888: Vil. K a n t o r, . David
S t i a s n y , Mark. S c h e c k . 1888—1890: VÜ. K a n
Ifii
Goltsih Jenikau. 10
Stará část hřbitov:
Rb. Aron Kornfeld
Rb. Moses Blan
MUDr. Samuel Winternitz
Náhrobky rab nů
Rb. Zacharias' Spitz
Jonas Milrath •
Wolf Heyman
Wilhelm Kantor
Bedřich Piek
Rb.'Dr. K. Thieberger
David Stiassny"
Emil Roth
t o r , David S t i a s n y , F riedr. K n ö p f e l m a
c h e r . 1890/ 91: Vil. K a n t o r , D avid S t i a s n y ,
Josef K o h n . D ne 1. dubna 1898 nastoupil v G. J.
kt. Moric K u r z w e i l z N ového Etinku v Čechách.
Konferenčn protokoly z 1876 seznamuj nás s dal
š mi uč. žid. školy v G. J., jakož i se členy předs. a do
zorč mi a o vnitřn práci a poměrech a usnesen ch
v letech 1876 až 1907, kdy škola tato nedostatkem
žactva úplně zanikla.
1876. 28. března působili n a této škole uč. Wilh.
K a n t o r , David S t i a s n y a Max A d l e r . Předs.
byl rb. Zachariáš S p i t z a stár. obce Jonáš M i 1 r a t h,
který byl též členem c. k. okr. školn rady v Čáslavi.
1878. 19. zář . U č. Wilh. Kantor, D . Stiasny a Ign.
H ölzer. Vrchn doz.: C. k. okr. škol. insp. prof. F r.
Wiedermann z Prahy.
1880. 1. srpna za souhlasu c. k. okr. šk. řady v čá
slavi ustanovena Emilie Jič nská, uč. ruč. prac na
obec. školách, i na žid. škole a vyučovala zde od
1. srpna 1880 až o 31. srpna 1888.
1881. 13. zář . Starý školn rok konč 16. zář , nový
poč ná 23. ř jna.
1882. 5. zář . Dne 27. dubna 1882 slavila škola 25»
lete jubileum činnosti správce školy p. rb. Zach.
Spitze.,,
.
;
1883. 8. června odešel uč .Ign. H ö l z e r do Znoj
ma a 15. května 1883 jmenován prov. uč. JU St. Mo
ric S c h r e c k e r. Rb. a uč. háb, Zach. Spitz zemřel
a správu školy převzal Wilh. K a n t o r .
22. zář . Školn rok konč 27. zář 1883, zač ná
1. listop. 1883.
31. ř jna. V konferenci za př tomnosti dra M.
F r i e d l ä n d e r a jako správce školy, S. O f f r a ,
stár., uč.: W. K a n t o r a, D . S t i a s n y h o a Simona
L ö v y h o (dosud uč. v H ořepn ku, ustanoven m sto
prov. uč. M. Schreckra) a okres. škol. insD. dra J.
Wentzéla usneseno, aby školn rok (prvně) končil
30. července a zač nal 1. zář 1884.
1885. 28. června v konferenci, j ž př tomni byli c. k.
šk. insp. prof. dr. J. Wentzel, stár. Sani. Offér, rb. dr„
M. F riedländer a uč. W Kantor, D. Stiasny, S. Lövy,
vzato na vědom , že odcház uč. S. Lövy a jmenován
jest uč. Markus S c h e c k . Knihovna „Bechure Che
med" daruje školn knihovně 30 knih a obraz zem .
lidumila Montefiore. Knihovn kem ustanoven uč. D.
Stiasny.
...
,'• .....,
1887. 26. července v konferenci sděluje stár. obce
S. O ffé r př tomným: D ru S. Wi n t e r n i t ž o v i a
uč. W. Kantorovi, D .St aisnýura a M, Scheckovi, že rb.
dr. F r i e d.l a n d e r opoušt syé m sto v G. J.
1888. 29. prosince nový rb. dr. K. T h i e b e r g e r
jmenován správcem isr. školy. U č. M. Scheck odcház
do Klatov a přijat jest uč. F riedrich Knöpfelmacher
z Prahy.
:,
.
1890. 31. srpna odešel uč. F r. Knöpfelmacher a při
jat jest uč. Jos. Kohn.
1891. 30. srpna odešel uč. Jos; Kohn a toto m sto se
v ce neobsadilo, neb škola jest již jen „dvoutř dn ".
; v
D ěti nemluv již něm., český živel převládá.
1892. 25. července stár. obce jest Bedřich P i e k ,
rb. a správcem školy dir. K. T h i eb e r g e ř, uč.:
Wilh. Kantor a D. Stiasny.
.
.
1894. 25. února školn m dozorcem jest Siegfried
Kohn, stár. B. P i ck, městským lékařem dr. S. W in
t e r n i t z.
1898 1. dubna nastoupil v G. J. ú č. a ki. Moritz
K u r z w e i l (přišel do G. J. z N ového Ettihgu v Če
chách.)
