ke stažení - České ILCO

Zpravodaj 1/2011
České ILCO, Praha 8, Karlínské náměstí 12
e-mail: [email protected]
www.ILCO.cz
telefon: (+420) 728 870 963
2
ČESKÉ ILCO
Na úvod
Zdravím Vás všechny,
stomiky a Ty, kteří se o ně starají a pomáhají jim. Zdravím i Ty,
kteří se zajímají o život lidí se stomií. Mám pro Vás dobrou zprávu:
1.5.2011 končím v zaměstnání a budu dále pracovat pro České ILCO.
Věřím, že budu mít více času a stihnu víc z toho, co chci pro stomiky
udělat.
V červnu otevře České ILCO v Praze 8, Karlínské náměstí 12,
v domě SPCCH první Informační a poradenské centrum pro stomiky a
lidi s onemocněním střev. Na této adrese bude i sídlo Českého ILCO.
Zájemci nás mohou navštívit od září 2011 v pondělí od 14 do 18
hodin a ve čtvrtek od od 9 do 13 hod. Případně po dohodě i jindy.
Telefon: 728 870 963, 605 298 425. E-mail: [email protected]
Marie Ředinová, duben 2011
Vážení přátelé,
právě se Vám dostává do rukou první letošní číslo ILCO Zpravodaje. Věřím, že
v něm naleznete zajímavé informace.
Před několika dny jsme se s Marií Ředinovou vrátili z kongresu Evropské
asociace stomiků ve Lvově. Přinášíme postřehy z průběhu kongresu a poznatky
o nelehkém životě (někdy přežívání) stomiků na Ukrajině. Můžete se také seznámit
s hlavními úkoly Českého ILCO, které vyplývají z jarního zasedání.
Jako obvykle nechybí informace z různých akcí klubů stomiků, vaše příběhy a postřehy. Můžete
si přečíst o cestě jedné naší členky na Nový Zéland. S dnešními pomůckami lze podniknout i tak
náročnou cestu za poznáním.
Na jaře a v létě pořádají kluby stomiků mnoho různých akcí, výletů, zájezdů a rekondičních
pobytů. Budu se těšit na reportáže z těchto akcí, na vaše příběhy a zkušenosti ze života se stomií.
Uzávěrka příspěvků do druhého čísla ILCO Zpravodaje bude 20. října 2011. Tedy neváhejte a pište!
Přeji vám hodně zdraví, pohody, spokojenosti a lásky.
doc. RNDr. Pavel Kreml, CSc.
místopředseda Českého ILCO,
redaktor Zpravodaje
Zpravodaj Českého ILCO 1/2011, červen 2011
Editor, úprava textů, grafika: doc. RNDr. Pavel Kreml, CSc.
Fotografie na titulní stránce: Evropský kongres stomiků, 4. - 8.5.2011 ve Lvově
3
ČESKÉ ILCO
MUDr.
Chrdlová
(psychoterapeut):
Psychohygiena včetně praktického nácviku
relaxačního uvolnění a uklidnění, zklidnění
dechu a tepu, MUDr. Jan Novotný (člen rady
lékařů): Nové trendy v léčbě nádorů, Karel
Křivan (agentura Mouse House) představení
projektu Vy a my společně.
INFORMACE ČESKÉHO ILCO
Zasedání Českého ILCO
Shromáždění delegátů klubů stomiků se
koná dvakrát ročně vždy na jaře a na podzim.
Letošní jarní zasedání se konalo dne 25. až 27.
března 2011 v hotelu Bohemians v Praze.
Téměř třicítka delegátů ze 14 členských
klubů se zabývala činností Českého ILCO a
situací v jednotlivých klubech stomiků. Jako
pozorovatelé se zasedání zúčastnili zástupci
klubů ve Svitavách a v Olomouci, které zatím
nejsou členy Českého ILCO.
Snídaňové menu s fotografem v zrcadle
(J. Vokatý, Tábor)
V diskusi se hovořilo o plánech na příští rok.
V roce 2012 začátkem října proběhne Světový
den stomiků a zároveň České ILCO oslaví 20.
výročí svého založení. Bude to dobrá příležitost
upozornit na problémy života se stomií a
informovat veřejnost o důležitosti preventivních
programů
Zástupci 14 klubů stomiků
Ze zdravotních důvodů z předsednictva
českého ILCO odstoupili Lenka Čermáková
(jednatelka) a Jindřich Křováček (hospodář).
Podařilo se získat novou hospodářku paní Martu
Veselou z Prahy, která má bohaté zkušenosti
s účetnictvím. Na začátku roku ukončil svou
činnost Klub stomiků v Kroměříži. Shromáždění
schválilo Marii Ředinovou a Pavla Kremla jako
delegáty Českého ILCO na kongres Evropské
asociace stomiků (EOA) ve Lvově v květnu
2011.
doc. Pavel Kreml
místopředseda Českého ILCO
Usnesení valného shromáždění
Českého ILCO
Valné shromáždění Českého ILCO konané
dne 25.-27.3.2011 v Praze:
1) bere na vědomí:
Na zasedání proběhly velmi zajímavé
přednášky a prezentace. Doc. Jaroslav Dušek:
Analýza dat k problému kolorektálního
karcinomu. V roce 2007 bylo v ČR nově
diagnostikováno 7 826 pacientů s kolorektálním
karcinomem, v roce 2008 pak 8 236 pacientů,
v letošním roce je očekáváno 8600 nových
pacientů. Díky stále kvalitnější péči se roční
mortalita nezvyšuje (asi 4000 pacientů).
Prezentaci doc. Duška naleznete na našem webu
www.ilco.cz v sekci Aktuality.
-
nabídky rekondic klubů z Přerova, Příbrami,
Karlových Varů, Prahy,
-
Klub stomiků Kroměříž požádal o vystoupení z Českého ILCO (klub zanikl).
2) schvaluje:
4
-
účast klubů na vzdělávacích přednáškách,
-
spolupráci Českého ILCO na projektu Vy a
my spolu,
-
České ILCO jako partnera projektu Velké
návraty,
-
České ILCO jako partnera projektu Dotazník
kvality života stomiků,
-
Marii Ředinovou a Pavla Kremla jako
delegáty Českého ILCO na kongres EOA na
Ukrajině,
-
-
ČESKÉ ILCO
všem členům klubů, aby posílali své osobní
příběhy
předsedkyni.
Po
domluvě
s pisatelem budou zaslány do programu
Velké návraty.
Hlasování o usnesení se zúčastnilo 25 osob
ze 14 členských klubů. Ustanovení bylo
schváleno všemi hlasy.
příspěvek na vznik nového klubu (vstup do
Českého ILCO) ve výši 2000 Kč.
Usnesení zapsala a pro časopis krátila
Marie Ředinová,
předsedkyně Českého ILCO.
12.4.2011
Kongres Evropské asociace
stomiků, 4. – 8.5.2011, Lvov
Kongresy Evropské asociace stomiků (EOA)
se konají obvykle jednou za tři roky. Po velmi
úspěšném kongresu v roce 2008 v Brně tentokrát
hostil delegáty 19 evropských zemí ukrajinský
Lvov. Lvov byl zvolen záměrně, aby tak EOA
podpořila stomiky na Ukrajině, jejichž situace je
velmi těžká.
Ranní porada předsednictva
3) ukládá:
-
propagovat prevenci rakoviny tlustého
střeva, informovat o možnosti preventivních
prohlídek a možnostech léčby,
-
zřízení informačního a edukačního centra
Českého ILCO v Praze,
-
předsedovi spolupracovat na projektu Vy a
my spolu,
-
MUDr. Tyrpeklovi kontaktovat vedení
České proktologické společnosti stran
udržitelnosti stomických poraden při
chirurgických odděleních. Zjistit současný
stav
zajištění
stomické
péče
při
chirurgických odděleních (nejlépe formou
dotazníku rozeslané ČCHS na jednotlivá
chirurgická oddělení),
-
Radě lékařů oslovit Českou asociaci sester
s nabídkou informací o Českém ILCO a
stomicích na vzdělávacích akcích pro sestry.
Vedle delegátů ze zemí, které se tradičně
účastní kongresů (Německo, Norsko, Švédsko,
Itálie, Velká Británie, Česko, Slovensko, Polsko,
Srbsko, ...) přijeli také zástupci z Libanonu,
Izraele a mladá sympatická dívka z Jordánska.
Hlavním organizátorem a zástupcem ILCO
Ukrajina byl chirurg doc. Jurij Lozyňski.
Vzhledem i vystupováním velmi připomínal
M. Gorbačova. K ruce mu byli stomici Petro a
Ina, z druhé organizace stomiků Astom Ukrajina.
Ina je velmi drobounká příjemná dívenka, se
kterou se známe již z Brna.
4) doporučuje:
-
připravit návrh oslav Světového dne stomiků
a 20 let Českém ILCO,
-
přidruženým klubům
regulérního členství,
-
všem
klubům
propagovat
kolorektálního karcinomu,
zvážit
možnost
Delegáti Srbska, Česka a Slovenska
prevenci
5
ČESKÉ ILCO
zastupitelstev na nákup pomůcek. Není to žádné
koncepční řešení. Jednou něco málo dostanou,
příští rok už nic. Organizace nemají příliš zájem
o spolupráci, aby se náhodou nemuseli dělit o to
málo, co se jim podaří sehnat.
Díky velkorysé podpoře firmou ConvaTec se
mohli kongresu zúčastnit dva zástupci Českého
ILCO předsedkyně Marie Ředinová a doc. Pavel
Kreml. Jelikož se domluvíme i rusky, ostatní se
na nás často obraceli, pokud se nemohli
dohodnou třeba s číšníkem.
Vlastní jednání EOA
probíhalo v pátek 6.5. a v
sobotu 7.5. Agenda kongresu
už byla klasická: Prezence
přítomných zemí, schválení
pravidel jednání, zprávy o
činnosti a hospodaření atd.
Nejdůležitější byly dva body:
Projednání
a
schválení
nových stanov EOA a volby
nového výkonného výboru
(EC - Executive Committee).
Jak jste byli informováni
v
předcházejícím
ILCO
Zpravodaji, došlo ke změně
ve
fungování
Světové
Arne Holte předává zvon a kladívko nové prezidentce EOA.
asociace
stomiků
(IOA)
Zleva Arne Holte, Jon Thorkelsson, Ria Smeijers, Marie Steen,
neboť byly vytvořeny jen 3
Anne Demick a Guiseppe de Salvo.
regionální asociace: Evropa,
První den proběhlo slavnostní zahájení v sále Severní a Jižní Amerika, Asie s Jižním
regionálního zastupitelstva. Zbytek dne byl Pacifikem. Evropská asociace tak získala nové
věnován situaci na Ukrajině. Po úvodním postavení a úkoly, což se projevilo nutnými
projevu prezidenta EOA Arneho Holte postupně změnami ve stanovách. Byl předčítán paragraf
vystupovali hlavní koloproktolog Ukrajiny, po paragrafu a diskutovalo se o změnách.
rektor lékařské university ve Lvově, zástupce
Vyvrcholením byly volby nového prezidenta
ministerstva sociálních věcí, zástupci firem EOA a dalších členů EC. Dosavadní prezident
ConvaTec a Coloplast. Hovořili o tom, že je Arne Holte z Norska stál v čele dvě funkční
třeba stomiky podporovat. Teorie je pěkná, ale období a tak podle stanov již nemohl kandidovat.
praxe pro nás naprosto nepředstavitelná.
Novým prezidentem EOA se stala Ria Smeijers
Celý problém spočívá v tom, že na Ukrajině z Holandska, která v minulých letech zastávala
nefunguje zdravotní pojištění. Tedy pacient si funkci pokladníka. Mnozí z Vás se s ní setkali na
sám hradí léky, pomůcky a lékařskou péči. Jak kongresu v Brně.
Viceprezidentem se stal Guiseppe de Salvo
jsem se dozvěděl, tak nejnižší důchod je asi 760
z
Itálie,
pokladníkem Jon Thorkelsson z Islandu,
UAH (hřiven, 1 UAH ≈ 2 Kč). Krabička
jednodílných sáčků přijde na 600 – 700 UAH! Dalšími členy EC jsou Marie Steen ze Švédska a
Na klinice je pacient formálně léčen zdarma, ale Anne Demick z Velké Británie.
lékaři požadují všimné do kapsy. Běžná cena za
Závěrečné hlasování a volby probíhaly až
operaci je 1000 dolarů, k tomu anestézie atd. v sobotu odpoledne a to už museli odejet delegáti
Rodiče Iny museli prodat byt, aby zaplatili ze Slovenska, Polska a Ruska, kteří převedli
operaci. Kdo peníze nemá, jednoduše umře.
hlasovací práva na České ILCO. České ILCO tak
Kluby v Kyjevě, Lvově a Oděse vznikly zastupovalo stomiky od Aše až po Ural. Měli
proto, aby mohly rozdělovat pomoc, kterou jim jsme 4 hlasy a hlasovali jsme spolu s Marií
posílají Němci, Kanaďané a Dánové. Kluby, vzpažením obou rukou.
které mají i více než 1000 členů se také snaží
získat finance od regionálních a městských
6
ČESKÉ ILCO
nohou. Miluji tuto atmosféru. České ILCO je
považováno za úspěšnou organizaci stomiků.
