HOMOSEXUALITA
Transkript
HOMOSEXUALITA Poznámka na začátek: je třeba rozlišovat mezi homosexuální orientací a homosexuálním chováním či jednáním. Rozdíl mezi těmito dvěma pojmy je třeba mít na paměti, jinak může dojít a často i dochází k hlubokým nedorozuměním. Pojmy jsou tak jasné samy o sobě, že ani nepotřebují další výklad. Můžeme tedy říci, že sama homosexualita v sobě skrývá několik aspektů: hluboký vrozený sklon k náklonnosti ke stejnému pohlaví, sklon méně či více vyhraněný, sklon naučený a homosexuální jednání či chování. Spolu to může, ale také nemusí souviset. Fakta a vývoj vědomostí - od počátků křesťanské společnosti byla homosexualita považována za zvrácenost a byla i právně zakázaná a trestně stíhaná – leckde až do nedávné doby - s vývojem lékařské vědy byla v moderní době homosexualita překlasifikována na nemoc, kterou je třeba léčit, zejména s pomocí psychologie a psychiatrie - lékařská věda však postupně zjistila, že dispozice k homosexualitě jsou evidentně vrozené a sexuální orientace není jen černo-bílá, ale může se spojitě pohybovat mezi hetero a homosexualitou - v roce 1992 již homosexualita nebyla zařazena do nové, 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů – například v Británii byl tento fakt oficielně akceptován r. 1994 a v Číně až 2001 - v ČR byla homosexualita vyňata z výčtu nemocí r. 1994, když už v r. 1990 začala v právním řádu platit pro homosexualitu a heterosexualitu stejná pravidla - na utváření sexuální orientace mají vliv především podmínky v útlém věku a dospívání, ale v některých případech je zřejmé, že je dána nezměnitelně předem podle poměrně nepřesných statistik se udává četnost homosexuální orientace mezi 2 – 4% v současné době medicína s homosexualitou počítá jako s faktem a homosexuálům se snaží pomáhat v poznání a přijetí své orientace Povaha lidské sexuality Před samotným hodnocením homosexuality je třeba znát křesťanský pohled na sexualitu obecně, abychom na tomto základě mohli budovat svůj názor na sexualitu specifickou. Z biologického hlediska jsme s významem lidské sexuality brzy hotovi: je to nástroj zachování druhu, tedy rozmnožování. Význam stejný, jako u ostatních živočichů. Jenže člověk není tak jednoduché stvoření a je připraven a ochoten se pářit i mimo říji, tzn, i tehdy, když sexuální akt nevedu k rozmnožení. Evidentně tedy lidská sexualita má ještě i jiný rozměr, než jen schopnost rozmnožování. Podívejme se tedy na čtyři aspekty lidské sexuality, jak je nacházíme v systematicky zpracované katolické morálce, o kterou se opřeme z nedostatku jiného systematického zpracování: a) smyslové uspokojení – individuální zážitek biologicko-fyziologický b) akt vzájemnosti – jedinečně intimní spojení partnerů, personální prvek, kde pohlavní styk je součástí partnerského vztahu c) plození – sociální prvek d) tajemství – prvek mystický, vyjadřující kosmický řád lásky, kde vzájemnost muže a ženy je odrazem vztahu Krista a církve Co vypovídají tato čtyři hlediska o lidské sexualitě, příp. homosexualitě: A Fyziologické hledisko uspokojení pudové potřeby nám k orientaci mnoho nepoví. Heterosexuální, homosexuální či autosexuální jednání vede k vybití pudové potřeby a tedy k cíli. Etické hodnocení homosexuality z hlediska biologického je v dnešní době více či méně nemožné. Hodnotit homosexualitu z tohoto hlediska je možné pouze za pomoci dřívějších kategorií přirozeného a nepřirozeného, které jsou špatně uchopitelné a často stojí více na předsudcích než na solidních argumentech. B Hledisko vzájemnosti má pro lidskou sexualitu již zásadní důležitost. Lidský pohlavní život má být součástí trvalého partnerského soužití. Z křesťanského pohledu je člověk ke vzájemnosti přímo stvořen a partnerství muže a ženy je viděno jako vzájemné doplnění a sjednocení (viz. stvoření – učiním mu pomoc – Gn 2,18; stanou se jedním tělem – Gn 2,24). Pohlavní akt je tak zasazen do vztahu nejužší vzájemnosti, člověk je k tomu uzpůsoben. V lidské sexualitě jde o sebeodevzdání i přijetí druhého, o vzájemné darování, o jedinečný, intimní vztah dvou bytostí. Ani zde však nelze jednoznačně homosexualitu hodnotit, neboť nemůžeme říci, že homosexuální vztah k takové kvalitě předpoklady nemá. Na jedné straně někteří odborníci ze zkušenosti poukazují na to, že homosexuální vztah může v oblasti vzájemnosti dosáhnout plnohodnotné kvality a na straně druhé se zase můžeme setkat s tvrzením, že homosexualita je jakousi fixací na vlastní pohlaví, v posledu na sebe sama, a nemůže tedy