doc21. — 23. 9. 2012 / BRNO seBeReflexe a aNalýzy k divadelNímu
download 
Stížnost Transkript
21. — 23. 9. 2012 / BRNO seBeReflexe a aNalýzy k divadelNímu
21. — 23. 9. 2012 / BRNO sebereflexe a analýzy k divadelnímu projektu Poláci očima Čechů Slováci očima Poláků Maďaři očima Slováků Češi očima Maďarů W3 4together EU HU Metanoia Arthopaedia Szegéd OBSAH 3 Michal Zetel: Preface pl Teatr Figur KrakÓw SEBEREFLEXE SK Na Peróne Košice 6 Metanoia Arthopaedia Szeged: Klauni v uličce alchymistů / Objekt meditace CZ Buranteatr brno 10 Teatr Figur Kraków: Paramisa ? 12 Na peróne Košice: Causa Bonasus 14 Buranteatr Brno: Dziady ANALÝZY 19 Martin Macháček: Klaunům těm je tu hej, prý nikam nezablouděj… 23 Josef Dubec: Paramisa ? Příběh ? Pf ! 25 Markéta Polochová: Causa Bonasus: Len čo sa dostaví maďarská strana. 29 Radka Kunderová: Rozporuplná krása nového: Dziady v Buranteatru 34 Michal Zahálka: Zajíci ve Visegradských pytlích 4Together : preface 4together 3 Když jsem při studiu režie na JAMU v roce 2001 probíral tvorbou Jerzyho Grotowského a poprvé narazil jektu včetně vzniku inscenací však dle mého názoru vysoce překročil hranici 40 000 €. úspěšného realizování projektu 4Together, hluboce a vřele poděkovat a zároveň pogratulovat. Realizač- na Dziady, řekl jsem si: „Tohle bych chtěl někdy udělat ! Burani strávili celé léto přípravou prostoru a zkou- Nic takovýho Češi nemají.“. Potom jsem se o tom zmínil šením Dziadů, ale termín týdenního setkání a násled- patizantům a divákům, Michaele Mixové – projektové kolegovi dramaturgovi Janu Šotkovskému a on na to, ných čtyř premiér se neúprosně blížil. Oněch sedm manažerce, Janu Šotkovskému – tvůrci myšlenky 4T, že to teda někdy uděláme. Uplynulo deset let a čas dní naplněných horečným a v maďarském případě až MKČR, JMK, Polskému institutu v Praze, SMB a ze- se nachýlil a my se rozhodli, že to opravdu uděláme. nadlidským pracovním úsilím nám umožnilo se velmi jména IVF. Děkuji vám ! V únoru 2011 při přípravě scénáře, který už jen vzdá- intenzivně poznat a vyměnit si mnoho specifických leně připomínal původní Mickiewiczovu báseň, jsme si pracovních postupů a během generálek sledovat své Michal Zetel, umělecký šéf Buranteatru a projektu 4T říkali, co by nám na to asi tak řekli Poláci. A Jan řekl: kolegy přímo při tvorbě. Z dnešního pohledu se mi to „Tak se jich na to zeptáme.“ Vzápětí na to nás napadlo, jeví jako malý zázrak, ale nakonec všichni bezpečně že by nás asi dost zajímalo, co si o nás Poláci tak nějak přijeli, své inscenace dodělali, premiéry s úspěchem vůbec myslí, a že by bylo skvělé s nimi něco udělat. odehráli a všichni ČTYŘI jsme se SPOLEČNĚ setkali. A tak vznikla myšlenka společného mezinárod- Ač bylo původním tématem pojmenovat a pro- ního projektu. Když jsme se zabývali otázkou finan- zkoumat rozdílnosti toho či onoho národa, výsled- cování a smysluplnosti celého projektu, dospěli jsme kem bylo poznání, že nezávislá divadla našich velikostí k názoru, že Visegrádský fond ze své podstaty bude ta a lidé v nich pracující prožívají velmi podobnou a lec- nejlepší cesta, a původní myšlenka „Co si vlastně ná- kdy neméně trudnou realitu, ve které musí neustále rody o sobě navzájem myslí ?“, resp. divadelníci oněch bojovat s finančními potížemi, nezájmem veřejnosti národů, postupně zrodila 4Together. Nezisková organizace velikosti Buranteatru při nímu týmu Buranteatru, partnerským divadlům, sym- a nechutí „oficiálního“ kulturního estabilshmentu se těmito problémy zabývat. běžném provozu velmi těžko sháněla partnery a vyři- Přesto všechno jsme se všichni na závěrečné dis- zovala grantové žádosti. Nicméně díky pružnosti a na- kusi shodli na tom, že potřeba tvořit a vyjadřovat se sazení těžko získaných partnerů a zejména projektové svobodně k realitě, kterou v evropském společném pro- manažerky Michaely Mixové se dílo zdařilo a my zís- storu žijeme, je stále silnější než tyto obtíže. Chtěl bych kali grant IVF ve výši 13 000 €. Celkový rozpočet pro- všem, které tato potřeba dohnala k titánskému výkonu 4together 4 sebereflexe 4together 5 Beszámoló a 4Together projekt keretében megvalósult Mutatványosok az Alkimisták utcájában — meditációs objektum a “karton varrónő” címszó alatt című előadás készítésének folyamatáról. 4together 6 Az előadás előkészítését, valamint az egyéni próbákat, vonatkozott. Minden ötletet igyekeztünk kibontani. minden, ami a jelenetben van organikus egységet kel- augusztus 14-étől intenzívebb csoportos próbafolya- Lassan, lépésről lépésre megszületett az előadás váza. lett, hogy alkosson, ezért szinte miden nap valame- mat követte, amelyen már az egész társulat együtt Így a már első napon felolvasott szerzők művei mellé lyik területen változás következett be, természetesen dolgozott. került a Libuse fejedelemasszony látomását vizuali- mindaddig, amíg ezek az elemek nem álltak úgy össze, Az első próbára mindannyian felkészülten érkez- záló leírás, és Hasek, Kafka, Comenius, Husz János, hogy kiegészítették, ill. egységet alkottak egymással. tünk, hiszen a témával külön-külön már hónapok óta Paracelsus írásai is kibővültek és vizualizálódtak, Lassan, próbáról-próbára vált véglegessé a zenei/hang- foglalkoztunk. Beszélgetéssel kezdtük az első napot: ugyanakkor több historikus, mitologikus leírás, archív anyag is. Leos Janacek, Bedrich Smetana és Gustav ki milyen irányban tájékozódott a Cseh kultúrával, dokumentum, turisztikai útikalauz szövegtöredéke is Mahler zenéi, különböző természeti atmoszférákkal, mitológiával kapcsolatban. Részletek hangzottak el formálta a munkát. archív hanganyagokkal keveredve alkották meg az Hasek írásaiból, Kafkától, Comeniustól, Husz Jánostól A mindennapi