Stal jsem se ověřovatelem zápisu z kongresu a
auditorem hospodaření EOA, čehož si velmi
vážím.
Na uspořádání příštího kongresu kandidují
dvě země: Polsko (v Krakově) a Island. Po
předložení nabídek o organizátorovi kongesu
v roce 2014 rozhodne Výkonný výbor EOA.
doc. Pavel Kreml, delegát Českého ILCO
Několik postřehů ze Lvova
• Od konce dubna tohoto roku zavedly ČSA
přímou linku Praha – Lvov. Cena zpáteční
letenky je příznivá, kolem 5 500 Kč. Poměrně
malým vrtulovým letadlen ATR 42 jsme byli ve
Lvově přibližně za 1,5 hodiny. Cesta vlakem by
trvala 22 hodin.
Ria Smeijers předává ocenění
doc. Kleinwächterovi
Na závěrečném večírku byla oceněna
sedmiletá práce Arneho Holte v čele EOA a
dlouholetá práce našeho doc. Kleinwächtera,
který byl prezidentem evropské i světové
asociace a nyní se velmi aktivně podílel na
přípravě kongresu ve Lvově. Všichni mu
přejeme hlavně hodně zdraví.
Prospekt Svobody s Lvovskou operou
• Letiště ve Lvově, který má 1 milion obyvatel,
je poměrně malé a spíše připomíná vlakové
nádraží v nějakém malém městě. Přistávací
dráha byla hodně vyspravována asfaltem. Je
však stavěna nová letištní budova.
• První zmínka o Lvově je z roku 1256. Byl
postaven jako hlavní město HaličskoVolyňského knížectví knížetem Danilem, který
město pojmenoval po svém synovi Lvovi. Po
dobytí města Kazimírem Velikým bylo od roku
1349 pod nadvládou Polska až do prvního
dělení Polska v roce 1772, kdy Halič připadla
Rakousku-Uhersku. Z této doby je také většina
budov ve městě. V létech 1918 – 1939 se opět
vrátila pod Polsko a v roce 1939 byla násilně
připojena k Sovětskému Svazu. Od roku 1991
Ve Lvově můžete posedět s Josefem Švejkem
Na kongresu vládla velmi přátelská
atmosféra. Delegáti se oslovovali jmény a různě
si přisedali ke stolu při jídle a živě debatovali
nejrůznější směsicí jazyků za použití rukou i
7
ČESKÉ ILCO
autem, je však situace na venkově mnohem
horší.
je Halič součástí Ukrajiny. Lvov je prozápadní
a většinou protiruský.
• Ve městě je velmi mnoho mladých lidí. Jen na
univerzitě a polytechnice studuje přes 30 tisíc
studentů.
• Centrem se táhne 650 metrů dlouhá hlavní třída
prospekt Svobody, na jejímž jižním okraji stojí
Lvovská opera. Svou lóži tu měl i rakouský
mocnář František Josef. Od opery se
středověkými uličkami dostanete na Rynok,
čtvercové náměstí s renesanční radnicí.
O Lvově se mimo jiné mluví jako o městu
kostelů. Ve Lvově vedle sebe žijí dvě
nejsilnější
křesťanská
náboženství
římskokatolické a řeckokatolické. Velmi
exoticky působí Arménský dóm ze 14. století.
Historický střed je obklopen šedými
nevzhlednými paneláky.
• Jídlo a pití je o něco levnější než u nás, vodka
je za poloviční cenu. Lidé však moc peněz
nemají. Překvapeni jsme byli v jednom kostele.
Při mši jedna babka vybírala peníze na tác.
Marie jí dala 2 hřivny (přibližně 4 Kč) a ona jí
chtěla jednu vrátit, protože se jí to zdálo moc.
• V době konference dorazili zmrzlí muži i do
Lvova a teplota zejména prvé dva dny byla pod
10 stupni. V hotelu patrně skončila topná
sezóna a tak bylo chladno zejména první den ve
velkém sále. My Slované jsme zapnuli vnitřní
topení (slivovice, hruškovice, rakija, vodka) a
tak nikdo neonemocněl. Angličanky seděly
v kabátech, čaj tak nehřeje. Další dny už
jednání probíhala v menší zasedačce a ta se
snadno zadýchala.
Exotický vnitřek Arménského dómu
• Veřejnou dopravu zajišťují zejména autobusová
taxi, která pravidelně projíždějí po stanovené
trase. Jedná se převážně o hodně staré žluté
minibusy. Platí se 2 hřivny (asi 4 Kč) přímo u
řidiče. Různě zmuchlané bankovky se pokládají
na kobereček na motoru vedle řidiče. Pokud
někdo nastoupí zadními dveřmi pošle peníze
dopředu. Pokud je bankovka větší, řidič vydá
zpět a peníze zase putují přes celý autobus až
k cestujícímu. Nevím, jak daleko by dorazily
peníze u nás.
Rynok
• Organizátoři a všichni lidé, se kterými jsme se
setkali, byli velmi skromní a velmi přátelští.
Rádi budeme na pobyt ve Lvově vzpomínat.
Do pobačeňa Lviv!
P. Kreml, květen 2011
Pozor na kýlní pásy
• Silnice v centru jsou dlážděné kostkami a jsou
na nich vlny jako na moři. Řidiči umně kličkují,
aby nezůstali viset v nějaké jámě.
Dnes na letištích fungují přísné bezpečnostní
kontroly. V Praze bez problémů procházím
bezpečnostním rámem. Za mnou šla Marie a rám
se rozblikal jako na SuperStar. Maruška odkládá
hodinky a rám zase divoce bliká. Nervózně
sundává kabátek s kovovými knoflíky, rám si
nedá říct. Pracovnice ochranky ji objíždí ručním
scannerem. „Máte něco na břiše“, říká. Že by
• Na ulicích ve Lvově je velké množství aut.
Čekal jsem staré otřískané žigulíky a moskviče,
ale zde byla většina aut nových všech
světových značek a vůbec se to nelišilo od
provozu u nás. Podle Poláků, kteří přijeli
8
ČESKÉ ILCO
organizace,
aktivní
ve
vzdělávání,
dobrovolnictví, oblasti lidských práv nebo jiných
oblastech, mají možnost představit své aktivity
široké veřejnosti, navázat nová partnerství,
zaujmout a oslovit sponzory a dobrovolníky, ale
i získat nové vědomosti potřebné pro úspěšné
vedení organizace.
teroristka? Vysvětluje jí, že je stomička, ale
pomůcky jsou z umělé hmoty a tak nemohou
činit potíže.
„Musíte se mnou do kabinky.“ V kabince
odhaluje své břicho. „Nemáte v tom sáčku nějaké
peníze“, ptá se tato žena. Maruška po pravdě
odpovídá: „Ne, mám tam ho… .“
Návštěvníci mohou kromě zajímavých
informací získat i řadu pěkných dárků, většinou
výrobků z chráněných dílen.
Stejná procedura se opakovala při návratu na
letišti ve Lvově. Opět musela do kabinky. Co
dělalo takový problém? Maruška byla nedávno
na operaci kýly a tak ještě musí používat kýlní
pás. Ten její byl vyztužený a výztuhy patrně
obsahují nějaké drátky.
Letos se poslední dubnový pátek představilo
150 neziskových organizací v Národní technické
knihovně, Praha 6, Technická 6.
Ve stánku Českého ILCO se vystřídala za
celý den řada členů pražského klubu a
informovali zájemce o životě se stomií,
o činnosti klubů i o prevenci rakoviny tlustého
střeva. Pomáhali bourat zažitá tabu, že o stomii a
onemocnění střev se na veřejnosti nemluví.
Vše se vysvětlilo, Marie nebyla zatčena a
mohla pokračovat v cestě.
P. Kreml
České ILCO počtvrté na Veletrhu
neziskových organizací
Marie Ředinová,
Od roku 2006 se prezentuje ILCO na
Veletrhu neziskových organizací. Informace
o stomicích a jejich sdruženích zaujaly veřejnost.
Proto jsme rádi, že letos na 12. Veletrhu
neziskových organizací NGO Market 2011 je
osobností veletrhu člen FIT-ILCO Boris Hybner,
herec, režisér, bluesový clown a docent AMU.
předsedkyně Českého ILCO
Jedenáct tisíc návštěvníků
na našem webu za půl roku
V říjnu uplynulého roku byl uveden do
provozu nový web Českého ILCO.
Večer po ukončení veletrhu se uskutečnilo
vystoupení Borise Hybnera spolu s druhou
osobností letošního veletrhu zpěvačkou Monkey
Business Tonyou Graves.
Na těchto stránkách naleznete mnoho
informací o Českém ILCO, klubech stomiků,
pozvánky na akce. Zejména pro nové stomiky
jsou důležité rady a odpovědi na časté dotazy,
informace o pomůckách a limitech pro pomůcky.
Velmi důležité jsou kontakty na jednotlivé
kluby, firmy, bezplatné stomalinky a odkazy na
zajímavé stránky pro stomiky a nemocné
s onemocněním střev.
Stánek Českého ILCO
NGO Market je jedinečnou jednodenní akcí,
která od svého vzniku v roce 2000 neustále
rozšiřuje svůj rozsah i záběr. Neziskové
www.ilco.cz
9
ČESKÉ ILCO
Velké návraty
Evropský rok dobrovolnictví
Program vznikl roku 1984 v USA díky
spolupráci společnosti ConvaTec a fondu
Crohn's & Colitis Foundation of America
(CCFA). Přes 26 let svého fungování vyzdvihuje
pacienty, kteří zvítězili nad nemocí a vrátili se do
normálního života.
Rok 2011 byl vyhlášen Evropským rokem
dobrovolnictví. Záměrem je vytvoření příznivého
prostředí pro dobrovolnictví, odstraňování
stávajících
překážek,
zlepšení
kvality
dobrovolnických aktivit, oceňování a uznávání
dobrovolnické činnosti ze strany veřejných
institucí i zaměstnavatelů, zlepšení povědomí
o hodnotě a významu dobrovolnictví.
Program Velké
návraty je určen
pro stomiky, kteří
nepodlehli
dané
situaci a naopak se
s ní skvěle vypořádali. Stomie Vám
může do života
přinést mnohá omezení, může Vám však ukázat i
nové obzory, které jste dosud neobjevili, poznat
nové báječné lidi v klubech stomiků.
V Evropském domě v Praze v Jungmannově
ulici se k tomuto dni pořádá řada kulatých stolů –
jednodenní diskuzní fórum, kde
mohou
debatovat zástupci neziskových organizací
s politickými představiteli a zástupci dalších
veřejných organizací.
Předsedkyně Českého ILCO byla pozvána
dne 23.3.2011 k účasti na kulatém stolu na téma:
„Přínos dobrovolnické služby pro pacienty a
klienty se zdravotním postižením a problematika
jejich zapojení jako dobrovolníků“. Téma je pro
stomiky velice zajímavé, neboť stomici si mezi
sebou pomáhají řadu let.
Mnoha lidem se touto operací změní životní
priority a možná poprvé si uvědomí, co je
v životě opravdu důležité. Začnou se dívat na
život z jiné perspektivy a začnou podnikat věci,
které v minulosti stále odsouvali na dobu
pozdější.
Pokud patříte právě Vy mezi aktivní
stomiky, kteří překonali obtíže a vrátili se zpět
do života, napište nám svůj příběh. Možná právě
ten Váš pomůže jiným stomiků najít tu správnou
cestu.
Debaty se účastnili zástupci ministerstva
zdravotnictví a vnitra, zástupci nemocnic,
zástupci sdružení Amelie, Lékořice, Ickus,
Okamžik, Skok a České ILCO. Diskuze byla
velmi zajímavá, ukázaly se rozdílné pohledy na
dobrovolnickou práci.
České ILCO je partnerem projektu Velké
návraty. Předsednictvo Českého ILCO se
domnívá, že každý příběh je svým způsobem pro
druhé inspirující a zajímavý, proto nabízíme posílejte své příběhy na adresu Českého ILCO.
