Noční přechod Calanques
Transkript
Noční přechod Calanques
Přechod Calanques aneb Milešovka po Provensálsku (3 - 4.10.2009) Dva roky jsme již vynechali známý ústecký memoriál Hany Vocáskové - noční pochod na Milešovku a tak jsme se rozhodli, že si částečně noční pochod uspořádáme v Provence. Calanques jsou útesy, které lemují mořské pobřeží mezi Marseille a Cassis. V průvodci jsme se již loni dočetli, že je zde spousta značených turistických tras a že velmi oblíbený je přechod z Cassis do Marseille nebo opačně. My jsme si přechod, který všude uvádějí jako dosti náročný okořenili tím, že jsme úmyslně část šli v noci za úplňku. S chutí do toho… ;) Bílé vápencové skály osvětlené úplňkem vypadají jednak parádně, za druhé v noci rozhodně „Kalánky“ nejsou přelidněné jako ve dne a za třetí se unikne slunci, které již tak vyprahlou krajinu ve dne spaluje. Zaparkovali jsme v Cassis, protože to má podstatně lepší pověst než Marseille co se chmatáků nakukujících do cizích aut týká. Nabalili jsme 5 litrů vody, protože to je jak jsme se dočetli největší problém, neboť pitná voda nikde není. Po dvouhodinovém přesunu různými autobusy a MHD v Marseille jsme kolem půl třetí vyrazili z Callelongue (část Marseille) směr Cassis. Konečně v Callelongue. To že přes den pochod nebude žádná procházka jsme si vyzkoušeli hned na prvních kilometrech. Slunce dokonce i na začátku října neúprosně pálí a pochod přes kameny stále nahoru a dolů není nijak příjemný. Zeleno-bílo-modrá vyprahlá krajina. Alespoň ty výhledy po okolí však stojí za to. Stojí za to je i namalovat…:). Protože jsou Calanques tvořeny převážně skalními útesy, není zde moc pláží, cesta také vede většinou vysoko nad mořem a dostat se dolů je dosti obtížné. Samozřejmě se sem tam najde malá či větší plážička, kde se lze namočit a trochu odpočinout od pochodu. Parádní ale narvaná pláž, jen tři kilometry od Callelongue. Přes víkend bývají pláže blízko míst, kam se dá dojet autem celkem plné, ale dají se najít místa, kde si člověk v klidu zaplave. Pláž o kus dál - jen naše :). Parádní pěšinka podél moře… … a okolo houští z rozmarýnu. Cesta v horku moc neubíhala, ale odpolední slunce ztrácelo sílu a po polovině pochodu cca 15km zapadlo úplně. Za soumraku jsme se vykoupali a vyrazili jsme na druhou náročnější polovinu tůry. Přístav Sormiou. Marseille. Koupání po západu slunce. Plážička u Morgiou. Zase jen naše. Strmý výšlap - po pár minutách pláž už hluboko pod námi. To jsme ještě netušili co nám všechno „Kalánky“ přichystají. Nejprve strmě nahoru, abychom podle mapy zkratkou výšku zase ztratili. To už byla tma, měsíc se zatím schovával za skalami a na nás za svitu čelovek vykoukli první stupačky a řetězy. I za světla celkem dobrodružné. Ale alespoň se člověk nebojí hloubky pod sebou;). Poté následovalo pár skorolezeckých úseků. Bohužel naplánovanou zkratku jsme nenašli a tak jsme po značkách postupovali ke skalní stěně a přemýšleli jsme kudy nahoru. Cesta v tomto úseku byla celkem dobře značená a tak jsme se po namáhavém výstupu v teplém večerním vzduchu, kdy z nás lilo doslova jak z konve, dostali na „hlavní turistickou trasu“ tzv GR (Grand Randonné). Východ měsíce. Tu jsme již až do Cassis nechtěli opustit. Podle naší mapy jsme šli správně, ale zřejmě trasu místy přeznačili a my minuli další odbočku. Podívali jsme se však na překrásnou pláž d´En Vau, která je z obou stran obklopena vysokými skalními stěnami. En Vau v noci. En Vau ve dne. En Vau z výšky - foceno během výletu s rodiči následující týden. Ve dne. Přestože dle naší, pouhý jeden rok staré mapy, má vést značka přímo od pláže, odbočka je nakonec 1 - 2 km dříve. Z En Vau jsme tedy intuitivně dle mapy, GPS a hlavně osahané skály vyrazili vzhůru svahem protkaným skalními prahy. Zde již lezení bylo určitě stupně I místy i II. Naštěstí to byly úseky max 5m vysoké, ale za svitu měsíce a čelovky to bylo docela zábavné. Potom jsme ještě trochu hledali cestu, ale bez větších problémů jsme se kolem dalších zátok s přístavy dostali až do Cassis k zaparkovanému autu. Varianta přechodu, kterou jsme zvolili nakonec měřila 30km. To že je to náročná horská tůra potvrdila i GPS, když ukázala nastoupaných 1700m i když nejvyšší výška kam jsme se doslova vyškrábali byla sotva 300 m.n.m. Do auta v Cassis jsme dorazili těsně po půlnoci a měli jsme toho plné kecky. Jeden z útesů Calanque nedaleko Cassis. Foceno také následující týden:).
Podobné dokumenty
obrazová příloha
Cílem prostoru by mělo být naučit se se silnicí spolužít a motoristu umravnit, protože je nemožné se silnice zbavit v nejbližších mnoha a mnoha letech. Na jednu
stranu je to obtěžující, na druhou s...
květen 2016 – část B
pro příští výstavu svých bývalých žáků na rok 2017. Zjistila jsem,
že termíny jsou již zadány pro jinou výstavu. Protože z poznámky
u výstavy vyplývalo, že snad není ještě upřesněno, zda proběhne,
...
Podrobný itinerář
Key West prohlídka městečka a návštěva nejjižnějšího místa kontinentálních USA. Možnost
prohlídky domu Ernesta Hemingwaye. Poté cesta zpět do Miami Beach.
Odjezd: Ramada Plaza Marco Polo Beach Reso...