1900. 2. zář zapsáno do 1. tř dy 33, do 2. tř dy 21,
celkem 54 žáci do obou tř d. Rb. dr. Thieberger jde
na stálou dovolenou a Wilh. Kantor převzal správu
školy a oba uč. Wilh. Kantor a David Stiasny vyučuj
náboženstv .
1902. 15. zář bylo do školy nastěhováno vojsko a
vyučován počalo teprve po jeho odchodu do hlavn ch
manévrů. Ve 2 tř dách zapsáno jest 56 dět . Od této
doby navštěvuj školu žáci a žákyně v němčině nepři
praven , něm. vyučovac jazyk těžko chápou, takže po
stupovati se mus velmi pomalu.
:
1903. 3. zář . V obou tř dách zapsáno bylo 37 škol
n ch d tek, a to: 15 pro prvn tř du, 22 pro druhou.
25. listopadu. Prvn tř da přem stěna' z př zem do
prvn ho poschod , do m stnosti, která jest malému
počtu tř du tu navštěvuj c ch úplně postačuj c .
Žákyně 1. oddělen prvn tř dy nemaj o něm. řeči
ani nejmenš ho pojmu, k čemuž přistupuje ještě velmi
špatná výslovnost, takže lze ® nimi postupovati ve
všech předmětech s neobyčejnou těžkost velmi po
malu. Podepsáni jsou oba uč. Wilh. Kantor, David
Stiasny.
1904. 3. ledna stěžováno si opět na prospěch z ne
znalosti německého jazyka, nebo poměry a vyučován
jsou velmi těžké, nebo i při malém počtu dět ve tř dě
většina dět něm. neum a nerozum .
1907. 25. července byla posledn konference. Po
sledn ročn k žid. školy 1907/ 08 byla jen jedna tř da,
vyučovaná Dav. Stiasným.
Žáci navštěvuj obecnou a měš anskou školu v m stě.
Dle př pisu z 20. ř jna 1907 byla škola již jen
jednotř dn a měla zapsaných žáků jen 13. D le výnosu
úředn ho ze 16. ř jna 1907 patřila pod inspektorát
něm. ve Stokách (Stecken). Tohoto r. zanikla škola
tato úplně.
.
' . • ""'
Tak zanikla úplně druhdy slavná žid. škola,.která
se již v r 1797 připom ná. Budova později prodána
a zbylo zde pouhé jméno „židovská škola".
Připom nky, a úvod, jednaj c a nutnosti stavby nové
synagogy v G. / ., jež do základn knihy kulturn ž. o.
napsal rb. G. J. Zachariáš S p i t z.
.
Vorerinnerung und Einleitung in dieses Buch.
(Nack dem Original.)
(Dle originálu.)
Die Abnahme der Religiosität und darum auch na
tionalen Zusammengehörigkeit bei der heranwachsen
den Jugend und besonders die wenige Theilnahine der
jüngeren G eneration an dem öffentlichen G ottesdien
ste und an allem, was die hehre Bedeutung unseres
Volkes und seiner G emeinden nach aussen zur G eltung
bringen soll, sind wahrlich für Alle, denen das Inter
esse des Judenthums wahrhaft am H erzen liegt, mehr
zurückschreckend als einladend diesem immer tiefer
umi sich greifenden Übel abhelfen zu wollen.
Allein wenn es sofort gienge, ohne der Erstarrung
G ränzen zu setzen, ohne die zumeist aus grauer Vorzeit
stammenden veralteten F ormen, die das Vortrefflich
ste unserer erhabenen Religion wie eine Stäubhülle
umgeben theils abzustreifen, theils zeitgemäss umzu
gestalten und zu veredeln; so würde es n ur noch
schlimmer werden, über kurz oder lang die Jugend
noch mehr die Religion entrathen lernen und ihr am
Ende ganz entfremden; und dieses kann doch un d darf
der ehrliche Anhänger des Jüdenithum» weder wün
schen, noch zulassen.
•
Von diesem G esichtspunkte ausgehend und von der
Betrachtung ängeeifert, dass děr öffentliche Gottes
dienst mit unserer Religion und unserem nationalen
Bewusstsein so innig verwebt ist, dass diese ohne jene
kaum zu denken sind, ein zeitgemässes seine Besucher
ansprechendes G otteshaus also als ein hervorrangen
des, ja unverlässlich nothwendiges Mittel für die Wah.
rang des religiösen Sinnes in der G emeinde und für
Erhaltung dieser selbst anzusehen ist: fasste der dcr
malige amtirende Vorstand als er vor einer geraumen
Reihe von Jahren zur Vertretung der G emeinde beru
fen wurde, sogleich nach seinem Amtstritte, es als
seine Aufgabe die alte Synagoge über deren Alter uns
aber jede urkundliche Belehrung abgeht, die von un
sern Vorfahren seinerzeit wohl nach gutem Muster
mit merklichem Aufwände und in rühmlich anzu
erkennender Weisze erbaut wurde, aber von dem
Zahne der Zeit bereits hart mitgenommen wie eine
Ruine aus der alten Zeit in die neue trauern d hin
überblickte und auch für die Bevölkerung seitdem
bedeutend erstarkte G emeinde bei weitem nicht mehr
ausreichte, niederreissen und an ihrer statt einen ent
sprechenden N eubau, einen seiner hohen heiligen
Bestimmung würdigen Tempel erstehen zu lassen,
ein H aus in welchem der waltende G eist unserer
Zeit sich bekunden, dass G ott dem es geweiht zur
Ehre gereichen und von dem Streben der G emeinde,
ihrer Pflicht gegen sich selbst und der Anforderung
der Zeit gerecht zu werden, zeugen soltte.