Po dohodě s Vámi vyplníme přihlášku do
Velkých
návratů
tak,
aby
odpovídala
stanoveným pravidlům a předáme firmě
Convatec. Podrobné informace a přihlášku
naleznete na stránkách www.ilco.cz .
Jiné představy o dobrovolnictví mají
ministerstva
a
nemocnice,
jinak
tuto
problematiku cítí pacientské organizace a
občanská sdružení, která pomáhají lidem se
zdravotním problémem.
Všechny příběhy využijeme jako inspiraci,
abychom věděli, co Vám pomohlo, co Vás trápí
nebo trápilo. Po dohodě s autorem může být Váš
příběh zveřejněn na stránkách Českého ILCO.
Rozhodně je pokrok, že se o problémech
mluví, že se sejdou lidé z různých organizací a
že si naslouchají. Zástupkyně ministerstva
zdravotnictví navrhla, aby se podobné diskusní
fórum
scházelo i v dalších letech při
ministerstvu zdravotnictví.
Příběhy můžete zasílat mailem na adresu
[email protected] nebo poštou na adresu České
ILCO, Karlínské nám. 12, 186 00 Praha 8. Pro
rychlejší komunikaci uveďte telefon.
Doufám, že České ILCO bude při tom.
Marie Ředinová, duben 2011
10
předsedu Českého ILCO
doc. Vladimíra Kleinwächtera.
Setkání stomiků
První setkání stomiků, pořádané v letošním
roce firmou Convatec, se uskutečnilo v hotelu
Avanti v Brně dne 6.4.2011. Sešlo se více než 70
stomiků. Program byl, jako každoročně, velmi
zajímavý.
ČESKÉ ILCO
pana Čapku a
Setkání stomiků firma Convatec pořádá letos
na 17 místech, poslední bude začátkem října.
Můžete se informovat na 800 122 111.
M. Ředinová, duben 2011
Nejdříve nám reprezentantka firmy paní
Kateřina Krejčířová představila výrobky firmy.
Kromě popisu pomůcek uvedla ke každé i názor
stomika, který tuto pomůcku používá.
Stomasestra informovala o zkušenostech
s Vitalou, poslechli jsme si přednášku o vhodné
výživě pro stomiky. Boris Hybner přečetl úryvky
ze scénáře k filmu, který pomáhá připravovat.
Film bude o třech mužích - hercích, kteří
prodělali a překonali závažné onemocnění a
vrátili se ke společné práci.
Projekt Vy a my společně
Pro pacienty s rakovinou tlustého střeva a
konečníku (CRC) se chystá nová internetová
stránka. Je to třetí skupina onkologických
pacientů, kteří budou mít informace přímo „na
míru“. První byli pacienti s lymfomem, druhé
ženy s rakovinou prsu - program pro ně se
jmenuje „Nejsi na to sama“.
MUDr. Jermář, chirurg z kyjovské
nemocnice, velmi poutavě mluvil o operacích
stomií a o možných následných komplikacích.
Upozornil na to, co mají stomici sledovat,
doporučil navštívit při pochybnostech lékaře,
specialistu. Ten určí, zda je problém závažný a
jak jej řešit. Zvláště mě zaujala pasáž o kýlách,
neb s ní mám vlastní zkušenost.
Součástí projektu „Vy a my společně“ budou
informace o prevenci rakoviny tlustého střeva.
Právě tou se dá předejít v mnoha případech
onemocnění. Preventivní
vyšetření v ČR
existují, ale jsou málo využívaná.
Na stránkách dále najdete informace o tom,
co by měl vědět pacient, když je mu zjištěna
nepříjemná diagnóza, na co se má ptát, co jej
čeká, jaké jsou možnosti léčby, kde najde další
informace. Na stránce bude prostor pro rady
odborníků, kterým budou moci zájemci klást
otázky.
Českému ILCO byla nabídnuta spolupráce
na tomto projektu. Vzhledem k tomu, že nejméně
polovina našich členů má s tímto onemocněním
osobní zkušenost, staneme se rádi partnerem
tohoto projektu.
Setkání stomiků v Brně
Projekt představil pan Karel Křivan z Mouse
House zástupcům klubů na jarním zasedání
Českého ILCO. Jednou z přípravných fází
projektu je i zprostředkování kontaktu na media.
Vzhledem k tomu, že se o rakovině CRC a
stomiích doposud málo psalo a mluvilo, že je
toto téma dosud stále dost tabuizované, tuto
možnost vítáme.
České ILCO letos seznamuje stomiky
s průzkumem Spokojenost stomických pacientů
s péčí. Výzkum zpracovala firma Sten/Markt na
základě dotazníků vyplněných členy klubů
stomiků po celé ČR na podzim 2009.
Jsem ráda, že se stomici opět mohou
setkávat, slyší zajímavé a pro ně potřebné
informace. Na setkání jsem potkala obě vedoucí
brněnských klubů stomiků paní Janu Kuchtovou
a paní Janu Strnadovou, prvního i druhého
O spuštění internetové stránky „Vy a my
společně“ budeme informovat na www.ilco.cz
11
ČESKÉ ILCO
tak pozorně nebo pokud je to zajímá, odborné
výrazy jsou vysvětleny v kapitole 17.2. Malý
slovníček odborných výrazů. Již první kapitola
Historie stomií zaujme. To, že zmínky o prvních
stomiích jsou z doby před naším letopočtem asi
udiví. A že stomie za napoleonských válek
zachránila život mnoha vojákům, je také
zajímavé. Zajímavé je i přečíst si o tom, jak se
dělaly stomie před 50 lety u nás a ve světě.
Nová kniha STOMIE
V listopadu 2010 se uskutečnil v Praze ve
VFN křest knihy STOMIE, kterou napsala
Veronika Zachová a kolektiv. Veronika Zachová
je stomasestra VFN v Praze 2 a kolektiv, který jí
pomohl, jsou stomasestry z jiných pražských
nemocnic Milada Karlovská a Kateřina Drlíková.
O historii stomií napsala vrchní sestra VFN
Dagmar Škochová.
Přála bych všem stomikům, aby byli dobře
informováni o tom, co je čeká již před operací. Je
popsáno v kapitole 6. a 7. Přála bych sestřičkám
dost času a trpělivosti, aby mohly vše důležité
pacientovi sdělit. Zároveň přeji pacientům, aby
dokázali pojmout pro ně tak důležité informace,
aby se neuzavřeli ve svém smutku a obavách.
Aby věřili, že zdravotní personál jim opravdu
chce a umí pomoci.
Kapitola 8. popisuje základní principy
pooperační edukace stomiků. Popisuje, kde se
má stomik učit pečovat o svou stomii. Rozhodně
to není nemocniční pokoj, který sdílí s ostatními
pacienty, ale klidné a pro vysvětlení i praktickou
ukázku vhodné místo. Doufám, že takový prostor
bude brzo v každé nemocnici k dispozici.
Stomik potřebuje i následnou péči po
propuštění z nemocnice. V kapitole 9. čteme
o stomaporadnách o edukačních materiálech pro
praktické lékaře o možnosti kontaktovat agentury
domácí péče, o tom, že pomoci zvládnout život
se stomií mohou novým stomikům a jejich
blízkým i kluby stomiků.
Obálka knížky už na první pohled působí
pozitivně. Stomie na obálce je otvor
v pískovcové skále vytvořený působením vody a
větru, za otvorem je modré nebe, sem tam
mráček. Působivé a pro mě úžasně pozitivní –
i za skálou se stomií – otvorem - vede cesta dál.
Velmi pozorně je třeba přečíst kapitolu 10.
Píše o tom, jak se navrátit do aktivního života doporučuje cvičení speciálně vhodné pro lidi po
operaci bříška, výborná jsou dechová cvičení.
Nesmí se zapomenout na procvičování končetin,
důležité je udržet hybnost kloubů. Cviky jsou i
popsány. Dozvíme se i o vhodné stravě a
důležitosti dodržovat pitný režim.
Knížka je určena především stomasestrám,
které se zde mohou dočíst opravdu hodně
potřebných a užitečných informací. Mě velmi
zaujala část, jak připravit pacienta před operací a
po operaci na nutnost založení stomie. Myslím,
že informovaný pacient, který ví, proč je zákrok
pro jeho život a zdraví důležitý, přijme stomii
snáze než ten, kterého vývod zastihne
nepřipraveného. Citlivý přístup k pacientům je
nesmírně důležitý. Vývod je velký zásah do
života člověka. Smířit se s ním a naučit se
zacházet s dobře zvolenou pomůckou je základ
úspěchu. Zde je obrovský prostor pro sestřičky specialistky. V knize nechybí ani obrazová část.
Všem sestřičkám tuto knížku vřele doporučuji.
Přílohou knihy je i bezezbytková dieta a
šetřící dieta po operaci, charta stomiků a seznam
výrobců pomůcek pro stomiky.
Na přečtení knihy je třeba najít dostatek
času, a ten jsem opravdu měla, po operaci kýly
byla tato kniha v adventním čase 2010 mé
oblíbené čtení.
Kniha je ale zajímavá i pro stomiky a
jejich blízké. Odbornější kapitoly nemusejí číst
Marie Ředinová
12
KLUBY STOMIKŮ
kašlající Radka, Rejpal patřil Miladě, Stydlína se
ujala Milena, Prófu obsadil Pavel, v Dřímalovi se
cítila nejlépe Věra a Štístko patřil mě. Bavili
jsme se skutečně náramně. Že rušíme okolí nám
vůbec nevadilo, bránice pracovala na 150%, my
byli v pohodě a šťastní. Vzpomínali jsme na
Helenku, která je na horách, na Majku
zakoušející při zákroku v nemocnici. Připili jsme
jim na zdraví a poslali jim vzdušnou zdravici, že
se na ně těšíme.
INFORMACE Z KLUBŮ STOMIKŮ
Klub stomiků Brno
Co jsme prožili na závěr roku
a v I. čtvrtletí roku 2011
Poslední schůzi roku 2010 jsme měli v Brně
slavnostní a to s bohatou tombolou předávanou
svatým Mikulášem, dvěma anděly a pěkným
čertem. Sešlo se nás hodně a byli jsme veselí
celé tři hodiny. Uzavřeli jsme další rok naší
činnosti a myslím, že i tento byl úspěšný.
Všechny plánované akce jsme splnili a obohatili
se zase o spoustu společných zážitků.
Jak ale probíhala vycházka? Odhodlaně jsme
nastoupili na červenou značku s tím, že dojdeme
do Doubravníku. Šlapali jsme o sto šest, cesta
necesta, kopec nekopec. V Borači jsme se
domluvili, že dál nejdeme, sedneme na vlak a
pojedeme do Tišnova, kde si dáme oběd a pak
pojedeme k domovu.
Hned počátkem roku jsme sestavili výroční
zprávu, vyhodnotili hospodaření, vyhodnotili
dotace, zaslali děkovné dopisy našim sponzorům,
zpracovali daňová přiznání, revizní komise
provedla kontrolu hospodaření, zajistili jsme vše
pro schůzi v březnu a vydali zpravodaj.
Na zdravotních vycházkách, které pravidelně
absolvujeme ve čtvrtek, jsme zažili mnoho
veselého a jen pro ilustraci přiblížím naši
vycházku do Tišnova. Sešlo se nás 7 a to bylo
téma procházky. Milada přišla na nápad, že
budeme představovat 7 trpaslíků. Ale problém
nastal s pojmenováním. Horko těžko jsme
přiřazovali jména jednotlivým, ale 7 jsme jich
dohromady nedali. Dva nám neustále chyběli.
Ve vlaku, v restauraci i v cukrárně jsme se
dotazovali, ale odpovědi jsme se nedočkali.
Mezery v paměti nechyběly jenom nám a my
pochopili, že český národ blbne, je zahlcen
různými informacemi a rozum zůstává stát.
Vysvobození nastalo v cukrárně Diana, kde
pohotově, asi paní vedoucí, přiskočila k internetu
a jména nám vítězoslavně oznámila.
Šlapeme a šlapeme stále do kopce
Z plánovaných 13 km jsme ušli 10. Počasí
bylo podmračené, chladné až mrazivé. Takže
oběd jsme si dali v tišnovské restauraci Sklep,
kde jsme zjistili, že mají židovskou Mikve a tu
jsme si samozřejmě vyfotili. V tomto zařízení
jsme byli už jednou a jsme spokojeni, protože je
tam výborný a vstřícný personál, k hostům
laskavý a ochotný pomoci v jakémkoliv
problému.
Takovým
restauracím
patří
poděkování a přejeme jim jen samý úspěch !!!
