2010-LS-5FI404
Transkript
5FI404 LS 2010 Ondřej Havlíček Démony stíhaný svět aneb kognitivní věda jako svíce ve tmě Některé klamy a iluze způsobené fungováním naší mysli Úvod Žijeme ve světě, který prodělal významnou vědecko-technickou revoluci. Došlo k naprosto nevídaným poznatkům v přírodních (ale i jiných, pokud jim přiznáme statut vědy) vědách, díky kterým se závratně změnil náš způsob na nazírání světa. Na jedné straně máme teorii obecné relativity a poznání fascinujícího Univerza v obrovském měřítku a na druhé straně máme kvantovou mechaniku (s četnými interpretacemi), teorii superstrun, M-teorii a další, které směřují naopak k porozumění těm nejmenším strukturám, předivu našeho Univerza. V průběhu tohoto růstu poznání bylo zbouráno mnoho mýtů, ale i na první pohled docela rozumných představ, na které jsme byli intimně zvyklí. Bylo to a je zdlouhavé a bolestivé, dokonce i krví vykoupené poznání, neboť nikdo nemá rád, když se mu bere jeho weltanschauung, jeho jistota, zakotvení ve světě, jeho příjemné iluze. A má je nepochybně každý, i já. Ve vývoji poznání, v tom procesu, jak se utvářelo to, čemu dnes říkáme věda, se sem a tam rádo tvrdilo, že to a ono poznání je člověku zapovězené. Některé poznání bylo vyhrazeno pouze jako zjevené, některé údajně zcela přesahovalo jakékoli možnosti lidské mysli a dnes narážíme na metodologické překážky vědeckého poznání. Vzhledem k tomu, jak mnoho poznání nám bylo zakazováno, je skutečně překvapivé, jak jsme si dokázali s oněmi „překážkami“ poradit, kolik jsme ho naakumulovali. Kvůli oněm metodologickým omezením jsme sice odkázáni na to, že žádné toto poznání není stoprocentně zaručené a jisté, ale pouze pravděpodobné. I kdybychom skutečně měli Pravé poznání nějakých jevů, nebudeme si toho vědomi. I když nám kámen milionkrát spadne na zem a potvrzuje naší teorii, že hmotná tělesa se přitahují, nedává nám to právo říci, že to je Pravdivé – jednou v budoucnosti se může stát, že nějaký kámen od Země za (běžných podmínek) poletí vzhůru; to nelze vyloučit, jen je to velmi nepravděpodobné. Každopádně i tak toho již víme, s určitou mírou pravděpodobnosti, nesmírně mnoho a je fascinující představa, kolik toho ještě před námi musí ležet. Jednou oblastí, která byla doposud trochu opomíjena a tak trochu zakazována či omezována, je naše vlastní duševno, naše subjektivno, tajemství lidské mysli a vědomí. Je to oblast našemu zkoumání na objektivní úrovni nejhůře přístupná, avšak je to zároveň oblast, která je snad nejsvůdnější k individuálním, subjektivním výkladům. Je to hájenství nejrůznějších filosofií a ideologií. A především je to oblast, kde může a zcela jistě bude sídlit mnoho iluzí, a to takových, jejichž rozbíjení může skutečně velmi bolet. Je to oblast nejrůznějších démonů plná. Doufám, že nejsem příliš velký optimista, když řeknu, že do této tmy přináší světlo kognitivní věda. Snad by mi Carl Sagan neměl za zlé, že jsem si vypůjčil název jeho knihy „The Demon-Haunted World: Science as a Candle in the Dark“ a aplikoval do něj slovo „kognitivní“. Snad by měl i radost. Každopádně si nedělám ambice měřit se s tímto skvělým a velkým člověkem. Rád bych se ale i tak pokusil o nastínění tohoto velmi širokého tématu, jakými možnými iluzemi jsme zatížení a jak je možné k nim přistoupit. 1/9 5FI404 LS 2010 Ondřej Havlíček Problémy poznání Evoluční původ Mysl nám nadělily statisíce let evoluce, společně se všemi jejími strukturami, které nazýváme jako apriorní. Naše horní končetiny se vyvíjely tím směrem, aby co nejlépe sloužily k přežití v tomto světě a k činnostem, které tvor začal provozovat (tzv. behaviorální selekční tlak). Stejně tak naše centrální nervová soustava se vyvíjela takto, aby nám umožnila co nejlépe přežít, orientovat se ve světě a vykládat si ho, být autonomní na prostředí a požívat výhod sociální soudržnosti. Evoluce nám rozhodně nezaručila to, že naše mysl bude reflektovat svět, tak, jak ve své podstatě a skutečnosti je. Stejně jako naše oko není schopno vidět gama záření, naše mysl jistě není schopna myslet mnoho věcí. A co nejde myslet, o tom nelze nic říci, a o čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet… A již vůbec neměla evoluce „zapotřebí“ vybavit nás schopností pravdivě poznávat „dovnitř“, svou mysl a sebe sama. Odtud pro mne plyne epistemologická