zde

Die Restaurierung des Kaskadenbrunnens
im Schlosspark von Český Krumlov
/ Böhmisch Krumau
•Český Krumlov
Oprava kaskádové fontány v zámeckém parku v Českém Krumlově
Der Kaskadenbrunnen mit dem Bildhauerschmuck nutzt den Höhenunterschied zwischen dem unteren und oberen Schlossgarten in Český Krumlov (Böhmisch Krumau) aus und nimmt die dominante Stelle an der Stirn des unteren Broderien-Parterres ein. Der Brunnenbau begann nach 1750 dem Entwurf des Wiener Architekten Andreas Altomonte gemäß im Rahmen der
Gesamtumwandlung des Schlossgartens im Wiener Rokokostil. Die Skulpturen schuf der Bildhauer Matthias Griessler unter
Aufsicht und mit Hilfe des Bildhauers Johann Anton Zinners. In der ersten Phase entstand die eigene Kaskade von vier Stufen
mit reichem, aus den dekorativen Vasen und drei dominanten Wassergottfiguren bestehendem Bildhauerschmuck. Für die
Vorlage des Krumauer Springbrunnens lässt sich das etwas ältere Ensemble von Kaskadenbrunnen im Garten des Wiener
Belvederes halten. Auch der Einfluss der niederösterreichischen Gärten der 1. Hälfte des 18. Jahrhunderts ist deutlich, die
sowohl die Kompositionsprinzipien der französischen klassizistischen Plangärten als auch die Plastizität und den Reichtum
der italienischen Barockgärten absorbierten. Im Jahre 1762 erbaute man an beiden Seiten des Brunnens eine 176 m lange Balustrade mit zwanzig dekorativen Steinvasen. Matthias Griessler ergänzte 1765–1766 noch die Treppen an Seiten der Kaskade und stellte am Hangfuß vier Skulpturengruppen der Jahreszeiten auf. Neben dem Kaskadenbrunnen kamen auch weitere
Wasserelemente zur Geltung, einen bedeutenden Kompositionspunkt stellten auf dem oberen Parterre der Teich mit Fontäne,
auf dem unteren zwei achteckige Wasserbecken mit Fontänen dar. Vor der Restaurierung in den Jahren 1996–1998 war das
Wassersystem außer Betrieb.
Kaskádová fontána se sochařskou výzdobou využívá svah mezi dolní a horní zahradou zámku v Českém Krumlově a zaujímá dominantní místo v čele dolního broderiového parteru. Stavba fontány začala po roce 1750 podle návrhu vídeňského
architekta Andrease Altomonte v rámci celkové proměny zámecké zahrady ve stylu vídeňského rokoka. Sochařská výzdoba
byla tesaná sochařem Matyášem Griesslerem za pomoci a dozoru sochaře Jana Antonína Zinnera. V první fázi vznikla vlastní
kaskáda o čtyřech úrovních s bohatou sochařskou výzdobou, sestávající z dekorativních váz a dominantní trojice soch vodních božstev. Za předlohu českokrumlovské fontány lze považovat o něco starší soubor kaskádových fontán v zahradě vídeňského Belvederu. Patrný je vliv dolnorakouských zahrad 1. poloviny 18. století, které vstřebaly a tvůrčím způsobem transformovaly jak kompoziční principy rovinných klasicistních zahrad francouzských, tak plastičnost a bohatost zahrad italského
baroka. V roce 1762 byla po obou stranách kaskádové fontány postavena 176 m dlouhá balustráda s dvacítkou dekorativních
kamenných váz. Matyáš Griessler v letech 1765–1766 doplnil ještě schodiště po obou stranách kaskády a na spodním úpatí
svahu umístil čtyři sousoší roční dob. Vedle kaskádové fontány se v zámecké zahradě uplatnily další vodní prvky, významným bodem kompozice byl horní rybník s vodotryskem, v dolním parteru zahrady pak následovaly dva oktogonální bazény
s vodotrysky. Před opravou v letech 1996–1998 byl však vodní systém nefunkční.
Die Gesamtrehabilitierung und Renovierung der Kaskade umfasste außer den Restaurierungsarbeiten an der Bildausschmückung auch die bauliche Erneuerung der Wasserbecken und der Treppe sowie die Rekonstruktion des technischen Zubehörs,
besonders der Wasserleitungen (Projekt GIRSA AT, Prag). Das Wasser wurde ursprünglich zu den Fontänen durch die Holzröhren vom oberen Teich geführt, der aus den Quellen in den umgebenden Abhängen bespannt wurde. In der Längsachse des
Parks führte ein Untergrundkanal zum Kaskadenbrunnen, der aber heute unterbrochen ist und dessen Wiederherstellung in
den ursprünglichen Zustand bislang nicht real ist; man löste die Wasserversorgung aus der öffentlichen Wasserleitung. Man
stellte wieder den destruierten Tunnel unter dem Brunnenumriss her, von dem das Wasser zu einzelnen Skulpturen strömt.