közös tréningek fontos részét al- előadás végleges zenei, és hangmontázsát, amelyek és Paracelsustól is. Szóba kerültek a 68-as események, kották a próbafolyamatnak. Itt a fizikai és pszichikai szerves egységet, vagy bizonyos esetekben épp ellen- megnéztünk, meghallgattunk különböző magyar, cseh felkészültségen kívül, elsősorban a csapat és az egy- pontot alkotnak a játék terében zajló történésekkel. archív anyagokat erről az időszakról. Különböző ze- más iránt érzett bizalom erősítésén volt a hangsúly. neműveket is meghallgattunk. A rendező, Perovics A tréningeken hat színész vett részt: Báhner Péter, Dió- tozott és bővült, végül elnyerte jelenlegi formáját. Az Zoltán mindenkit arra kért, hogy keressen, gyűjtsön, szegi Ágnes, Bán Péter, Szörényi Péter, Jovanovics Jó- Aranycsinálók utcáját alkotó kis karton házikókat, és A díszlet folyamatosan, lassan, napról-napra vál- kutasson tovább a próbafolyamat elkövetkező idősza- zsef és Erdély Andrea, aki a műhelyek vezetésével volt karton figurákat Kiss Attila Etele készítette és prepa- kában is. Bárki bármit hozhatott a Cseh irodalomból, megbízva. A munka folyamán koncentrációs-, koordi- rálta. Többnyire a házikók méreteivel kapcsolatban akár költeményt, zenét, festményt, filmet, vagy egy nációs-, légzés-, beszéd- és hanggyakorlatokra került merültek fel problémák: hogy lehet megoldani a pers- turisztikai útikalauzban talált idézetet, vagy ami ép- sor. A mindennapos, intenzív közös gyakorlatsorok pektívát úgy, hogy az szervesen illeszkedjen a többi pen fontossá vált számára, ami ezzel kapcsolatban az előadás organikus építkezését is elősegítették. Ez- installációhoz és közben megteremtsük azt az érzetet, foglalkoztatta, akár érthető, akár nem teljesen ért- zel párhuzamosan készült, alakult a díszlet és a zenei mintha az Aranycsinálók utcájában tartózkodnánk. hető okokból, tehát ami inspiratív lehetett számára montázs. A hangkeverés pl. sokszor éppen a tréningek Hiszen a mutatványos bohócok innen indulnak el, és a témával kapcsolatban. A rendező többször hangsú- alatt, a jelenetek ritmusának és idejének beállását elő- ide is térnek vissza különböző történelmi állomásokat lyozta, hogy a csoport minden tagja befolyásolhatja segítendő, párhuzamosan készült Erlauer Balázsnak érintve. Végül a megoldás reményeinket is felülmúlva az előadást, mindenkin múlik, hogy milyen irányt vesz köszönhetően. A próbák, zene és díszlet nélkül nem bekövetkezett, hiszen mechanikus installácóink mű- az előadás. Ez legfőképp a próbafolyamat első részére működhettek, mert a színész, a zene, hangok, tárgyak, ködtetésével, a fent említett szerzők írásainak rész4together 7 Este 8 órakor, a nézőtér megtelt és elkezdődött a Mutatványosok az Alkimisták utcájában – meditációs objektum a “karton varrónő” címszó alatt című előadás: Mutatványosok / Clownok kis csoportja sörrel, várostérképpel, útikalauzokkal felszerelkezve járja Prága utcáit. Az Aranycsinálók utcájába érkezve egyikük a sörét kortyolgatva, a sör isteneinek dicsőítésébe kezdene, ám a Hasek szövegtöredékeiből hirtelen beidézett “égi szózat” megakadályozza ebben. Mutatványostársa, aki az “égi hangok” hatására András pappá változik, a pillanat purgatóriumában kénytelen megvallani, hogy szóban forgó rokona valóban Ausztráliában él. András pap nem emiatt, de a következő pillanatokban három különböző karakter hangján is igyekszik felhívni családtagjainak (Máj fámili veri big !,) figyelmét arra a nem elhanyagolható mozzanatra, hogy ti., idézem: leteivel, inspirációjával, valamint az azokból kinövő, installációk, a törékeny díszletelemek/kellékek, jelme- folyamatosan váltakozó karakterek együttesével zek. A fogadtatás a Buranteatr minden tagjától nagyon “– Én vagyok az Ottó lexikon XVI. kötete, kérem, megteremtődhetett a különböző történelmi helyszí- szívélyes és segítőkész volt. Másnap teljes erőbevetés- nyisson ki és keresse meg bennem a karton varrónő nek illúziója, kialakulhatott az előadás varázslatos sel a társulat nekikezdhetett a tér beépítésének. Ez címszót, mert különben elvagyok veszve !” víziónárius szövete, meditációs objektuma. jelentette a legnagyobb kihívást. Napokig épült a dísz- Az angyali szózat hatására megriadt, menekülő let a színpadon, meglelve az installációk legideálisabb kis bohóc csoportot nem sokkal később a Bohóc her- A kosztümök és a fekete takarások Csúri Anna segítségével készültek el. A társulat szeptember 17-én, az esti órákban érkezett Brnoba. Még aznap a színpad terébe kerülhettek az helyét a fogadótérben, ahol nagyon precíz cérnázások, ceg dobozából kirajzó, ragyogó csillagok / fénymagok fénybeállítások zajlottak. Az előadás bemutatójának örvénylésében, – már a visegrádi hegy tetejéről lenéző napjára, szeptember 21-ére, minden a helyére került. Libuse Fejedelemasszony látomásában – pillanthat4together 8 juk meg újra, amint Szent Vencellel együtt építgetnek, szorgoskodnak. Az érdeklődők az előadás végén, az installációkat közelebbről is megtekinthették, azokról is kérdezősködve gratuláltak, jókedvvel, tekintetükben hálával távoztak. A nagy érdeklődésre való tekintettel, még egy plusz előadásra is sor kerülhetett, 22 órától megismételhettük az előadást. A második előadást követően, már hosszabb, tartalmasabb találkozások is kialakulhattak a nézőkkel, és a 4 Together projekt partnereivel. Az előadásokat követően értékes szakmai beszélgetések jöttek létre. Érdeklődve hallgattuk a hozzászólásokat, megjegyzéseket és olvasatokat. A pozitív visszajelzések, megerősítettek bennünket abban, hogy erőfeszítéseink, fáradozásaink, nem voltak hiábavalóak. Az elkövetkezendő két napban a társulat tagjai megtekinthették a fesztivál hátralevő 3 előadását és