Protože nám jel vlak až za hodinu, rozhodli
jsme se, že zajdeme do cukrárny Diana. To byl
vrchol dne, tam jsme seznam trpaslíků doplnili,
dali si na oslavu dobrý lehký zákusek, kávu a
rozdělili jsme trpasličí funkce. Pak uhradili
útratu a šli na vlak a Věrka domů. Byl to moc
krásný den!
Vzpomenete si na jména trpaslíků?
Poté nastala velká úleva. Úkoly, které jsme
si předsevzali, se změnily na již splněné a Milada
opět nastoupila s tím, že se v jednotlivých
trpasličích podobách musíme každý najít. Tak
začala distribuce. Šmudla byl od počátku jasný a
v něm se usídlila Marie, Kejchala obsadila
Jana, Klub stomiků Brno
13
KLUBY STOMIKŮ
Mimo tyto výlety jsme konali i kratší výlety
v blízkosti našeho pobytu. Byly to velmi pěkné
dny, které jsme prožili a i když pršelo, byl
k dispozici bazén a koupání.
Klub stomiků ILCO Brno
Ing. Vladimír Spurný
Terakotová armáda
V 1. čtvrtletí t.r. jsme navštívili výstavu
Terakotová armáda v galerii Triniti v Brně.
Terakotová armáda čínského císaře patří mezi
nejvýznamnější a nejpůsobivější světové
památky. Stala se ztělesněním čínské ideje
vytvořit kopii světa živých v podzemí. Doposud
objevená osmitisícová armáda vojáků, z nichž
každý je originál, střeží několik tisíc let prvního
čínského císaře na jeho posmrtné pouti.
Členky klubu ILCO Brno na setkání stomiků
Náš klub stomiků ILCO Brno pořádal v době
od 12.6.2010 do 19.6.2010 rekondiční pobyt
v Deštné v Orlických horách. Deštné v Orlických
horách se nachází přímo pod hlavním hřebenem
Orlických hor, v průměrné výšce 650 m n.m.
v údolí říčky Bělé a Deštěnského potoka.
První písemná zmínka pochází z roku 1362.
Obec Deštné vznikla spojením osad Deštné,
Dříš, Jedlová, Luisino údolí,
Mnichová,
Plasnice, Zákoutí, části Šerlichu a oblasti
Šerlišského mlýna.
Středu obce dominuje krásný barokní kostel
sv. Máří Magdalény z roku 1723 až 1726,
postavený proslulým stavitelem J. A. Santinim.
Před kostelem je krásné sousoší p. Marie se sv.
Josefem, Jáchymem a Annou z roku 1781.
Obec patří v Orlických horách k velmi
navštěvovanému, turistickému, rekreačnímu a
sportovnímu středisku. My jsme bydleli ve velmi
pěkném hotelu Deštné. Hotel má krytý bazén,
který jsme využili, když pršelo.
Výstava představuje repliky úředníků,
důstojníků, generálů, lučištníků a vozatajů
z hlíny terakotové barvy. Dál zbraně, šperky,
rituální repliky. Poutavě působí rekonstrukce
části vykopaného příkopu, kde byla teprve v roce
1974 terakotová armáda objevena. Terakotová
armáda si zaslouženě vysloužila označení jako
osmý div světa.
V hotelu jsme byli společně s pacienty
s cukrovkou z Blanska. 14.6. nám uspořádal pan
vedoucí hotelu večírek s večeří – selátkem,
vínem a tancem.
L. R.
V úterý vysvitlo sluníčko a tak jsme vyjeli
autobusem do sedla pod Masarykovou chatou a
udělali jsme si vycházku po hřebeni na polskou
stranu.
ILCO Cheb
Na návštěvě v Chodové Plané
Chodová Planá byla kdysi jen tvrzí. Někdy
kolem roku 1437 si ji koupili rytíři z Kočova,
kteří zde vládli téměř sto let. Za jejich vlády se
původní tvrz proměnila ve ves a později
v městečko poprvé zmiňované v roce 1514.
Chodová Planá později patřila k tachovskému
panství, od roku 1547, kdy byl Tachov městem
patřila s městem králi Ferdinandovi I. Pro účast
I další dny jsme udělali řadu vycházek
většinou po hřebeni, tentokrát na naši českou
stranu, kde jsem navštívili na příklad Velkou
Deštnou a kochali jsme se rozkvetlou klečí a
výhledem do údolí. Po každé vycházce po
hřebeni jsme se stavili na Masarykově chatě.
14
KLUBY STOMIKŮ
rozkoukali po krásném okolí, tak otevřeli.
na stavovském povstání byla Chodová Planá
zkonfiskována a královská komora ji prodala
bavorskému vévodovi Teodorovi z Haimhausenu.
V roce 1734 byl na místě původní tvrze
postaven starý zámek. Na panství tehdejších
majitelů kvetlo železářství, byla rozšířena těžba
mědi, kamence i skalice, prosperovalo i
rybníkářství, cihelna a pivovar.
Po druhé světové válce prosperoval odštěpný
závod tachovských státních statků, jedna
z nejlepších cihelen a zdejší pivovar.
Členové chebského klubu navštívili pivovar
v Chodové Plané 5. října 2010. Celým provozem
výroby je provedl pan Plevka jeden ze
současných majitelů rodinného pivovaru, který
zachránili z enklávy plzeňských pivovarů, a
který měl být zrušen. Akci perfektně připravil
pan Ivan Růžička. Chodovské pivo se jmenuje
CHODOVAR. Jde o tradiční výrobu piva, žádné
rychlokvašení.
Dolů se jde lépe
Posilněni teplým čajem a kávou jsme se
vydali na 2 km procházku kolem hradu až
k motorestu Starý Jičín, kde jsme si dali
výbornou svíčkovou. Sešlo se nás 36 z klubů
z Ostravy, Opavy a Jičína. Velmi se nám první
jarní setkání líbilo a těšíme se na další akci.
Alena Kantorová
Slezský klub stomiků Ostrava
Co nás velice překvapilo byla restaurace
vytesaná ve skále, dříve sloužící jako sklepy.
Restaurace je prostorná s kapacitou minimálně
pro dva autobusy. Restaurace nám poskytla
stylové prostředí pro neformální besedu s
majitelem pivovaru. Potěšila nás návštěva paní
Ing. Ředinové a pana Ing. Jelínka na této akci a
rádi ji zopakujeme pro Vás, kteří zavítáte do
těchto končin na západě Čech. Bohužel selhali
fotografové a proto odkazujeme na internetové
stránky pivovaru Chodovar.
Slezský klub stomiků Opava
Ještě zimní setkání na kuželkách
Na první členské schůzi 22.2.2011 naši
členové navrhli uspořádat, jako již každoročně,
turnaj v kuželkách. Domluvili jsme se na termínu
12. 3. 2011.
Sešli jsme se v pěkném prostředí kuželny
v areálu firmy Krajewski na Nákladní ulici
v Opavě. Této akce se zúčastnilo 13 našich
členů. Na dvou kuželkových drahách jsme
uspořádali turnaj muži – ženy.
zapsal Josef Mazur
Klub stomiků Nový Jičín
První jarní setkání
První jarní den je za námi a jaro se hlásí
o slovo. To, na co čekala většina milovníků
přírody, právě začíná.
Všichni, co máme rádi přírodu, vyrážíme
ven. Také my jsme 2.4. vyrazili směr Starý Jičín,
kde bylo první letošní setkání novojičínského
klubu stomiků. Sešli jsme se na krásném
starojičínském náměstí a šli procházkovým
krokem ke zřícenině Starojického hradu, který
leží v nadmořské výšce 468 m.
Po příchodu k hradu, jsme zjistili, že zrovna
2.4. je hrad i občerstvení zavřeno. Než jsme se
Souboj mužů a žen dopadl lépe pro ženy
15
KLUBY STOMIKŮ
Ani Mrazík se svou berlou Mrazilkou by to lépe
nenazdobil.
Po napínavém hodinovém souboji jsme
zjistili, že styl žen při házení koulí je mnohem
lepší než náš, a proto po zásluze vyhrály ženy.
Poté jsme zasedli ke stolu a pohovořili o tom, jak
asi budou probíhat akce v letošním roce. Těšíme
se na další setkání a akce.
V lyžařské chatě na Svinci je příjemně teplo,
prokřehlí účastníci se zahřívají patřičně
ovoněným čajem. Postupně přicházejí další a
další, halasně vítáni ostatními. Dopíjíme čaj a
vyrážíme na vrchol Svince ke kříži, kde
pořizujeme nezbytný snímek. Mám jich už
pěknou sbírku. Dále pokračujeme přes ospalý
Kojetín zavátou silničkou do údolí a pak zase do
kopečka na Starý Jičín.
Pavel Elbl
Slezský klub stomiků Opava
Slezský klub stomiků Ostrava
Zimní pohádka
K závěru roku neodmyslitelně patří pohádka
o Mrazíkovi. Stejně tak pro stomiky severní
Moravy je nemyslitelný závěr roku bez setkání
na Svinci. Tato setkání se uskutečňují od
založení klubu stomiků v Novém Jičíně v roce
1992. Postupně se připojovali i členové klubů
z Ostravy, Opavy a Přerova. Tak se nás
30. prosince 2010 na Svinci sešlo přes padesát.
Tady je už sál dostatečně velký, aby všem
nabídl své pohostinství. Na pozdní oběd máme,
stejně jako před rokem, řízek. Ženy vybalují
krabice se zbytky vánočního cukroví, objevují se
nakrájené domácí klobásy. Loňský rok nebyl
moc příznivý pro ovoce, přesto má každý něco
ze starších zásob. Společně koštujeme, chválíme
vůni a hřejivost, diskutujeme a plánujeme akce
na další rok. Jsou pronášeny přípitky, zaznívá již
neodmyslitelné „Živijóóó …“ a „Hoja hoj …“.
Přejeme si hlavně zdraví, abychom se na stejném
místě sešli zase za rok.
Den byl mrazivý a teploměr se nedostal nad
mínus 10 stupňů. Přemlouvám synovce, aby mě
autem zavezl do vesničky Kojetín, která leží
v sedle pod Svincem. Za Jičinou se přes cestu
objevují závěje a tak pokračuji pěšky. Po chvíli
vidím, že nějaké auto přeskákalo přes muldy a
dohání mě. To odvážně jede předseda klubu
v Novém Jičíně Jarek Pecha. „Tak nasedat“,
volá. Po dalších sto metrech se objevuje
dvoumetrová závěj a tady už odvaha nestačí.
Jarek se musí otočit a objet kopec přes Nový
Jičín. Osádka pokračuje dále pěšky.
Nezbytné foto na vrcholu
Sluníčko již dávno zašlo za hrad Starý Jičín,
opět přituhuje a mně ujel už druhý autobus.
„Nestarej se“, říká přítel Franta, nějak to
dopadne. A skutečně. Když vyjdeme do mrazivé
noci, zabouchá na první vrátka. Vybíhá dobrá
Nastěnka a doveze nás až domů.
Znaven se uvelebuji do křesílka. V televizi
právě začíná pohádka o Mrazíkovi. Viděl jsem ji
téměř do půlky než mě přemohla únava. Ve snu
se vracím do té zimní krásy. Jak dopadla
pohádka nevím, ale podívám se za rok. Určitě ji
budou zase dávat a stomici se zase jistě sejdou na
Svinci. Takže na shledanou příště.
Nádherná zima na Svinci
Sluníčko začalo zvědavě vykukovat zpod
mraků a před námi se odkrývá zimní pohádka.
Stromy jsou obalené zářivě bílou jinovatkou,
z námrazy na keřích kolem cesty vykukují rudé
šípky. Sluníčko jiskří v hebounkých vločkách.
doc. Pavel Kreml
16
KLUBY STOMIKŮ
Šumná Ostrava VII
První jarní akce tradičně míří za památkami
a zajímavými místy v Ostravě. V tomto roce
jsme si nenechali ujít mimořádnou nabídku
Ostravského muzea. 22. března jsme společně
navštívili jedinečnou výstavu Jan Lucemburský,
král, který létal.
FIT-ILCO
Pozvání na zajímavé akce do Prahy
Od září 2011 se budeme setkávat každé
1. úterý v měsíci v Therapy café, vycházky se
konají každé 3. úterý v měsíci
Setkávání v Therapy café ve Školské ulici
č. 30 v 15,30. Spojení tram. 3, 9, 14, 24. Přijďte
si popovídat v úterý 6.9., 4.10., 1.11. a 6.12.
O králi Janu Lucemburském, který vládl
v Čechách v letech 1310 až 1346, si lidé
vyprávěli legendu. Ta říkala, že král, protože se
rychle přesunoval z místa na místo, nejezdil na
koni, ale létal.
