vzorova stranka

77. Početní vývoj obyvatelstva a jeho rozmístění na Zemi
-
3.-4. století – odklonění Golfského proudu, ochlazení podnebí v Evropě,
populační deprese
5. století – stěhování národů, hladomor ve Východoevropské stepi a pohyb
obyvatel směrem na západ
10.-15. století – příznivé období (tepleji než nyní), nárůst obyvatel
16.-1. pol. 18. století – pokles obyvatel z důvodu malé doby ledové a třicetileté
válce v Evropě
od 2. pol. 18. století – průmyslová a demografická revoluce, kolonizace
osidlování nových oblastí
1830-50 – 1 mld. obyvatel
1930 – 2 mld. obyvatel
1960 – 3 mld. obyvatel
1999-2000 – 6 mld. obyvatel
Rozmístění obyvatelstva na světě na souši
-
ekumena – obyvatelná část souše, 40 %
subekumena – periodicky využitelná oblast (např. sahel), 20 %
anekumena – relativně neobyvatelná (např. pouště, velehory), 40 %
Rozmístění obyvatelstva podle vzdálenosti od moře
-
do 200 km od moře asi ½ obyvatelstva
Rozmístění obyvatelstva podle nadmořské výšky
-
do 200 m.n.m asi ½ obyvatelstva
do 500 m.n.m asi 80 % obyvatelstva
Oblasti s největší koncentrací obyvatel
o monzunová Asie (JV Čína, povodí velkých asijských řek – Jang
c´Tiang, Mekong, Ganga, Brahmaputra, ostrov Jáva, J Asie,…)
o Evropa (J Anglie, Benelux, S Itálie, Německo, Doněcká pánev,
Hornoslezská pánev,…)
o Severní Amerika (Boston-Washington, oblast kanadských jezer,
Kalifornie, Texas,…)
o Jižní Amerika (Sao Paulo, Rio de Janeiro, Buenos Aires, Laplata,…)
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
78. Biologická, ekonomická a sociální struktura obyvatelstva
1. biologické znaky
- index maskulinity a feminity – poměr mužů a žen v populaci (obecný: Im=M/Ž,
If=Ž/M; specifický: Im=Mx/Žx, If=Žx/Mx)
- poměr mužů a žen: 51,5 % ku 48,5
- rozvinuté země Im<100 (ženy většinou „odolnější“), rozvojové země Im>100
(ženy mají horší životní podmínky než muži, např. islámské země)
- věkové pyramidy (Sundbärgova klasifikace) – podle podílu složek 0-14 a 50+
(vývoj v čase)
- progresivní – expanzivní, rozvojové země s vysokou úrovní porodnosti
-
stacionární
-
regresivní – rozvinuté země
-
věkový idnex (index stáří) – poměr prereproduktivní a postreproduktivní složky
(Is=O50+/O0-14)
Is>100 regresivní typ populace, Is<100 progresivní typ populace
věkové skupiny: biologické (15-49), hlavní (15-59), produktivní (15-59, 15-54)
další znaky: Ossanův trojúhelníkový graf, věkový medián, zdravotní stav,
rodinný stav, rasová struktura
-
2. ekonomické znaky
- na základě ekonomické aktivity obyvatelstva
- ekonomicky aktivní obyvatelstvo – pracující, studenti, ženy na mateřské
dovolené, nezaměstnaní
- ekonomicky aktivní obyvatelstvo – 0-14, 60+
- podle povolání, třídění a sociálních struktur: primér, sekundér, terciér
3. sociální znaky
- sociální stratifikace společnosti: struktualismus (souvisí to Marxistickou filozofií, definice
třidy a smysl tříd)
uper uper class (vyšší horní třída)
büro class (horní třída)
middle class (střední třída)
lower class (nižší třída)
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
79. Přirozená reprodukce obyvatelstva – demografická revoluce
Komplexními charakteristikami reprodukce obyvatelstva jsou hrubá a čistá míra
reprodukce (v dlouhodobém časovém úseku, udávají statistiku populace). Míra
populačního růstu = rozdíl mezi hrubou a čistou mírou reprodukce
Demografická revoluce (cyklus, přechod) – je součástí globální transformace
- poprvé pojem použit v roce 1938 Pearlem: analogie s životním cyklem člověka
(období mládí, dospělosti a stáří)
1. před revolucí – období mládí – křivky hmp a hmú blízko u sebe, určité
periodické období, kdy se hmú zvýší (války, epidemie,…); v preindustriálních
zemích
2. revoluce – období dospělosti – prudký pokles hmú, hmp stagnuje nebo mírně
roste (zavádění základních sociální a zdravotních návyků, prevence před
nemocemi, kanalizační síť)
3. po revoluci – pokles hmp a stabilizace či pokles hmú; první země s poklesem
hmp byla v 70. letech 19. stol. Francie, poté Velká Británie, pokles hmú
v českých zemích před první světovou válkou; omezování porodnosti z měst
(vyšší společenské kruhy) až na venkov
4. stagnace – stagnace hmú až její postupný vzrůst a stabilizace, popř. další
pokles hmp (populace stárne, křivky se protínají); charakteristické pro
demograficky nejvyspělejší země (70. léta)
5. „II. demografický přechod“ – trvale či dlouhodobě je hmú větší než hmp
(přirozený úbytek obyvatel, trvalé protnutí křivek); souvisí se situací po druhé
světové válce (emancipace žen, touha po kariéře, změna hodnotového
systému, rozpad rodin,…)
- typy demografické revoluce:
a) anglický – nejobvyklejší, i ČR
c) mexicko-japonský
b) francouzský
- v současnosti nejdramatičtější pokles porodnosti v Latinské Americe
- předpokládá se , že do roku 2050 bude ukončena demografická revoluce ve všech
zemích světa
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
80. Vývoj geografie obyvatelstva a sídel
- za zakladatele demografie je považován John Graunt (1620-74) - objevil při studiu
úmrtnosti v Londýně a jeho okolí důležité zákonitosti (např. poměr mezi počtem mužů
a žen v populaci a stabilní poměr mezi počtem narozených chlapců a děvčat)
- Edmund Halley (1656-1742) - první úmrtnostní tabulky
- populační princip Thomase R. Malthuse (1766-1834) - růst obyvatelstva neustále
směřuje k převýšení hranice dané prostředky obživy, sociální bída a nezaměstnanost
jsou důsledky příliš rychlého rozmnožování lidí
- Adolf L. Quetelet (1796-1874) - vypracoval zásady moderního sčítaní lidu, které
poprvé uplatnil při belgickém sčítání lidu v roce 1846 a roku 1853 založil Mezinárodní
statistický úřad (existuje dodnes, sídlo v Haagu)
- Wilhelm Lexis (1837-1914) - navrhl demografickou síť a koncepčně připravil
konstrukci hrubé a čisté míry reprodukce
- Alex G. Sundbärg (1857-1914) - vytvořil klasifikaci věkových struktur
- Alfréd J. Lotka (1880-1949) - konstrukce modelů stabilní populace, které jsou
důležité v demografické analýze
- hlavní školy geografie sídel:
• Německá škola
- zakladatelem byl Friedrich Ratzel (zároveň zakladatel geografie sídel) - ve svém
díle řešil problém „geografického determinismu“ (vývoj morfologie sídel je především
výsledkem přírodního prostředí)
- Meizen - problém „etnického determinismu“ (vývoj sídel je odrazem etnické skupiny)
- hlavní heslo N. š. - sídla jakožto viditelné jevy v kulturní krajině (ne to, co je uvnitř) =
morfo-genetická typologie sídel
• Chicagská škola
- zkoumá vnitřní sociálně-genetické struktury
- přistěhovalci tvoří impulsy ke změně struktury amerických měst