D er Vorstand hat wohl die Schwierigkeiten nicht
unterschätzt, die bei Schaffung eines solchen Wer
kes sich entgegenstellen dürften, die H indernisse
nicht unerwogen gelassen, die hemmend auf das Ge
lingen einwirken könnten und war der Opfer wohl
bewusst die die D urchführung desselben von allen
Seiten erheischen wird; er glaubte aber, dass es ihm
— in diesem Vorhaben durch Entgegenkommende
Sympatien, mindestens eines grossen Theiles der Ge
meindeglieder kräftig unterstützt nachdem ferner ein
massiger F ond vorhanden war, welcher durch ein
jahrelanges kluges Sparen erzielt wurde und bei der
Bereitwilligkeit die m an zu erwarten berechtigt ist,
wenn es sich um eine die ganze G emeinde so nahe
angehende heilige Sache handelt — denn doch gelin
gen werde — wenn auch nur bei ausserordentlicher
Anstrengung und voller H ingebung, das edle Ziel, das
er sich gesetzt, zu erreichen und trotz der H inder
nisse aller Art zu reüssieren. —
Allein diese vorgefasste Meinung erschien bald
nach jeder Richtung als eine wenig zutreffende. D ie
thatsächlichen Verhältnisse zeigten sich bald ganz
anders, als der Träger der "Idee in seiner Liebe zur
guten Sache, sie doch zu rosig ansah; die edle Be
reitwilligkeit war nicht in dem Masse anzutreffen,
wie erwartet wurde, die entgegenkommenden Sym
patien waren geringer als vermuthet, die H indernisse
wuchsen in nie geahnter Weise — und so mußte die
F rage des Tempelbaues — wie absolut dringend sie
auch der Vorstand anerkannte und mit welcher H in
gebung er auch für sie eintrat — von Jah r zu Jahr
verschoben und trotz des Ernstes und der U nver
drossenheit bei all den Täuschungen so oft man sich
dem Ziele näher wähnte und trotz allen M uthes und
aller Beharrlichkeit nach vergeblichen Ringen mit
der sie immer wieder aufgegriffen und erfasst wur
de — doch immer wieder vertagt werden, bis sie aus
Anlass eines traurigen elementaren Ereignisses ihre
endliche Erledigung gefunden. —
Am 21. Mai 1870 brach in frühester M orgenstunde
in einer der Synagoge nahe gelegenen G asse F e u e r
aus, das mit ungemeiner Schnelligkeit und H eftigkeit
um sich griff und trotz aller angewandten' vorhan
denen M ittel immer weitere G ränzen zog, bis auch
d e r h e i l i g e H e r d , dem dieses Schicksal zu er
sparen man von allen Seiten weder M ühe noch An
strengung scheute ein Raub der F lammen wurde.
D as ohnehin morsche G ebäude, das durch die Flam
menglut, die es stundenlang umgab und die versuch
ten energischen Rettungsmittel n ich t" unbedeutende
Erschütterungen erlitt und nach der Prüfung und
dem U rtheile einer eigens berufenen F achcomission
eine N eubedachung zu tragen und einer . Renovirung
überhaupt für nicht mehr fähig erklärt wurde, muss
te bis auf G rund niedergerissen werden • — und so
war die jahrelang in der Schwebe .gebliebene F rage
d u r c h g ö t t l i c h e F ü g u n g d u r c h d a s E in
g r e i f e n d e s F i n g e r s G o t t e s endgiltig ent
schieden worden. N un aber, als mit dem Werke be
reits begonnen war, zeigten sich die Kräfte unserer
G emeinde erst viel zu ungenügend. D ie F orderungen
auf der einen Seite, die sich immer steigerten, die
M ittel auf der anderen Seite, die immer unzureichen
der sich erwiesen und die N othwendigkeit, beide in
H armonie zu bringen, sowie der.U m stan d, dass trotz
der eingetretenen zwingenden Verhältnisse noch
immer G egner der heiligen Sache niederzukämpfen
waren, die mit allen M itteln und M ittelchen ihr hin
derlich zu sein sich angelegentlichst bem ühten mach
ten die Lösung der Aufgabe n un erst zu einer der
schwierigsten Art, Allein der starke Wille, der auch
das Schwerste vollbringen hilft, die rechtzeitige Er
greifung mancher, wenn auch einschneidender Mittel,
die lebhafte Theilnahme mit der S r E h r w ü r d e n
H e r r R a b b i n e r Z a c h a r i a s S p i t z in hered
ter ergreifenden Weise für den heiligen Zweck das
Wort ergriff, hilfreiche und liebethätige U nterstützung