být plnohodnotným vtahem vzájemnosti. C Aspekt plození je vlastně původní biologická funkce sexuality, která byla u člověka rozšířena a obohacena a skrze rodičovství dostala výrazný sociální rozměr. Z katolického pohledu má aspekt plození stejnou váhu jako aspekt vzájemnosti a nelze tedy ze žádného (ani heterosexuálního) styku plodivou funkci vylučovat. Homosexuální styk tedy v žádném případě nemůže být legitimním vyjádřením lidské sexuality. Na straně protestantské se s takovou důležitostí hlediska plodnosti setkat nemůžeme a proto argument plodivosti proti homosexualitě neobstojí, alespoň ne jednoznačně. Na jedné straně se musíme ptát, zda je možné beze škody aspekt plození z celku sexuality vynechat, ale na straně druhé je zřejmé, že i sexuální vztah, kterému plodnost chybí, legitimitu neztrácí, což je uznáváno i na katolické straně. D S duchovním rozměrem sexuality se počítá zejména na katolické straně. Sexualita patří výhradně do manželství a dostává jakousi metafyzickou kvalitu. Pohlavní spojení se zde jeví jako spojení, z nějž vzejde nový život a obsahuje v sobě i tajemství bytí a tajemství jednoty nezrušitelného manželství. Není to však jen katolické specifikum, neboť se s tímto pohledem můžeme leckdy setkat i v etice protestantské. Pokud tento duchovní rozměr sexualitě přiznáme, je každý styk mimo manželství smilstvem a perverzí a tak o styku mezi osobami stejného pohlaví nemůže být ani řeč. Bible a homosexualita Tradiční výklad bible pokládá homosexualitu za hřích, zvrácenost či něco naprosto nekřesťanského. Obstojí takový tradiční názor ve světle dnešní historicko-kritické metody zkoumání biblického poselství? SZ Ve Starém zákoně nacházíme několik míst, které o homosexuálním chování mluví, nebo takový výklad alespoň umožňují. Gn 19 - Sodoma Místo tradičně spojované s homosexualitou či pohlavní zvráceností, protože žádost sodomských mužů ukazuje pravděpodobně na sexuální násilí. Jenže na tomto místě se 2 pravděpodobně odsuzuje násilí k hostům, nikoliv homosexualita. Na jiných místech v bibli je totiž jako hřích Sodomy uváděna pýcha, sobectví a modlářství (smilstvo). Tento příběh dostává sexuální obsah až pozdějšími výklady tradice. Tento text je tedy přinejmenším nejasný, co se týče postoje k homosexualitě. Lv 18,22 – "Nebudeš obcovat s mužem jako se ženou. Je to ohavnost." Lv 20,13 – "Kdyby muž spal s mužem jako se ženou, oba se dopustili ohavnosti: musejí zemřít, jejich krev padni na ně." V těchto textech se jedná zejména o kultickou čistotu, protože homosexualita je zde vyjmenována jedním dechem s incestem, cizoložstvím a bestialitou jakožto pohanskými praktikami s tím, že "tím vším se znečišťují pronárody". Jedná se tedy o pohanské sexuální praktiky. Co s tím? 1. Zastánce homosexuálních vztahů zde své úvahy končí a prohlásí, že tu nejde o homosexualitu jako celkovou orientaci, natož o homosexuální lásku. Jinými slovy Starý zákon nezakazuje homosexuální vztah. 2. ALE: praktickým důsledkem tohoto kultického zákazu byla netolerance k jakékoliv formě homosexuality. Pro starozákonního člověka byla homosexuální vztah mužů jednoznačně zavrženíhodný. NZ V Novém zákoně nacházíme zmínek o homosexualitě několik a zřejmě souvisí s homosexuální módou pozdního helénismu. Ř 1,26-27 "jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený stejně jako i muži zanechali přirozeného styku se ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému" Pavel zde argumentuje kategorií přirozenosti a homosexualitu tedy pokládá za něco, co si člověk volí a tedy za zvrácenost. Pokud někdo chce prokázat, že NZ nezavrhuje homosexualitu jako takovou, ale jen určité formy sexuálního chování, poukazuje právě na Pavlův argument přirozenosti a svobodné volby. 1K 6,9-10; 1Tm 1,8-11 Známé Pavlovy katalogy neřestí, ve kterých vyjmenovává, kdo všechno nebude mít účast na Božím království. Mimo jinými se zde objevuje i nemravnost, zvrácenost a zvrhlost (jejichž obsahem právě je i homosexualita). Pravděpodobný výklad je ten, že zde Pavel zavrhuje tehdy rozšířenou pederastii (starší, dobře postavení muži si vydržovali mladé a krásné chlapce) Co s tím? 1. Odsouzení homosexuálních styků je zde zaměřeno proti sexuálnímu životu plynoucímu z uvážené volby a proti příklonu k tehdy módní homosexualitě. Přirozené homosexuální orientace a intimního osobního vztahu se netýká. 