- zabývají se dynamikou vztahů a příčinami změn
- větší využití statistických metod, zvětšují se databáze, velké množství statistických
analýz (často vychází z Lotka)
- masivní zavádění matematického modelování do geografie služeb a postupný
přechod k sociologii a statistické matematice (50. - 70. léta 20. století)
• Francouzská škola
- řešila problematiku osidlování (vznikali monografie o sídlech - funkční analýza,
historie)
„Settlement geographic“ - geografie sídelních celků
„Urban geographic“ - geografie města (sociologie, vnitřní struktura)
„Rural geographic“ - geografie venkova (etnografie, sociologie, ekologie)
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
Vývoj geografie obyvatelstva a sídel v ČR
- 1762 - první soupisy obyvatelstva a záznamy o přirozené měně
- 1790 - první úmrtnostní tabulky
- Jindřich Matiegka (1862-1943) - založil na Karlově Univerzitě Ústav pro antropologii
a demografii
- Antonín Boháč (1882-1950), Jaromír Korčák (1895-1989) - zakladatele české
demografie
- 1918 - založení Státního statistického ústavu
- TERPLAN - sídelní systém jako celek organizace (Korčák, Hampl, Kϋhnl)
- Moschelesová - vnitřní struktura měst
- Musil - sociologické mapování města
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
81. Populační politika, populační teorie a prognózy
- populační politika – čistě politická záležitost, kterou se zabývá každý stát
- v širokém pojetí – všechna opatření, která ovlivňují populační vývoj (bez ohledu na
prioritu a cíl), v ČR např. podpora bydlení, podpora mladých rodin,…
- v užším pojetí – opatření přímo na ovlivnění demografické reprodukce (přídavky,
mateřská dovolená,…)
- v nejužším pojetí – natalitní politika (často politika v užším slova smyslu) pronatalitní nebo antinatalitní (charakteristické pro totalitní režimy)
- populační politika vychází ze stanovení populačního optima, je spojena se státní
ideologií
Pronatalitní opatření
-
mají krátkodobý charakter, v současnosti např. skandinávské země (v širším
pojetí)
v minulosti např. Rumunsko (Ceausescu) – velký národ, co nejvíce dětí, tvrdá
opatření proti omezování dětí, krátkodobé zvýšení porodnosti na dvojnásobek;
ČSSR (Husák – v období normalizace) – aby se lidé nepletli do politiky, co
nejvíce pronatalitních opatření (mateřská dovolená na 3 roky, vysoké
přídavky, velké množství školek a jeslí,…); v 1973 – 80 „děti silné populace“,
problém v oblasti vzdělání
Antinatalitní (antipopulační) opatření
-
-
charakteristické pro rozvojové země (růst vzdělanosti žen, antikoncepce, růst
epidemie AIDS, dobrovolná až násilná sterilizace,…)
např. Čína – od roku 1979 tzv. politika jednoho dítěte (ve městech jedno dítě,
na venkově dvě děti v případě, že jedno dítě byla dcera), tvrdé postihy při
porušení (ztráta pozice v zaměstnání, vystěhování do menšího bytu, zvýšení
věku pro sňatek,…); z tohoto zákona vyjmuty národnostní menšiny
další státy s touto politikou: Indie, Mexiko, Brazílie
populační teorie – původně součástí náboženství, později státovědných konceptů a
doktrín
Merkantilismus
-
ekonomická teorie 16.-18. století (Francie, Prusko)
bohatství národa a státu je závislé na množství zboží, které lze vyvézt (dříve
se bralo množství zlata)
propopulační prognóza (rozvinutý obchod + manufakturní síť = potřeba
velkého množství lidí)
Maltuziánství
-
biologizující teorie 2. pol. 18 století (Anglie)
reakce na počátek průmyslové revoluce
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
-
růst populace je exponenciální, kdežto růst zdrojů je pouze lineární
(přirozeným regulátorem populace se stává chudoba, katastrofy apod.)
ochranou je pozdější uzavírání sňatků a pohlavní zdrženlivost
Neomaltuziánství
-
maltuziánství ve vztahu k rozvojovým zemím
často zneužíváno v radikálních politikách (jedna rasa nadřazená jiné)
nemělo by se zasahovat do růstu populace X neomaltuziánství (kontrola
porodnosti, sterilizace)
Teorie populačního optima
-
určitý optimální stav růstu populace z hlediska ekologického, ekonomického a
sociálního
teorie blahobytu, teorie vzdělanosti,…
- populační prognózy – do 80. let 20. století ročně přibývalo velké množství
obyvatelstva, od té doby začíná pokles a stagnace
- počítá se, že v roce 2090 bude 44 % všech obyvatel starších 60-ti let (v současnosti
je to cca 10 %)
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
82. Porodnost a plodnost – jejich vývoj a územní diferenciace
-
základní charakteristiky:
• hrubá míra porodnosti: poměr počtu živě narozených dětí
a středního stavu obyvatelstva, nejčastěji v ročním
vymezení – hmp=Nv(živě narozené děti)/P(střední stav
populace)x1000
• fertilita: poměr počtu živě narozených dětí na 1000 žen
v reprodukčním věku ve sledovaném roce – f=Nv(živě
ž
narozené děti)/P 15-49(ženy v reprodukčním věku)x1000
• specifická míra plodnosti: poměr počtu živě narozených
dětí ženám ve věku x a celkového počtu žen ve věku x –
fx=Nvx(živě narozené děti ženám ve věku x)/Pžx(počet žen ve věku
x)
•
-
hrubá míra reprodukce: součet specifických plodností –
hmr=Σfxkrát0,485(podíl narozených dívek)
proces rození je vedle úmrtnosti základní složkou demografické reprodukce
studium plodnosti začalo nabývat významu od konce 19. století
úroveň porodnosti závisí zejména na fekunditě (plodivosti) – schopnost muže
a ženy rodit děti
výsledný efekt plodivosti se označuje jako fertilita (plodnost) – počet
narozených dětí
počet dětí, které se určitému páru narodí závisí také na jeho reprodukčním
(demografickém) chování (např. plánované rodičovství)
úroveň porodnosti je ovlivněna i politikou státu a systémem hodnot ve
společnosti
úhrnná plodnost – celkový počet dětí, které se narodí ženám ve fertilním věku
konečná plodnost (longitudinální pojetí) – u celé generace žen sledujeme
počet narozených dětí v jednotlivých letech
transverzální plodnost – udává průřez všemi generacemi toho konkrétního
daného roku
sociální charakteristiky plodnosti:
do konce II. světové války byly nemanželské děti brány za něco méněcenného
(sociálně-patologický jev)
od konce 50. let 20. století se tento jev začíná stávat stále častějším
(především ve vyspělých zemích), nemanželské děti už nebyly méněcenné
v současné době existují země až s polovinou nemanželských dětí (Island –
60 %, Dánsko, Švédsko – 40 %)
u nás to bylo v roce 1985 jen 7 %, nyní až 30 %
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
83. Úmrtnost – její vývoj, analýza podle věku a pohlaví, územní
diferenciace
-
základní charakteristiky:
• hrubá míra úmrtnosti: poměr počtu zemřelých ke