részt vehettek a szakmai kerekasztal beszélgetésen, értékes mindaz, amit előadásunk a Cseh kultúrából ahol az előadásokkal kapcsolatban megoszthatták és a Cseh mentalitásból felmutatott. észrevételeiket. A Mutatványosok az Alkimisták ut- erősíthettük a projektben résztvevő partnerekkel azt a fontos és nem elhanyagolható tényt, hogy a kultúrák A 4Together projekt megvalósulása fontos állomás között nincs éles határ, ill. a párbeszéd és a művészet cájában – meditációs objektum a “karton varrónő” a társulat számára. Az előadásunk létrehozása és bemu- megszünteti azokat. Éppen ezért az együttműködést címszó alatt című előadással kapcsolatosan olyan tatása előzetes ismereteinken túl is lehetőséget adott partnereinkkel a jövőben is folytatni kívánjuk. meglátások és észrevételek hangzottak el, amelyekből számunkra a Cseh kultúrával való elmélyültebb ismer- legnagyobb örömünkre azt a következtetést vonhat- kedésre, de ezen kívül személyes tapasztalatcserékre, Erdély Andrea, rendező asszisztens tuk le, hogy a közönség és a szakmabeliek számára is ismerkedésre és tanulásra is. Kölcsönösen, közösen Metanoia Artopédia 4together 9 Paramisa ? Naše inscenace měla být střetnutím našich představ o Romech se způsobem, jakým oni sami vypráví o sobě. 4together 10 horší” ? Jak chránit vlastní identitu, vychovávat děti Kolik setkání a výletů podnikli, kolik básní jsme přelo- tak, aby věděli, kdo jsou, a zároveň si uměly poradit žili – žádné polské vydání slovenské romské poezie ne- v cizím světě ? existuje. Hlavní je, že v průběhu práce se nám výrazně Téma nás zajímalo ze dvou důvodů. Za prvé se už změnilo samo téma. Místo příběhu o obraně identity několik let zabýváme romskou kulturou, pracovali začala vznikat inscenace o jejím hledání. Noviny kři- jsme s romskými dětmi z Nowe Huty, vytvořili jsme čely o konfliktech v Košicích, stavbě zdí a sterilizaci představení o nejslavnější polské romské básnířce Romek, na YouTube je plno filmů o zoufalé chudobě, Bronislawě Wajs – Papuszi, část z nás tančí flamenco. špíně a krádežích. Objevili jsme informace o Katedře Možnost věnovat se slovenským Romům pro nás byla romské kultury v Nitře, první evropské romské Lince šance prohloubit naše zájmy i poznání. Za druhé – důvěry a krásné výstavě Jána Sajka. Ale nikde jsme obraz polského instalatéra, který měl údajně zničit nenašli informace o Romanipen. A romské děti nám francouzký hospodářský i sociální systém, opilého zpívaly A ja taká dzivočka nebo Rihannu a z romských zedníka v Anglii nebo tureckého zloděje aut v Ně- písní – ty srbské. mecku se zase tolik neliší od stereotypu Cikána v Pol- Co vyjadřuje naši identitu ? Jazyk ? Tradice ? sku. Nikoho z nich nikdo nechce. V kontextu zániku Místo, kde žijeme ? Zvyky ? Knížky ? Sousedé ? Lze ji státních hranic a rušné migrace uvnitř Evropské unie změnit ? jsme si chtěli položit otázku, jak je tomu s jinakostí Samozřejmě na tyto otázky neodpovídáme. Jed- uvnitř malých lokálních společenství. Náš příběh měl noduše jsme si je položili a odpovědi, či spíše další vyprávět o Romech, ale v podstatě rovněž o Polácích otázky jsme hledali v stínových obrazech. v Anglii, Slovácích v Irsku atp. Klíčovým úkolem bylo nalézt slovenské básně Vytvořili jsme představení o střetu našich očekávání s nepříjemnou skutečností. O tom, jak si vybí- Skrze romské písně, básně, kresby (například dětí a písně, které by nás inspirovaly. Pohádky, na které by- ráme to, co chceme slyšet, vidět, vědět. Ale také o konci z Jarovnice) jsme chtěli pohlédnout na Jiné. Jaké to chom se mohli podívat svou optikou, na jejichž osnově jistého světa. je – mít právo na domov a zároveň (podle mínění vět- bychom mohli vystavět vlastní příběh. Něco, co by šiny) nebýt u sebe doma doma ? Snažit se být hrdý sám bylo silně a výjimečně slovensko-romské. Nenašli jsme. Dagmara Żabska na sebe, když jste zároveň v očích ostatních pořád „ten Nebudu zde popisovat, co jsme dělali a a kde hledali. (překlad Jan Šotkovský) 4together 11 Zadanie jasné avšak pomerne zložité Pohľad jedného národa na národ susedný. Pohľad Slovákov na Maďarov. 4together 12 Prvým krokom bol výber tvorivého tímu. Rozhodnu- sku zabil kráľ Matej.“ Táto nanápadná veta napokon zaoberať sa životom a skutkami Mateja Korvína. V ko- tie s kým sa do novej inscenácie pustíme. Po dlhšom do značnej miery ovplyvnila celé predstavenie. nečnom dôsledku ide skôr o autorskú divadelnú insce- rozhodovaní sme sa rozhodli osloviť mladého režiséra Pri hľadaní odpovede ako Slováci vidia Maďarov náciu o slovensko-maďarských vzťahoch, o inscenáciu, Jána Luterána, s ktorým sme zatiaľ nepracovali, avšak sme začali od seba – kto sme, z akých pochádzame ktorá nastavuje zrkadlo krčmovým rečiam a stereo- jeho predchádzajúce práce a spôsob tvorby sa nám pre rodín, čo si pamätáme o našich maďarských susedoch typným spôsobom správania sa mnohých Slovákov. túto tému zdal byť vhodný. z detstva, čo hovorili naši rodičia, aké máme na túto Nekladieme si servítku pred ústa a neprikrášľujeme krajinu spomienky ? v nej skutočnosť. Potom sme sa upriamili na to ako vnímajú na- V Brne na festivale sme ju uviedli ako work in pro- šich susedov ľudia v našom okolí, aký obraz je nám gress keďže v prácach na nej ešte stále pokračujeme. ponúkaný skrze média, politiku a aký pohľad je bežný Napriek faktum, že nešlo o je difinitívne znenie, bola v krčmových stereoptypoch. Z tohto rešeršu nám vzni- na medzinárodnom fóre prijatá pozitívne, čo nás ne- kol pomerne obsiahlý a dynamický materiál. smierne teši. Jej premiéra v domácom prostredí nás Postupne sme si začali uvedomovať veľkosť zodpo- len čaká. 17. 