Hlasatel 17 - Společnost Richarda Wagnera Praha
Transkript
Hlasatel 17 - Společnost Richarda Wagnera Praha
Hlasatel Občasník Společnosti Richarda Wagnera v Praze Sedmnácté číslo Duben 2007 www.richardwagner.cz Vážení, Společnost Richarda Wagnera Vás letos poprvé zdraví prostřednictvím Hlasatele. A jak jste si jistě povšimli, opět v barevném provedení. 13. února proběhlo každoroční výroční shromáždění spolku, které mimo splnění obvyklých povinností nastolilo otázky dalšího směrování a dalších aktivit SRW. A to zejména ve vztahu ke dvěma budoucím událostem – volebnímu shromáždění v roce 2008 a možnému spolupořádání Kongresu RWVI v Praze, o čemž se zmiňujeme uvnitř listu. První viditelnou změnou mimo barevné formy Hlasatele by měl být program kulatých stolů. Z dosud nijak neorganizované, nevázané zábavy, by se měla skládat pouze část těchto setkání, a to část úvodní a závěrečná. Část prostřední, kdy je přítomna většina účastníků, by měla mít svůj daný program, trvající cca 60 minut. Zde by měly zaznít zajímavé ukázky, proběhnout debaty na určená témata, některé termíny budou vyhrazeny besedám s umělci.Věřím, že tato iniciativa, která vzešla zejména od mladších členů spolku, bude mít příznivý ohlas a přivede na tato setkání větší počet účastníků! Luděk Patrák Z Adlerova archivu – Lohengrin Lohengrin - Bayreuth 1989 Foto : Adlerův archiv V jednom z minulých čísel Hlasatele jsme vás informovali o archivu fotografií a materiálů s wagnerovskou tematikou, který naší společnosti věnoval pan Eric Adler z Velké Británie. Rozhodli jsme se, že podle možností budeme v každém čísle otiskovat fotografie z tohoto archivu, pokud možno vždy věnované konkrétnímu opernímu dramatu. Zde přinášíme několik snímků z inscenací Lohengrina. Naděžda Kniplová nové CD SRW Po úspěchu wagnerovského profilu Pana A. Švorce, vydaného Společností R. Wagnera v loňském roce, se zanedlouho objeví druhý výsledek naší edice nabídkových, nekomerčních CD. Bude to portrét našeho dalšího čestného člena, paní Naděždy Kniplové, připravený u příležitosti jejího životního jubilea. Jediným tématem je samozřejmě Wagnerova hudba. Vedle titulů, známých z gramofonových desek, jako jsou Wesendonck – Lieder a tři ukázky ze Swarowského Ringu, zaujme závěrečný zpěv Isoldy, který nikdy na žádném médiu nevyšel. V krátké době tak budeme mít možnost zaposlouchat se opět do mistrovské interpretace Wagnerova díla v podání českého umělce. Role Naděždy Kniplové na scénách ND Smetana: Libuše (premiéra v sezóně 1953/1954) – Libuše Janáček: Její pastorkyňa (premiéra v sezóně1954/1955) - Kostelnička Buryjovka Wagner: Bludný Holanďan (premiéra v sezóně 1958/1959) - Senta Dvořák: Rusalka (premiéra v sezóně 1959/1960) - Cizí kněžna Smetana: Dalibor (premiéra v sezóně 1960/1961) - Milada Cikker: Vzkříšení (premiéra v sezóně1961/1962) - Marie Ivanovna Beethoven: Fidelio (premiéra v sezóně 1964/1965) - Leonora Šostakovič: Katěrina Izmajlova (premiéra v sezóně 1964/1965) - Katěrina Wagner: Lohengrin (premiéra v sezóně 1964/1965) - Ortruda Britten: Albert Herring (premiéra v sezóně 1965/1966) - Lady Billowsová Janáček: Věc Makropulos (premiéra v sezóně 1965/1966) - Emilia Marty Martinů: Řecké pašije (premiéra v sezóně 1966/1967) - Vdova Kateřina Puccini: Turandot (premiéra v sezóně 1966/1967) - Princezna Turandot Musorgskij: Boris Godunov (premiéra v sezóně1967/1968) - Marina Mníšková Beethoven: Fidelio (premiéra v sezóně 1968/1969) - Leonora Janáček: Její pastorkyňa (premiéra v sezóně 1968/1969) - Kostelnička Buryjovka Smetana: Libuše (premiéra v sezóně 1968/1969) - Libuše Fibich: Šárka (premiéra v sezóně 1970/1971) - Šárka Wagner: Valkýra (premiéra v sezóně 1971/1972) - Brünhilda Matiné k poctě národního umělce Otakara Jeremiáše (sezóna 1972/1973) - sólové vystoupení Janáček: Káťa Kabanová (premiéra v sezóně1973/1974) - Marfa Ignatěvna Kabanová Musorgskij: Boris Godunov (premiéra v sezóně1975/1976) - Marina Mníšková Beethoven: Fidelio (premiéra v sezóně1975/1976) - Leonora Janáček: Její pastorkyňa (premiéra v sezóně1975/1976) - Kostelnička Buryjovka Janáček: Věc Makropulos (premiéra v sezóně 1976/1977) - Emilia Marty Verdi: Macbeth (premiéra v sezóně 1977/1978) - Lady Macbeth Puccini: Tosca (premiéra v sezóně 1980/1981) - Floria Tosca Bartók: Modrovousův hrad (premiéra v sezóně 1981/1982) - Judit Dvořák: Čert a Káča (premiéra v sezóně 1982/1983) - Kněžna Janáček: Její pastorkyňa (premiéra v sezóně 1983/1984) - Kostelnička Buryjovka Smetana: Libuše (premiéra v sezóně 1983/1984) - Libuše Martinů: Řecké pašije (premiéra v sezóně 1983/1984) - Vdova Kateřina Wagner: Bludný Holanďan (premiéra v sezóně 1985/1986) - Senta Janáček: Káťa Kabanova (premiéra v sezóně 1985/1986) - Marfa Ignatěvna Kabanova Janáček: Káťa Kabanova (premiéra v sezóně 1991/1992) - Marfa Ignatěvna Kabanova 2 Sestavil : Vít Dvořák SRW Aktuálně: Příští kulatý stůl namísto prvního pondělí v květnu proběhne již ve středu, 25.4. od 18. hodin ve Školské ulici v Therapy. Tématem bude setkání s p. prof. Kniplovou u příležitosti prezentace jejího CD. Internetová stránka SRW – www.richardwagner.cz - byla po delším čase v základních věcech zaktualizována. V současné době se chystají další úpravy a doplňky. V rámci Pražského jara 2007 provede 30. května John Fiore ve Smetanově síni „Prsten beze slov“. Repríza se připravuje na festival v Litomyšli. Šaldovo divadlo v Liberci chystá na 21.9.2007 premiéru Bludného Holanďana. V titulní roli by se měl objevit D. Hůlka. Wagnerova málo hraná opera Rienzi se objeví na podzim v Lipsku. SRW Praha tam nebude chybět, máme zájem o představení 18.11.2007. Zájemci nechť se neprodleně ozvou! Staatsoper Dresden připravuje na říjen novou inscenaci Mistrů pěvců. Premiéra 14.10.2007. Po deseti letech se objeví Wagnerovo dílo i ve Státní opeře Praha! Na 29.5.2008 byl ohlášen (co jiného) Bludný Holanďan. Národní divadlo Brno předběžně uvažuje o nastudování Lohengrina v roce 2008. Národní divadlo Praha má v dramaturgickém plánu na rok 2009 Tannhäusera. Zanedlouho by mělo vydat na CD Wagnerův kompletní Ring z pražského provedení v roce 2005. Mezinárodní společnost R. Wagnera se obrátila na SRW Praha s návrhem na uspořádání každoročního wagnerovského kongresu v roce 2011 v Praze. Otázka termínu i dalších náležitostí je v jednání. Gottfried Wagner: Kdo nevyje s vlkem Autobiografické záznamy Wagnerova pravnuka Na sklonku roku 2006 se k českým čtenářům dostala autobiografická kniha Gottfrieda Wagnera věnovaná, spíše než Wagnerově hudbě, neslavné historii rodiny Wagnerů v období nacismu. Kniha se tak zabývá především fenoménem Bayreuth, o operu a hudbu v ní jde spíše okrajově. Autor podle svých slov reaguje sepsáním vlastních vzpomínek a zkušeností na oficiální autobiografii Wolfganga Wagnera. Gottfried Wagner věří, že jeho rodina