Procházky:
Čtvrtek 16.6. - Upovídané staropražské fasády
O výstavu byl v Ostravě mimořádný zájem a
tak 34 našich členů společně se skupinkou
z Opavy uvítalo možnost společné prohlídky.
Vzhledem k velkému počtu zájemců jsme se
rozdělili na dvě skupiny. První měla větší štěstí
na průvodce po výstavě, druhá si přinesla
mimořádný zážitek při prohlídce dalších prostor
s orlojem a orchestrionem.
Projdeme se Starým Městem velmi dobře
známými místy, ale s detailním pohledem na
drobnosti a zajímavosti, které jinak všichni
přehlížíme. Možná by se vám hodil dalekohled.
A budete se divit, co všechno objevíme. Vydáme
se od Prašné brány přes Ovocný trh na
Betlémské náměstí. Sraz v 15,00 před Prašnou
branou.
Úterý 20.9. - Secesní Karlín
Zajímavou a krásnou secesní architekturu
nabízí právě tato pražská čtvrť, která se táhne od
Invalidovny
ke
Karlínskému
náměstí.
Seznámíme se s historií spojenou s vývojem a
výstavbou Karlína. Od Invalidovny projdeme
Kaizlovými sady k secesnímu Národnímu domu
a pak ulicemi kolem Lyčkova náměstí ke škole,
kdysi jedné z nejmodernějších v rakouskouherské monarchii, prohlédneme si různé
kuriozity a stavby, které se rekonstruují pro nový
účel, např. nestandardní byty. Sejdeme se
v 15,00 u východu z metra B, stanice
Invalidovna, poblíž jedou též tramvaje 8 a 24.
Pohřební insignie krále Přemysla II. Otakara
Stylově nás pak časová přímka dovedla až
do druhého poschodí muzea. Zde jsme s napětím
očekávali korunu expozice, a to korunu v pravém
slova smyslu. Jak se ukázalo, bylo těch korun
dokonce
několik:
Kolekce
pohřebních
královských insignií Přemysla Otakara II, kopie
Svatováclavské koruny Karla IV. nebo říšské
koruny německé. Perlou výstavy byla koruna
Elišky Přemyslovny, teprve nedávno objevený
klenot, který je součástí pokladu ze Slezské
Středy (v Polsku).
Velmi se nám líbila maketa bitvy u Kresčaku
i doprovodný film, ačkoliv ten byl možná až moc
animovaný.
Osvěžení po procházce
doc. Pavel Kreml
17
KLUBY STOMIKŮ
sponzorům, bez nichž by se tyto akce stěží
mohly konat, tímto ještě jednou děkujeme.
Úterý 18.10. - Klášter Na Slovanech
Klášter benediktinů zvaný Na Slovanech
nebo Emauzy je pro všechny známým pojmem.
Jedná se o jednu z mnoha fundací Karla IV. Měla
a dodnes má trochu výjimečné místo v našich
dějinách i umění. V ambitu kláštera jsou
dochovány gotické fresky, kostel je zase
vyzdoben v beuronském stylu. Zajímavá je i
historie místa. Sejdeme se v 15,00 na stanici Na
Moráni tramvají č. 3, 4, 10, 14, 16, 18, 24.
Úterý 15.11. - kostel sv. Mikuláše
Společná komentovaná prohlídka jedné
z nejúžasnějších barokních staveb - kostela
svatého Mikuláše na Malostranském náměstí
v Praze. Kostel sv. Mikuláše byl postaven
nejvýznamnějšími pražskými architekty a vyniká
nejen architekturou, ale i jeho vnitřní výzdoba
patří určitě ke skvostům barokního umění. Sraz
15,00 před vstupem do kostela (tramvaj 12, 20,
22 stanice Malostranské náměstí).
Mikuláš, anděl a kde je čert?
Na stolech nás čekalo občerstvení (mimo
jiné nepřekonatelné kremrole a věnečky upečené
členkou klubu paní Bedřiškou), před barem stůl s
přichystanou tombolou, muzika s harmonikou i
vozembouchem, kterou obstarali čestní hosté pan
Ptáček a pan a paní Doležalovi. Samozřejmě
nechyběl ani velký Mikuláš s malým hezoučkým
andílkem (Jitčinou vnučkou) a nepostradatelným
čertem.
ILCO Příbram
Mikuláš v Příbrami
Mikuláš nosí nejen dárky, ale i dobrou
náladu. O Mikulášské merendě, kterou už
tradičně pořádá klub stomiků v Příbrami to platí
stoprocentně. Kdo tam byl, může to jen a jen
potvrdit.
Tombola byla opravdu bohatá. Dárkové
předměty, kosmetické balíčky, trička, deštníky a
jiné reklamní dárky od sponzorů, dobroty jako
salám, uzenky či láhev vínka. Co bylo - milé bez
výhry, i když to byly třeba „jen” ořechy a jablka,
nebo již zmíněné výborné cukrářské pamlsky,
neodcházel nikdo.
Už samotné místo konání - hostinec
Sebastopol - je místo víc než přívětivé. Ale i
kdyby nebylo, Příbramáci by to z něj určitě
udělali tak nebo tak. Vešli jste – uvítala Vás
atmosféra plná pohody a milé přivítání od vedení
klubu - Míly Bernarda a Jitky Skálové. Mohli
jste být třeba i trochu rozladěni – z práce,
z domova, po cestě nebo Vám třeba nebylo až
tak dobře, což u nás stomiků není zas tak
neobvyklé. Tady zdravotní potíže, starosti a
trápení prostě neměly šanci. A my všichni stomici i nestomici jsme je ochotně svlékli jak
had kůži .
Nevyzvednuté výhry se dostaly do dražby.
„50 korun poprvé, podruhé ...“, vyvolával
neúnavně Jirka z Tábora, který se ujal role
dražitele. Jiří se činil, čert k rozdaným dárkům
přidal sem tam nějaký ten symbolický nášup
koštětem.
Zkrátka bylo dobře a veselo a stůl dárků se
pomalu vyprazdňoval. Po tombole bylo ještě
jedno příjemné překvapení. Výborná šunka od
kosti krájená přímo z celé vepřové kýty s hořčicí,
křenem a okurčičkami. Olizovali jsme se všichni
až za ušima.
Bylo nás snad kolem padesáti – příbramský
klub, hosté z Tábora a
Prahy, sestry
z příbramské nemocnice, sponzoři a zástupci
výrobců zdravotních pomůcek. Firmy Dansac,
Convatec, Coloplast nám přispěly do tomboly,
firma Lahůdky Lhota u Příbrami sponzorovala
lahůdky a město Příbram pomohlo akci
realizovat příspěvkem na pronájem sálu. Všem
Pak už jsme prostě jen poseděli, pozpívali,
poklábosili a jak se říká: Pojedli, popili a dobrou
vůli spolu měli.
Bylo nám spolu dobře a tak to určitě má být.
E. Plachá, Praha
18
ŽIVOT SE STOMIÍ
2. Jak poznat, že právě já mám podstoupit
genetické vyšetření?
ŽIVOT SE STOMIÍ
Dědičnost nádorů tlustého střeva a
konečníku
Ke genetickým vyšetřením by měli přistoupit
nemocní, u kterých předpokládáme, že by mohli
mít tzv. familiární střevní polypózu nebo tzv.
HNPCC (Hereditary Non-Polyposis Colon
Cancer).
V roce 2007 bylo v České republice dle
ročenky NOR zaznamenáno 7826 nových
případů nádorů tlustého střeva a konečníku.
Naprostá většina z nich je způsobena náhodnou
souhrou okolností. U přibližně 5 - 10%
nemocných však lze vystopovat nahromadění
více nádorových nemocí v rodokmenu, což může
signalizovat, že nádor nevzniká náhodně, ale na
podkladě přenosu vrozené vlohy. Člověk nesoucí
takovou vlohu pak má velmi vysoké riziko
onemocnění i přes sebevětší snahu o zdravý
životní styl.
Familiární střevní polypóza je dědičné
onemocnění, které se projevuje vznikem mnoha
set až tisíců polypů po celé délce střev včetně
střeva tenkého a někdy i v oblasti žaludku.
Kromě toho bývá spojeno s výskytem poruch
vidění a cystami v oblasti zubů. První polypy se
obvykle objevují kolem 18 - 20 roku života,
u takzvané oslabené formy ještě později. Pokud
tedy Váš nádor vznikl z jednoho z mnoha
polypů, je vhodné se nechat testovat.
HNPCC je dědičná forma rakoviny střeva,
která nevzniká na podkladě polypů. V rodině se
kromě tohoto nádoru vyskytují mnohem častěji
také nádory dělohy, vaječníků, žaludku nebo
pánvičky ledvinné. K testování by se měli
dostavit nemocní, u nichž je v rodokmenu
nakupeno tři a více těchto nádorů a jeden
z těchto nádorů byl nalezen do věku 50 let.
Ještě existují další způsoby genetického
přenosu vloh k nádorům střeva, ale ty jsou
extrémně vzácné a proto je ani v textu
nezmiňujeme.
1. Proč vlastně rozlišit nádory vzniklé
náhodně a nádory vzniklé na genetickém
podkladě?
3. Jak se genetické vyšetření provádí?
Důležité je to hned ze dvou důvodů.
Genetické vyšetření se provádí na
odděleních klinické genetiky. K vyšetření se má
obvykle dostavit nejmladší člen rodiny, který již
nádorem onemocněl.
Naopak,
genetické
vyšetření nemá na úvod probíhat u zdravých
rodinných příslušníků. Ti jsou zváni na vyšetření
až poté, co je vloha u prvního testovaného
nalezena.
Tím prvním je fakt, že nádory těchto dvou
skupin, i když v mikroskopu vypadají téměř
totožně, se jinak chovají, jinak se šíří, jsou jinak
citlivé na chemoterapii a záření. A pokud jsou
vyléčeny úvodní léčbou, je každý z nich třeba
sledovat jinými postupy, protože má jiný způsob
vzniku recidiv. Proto znalost příčin jejich vzniku
je podstatná pro volbu správné léčby pro
jednotlivého pacienta.
Vyšetření se provádí buď z DNA bílých
krvinek, které získáme jednorázovým odběrem
žilní krve, nebo z bločků nádorové tkáně, která je
odebrána při operaci.
Tím druhým je skutečnost, že vyšetřením
podstaty nádorové nemoci můžeme provést
genetické poradenství a odpovědět u zdravých
příbuzných na důležité otázky, kterými jsou
„čeká také mě onemocnění rakovinou?“, „Jak se
mám zachovat, abych neonemocněl?“
V některých laboratořích je zvykem odebrat
ještě druhý, kontrolní vzorek, aby se vyloučilo
riziko vzniku laboratorní chyby. Protože se jedná
o velmi složité analýzy, trvá stanovení
genetického testu až 6 měsíců.
19
ŽIVOT SE STOMIÍ
jsme
se
zeptali
MUDr.
Zdeňka
Kojeckého, Ph.D., produktového specialisty
divize OPM.
Pane doktore, mám obligátní otázku. Proč B Braun zvolil partnerství právě pro web
www.stomici.cz?
4. Jakým způsobem ovlivní výsledek testu můj
další život?
Pokud je u přímých příbuzných nalezena
mutace v cílových genech, pak další testované
zdravé osoby mají 50% riziko nezdědit tuto
vlohu. Tyto „šťastné“ osoby pak nemusejí být
specificky sledovány, a jejich riziko onemocnění
je shodné s rizikem u běžné populace.
Společnost B. Braun Medical působí jako
dodavatel stomických pomůcek v České
republice již téměř dvacet let. Postupně se
snažíme stále více komunikovat jak se
zdravotnickým personálem, tak i s konečnými
uživateli, tedy pacienty. V dnešní době stále více
lidí využívá internet nejen pro získávání nových
informací, ale také pro komunikaci a sdílení
svých zkušeností. Proto vznikla
myšlenka
komunitního
webu
určeného
pacientům
s onemocněním vedoucím ke stomii, jejich
rodinám i přátelům, kteří se chtějí o nemoci
dozvědět víc. Zveřejněné informace zastřešují
zdravotníci, zejména pak stomické sestry, které
s pacienty na webu www.stomici.cz diskutují
prostřednictvím poradny.
U druhé poloviny osob je mutace nalezena, a
to znamená vysoké riziko nádorem onemocnět,
nebudu-li provádět žádné zvláštní kroky. Pro
familiární polypozu je to 100% jistota
onemocnění, pro HNPCC 80% pravděpodobnost.