von Seite der Wohlwollenden, die leider n ur zu we
nige N acheiferer fanden, U nermüdlichkeit und treue
H ingebung Aller, die ihr Amt dazu berief, insonders
auch des Bau u, Ü berwachungs comitees und vor
allem d e r B e i s t a n d G o t t e s machten das be
deutungsvolle fromme Werk,' dessen späte Enkel
noch sich rührend erfreuen werden, denn doch .ge
lingen und das heilige H aus erstanden in der Amts
periode, als~ H err Stadtrath Jonas Milrath als Präses
der G emeinde Repräsentanz, die H erren H erm ann
Österreicher und Josef Bondy als Tempelvorsteher
und die H erren Samuel Bondy, Salamon A. Korn
feld, Ignatz Schulhof und Samuel Kohn als Vor
standsmitglieder, fungierten — und das nach einem
P lane des Architekten H errn Josef Spudil emeritir
ten Realschuldirectors in Caslau von Baumeister
H errn F ranz Skřivanek aus Caslau erbaut wurde,
konnte nach kaum.zwei Jah ren seinem Zwecke über
geben und am ersten N eujahrsabende des Jahres 5632
nach biblischen Zeitrechnung (16. September 1871)
durch den ersten feierlichen G ottesdienst seiner hei
ligen Bestimmung geweiht werden. —
D ies die kurze G eschichte des Tempels, die als
Errinerungsblatt und Einleitung in die G enesis die
ses Buches dem nachkommenden G eschlechte nicht
nur willkommen,'sondern auch in gewissem Sinne von
einigem N utzen sein dürfte. — U nd n un das Nöthig^
ste über die Entstehung und Bedeutung dieses Bu
ches selbst.
• • . . . . . , .
D er G ebrauch von mit fortlaufenden N ummern be
zeichneten "Sitzen in'dien Synagogen, die als ein un
bewegliches \ Eigenthum galten und als solches frei
vérerblich und vejkäuf lieh waren stand seit undenk
lichen Zeiten in äen jüdischen G emeiden in Ü bung.
Die N othwendigkeit dieses G ebrauches mag wohl
auch aus dem G runde erwachsen sein, um Streitig
keiten über deren Rangunterschied zu vermeiden und
die Ruhe und Andacht während des G ottesdienstes
zu ermöglichen; gěwiss aber auch vornähmlich aus
dem G runde, um der Verwaltung des G otteshauses,
das von keiner Seite subventionirt, seine Existenz
aus sich heraussuchen müsste, eine Einnahmsquelle
zur Bestreitung der nöthigen Erhaltungskosten zu
sichern. —
• '
. . . . . . .
" Zur
E vid en zh alt u n g
dieser
S i t z e lichkeit und Billigkeit geleitet, war es ihm beschie
den, den einzelnen Besitzern, wie der G emeinde als
und ihrer jeweiligen Eigenthümer wurden f r ü h e r
Inhaberin einer beträchtlichen Anzahl von Sitzen
vo n d e r G e m e i n d e , s p a t e r vo n d e n P a
v o l l k o m m e n g e r e c h t z u w e r d e n . D ie hier
t r i m o n a l G e r i c h t e n eigene G rundbücher ge
aus erzielten Vereinbarungen und Resultate in den
führt. So wurde auch das von der hiesigen G emein
de im Jahre 1807 aufgelegte Synagogen G rundbuch, folgenden Blättern dieses Buches ersichtlich gemacht.
Mit G enugthuung blickt der Vorstand auf die ge
später von der Patrimonialgerichtsbarkeit als Schutz
obrigkeit im G oltsch Jenikau übernommen, als wonnenen Erfolge, wünscht und hofft ein fernes Ge
deihen
des so schwer errungenen Werkes und mit
G rundlage für das neu zu verlegende behördliche
Synagogengrundbuch, in welchem die inzwischen ihm ein erfreuliches Aufblühen u. Erstarken der Ge
meinde
und es wird darin den süssesten .Lohn für
stattgehabten Besitzveränderungen und Belastungen
seine Bemühung finden.
grundbuchmässig eingetragen worden.
Mit dem Aufhören der P atrimonialgerichtsbarkeit
N ásleduj :
im Jah re 1850 wurden die Realgrundbücher und mit
I. Männer Abtheilung (F olio 1 bis 172).
ihnen auch das G rundbuch über die Synagogensitze
M ännersitze von N ro 173 neu bis N ro 216 neu.
an die k. k. G erichtsbehörden, das hiesige an die
I I . Frauen Abtheilung (F olio 173 bis 350).
in H a b e r n übertragen und das Letztere daselbst in
I I I . Männer Abtheilung (Sitze N ro 173 bis 216).
einem Ergänzungsbande N ro 2 bis auf die neueste
Ze života rodiny Korufeldovy.