Die Bauglieder des Brunnens und der Treppe wurden nach der Bezeichnung (um der zukünftigen Zusammensetzung wegen)
demontiert. Der ursprünglichen Ausführung getreu wurde die Betonisolierung aus dem Jahr 1931 mit Lehm ersetzt.
Die gegenwärtige Restaurierungsetappe begann 1996 mit der Überführung von drei Hauptskulpturen in die Ateliers. Während die Architektur der Brunnen und Sockel aus dem lokalen Granit gehauen war, die Bildwerke sind aus dem Muschelkalkstein niederösterreichischer Herkunft (Eggenburg, Ergänzungen Mannersdorf) geschaffen. Die ursprünglichen Teile wiesen
eine starke Verunreinigung mit fortschreitender Biodegradierung aus. Während der Reinigungsarbeiten fand man mehrere
Typen von unterschiedlichen, die vorherigen Umgestaltungen belegenden Kittplomben (eine massive Restaurierung erfolgte
1976–1980). Die Analyse identifizierte die Tatsache, dass die Vasen sowie mehrere Teile der Skulpturen Ergänzungen aus den
früheren Restaurierungen darstellten. Während der Restaurierung überging die Reinigungsmethode von dem mechanischen
zum mehr schonenden chemischen Reinigen und Spülen. Mit Rücksicht zum anwachsenden Beschädigen der Details und der
aus dem Skulpturenumfang deutlich heraustretenden Glieder wurde die Entscheidung getroffen, dass die Originale im Pleinair mit Kopien ersetzt werden. Als Material für die Kopien wurde der Kalkstein aus dem Steinbruch St. Margarethen in Niederösterreich ausgewählt. Die restaurierten Originale befinden sich im öffentlich zugänglichen Lapidarium im Untergeschoss der
sog. Neuen Burggrafschaft im Krumauer Schloss.
Die Restaurierungsarbeiten verlaufen bis heute. Außerdem führt man die regelmäßige Instandhaltung und Konservierung der Bildwerke durch, die Wasserbecken werden über Winter verdeckt. Man bereitet das Projekt für die Erneuerung der
Balu­strade vor, vor allem die Restaurierung der Putzflächen mit Stuckdekor, anschließend wird weitere Rehabilitierung des
Schlossgartens vorbereitet.
Celková rehabilitace a obnova kaskády zahrnula kromě restaurátorských prací na sochařské výzdobě také stavební opravu bazénů a schodiště i rekonstrukci technického příslušenství, zejména rozvodů vody (projekt GIRSA AT, Praha). Voda k vodotryskům byla původně přiváděna dřevěnými rourami z horního rybníku, který sbíral vodu z pramenů v okolních svazích.
Pod středem parku pak vedl k fontáně podzemní kanálek, ten byl však přerušen a obnova původního stavu zatím není reálná;
přívod vody byl proto řešen z místního vodovodního řadu. Byl opraven destruovaný tunel pod obloukovým obvodem fontány,
ze kterého voda ústí k jednotlivým sochám. Stavební prvky fontány a schodiště byly rozebrány a předtím označeny, aby mohly být po opravě podkladu vráceny na původní místo. Betonová izolace spodního bazénu z roku 1931 byla nahrazena jílovou,
podle původního provedení.
Současná etapa restaurování byla zahájena v roce 1996 převozem tří hlavních plastik do restaurátorských ateliérů. Zatímco architektura kašen a podstavců byla provedená z místní žuly, sochařská výzdoba je tesaná z mušlového vápence z několika dolnorakouských lokalit (Eggenburg, doplňky Mannesdorf). Originální prvky vykazovaly silné znečištění s postupující biodegradací, povrch vápence byl pokryt krustami. Během čištění bylo na plastikách nalezeno několik druhů odlišných
tmelů, dokládajících předchozí úpravy (rozsáhlá oprava se uskutečnila v letech 1976–80). Rozbor prokázal, že vázy i některé
části soch představují doplňky z minulých oprav. Během restaurátorských zásahů se posunula metoda čištění od mechanického k šetrnějšímu chemickému čištění a omývání. Vzhledem k narůstajícímu poškozování drobných detailů a prvků výrazně
vystupujících z objemu plastik došlo k rozhodnutí nahradit originály v plenéru kopiemi. Při zhotovování kopií a doplňků byl
použit vápenec z lomu v St. Margarethen v Dolním Rakousku. Restaurované originály soch jsou v současné době přístupny
veřejnosti v prostorách lapidária v suterénu tzv. Nového purkrabství na českokrumlovském zámku.
Restaurátorské práce probíhají až do současnosti. Kromě toho je prováděná pravidelná údržba a konzervace plastik, bazény jsou na zimu zakrývány. Je zpracován projekt obnovy balustrády, zejména opravy omítek se štukovou výzdobou a navázat mají další rehabilitace v zahradě zámku.
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
NATIONALINSTITUT FÜR DENKMALPFLEGE
Text: Karel Kibic
Text: Karel Kibic, Roman Lavička
Překlad/Übersetzug:
Překlad/Übersetzung:Jindřich
JindřichNoll
Noll
Foto: Gabriela
Karel Kibic,
Čapková
Vladislav Razím (4)