Tyto osoby proto musejí být sledovány ve
specializované ambulanci, která bude provádět
takové kroky, aby nádor vůbec nevznikl, anebo
pokud již má vzniknout, aby byl odhalen včas.
Aby nádor nevznikl, provádí se chirurgické
operace, které orgány v riziku nádoru odstraňují
(střevo nebo dělohu – po dokončení
reprodukčního věku). Lze také podávat určité
léky, které výskyt nádorů omezují.
Můžete říci, co konkrétně stomický pacient na
webu najde?
Aby se nádor našel včas, provádí se půlroční
kontroly ultrazvukem, krevní testy (stanovení
nádorových
markerů),
roční
kontroly
kolonoskopií a některá další vyšetření.
Na webu www.stomici.cz pacienti naleznou
aktuální odborné informace o svém onemocnění,
mohou se zapojit do komunity lidí s podobnými
problémy a sdílet své zkušenosti s ostatními.
Důležitou součástí webu je poradna. Pacientům i
ostatním návštěvníkům na jejich dotazy
odpovídají nejen stomické sestry a sexuolog, ale
s naším právníkem zde mohou návštěvníci řešit i
právnické otázky z oblasti zdravotnictví.
Doc. MUDr. Jan Novotný, Ph.D.,
Onkologická klinika VFN a 1. LF UK
www. stomici.cz
Rozhovor se Zdeňkem
Kojeckým, produktovým
specialistou divize OPM
společnosti
B - Braun
Medical o tom, jak se
rodila myšlenka komunitního webu, pro koho je
určen a co všechno
uživatelům přináší.
Pomůže obsah webu pacientům lépe snášet
řešení jejich zdravotního problému – život se
stomií?
Hlavním smyslem komunitního webu je
sdružovat návštěvníky s podobnými zájmy nebo
problémy. Pacienti se stomickým onemocněním
poznají, že v tom nejsou sami a že mohou
otevřeně diskutovat o svých aktuálních
problémech. Www.stomici.cz v rámci své
komunity fungují podobně jako facebook. Lidé,
kteří chtějí, se mohou zaregistrovat, nahrát si
svou fotku, uvést o sobě základní informace a
navázat kontakt s ostatními. Stejně tak však
mohou návštěvníci na komunitním webu
komunikovat i anonymně. Je to pouze na nich.
Na nebi internetové
osvěty v otázce stomií se objevila nová hvězda –
web www.stomici.cz . Stránky, které jsou plné
potřebných a užitečných informací o všech
oblastech onemocnění a s tím spojených
zdravotních obtíží. Generálním partnerem webu
je Skupina B-Braun. Z jakých důvodů se lidé z
„Braunu“ rozhodli podpořit právě tento web,
20
ŽIVOT SE STOMIÍ
Předsedkyně republikového občanského sdružení
stomiků ILCO dobře ví, o čem mluví. Jí samotné
bylo 49 let, když se od lékařů dozvěděla, že trpí
rakovinou tlustého střeva.
Mluvili jsme o poradně. Na co všechno se
mohou návštěvníci ptát?
Na stránkách fungují odborné poradkyně
z řad zkušených stomasester. Odpovídají na
konkrétní problémy daného pacienta. Diskutují
však i o obecnějších tématech typu co jíst a pít,
jak trávit volný čas, řeší otázky sportu apod.
Návštěvníci mohou oslovit také sexuologa či
právního poradce.
Jaký je váš osobní
www.stomici.cz?
dojem
ze
První ji varoval léčitel
Tehdy žila paní Marie opravdu naplno,
starala se o pětičlennou rodinu (nejmladší dceři
bylo 13 let, prostřednímu Tomášovi 20 a
nejstarší Janě 21 let), pracovala na úřadě a práce
ji bavila. Dvakrát týdně chodila cvičit,
navštěvovala divadla, výstavy. Starala se
o nemocnou manželovu maminku.
Pro velké bolesti zad ve 42 letech musela
přestat hrát košíkovou. „Podle rentgenu jsem ale
měla záda v pořádku, žádné prášky ani injekce
výrazněji nezabíraly. Pomáhala jsem si cviky na
páteř, občas navštěvovala rehabilitace nebo
masáže, záda nepřetěžovala. Bylo mi 47, když mi
jeden léčitel sdělil, že můj problém není páteř,
ale tlusté střevo“, vzpomíná paní Marie.
stránek
I po letech si vybavuje zvláštní situaci, kdy
se jí dotyčný muž jen dlaní blížil k zádům.
Možná proto mu tehdy příliš nevěřila. Dva roky
nato se ukázalo, že měla. „Kdybych šla na
preventivní vyšetření střev o ony dva roky dříve,
možná by lékaři odstranili rostoucí polyp a
vyhnula jsem se tak nepříjemné léčbě zhoubného
nádoru,“ netají se žena.
Vzhledem k mé dlouholeté chirurgické praxi
a komunikaci s pacienty se mi web, a zejména
jeho záměr, líbí. Ale to není tak důležité,
podstatná bude návštěvnost webu samotnými
pacienty a také zdravotníky, kteří stomická
onemocnění léčí. My se budeme snažit, aby zde
návštěvníci webu našli články a rozhovory
s předními odborníky z řad lékařů a sester a
vtáhli je tak do problémů, které řeší jejich
pacienti mimo ordinaci.
Preventivní vyšetření na přítomnost krve ve
stolici vůbec nebolí a není třeba bát se ani
kolonoskopie – vyšetření sondou do konečníku a
tlustého střeva.
Ing. Lucie Kocourková,
tisková mluvčí B-Braun
Operací můj život neskončil, jen se
proměnil
Rozhovor s Marií Ředinovou pro čtenáře
magazínu Moje rodina, přílohy Deníku 14/2011.
Když se řekne stomik, určitě si řada lidí
představí něco, co souvisí se zubařským křeslem.
Se stomatologií je společný pouze základ slova
pocházející z řeckého „stoma“, což znamená
ústa, v přeneseném významu pak díra či otvor.
„Stomici jsou lidé s dočasně nebo trvale
vyvedeným střevem nebo močovodem. Jen
v České republice nás je zhruba 10 tisíc,“
vysvětluje inženýrka Marie Ředinová (58).
Marie (vlevo) blahopřeje Rie Smeijers ke zvolení
prezidentem EOA
21
ŽIVOT SE STOMIÍ
„O stomii se musíte starat velmi brzo po
operaci. Ošetřujete ránu, která vůbec není pěkná.
Mě osobně bylo špatně z toho pohledu na ránu,
na to, co z ní nekontrolovatelně vychází a když
jsem se u zrcadla koukla na své břicho,
omdlévala jsem“, přiznává paní Marie.
Mami, ty brečíš?
Když Marie s velmi vážnou diagnózou tehdy
přišla od lékařů domů, nebyla to vůbec ta veselá
a usměvavá osoba. „Doma byl manžel a syn
Tomáš. Ten se na mě podíval a řekl: Mami, ty
brečíš? V tu chvíli mi došlo, že nikdo není
zvědavý na uplakanou maminku a rozhodla jsem
se, že takhle ne,“ vypráví s odstupem času už
klidně žena se stříbrnou hřívou vlasů.
Střeva máme všichni
Trvalo několik měsíců než se začala nové
situaci přizpůsobovat. „Nejvíc mi pomohlo právě
setkání s lidmi, kteří mají vývod pětadvacet,
třicet let. Byli skvělí,“ říká žena.
Následovala řada vyšetření. Podstoupila
operaci, ozařování a chemoterapii. Rozhodla se,
že se začne starat o svůj vnitřní klid a tělo zacílí
na uzdravování. „Jen jsem nevěděla, kam si jít
pro vnitřní sílu, nikoho s takovou diagnózou
jsem neznala. Měla jsem naštěstí kamarádku,
která měla už dvakrát rakovinu prsu a ta mě
chápala. Už tím mi ohromně pomohla,“ zaloví ve
vzpomínkách paní Marie a zavzpomíná také na
knihu Miluj svůj život, která ji inspirovala
k uzdravujícím větám před usnutím a pomohla
udělat pořádek v hlavě.
I z toho důvodu se vedle zaměstnání a péče
o rodinu včlenila také do práce ve sdružení
stomiků ILCO, kterému dnes předsedá a které
má svou základnu v řadě míst republiky. Dnes
umí sama dodávat sílu ostatním a vlastním
příkladem přesvědčuje, že život s vývodem by
neměl být tabu. „Všechno, co je spojeno
s vyměšováním, jako by neexistovalo. To bych
chtěla změnit. Vždyť střeva máme všichni a měli
bychom o ně pečovat, s nimi souvisí nejen naše
imunita, ale často i náš život.“
Se stomií se dá i plavat
Marie mluví o věcech otevřeně, nic netají a
ukazuje sama na sobě, že se stomií se dá
k překvapení veřejnosti třeba i plavat nebo
cestovat po světě. „Jen musíte být na všechno
dobře připraveni a musíte být schopni možné
problémy řešit kdekoliv, nejen v pohodlí
domova. Pomůcky na to existují," tvrdí žena.
Hlasování obouruč. Na kongresu EOA mělo
České ILCO 4 hlasy.
Za naději a pomoc, kterou rozdává, získala
před více než rokem cenu s krásným názvem
Křesadlo. Toto ocenění dostávají dobrovolníci obyčejní lidé, kteří dělají neobyčejné věci. „Té
ceny si neobyčejně vážím. Když se vám podaří
vyrovnat se s jakoukoli nemocí, překonat ji,
získáte nový pohled na svět i na život. Budete
rádi, že žijete, nebudete se zatěžovat zbytečnými
starostmi. Každý den je krásný,“ zdůrazňuje paní
Marie.
Pohled na břicho mě ničil
Pro
statečnou
paní
Marii
bylo
vysvobozením, když se konečně setkala se stejně
postiženými lidmi. Tak jako ona žíli s vývodem
z tlustého střeva, tzv. stomií.
„Nejdřív je to o tom zmíněném pořádku
v hlavě, dokázat přijmout léčbu, zbavit se obavy
o život a naučit se radovat z dobrých věcí. Když
se dnes ohlédnu, je to jasné: viděla jsem, slyšela,
měla dobrou rodinu, přátele, práci, kde na mě
čekali, prostě měla jsem pro koho žít,“ nadechne
se žena k dalšímu vyprávění. Přitom ale
nezastírá, že je těžké vyrovnat se s takovou
změnou těla.
Spouštěčem každé nemoci je stres, proto
přeji všem, aby se netrápili tím, co vyřešit
nemohou, a věci, které řešit lze, řešili
s rozvahou. Žijte přítomností, nemučte se tím, co
bylo. Přeji všem pevné zdraví.
Rozhovor zaznamenala
Vladislava Tomanová, redaktorka Deníku
22
ŽIVOT SE STOMIÍ
Po šesti letech se narodila druhá holčička.
Mrzí mě, vzhledem k přirozenému procesu
stárnutí, že už nemám tolik elánu a nápadů. Ale
stále se raduji z obou dětí, každý nový den je
vzácností. Těší mě pozorovat jejich pokroky.
My se nedáme, my se uzdravíme!
Můj příběh.
Před patnácti lety se mně přestalo dařit,
zažívací potíže, únava, nechutenství mě
provázely denně. V té době jsem již byla
v důchodu, ale dále jsem pracovala v recepci
Telecomu.
Proto přeji všem postiženým odvahu a vím,
že vše dobře dopadne. Bojujte, neskládejte
zbraně. Loučím se s Vámi slovy pana Kaplana
z Rostenovy humorné knížky: „Hlavu do
vejšky!“
Chodila jsem po ordinacích i nemocnicích,
výsledkem bývala gratulace, že o žádnou
zhoubnou chorobu nejde. Ale potíže nemizely,
naopak nabíraly na intenzitě. Nakonec jsem
navštívila privátní ordinaci sympatického
manželského páru a vyšetření se rozhýbala. Pátý
den večer se ozval telefon a lékařův hlas:
„Musíte se pochlapit, je to ono“.
Majka, Praha, duben 2011
Nemohu nevzpomenout, nemohu
zapomenout
Kde jsou ty doby, kdy jsme s maturitním
vysvědčením v kapse vyběhli ze třídy a říkali si:
„Teprve teď nám všechno začíná, aniž jsme
přesně věděli, co a jak bude.“
Začala jsem panikařit, ale lékař mě uklidnil,
druhý den ať přijdu pro dokumentaci a jsem
objednaná na kliniku onkologie na ozařování. To
jsem absolvovala v letních měsících, pak oddech
a koncem září operace.