Zeit fortgeführt. — N achdem jedoch mit Verord
nung des hohen L a n d e s g e r i c h t e s d t o P r a g
Ü ber die N iederlassung der F amilie Kornfeld in
17. N o v e m b e r 1873 Z: 36940 auf G rundlage ho
G. J. sind keine authentischen N achrichten vorhan
hen
Justizministerialerlasse
vom 14. N ovember
den, sowie auch verläßliche D aten über die erste
1873 Z. 14036 das Recht einen bestimmten Platz in
jüdische Siedlung hier fehlen. Alle D okumente, die
einer Synagoge einzunehmen aufgehört h at, den Ge
darüber hätten Aufschluß geben können, sind bei
genstand eines G rundbuches zu bilden und die vor
einem Brande, der i. J. 1865 im damaligen Juden
handenen diesbezüglichen G rundbücher abzuschlies
viertel wütete und zahlreiche Wohngebäude ein
sen un d keinerlei Eintragungen darin m eh r vorzu
äscherte, vernichtet worden. Wir können :Uns daher
nehmen sind; wurde zu der im Interesse der G e
nur auf Ü berlieferungen berufen, die von damaligen
meinde wie der Besitzer von Besitzen für alle Zeit Zeitgenossen stammen und in der N achkommenschaft
so nöthigen Evidlenzhaltung, und en tsprechen d dem
der Familie von G eschlecht zu G eschlecht weiter er
in diesem M inisterialerlasse ausgesprochenen G rund
zählt werden. Leider reichen diese Berichte nicht
satze, dass die P rivatrechte bezüglich der in diesen weiter zurück, als in die M itte des XVI I I . Jhts.
Büchern erhaltenen Eintragungen un berüh rt bleiben
I n der zweiten H älfte des XVI I I . Jhts. waren hier
sollen — d i e s e s n e u e B u c h a u f g e 1 e g t das die beiden Brüder Rabbi (M o d c h e) Michael Bär
bei der G emeinde in sicherer Verwahrung zu bleiben und Rabbi S a l m e K o r n f e l d , die wegen ihrer be
habe, von derselben streng un d gewissenhaft geführt deutenden jüdischen G elehrsamkeit, die sie nicht
werden soll, und in welchem alle in dem T e m p e l hinderte, eine für die damalige Zeit bemerkenswerte
mit fortlaufenden
N ummern
bezeichneten
großzügige geschäftliche Tätigkeit zu entfalten,
S i t z e der Männer wie der F rauenabtheilung, und
großes Ansehen un ter der Judenschaft auch außer
ihre jeweiligen Besitzer g e n a u z u v e r z e i c h
halb Böhmens genossen, der Vorbeginn des später
n e n sin d .
,• • .• •
einsetzenden humanistischen Zeitalters, hatte damals
D as war wieder aber für den Vorstand keine ge
schon ungemein befruchtend auf die geistige Regsam
ringe Aufgabe, denn 1 tens war es, um Streitigkeiten
keit der Juden in Böhmen gewirkt und der Einfluß
und M issheiligkeiten zu vermeiden nöthig, die mög
Moses Mendelssohns und der G eist Lessings haben
lichste Rücksicht darauf zu nehmen, dass den Be
unverkennbare Spuren im G eistesleben der damaligen
sitzern von Betstühlen in der alten Synagoge ih r
Judenschaft zurückgelassen. D er Wissensdrang der
Recht mit t h u n l i c h s t e r B e o b a c h t u n g d e s Juden in Böhmen um diese Zeit war trotz der Be
i n n e g e h a b t e n v o r b e s t a n d e n e n R a n g e s drückungen, denen sie ausgesetzt waren, ungemein
groß und so finden wir damals unter allen Berufs
g e w a h r t b l e i b e daher ihnen oder ih ren N ach
zweigen M änner, die in ihren freien Stunden ernst
folgern jene neue Plätze anzuweisen u n d zu verbü
hafte gründliche wissenschaftliche Studien betrieben.
chern waren, welche der frühern Reihenfolge ent
Rabbi (Modche) Michael Bär war Begründer des
sprechen.