11. predstavíme Causu bonasus alebo Do- vednosti, ktorú sme na seba vstupom do projektu tohoto vtedy budeš mať chlpatú riť, kým toho zubra neskolíš tipu zobrali. Neurčité napätie, na ktoré sme jednostaj pri doma, v Košiciach. danej téme narážali, nás priviedlo k myšlienke pripome- Sme radi, že vďaka projektu 4Together sme mali nuť si, čo vieme o spolužití týchto dvoch národov z his- možnosť zabŕdnuť do témy, ku ktorej by sme sa, na- V prvotných úvahách nad inscenáciou sme sa in- tórie. Stretnutie z prof. Phdr. Štefanom Šutajom, DrSc., priek tomu, že je veľmi aktuálna, za iných okolností špirovali historickou osobnosťou maďarských dejín – slovenským historikom, ktorý sa venuje prevažne pro- zrejme nedostali. Rovnako nás teší, že sme v súbore Matejom Korvínom – kráľom, ktorý bol známy svojou blematike maďarskej národnostnej menšiny na Sloven- z maďarskej a českej strany našli priateľov a poten- dobrotou a stal sa hlavnou postavou mnohých príbe- sku a v bývalom Česko-Slovensku, bolo veľmi zaujímavé cionálnych partnerov v našich budúcich projektoch hov a povestí. Pri úvodnom zbere informácií o ňom nás upútala malá poznámka, ktorá sa neodbytne objavovala vo a priviedlo nás k zisteniu, že napriek faktu, že národy žijú či divadelných inscenáciách. To, nakoľko vzniknutá vedľa seba, či spoločne, ich pohľad na jednotlivé spoločné inscenácia zarezonuje u našich divákov a aký osud ju historické udalosti môže byť rôzny ba až opačný. čaká, ukáže až budúcnosť. väčšine zdrojov zaoberajúcich kráľom Matejom – „Tra- Samotná inscenácia vznikla v pomerne krátkom duje sa, že posledného voľne žijúceho zubra na Sloven- čase a výrazne sa odklonila od prvotnej myšlienky Ján Luterán 4together 13 Dziady popis práce na inscenaci v 18 bodech 4together 14 1) Je tomu zhruba deset let, kdy se tehdejší studenti si uvedení Dziadů volbou takřka již vyhynulé di- JAMU – režisér Michal Zetel a dramaturg Jan Šot- vadelní formy: melodramu. Okamžitě přidá i tip a dramaturga vyvstává potřeba najít klíč, který kovský – rozhodli, že jednou spolu budou insce- na podle něj nejvhodnějšího skladatele, Vojtěcha by dobovou vzdálenost a „vysoký patos“ takříkajíc novat Dziady Adama Mickiewicze. Dlaska, s kterým už pracoval na premiérovém uve- přemostil k divákovi. Najít českou uličku k pol- dení jeho skladby Missa Parodia. ské vznosnosti. Z debat o zkušenosti s pohřby 2) Důvody ? Vcelku povrchní – zájem o v Čechách 7) Květen 2011 – ze vzájemného dumání režiséra a smrtí se nakonec zrodí nápad začít inscenaci ob- prakticky neinscenovanou hru (kromě fakticky 5) Zetel se rozhodne již tak dost komplikovaný pro- razem banálního, běžného, „provozně kremator- recitačního uvedení v Lyře Pragensis roku 1974 se jekt ještě zkomplikovat návrhem mezinárodního ního“ pohřbu – a od něj rozvíjet příběh dnešního poslední česká inscenace datuje rokem 1899 !), fas- projektu výměny inscenací, speciálně pro projekt vyvržence do zásvětí, který prostě nebyl „řádně“ cinace polským divadlem, kde mají naopak Dziady připravených. Pokusíme-li se v Dziadech podívat pohřben tak, aby mu to umožnilo cestu „na druhý až mýtické postavení („Nevím, jestli existuje jiná na bytostně polskou látku českou optikou, mohlo břeh“ (ať už tento pojem chápeme v jakkoli ná- evropská divadelní kultura, kterou do takové míry by být zajímavé, jak se budou dívat Poláci na Slo- boženském smyslu). Jeho příběh měl tvořit kon- vymezuje i určuje jediné dílo.“ – Dariusz Kosiński), váky, Slováci na Maďary atp. trast s romantickým vznosným vyvrženectvím dráždivost nebývale rozlehlého knižního dramatu, vynucujícího si pro každé uvedení (podstatné) úpravy. Mickiewiczova protagonisty Gustava: a to i v tom, 6) Březen 2011 – první soustředění režiséra, drama- že dnešnímu chlapci není dána řeč, zatímco Gus- turga a dirigenta na chatě v Jeseníkách. Vzájemné tav má k popisu svého utrpení k dispozici dlouhé tiché doznání k pochybnostem při individuálním monology. Režisérova vzpomínka na „motorkář- 3) Na podzim roku 2010 se dávná touha aktualizuje čtení textu, které společné hlasité předčítání roz- ský“ pohřeb s trapným zařazením písně Dalibora v souvislosti s počátkem působení Buranteatru ptýlí. I v neumělém přednesu se ukazuje scénický Jandy Hurikán („motorka vzlétla s ním, když do- na Sokolském Stadionu – prostor svými rozměry potenciál textu a básnická kvalita Halasova pře- stal smyk“) dala této postavě pracovní název „Hu- i specifičností konečně umožňuje na Dziady po- kladu. Právě při předčítání z překladu i originálu rikán“ (který jí už zůstal). mýšlet. padnou dvě podstatná rozhodnutí – za prvé použít v inscenaci i úryvky Mickiewiczova textu 8) Podstatným inspiračním zdrojem se pak stane 4) Je tady však i další impuls – setkání s dirigentem v polštině (zejména pro hudebnost polského ori- reportážní esej o vztahu Čechů k umírání (navíc Ondřejem Tajovským, který vyprovokuje tvůrce ginálu), za druhé učinit centrem inscenace samot- z pohledu Poláka !) Udělej si ráj Mariusze Szczy- Buranteatru k odvážné myšlence zkomplikovat nou scénu obřadu Dziadů. giela. Jeho úvahy o českém vytěsňování smrti 4together 15 a smrtelnosti vůbec, podpořené citací tristních stup Stařec a dítě proběhne v inscenaci dvakrát. že Mickiewiczův text budou kontrapuktovat vy- statistik o počtu nevyzvednutých uren v krema- Poprvé jej sehraje Hurikán se svým dědečkem, brané básně Czesława Miłosze z jeho pozdních toriích, se stávají neoficiálním mottem našeho podruhé dědeček je dítětem a Starcem je mladý re- sbírek – jako protiklad Gustavovy vzpurné pýchy uvažování. (Byť v konečném výsledku se objeví sebezpytné promluvy starce, pokorně a smířeně v inscenaci ze Szczygielovy knihy pouze úryvek očekávajícího smrt ... V inscenaci ovšem nakonec z jím citované závěti Karla Teigeho – zpověď pře- zůstanou pouze dvě. svědčeného ateisty, který nemilosrdně odmítá jakýkoli pohřební obřad.) 