střednímu stavu obyvatel ve sledovaném roce –
hmú=D(počet zemřelých)/P(střední stav obyvatel)x1000
• specifická míra úmrtnosti: poměr počtu zemřelých ve věku
x k 1000 žijícím ve věku x; sleduje se zvlášť u žen a mužů
– úxm,ž=Dxm,ž(počet zemřelých ve věku x)/Pxm,ž(počet žijících ve
věku x)x1000
• kvocient kojenecké úmrtnosti: počet zemřelých ve stáří do
jednoho roku, tj. v dokončeném věku 0 na 1000 živě
narozených dětí v určitém roce – kú=D0(počet zemřelých ve
stáří do jednoho roku)/Nv(živě narozené děti)x1000
• míra úmrtnosti v dokončeném věku 0: počet zemřelých ve
stáří do jednoho roku k střednímu stavu žijících
v dokončeném věku 0 – ú0=D0(počet zemřelých ve stáří do
jednoho roku)/P0(střední stav žijících v dokončeném věku 0)x1000
-
srovnávací ukazatele úmrtnosti (standardizace)
při porovnávání intenzity úmrtnosti u jednotlivých populací se k odstranění
vlivu věkové struktury používají srovnávací ukazatele úmrtnosti, které jsou
výsledkem standardizace
standardizace je metoda, kterou lze použít při hodnocení kterýchkoliv procesů,
jejichž intenzitu ovlivňuje také struktura
a) přímá standardizace – úprava, při níž určitou věkovou strukturu nebo
průměr struktur srovnávaných populací zvolíme za standard, kterým vážíme
míry úmrtnosti podle věku srovnávaných populací
• standardizovaná hrubá míra úmrtnosti:
-
hmúpst = Σ úx ⋅ Pxst/Pst ⋅ 1000
úx ….. míra úmrtnosti v dokončeném věku (studovaná
populace)
Pxst ….. počet žijících v dokončeném věku x v populaci
zvolené za standard
Pst ….. celkový počet žijících v populaci zvolené za standard
-
b) nepřímá standardizace – nemáme-li za některé populace k dispozici míry
dle věku (neznáme počty zemřelých podle věku, pouze jejich celkový počet)
-
úmrtnostní tabulka
řád vymírání populace
poskytuje kvantitativní vyjádření intenzity úmrtnosti zkoumané populace
a) transverzální – charakterizují řád vymírání fiktivní kohorty, složené
z generací, které jsou dosud naživu
b) generační – slouží k analýze úmrtnosti
tabulky úplné – konstruovány po jednotkách věku
tabulky zkrácené – pro pětileté věkové skupiny nebo pro vybrané věky
-
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
-
příčiny úmrtí a nemocnost
Mezinárodní klasifikace nemocí, úrazů a příčin smrti v populaci
příčiny úmrtí v ČR – nemoci oběhové soustavy (55 %), rakovina a novotvary
(25 %), ostatní
v ostatních vyspělých zemí stejně jako u nás
dříve převažovaly: infekční choroby, pracovní úrazy, nemoci dýchací soustavy
-
naděje na dožití
ČR – muži 72 let, ženy 78 let
muži nejdéle v Švédsku a Japonsku (78 let)
ženy nejdéle ve Francii a Itálii (83 let)
muži nejméně v Zambii a Zimbabwe (37 let)
ženy nejméně v Zimbabwe a Rwandě (36 let)
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
84. Sňatečnost, rozvodovost a potratovost
Sňatečnost
- základní charakteristiky:
• hrubá míra sňatečnosti: počet sňatků na 1000 obyvatel
středního stavu v ročním vymezení – hms=S(počet
sňatků)/P(střední míra populace)x1000
• specifická sňatečnost = Sx(počet sňatku ve věku x)/Px(populace
ve věku x)x1000;různé dle pohlaví
-
-
limitující faktory pro uzavírání sňatků: rodinný stav, věk (minimální sňatkový
věk; u nás je to s věkem plnoletosti, tedy 18 let), určitý stupeň pokrevnosti
sňatek mohou uzavírat osoby svobodné, rozvedené nebo ovdovělé =
sňatkuschopné obyvatelstvo
většina manželských zákonodárství nepovoluje tzv. příbuzenské sňatky, a to
až do určitého stupně pokrevnosti
polygamie – 1 muž + více žen (např. islámské země)
polyandrie – 1 žena + více mužů (např. Inuité)
monogamie – 1 muž + 1 žena
míra homogamie = míra shodnosti sociálních charakteristik partnerů (vzdělání,
platové či bytové podmínky apod.)
intenzita sňatečnosti v současné době v rozvinutých zemí klesá a zákoné
sňatky jsou nahrazovány tzv. konsensuálními svazky (nesezdaná soužití
druha a družky, faktická manželství), v ČR od 90. let pokles o 5 % na
současných 6-7 %
regionální výkyvy většinou malé, mezinárodní variabilita 5-10 % (max. JV
Evropa, Balkán; min. S a J Evropa)
Rozvodovost
-
základní charakteristiky:
• hrubá míra rozvodovosti: podíl rozvodů na 1000 obyvatel
středního stavu – hmro=R(počet rozvodů)/P(střední stav
populace)x1000
• specifické rozvodovosti: dle věku, délky sňatku,…
• index rozvodovosti: poměr počtů rozvodů a počtu sňatků
ve sledovaném roce – ir=R/Sx100
-
rozvod = zákonný způsob zániku monogamního manželství
úroveň rozvodovosti je závislá na řadě sociálních a společenských faktorech,
na úrovní sňatečnosti populační politice a existující rozvodové legislativě
nejčastější příčiny rozvodovosti: neuvážený sňatek, alkoholismus, nevěra,
nezájem o rodinu, trestný čin, sexuální neshody,…
nejvyšší rozvodovost na světě v současné době mají USA, země bývalého
SSSR a země střední Evropy
ir (ČR)=50 %, ir (SR)=25 %
-
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
Potratovost
-
základní charakteristiky:
• hrubá míra potratovosti: počet všech potratů na 1000
obyvatel středního stavu – hmpo=A(počet potratů)/P(střední
stav populace)x1000
• obecná míra potratovosti: počet potratů na 1000 žen
v reprodukčním věku Pž15-49 – ompo=A/Pž15-49x1000
• index potratovosti: poměr počtů potratů a narozených ve
sledovaném období, nejčastěji roce – ipo=A/Nx1000
-
potrat = ukončení těhotenství do 28 týdne od početí (samovolný; indukovaný –
interrupce)
nejčastější důvody potratu: zachránit život matky, zachránit fyzické či mentální
zdraví matky, znásilnění, incest genetické postižení plodu, ekonomické a
sociální problémy, bez udání důvodu
prvním státem, který oficiálně legalizoval potrat bylo v roce 1920 SSSR
v ČSR byl do roku 1950 potrat trestným činem
nejvyšší úroveň potratovosti měli dříve socialistické země, po roce 1989
nastává pokles
Irsko má nejpřísnější legislativu (potraty povoleny pouze v případě záchrany
života matky), v Polsku v případě záchrany života matky či jejího fyzického a
mentálního zdraví
-
-
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
85. Mechanický pohyb obyvatelstva a jeho vliv na vývoj a strukturu
populací
-
-
-
-
-
-
mobilita obyvatelstva = prostorový i sociální mechanický pohyb obyvatel nebo
jedince v průběhu života
mobilita – prostorová (socioekonomická geografie), sociální (sociologie)
mechanický pohyb obyvatel – dělení:
podle periodicity a délky trvání
Ø trvalé – migrace
Ø dočasné – denní (dojížďka), týdenní, měsíční, sezónní
podle směru pohybu
Ø dostředivé – urbanizační (venkov → město)
Ø odstředivé (město → venkov)
podle organizace pohybu
Ø živelný – uprchlíci (občanská válka, přírodní katastrofa apod.)