„Branntiveinhauses'' und der damals damit verbun
2tens waren in Laufe der Jahre viele grundbücherli
che Ü bertragungen verabsäumt worden, in F olge dessen den gewesenen Spiritusbrennerei. I n der jüdischen
viele faktische Besitzer, die, sei es durch Erbsitzung G elehrtenwelt genoß er den Ruf eines gründlichen
oder Kauf in den Besitz derselben gelangt sind, ohne Kenners des jüdischen Schrifttums. Sein Sohn ist der
jedwede Besitzurkunde u. nicht im Stande waren bekannte Bibelforscher und Talmudist Rb. Aaron
rechtsgiltig ihr Eigenthumsrecht zu erweisen, was erst K o r n f e l d ; ein zweiter Sohn, der der breiteren
in umständlicher Zeit und Mühe erfordernder Weise jüdischen Öffentlichkeit weniger bekannt ist, es aber
verdient, wegen seiner . gründlichen jüdischen F or
zu erh ärten war. — U nd diese Schwierigkeiten wurden
schungsarbeit erwähnt zu werden, ist Rb. Michael
dadurch noch vermehrt, dasä die Situation u. Reihen
K o r n f e l d . D er dritte Sohn war der hochbegabte
folge der Besitze im neuen Tempel von der in der
humanistisch gebildete Moritz K o r n f e l d , von
alten Synagoge ganz verschieden, eine vollkommen
dem auch die bemerkenswerte G rabschrift auf dem
zutreffende G leichschätzung derselben kaum zulies
G rabe Rabbi Aaron Kornfelds stammt, der Vater des
sen und dass schon in F olge der zugenommenen Po
pulation u. des weit grösseren Raumes des neuen bekannten F inanzmannes, des späteren Präsidenten
der U ng. Allg. Creditbank, Sigmund K o r n f e l d in
Tempels, die Sitze um ein Merkliches verm ehrt wer
Budapest. N ach dem Tode Rb. Modche Bars teilten
den mussten. —
sich in die F ührung des G eschäftes dessen F rau
Aber auch diese nicht geringen Schwierigkeiten zu
T h e r e s i a Kornfeld und deren Sohn M o r i t z . ;
besiegen ist dem redlichen und unablässigen Mühen
des Vorstandes gelungen; von dem G efühle der Recht
165
Goltsch Jenlkau
Aaron, trotzdem er der älteste Sohn und Geschäfts
kes war und den enge Freundschaft mit Theodor
teilhaber war, lebte nur seinen Studien. Er unterhielt H erzi verband, war Mitbegründer der zionistischen
aus eigenen Mitteln hier eine : T a 1 m u d h o c li P artei und stets für die H ebung der jüdischen kultu
s c h u l e , aus der bedeutende Männer des Judentums, rellen Interessen tätig. Während des Weltkrieges hat
unter anderen der spätere Reichsratsabgeordnete er sich als Militärarzt durch die humane menschen
K u r r a n d a und der bekannte H erausgeber der freundliche Behandlung der Mannschaften besonders
einst viel gelesenen jüdischen Wochenschrift , iOie hervorgetan, sich aber dadurch auch die U ngunst
N euzeit" Szanto hervorgingen. Nach dem Tode The
seiner militärischen Vorgesetzten zugezogen. Erwäh
resia Kornfelds übernahm die Leitung dies G eschäftes nenswert ist auch die enge Freundschaft, die ihn mit
der älteste Sohn Aaron Kornfelds B e r n h a r d dem Philosophen Popper Lynkeus verband.
unter der F irma Theresia Kornfelds Söhne. Der letzte
Marcus Kornfeld] übergab das G eschäft im J. 1898
Inhaber der Firma war der Sohn Bernhards, Sig
seinem Sohne L u d w i g , der es bis zum heutigen
m u n d Kornfeld, der in verhältnismäßig jungen Tage unter der Firma M. M. K. weiterführt.
Jahren starb.
Die Nachfolge des Geschäftes war folgende:
G rabsteininschrift von Rb. Aaron Kornfeld:
G ründer: Rabbi (Modehe) Michael Bär, dessen
Aaron Kornfeld,
Witwe Theresie Kornfeld in G emeinschaft mit dessen
geb. 28. Juli 1795,
Sohn Moritz Kornfeld, denen dier Sohn Aaron Korn
gest. 27. Oktober 1881.
felds Bernhard und zuletzt der Sohn Bernhards, Sig
mund, folgte.
Bleib, o Wanderer, hier mit tiefer Ehrfurcht stehn!
Ich möchte an dieser Stelle noch eines bedeuten
H ier liegt ein Mensch von des G rabes N acht um
den damaligen Zeitgenossen, des hier in stiller Zu
fangen,
rückgezogenheit lebenden Moritz ( M e i e r ) A l t a r , D er hoch oben auf des Wissens heiligen H öhen
eines Schwagers des R. Aar. Kornfelds, gedenken. Ruhmvoll seinen langen Lebensweg gegangen,
Von Beruf Kaufmann, überließ er die geschäftliche Strebend zu erkennen nur das ewig Wahre,
Führung ganz seiner F rau und widmete sich aus
Unaufhörlich forschend G ottes Wort zu lesen, :
schließlich seinen Studien. Er schrieb Kommentare Ist sein langes Leben sechs und achtzig Jahre —
zum Talmud, übersetzte die Psalmen ins G riechische, N ur ein fortgesetzter G ottesdienst gewesen,
trieb mathematische und astronomische Studien, N ur im Forschen in der heiligen G otteslehre.
sprach und schrieb hebräisch, latein und griechisch
N ur im Wissen, seinem Lebens.element,
und las Plato im U rtext. Bei der Feuersbruiist im
Sucht und fand er, einzig seine höchste Ehre,
J. 1865 fiel sein gesamtes Hab und G ut dem Brande Bis von seinem Leben ihn der Tod getrennt.
.
zum Opfer. Er hat es mit G leichmut und G otterge
U nd wie hohes Wissen seinen Geist geschmückt,
benheit ertragen, doch den Verlust wertvoller Manu
H at die edle G üte auch sein H erz geziert.
skripte, das Ergebnis seiner G eistesarbeit, hát ér Wie mit seinem Geist er leitend uns geführt,
nicht verwinden können. Er kränkelte von da ab und H at mit seinem H erzen er uns hochbeglückt,
ist bald darauf gestorben. In der gegenwärtig mate
Alle, die Ihn kannten,
rialistischen Zeit kann sieh schwer jemand einen Be
1
H aben liebend Ihn verehrt,
griff davon machen, welch geistiges Leben in der
Alle, die Ihn nannten,
.Judengemeinde des kleinen böhmischen Ortes damals
H aben seinen Ruhm vermehrt.
herrschte.