11) Červen 2012 – tentokrát na chalupě skladatelově v Jizerských horách i se scénografkou Zuza- 9) Prosinec 2011 – soustředění na dirigentově dače, nou Přidalovou. Úprava textu dokončena, sou- konečně i se skladatelem. Za nekompromisních středěně se sedí nad hrou, už bez magie. I když mrazů na zahradě u jediného ohně, ozařujícího v jedné chvíli při hlasitém čtení úpravy, zrovna temný les, imaginujeme s lahví vodky o zjeveních v momentě, kdy slavnost Dziadů naruší vesni- duchů ze zásvětí. Skladatel se ukáže být s látkou čany nenáviděný Zjev pána, prudký poryv větru navýsost kompatibilní, nabízí rovnou některé mo- prudce rozrazí okno do světnice... tivy, dožaduje se však rovněž rázně kompletního scénáře. 12) Scénografický koncept je lapidární a úderný. Scénu tvoří dlouhé molo a uzavřený box, který 10) Pozvolna a v bolestech se rodí radikální úprava na začátku reprezentuje krematorium. Po skon- textu. Odpadá celá druhá část, tzv. drážďanské čení Hurikánova pohřbu se však jednotlivé stěny Dziady, jejíž nacionalistický ráz je shledán pří- „rozpadnou“ a vytvoří tak s molem jevištní pod- liš specificky polským. I z nejrozsáhlejšího vý- lahu ve tvaru kříže – uprostřed něhož je hrob ... stupu první části, rozhovoru Gustava s Knězem, bel Gustav. Dá se tím najevo, že Gustav je vlastně zbyde pouze Gustavův vyprávěcí monolog, zkom- jakýmsi Hurikánovým praprapraprapra... dědeč- 13) Srpen – září 2012. Intenzivní zkoušení – každý den pilovaný z jeho jednotlivých replik. A tak dále. kem a oba – rodově spříznění – řeší tytéž problémy, dvoufázově, vesměs včetně víkendů. Času není Zrodí se nápad posílit téma vztahu generací – vý- jen jiným způsobem. Dramaturg si představuje, mnoho – šest týdnů na složitý text s orchestrem, 4together 16 navíc pro soubor, který se nikdy nevěnoval hu- pouze z jejího melodického materiálu. Inscenaci debnímu divadlu a je zvyklý na jiný typ dramatiky. tak uzavírá refrén písně v patetické rockové Skladatel počítá s dotvářením hudby na zkouš- úpravě s monumentálními dechy – patos křížený kách – voicebandové pasáže v polštině vznikají třaskavým způsobem s (sebe)ironií. řízenou improvizací poněkud zaskočeného souboru. 17) Nejvíce starostí je s ústřední scénou Dziadů – prostorové řešení skupiny stojící v kruhu se uka- 14) Režisér přistupuje k textu značně nepietně – třeba zuje jako nesdělné. Na místě během zkoušky proslulá báseň Upír dostává i s ryčným hudebním vznikne spolu s asistentkou režie Alžbětou Mi- doprovodem rysy excentricky dekadentního ka- chalovou koncepce nová – vycházející z faktu, že baretního vystoupení. Značné trápení je s písní Dziady jsou primárně hostinou, kde se skuteč- o Twardowském – všem se líbí její námět „propasti ným jídlem a pitím pomáhá duším lépe snášet času“, otázka však panuje stran formy (zpívat ? ří- očistcové utrpení. Prostor se otevře – za dlou- kat ? česky ? polsky ? jednotlivec ? sbor ?). Nakonec hým slavnostním stolem hodují vesničané, se podaří vyjádřit téma písně natolik neverbální v abstraktním scénickém prostoru se konzu- scénou předávání rodového symbolu, děděných muje skutečné jídlo. Diváci sedí přímo proti hodinek, že text zní pouze v polštině, zpíván oper- stolu, přizváni k hostině v divadelním i symbo- ním zpěvákem jako doprovod scény. lickém smyslu. Postavy duchů hrají pak sami účastníci hostiny, do nichž se duchové v jakémsi 15) Nekompromisní rozhodnutí sladit činoherní vý- posednutí vtělují. stupy s orchestrem bez jakékoli amplifikace klade mimořádné nároky na herce i dirigenta. 18) 23. září 2012 – premiéra. Konec jedné fáze práce na inscenaci, začátek druhé ... 16) Skladatel, který se na počátku bál užití (příliš popově banální) písně Hurikán, nakonec k pře kvapení všech navrhne vytvořit finále inscenace Jan Šotkovský 4together 17 ANALÝZY Martin Macháček 4together 18 Klaunům těm je tu hej, figury dějin a literatury. Základním příběhovým pů- jednotlivé části se neprovazují v souvislém tematic- prý nikam nezablouděj… dorysem, na který poté tvůrci vrství další samostatně kém uspořádání. Motivy se spíše náhodně vynořují. Martin Macháček stojící dějové linie, je návštěva klaunů v Praze, kteří se Celý maďarský projekt poté provokuje k otázce, nako- s libostí jim vlastní ztrácí v její atmosféře. Hned první lik inscenátoři kalkulují s potřebou diváka interpreto- Jistým českým specifikem je neustálé tápání v otázce obraz, v jehož rámci se pozvolna plní hlediště, evokuje vat viděné obrazy „po svém“ a dosazovat si tak do nich národní identity a sebevnímání v evropských souvis- čekání na nástupišti. Klauni připomínají skupinku „vlastní“ známý kontext. Atmosférické výjevy ve spo- lostech. Divadlo Husa na provázku po dobu jednoho odhodlaných cestovatelů, kteří při putování po evrop- jení s maďarštinou, která je bez titulků či simultán- roku hostilo sérii diskuzí s předními českými inte- ských metropolích nahodile vystoupí z vlaku a při- ního překladu pro někoho neznalého jazyka na rozdíl lektuály a umělci Česká vize (Hledání identity 21. sto- jmou „výzvu“ města. Švitořivě se ošívají a čekají, kam od slovenštiny nebo polštiny těžce srozumitelná, nutí letí), ale k žádnému výrazně jednoznačnému závěru je ulice zavedou a možná co nevšedně abstraktního ke snaze si viděné pojmenovat „dvojnásobně“. Sami se nedošlo. Buranteatr ve vlastním projektu 4Toge- jim místo nabídne. Od diváků je dělí stěna ze stropu tvůrci v rámci diskuze probíhající po představení ther koncept pootočil a rozšířil na visegradský kul- zavěšených větví a v pozadí se mihotá opar připo- uvedli, že tvorba režiséra Zoltána