Ø organizovaný – ekonomická migrace, dojížďka
podle příčin a motivace
Ø ekonomické
Ø mimoekonomické – politické, sociální, rasové, kulturní
podle početnosti skupin
Ø masové pohyby
Ø skupinové pohyby
Ø individuální pohyby
podle prostorového průběhu
Ø spontánní
Ø po etapách
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
86. Sčítání lidu a další způsoby zjišťování dat v geografii
obyvatelstva a sídel
Kategorie statistických geografických dat
• průběžná
- za určité období
- např. zápisy do matrik, sběr údajů (narození, úmrtí, sňatek, rozvod,
potrat,…)
- sbírá je ČSÚ a jsou ¼, ½ nebo celoročně publikovány
- sběrny – matriky (matrika = úřední kniha zaznamenávající jména osob
pro potřeby evidence) už od 16. století jako církevní knihy, např.
Jáchymovská matrika; před 30-ti letou válkou jsou vzácné, pak
přesunuty do krajských archívů; za Josefských reforem rozdělení na
církevní matriky a světské matriky (obě: civilní matriky); od roku 1900
vytvořeny matriční obvody, starší matriky v krajských archívech
- statistická hlášení – centrální zpracování do „pohybů obyvatelstva"
- časem „statistická chyba“ – korekce (sčítání lidí, domů a bytů)
Historie sčítání lidu
-
-
-
starověk – hlavně kvůli daním, sčítání otroků
ve starověkém Římě – systém cenzorů (nejdůležitější osoba na
politické scéně): sčítání počtu osob a jejich majetku
od 13. století – první písemné údaje pro státní účely, tzv. městské knihy
poté „urbáře“ – obdoba městských knih pro majetné na venkově
1. neoficiální sčítání lidu – roku 1651 podle víry
Tereziánskými reformami začíná období centralizovaného sčítání –
první kroky ke sčítání lidu (konskripce = soupis)
císařský reskript o konskripci – nařizoval sečtení lidu a jeho rozlišení
podle pohlaví, věku a stavu
byl vymezen katastr = základní územní jednotka, k němu se vztahovala
statistická data
1770 – začaly se číslovat domy
1770-1851 – soupisy obyvatelstva u vojenských orgánů
1846 – Belgické sčítání – v zásadě se používá dodnes, uplatnění
principu sčítání přítomného obyvatelstva a stanovení rozhodného
okamžiku sčítání (noc 2.-3.3. 2001)
1919 – založen Československý úřad statistický – poprvé kvalitní
zpracování (velké rozdíly mezi Čechy, Slovenskem a Podkarpatskou
Rusí)
1930 – druhé sčítání a jedno nejlépe zpracované v Evropě
1950 – třetí sčítání
od roku 1961 zavedeno pravidelné sčítání s desetiletou periodou
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
87. Rasová, jazyková a náboženská skladba obyvatelstva Země
1. rasová struktura
• Velká europoidní rasa (43 %)
- severní větev (Evropa, S Asie)
- jižní větev (Arabský poloostrov, S. část Indie)
- přechodné typy
• Velká mongoloidní rasa (30 %)
- asijská větev (severní mongoloidi, Inuité, paleoasité, východní
mongoloidi)
- americká větev (Indiáni)
• Velká ekvatoriální rasa (7-10 %)
- africká negroidní větev (afričtí černoši – Pygmejové, Hotentoti)
- oceánsko-australská větev (Melanésané, Papuánci,…)
• Smíšené a přechodné rasy (30 %)
- europoidi s mongoloidy v Evropě – ugrofinské národy (Finové, Maďaři,
Estonci, Laponci)
- jižní europoidní s mongoloidní – etiopský typ (Etiopie, Somálsko,…)
- Turkové (stř. Asie + Z Asie)
- europoidní s americkou mongoloidní – američtí mestici (3,1 %)
- europoidní s asijskou mongoloidní – středoasijské, jihosibiřské, uralské,
suburalské typy (1,1 %)
- ekvatoriální s asijskou mongoloidní – japonský, východoindonéský typ,
jižní mongoloidi (17,2 %)
- mongoloidní + negroidní + ekvatoriální – Maltasové
- indiánská
2. jazyková struktura
- jazykové rodiny – na světě cca 20 rodin, rozložení je nerovnoměrné
• Indoevropská rodina (33 %)
- indické jazyky – sanskrt (mrtvý jazyk, prajazyk, z kterého se vyvinulo
cca 100 jazyků indoevropské jazykové rodiny), hidština, nepálština,
urdština, bengálština, maráthština, gudžaráština
- románské jazyky – „zlidovělá“ latina, která byla rozšířena ve starověku
římskými vojsky (francouzština, španělština, italština, portugalština,
rumunština, katalánština, galijština, provensálština, rétorománština,
sardinština, korsičtina, moldavština – uměle vytvořený jazyk)
- germánské jazyky – skandinávské jazyky (islandština, dánština,
švédština, norština, faerština), němčina, angličtina, nizozemština,
fríština, afrikánština, vlámština, jidiš (němčina + hebrejština),
burgundština, gótština, vandalština
- slovanské jazyky – západní (čeština, slovenština, polština, lužická
srbština), východní (ruština, ukrajinština, běloruština), jižní (bulharština,
slovinština, makedonština, dříve srbochorvatština)
- helénské jazyky – nová řečtina
- baltské jazyky – severní (lotyština, litevština), jižní (dříve pruština)
- albánština, stará řečtina
- íránské jazyky – stará perština, nová perština, tádžitčtina, pašundština,
kurdština
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
keltské jazyky – stará irština, skotština, welština, normandština,
bretonština
Čínsko-austroasijská rodina (33 %)
Semitohamitská rodina
Africká rodina
Altajská a uralská rodina
Kavkazská rodina
Drávidská rodina
Čínsko-austroasijská rodina
Austronéská rodina
Indiánské jazyky
-
•
•
•
•
•
•
•
•
•
3. náboženská struktura
• Křesťanství – 2 mld. stoupenců, 33 %
- katolické (Polsko, Francie, Itálie, ČR, Kanada, Irsko, Španělsko,…)
- evangelické (USA, skandinávské země, V. Británie, Německo,
Austrálie,…)
- pravoslavné (Rusko, Ukrajina, Bělorusko, Rumunsko, Bulharsko,
Řecko,…)
• Islám – 1,2 mld. stoupenců, 20 %
- sunnité (Saudská Arábie, Turecko, Kazachstán, Alžírsko, Súdán,
Tunisko,…)
- šiité (Írán, Irák, Libanon,…)
• Hinduismus – 750 mil. stoupenců, 13 % (Indie, Nepál,…)
• Buddhismus – 350 mil. stoupenců, 6 %
- mahájavový a théravádový (Barma, Thajsko, Kambodža, Laos,
Vietnam,…)
- lámaismus (Mongolsko, Bhútán,…)
• Čínská lidová náboženství – 375 mil. stoupenců, 6 % (Čína)
• Tradiční (animistická) náboženství – 250 mil. stoupenců, 4 % (Severní Korea,
Madagaskar, Zimbabwe, Mosambik,…)
• Šintoismus (Japonsko)
• Judaismus (Izrael)
• Bez vyznání – 760 mil. lidí, 12 %
• Ateisté – 180 mil. lidí, 3 %
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
88. Zahraniční a mezikontinentální migrace,
jejich vývoj a význam
Migrace:
- Ravenstein (1883) – Pravidelnosti migrací – zavádí se zde terminologie a
základní migrační teorie (imigrace, emigrace, reemigrace – vystěhování a
následný návrat, repatriace – návrat zpět ne vlastní vůlí)
- hrubá migrace I+E
- intenzita migrace (emigrace) Ii = I/S, Ie = E/S [‰]
- imigrační saldo S = (I-E)/S
- migrační objem O = (I+E)/S
- efektivnost migrace E = S/O = (I-E)/(I+E)
Vývoj migrace:
- příčiny migrace se mění v čase, obecně roste význam ekonomických,
ekologických a politických příčin
- sociálními, psychologickými a ekonomickými příčinami migrace se zabývá
behaviorální geografie
- rozdílný dopad pro imigrační a emigrační oblast
- pravěké a středověké migrace – máme pouze nepřímé důkazy o jejich průběhu a
příčinách (stěhování národů v Evropě v 5. stol.)