nedůvěryhodnost introspekce.1 Rozvoj jazyka a na něm postaveného symbolického myšlení nám jistě dává vysokou schopnost reflexe světa. Možná dokonce naprosté, jak si mysleli již antičtí filosofové, kteří na základě apriorní gramatické struktury2 odvozovali kategorie světa3 a podobně, ale nikdy si tím nemůžeme být jisti. Spíše si dokonce můžeme být jisti, že naše myšlení a náš jazyk svět pravdivě nereflektují. Že za další statisíce let bude lidská mysl o tolik jinde (kdybychom se takové doby jako druh dožili), že bude s posměchem vzpomínat na arogantní a dětinské představy naší doby. Důkazem může býti již to, že naše mysl dokáže přemýšlet jen v „lidském“ měřítku. Mikroskopické vlastnosti, jako je například spin, jsou naprosto nepředstavitelné a nemyslitelné. Lze je popsat pouze matematicky. Podobně je to s makroskopickým zakřivením prostoročasu, dimenzemi a geometrií Vesmíru. Naše mysl dokáže pojímat pouze tři prostorové rozměry a pouze jednorozměrný čas. Možné ale je i to, že ani logika a matematika nedokážou pojímat svět zcela pravdivě, neboť jsou postavené z našeho symbolického myšlení, které je výtvorem evoluce. Možná i proto jsou takové těžkosti s Gödelovo větou… Ale to jsou již čiré spekulace. Subjektivní, intersubjektivní, objektivní Naše poznání lidské mysli má poměrně pochopitelně většinou subjektivní charakter. Zdrojem tohoto poznání nám je individuální rozjímání sebe nad sebou, reflexe, intuice, introspekce. Mysl nahlíží sebe samu svými vlastními způsoby. Ale tento způsob je velmi zrádný a to hlavně kvůli nastíněným evolučním problémům. Subjektivní přístup nám může dát i pravdivé poznání, ale nemůžeme si tím být vůbec jisti. Proto jsou i různé osobní zkušenosti a anekdotické evidence nanejvýš nespolehlivé. Intersubjektivní poznání již není tolik zatíženo různými individuálními subjektivními klamy. Zcela jistě nám dává daleko spolehlivější a pravdivější poznání. Ale i tak nevylučuje největší problém, který je v tom, že všichni máme v podstatě stejnou evolučně vytvořenou mysl, a tedy budeme všichni kolektivně klamáni. Příkladem mohou být různé optické iluze, ale jiné intersubjektivní iluze lze již rozpoznat mnohem hůře. 1 Viz také: Eric Schwitzgebel, "The Unreliability of Naive Introspection", Philosophical Review, Vol. 117, No. 2 (2008), pp. 245-273. 2 Možná, že ani ona Chomského univerzální gramatika ve skutečnosti neexistuje, protože se nepodařilo nalézt ani jeden prvek společný všem jazykům: Nicholas Evans, & Stephen C. Levinson, "The Myth of Language Universals: Language Diversity and Its Importance for Cognitive Science", Behavioral and Brain Sciences, Vol. 32, No. 5 (October 2009), pp. 429-448. 3 Které tak mohou být spíše kategoriemi mysli člověka, který se naučil konkrétní jazyk. 2/9 5FI404 LS 2010 Ondřej Havlíček Jak dosáhnout objektivního poznání naší mysli, je ohromně obtížná otázka, a jak jsem již předestřel, stoprocentně jistého poznání se dopracovat nejspíše vůbec nemůžeme. Přesto se k němu můžeme nějak aproximačně či konvergentně4 přibližovat a můžeme odhalovat různé subjektivní a intersubjektivní klamy. Zdroje klamů Zdrojů psychických klamů je mnoho a nelze je tak úplně od sebe oddělit – mnoho je jich příbuzných a propojených. Z reálného příkladu: Chlapec měl zánět ucha, otec mu po několik dní pravidelně na uši přikládal ruce, zánět zmizel a otce to naprosto přesvědčilo o svých léčitelských schopnostech, ačkoli takovéto dětské záněty odezní po pár dnech samy. Jedná se o kombinaci záměny korelace a kauzace, autosugesci a nejspíše i wishful thinking, pokud otec chce v takové fenomény věřit a dost možná i o vzájemné posilování, kvůli atmosféře léčitelství ve společnosti. Logické klamy I logických klamů (logical fallacies) je velmi mnoho. Je to dáno tím, že lidská mysl tak úplně nezvládá čisté a logické myšlení. Máme sklon sklouzávat k chybným logickým závěrům, což se může stát i vystudovanému logikovi. Z rozsáhlého množství5 těchto klamů je jedním z nejzajímavějších vyvozování kauzace z korelace. Tedy to, že když se nějaké jevy vyskytují spolu, musejí být příčinně spojené. Např.: V San Franciscu je vysoká míra homosexuality a zemětřesení. Ergo, zemětřesení jsou Boží trest za homosexualitu. Selektivní myšlení Vnímáme a ukládáme do paměti různé informace s různou intenzitou, podle toho, jaký mají