Perovicse se opírá turní prostor. Jeho zájmem není vidění elit identity mínající „mlhu hustou, že by se dala krájet“. Výrazné právě o prchavost atmosféry, jasně nekonkretizované vlastního národa, ale co si v rámci širších souvislostí maskování obličeje i diskuze nad turistickými pro- poetické obrazy, jejichž vnímání by nemělo primárně myslí méně společensky exponované subjekty jako spekty z nich v prostoru sálu činí cizokrajný prvek, vést k jakékoliv racionalizaci. Dle jeho slov by se jimi nezávislá divadla o identitě někoho jiného. Výchozím který v rovině fikce také nabourává rutinní provoz diváci spíše „měli unášet“. bodem bylo zaměření českého souboru na polskou te- nádraží. Diváci proudí kolem skupiny klaunů, podobně matiku. Každá z oslovených scén poté dostala „okruh jako ostatní cestující kolem skupinky zvědavých cesto- Inscenace je tedy koncipována jako shluk za se- konfrontace“ zadán. vatelů. Do znepokojivých, depresivních, ambientních bou jdoucích metaforických obrazů, které by měly „České téma“ zpracovávalo maďarské alternativní ploch v úvodní scéně pronikají tóny znělky Křemílka bytostně fascinovat jako psychedelická projížďka v tó- divadlo ze Szegedu Metanoia artopedia. Ve své insce- a Vochomůrky. To samo o sobě, v kombinaci s velmi nech Smetanovy skladby Vltava, která ovšem stále do- naci Klauni v uličce alchymistů / Objekt meditace na- komplikovaně znějící anotací, vytvoří dojem, že in- káže překvapit občasným přepadem přes jez a pokra- hlíží na české prostředí skrze historické a kulturní scenace Klauni v uličce alchymistů / Objekt meditace čovat plynule dál. Ve skutečnosti je inscenace tripovou reference i příznačný smysl pro humor. Jako výcho- lze žánrově specifikovat jako sofistikovanou intertex- halucinogenní jízdou na peřejích tisícileté vody, v níž disko pro svůj projekt vzali tvůrci návštěvu Prahy jako tuální hříčku. Tvůrci však s pretexty nakládají velmi z původní skladby po brutálním remixu zůstal pouze metaforu českého prostředí, v němž potkávají výrazné libovolně a vytváří rozvolněnou asociativní řadu. Její skelet. Ulička alchymistů není pohlednice na idealizo4together 19 vanou Prahu za dob Rudolfa II., ale kresbou pacienta but I speak …“ Z jeho další promluvy, v níž se snaží ob- Druhý obraz lze pojmenovat jako další simul- závislého na výsadním českém exportním artiklu, ja- sáhnout do své rodiny širokou skupinu národností na- tánně probíhající halucinaci, ve které se zjeví Praha kým je pervitin. příč Evropou a zejména severní části Asie (kromě zemí jako zdroj mytologických fantazií. Formálně v něm visegrádské čtyřky jmenuje např. Čínu nebo Rusko), narůstá interakce mezi oběma částmi jeviště. V pře- Každý obraz v inscenaci má svůj rejstřík obrazo- je patrná snaha o nalezení dialogu, jednotícího prvku. dešlém obrazu se v prostoru za paravánem objevo- vých prostředků i motivů. V prvním obraze se Klauni Co však rodina znamená zcela, dořečeno není. Má to valy pouze siluety symbolizující dominanci herce nad rozkoukávají v prostoru. Ten je minimalisticky čle- symbolizovat visegradský prostor či rovnou celou jinými. Vizuálně nejexponovanější akce se odehrávaly něný do tří částí. První tvoří hlediště oddělené od je- EU ? Je to vztah členských zemí v rámci NATO, OSN právě tam. Pomaluse otáčející hvězdná obloha, zářivý viště stěnou ze zavěšených větví. Jeviště samotné je nebo jiného celku ? Zároveň to zaznívá z úst klauna, měsíc, živoucí maketa kopečku – idyla, kterou dotváří poté rozděleno loutkovým paravánem na prázdnou který reprezentuje univerzální skupinu, která si je smyslný tanec u bambusové tyče. Výjev lze číst jako plochu a rozsáhlé zázemí tvořící ve většině obrazů rovna, jak žádná jiná. Vedle přání a zároveň melan- vrcholící orgasmus jasnovidectví. Libuše komicky inscenace svébytné světy. Po prologické „rozkouká- cholického povzdechu, že k takovému dialogu se ni- zmítaná v psychedelických vizích budoucího Vyše- vací“ sekvenci se v inscenaci rozvíjí motiv určující pro kdy lidstvo nedobere, staví tvůrci typický český atri- hradu a Zlaté uličky, jejíž detailně prokomponovaná první obraz. Jedna z postav pojmenuje samu sebe jako but – pichlavý, možná až jedovatě ironický cynismus. miniatura z papíru se mezitím buduje za jejími zády, 16. díl Ottova slovníku a intenzivně žadoní o otevření. Vše, co v Uličce alchymistů vytváří dojem seriózního několikrát těsně před spásným výdechem upadne. Herečka zpodobňující obsáhlý dokument si na nos sdělení, je vzápětí zcizeno či jinak podtrženo. Tudíž Nenechá se při kreativním aktu nijak vyvést z míry připne kolík na prádlo. V průběhu inscenace vystřídá i tento myšlenkový koncept se tříští poté, co si he- a pokračuje. kolíky tří barev – červený, žlutý a modrý. S každým rec s libostí pohrává se slovy v refrénu. Slovo „very“ nasazením prosí o otevření rozdílně – žádostivě, agre- zopakuje několikrát rychle za sebou bez jakéhokoliv Po groteskní etudě a snovém výjevu dochází v in- sivně a lítostivě. Dalším motivem, který se v první výrazu, načež „big“ vyhrkne rychle až děsivě, že by scenaci k zásadnímu zlomu. Tvůrci dávali do přede- části inscenace objevuje, je refrén: „My family is very tím chtěl snad někoho polekat. Větu neustále opakuje. šlých výjevů i jisté verbální indicie, které sice k jas- big.