V každém případě nás v tomto věku ovládl
pocit, že nám svět leží u nohou, před námi jsou
nekonečné plantáže možností a stačí nám
kývnout prstem a hned budeme mít všechno, nač
si vzpomeneme. Byli jsme mladí a zamyslet se
v té době co přijde v budoucnu, jaký reálný život
nás čeká po padesátce či šedesátce, na to jsme
vůbec nemysleli. Chtěli jsme tehdy pročistit
vzduch, který pohne se společností, měli jsme
křídla rozevřená k letu, dobývat svět. Byli jsme
bezstarostní, trochu blázniví, trochu i naivní, bez
zkušeností, aniž bychom věděli, kde je naše
místo v životě. Měli jsme v sobě ještě kouzlo
mladické krásy, ale i šarmu, věděli, co nám sluší.
Do období nejistoty mně naši mladí v září
oznámili, že čekají miminko, a to pro mě byla
obrovská motivace žít a radovat se z prvního
vnoučete.
Všechno dobře dopadlo, můj lékař mě
operoval a celý tým se profesionálně a s lidským
pochopením staral o mé uzdravení. Po pobytu na
JIP jsem byla přeložena na šestilůžkový pokoj
s podobně postiženými kolegyněmi. Sešel se tam
opravdu ideální spolek. Ráno jsme se vzbouzely
skandováním hesla: „My se ne-dá-me, my se
uzdra-ví-me!“ Po týdenním až desetidenním
pobytu jsme se rozcházely a přály si navzájem
statečnost a trpělivost.
Zkrátka mysleli jsme si o sobě , že jsme
k „nakousnutí“. Přišlo i období , kdy jsme se
naučili „čarovat“ se svým tělem, začali být lovci
krásných žen, kdy se nám podařilo najít tu
správnou a založit rodinu.
Po rekonvalescenci jsem opět nastoupila do
práce a těšila se na přírůstek v rodině. V dubnu
se na Jiřího tátovi a dědovi k svátku narodila
holčička. Její maminka toužila vrátit se brzy do
zaměstnání, aby neztratila kontakt s rychle se
rozvíjející medicínou – nejdřív na jeden den
v týdnu a pak dní přibývalo.
Stalo se však něco neočekávaného,
nepříjemného, s čím mnohý z nás nepočítal, co
v nás vyvolalo strach z dnů příštích. Patřil jsem
mezi ty, které tehdy postihla ta zákeřná nemoc,
rakovina tlustého střeva. Neříkám, že se mnou
nezacloumala. Ani na chvíli jsem si nechtěl
připustit, že ta „hradba“, která se mi postavila do
cesty, měla ve mně vzbudit dojem, že se mi
zhroutil svět. Mé sny a představy o životě
odletěly někam v dál, do nekonečna. Vnitřní síla
mě zatím nikdy neopustila, mohu říct, že mě
V té době jsem se o holčičku starala a mohu
říct, že jsme si to obě užily – hodně výletů,
příhod, objevů, legrace i recese. Vynahradila
jsem si to, co jsem se synem nestihla. Byly to
opravdu šťastné chvíle a já úplně zapomněla na
vážné onemocnění, které se, doufám, už nevrátí.
23
ŽIVOT SE STOMIÍ
tiše vše snášejí. Může se na nich i dřevo štípat a
hlava nehlava zavádět necitlivé sociální reformy.
neopustila ani tehdy. Vždyť kolem nás bylo tolik
laskavých lidí.
Jirka, Tábor
A pomohli. Byli to především lékaři, kteří již
pomohli i jiným a já věřil, že pomohou i mně.
Starostlivá péče i úsměv sestřiček – to byla také
ta „síla“, která pomohla. Nicméně bylo hlavně na
mně, abych bojoval sám se sebou a stal se
vítězem. A já bojoval.
Starého psa novým kouskům
nenaučíš
Nedávno syn se snachou odjeli na měsíc do
ciziny a svěřili mi do péče jejich tři ratolesti ve
věku adolescentů s ještě pubertálními projevy. Se
vší vážností jsem se pustila do vedení
domácnosti, ale běda! Zjistila jsem, že je na
vysoce automatizované úrovni, která je bez
předešlého studia problematiky pro mne
španělskou vesnicí. Nikdo z rodiny mě
neinstruoval a neprovedl zapeklitými prostorami.
Nebylo tehdy nemožné, abych nedosáhl
toho, čeho jsem chtěl dosáhnout. Chtělo to mít
jen silnou vůli, odvahu a chuť, najít si cestu do
vlastního světa a hlavně být dravcem.
Říká se, že na jakoukoliv změnu není nikdy
pozdě, v žádném věku. Posune nás to dál a my se
budeme cítit šťastnější, spokojenější. Nesmíme
ale zapomenout na ty, kdo nám pomohli vejít do
„nového“ života, splnit svoje představy, své sny
a všechna naše dávná přání.
Trable začaly s vysavačem, jednalo se
o plochého sveřepého a zlomyslného netvora,
který se samovolně pohyboval a hltal prach a
nečistoty. Běda však, když se mu nepovedlo
vetřít se pod nábytek, který mu znemožnil další
pohyb. Začal se vrtět a spílat mi v německém
jazyku. Podařilo se mi skříňku nadzvednout a on
si to namířil pod komodu v očekávání bohaté
krmě. Tam se ovšem zasekl a snažil se mě
znemožnit opět německým hartusením. Svojí
malou silou jsem nestačila komodu uvolnit, a tak
nezbylo nic jiného než vyprázdnit zásuvky,
vyjmout je a dosáhnout kýženého úspěchu –
vysvobození bublajícího netvora. Konečně byl
sytý a uklidnil se.
Nikdy, prostě nikdy nemohu zapomenout na
ty „zlaté“ ruce lékařů a stále se usmívající
sestřičky. Jen díky jim, jejich péči mohu opět
chodit po této zemi, opět si vychutnávat život a
být ten nejšťastnější člověk na světě.
Josef Mazur, Cheb
Poučené pacienty raději ne?
Se stomiky se setkávám již řadu let velice
často a to jako pořadatel a nebo jen účastník
setkání. Je velice zajímavé, že v některých
městech, větších či menších, se účastní i místní
stomasestry a lékaři obeznámení s problémy
stomiků. Je vidět, že je osud pacientů s trvalým
vývodem zajímá a věnují tomu i svůj čas.
I stomik má v tu chvíli odvahu se zeptat na to, co
by jindy nevyslovil.
Protikladem jsou města, kde absenci
místních stomasester a lékařů nahrazují
odborníci z nemocnic vzdálených i stovky
kilometrů. Bylo by možno říci, že je výsledek
stejný? Já si myslím, že není. Několik desítek
stomiků s nelehkým osudem by přeci mělo stát
za to, aby si jejich lékař a nebo stomasestra pro
ně udělala jednou či dvakrát čas i mimo
nemocnici. Vždyť taková výměna informací a
poznatků by měla prospět oběma stranám.
Další problém se objevil při praní – jak
prádlo umístit do sušičky a zvolit správný
program. Naštěstí tu byla zahrada. Honem koš,
kolíčky a díky příjemnému počasí se prádlo
radostně třepetalo na šňůře.
Proč to není pravidlem, to nedovedu
vysvětlit. Možná, že pro naše zdravotnictví jsou
vhodnější nepoučení a nezkušení pacienti, kteří
24
ŽIVOT SE STOMIÍ
byly na talíři. K ochucení pálivé koření,
k zakousnutí placka paprikového toastu. Navíc
sáček s kávou, cukr, sůl, zápalky, ovocné pyré,
prášek na limonádu, plastikový příbor a jiné.
Ale to nebyly poslední trampoty, bylo
avizováno, že babi uvaří a upeče něco dobrého.
Hle – indukční sporák, zase knoflíčky, tlačítka,
zvláštní nádobí – co s tím? Dole v domě jsem
objevila místnost s kuchyňským koutem a tam
klasický elektrický sporák. A tak hurá, hrnce,
kastroly, plechy, potraviny nahoru dolů po
naleštěných schodech, až bylo hotovo.
Do toho se ozval telefon, dle zvuku jsem
našla dalšího netvora. Z panelu na mě svítila a
mrkala různá světýlka. Co si počít? Co stisknout,
co zvednout? Raději jsem za tím zázrakem
zavřela dveře.
Konečně jsem se usadila, abych si v klidu
přečetla noviny s jedinou vymožeností – brýlemi
na nose.
Když k večeru přišla vnučka, všimla si hory
vypraného a na slunci usušeného prádla. Dala mi
dobrou radu: „Babi, než začneš žehlit, dej
žehličku do vajíčka.“ Proboha, do jakého
vajíčka?!
Pro zajímavost - je nutno většinu obalů
rozříznout nožem, jsou velmi pevné. Celkově
musím říci, že na můj vkus a střídmé stravování
je jídlo hodně přepaprikované až pálivé. Žízeň
jsem dostal už při jídle a trochu jsem se i zapotil.
Zvědavost je ale zvědavost a tak jsem rád, že
jsem to vše zkusil.
A já se těším nesmírně do chalupy, až budu
do kamen přikládat polínka a šišky, řádit
s březovou metlou, valchou a dešťovou vodou.
O svých pozdně životních trampotách budu
povídat veverkám, ptáčkům a ježčí rodince. Ti se
nasmějí!
J. Vokatý, ILCO Tábor
Naše putování po Novém Zélandu
v únoru 2011
Majka, FIT-ILCO Praha
Přistáli jsme po 42 hodinové cestě v letadle a
čekání na letištích v Dubaji, Kuala Lumpur a
Melbourne, v Aucklandu na Severním ostrově
Nového Zélandu. Tam jsme si vyzvedli
objednaný Campervan a vydali se na cestu.
Proč to neochutnat?
Jsem z generace, která ještě strávila na vojně
celé dva roky. Při setkání pamětníků se
samozřejmě stočí i řeč na nezapomenutelné
topinky pečené na kostce tuku, černou bryndu
z kostky jako kafe a jiné. Někde se jedlo i lépe.
Jeli jsme jižně na Hamilton. Protože se
blížila noc, zastavili jsme u jezera Waikare ve
vesnici Te Kauwhata. Kemp tam nebyl, ale
u ragbyového hřiště byla malá sociálka, takže
jsme se mohli umýt a hned jsme zalehli. Sice ne,
jak ve vlastní posteli, ale jsme na poznávačce,
takže se uskrovňujeme.
Na cvičení v terénu vše doplnily konzervy,
tak zvaná ká-déčka a většinou tvrdý chleba. Tak
nějak jsem se zmínil, že by mě zajímalo, jak je to
dnes, ale nikdo to přesně nevěděl. Dotaz si vzal
za své můj kamarád a za měsíc jsem měl doma
uzavřenou misku z alobalu, část stravní dávky
českého vojáka kde bylo po vyklopení a ohřátí
v misce docela dobré rizoto.
Ráno jsme ve vesnici nakoupili a jeli do
Hamiltonu, Cambridge, s cílem Rotorua. Prošli
jsme město, obešli kus jezera, našli kemp a pak
se vydali do Whakarewarewa národního parku
s termálními prameny, jezírky a gejzíry.
Nejznámější je gejzír Pohutu. Kromě termálních
center jsou zde stavby a obydlí Maurů, kteří
v této oblasti žijí.
Navíc byl přibalen stravní balíček americké
armády v papírové krabici s mnoha plastovými
obaly a pytlíčky. Měl jsem problém přijít na
samoohřívací systém aktivovaný nalitím trochy i
lidské tekutiny. Postupně se to podařilo a špagety
25
ŽIVOT SE STOMIÍ
v překrásném zálivu a náš zážitek byl umocněn
sportovními hrami mladých lidí, kteří veslovali
na dlouhých lodích, cvičili, skákali do vody, byli
velmi veselí, což k mládí patří. Lidé na nás
působili dobře, jsou milí, ochotní. K večeru jsme
sehnali kemp, udělali si tam večeři a šli brzy
spát, protože druhý den ráno jsme odplouvali
trajektem na Jižní ostrov.
Cookův průliv byl klidný, my fotili, kochali
se a byli okouzlení vstupem na Jižní ostrov.
Z přístavu jsme se vydali podél řeky Wairau
k Westportu. Navštívili jsme Národní park
Paparoa, vesničku Punakaiki, Packens Roks
(palačinkové skály). To bylo také moc pěkné a
ojedinělé. Naše cesta pokračovala k parku
Fjorland, do Te Anau k Milford Saundu.
Gejzír Pohutu v národním parku Rotorua
Z damaroňů jižních vyřezávají řezbáři sochy,
lodě, výzdoby, ozdoby, moc krásné věci a jsou
velmi šikovní při práci. U recepce byly
obchůdky s nabídkou různých suvenýrů, šperků,
kožešinových textilií, fotografií, videokazet, no,
člověk nevěděl, kam má dát oči. Park není velký,
ale člověk tam může strávit celý den a pořád
objevuje nové.