význam pro nás osobně, jaké mají emoční působení apod. Je to přirozený psychický proces, ale je zdrojem mnoha klamů. Pojí se také s wishful thinking a také s naší tendencí vytvářet kauzality. Příklad: Myslím na svého přítele a o hodinu později mi zavolají, že zemřel. Hned si vyvodím, že v tom musí být vztah, např. věštecká předtucha. Ale moje mysl již nezahrne do kalkulací to, že jsem na něj za posledních pár let myslel mnohosetkrát, přičemž ani jeden z těch dnů nezemřel. Wishful thinking Dalo by se přeložit jako toužebné či zbožné přání, nebo také rčením „přání otcem myšlenky“. Je to do jisté míry fenomén nadřazený jiným, např. selektivnímu vnímání a barnumskému efektu. Jde zde o to, že člověk věří (bere za faktické), to, čemu chce věřit. Magical thinking „Magické myšlení“ by se dalo pojímat jako jiný název pro kombinaci chybného kauzálního vyvozování a wishful thinking. Jde například o přesvědčení o účinnosti rituálů nebo pohybu předmětu myslí. Platí to ale například i ve vědě: pokud provedeme špatně sestavený experiment na test hypotézy a on „vyjde hezky“, můžeme se dopustit „reporting bias“, kdy sebe sami přesvědčíme o platnosti testované hypotézy, ačkoli opakované a lepší experimenty by ji falsifikovaly. Obzvláště nebezpečné je to právě v psychologii.6 Osobní validizace Známá také jako barnumský efekt či Forerův efekt, kombinuje se s wishful thinking. Jde o podlehnutí klamu, že něco pravdivě vypovídá specificky o nás samotných. Nejde zde jen o jakousi lehkověrnost a ovlivnitelnost, je k tomu nutné do jisté míry kreativní myšlení, které vytváří pro nás smysluplné interpretace. Je to princip, 4 Snad. Ale to je již možná „wishful thinking“ - viz dále. Logical Fallacies [online]. c2009 [cit. 2011-02-05]. Dostupné z WWW: <http://www.logicalfallacies.info/> 6 Feynman, Richard: Cargo Cult Science. In: Engineering and Science 37:7. 1974. Dostupné z WWW: <http://calteches.library.caltech.edu/51/02/CargoCult.pdf> 5 3/9 5FI404 LS 2010 Ondřej Havlíček díky kterému fungují nejrůznější vykladačství. Opakovanými testy bylo zjištěno, že člověk pokládá za pravdivější osobní posudek sestavený z výroků z horoskopů (zkombinované v poměru 75% pozitivní specifické výroky a 25% negativní obecné výroky) než sestavený profesionálním psychologem.7 Vzájemné posilování Jde o mechanismus, jak se z anekdotické a subjektivní evidence šířením mezi lidmi stává až přijímaná všeobecná pravda. Bohužel na tom svou roli hrají i média se svou potřebou prodat lidem co nejzajímavější zprávy. Falešné vzpomínky Toto je jeden z nejzávažnějších klamů. Lidé berou svou paměť za médium uchovávající vzpomínky v objektivní podobě, ale tak to rozhodně není. Různí svědci stejné události ji mohou popisovat diametrálně odlišně i hned druhý den po události (viz selektivní vnímání). Natož pak po nějaké době, protože vybavování je rekonstruktivní proces. Vzpomínky se znovu vytváří a dochází k různým zkreslením, kombinaci s jinými vzpomínkami, k vlivu současného názoru apod. Existují různé terapeutické metody na vybavování tzv. potlačených vzpomínek. Jako by nestačilo, že už to je nedůvěryhodné, jsou vybavovány i vzpomínky z „minulých životů“. Tato nedůvěryhodnost byla odhalena v souvislosti s kriminálními činy. Byly odhaleny případy, kdy člověk nabyl jasného přesvědčení – jasně a živě si vybavil vzpomínky – sexuálního zneužívání rodiči. Až další evidence dosvědčila nevinu rodičů a falešnost vzpomínek. Je tak dosti možné, že je mnoho neprávem odsouzených lidí. Dalším příkladem je také tzv. „satanic panic“, což byla masová hysterie kolem satanistických kultů v USA v 80. letech. Hypnózou a jinými sugestivními technikami byly „zjištěny“ případy, kdy byly děti účastny krvavých a zvrhlých rituálů. Po mnoha letech a mnoha soudních procesech padl závěr, že šlo pouze o „morální paniku“ a jedna z „obětí“ vysoudila na svém psychoterapeutovi několik milionů dolarů za vytvoření děsivých vzpomínek. Dalším významným příkladem jsou také hlášené únosy lidí mimozemšťany. K vytvoření falešných vzpomínek ale nemusí být použita žádná speciální metoda: Byl proveden pokus, ve kterém si lidé vytvořili živé vzpomínky (včetně počasí atd.) na nějakou událost ze svého dětství jen na základě podvrhnuté fotografie. Zdá se tedy, že různé „vzpomínky-vyvolávající metody“ spíše než že by vzpomínky