K uctěn památky tohoto velikého muže jest tento
Rabbi S a l m e (Salomon) K o r n f e l d hatte einen
nápis
na
jeho
hrobě v Golč. Jen kově.
ausgedehnten Warenhandel und beschäftigte eine
große Zahl von F rachtern, die die Waren, speziell Salz
Historie
rodiny Offero.vy.
(er hatte damals das Salzmonopol für Böhmen ge
pachtet), vom Produktionsorte in die entferntesten
Ke konci stol. XVIII. žily v G. J. tři rodiny jména
Teile Böhmens verfrachteten. Er betrieb auch einen
O ff er . Jedna rodina odstěhovala se do Mnichova
bedeutenden H andel mit Kolonialwaren, Wein, Ge
H radiště, kde jej člen K o m p e r t Offer založil to
treide und Pottasche und belieferte mit letzterem
várnu na obuv. Jméno Kompert změněno na jméno
Artikel die meisten G lashütten Böhmens. Er gründete rodové a dlouhou dobu byla rodina tato podi jmé
hier auch die erste Lohgerberei, die im Hause gegen
nem nikoli O f f e r , ale K o m p e r t .
über dem Tempel (gegenwärtiger Besitzer Baumeister
D ruhá rodina odstěhovala se do Bratislavy, člen
• Koř nek) untergebracht war. Nach seinem Tode war třet rodiny Kompert Offer zal. r. 1781 výrobu stuh
niemand da, der befähigt gewesen wäre, das für die a r. 1794 zprvu obchod železářský, později též sm
damalige Zeit bedeutende U nternehmen im vollen
šený v G. J. na náměst v č. 141. Pojmenován u Že
Umfange weiter zu leiten. Schließlich übernahm der lezn ků, Offer „Železn k", uchovalo se v lidu dodnes.
jüngere Sohn M i c h a e l , der seine Kusine, eine
Synovec Komperta Offera Tobiáš K. (Kompert)
Schwester Rabbi Aaron Kornfelds, geheiratet hatte,
Offer převzal obchod tento a vedl jej pod jménem
das G eschäft, um es jedoch in bescheidenen G renzen
bis zum J. 1852 weiter zu führen. Von da ab leitete Tobiáš K. Offer dále. Když ovdověl, oženil se se svou
neteř
Annou. Po gmrti jeho vedla obchod od r. 1867
das G eschäft dessen Sohn M a r c u s Kornfeld unter
der protokollierten Firma M. M. Kornfeld. Marcus jeho žena samostatně do r. 1878 pod jménem Tobiáše
Offera
vdova (Železnice). Pod touto firmou vedl ob
Kornfeld hatte sich eigentlich der Technikerlaufbahn
gewidmet, mußte aber bald! nach Beendigung der chod tento až do r. 1890 synovec Anny, Samuel
Offer,
jenž
se oženil se svou př buznou Mathildou,
Studien, nachdem sein Vater infolge einer mißglück
ten Staroperation völlig erblindet war, dem G eschäfte dcerou Barucha Offera. Anna zemřela r. 1889.
R.
1890
převzal
od Sam. Offera obchod jeho bratra
zuwenden. Ein Sohn von ihm war der bekannte Wie
nec aK nynějš majitel firmy Samuel Offer, R. 1865
ner Psychiater und Philosoph, Dozent D r. Sig
při velikém ohni, který zachvátil velikou část města,
m u n d Kornfeld, dessen Werk „Ü ber dias Rechts
gefühl"
von der Kant G esellschaft preisgekrönt vyhořel také Offrův dům a byl ještě téhož roku sta
vitelem g. jen kovským J. Chválou vystavěn. Obchod
wurde. D r. Kornfeld, der ein treuer Sohn seines Vol
v rodině Offerově jest jedn m z nejstarš ch, jehož za
ÍLL
ložen datuje se od r. 1781, ač obchod v tomto domě
provozoval se dávno již před • t mto rokem.
Vilém Offer — manželka Anna
Jenny
Samuel
Klára
Marie
J
Bedřich
Viktor
Karel
Jan
Historie rodiuy Pickovy.
Marie
B e d ř i c h Piek stal $e jediným vlastn kem firmy.
V r. 1924 přibral svého syna V l a d i m r a Picka
za veřejného společn ka a firma trvá dodnes.
Bedřich Piek jest v G. J. osobnost velmi váženou,
povahy ryz a čistého charakteru. Dlouhá léta byl
nejen členem obecn ho, zastupitelstva, ale i radn m
města, členem m stn školn rady a starostou náb.
obce žid. 20 roků. Dosud těš se veliké př zni a ob
libě v městě pro svou př most a reeln jednán . Vše
dobré v městě podporoval a dobro města i nábož.
obce israel. měl ve všem jednán vždy na zřeteli.