- Evropa: vysoká dynamika populace a její význam pro migraci 19. a 20. stol.
- Asie: vysoká stabilita populace – nucené migrace Číňanů a Indů do JV Asie,
Korejců do Japonska a židů do Izraele
- Afrika: nucené migrace do USA a Karibiku
- Amerika: osidlování od 16. a 17. stol. Španělé a Portugalci, Old imaigration do
roku 1883, New imigration po roce 1883
fáze přistěhovaleckých vln: 1. pol. 19 stol. – Británie, Skandinávie, Benelux
kolem roku 1870 – německo
1885 – 1900 – Itálie
1. pol. 20. stol. – jižní Evropa, Rakousko-Uhersko
20. léta 20. stol. – Balkán a střední Evropa
po 2. svět. válce – východní Asie a Hispánci
- Kanada – hlavně v letech 1901 – 1930, vrchol migrace po 2. svět. válce (hlavně
z východní Evropy)
- Latinská Amerika – v letech 1856 – 1940: Argentina, Chile a JV Brazílie
- Austrálie a Nový Zéland – dominantní období 1830 – 1930
Po 2. svět. válce:
- při vzniku samostatných států rozsáhlá migrace – Izrael, Indie x Pákistán, odchod
Němců ze střední a východní Evropy
- od 60. let se západní Evropa stává imigrační oblastí – dominuje pracovní migrace
- růst ilegální migrace
- ostatní regiony imigrace – USA, Mexiko, Karibik, Perský záliv, Indie, Pákistán,
JAR, subsaharská Afrika
Příčiny migrací: Push faktory – vytlačení obyvatelstva
Pull faktory – přitahují obyvatelstvo
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
přelom 18. a 19. stol – dramatické změny ve
společnosti – průmyslová revoluce (ČR – venkovské obyvatelstvo míří do
měst, odchod do Vídně a Uherska), odchod do Ameriky (Severní a střední
Amerika + Brazílie a Argentina), odhadem ¼ přirozeného přírůstku
odcházelo do zahraničí, demografický tlak, náboženské a sociální
konflikty
Push faktory
- cyklické ekonomické krize – imigrační vlny z Evropy do Ameriky souvisí
s ekonomickou krizí v Evropě
- nedostatečná absorpce průmyslu – nestačil absorbovat počet práce
schopných obyvatel
Pull faktory – sociálně psychologické faktory při osidlování Ameriky (osadníci
měli půdu zdarma), růst zemědělství a průmyslu v Americe – pracovní
příležitosti
Negativní důsledky pro emigrantské země:
Odcházejí lidé s podnikavějším duchem (př. Austrálie – provádí cílovou
imigrační politiku pro vzdělané lidi) → prohlubování ekonomických rozdílů
– ve vyspělých zemích nejsou nekvalifikovaní imigranti.
Demografické faktory:
Nepříznivě se mění podíl lidí v produktivním a neproduktivním věku → nutí to
uvažovat o imigrační politice, aby se stabilizovala ekonomika (př. Zelené
karty v Německu). Často jsou imigrační skupinou obyvatelé z bývalých
kolonií nebol ze zemí, se kterými měl stát silné svazky (Surinam –
Holandsko, Ukrajina – ČR, Jugoslávie – Rakousko).
Existují tři přístupy k integraci cizinců:
multiplikativní – Švédsko, Austrálie, Kanada – „všem stejná práva ve všech
sférách“ – cizinci zůstávají i po několik generací neasimilováni
„diferential exclusion“ – Německo, Švýcarsko, Rakousko – začlenění
imigrantů do určité společenské sféry (trh práce), ale znemožnění získání
občanství, participace na veřejném životě
asimilační model – Francie – příliš se neosvědčil, proces jednostranné
adaptace (etnická ghetta Arabů, kteří se po několik generací neintegrovali
do francouzské společnosti – nízká úroveň vzdělání, vysoká
nezaměstnanost, extrémistické skupiny)
Nárazníkové země – stabilizují situaci v Evropě, absorbují část migrantů,
velká role tranzitní migrace, důležitá i pracovní cirkulační migrace,
reemigrace.
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
Žadatelé o status uprchlíka – minimální přítok cizinců, nulová odliv domácí
populace (100–1000/rok).
Tranzitivní migrace je velká, ale snižuje se.
Významná migrační atraktivita hlavních měst: ⅓ - ½ všech (legálních i odhad
nelegálních) migrantů.
Pracovní migrace: masivní z východu, početně slabá ze západu.
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
89. URBANIZACE – VÝVOJ, PRŮBĚH A SOUČASNÉ
CHARAKTERISTIKY URBANIZAČNMÍHO PROCESU
- podle historiků to je prvotní zakládání měst
- podle geografů a sociologů to je proces, který souvisí s industrializací,
demografickým přechodem
- určitý proces (koncentrace obyvatel do měst), podíl obyvatel žijících ve městech
- z hlediska sociologického je transformací ze společnosti založené na agrárních
činnostech na společnost založenou neagrárně
- je výhodnější zakládat manufaktury s více pracovními silami; parní stroj „způsobil
urbanizaci“ – umožnil koncentraci obyvatel → specializace výroby → zlevnění → i
pro širší vrstvy → ty utrácí peníze i za něco jiného, než jídlo… → vznik průmyslové
společnosti 19. a 20. stol.
- 1500 – 1800 většina obyvatel (90 %) žila v obcích venkovského typu v Evropě x
výjimkou byly Flandry (více než 30 % ve městech), Rakousko a České země 5–7 %
ve městech
- od roku 1700 dochází k výraznému počtu obyvatel v průmyslových jádrech –
Amerika, Wales – stabilní růst (už roku 1900 ve městech více než 80 %), České
země (30–40 %), Evropa 30-35 %
- spojení s „geografickou difúzí“
• jako pouhá koncentrace do měst
• proces difúze
• z hlediska sociologického (i změna životního stylu obyvatelstva) – i na venkově
městský způsob života, tzn. nepřímá urbanizace; v průmyslových zemích neexistují
lokality, které by nebyly zasaženy městským typem života
Základní fáze urbanizace:
1. urbanizace (v pravém slova smyslu) – obyvatelstvo se koncentruje do
kompaktního zastavěného města (jádra), v 19. stol. – činžáky apod.,
v podstatě neexistuje dojížďka. Na přelomu 19. a 20. stol. větší mobilita,
rychleji roste okraj města než jádro → železniční doprava (velká průmyslová
města) → obce rostou rychleji na hlavních železničních tratích
2. suburbanizace – celkový růst městského regionu, zázemí roste rychleji než jádro
→ až absolutní decentralizace (západní Evropa od konce 50. let 20. stol.,
Amerika od konce 2. svět. války do 60. let 20. stol.)