oživovaly, je do značné míry implementují.8 Sporné otázky Je mnoho fenoménů souvisejících s naší myslí, které mají zástupy přívrženců i odpůrců. Na podrobné rozebrání každého z nich zde bohužel není prostor. A podat definitivní odpověď na otázku pravdivosti každého z nich je nejspíše opět z metodologických důvodů nemožné. Kognitivní věda by však měla v průběhu času ohledně nich přinést dostatečné poznání pro závěry s vysokou pravděpodobností, pokud nejsou možné již dnes. Pokusím se nastínit, jak široká je to tématika. Psychotronika Mimosmyslové vnímání. Také známé pod zkratkou ESP (Extra-Sensory Perception). Jde o teorii přenosu informace mezi osobami jiným způsobem, než klasickou „smyslovou“ cestou, např. telepatií. Na toto téma bylo provedeno mnoho experimentů, obzvláštní pozornost si získaly tzv. Ganzfeld experimenty, neboť 7 HYMAN, Ray. Cold reading – chladné čtení. In Věda kontra iracionalita 4. 2008. s. 164-178. ISBN 80-903320-48 LOFTUS, Elizabeth; KETCHAM, Katherine. The Myth of Repressed Memory : False Memories and Allegations of Sexual Abuse. 1996. 312 s. ISBN 978-0-312-14123-3. 8 4/9 5FI404 LS 2010 Ondřej Havlíček přinášely statisticky signifikantní výsledky ve prospěch přenosu informace. Mnoho z nich bylo později odmítnuto kvůli metodologickým chybám, ale zbytek v průměru stále vykazuje pozitivní výsledky, což je pozoruhodné. Měl jsem tu čest se jednoho takového pokusu zúčastnit, ten však vyšel zcela v hranici náhody. Osobně si myslím, že přenos informace „mimomyslovou“ cestou je možný, ne však „jen tak“, ale například nějakým interfacem do mozku či působením skrze lebku na mozek. Možná se jednou dočkáme nějakých „cyber-telepatických“ aparátů. Telekineze. Neboli pohyb předměty na dálku působením mysli. Známý je například ohýbač předmětů Uri Geller, který byl ovšem usvědčen z podvodu známým profesionálním iluzionistou James Randim. Údajných případů je hlášeno více, žádný však nebyl předveden v kontrolovaném prostředí. Principem účinku by muselo být nějaké silové působení a tedy měřitelné energetické působení. Na hmotu může působit opět pouze hmotná interakce9, která je v principu vždy ověřitelná. Pokud by tedy něco takového existovalo, mělo by to jít empiricky prozkoumat. Pyrokineze. Schopnost zapálit předměty pouhou myslí. Princip účinku by musel být podobný jako u telekineze, stálo by to ovšem mnohem vyšší množství energie pro zapálení předmětu. Prekognice. Předvídání událostí budoucích. Empirie ukazuje, že nejrůznější věštci nevykazují žádnou významnou úspěšnost a jejich výsledky jsou pouhé hádání. Z výše zmíněných důvodů jim je však přisuzována daleko vyšší úspěšnost. Principiálně by prekognice mohla fungovat v kompletně deterministickém Laplaceovském vesmíru. Je však možné, že právě takový vesmír je. Ve vesmíru, kde vystupuje náhoda (nebo hypotetická svobodná volba) by tato byla skrze chaos (motýlí efekt) exponenciálně „zesložitěna“ natolik, že by neuvěřitelné množství různých linií času nebyla schopna prozkoumat snad žádná mysl. V obou případech by tato mysl nejspíše musela stát mimo tento vesmír. Mentiony. Hypotetické částice myšlení propagované Františkem Kahudou v 70. letech. Ty se mají pohybovat nadsvětelnou rychlostí a umožňovat např. telepatii a telekinezi. Jejich existenci „dokazoval“ tím, že nikdo nedokázal jejich neexistenci, což je to logická chyba nejhrubšího zrna. Ovlivnění mysli a vědomí Meditace. Tato technika má velmi hlubokou historii a je nepochybně velmi účinná v celé řadě aplikací. Dokáže např. vyčistit a zrelaxovat mysl, nastolit vnitřní klid, podpořit proces učení a pomáhat s psychickými obtížemi. Řekl bych, že díky psychosomatické vazbě může mít i pozitivní vliv na zdraví. Jsou jí ovšem často připisovány až magické účinky, k čemuž by měla kognitivní věda také říci své. Pokud je mi známo, neurologicky se již zkoumá. Hypnóza. Hypnózu považuji za lehce dvousečnou zbraň. Není pochyb, že když se dobře používá, je vysoce prospěšná. Na druhou stranu ji lze také zneužít. Co je ale důležitější, i při použití, které bychom označili jako „správné“, můžeme nic nevědomky a v dobré víře dostat klamný výsledek. Jak již bylo zmíněno při vyvolávání „potlačených vzpomínek.