se může vypořádat s minulostí pouze, když o ní nebude vytrvale lhát. Stal se „černou ovcí“ rodiny, zatímco u židovského společenství se těší na Wagnera neslýchané oblibě. Jak sám o sobě říká, jeho kompasem je Osvětim. Od toho se odvozuje i vztah čtenáře k této knize. Pokud je vaším kompasem také Osvětim, jistě Gottfriedovu snahu oceníte. Pokud sympatizujete spíše s Wolfgangem a jeho establishmentem, může vás pohoršit praní špinavého prádla na veřejnosti. A pokud vás zajímá především Wagnerovo hudebně dramatické dílo, pravděpodobně si u této knihy znovu oddychnete, jaké je to štěstí, že velký a kontroverzní skladatel zemřel dlouho před nástupem nacismu a byl tak ušetřen nutnosti se vůči zločinnému režimu nějak osobně vymezit. Jan Rausch 3 Tristan und Isolde – 3. 1. 2007 Semperoper, Drážďany Martin Nejedlý Dirigent Peter Schneider Inszenace a výprava Marco Arturo Marelli Kostýmy Dagmar Niefind-Marelli Tristan Alfons Eberz Kurwenal Jukka Rasilainen Isolde Waltraud Meier Brangäne Lioba Braun König Marke Georg Zeppenfeld Staatsopernchor Sächsische Staatskapelle Dresden Jak lépe by mohl wagnerián zahájit nový rok, než představením jednoho z nejzralejších Mistrových děl... A navíc na scéně jednoho z prestižních evropských operních domů, od kterého nás Pražany dělí nějakých 150 km. Po páté hodině odpolední se pod citlivým vedením zkušeného dirigenta Schneidera sálem rozezněl Tristanovský akord předehry hudebního dramatu. Díky exkluzivním místům jsme měli možnost si vychutnat každičký tón, každičkou nuanci. Opona se rozevírá a nechává spatřit nenápadnou scénu s tlumenými barvami. Uprostřed na lavičce sedí zády Isolda Meier. Po úvodním dialogu s Branganou Waltraud rozjíždí svou úchvatnou, inspirativní a ojedinělou interpretaci titulní ženské role. Díky jejímu podání přecházíme z jedné emoce do druhé, od letargie přes zoufalství k hněvu a touze po pomstě. Eberz se od Siegfrieda ještě bude muset k promyšlenému podání Tristana dále propracovat. Jeho hlas však zněl s náležitou intenzitou, i když někdy ne zcela v harmonii k Isoldě. Scéna vypití elixíru byla provedena zajímavě, oba milenci pili zároveň z jednoho širokého poháru. Hudební závěr jednání byl strhující. Druhé jednání bylo zcela v režii Waltraud Meier. Nutno poznamenat, že se režie opět ukázala - svět milenců měl symbolizovat lajntuch spuštěný ze stropu (nic převratného), který však pěvcům znesnadňoval výhled na dirigenta, což zejména pro méně zkušeného Eberze chvílemi představovalo značná muka. Přes „duet“ jsme se zdárně dostali ke vstupu krále Marka na scénu. Následovalo jedno z nejpříjemnějších překvapení večera: Zeppenfeld. V jeho podání nemůžeme než s Markem soucítit. Krásná barva hlasu, citlivý přednes, působivý jevištní vzhled. 4 Na konci jednání jsme si s Alfonsem Eberzem společně oddychli. Abychom však tomuto pěvci nekřivdili, po pádu onoho nadměrného kusu bílého plátna se jeho výkon výrazně zlepšil. Ve třetím jednání se Eberz skutečně vzchopil a jeho výkon byl vzhledem k náročnosti role téměř bezvadný, dokonce ani nebylo v jeho hlase cítit výraznější únavu. Když se pak na scéně objevila Isolda, uvědomili jsme si, že se náš novoroční hudební svátek chýlí ke konci, a proto jsme se soustředili na každé Isoldino slůvko. Režisér nám však tentokrát opět nevyšel vstříc (a my pochopili neradostný výraz Frau Meier při děkovačkách), protože Isoldu umístil do prostoru v