Rod Pickův pocház původně ze Španělska a po
Isak P iek — Rebeka, roz. Hocková z Prahy
revoluci španělské se po dlouhém a trapném cesto
ván usadil v Čechách a koncem 16. stol. v G. J.
Tak vyprávěl nám v rodině děd, který ve stář 72 let Wolf Piek Fany Charlotta Terezie Aloisie Marie
zemřel roku 1864. Tento náš děd I s a k Piek měl
jednoho syna jménem W o l f Piek, který po odbyté
Helena Adolf Matilda Arnošt Bedřich Regina
vojenské povinnosti přijmul od otce v G. J. menš
:
H ermina,
galantern obchod. Jelikož ve zdejš m horském kraji
rozená Tausigová
bylo mnoho tkalců, kupoval od těchto pro svůj ob
z Hlinská v C.
chod plátno. Jakmile měl odbyt, začal od sedláků,
kteř pěstovali len, jejž ženy jejich předly na obyčej
Vladim r Hedvika G ertruda
ných přeslic ch, kupovati a dával tuto př zi zpracová
G ertruda,
vati na plátna obuvnická, sedlářská a též k jiným
roz v Nováková
účelům se hod c a prodával je zase obchodn kům
z Ces. Brodu
menš m. Asi v r. 1850 začaly se v Čechách zřizovati
cukrovary, které k lisován řepy potřebovaly vlněnou
Jiř , Hanna
látku, kterou kupovaly z F rancie, kde cukrovary již
byly zař zeny. Náš otec Wolf Piek přišel na myš
Historie
rodiny
Österreicherovy.
lenku, že by mohl tuto vlněnou látku vyráběti sám.
Obstaral si u vůkoln ch velkostatků, které měly chov
Rodina H ermanna Ö s t e r r e i c h e r a pocház
ovc , na zkoušku menš množstv vlny, kterou z P sečné na Dyji na Moravě. Děd jmenoval se Michael
dal na zcela primitivn ch stroj ch dřevěných, které a zaměstnával se obchodem zbož m galantern m,
m stn tesař zhotovil, sepř sti a potom tkáti. Byl to které ve velkém rozvážel a prodával obchodn kům
v bývalém Rakousku prvn pokus vyráběti tuto vlněnou v detailu prodávaj c m. Manželka jeho byla Kateřina,
látkuk lisován řepy cukern . Cukrovary vyzkoušely tento rozená F rey. Právo a povolen k ženěn obdržel
výrobek a výsledek byl tak skvělý, že cukrovary, 23. května 1795, č. 14.610. Synové: H e r m a n n , ňar.
kterých tou dobou byl malý počet, přestaly tuto 1815, Jakub 1817. Jedna z dcer A n n a provdána byla
vlněnou látku kupovati ve F rancii a objednávaly za S. Silbersterna, řezn ka v G. J., který však brzy
ji zde. Bylo tedy možno výrobu tuto ve větš m roz
zemřel a ona provdala se do Kol na za Mandel ka,
sahu prováděti a jelikož zde v Čechách nebylo tolik obch. a dlouholetého .stár. israel. obce v Kol ně. Po
vlny k dostán , kupovala se tato v Uhrách: a v G J se jeho smrti žila v G. J. u H. österreichera a dosáhla
zpracovávala. Asi v r. 1853 zř dil Wolf Piek ku prá
stář 90 roků. H ermann Österreicher oženil se 1840
delně, která zde již byla, ještě tkalcovnu k výrobě s Mari B o n d y, v r. 1845 založ. gal. obchod pro sebe
těchto vlněných' látek. Bohužel zemřel Wolf Piek v č. 146 v G. J. a v témže roce (1845) koupil dům
v mladém ještě věku 41 let v roce 1861 a vdova Fran
dř vějš č slo 21 (nyn 28). Zemřel r. 1881 v 66 létech
tiška Picková, která tu zůstala se 6 dětmi, z nichž života svého, přenechav obchod manželce své. Rodina
nejstarš bylo 8 roků staré, převzala tuto započatou jeho byla požehnána 10 členy. ( 7 chl. a 3 dcery.)
výrobu a vedla ji až do své smrti r. 1879 s dobrým
Obchod vedla manželka jeho do r. 1889 a od té doby
výsledkem. Po jej smrti převzali jej synové A d o l f vede jej nynějš majitel firmy A r n o l d Ö s t e r
a B e d ř i c h závod, přeměnili firmu Wolfa Picka na r e i c h e r , syn. H ermanna Österreicher pož val v G.
Wolfa Picka synové a v r. 1899 ručn tkalcovnu zař
J. vážnost , byl členem předst. n. o. isr. a vždy
dili na tkalcovnu strojn . — V r. 1881 přestěhoval se v popřed vynikaj c ch osob představenstva a města,
Adolf Piek do Prahy, kde firma zř dila továrnu na účastnil se živoita veřejného a všech důležitých jednán
jutu, která byla tou dobou prvn v Čechách.
a slavnost jako representant náboženské obce israel
ské. V r. 1848 byl též členem národn gardy v G. J.
V r. 1920 vystoupil A d o l f Piek z firmy, takže
Ift?
Goltsch Jenikau 18.