3. desurbanizace – absolutní decentralizace, centra měst jsou komerčně využívána
(kanceláře, obchody…), zpomaluje se i růst okrajové zóny, čím dál méně lidí
se stěhuje do měst. Mluvíme někdy o kontraurbanizaci (zrychluje se
desurbanizace) – rychleji rostou venkovské obce, které jsou blízko
průmyslových předměstí, zatímco města se začala vylidňovat
4. reurbanizace – souvisí s demografickým přechodem → menší porodnost, více
lidí ve vyšší střední třídě. Dochází k rehabilitaci části měst + nárůst počtu
obyvatel v jádrech měst (ti, co na to mají)
3. a 4. probíhají téměř současně
Základní rysy urbanizace:
- velmi rychlý růst měst po „S-křivce“
- šíří se do všech oblastí světa i tam ,kde byly dlouho venkovské oblasti
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
-
-
-
je využívána stará síť měst (vzniklé před průmyslovou revolucí), kolonizace
(Amerika, Indie)
rychlý plošný růst měst → vznik aglomerací, megalopolis. Vedl k utváření
mechanismů pro regulaci – nové teorie územního plánování (Velká Británie)
vede k velké vnitřní diferenciaci města – dochází k masovému vylidňování
centra města (služby), diferenciace (obytná, rekreační, výrobní sektor),
segregace podle čtvrtí z hlediska jejich prestiže i z hlediska výrobní funkce
města jsou slabým demografickým článkem státu (města rostou pouze
imigrací z venkova), města napomáhají ke snížení růstu populace
základním problémem větších měst (aglomerací) je doprava
proces metropolizace – růst především tzv. metropolí (hlavní města). Čím
větší město, tím rychleji roste (větší množství pracovních příležitostí), u nás
růst Pražské aglomerace
růst aglomerací
urbanizace je spojena s industrializací, v postindustriální společnosti
urbanizace probíhá také (služby, nebo-li společnost služeb) → přináší výhody
(ekonomické…)
Aglomerace – soustředění sídel → jedno dominující jádro a okolo jsou
přidružena menší centra
Konurbace – souměstí, jsou spojena města se zhruba stejnou velikostí.
Dochází ke stavebnímu propojení (Hornoslezská, Severočeská – Ústí nad
Labem až po Chomutov, Ostravská)
Megalopolis
-
mohou se skládat z nižších jednotek (aglomerace, konurbace),
v rámci Evropy překračují hranice, v USA a Japonsku jsou ve
státě
-
Bos-Wash (Boston-Washington) – délka asi 12 000 km, včetně New
Yorku, Phaladelphie ad., je nejstarší, asi 40 mil. ob.
v Kalifornii – od San Francisca přes Los Angeles až po San Diego,
20-25 mil. ob.
souvisle urbanizované území, nemusí být celé zastavěné
intenzivní kontakty mezi aglomeracemi (dojížďka, výměna výrobků a
zboží, informací, …)
v Evropě – jižní Anglie (Bristol), Benelux (Ramstad – Rotterdam,
Amsterdam, Utrecht), Brusel, Porúří, údolí Rýna až Frankfurt nad
Mohanem, oblast horního Rýna až po severní Itálii → tzv. modrý
banán – má 50-60 mil. ob. a představuje ekonomickou osu Evropy
hovoří se o vzniku tzv. žlutého banánu → Barcelona + pobřeží,
francouzská riviéra až po Itálii – je menší
začalo se mluvit o „červeném banánu“ → Malmö, Kodaň, Berlín,
Praha, Vídeň, Bratislava a Budapešť
Tokijská
dnes se diskutuje o vzniku megalopole ve východní Číně →
Šanghaj, Hongkong
-
-
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
Ekumenopole
- město všeobímající celé kontinenty → spekulace lidí
- vznik pásem vzájemně propojených
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
90. VENKOVSKÉ OSÍDLENÍ – ZÁKLADNÍ TYPOLOGIE, TYPY
VENKOVA V ČR A JEHO HLAVNÍ PROBLÉMY
•
•
•
•
•
•
Základním elementem všech sídel je usedlost nebo sídelní jednotka. Za
usedlost či sídelní jednotku považujeme obytný dům s přilehlým prostorem.
Podle funkce můžeme odlišit usedlosti venkovské, městské a smíšené.
Podle délky obývání dělíme usedlosti na trvale obývané a občasně obývané.
Pro vesnice jsou typické chaty v pohořích, při jezerech, víkendové pobyty na
vesnicích.
Obec je administrativní, ne geografická, jednotka vymezená za
administrativně-správním účelem a může se skládat z jednoho nebo více
sídel, vísek a samot.
Sídlem rozumíme seskupení většího počtu usedlostí, které je prostorově
oddělené od jiného takového seskupení. Seskupení menšího počtu usedlostí
nám vytváří venkovské sídlo, seskupení většího počtu usedlostí nám vytváří
město. V tomto smyslu je sídlo všeobecným geografickým pojmem.
Kromě pojmu obec a sídlo se často setkáváme s pojmy ves a osada. Vsí se
rozumí skupina zemědělských usedlostí a k nim patřící zemědělské půdy.
Pojmem osada se chápe obvykle místní část obce či sídla.
Podle počtu usedlostí nebo sídelních jednotek lze odlišit tyto útvary:
- samota
- vísky – jde o seskupení nevelkého počtu usedlostí seskupených okolo cesty
nebo nepravidelně rozložených
- malé venkovské sídlo – je seskupením většího počtu usedlostí, územně
oddělené od jiného podobného seskupení
- velké venkovské sídlo – obyčejně má poloměstský charakter
Morfologicko-genetické typy sídel:
a) přícestné vesnice
- vesnice při hradské – lineární charakter půdorysu
- ulicovka – domy jsou postaveny podél cesty, která je místní, domy stojí
hustě vedle sebe
- cestová řadová vesnice – se skládá z jedné nebo dvou řad domů, které
nestojí vedle sebe příliš těsně
- potoční řadová vesnice – osada, přes kterou teče potok a jeho vliv na
rozložení domů je evidentní
- řetězová kolonizační vesnice – kolonizační typ ze 13. a 14. stol., vznikla
najednou podle plánu na územích osidlovaných německými
kolonisty
- volná řetězová kolonizační vesnice – domy od sebe nejsou pravidelně
vzdálené, utvářejí menší skupinky
- parcelační vesnice – pravidelný půdorys s přímočarou ulicí
b) návesní dědiny – koncentrační silou je ústřední prostor různého tvaru,
náves
- vřetenovka – dvě řady domů podél ulice, uprostřed se rozšiřuje a tvoří
jakoby malé náměstí ve tvaru šišky
- okrouhlice – náves kruhovitého nebo elipsovitého tvaru
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
- vesnice s náměstím – vesnice s návsí jiného tvaru než okrouhlým,
např. čtyřúhelníkovým
c) hromadné vesnice – velká nepravidelnost v půdorysném uspořádání
Základní sídelní jednotka na venkově je shodná s katastrem .
ČR má jednu z nejrozdrobenějších struktur – především 70.-80. léta 20. stol. V roce
1971 byla přijata tzv. středisková soustava osídlení – kategorizoval sídla do 4
kategorií:
- střediska osídlení obvodového významu (okresní města)
- střediska osídlení místního významu (všechny ostatní mikroregiony)
- nestředisková sídla trvalého významu (služby pro místí obyvatele)
- nestředisková sídla ostatní
venkov v ČR:
- vesnice – heterogenní skupina z hlediska funkcí a typologie.