2. NZ označuje homosexualitu za hříšnou perverzi Božího stvoření dokonce obecného přirozeného zákona, za jednání proti Božímu zákonu a za překážku vstupu do Božího království. Jakékoliv pokusy ospravedlnit homosexualitu jsou překrucováním Písma. Shrnutí biblického pohledu na homosexualitu Konkrétní výroky týkající se homosexuálního pohlavního styku jsou v bibli vždycky v kontextu různých zlých skutků, jako příklady toho, co patří k životnímu stylu pohanů. O homosexuální orientaci člověka bible nevypovídá nic, mluví vždy jen o konkrétním chování. Homosexuální chování je chápáno jako svévolné, jako zvrácená chuť, jako něco, co člověk koná buď z rozmaru nebo magicky. Nikde se nepočítá s trvalým soužitím partnerů stejného pohlaví. Je zřejmé, že biblický člověk má homosexuální chování jakékoliv formy v ošklivosti, což se snad vyvinulo jako praktický důsledek kultického zákazu. Zdá se tedy, že na základě bible není možné obecně homosexuální chování jako takové ani orientaci ani zavrhnout ani obhájit. To ovšem platí i pro mnoho dalších životních praktických problémů, kdy je třeba v otevřeném prostoru hledat odpovědné řešení. 3 Postoj církve Ještě do nedávné doby byl vztah církví k homosexualitě poměrně jednoduchý: homosexualita je jakási osobní zvrácenost, projev zkaženosti a hříchu dotyčné osoby. Dnes můžeme říci, že v církvích homosexuální orientace odsuzována není, můžeme se však setkat s odlišnými postoji k homosexuálnímu chování. Katolické učení již z principu (viz. výše) nemůže homosexualitu zrovnoprávnit s heterosexualitou kvůli nepřítomnosti plodivého aspektu a kvůli určitému mystickému rozměru sexuality. Z toho tedy plyne jediné: homosexuální osoby jsou povolány k čistotě, jinými slovy mohou homosexuály být, ale nesmějí homosexualitu praktikovat. Homosexuálové by tedy neměli pohlavně žít. Katolická pastorační praxe je však poněkud mírnější a nacházíme volnější výklady a výjimky. Na stejných pozicích jako katolické učení se nacházejí i evangelikální církve. Evangelické církve jsou v tomto ohledu poněkud otevřenější, ale dost možná také zmatenější. Nicméně v některých minimálních požadavcích se shodnou všichni: např. že nelze uzavřít manželství osob stejného pohlaví. Závěr Jak vidno, na otázky kolem homosexuality neexistují jasné odpovědi, natož recepty, jak tyto odpovědi uvařit. Jedno je však jisté: postupujme v úvahách a diskusích o homosexualitě opatrně, s rozvahou a moudrostí. Je velice těžké přistupovat k tomuto problému již od začátku neutrálně. Často člověk do úvah vstupuje již s nějakými předsudky, které zprvu ani nevidí, s předem danou nechutí či odmítnutím homosexuality a dodatečně hledá důvody pro svůj postoj. Stejně tak je možné se setkat s tím, že někdo prohlásí homosexualitu a priori za normální a pak k podepření svého postoje horko těžko shání pádné argumenty. Vstupujeme-li do diskusí s předem danou opevněnou pozicí bez argumentů, které hledáme až později, je to nejlepší cesta k nedorozumění. 4
Podobné dokumenty
Vejít do „Boží svatyně“
odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty“. „Viděl, jak se dobře daří lidem pyšným
a svévolným. Třebaže se Bohu posmívají, mají se dobře co se týče těla i majetku.
Pomlouvají bližní, není jim vzdále...
masakr 05 - Oblastní charita Jihlava
občas někoho potkáš třeba i na ulici.
Jak a kdy si přišel na tvoji sex. orientaci? Kdy
(zhruba) a s kým si přišel o tvoje panictví?
To poznáš, prostě koukáš po chlapech. Vím to cca od
13, pak chvíl...
vzorova stranka
studium plodnosti začalo nabývat významu od konce 19. století
úroveň porodnosti závisí zejména na fekunditě (plodivosti) – schopnost muže
a ženy rodit děti
výsledný efekt plodivosti se označuje jak...
GABRIELE KUBY V ČESKÉ REPUBLICE
GENDEROVÉ filozofie a působení v oblasti sexuální výchovy a to již
u dětí předškolního věku.Nejde přitom o nic jiného, než je mrzačení
dětí, které ztrácejí STUD, který hraje zásadní roli v dalším ...
Příprava na svátost smíření dnes
Kajícník se může setkat s Božím odpuštěním těžkého
hříchu i mimo svátost smíření. Nutnou podmínkou
je zde dokonalá nadpřirozená lítost, tj. naprosté odvrhnutí hříchu z těch nejvyšších pohnutek – že...
Sexualita, intimita a veřejný prostor- ustavování
přiřazována domovu, oproti tomu sféra veřejná je jakékoliv prostředí, které
je přístupné všem a ve kterém dochází k jednání [Kumar, Markarova
2008: 330]. Veřejná a soukromá sféra se neliší pouze pr...
Antikoncepce - Hnutí Pro život ČR
hlavní příčinou zklamání, rozčarování a následného odhodlání vydat se do ordinace gynekologa pro žádost o provedení potratu. K těhotenství i přes pečlivé
užívání některé z forem antikoncepce dojít ...