zadní části jeviště. Výsledek si každý domyslí. Jímavá závěrečná árie v podání v současnosti nejlepší představitelky Isoldy utopená ve zvuku orchestru... Po doznění posledního tónu dramatu propukl v hledišti exaltovaný aplaus, hlavní představitelé byli bezpočetkrát vyvoláváni a ovacemi byl samozřejmě zahrnut i dirigent. Ti z nás, co minulý rok absolvovali Tristana v Lipsku, si nemohli nevzpomenout na tamní klasické nastudování tohoto hudebního dramatu, které i při slabších hlasech zanechá v divákovi jistě hlubší celkový prožitek. Ale coby, i tak příště pojedeme zas! Lohengrin, Baden-Baden 2006, 3. dějství (k článku na straně 6) 5 Lohengrin – recenze DVD Ivan Cafourek Richard WAGNER (1813-1883) Lohengrin (1850) Klaus Florian Vogt (tenor) - Lohengrin; Solveig Kringelborn (soprano) - Elsa; Hans-Peter König (bass) - Heinrich; Waltraud Meier (mezzo) - Ortrud; Tom Fox (baritone) - Friedrich von Telramund; Roman Trekel (baritone) - Herald EuropaChorAkademie, Mainz; Chorus of the Opéra National de Lyon Deutsches Symphonie-Orchester Berlin Dirigent - Kent Nagano. Režie Nikolaus Lehnhoff Režie TV záznamu Thomas Grimm živá nahrávka, Festspielhaus Baden-Baden, 1., 3., 5. června 2006. DDD OPUS ARTE OA 0964 D [279:00] Čím může dnes zaujmout Lohengrin? A související otázka: jak ho inscenovat? Jde to, sehnat výborné zpěváky a namarkýrovat nikoho neurážející scénu a kostýmy, prostě, spolehnout na hudbu a pěvecké výkony a rezignovat na hledání nových významů? Opera žije a proto se dostává do nekonečného klinče se stále se měnícím světem, chodí na ni nové generace s vlastními životními zkušenostmi a zážitky, inscenují ji noví tvůrci. Tak i Lohengrin, jedna z těch nejkrásnějších, se může stát jevištní veteší, obvyklou vizuálně nevýraznou potěchou výhradně pro ucho anebo naopak zapůsobit objevností, invencí, aktuálním kouzlem. A od toho jsou tu režiséři, proklínaní, zatracovaní, velebení, oslavovaní, obvykle vše jedním dechem. Pojďme na Lohengrina: jdeme na Meierovou, Vogta, Königa? Jdeme se opájet magií Naganových rukou? Jdeme čistě a jen na Wagnera? Nikoli, jdeme na režiséra. V době, kdy tu není žádný Pavarotti nebo Karajan vybavený velikostí popové ikony, je tu režisér, ten, kdo na sebe strhl pozornost a stal se – v dobrém či špatném - pravou hvězdou představení. A tak stalo se módou sezóny do režisérů tepat, při děkovačce se až ostentativně přehání vděčnost zpěvákům, dirigentovi a orchestru, jen aby se mohlo pěkně od podlahy zabučet na režiséra. Opera žije rozdělena na konzervativce a odvážlivce, ale i proto – žije. Oblíbenou „obětí“ režisérů je také Richard Wagner, přičemž každé dnešní inscenační pojetí vychází z Chereaua – ať ho vykládá, rozvíjí nebo popírá; snad kromě MET, která je spolehlivou baštou někdy velmi příjemného konzervativismu. 6 Loňský Lohengrin je už třetí spoluprací Nikolause Lehnhoffa a Kenta Nagana v posledních třech letech, z toho druhou wagnerovskou (Parsifal, Baden-Baden 2004, Schrekerovi Die Gezeichneten, Salzburg 2005, a nyní Lohengrin, opět Baden-Baden, červen 2006, s dalším určením La Scala a Lyon). Lehnhoffa, který začínal už v roce 1972 Straussovou Die Frau ohne Schatten v Paříži, bych při své současné znalosti jeho díla nazval režisérem „psychoindustriálním“. Nenajdete u něho nikdy totální aktualizaci, žádné manažerské obleky a kostýmky, žádné mobily, ledničky nebo plechovky s Coca-Colou. Lehnhoff pojímá