Tam jsme se projeli lodí po fjordu, předtím
si prohlédli zrcadlová jezera Miror a vodopády
Chamst. Jeli jsme za silného deště a ze všech
stran po skalních útesech teklo obrovské
množství vody, silné i slabší vodopády, no
úžasné. Když jsme pluli lodí po fjordu, bylo
naštěstí po dešti a my mohli užívat okolí,
pozorovat tuleně a radovat se z odrazů vysokých
skal ve vodě.
Druhý den jsme pokračovali v cestě do WaiO-Tapu, termální oblasti po sopečné činnosti a
tam se po jednotlivých trasách prošli takovým
malým Yellowstone. Zde jsme si počkali na
vodotrysk Lady Knox. Pak už jsme pokračovali
k jezeru Taupo, k parku Tongarino, kde jsme si
druhý den udělali šestnácti kilometrový trek
mezi sopky s nádherně zbarvenými štíty od černé
k hnědé až červené. To byl velký zážitek, v mém
životě snad největší.
Z Franktonu jsme jeli do Cromwellu,
Omaramy, kde jsme se dozvěděli o zemětřesení,
které postihlo Christchurch a zničilo střed a
sever města. My se do tohoto města chystali další
den. Do města s tímto neštěstím jsme nenahlédli,
protože koukat na hrůzu by nebylo lidské. Asi 50
km nad městem jsme zakempovali a dělali si
trochu obavy, zda se země ještě nebude třást.
Ráno jsme odtud rychle ujížděli ke Kaikouře.
Ale chyba lávky, panika vyvolaná zemětřesením,
způsobila, že jsme u žádné pumpy nedostali
benzín a musili zůstat v kempu.
Druhý den ráno jsme už doplnili zásoby
benzínu a hned jeli dál do Pictonu, kde jsme si
udělali ještě výlet po Queen Charlote Drive,
krásné serpentině s výhledem na moře, jeho
zálivy, krásné kopce. Z jednoho vyhlídkového
Pointu jsme stezičkou sešli po 10 minutách
k moři a vykoupali se. Ke koupání jen tolik, že
Nový Zéland není moc na koupání. Je to divoké
pobřeží, s chaluhami, řasami, větvemi a kmeny.
Vstup do moře je prudký, vysoké vlny a studená
voda.
Sopka Tongariro v národním parku Tongariro
Odtud jsme jeli k Palmerston Nord,
Mastertonu a do Wellingtonu, hlavního města
Nového Zélandu. To je nádherné město
26
ŽIVOT SE STOMIÍ
Tohle se nás netýká
Příznaky stárnutí:
1. Spíš odděleně od svých zubů.
2. Chceš si vyzout ponožky a zjistíš, že
je vůbec nemáš na nohách.
3. Z postele se postavíš až na druhý
pokus.
4. Jedeš na dovolenku, ale unavíš se
dříve, než utratíš peníze.
Fjord se skalním útvarem Mitra Pick
5. Svým dětem říkáš věci, které ti říkali
tvoji rodiče a co tě vždy rozčililo.
Ale dál k cestě. Přejeli jsme Stratford a
Inglewood a tam jsme v navigaci udělali chybu a
místo abychom jeli k pobřeží, tak nás silnice
vedla do velké divočiny. Nejříve jsme jeli po
asfaltce, pak se to změnilo ve štěrkovou cestu,
nikde žádná vesnička, nebo obydlí, jen ohrady
s ovečkami, kravičkami, jeleny. Dál pak už ani
to, úplná džungle, na jedné straně úzké silničky
skály a na druhé propast. Do toho se ještě
v zatáčkách dostalo protijedoucí auto, které jelo
rychle a nedalo se zastavit na dotaz. No, byl to
adrenalin.
6. Tvoje představa vzpírání - postavit se
ze stoličky nebo z křesla.
7. Mnohem více času uplyne, než si
odpočineš, než za jaký ses unavil(a).
8. Vzpomínky se ti krátí, stížnosti
prodlužují.
9. Dvě hodiny hledáš brýle, které máš na
hlavě.
Dojeli jsme asi po osmdesáti kilometrech
konečně do vesničky Whangamomona, kde bylo
na tabuli napsáno „Na konci světa“ a sláva - byl
tam kemp. Takže jako jediní jsme se tam ohlásili
a koukali jsme, jak to bylo vybavené. Skutečně
tam bylo všechno. A ta noc s hvězdami,
nezapomenutelné. Dělali jsme si naději, že zde
uvidíme nočního ptáka kiwi, ale to se nám
nesplnilo.
10. Zakousneš se do masa a zuby ti
zůstanou v něm.
11. Zanechal(a) jsi všechny zlozvyky, ale
vůbec se ti nepolepšilo.
12. V adresáři se ti objevuje více jmen,
které se začínají na Dr.
13. Lékárník je tvůj nejnovější přítel.
Poslední den našeho pobytu jsme věnovali
prohlídce Aucklandu a viděli z 1,5 milionového
města především Sky Tower - 228 m vysoká věž
je dominantou a z ní je vidět přístav, parky,
zástavbu. Jsou tam kavárny, restaurace, zajímavé
obchůdky.
14. Sedíš v houpacím křesle,
nedovedeš ho rozhoupat.
ale
15. Všecko tě bolí a co tě nebolí, to už
nefunguje.
Po prohlídce jsme pak šli vrátit auto a
nechali se dovézt k terminálu, odbavili se a
v tranzitu počkali na náš let. Tím jsme se
rozloučili s Novým Zélandem a vypravili se na
zpáteční cestu domů. Bylo to velké poznání,
škoda jen, že je to daleko a nemůžeme stihnout
tento výlet zopakovat.
Tím nechceme říci, že jsi starý(á), jen
ti druzí jsou mladší! Pokud se tě netýká
aspoň jeden bod, jsi ještě mladý.
Všimni si, jak velkým písmem je to
napsáno, aby se ti to lépe četlo.
Jana, Klub stomiků Brno
27
ADRESÁŘ
ADRESÁŘ
EOA – Evropská asociace stomiků
Jmenovaný spolupracovník výkonné rady
Doc. RNDr. Vladimír Kleinwächter, CSc.
Šmídkova 5a, 616 00 Brno
tel.: 543 248 517, 604 735 717
e-mail: [email protected]
Web: www.ostomyeurope.org
dobrovolné sdružení stomiků České republiky
Výbor
předseda
Ing. Marie Ředinová
Vratislavova 9, 128 00 Praha 2
tel.: 221 982 434, 728 870 963
e-mail: [email protected]
hospodář
Marta Veselá
Na Dolinách 5/18, 147 00 Praha 4
tel. 724 047 505
e-mail: [email protected]
1. místopředseda
mediální politika sdružení, Zpravodaj, Internet
Doc. RNDr. Pavel Kreml, CSc.
Francouzská 6015, 708 00 Ostrava - Poruba
tel.: 596 994 175, 737 588 111
e-mail: [email protected]
2. místopředseda
styk s odbornou veřejností (lékaři, stomasestry)
MUDr. Karel Tyrpekl
Ke Křížům 19, 350 02 Cheb
tel.: 354 422 995, 605 281 083
e-mail: místopř[email protected]
člen výboru
mezinárodní styk, spolupráce s EOA a IOA
Alice Křepínská
Šumavská 19, 120 60 Praha 2
tel.: 602 293 671
e-mail: [email protected]
člen výboru
styk a spolupráce s kluby
Jiří Vokatý
Budovatelů 2619, 390 02 Tábor
tel.: 606 241 819
e-mail: [email protected]
člen výboru
Milan Bernard
Mariánská 420, 261 01 Příbram VII
tel.: 605 540 622
e-mail: [email protected]
člen výboru
Josef Matoušek
Svatopluka Čecha 1233, 751 31 Lipník n. Beč.
tel.: 602 567 403
e-mail: [email protected]
Revizní komise
předseda
Pavel Elbl
Antonína Sovy 11, 747 05 Opava
tel.: 777 625 014
e-mail: [email protected]
člen
Pavel Trešl
Buzulucká 2352, 390 03 Tábor
tel.: 604 479 464
člen
Marie Ruczová
Čs. Armády 1471, 470 01 Česká Lípa
tel.: 602 459 138
e-mail: [email protected]
28
ADRESÁŘ
Členské kluby stomiků
Klub stomiků Brno
Ing. Jana Strnadová
Pavlovská 9
623 00 Brno
tel.: 603 540 786
e-mail: [email protected]
web: stomici-brno.webgarden.cz/
Klub stomiků ILCO Brno
Jana Kuchtová
Zahradníkova 2/8
611 41 Brno
tel. 739 845 134
e-mail: [email protected]
Klub stomiků Česká Lípa
Marie Ruczová
Čs. Armády 1471
470 01 Česká Lípa
tel.: 602 459 138
e-mail: [email protected]
ILCO Cheb, při nemocnici Cheb
Vlastimil Pilmajer
Havlíčkova 25
350 02 Cheb
tel.: 354 422 995, 605 281 083
e-mail: [email protected]
Klub stomiků Karlovy Vary
Jan Potužák
Na Vyhlídce 32
360 01 Karlovy Vary
tel.: 353 227 628
e-mail: [email protected]
ILCO Kladno
Lenka Čermáková
Náměstí Sítná 3106
272 01 Kladno
tel. 724 529 061
e-mail: [email protected]
Klub stomiků Kroměříž
Klub stomiků okresu Nový Jičín
Jaroslav Pecha
Bělotín 115
753 64 Bělotín
tel.: 775 997 248
e-mail: [email protected]
Ukončil svoji činnost.
Slezský klub stomiků Opava
Pavel Elbl
Antonína Sovy 11
747 05 Opava
tel.: 777 625 014
e-mail: [email protected]
Slezský klub stomiků Ostrava
Doc. RNDr. Pavel Kreml, CSc.
Francouzská 6015
708 00 Ostrava-Poruba
tel.: 737 588 111, 597 324 175
e-mail: [email protected]
web: www.ILCO.cz/Ostrava
FIT ILCO Praha
Ing. Marie Ředinová
Vratislavova 9
128 00 Praha 2
tel.: 728 870 963
e-mail: [email protected]
web: www.stomici-praha.wz.cz/
Klub stomiků Prostějov
Petra Sružková
Lidická 8
796 01 Prostějov
tel.: 721 881 484
e-mail: [email protected]
web: www.stomici-prostejov.cz
29
ADRESÁŘ
Klub stomiků Přerov
Josef Matoušek
Svatopluka Čecha 1233
751 31 Lipník nad Bečvou
tel.: 602 567 403
e-mail: [email protected]
web: www.ilco-prerov.cz/
ILCO Příbram
Milan Bernard
Mariánská ul. 420
261 02 Příbram VII
tel. 605 540 622
e-mail: [email protected]
web: www.ilcopribram.wbs.cz/
ILCO Tábor
Zdena Šabatková
Husinecká 940
390 02 Tábor
tel.: 723 548 405
e-mail: [email protected]
Klub stomiků ILCO Vysočina
Marie Dvořáková
Dvořiště 1032
593 01 Bystřice nad Pernštejnem
tel.: 731 409 625
e-mail: [email protected]
Klub stomiků při Baťově nemocnici Zlín
Marie Martincová
Nivy II 4241
760 01 Zlín
tel.: 577 430 982, 721 096 151
e-mail: [email protected]
web: www.stomici-zlin.webgarden.cz
Kluby, které nejsou členy sdruženi České ILCO
Nemocnice Ústí nad Orlicí
Základní organizace stomiků Hradec Králové
Hana Škrabánková
Věra Lammrová
Nemocnice
Jungmannova 1404
562 18 Ústí nad Orlicí
500 02 Hradec Králové
tel.: 465 564 336
Dobrovolné sdružení stomiků Trutnov
Svaz postižených civilizačními chorobami
Marie Šárová
Základní organizace ONKO Strakonice
Jan Bublík
Nemocnice
Stavbařů 231
541 01 Trutnov
tel.: 499 866 241
386 01 Strakonice
tel.: 383 333 627 (večer)
ZO STOMIKA Plzeň
Ing. Adolf Kotásek
Hrádecká 3
Plzeň, 312 00
tel.: 602 365 600, 603 597 212
e-mail: [email protected]
Charita Blansko
Iveta Čipková
Sadová 2
678 01 Blansko
Klub stomiků Svitavy
Mgr. Miloslav Semela, CSc.
Mánesova 20
568 02 Svitavy
tel.: 728 781 557
e-mail: [email protected]
30