- nejvíce lidí na venkově bylo v letech 1920-1930, 1950venkovské obyvatelstvo více
než 50 %, v roce 1980 - ¼, pak se počet výrazně mění
- na českém venkově probíhal stálý vývoj do roku 1938, pak nastal odsun Němců →
přetrhání územních vazeb
- v okresech Tachov, Cheb, Sokolov – 50 % depopulace
Na počátku 90. let 20. stol. se venkov rozděluje do 5 typů:
1. bohaté Sudety
- severní pohraničí, v období první industrializace lehký průmysl
- po roce 1989 se těchto oblastí velmi málo dotkla úloha cestovního ruchu,
vysoká podnikatelská aktivita, významné osídlení
- nejproblémovější oblastí jsou severní Čechy – po roce 1945 zde venkov
zanikl
2. chudé Sudety
- jižní pohraničí, oblast zemědělská a lesů, při přesunu Němců byla tato
oblast zcela zničena
- malá sídla s malou zemědělskou výrobou, zakládány zemědělské statky
- po roce 1989 obrat → nesmírně krajinářsky cenná oblast (projevil se
cestovní ruch)
3. oblasti bohatého zemědělství
- polabí a moravské úvaly → intenzivně zemědělsky využívána
- díky sídelní struktuře (v jižní Moravě 1-2000 obyvatel v sídle) zachována
soudržnost.
4. oblast vnitřní periférie
- síť sídel velice malých (100-200 obyvatel) → velice hustá síť
- depopulační tradice, velmi slabě rozvinutá síť center
- nejzanedbanější obce ČR, nejhorší demografické charakteristiky
- po roce 1989 útlum zemědělství, sídla malá na podnikání,
5. oblast metropolitního venkova (nejohroženější oblasti venkova)
- dojížďkové zázemí velkých měst
- proces poměšťování – odchod ze zemědělství (zvýšená dojížďka do
jádra)
- nejrychleji rostoucí sídla
- objevují se výrazné konflikty (nekoordinovaný růst)
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
91. MĚSTSKÁ SÍDLA, JEJICH KLASIFIKACE A FUNKCE:
VYMEZOVÁNÍ MĚST A MĚSTSKÝCH ÚTVARŮ
KRITÉRIUM VYMEZENÍ MĚST
- touto problematikou se začali zabývat geografičtí statistikové od 80. let 19. stol. a
dosud se neshodli pro celý svět (je to nemožné)
- populační velikost měst je jen jedním z kritérií
- ustálily se dva hlavní proudy vymezení města ve světě:
1. administrativně správní – města prošla historickým vývojem. Byla-li městu
dána městská práva, mají je doposud. Kdysi toto právo uděloval
panovník, nyní parlament – výhodou je jednoznačnost, nevýhodou je
diskutabilnost. Nejmenší obcí s městským statutem je Pec pod
Sněžkou (800 obyvatel).
2. na základě jednoznačné definice (statistické) – výhodou je jednoznačnost
(ale pouze na státní národní úrovni) → v ČR 2000 ob., v Rakousku
5000 ob, v Albánii 400 ob., v Islandu 200 ob., ve Švýcarsku 10000
ob., v Japonsku 50000 ob., …, mezinárodní doporučení je 10000 ob.
Urbanizační prostory musíme brát jako funkční jednotky:
SMSA´S (standard metropolitan statistical areas) – v USA, ne pouze město, ale
i jeho zázemí (od konce 19. stol. nezměnila města
administrativní hranice)
Conurbation – sídelní útvary ve Velké Británii – Liverpool, Manchaster, New
Castle Birmigham → není výrazné jádro
Verdichtungsraüme – Německo, oblasti koncentrace obyvatel
SRA (sídelní regionální aglomerace), MR (městské regiony) - ČR, mají svá
jádra a přidružené oblasti, mohou být jedno- i více jaderné
Olomoucká aglomerace – třijaderná
Pražská středočeská aglomerace – jádry jsou Praha a Kladno
Městské regiony – Šumperk + Zábřeh, Ústí nad Orlicí + Česká Třebová,
Znojmo, Pelhřimov, …
Kategorie měst:
- statutární – krajská, lázeňská
- okresní, popřípadě ještě další větší neokresní města
- ostatní obce s městským charakterem
To se změnilo po roce 1990 → stanovena tzv. statutární města (mají primátora,
mohou se dělit na tzv. samostatné části). Jsou to města krajská + Havířov, Opava,
Kladno.
Kategorizace měst:
- velkoměsta – nad 100 000 ob.
- střední města – 50000-100000 ob. → 20000-50000 ob. → 10000-20000 ob. →
3000-1000 ob. (nejvíce v ČR) → méně než 3000
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
GEOGRAFICKÁ POLOHA MĚST:
- vztah sídla k prostoru - čistě kartograficky (vztah města ke kartografickým
souřadnicím)
- fyzickogeograficky (vztah města k pohořím, řekám, mořím,
…)
- socioekonomicky (vztah k jiným městům, železnici,
průmyslové oblasti, hranici, …)
- poloha města – dopravní, obranná, na úpatí hor, rozvodí, na nerostných
surovinách, …
FUNKCE MĚST:
- městotvorné - vyrábí produkty nebo poskytují služby pro obyvatelstvo, které žije
mimo město
- takovýmito činnostmi mohou být – průmysl, doprava, obchod, školy
atd.
- město se rozvíjí tak, jak se rozvíjí jeho městotvorné funkce
- městoobslužné - uspokojování potřeb obyvatelstva pracujících v městotvorných
odvětvích zabezpečujících městoobslužné funkce
- poskytují produkty nebo služby obyvatelstvu města
- patří sem některé průmyslové podniky, dopravní zařízení, služby
atd.
Vymezování městotvorných a městoobslužných funkcí bývá často složitým
problémem. Nejčastěji se používá členění ekonomicky aktivního obyvatelstva na
městotvornou a městoobslužnou skupinu.
Poměr mezi MT : MO = význam města (MT má větší význam)
Obytná funkce O
pracovní funkce P
pracovní příležitosti v nevýrobní sféře N
Poměr těchto tří funkcí nám značí význam města, je ukazatelem městotvorné funkce.
Praha – O 1200, P 1550, N 1800
Olomouc – O 100, P 110, N 120
Třinec – O 85, P 40, N 35
Schéma funkčních typů měst:
a) města s vlastní hospodářskou základnou
- monofunkční
- polyfunkční
b) města bez vlastní hospodářské základny
- města s obrannou funkcí (dnes už nemá velký význam)
- města s obchodní funkcí (nejtypičtější funkce města)
- města s průmyslovou funkcí
- města s dopravní funkcí (málo se vyskytuje samotná)
- města s kulturní funkcí
- města s lečebně-rekreační funkcí
- města s administrativně-politickou funkcí
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
92. SÍDELNÍ SYSTÉMY, TEORIE CENTRÁLNÍCH MÍST
A PRAVIDLO VELIKOSTNÍHO POŘADÍ
Sídelní systém:
- je neustále v pohybu (dynamický)
- statický - do průmyslové revoluce
- malá vertikální členitost
- malé rozdíly mezi velikostmi měst
- průmyslová revoluce → urbanizační proces
- nevznikala nová města, ale docházelo k jejich rozrůznění
- města nad 3000 ob. začala růst rychleji
- výrazná vertikalizace → výrazné rozlišení měst podle velikosti, např. Praha
ze 100000 na 1 000 000 ob.
- 50. – 60. léta 19. stol.