“ Tuto repliku vysloví nejmladší člen ansámblu, Úšklebky reaguje na smích publika, až si vyhrne ru- nému určení nějakého konkrétního děje či situace kterého herecká kolegyně ironicky tituluje: „little ge- kávy, když má pocit, že jej nikdo nevnímá. Dalším ga- přímo nevedly, ale stále se díky nim dalo ve vrstev- nius“. Myšlenka velké rodiny, jakéhosi základu všech gem, který je postavený na představování jeho velké naté houšti přece jen trochu hmatatelněji oriento- společenství, se promítá do celé inscenace, což uvádí rodiny, je okamžik, v rámci něhož celou dobu něco vat. Následující výjev složený z různých forem útlaku replikou, při níž si hraje s jazykem: „My english is sick hledá chrastěním v malé krabici. odkazuje matně hned k několika osobnostem a udá4together 20 lostem. Nic v obrazu není dořečeno. Do úzkostlivých nepodobný tomu, který vynalezl Král Ubu v Gross- zmatečným faktem je přítomnost zřejmě smyšleného hudebních ploch, které v sobě kombinují skřípot manově inscenaci v divadle Na zábradlí, je ohromný szegedského literáta, který během šestidenní návštěvy a znepokojivé ruchy, pronikají fragmenty vět. Sku- objekt jehlanové konstrukce, na jehož špičce domi- Prahy stačil vypít obdivuhodné množství alkoholu. pina Klaunů přichází s dlouhými rákosy, které mohou nuje po vertikále oscilující sovětský samopal PPSh-41, Mezi vínem a vodkou si pochutnal nejvíce konkrétně připomínat školní rákosky nebo jezdecké bičíky. Lze tzv. Špagin. Smyslovou znepokojivost hutně sycenou na pivu Radegast. Zpodobňuje jej taktéž papírová to možná číst také jako neustálou českou potřebu být deprimujícími zvuky ještě zintenzivňuje, když se hla- loutka. Sami inscenátoři přiznávají, že jsou použity někým peskovaný. Není rozdíl v tom, zda jsou to uči- veň dotkne konstrukce a v pravidelných intervalech z jiných inscenací. telské kontroly domácích úkolů a ubíjení osobnosti tak problikává stroboskop. nesmyslnými pravidly, nebo plnohodnotný autorita- Vstupem do následující scény, ve které se láme tivní politický systém. Toto čtení je zároveň k českému Další část se noří do opět zcela odlišné atmosféry – parodie s hororem, je stoupání státní vlajky symboli- prostředí nejkritičtější. Možná je provokací, nakolik zahalenost a hra s nejistotou prvního obrazu a depre- zované toaletním papírem. Celý politicky nekorektní jsme si sami schopní připustit, že máme podvědomě sivnost druhého se proměnila spíše ve vědomé přijetí, obraz se zlomí do ještě depresivnějšího obrazu než po- rádi ponižování a umíme být k sobě mnohdy horší že od tvůrců lze v inscenaci očekávat různé možnosti prvé. Lze jej tematicky zaměřit na osobnost Jana Husa. než „vrchnost“ potřebuje. Celá scéna tak může sym- divadelních schválností. V této scéně zároveň začínají Do nekonkrétních ruchů herci přináší maketu domu bolizovat snahu Jana Amose Komenského o výrazněji recyklovat jistý vzorec, podle kterého poté dohrají podobnou těm, které jsou ve Zlaté uličce v zadním ludičtější školství i jeho boj s kulturní devastací čes- celou inscenaci. Střídají rozverně sarkastické motivy prospektu. V jeho prosvětleném interiéru se zprava kých zemí za třicetileté války i strasti s byrokratickou se zatěžkanou atmosférou. Z absolutně ponuré, apo- doleva pohybuje figurka v buřince. Mohl by to být Pan hegemonií Rakouska-Uherska. Jeden z herců s sebou kalyptické polohy se Klauni přesunuli k bezbřehé Tau nebo kouzelník českých pojišťoven Franz Kafka ? nese školní brašnu. Je podřízený všemu dění. Do éteru hravosti a mystifikaci. Zřejmě se přesunuli Áčkem Namísto nepříjemného světla stroboskopu útočí insce- však útržkovitě pronikají německé a ruské projevy. z Muzea na Můstek, kde zabloudili, a nastoupili raději nátoři spíše na sluch. Vzápětí tvůrci volí další zcizující, Lze to číst jako soustředění všemožných českých na Béčko. Na Florenci opět ztratili orientaci a vydali se exotický prvek. Do kontrastu s introvertním a nijak traumat, „osudových osmiček“. Možnosti vlastní in- Céčkem na Muzeum. Znovu předstoupili před diváky, efektně okázalým Kafkou staví Jaroslava Haška a jeho terpretace se nabízejí, může jít o roky 1938, 1948 a 1968. tentokrát s bizarními papírovými loutkami obnaže- „nejčistěji nejčeštější“ figuru vojáka Švejka. Jeho zjev se K domyšlení nejrůznějších souvislostí se nabízí i rok ných chlapců a jejich nepříliš čistotných psíků. Loutka nenápadně objevuje na štítu střechy jednoho z domů. 1998. Celému obludnému, dekonstruktivnímu výjevu je představena jako Peter Pan, což může být opravdu Jako pozadí se třpytí Smetanova Vltava. Široce roz- dominuje jedna ze skulptur divadla. Patafyzický stroj kdokoliv, včetně Petera Pana samotného. Dalším zcela kročený hospodský filozof je stylově věrný Ladovým 4together 21 kresbám se švejkovskou tematikou. Celý obraz záro- mají tleskat. Klauni schválně do děkování vstoupili veň chytá patinu Hrabalova i Boudníkova pábitelství. a měnili jeho tempo, aby se na závěr vůbec netleskalo. Herec postaví hrnec na hranu paravánu, pozvolna si Na inscenaci je možná nejprovokativnější, jak si po- spustí kalhoty a s absolutní samozřejmostí se na něj hrává s vědomím integrity národní i divácké. Hraje si posadí, přitom svírá Haškovu knihu a nadšeně si čte. s otázkami, zda je potřeba všechno pochopit a někam Některý z Klaunů také poprvé zakusí komplikova- úhledně zařadit, zda o sobě víme všechno. Každá po- nou výslovnost českého jazyka a prostorem se nese chybnost jasně dokazuje, že ne. občasný bujarý výkřik Švejka Rudolfa Hrušínského z filmové adaptace Karla Steklého: „Ať žije, pánové, císař František Josef I !