“ Je velmi sporné, kolik vyvolaných vzpomínek je skutečných a kolik je nově vykonstruovaných. Lákavé a módní je také vyvolávání vzpomínek z minulých životů, kdy již můžeme s velmi vysokou pravděpodobností říci – a kognitivní věda tuto pravděpodobnost bude jistě dále zvyšovat – že se jedná o iluzi. AVS. Audiovizuální stimulace nebo také tzv. psychowalkmany. Podobně jako u meditace, tato technika má jistě potenciál pomoci v mnoha z proklamovaných záležitostí, jako je např. zlepšení učení. Typický problém je 9 Klasický karteziánský problém nemožnosti interakce mezi hmotnou a „duševní“ substancí. 5/9 5FI404 LS 2010 Ondřej Havlíček ovšem slibování mimořádných účinků, např. léčení zápalu plic, šedého zákalu, nebo i deprese, což mi již přijde jako skutečně nebezpečná tvrzení. A samozřejmě, slibování mystických zážitků při naladění na údajnou „frekvenci pulzujícího Zemského jádra“ 7,83 Hz, tzv. Schumannovu rezonanci. Ta se však týká magnetického pole a zemské atmosféry a o účincích této frekvence nejsou žádné spolehlivé doklady.10 Navíc proč by tato frekvence (=obecně počet nějakých akcí za časovou jednotku) měla mít nějaké účinky i v jiném kontextu a médiu než v původním. Neurolingvistické programování. Tuto formu kontroverzní alternativní psychoterapie jsem vybral jen jako jakousi kuriozitu proto, že zní jako exemplární příklad aplikace kognitivních věd, které se věnují neurovědám, lingvistice i počítačovému programování a modelování. Používá odborně znějících výrazů jako metamodelování, micromodelování, metaprogramování, neurologické úrovně, presupozice, representační systémy a submodality. Bohužel, netýká se příliš ani jednoho, vlastně ani vědy, která tuto metodu považuje za naprosto nevědeckou.11 Mystické zážitky Déjà vu. Pocit, že jsme právě zažívanou událost již zažili. Oblíbená interpretace sahá po minulých životech, avšak zrovna u tohoto fenoménu se domnívám, že je již poměrně vědecky probádán bez potřeb mystických interpretací. K tématu se dá nelézt mnoho seriózní literatury, proto zde pouze stručně. Náboženské zkušenosti. Zde se již možná dostáváme na „horkou půdu“, ale domnívám se, že „tabu“ patří právě do rovin náboženství a nikoli vědy, jinak bychom dnes pořád chodili po placaté Zemi. Na seriózní úrovni se tímto tématem zabývají např. neurologie a kognitivní religionistika. Bude jistě velmi zajímavé, jaké výsledky tyto výzkumy přinesou. Již nyní se ukazuje, že nejspíše „transcendentální mystické prožitky má na svědomí porušená funkce konkrétních mozkových oblastí“, nejspíše oblast levého spodního temenního laloku a pravého gyrus angularis.12 Zabývá se tím také kniha od Matthewa Alpera: The God Part of the Brain: A Scientific Interpretation of Human Spirituality and God z roku 2008. Domnívám se, že tento „mechanismus“ mystických zážitků bude mít nějaký společný základ i co se týče následujících otázek. Psychoaktivní látky. Některé halucinogenní látky, např. LSD či psylocibin navozují intenzivní a prý až nepopsatelné zážitky. Panuje vysoká kontroverze ohledně užívání těchto látek. Nejsou toxické, nezpůsobují „fyzickou“ závislost (ačkoli i „psychická“ závislost je fyzického charakteru) a mají potenciál k léčebnému využití. Přesto si nemyslím, že by měly být všeobecně povoleny, protože si dovedu představit, jak by vypadal tímto ovlivněný člověk při řízení auta nebo vlastně i při jakékoli jiné činnosti. Problematická otázka je ale především interpretace oněch zážitků. Ty dokáží být tak silné a sugestivní, že jim člověk snadno uvěří a hledá v nich spirituální poselství. Podle mne je pravda mnohem prostší a to ta, že prostě spustí chemickou bouři v našem mozku, který následně vyvolá halucinační představy. Což však není tak přitažlivé vysvětlení, viz wishful thinking. Rozhodně si však tento fenomén zaslouží hlubší výzkum a nikoli tabuizování ze strany úřadů i vědy, jak se tomu stalo např. v USA. 10 Schumann resonances. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. 13 July 2003, last modified on 4 June 2010 [cit. 2010-06-06]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Schumann_resonances>. 11 Neurolinguistic programming. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. 31 May 2004, last modified on 6 June 2010 [cit. 2010-06-06]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Neurolinguistic_programming>. 12 GREGOROVÁ, Dagmar. OSEL.CZ [online]. 