- postindustrální období
- proud lidí do měst postupně ustává
- o významu rozhoduje čím dál méně velikost
- význam z hlediska funkce → nová hierarchie měst v rámci světa - New York,
London, Tokio – jsou tam tři světové burzy – obchodování podle časových
pásem
- města 2. kategorie – Los Angeles, Hongkong, Bombaj, Sao Paolo, Frankfurt
nad Mohanem, Moskva
- města 3. kategorie – významné národní metropole – Vídeň, Budapešť,
Berlín, Varšava, Praha
- integrace a komunikace na základě kontaktu (ne fyzického)
- intenzivní urbanizace = koncentrace kontaktů řídících funkcí
- vytváření určitých sídelních systémů právě na základě intenzivních kontaktů
V ČR sídelní osy (z hlediska intenzivních kontaktů) → aglomerace + propojování
aglomerací mezi sebou (Olomouc + Zlín, Pražská + Ústecko-chomutovská).
V Čechách – kříž → Plzeň, Liberec
Ústí nad Labem, Východočeská aglomerace
Tento kříž se nazývá zlatý kříž Praha.
Na Moravě – Pomoravská a Brno-Ostrava → bez významnějšího kříže.
Rovnováha aglomeračních výhod – dobrá dopravní dostupnost.
Aglomerační ztráta – udržování dopravního systému uvnitř města a cena pozemků.
Prahová teorie:
- město roste lineárně pouze hypoteticky
- růst města překonává tzv. prahy - fyzickogeografické prostředí; způsob využití půdy
= funkční bariéra → obytná, výrobní, rekreační + propojení s dopravní funkcí;
technologické bariéry z hlediska zásobování → městská hromadná doprava,
sociální infrastruktura, zásobování pitnou vodou; strukturální bariéry → 2. pol. 19.
stol. bourání hradeb, vybudování dopravní sítě
- nedochází k lineárnímu růstu, ale k jakýmsi skokům
- čím větší město, tím větší náklady na překonání prahů
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
Teorie centrálních míst:
- v roce 1933 publikoval W. Christaller (německý geograf) – vyšel z předpokladu, že
musí existovat určité zákonitosti, kterými se řídí rozložení a velikost sídel
- jedna z nejdůležitějších sídelně geografických teorií
- prostředí je bráno jako homogenní, bez překážek → jakým způsobem bude
docházet k vytváření spádových oblastí
- centralita – centrum plní funkci jádra
- město se jeví jako centrum pro svoje venkovské okolí – větší město má větší okolí
- každé centrální místo má určitý význam, určitou velikost vyjádřenou např. počtem
obyvatel. Dvě sídla se stejným počtem obyvatel však nemusí mít stejný význam.
Význam centrálnímu místu z hlediska teorie centrálních míst dává tzv. významový
přebytek (tímto přebytkem kryje nedostatek významu malých sídel)
- centrálním místem nazýváme takové sídlo či město, které má jisté centrální funkce.
Bývá lokalizované v těžišti zalidnění.
- prostor, kterého je centrální místo středem, nazýváme doplňujícím prostorem (je
těžké ho jasně a přesně vymezit)
- v socioekonomických procesech má velký vliv vzdálenost, prostorový vliv
jednotlivých centrálních produktů a služeb. Každá centrální služba nebo produkt má
tzv. tržní dosah (práh).
- existuje úzká interakce mezi spotřebou statků a služeb a velikostí centrálních míst
- každá centralita má za důsledek vznik hierarchického systému → projevuje se ve
formě pravidelného šestiúhelníku. Každé centrum 100 % ovládá své zázemí.
- k 3 - na město 2. úrovně připadají 3 města 1. úrovně
- princip tržní optimalizace, území není rozděleno žádnými hranicemi, nejsou
tam cesty → absurdní
- k 4 - komunikační princip, jednotlivá města vyššího řádu jsou spojena s menšími
městy dopravní strukturou
- k7
- administrativní princip, města nižšího řádu jsou podřízena městům vyššího
řádu
o praktické využití z hlediska „nákupních spádů“, vytváření tzv.
obslužných regionů
o
realita je čím dál vzdálenější od tohoto modelu, čím je společnost
dynamičtější
o
praktické aplikace ve službách, v územním plánování (osídlení
brazilského vnitrozemí, osídlování polderu v Nizozemí)
Pravidlo velikostního pořadí:
- Pn = P1 /n, kde Pn je lidnatost n-tého města, P1 je lidnatost prvního města
v pořadí, n je pořadí
- poprvé o něm psal Auerbach v roce 1913, zdokonalil Zipfen v roce 1941
- v čase je důležitý jakýsi vývoj a směřování k jakési rovnováze z hlediska vztahu:
město a velikost
- druhy:
o skutečné velikosti měst odpovídají teoretickým velikostem –
vyvážený systém měst
o hlavní město je výrazně dominantní – Vídeň, Budapešť
o není jedno dominantní město, ale je jich několik – ve státech vzniklých
po integraci – Německo (Hamburg, Mnichov, Berlín, Kolín nad Rýnem
ad.), Polsko
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
93. REGIONALIZACE, VYMEZOVÁNÍ SFÉR VLIVU MĚSTA
- město není izolované – systém je dynamický → funkční regiony, … →zázemí
města
- sféra vlivu města na zázemí
- rozsah působnosti jednotlivých měst se zvětšuje → čím větší město, tím větší
dosah ovlivnění zázemí (i sousedních menších měst)
Zázemí:
- dopravní sféra (spojení města a oblasti závisí na vzdálenosti a dopravních
prostředcích. Je to dopravní spjatost města se svým zázemím)
- migrace a dojížďka do zaměstnání
- sféra kooperace různých podniků
- obchodní sféra (město je střediskem obchodu a finančních institucí)
- zemědělská sféra (město je trhem - zásobování zemědělskými produkty a
potravinami; je současně distribučním centrem – stroje, chemikálie)
- ostatní sféry vlivu (město je administrativním a kulturním střediskem, je sídlem
zdravotnických, školních a jiných institucí a služeb)
Členění zázemí města:
- zázemí bezprostředně spojené s městem
- zázemí velmi úzce spojené s městem
- zázemí úzce spojené s městem
- zázemí volně spojené s městem
- zázemí velmi volně spojené s městem
Typy vztahů město-zázemí se hierarchicky liší.
Tři stupně sociálně-geografických regionů: - mikroregiony
- mezoregiony
- makroregiony
Mikroregiony - nejdůležitější → nejintenzivnější sociálně-geografické procesy
probíhající každodenně (dojížďka do zaměstnání a škol)
- pověřené obce 3. stupně
- minimální velikost subregionu je 15 000 obyvatel, velikost města okolo
5000 ob.
- funkčně propojený systém (heterogenní)
- podle roku 1991 jich je 151
- dojížďka se zjišťuje ze SLDB od roku 1961
- největším je Praha, nejmenším je Pacov
Mezoregiony - méně intenzivní procesy, nedochází ke každodenní dojížďce
- základním reprezentantem je migrace
- 1. stupně jich je asi 12 a zhruba odpovídají krajům (ne Jihlava)
- 2. stupně jsou tři – Praha, Brno, Ostrava
Makroregion - v ČR se kryje s územím státu (když bylo ČSR → Česko, Slovensko)
- na základě národnostních, kulturních a dalších svazků
- v Německu to jsou spolkové země, ve Španělsku to jsou části jako
Katalánsko, Baskicko, Andalusie apod.
- ale i např. EU, NAFTA, ASEAN, APEC, …
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz