náznaky vertikální modální konstrukce ve skladbě hymne du matin
Transkript
НАУКОВІ ЗАПИСКИ СЕРІЯ: ПЕДАГОГІЧНІ НАУКИ ВИПУСК 97 NÁZNAKY VERTIKÁLNÍ MODÁLNÍ KONSTRUKCE VE SKLADBĚ HYMNE DU MATIN FERENCE LISZTA MgA. Václav KRAHULÍK, Ph.D. Pedagogická fakulta Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem Česká republika Příspěvek mapuje modální tendence Ference Liszta ve skladbě Hymne du matin. Za charakteristickou zvláštnost modální techniky v hudbě 20. století můžeme považovat skutečnost, že modální struktury je možno chápat a používat jak v lineárním (melodickém), tak i vertikálním (akordickém tj. tvorba akordů z tónů modu) smyslu, kde bývá mnohdy oslabena afinita k jednoznačnému centru, či centrum nemusí být vůbec vyjádřeno. Právě zárodek tohoto, i když patrně intuitivního způsobu kompoziční práce, spatřujeme už ve výše uvedené skladbě Hymne du matin. Za charakteristickou zvláštnost modální techniky v hudbě 20. století19 můžeme považovat skutečnost, že modální struktury je možno chápat a používat jak v lineárním (melodickém), tak i vertikálním (akordickém - tj. tvorba akordů z tónů modu) smyslu, kde bývá mnohdy oslabena afinita k jednoznačnému centru, či centrum nemusí být vůbec vyjádřeno.20 Dílo Hymne du matin pro klavír (z r. 1847), které chceme prezentovat, můžeme považovat jako předzvěst vertikálně konstruované modality. Úvod skladby obsahuje tři po sobě jdoucí plochy, které těží ze tří odlišných „tónových zdrojů“. První plocha (t. č. 1-4) těží z tónového zdroje egis-ais-cis-dis. V levé ruce (t. č. 1-2) znějí v arpeggiu tóny e-gis-ais-cis-e, které analyzujeme jako terckvartakord zmenšeně malého septakordu e-gis-ais-cis. Podobně i následující tvar (t. č. 1, 2. doba) má stejnou strukturu. V pravé ruce (1. t.) se střídají intervaly ais-cis ↔ dis-gis, dále cis-gis ↔ ais-cis atp., těžící z výseče pentatonické stupnice, kterou „zdroj“ obsahuje. Ve 3. taktu zní rozložený, již analyzovaný zmenšeně malý septakord ais-cis-e-gis, jenž v t. č. 4 označený termínem quasi cadenza vplyne do pasáže, těžící opět z tónové výseče pentatonické stupnice discis-ais-gis (uvedeno shora v souladu s textem). Celý úryvek má impresionistický zvukový charakter plynoucí z celé řady atributů. Poloha, akordická sazba, dynamika a statické vyznění pramenící z těžení identického tónového zdroje, to vše dotváří jedinečný charakterový rys. Svou úlohu zde hraje ještě další fenomén. Vraťme se k tónovému zdroji e-gis-ais-cis-dis. Kdyby celá plocha byla postavena na zmenšeně malém septakordu ais-cis-e-gis bez tónu dis, zněla by podobně, leč ochuzeně. Právě tón dis vytváří spolu se septakordem novou kvalitu. Conception of vertical modal construction in the Franz List's composition Hymne du matin" MgA. Václav Krahulík, Ph.D. The Faculty of Education J. E. Purkyně University Ústí nad Labem, Czech Republic Annotation: This article deals with Franz List’s modal tendencies in his composition “Hymne du matin” As a special way of modal thinking used in the music of 20 th century could be considered the fact, that modal structures could be used in linear (melodic) and also in vertical (harmonic) meanings, where the affinity towards the tonic centre is diminished , or even does not exist at all. The beginning of this probably intuitive way of compositional thinking could be seen in the composition mentioned above - Hymne du matin. Modální hudba je založena na jiném uspořádání půltónových a celotónových intervalů než v dur a moll. Modalita byla základem starověké i středověké evropské hudby. Poté v 16. a 17. stol. (v Evropě) ustoupila ustálenému dualistickému systému dur – moll, přičemž se nadále zachovala v lidové hudbě východoevropských národů, z níž její podněty přijali v 19. stol. někteří skladatelé.16 Domníváme se, že i F. Liszt, ač v této souvislosti nebývá zmiňován, významně zasáhl do této oblasti, což ostatně dokládá kapitola „Der unbekannte Liszt“ („Neznámý Liszt“) I. Szelényiho z knihy Franz Liszt Kláry Hamburger17 či publikace Franz Liszt - Les éléments du langage musical („Franz Liszt - Prvky hudebního jazyka“) S. Guta.18 Poitiers 1975, kapitoly „L´écriture modale“, „Les modes tziganes“ 19 Průkopníky ve 20. stol. byli zvláště B. Bartók a O. Messiaen, u nás se využití modality objevuje například v díle L. Janáčka, V. Nováka, na Slovensku u E. Suchoně. 20 Pak-li že je centrum zřejmé, běží o tzv. tonálně modální struktury. 16 Např. A. Dvořák, M. P. Musorgskij aj. Hamburger, K.: Franz Liszt. Deutsche übertragen von der Verfasserin. Corvina, Budapest 1986 18 Gut, S.: Franz Liszt - Les éléments du langage musical. Editions KLINCKSIECK, Université de 17 - 367 - ВИПУСК 97 СЕРІЯ: ПЕДАГОГІЧНІ НАУКИ НАУКОВІ ЗАПИСКИ V předcházejících hudebních obdobích, ve kterých se stal normou čtyřzvuk, byly chápány všechny tóny, které přesahovaly terciovou konstrukci septakordu, jako tóny neakordické a byly rozváděny do akordických tónů septakordu. Pohledem klasicistní a raně romantické harmonické gramatiky21 by se tón dis tedy měl dříve či později rozvést do čtyřzvuku ais-cis-e-gis. Nic takového se však nestane, a tudíž musíme tedy připustit, že tón dis je organickou součástí zmíněného tvaru, jenž vytváří novou zvukovou kvalitu. ukázka č. 1 Hymne du matin (t. č. 1-4) Druhá plocha (t. č. 5-8) čerpá z odlišného tónového zdroje dis-fis-gis-a-his-cis. Na první pohled vidíme základ akordické struktury spočívající na zmenšeně zmenšeném septakordu dis-fis-a-c (v textu je tón his, pro jednodušší pochopení tvar vyjadřujeme enharmonicky), jenž zaznívá v levé ruce (t. č. 5-7). V horním řádku se „kolébají“ dvojhmaty v těchto intervalech a-his ↔ cis-gis (v 5. t.), poté his-fis ↔ gis-his atp. a v 8. taktu, označeném quasi cadenza se v rozkladech opětně ozývají tóny fis-his-a-gis. Analogicky, jako v předešlém úryvku (t. č. 1-4), nazíráme na „cizí“ tóny – cis, gis nepatřící do struktury zmenšeně zmenšeného septakordu a očekávajíce jejich rozvod, jako na organické, rovnocenné tóny znějící struktury dis-fis-gis-a-hiscis. ukázka č. 2 Hymne du matin (t. č. 5-8) 21 Hudba vytvořená přibližně v období 1750 (úmrtí J. S. Bacha) až 1827 (úmrtí L. v. Beethovena). Periodizace dějin evropské hudby datuje období klasicismu do let 1750-1820 a období romantismu 1820-1890. - 368 - НАУКОВІ ЗАПИСКИ СЕРІЯ: ПЕДАГОГІЧНІ НАУКИ ВИПУСК 97 Třetí plocha (t. č. 9-19) je delší, zahrnuje 11 taktů. Tónová zásobnice disponuje tóny cis-e-fis-gis-ais-h.22 Autor s ním však pracuje odlišně a tvoří z něho další dvě skupiny preferovaných tónů. Vidíme, že v 9. taktu na 1. době je ve spodním řádku akordický tvar cis-e-fis-ais-cis - dominantní terckvartakord cis-e-fis-ais, přičemž v horní notové osnově pozorujeme střídající se intervaly e-fis ↔ gis-ais. Spojíme-li tóny do jednoho tvaru, vytvoříme nónový akord fis-ais-cis-e-gis – tedy preferované tóny první skupiny. Na 3. a 4. době spatřujeme ve spodní notové osnově akordický tvar h-e-fis-gis-h kvartsextakord E dur h-e-gis s přidaným tónem fis, nad nímž se opět střídají intervaly e-fis ↔ gis-h. Ve sloučeném tvaru můžeme celek analyzovat jako nónový akord (s nevyjádřenou septimou) – e-gis-h-fis a můžeme ho zařadit do tónů druhé skupiny preferovaných tónů. Takto se analyzované (nónové) akordy či skupiny periodicky střídají až do t. č. 14 včetně s tím rozdílem, že od t. č. 11 se v provenienci první skupiny neobjevuje tón gis, tedy místo tónů nónového akordu fis-ais-cis-e-gis zaznívají pouze tóny dominantního septakordu fis-ais-cis-e. V t. č. 15, kde celý úvodní blok vygraduje ve fortissimové dynamice, znějí pouze tóny druhé skupiny - e-gis-h-fis (takty 14 a 15 jsou v uk. č. 4). ukázka č. 3 Hymne du matin (t. č. 9-13) 22 Všechny „tónové zdroje“ uvádíme v souladu s prvním tvarem v textu i když následující analýzou „krystalizují“ do jinak strukturovaných uskupení. - 369 - ВИПУСК 97 СЕРІЯ: ПЕДАГОГІЧНІ НАУКИ Proč plochu (t. č. 9-19) analyzujeme výběrem tónových skupin a nepopíšeme jako střídání nónových akordů – Fis9 (Fis7) a E9? Brání nám v tom několik skutečností. I když akordy, nad nimiž se střídají intervaly, chápeme především jako uvedené lokality, přece cítíme zvláštní propojení v jeden zvukový celek. Tomu napomáhá nejen stavba předešlých ploch, nýbrž i komplexní vyznění celého bloku (t. č. 919). Na akordy Fis9 (Fis7) a E9 bychom se potom měli dívat moderním pohledem, neboť splňují všechny aspekty zahuštěných akordů. „Zahuštěním akordu rozumíme takový způsob jeho obohacení dalším(i) disonujícím(i) neakordickým(i) tóny, při němž je zahušťujícímu tónu znemožněn rozvod, a to obsazením obou případných rozvodných tónů (zahušťující tón je v obou případech blokován). Za zahuštění akordu nepovažujeme jeho obohacení sextou, septimou, nónou apod.; pro takovýto způsob obohacení vystačíme s tradičním rozšířením trojzvuku (kvintakord) na čtyřzvuk (septakord) a vícezvuk (nónový akord atd.).“ 23 Pokud bychom arpeggiovaný akord v 9. taktu s následnými střídajícími se intervaly chápali komplexně (ve vertikálním tvaru) - cis-e-fis-aiscis + e-fis-gis-ais, pak tón gis je „opouzdřen“ okolními tóny fis-ais a jeho rozvodná místa jsou obsazená. Tak i u následujícího tvaru, u něhož si nemusíme „pomáhat“ celostným vyzněním, protože již v akordu levé ruky jsou rozvodná místa obsazená h-e-fis-gis-h + e-fis-gis-h, shledáváme tón fis v identické pozici: je „okleštěn“ tóny e-gis. Uvedené skutečnosti nás nutí přehodnotit pohled na úlohu a samu existenci melodických tónů. Ve všech třech plochách se setkáváme s „cizími“ neakordickými tóny, se kterými by se mělo podle dobového harmonického úzu nakládat jako s tóny melodickými, které mají být rozvedeny. Místo toho se neakordické tóny „fixují“ a tato fixace pak zajistí otupení „cizosti“, z čehož následně vyvstane dojem splynutí cizích tónů s okolím do jednoho organického celku. Není bez zajímavosti, že první netradiční teoretický pohled na problematiku melodických tónů se objevil v práci českého skladatele a teoretika F. Z. Skuherského již v r. 1885 (v předposledním roce Lisztova života). Nové hledisko spočívá na předpokladu, že každý vertikální průřez hudebním předivem (např. výše analyzované zahuštěné akordy /h-e-fis-gis-h/) je svébytným akordem. Například souzvuk c-dis-fis v tónině C dur není chápán jako dvojitý chromatický průtah zdola (tóny dis-fis jsou НАУКОВІ ЗАПИСКИ rozvedeny do tónů e-g), ale je pojímán jako samostatný trojzvuk. „Není vždy úmyslem skladatelovým dissonantní souzvuk vésti bezprostředně ku konsonantnímu, jest mu naopak žádoucno, aby dissonantní karakter skladby déle potrval a snad i převládal. V takovém případě nesmiřuje skladatel dissonantní intervaly, nýbrž kráčí opět a opět k novým dissonantním trojzvukům.“24 Princip svébytných souzvuků vlastně ignoruje jakýkoliv melodický postup na pozadí znějící harmonie, a není tedy vlastně důvod o melodických tónech hovořit.25 Podobný přístup k uvedené problematice má i L. Janáček. Ve svých teoretických statích připouští, že jakýkoliv souzvuk s melodickou disonancí, působí-li ve vědomí delší dobu, se může stát souzvukem „prostným“, který chápeme jako harmonický celek a v němž necítíme disonanci jako prvek cizí, k souzvuku nepatřící.26 Tato možnost, zjištěná u melodických disonancí, otevírá prostor pro jakékoliv zvukové kombinace, po souzvuku může následovat jakýkoliv další souzvuk. Vraťme se ještě k rozboru díla Hymne du matin. Ve třetí ploše jsme jako tónový zdroj uvedli cis-e-fis-gis-ais-h. Seřadíme-li tóny takto fis-gis-ais-h-cis-e, pak můžeme útvar identifikovat jako mixolydickou stupnici s nevyjádřeným šestým stupněm (dis). Tato stupnice nejvíce koreluje s dominantní oblastí – skladba je psána v tónině H dur, což dokládá nejen předznamenání, ale i kontrastní závěrečná část psaná v tónině H dur.27 Pohledem dominantně postaveného zdroje fis-gis-ais-h-cis-e lépe pochopíme celou situaci. Od t. č. 9 se vlastně střídají zahuštěné dominanty fis-ais-cis-e + gis (dominanty jsou zahuštěné pouze v 9. a 10. taktu) a subdominanty e-gis-h + fis. Na místě vygradované třetí plochy v dynamice ff v t. č. 15, kde by měla znít dominanta, jejíž místo je zde „připravováno“ jejím předešlým periodickým opakováním (na 1. dobách v t. č. 912, dále na 1. a 3. dobách), se nečekaně „uvelebí“ 24 Skuherský, F. Z.: Nauka o harmonii na vědeckém základě. Fr. Urbánek, Praha 1885, str. 75 25 Zmíněná „Nauka o harmonii“ zahrnuje i kapitolu o melodických tónech, ta je však částečným popřením tezí uvedených v předchozí části knihy. 26 Janáček, L.: Hudebně-teoretické dílo I. Praha 1968 a II, Praha 1974 27 Některé autorovy skladby mají úvod strukturovaný na dominantní relaci, jako například dílo Les jeux d´eau à la Villa d´ Este, ve kterém je téměř celých 35 (!) úvodních taktů utvořených v terénu mixolydické stupnice cis-dis-eis-fis-gis-ais-h (popř. z tónů jednoho mateřského tercdecimového akordu cis-eis-gis-h-disfis-ais), a teprve uvedením hlavní myšlenky v tónině Fis dur pochopíme celou předešlou plochu jako vystavěnou na dominantní relaci. 23 Tichý V.: Harmonicky myslet a slyšet. AMU, Hudební fakulta, Praha 1996, str. 205 - 370 - НАУКОВІ ЗАПИСКИ СЕРІЯ: ПЕДАГОГІЧНІ НАУКИ subdominanta (resp. zahuštěný subdominantní sextakord gis-h-e-fis-gis + e-fis-h-e). V následujícím t. č. 16, kde dochází k tempové změně - Allegro (animato), je uchystáno překvapení. Zazní hlavní myšlenka, ovšem v nezměněné subdominantní relaci s tím, že v následujících taktech dále pokračuje střídání dominantní a subdominantní oblasti. Takt č. 20 je zdrojem dalšího překvapení. V předcházejícím taktu (t. č. 19) zní v levé ruce ВИПУСК 97 dominantní terckvartakord cis-e-fis-ais, přičemž v pravé ruce zaznívá průtah tónu h k tónu ais (kvarty k tercii). Zde již můžeme oprávněně očekávat, že se dominanta (která zazněla již dvanáctkrát) konečně rozvede do tónického akordu H dur; slyšíme však nečekanou transpozici hlavní myšlenky o čistou kvartu výš, jež je v transpozici živena identickými harmonickými spoji. ukázka č. 4 Hymne du matin (t. č. 14-23) V t. č. 24-35, které nejsou v ukázkách, se harmonické dění odehrává na stále postupujících modulacích, od tóniny H dur vzdálených (g moll, gis moll, Es dur). Zde můžeme vyzdvihnout neobvyklou skutečnost: rozebíraná plocha (t. č. 919) postavená tak, aby v nás vyvolávala touhu po rozuzlení se rozmělní v „cizích“ harmoniích. Tonální rozřešení následuje ve chvíli, kdy dávno z naší mysli vyprchá vzpomínka na ono místo budovaného napětí. Harmonickému uklidnění však předchází úryvek, jenž je reminiscencí úvodních ploch a je připravován několika taktovou gradací. Zvrat v neobvyklém tonálním plánu nastává v t. č. 36-38, kde je v levé ruce rozkládán průtažný dominantní kvartsextakord fisdis-fis-h-dis (v levé ruce) v t. č. 36, který přechází v následujícím taktu (t. č. 37) do dominantního septakordu (popř. malého nónového akordu fisais-cis-e-g - v pravé ruce zní půlové g, rozvedené pak do fis). Od t. č. 38 zní opět průtažný dominantní kvartsextakord, přičemž dominantní relace se opětně napíná v následném t. č. 39, kde se (v levé ruce) rozkládá akord fis-d-eis-h-d s průtahem v pravé ruce (v oktávě) tónu a ke gis – mimotonální zmenšeně zmenšený septakord k dominantě, jenž vyznívá na dominantní prodlevě tónu fis. - 371 - ВИПУСК 97 СЕРІЯ: ПЕДАГОГІЧНІ НАУКИ НАУКОВІ ЗАПИСКИ Následuje znovu dominantní septakord, který teď již má v důsledku neustálého napínání nashromážděnou energii. Nakumulovaná síla „harmonického praku“ v t. č. 40 překvapeně vyústí do krátké reminiscence subdominantních a dominantních oscilací, které jsme analyzovali v t. č. 9-19; zde se opět rozkládají akordické tvary: gis-e-fis-h - subdominantní sextakord (se zahušťujícím tónem fis), ais-e-fis-cis dominantní kvinsextakord, h-fis-gis-e - subdominantní kvartsextakord, cis-gis-ais-e - dominantní terckvartakord (jedná se vlastně o zmenšeně malý septakord ais-cis-e-gis, je však pevně vnímán z pohledu dominanty, přičemž tón gis nad nímž je v textu hvězdička v závorce, která odkazuje na komentář, kde je tón gis označen jako sporný a je možno ho nahradit tónem fis), jenž překvapivě vyústí v t. č. 41 do akordu utvořeného z tónového zdroje analyzované druhé plochy (t. č. 5-8) - dis-a-his-fis-gis s jeho v průběhu skladby signifikantním sjednocujícím sopránovým, charakteristicky profilovaným vrcholem tónu gis (tón gis zní v pravé ruce v oktávě).28 ukázka č. 5 Hymne du matin (t. č. 36-41) Harmonický, vášněmi nabitý tok se naposled vzepne v t. č. 45 na 3. době v dominantním tercdecimovém akordu, jenž nezapře své „kvartové“ vyznění fis-e-ais-dis-gis (do vertikály upravený s nevyjádřenou undecimou), připomínající akordické struktury prosazované ve Skrjabinově hudbě. Poté se konečně v t. č. 47 ozve ničím nezakalený tónický akord H dur. 28 Patrně nám ve skladbě neunikl postupný, významu nabývající tónu gis. Ozve se již v 1. taktu jako vrchní tón akordického (vertikálně vyjádřeném) tvaru v pravé ruce ais-cis-dis-gis, ve 3. t. pak zřetelně v diskantu – melodickém vrcholu první plochy. V 5. t., opět jako vrchní tón akordického (vertikálně vyjádřeném) tvaru v pravé ruce a-his-cis-gis, následně pak v 7. t. na melodickém vrcholu druhé plochy. Basový postup akordů (t. č. 14) se zastaví v t. č. 15 na totožném tónu, který se opětně ozve v pravé i levé ruce při nástupu hlavní myšlenky (Allegro – t. č. 16). Dále před vrcholem, budovaném na basové prodlevě tónu fis v t. č. 36 na 2. době a v t. č. 38 na 2. době, a poté v samém vrcholu - t. č. 40-41, kde se několikráte opakuje v oktávách a ještě se dále prosazuje ve vrchních tónech následných akordických figurací. Zbývá objasnit důvod analýzy výskytu, potažmo významu onoho tónu. Domníváme se, že tón gis má v první části skladby (t. č. 1-47) dvojí význam. V úvodních taktech tří sónických ploch je místem barevně zvukového vrcholu, jistého záchytného zvukového bodu (t. č. 4, 7, 16), z něhož je na vytvořené plochy nahlíženo a spoluvytváří dojem určité statičnosti. Dalším významem je nepochybně i formálně stmelující atribut (např. v t. č. 16 je vrchol plochy zároveň i formálním předělem) – tón gis se signifikantně objevuje v harmonicko-melodické reminiscenci ve vrcholu první části v t. č. 40-41. - 372 - НАУКОВІ ЗАПИСКИ СЕРІЯ: ПЕДАГОГІЧНІ НАУКИ ВИПУСК 97 ukázka č. 6 Hymne du matin (t. č. 42-48) Jak jsme předeslali v úvodu a rozborem doložili, považujeme analyzované plochy za jakousi předzvěst modální techniky v moderním slova smyslu, i když Lisztem spíše intuitivně vytvořené nežli racionálně konstruované. Nic nám však nebrání se na věc z tohoto hlediska podívat. V prezentovaných úryvcích se uskutečňuje jak princip lineární i vertikální struktury při selekci tónového materiálu, tak i fenomén tonální neukotvenosti a koneckonců i sónické vyznění, jež projektovaná selekce tónů modu též přináší. BIBLIOGRAFIE: 1. Gut, S.: Franz Liszt - Les éléments du langage musical. Editions KLINCKSIECK, Université de Poitiers 1975, kapitoly „L´écriture modale“, „Les modes tziganes“ 2. Hamburger, K.: Franz Liszt. Deutsche übertragen von der Verfasserin. Corvina, Budapest 1986 3. Holubec, J.: Česká hudební teorie 20 století. UJEP Ústí nad Labem 2004 4. Janáček, L.: Hudebně-teoretické dílo I. Praha 1968 a II, Praha 1974 5. Janeček, K.: Základy moderní harmonie. ČSAV, Praha 1965 6. Kohoutek, C.: Hudební styly z hlediska skladatele. PANTON, Praha 1976 7. Metzger, K., Riehn, R.: Franz Liszt. Musik-Konzepte 12. Taxt und Kritik, München 1980 8. Skuherský, F. Z.: Nauka o harmonii na vědeckém základě. Fr. Urbánek, Praha 1885, str. 75 9. Tichý V.: Harmonicky myslet a slyšet. AMU, Hudební fakulta, Praha 1996, str. 205 - 373 -
Podobné dokumenty
Skripta teorie jazzu
Chromatické zvýšení nebo snížení tónu daného akordu (tzv. alteraci) vyznačujeme posuvkami a zkratkami.
Posuvky píšeme vpravo od čísla k němuž se vztahují. U zvětšených nebo zmenšených intervalů uží...
17. Měkkýši
feruje keřnatka vrásčitá (Euomphalia stri
gella).
O něco vzácněji se můžeme setkat ta‑
ké s páskovkou žíhanou (Cepaea vindobo
nensis). Ta už je přece jenom o něco ná‑
ročnější na vápník, proto ne...
VNÍMÁNÍ OPERNÍHO DÍLA DĚTMI ŠKOLNÍHO VĚKU
apod.), improvizací, hudebně pohybovými hrami a
tancem, organizací hudebního života aj. 6
Jaké by tedy mělo být současné pojetí
poslechu hudby, resp. operního díla? Mělo by se
jednat o aktivní hude...
Pavla Vitázková pro Bioveta News
opakované procedury navíc zvířata stresují, což významně
zhoršuje kvalitu imunitní odpovědi organismu. Detekce zdroje
infekce je velmi nesnadná s ohledem na četnost úkonů a
množství přístrojů, nást...
Monitoring - Pražské jaro
Héraklés na scénu sjíždí jako deus ex machina ve výtahu, jeho „příjezd“ ale poněkud sráží podivný gumový
obleček ze všeho nejvíc připomínající Klingona ze seriálu Star Trek. Héraklés tak trochu děl...
školní vzdělávací program - Základní umělecká škola Uničov
Svoji činnost provozuje škola na základě nájemní smlouvy ve dvou budovách města Uničov,
sídlo školy v Litovelské ulici č. 190, další místo poskytovaného vzdělávání v budově
na Masarykově nám. č. 5,...
Kristovy cesty - Ways of Christ
objevují lidé, kteří mají rozličné přímé zkušenosti s Ježíšem Kristem. Navzdory různým
charakterům, různému náboženskému, filozofickému a vědeckému pozadí, mají tyto
zkušenosti něco společné. Hovoř...
ZÁKLADNÍ PŘÍSTUPY K CHÁPÁNÍ GOODWILLU
pocitu, dobré vůle podnikatele k zákazníkovi.
Větší pozornost byla goodwillu věnována až od poloviny 80. let 19. století v
Anglii, přičemž předmětem zájmu byla otázka převoditelnosti goodwillu v př...
Výchova dětí do 8 let v rodinách s omezeným přístupem k digitálním
protože to se naučí každej, když to potřebuje.“ (R6) Rodiče považují za samozřejmé, že až
budou děti starší, tak jim digitální technologie pro školní i osobní účely pořídí.
Rodiče mají obavu z pot...