14.02.2010 [cit. 2010-06-07]. Jak mozek mění naše sebe-vědomí. Dostupné z WWW: <http://www.osel.cz/index.php?clanek=4880>. Záměnu slov „transcendentní“ a „transcendentální“ zde odpustíme. 6/9 5FI404 LS 2010 Ondřej Havlíček Holotropní dýchání. Místo LSD lze k dosažení podobných stavů použít i tuto Grofovu techniku. Ta má jistě mnoho pozitiv pro využití v psychoterapeutické praxi. Užívá se jí ale např. také k vyvolávání vzpomínek z období porodu. Jak jsem již řekl, vyvolávání vzpomínek je silně nespolehlivé a zvláště v takto „raném věku“ je pravděpodobné, že jsou nově vytvořeny vzpomínky veškeré. Nad čím bych se však pozastavil více, jsou tzv. transpersonální zážitky a jejich interpretace: „Rozšíření prostoru vědomí nad vztažný rámec “objektivní zkušenosti”, spiritistické, setkání s obyvateli “jiných vesmírů”, archetypické zkušenosti a “komplexní mytologické sekvence”, setkání s božstvy, intuitivní chápání univerzálních symbolů, aktivace kundalini (hadí síly), zážitky kosmického vědomí, suprakosmického či metakosmického prázdna.“13 Domnívám se, že žádným způsobem nelze interpretovat tyto zážitky jako skutečné, jak se to bohužel děje. Zvláště pokud se chce S. Grof nazývat vědcem, měl by respektovat, že ze subjektivních zážitků nelze vyvozovat ontologické důsledky, stav objektivní reality. (Ale mohu připustit, že je veden dobrým úmyslem.) Opět je nanejvýš pravděpodobné vysvětlení v mechanismu účinku na mozek a v čistě materiální podstatě tohoto jevu. Jednou z možností je to, že při hyperventilaci dochází k různému stupni hypoxie, tedy nedostatku kyslíku a přebytku CO2 v mozku. „Hypoxie je nezjistitelná a příjemná cesta ke smrti, což poznalo mnoho pilotů (...) za cenu svých životů.“14 Zvláště spánkový lalok je na hypoxii citlivý. Při jeho stimulaci docházelo u některých jedinců k typickým náboženským prožitkům15 (viz výše). A také limbický systém: jeho agitace vyvolává depersonalizaci, mimovolní vybavení vzpomínek, intenzivní emoce, euforii, zvukové a vizuální halucinace.16 Lidé, kteří transpersonální terapii podstoupí, bezpochyby zažijí hluboké zážitky, kterým nemají důvod nevěřit (viz i zdroje klamů výše). Může jim to skutečně pomoci. Získají nové sebevědomí, víru v transcendenci a zakotvení ve světě, který má najednou vyšší smysl. Ale na druhou stranu, zdroj tohoto jejich zakotvení je s vysokou pravděpodobností dosti iluzorní. Je složitá etická otázka, zda máme právo „bílé lži“, pokud člověku pomůže. Např. Úmluva o lidských právech a biomedicíně ji implicitně povoluje pouze ve výjimečných případech nebo na přání pacienta, že nechce být plně informován. Dle deontologické etiky, např. Kantova kategorického imperativu, je bílá lež naprosto vyloučena. Dle konsekvencialistické, utilitaristické etiky je bílá lež dobrem, pro toho jednoho člověka v krátkém časovém období. Nicméně z dlouhodobého hlediska a po veškeré lidstvo je podle mě etické a dobré jedině to, co je pravdivé. Je tedy nutné usilovat o poznání tohoto jevu a podporovat šíření objektivních poznatků, jakkoli nepopulární mohou být. „Nietzscheovsky“ bych řekl, že to je cesta k dospělosti lidstva. Zážitky odtělesnění. Out-of-body experiences, OBE. Tato zkušenost může být prožita při různých formách transu, při vlivu chemických látek (viz výše) nebo různých nepřirozených stavech organismu, např. při umírání. Opět je běžnou interpretací oddělení nehmotné a nesmrtelné duše od tělesné schránky. I tyto zážitky lze ovšem uměle vyvolat v laboratoři, kdy k žádnému umírání ani soustředěnému transu nedochází. Například stimulací již zmíněného gyru angularis či smyslovou deprivací. Racionálních vysvětlení a vědeckých 13 Citováno dle: SLOUKOVÁ, Danica. Filosofie v postmoderní situaci, 1. Část [online]. [cit. 2010-06-07]. Dostupné z WWW: <http://www.gsgpraha.cz/~sloukova/soucasfil/pm1.doc> 14 PATERSON, Alex. Hypoxia [online]. 8 January 2010 [cit. 2010-06-07]. Dostupné z WWW: <http://www.vision.net.au/~apaterson/science/hypoxia.htm>. 15 Viz M. Persinger, Neuropsychological Bases of God Beliefs (1987) E. d’Aquili, A. Newberg, The Mystical Mind: Probing the Biology of Religious Experience (1999) 16 CASTRO, Stephen J. Citizen Initiative : Neglected Papers Against Grof Therapy [online]. 1995 [cit. 2010-06-07]. NEW AGE THERAPY– HIGHER CONSCIOUSNESS OR DELUSION?. Dostupné z WWW: <http://citizeninitiative.com/against_grof_therapy.htm>. 