své inscenace jako rozehrává na poli ibsenovsko-strindbergovskopsychodrama, které v případě Lohengrina bergmannovském, které je obecně dobře známé a jako symbol vhodným ukotvením – střet Dobra a Zla, Ctižádostivosti, Povinnosti, Řádu, Vášně, Lásky i Touhy po moci nepotřebuje středověkou kulisu, která by pro diváka tohoto tisíciletí příběhu nejspíš deklasovala na neškodnou pohádku s krásnou hudbou. Psychodrama nemusí být nutně komorní, aby vynikly charaktery: scéna Lohengrina je doslova Kolosální s velkým „K“, má prostor a čistotu, nikde se nepovalují žádné zbytečnosti, monumentální schodiště, na němž vynikne sbor i osamocenost každého z lohengrinovských běžců, vše podtrženo a zdůrazněno jedinečnou prací se světlem. V jeho ostrém pruhu stojí především Elsa, andělská bytost, žádný outsider, ale kontroverzní střed i hybatel děje. Solveig Kringelborn jí propůjčila zjev i hlas, tohle je Elsa krásná, romantická i emancipovaná a svéhlavá. Přesto ne vítězná: s objevením se Lohengrina, kdy se zdá, že vyhrála na celé čáře, zároveň musí tušit prohru. Přichází stvoření z jiných sfér, z jiného světa, zoufale se nehodící do pozemsky přízemních, banálních záležitostí, jako kdo má vládnout, kdo má pravdu, kdo má ostřejší meč. Klaus Florian Vogt je pro tuto kresbu vybaven dokonale, hlasem i kostýmem – vysoký tenor a obleček jako z gay kabaretu. Především hlasem je to úplně odlišný Lohengrin od všech předchozích, a pro vyprávěný příběh dokonale logický. Podle doprovodné brožurky k DVD popsal Wagner v Lohengrinovi, možná podvědomě, sám sebe: umělec má právo žádat od svého okolí všechno a to bez dalších podmínek. Totéž Lohengrin – Elsa může brát co je jí nabídnuto, ale nesmí se zeptat, nesmí žádat víc. Lohengrin stejně jako Wagner neskládají účty nikomu. Kruciální druhá scéna třetího dějství: Lohengrin jako Wagner u klavíru, jeho dialog s Elsou není ničím jiným než dvěma monology, které se míjejí. Waltraud Meier jako Ortrud a Tom Fox jako Telramund 7 Telramund je voják a šlechtic celou duší. Je loajální ke svému panovníkovi, ke svému meči a hlavně ke své manželce, a není to žádný inteligent. Možná by to celé bylo drama o Telramundovi, kdyby se jím byl už Wagner nechtěl zabývat a nenechal ho narychlo zapíchnout. Smysl pro povinnost, touha po moci a fanatická manželka, která vám vemluví díru do hlavy – to je smrtící kombinace. Lehnhoff nechává Telramunda vyniknout jako dosud nikdo jiný a barytonista Tom Fox jeho výzvu naplnil stoprocentně. Waltraud Meier je ideální Ortrud, ztělesněné Zlo. Postava Ortrud vyžaduje pěveckou vyzrálost a současně hereckou schopnost vykreslit lítici, která vám zvedne každý chloupek na těle, ale nikdy se nesmí překlopit do karikatury. Meierová předvádí dominantní bestii, jednostrunnou, od začátku do konce jasnou postavu. Telramunda spolkne jako přesnídávku, Elsa proti ní nemá šanci, obzvlášť, když si sama svým dorážením na Lohengrina ohledně jeho původu podřezává větev. Ale - tahle Ortrud že by padla už jen při pohledu na mladého vévodu? Hans-Peter König, miláček Prahy, jako Král Jindřich ani Roman Trekel jako Hlasatel nemají chybu, sbor je radost poslouchat, a tak jako často ve vrcholných wagnerovských inscenacích je to orchestr, který na sebe nezřídka strhává pozornost. Nagano vede svůj Deutsches SymphonieOrchester Berlin k průzračnému, třpytivému tónu, jímavému a vášnivému, který se ale podle potřeby dokáže změnit v bouři: předehra ke III.jednání věru není žádná promenádní selanka. „Kromě“ toho, že Lehnhoffův Lohengrin je hra pro všechny smysly, dobře se na něj dívá a krásně se poslouchá, je to taky Lohengrin hodně zajímavě promyšlený; je to vlastně právě Lohengrin, kdo je ve své egocentričnosti původcem všeho zla a jako takový je největším padouchem celého příběhu. 8 Lohengrin – III. dějství - druhá část árie Lohengrina Luděk Patrák Nun höret noch wie ich zu euch gekommen. Ein klagend’Tönen trug die Luft daher; daraus im Tempel wir sogleich vernommen, dass fern wo eine Magd in Drangsal wär’; als wir den Gral zu fragen nun beschickten, wohin ein Ritter zu entsenden sei? Da auf der Flut wir einen Schwan erblicken, zu uns zog einen Nachen er herbei: mein Vater, der erkannt’des Schwanes Wesen, nahmt ihn in Dienst nach des Grales Spruch: denn wer ein Jahr nur seinen Dienst erlesen, dem weicht von dann ab jedes Zaubers Fluch. Zunächst nun sollt’er mich dahin geleiten, woher zu uns der Hilfe Rufen kam; denn durch den Gral war ich erwählt zu streiten, darum ich mutig von ihm Abschied nahm. Durch Flüsse und durch wilde Meereswogen hat mich der treue Schwan dem Ziel genaht, bis er zu euch daher ans Ufer mich gezogen, wo ihr in Gott mich alle landen saht. Ilustrace: Adlerův Archiv Teď slyšte jaká k Vám mne vedla cesta. Žalobné tóny zanes’ vánek sem; my v chrámu možnost měli jsme hned seznat, že v dáli kdes’je děva zoufalá; když Grál byl námi o věci té zpraven; kam jinam rytíř vyslán být by měl? Tu spatřili jsme labuť plouti proudem, jež táhla loďku přímo vstříci nám: Můj otec, jenž seznal labutě bytí, Grálu k službě kázal nám ji vzít: kdo pouhý rok svou službu koná věrně, mu ustoupí pak každé kletby tíž. Nejdříve tam povinnost mne vede, odkud hlas o pomoc přijde k nám; neboť já Grálem vyvolen byl k boji, bych statečně s ním rozloučit se znal. Skrz řeky a skrz divé mořské vlny jsem s věrnou labutí sem k cíli spěl, až sem k Vám na břeh přitáhla mne pevně, kde v Boží vůli vidíte mne stát. 9 Mistři pěvci z Metropolitní opery na Vltavě 10. 3. 2007 Jan Rausch Český rozhlas 3 Vltava vysílal večer 10. března přímý přenos odpoledního představení Mistrů pěvců z Metropolitní opery v New Yorku. V hlavních rolích vystoupili James Morris (Sachs), Johan Botha (Walther), Hei-Kyung Hong (Eva), Hans-Joachim Ketelsen (Beckmesser), Jevgenij Nikitin (Pogner). Dirigoval James Levine. Levinovo nastudování Mistrů pěvců se neslo v pro tohoto dirigenta typickém pomalejším tempu. Orchestr hrál nicméně jemně a měkce i v poněkud hlučnější scéně lidové veselice ve třetím dějství. Ze zpěváků zaujala především Hei-Kyung Hong, jejíž hlas zněl jasně, mladě a naprosto lehce. Nikitinův hlas je ušlechtilý a vřelý a byl skvělým Pognerem. V prvním dějství jsem měl trochu obavy o Bothu a Morrise, jejichž hlasy příliš nevynikaly, především Morrisův hlas zněl již velmi staře. Nicméně ve druhém dějství bylo všechno jinak a Morris se ctí odzpíval celý zbytek opery. Je nicméně otázkou, zda Morris není už spíše živoucí legendou než ideálním představitelem Sachse. I Botha se vzchopil a zazpíval vítěznou píseň ve všech jejích variacích. Ketelsenův Beckmesser byl přiměřeně neurotický bez nadbytečného pitvoření. Nejslabším místem přenosu byly sborové scény a ansámbly, především na koncích 1. a 2. dějství, kde se v obou případech ztrácely hlavní melodie (Waltherova respektive Beckmesserova píseň) v nesrozumitelné změti hlasů. To ovšem mohlo být i rozestavením mikrofonů. Kvintet ve třetím dějství vyšel naštěstí skvěle především díky výborné představitelce Evy. Víc takových odpoledních Wagnerů! I když trochu mladší hlasy by v některých rolích potěšily. Lohengrin, Bayreuth 1999 10 Foto: Adlerův archiv Lohengrin, Bayreuth 1999 Foto: Adlerův archiv Výsledek hospodaření SRW v roce 2006 Příjmy: Výdaje: Členské příspěvky . . . . . . . . . . . .10 200 Kč Internet. stránka . . . . . . . . . . . . . 1 840,90 Kč Náklady na CD . . . . . . . . . . . . . . 2 320,00 Kč Náklady na vstupenky . . . . . . . . . 31 375,68 Kč Poštovné, občerstvení, květiny materiál atd. . . . . . . . . . . . . . .1 729,00 Kč Bankovní poplatky . . . . . . . . . . . 800,14 Kč . . . . . . . . . . . . . 38 065,72 Kč Příjmy za vstupenky . . . . . . . . . . 32 000 Kč (Erfurt, Lipsko, Drážďany) Ostatní příjmy (úroky atd.) . . . . . . 5, 58 Kč C E L K E M : . . . . . . . . . . . . . . . .42 205,58 Kč Hospodářský výsledek : + 4 139,86 Kč Hospodářský výsledek za rok 2006 je dán zejména zvýšením členských příspěvků a omezením výdajů, které mimo běžné položky (bankovní poplatky, internetová strana SRW, poštovné, květiny atd.) byly realizovány pouze v souvislosti s vydáním CD. Spolu ze zůstatkem z minulých let činí finanční majetek SRW k 1.1.2007 na bankovním účtu a v hotovosti částku 7 571,53 Kč. Mimoto zůstává na edičním fondu SRW částka ve výši 3 000 Kč. Ediční fond SRW Praha Za účelem vydávání nekomerčních nabídkových vzorků CD, mapujících wagnerovské pěvecké výkony čestných členů SRW Praha p.p. A. Švorce, N. Kniplové a L. Dvořákové, byl založen tzv. Ediční fond SRW. Jeho přispívateli se stali členové spolku p.p. Antoš, Cafourek, Fürstová, Lesňáková, Nejedlý, Patrák, Jan Švorc a Vejnar. Celková vybraná částka činila 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že náklady na vydání prvního CD bylo možno z větší části uhradit z běžných prostředků SRW a pouze částka 1 000 Kč byla použita z těchto prostředků, zůstává v edičním fondu k dispozici částka 3 000 Kč na další projekty. 11 Lohengrin - Baden Baden 2006 __________________________________________________________________________________________ Hlasatel - vydává Společnost Richarda Wagnera výhradně pro svoji potřebu. Vychází zpravidla 4x ročně pro členy, kteří mají zaplaceny členské příspěvky. Starší čísla k dispozici na adrese www.richardwagner.cz. Redakce: Jan Rausch, Luděk Patrák, Martin Nejedlý, Vít Dvořák Adresa: Dominínská 115, 154 00 Praha 5 / Tel.: 224972528 (Po-Pá) nebo 602832588 / e-mail: [email protected] __________________________________________________________________________________________
Podobné dokumenty
program - Lady Strass
utkal se synovec krále Marka, Tristan s Moroldem a zabil ho. Hrot Moroldova meče
však zůstal v ráně Tristana, který marně hledal uzdravení. Konečně se vydal k Isoldě,
proslulé lékařským uměním a ko...
test
chodu, lepší dynamice a nesrovnatelném
zvukovém projevu. Jízda s 335i je skutečně velkým zážitkem.
Upřímně řečeno, při prvním setkání
s novou trojkou jsem byl rozpačitý, to je
ale dáno tím, že tř...
Richard Wagner auf der Prager Bühne
Je známo, ţe Wagner udrţoval přátelské vztahy s rodinou hraběte Pachty v Pravoníně,
byl spřátelen s harfistkou Stavovského divadla Marií Lehmann-Löwe, miloval krajinu Čech,
jeho matka i on sám navš...