7/9 5FI404 LS 2010 Ondřej Havlíček studií je vícero.17 Fascinující by ovšem bylo, kdyby takto „odtělesněný“ člověk dokázal uspět v testu, např. v rozpoznání do místnosti přinesených předmětů; to se však zatím nepotvrdilo. Zážitky blízkosti smrti. Near-death experiences, NDE. Zažívá je přibližně pětina lidí ve stavu blízkém smrti. Množina popisovaných zážitků je širší, ale nejčastěji se objevuje vidění tunelu, OBE a přehrávání událostí ze života. Netřeba říkat, že pro velké množství populace, která se pochopitelně bojí smrti, jde o důkaz posmrtného života. Pravda bude nejspíše - bohužel, a ani mě to netěší - poněkud prostší/složitější (záleží, jak se na to díváme). Teorií naturalistického vysvětlení existuje opět celá řada. Je např. pravděpodobné, že efekt tunelu se vytváří při postupném útlumu sítnice od krajů ke středu. Zážitky podobné NDE vznikají také při totální smyslové deprivaci. V mozku také dochází k podobným efektům, jako např. u zmiňovaného holotropního dýchání nebo psychoaktivních látek. Kromě LSD takové zážitky popisovali někteří pacienti pod vlivem éteru nebo rajského plynu a především ketaminu. Důležitým argumentem je také sociokulturní podmíněnost zážitků. Člověk věřící v ráj zažívá stavy radosti, hinduisté jsou spíše traumatizováni, patriarchální muslimy „vítají“ otcové, děti zase jejich zvířátka.18 Nahlédnutí do závažnějších potenciálních iluzí Jednou z oblastí, které byly vědě odepřeny, je metafyzika. I zde se nejspíše ukáže, že tvořit apriorní výpovědi o vědě tak úplně a spolehlivě nelze. Věda nám v těchto oblastech nemůže dát stoprocentně jisté poznání, což ale nemůže ani o tak prosté věci, jako je zákon akce a reakce, a domnívám se, že žádná jiná disciplína nám v těchto otázkách jistější poznání dát nemůže. Dualismus duše a těla Koncept rozdělení materiální a duševní substance provází člověka snad již od té doby, kdy si začal uvědomovat sám sebe a je všudypřítomný ve většině klasických filosofií a ve všech náboženských směrech. Je to tak především kvůli silnému osobnímu pocitu, že to tak je, a dále má velkou roli i wishful thinking – tedy že si zoufale přejeme, aby to tak bylo. Přitom je to pozice obtížně udržitelná i z filosofického hlediska. Dnes je tato pozice pod tlakem především neurovědních poznatků na ústupu. Dualistických filosofů je již velmi málo, na rozdíl od běžné populace. O materiálním vztahu těla a mysli poutavě pojednává např. známý neurolog Antonio Damasio ve své knize Descartesův omyl.19 Budiž to ponaučením, jak je ošidné vytvářet filosofické závěry z introspekce, i když byla svázána Descartesovým racionalismem a pochybováním. Dualismus odmítá také např. Paul Thagard, který je zastáncem toho, co nazývá integrativním materialismem – propojení výpočetních postupů, neurobiologie a vědomé zkušenosti.20 Svobodná vůle Z mého pohledu je však zcela nejzávažnější otázkou téma svobodné vůle. Její neexistence by de facto vylučovala existenci jakékoli laskavé deity i smysluplnost lidské existence a konání. Z metafyzického hlediska je to opět obtížně vysvětlitelná otázka. Skutečně svobodný čin by musel být akcí nevycházející z žádné příčiny. Muselo by se jednat o něco mezi náhodností a determinismem, avšak ani jedno by pro existenci svobodné vůle nestačilo. I kdyby existovaly náhodné nezapříčiněné akce (některé interpretace kvantové 17 Out-of-body experience. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. 21 October 2002, last modified on 24 May 2010 [cit. 2010-06-07]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Out-of-body_experience> 18 NOSKOVÁ, Věra. Věda zkoumá „tunel do věčnosti“. In Věda kontra iracionalita 4. 2008. s. 156-163. ISBN 80-903320-48 19 DAMASIO, Antonio R. Descartesův omyl : Emoce, rozum a lidský mozek. Praha : Mladá fronta, 2000. 264 s. ISBN 80204-0844-4. 20 THAGARD, Paul. Úvod do kognitivní vědy : Mysl a myšlení. Praha : Portál, 2001. 232 s. ISBN 80-7178-445-1. 8/9 5FI404 LS 2010 Ondřej Havlíček fyziky), což mi přijde nepravděpodobné, naše jednání by bylo dílem náhody. Odkud by se svobodná volba vzala? Problém lze však zkoumat i vědecky. Slavné jsou na toto téma studie Benjamina Libeta.21 V nich bylo možné „předpovědět“ motorickou akci člověka o cca vteřinu dříve, než tato akce vůbec dosáhla vědomí. Roku 2008 byl experiment zopakován s modernějšími technikami – fMRI a využitím počítače na analýzu a predikci motorické akce.22 Zde se již dosáhlo i desetivteřinové doby, což už je skutečně významné. Výsledky studií lze samozřejmě interpretovat i tak, že oněch deset vteřin dopředu se začíná budovat jakési „nutkání“, takže naše konání sice masivně ovlivňuje, ale že toto nutkání lze „vetovat“. Takové vysvětlení mi přijde přinejmenším hloupé a bylo popřeno dalším experimentem.23 Takové veto by muselo být něco doslova „magického“. V dualistickém světě by to ještě možné být mohlo, ale v monistickém materialistickém nikoli. Zdá se tedy, že zde stojíme před nejspíše největší24 iluzí naší existence. Můžeme sice dělat, co chceme. Můžeme ale chtít, co chceme? Když se manželka Biskupa z Worcesteru dozvěděla o darwinismu, prý zvolala: „Jemine, jen doufejme, že to není pravda! Ale jestli je, modleme se, aby se nestala široce známou!“ Při veřejném rozšíření neexistence svobodné vůle by jedna (nejspíše velká) skupina populace takové tvrzení rovnou zavrhla, protože by příliš odporovalo jejich světonázoru, podobně jako onen darwinismus. Jiná skupina by byla otřesena. Tento šok by jistě časem přešel. Život by běžel dál stejně jako předtím. Stále by mělo smysl zavírat lidi za jejich zločiny do vězení, usilovat o poznání světa a vůbec dělat vše jako doposud. Stále bychom se mohli opájet emocemi a usilovat o štěstí. A stále bychom mohli doufat (protože to je neodpáratelné od lidské přirozenosti), že i jako determinističtí agenti sloužíme k „vyššímu účelu“ nějaké „vyšší bytosti“. Ačkoli by se pak dalo silně pochybovat o dobrotě takové bytosti. Závěr Iluzí a klamů vycházejících ze způsobu, jak naše mysl funguje, je velmi mnoho, a mnoho je i sporných otázek, které se iluzorními ukázat mohou. Některé s nižší pravděpodobností, jiné s vyšší. Rozbíjení některých nás bude bolet trochu, některých velice. Je úlohou kognitivní vědy, aby fungování naší mysli, vědomí a příbuzných témat dále zkoumala a tím rozšiřovala naše poznání. Aby některé jevy objasňovala a jiné vyvracela. Musíme si být vědomi jistých epistemologických omezení vědy, ale současně ji kvůli tomu nezavrhovat nýbrž pěstovat, protože lepší zdroj poznání mít nebudeme. Je důležité ve vědě aplikovat princip kritického myšlení a odkaz Carla Sagana: „Mimořádná tvrzení vyžadují mimořádnou evidenci.“ 21 Subjective referral of the timing for a conscious sensory experience: a functional role for the somatosensory specific projection system in man, by Libet, Wright, Jr., Feinstein, and Pearl, Brain 102 (1979) 193-224 Unconscious cerebral initiative and the role of conscious will in voluntary action, The Behavioral and Brain Sciences, Benjamin Libet, et al., 1985, 529-566 22 Soon CS, Brass M, Heinze H, and Haynes J. Unconscious determinants of free decisions in human brain. Nature Neuroscience 2008 11:543-545. Dostupné z WWW: <http://www.socialbehavior.uzh.ch/teaching/semsocialneurosciencespring09/Haynes_NatNeurosci_2008_ext.pdf> 23 Matsuhashi, M., & Hallett, M. (2008). The timing of the conscious intention to move. European Journal of Neuroscience , 28, 2344-2351 24 Větší iluzí by již mohla být snad jen neexistence objektivní reality, tedy nějaký metafyzický idealismus. 9/9
Podobné dokumenty
Ondřej Havlíček: Démony stíhaný svět aneb kognitivní věda jako
• Kombinace chybného kauzálního vyvozování a
wishful thinking
• Přesvědčení o účinnosti rituálů nebo pohybu
předmětu myslí
• Ve vědě (obzvl. psychologii): reporting bias:
sami sebe přesvědčíme o pl...
HP04_2004 - 1515199 B
kterou následoval dvůr s čelní budovou, ze které se procházelo do administrativní budovy a kaple. Za
kaplí byla postavena strojní a kuchyňská budova s parní kotelnou, prádelnou a kuchyní. Za touto
...
Co je to neurolingvistické programování? Monika
studoval matematiku. Když se hlouběji podíváme na strukturu a některé techniky směru,
můžeme snadno identifikovat školy, kterými se autoři NLP inspirovali.
NLP se hlásí k odkazu rodinné terapeutky ...
Mystika a schizofrenie
předkové nadělali mnoho skutečných chyb a zanesli je do svých náboženství,
nevyplývá, že bychom proto my měli nadobro přestat býti náboženští vůbec“ (tamtéž,
str. 290).
Klasickým představitelem re...
ORL číslo 20132
Motto: Mnohé morální škody, které napáchal předlistopadový režim,
ten polistopadový režim ještě zvýraznil a rozvinul.