“ Další část již plně rozbíjí polaritu hlediště a jeviště. Klauni rozdávají fotografie své „big family“, ale chtějí je zpátky. Švejk celou inscenaci také uzavírá. Sedí na jedné z roztodivných skulptur divadla – onom objektu meditace. Trůní na odstředivě se otáčející žárovce. Praha je podle divadla Metanoia Artopedia místem znejišťování a relativizace. Nenechali se odradit a labyrintem Celetná, Týnská, na Příkopech, Moráň, Výtoň, Želivského, Plzeňská, Francouzská, Těšnov, Novodvorská, Betlémská, Jarov, Soudní, Živná, Ruská, Dolní a spletí ulic ladně propluli. Zanechali za sebou řadu otázek ve formě roztodivných objektů i vlaštovky se jmény, které nikdo neviděl a neznal. Klauni je rozhazují při závěrečné děkovačce, jejíž skladba je natolik dekonstruktivní a nejasná, že diváci nevěděli, zda 4together 22 Paramisa ? hra světla a stínu, při které spodní nasvícení vytváří možná i symbol prokletí, spočívajícího na osudu di- Příběh ? Pff ! veškerému dění zvětšenou stinnou kulisu. Stínohra vokého národa. Při prvním zjevení jde o zajímavou Josef Dubec je přítomna v celé inscenaci a má jistě sloužit k pod- dramatickou předzvěst i povedený efekt. Méně to již tržení tajemné atmosféry světa tak trošku mimo náš platí při druhém (zcela totožném) výstupu. Při dalších Jeviště je ponořené do tmy a neobsahuje takřka žádné svět. Pohádkové, nebo snad i mytické říše, kde se toho už jde o zcela vyprázdněné a nudné gesto. Aby naplnilo konkrétní kulisy. Je pouze rozdělené několika prů- více schovává v pozadí, než ukazuje lidským očím. kterýkoli ze svých potenciálů, muselo by být buď nějak svitnými záclonami, které vytváří několikero plánů Zdroje světla jsou zde voleny velmi variabilně, od pev- variované, nebo najít větší než letmé spojení s tím, co se na jevišti odehrává. a umožňují hrátky s nasvícením, o kterých bude ných reflektorů až po baterky v rukou účinkujících. v tomto článku ještě nejedna zmínka. Do tohoto ab Světlo a stín tedy mohou přicházet odkudkoli, což Tato významová mlhavost je bohužel příznačná straktně vymezeného prostoru vstupují herečky sou- vytváří dobrý základ k hravému divadelnímu vyjá- pro celou inscenaci. V čem spočívají její kořeny, si mů- boru Teatr Figur se svojí inscenací Paramisa ?. Jejím dření. Jazyk, který pro svoji inscenaci polský soubor žeme ukázat na podstatné součásti vystoupení, jíž je cílem by mělo být přiblížit slovenský národ skrze jeho zvolil, se vůbec vyhýbá doslovnosti, jak může, a zve projekce. Ta je totiž velmi nepříjemným problémem, romské etnikum. Podle anotace sáhl soubor po rom- diváka mezi řádky. Konkrétně tím míním fakt, že in- a to technickým i uměleckým. Zajišťuje ji meotar, umís- ských pohádkách, které se pokusil zpracovat jako scenace je nonverbální a vyjadřuje se výhradně po- těný je nešťastně po pravé straně hlediště. Přinejmen- loutkové divadlo. Můžu už teď předeslat, že loutek se hybem, zpěvem (jehož textová složka je nepodstatná) ším tu část diváků, která sedí poblíž, jeho světlo po ce- na scéně mnoho neobjevilo. a zmíněným světlem. lou dobu nepříjemně oslňuje, a navíc je stále slyšet jeho Na setmělém jevišti se začíná scénou vtělování: Po úvodní iniciaci přichází kontrastní scéna, hučení. Obojí tvoří ruch, který je o to nepříjemnější, že ženy v těsných černých oblecích, postavy bez jaké- která se později stává refrénem inscenace. Jedná se jsme přítomni nonverbálnímu představení. Zde by di- hokoli určení, se zaujatě snaží na sebe natáhnout ši- o stínohru, vytvářenou jednou z hereček, skrytou až vákovy smysly měly být čistě a jemně naladěné pro roké barevné sukně a s nimi romskou vášeň těch, jimž za zadní zástěnou. Ta, obklopená červeným zadním audiovizuální symboliku divadla, k čemuž nedostávají křiklavé barvy přísluší. Jedna coby jakási vůdkyně nastíněním, vytváří křivolakými, trhanými pohyby příležitost. Samotná „obsluha“ meotaru, často pracu- v popředí, další pak zpola skryté za jednotlivými zá- a s téměř hrdelním mumláním zlověstné zaklínání. jící v jisté nervozitě, na sebe také zbytečně strhává clonami. Vcítit se do cizí identity je možná ještě těžší Umístění do zadní části jeviště vytváří dojem, že tato pozornost. Ovšem, pokud by výsledek projekce byl než si vybudovat svoji vlastní. Souboj s oděvem se čarodějná bytost promlouvá z hlubin té fikční skuteč- umělecky silný či nesl cennou výpověď, šlo by možná stává zpola improvizovaným a takřka tanečním hle- nosti, ve které se pohybujeme, a tahá za nitky v pozadí. o maličkost. Jenže většina efektů na meotaru vytvá- dáním cesty k odlišné mentalitě. Již tady se objevuje Jde o příznačně drsný pohádkový motiv a zároveň řených je přinejmenším nevýrazná. Často není jasné, 4together 23 jestli promítané tvary jsou záměrem umělců, nebo sídlištního města. Ta snad má vztyčit kritický prst nad jen náhodnými skvrnami zaviněnými nešikovností. osudem kulturní tradice, nicméně končí dle očekávání Jediným záslužným momentem této části je projekce tam, kde začíná: u naivního náznaku. kádinky s vodou, která halí scénu do ladného vlnění. Zmínil jsem již, že vedle tance a stylizovaného Zde jedině je dobře patrné, že smyslem této pomůcky pohybu se Teatr Figur opírá i o zpěv. V inscenaci se mohlo být dotváření pohádkové atmosféry inscenace. setkává dvojí hudba a s ní i jazyk. Temperamentní Většinou se ale bohužel na scéně objevovaly obrysy romské písně a mírné, panensky působící lidovky neurčitých objektů, které bych neměl šanci poznat, slovanské. Mezi nimi vzniká jisté napětí, které vede kdybych se nedíval promítačům pod prsty. Například cudně stylizované pěvkyně k pokukování po kolegy- z papírových motýlků na špejli, jimiž jedna z hereček ních a rytmech méně spoutaných. Fascinace živelnými kmitala pod přístrojem, vznikla na scéně pouze po- etnickými sousedy zkrátka přitahuje. Opět se tedy divná světelná améba. objevuje narážka na zajímavý rozměr vztahu mezi Průběžné shrnutí důvodů, proč se inscenace za- odlišnými kulturami – opět ale končí u narážky a dále rputile vysmýká diváckému uchopení, může snad být se nerozvíjí. Řadí se tedy do mikrosbírky dualit, kte- prosté. Nevyjasněnost tématu a výpovědi, nepříliš rou polské divadlo svojí inscenací předvedlo, nikoli elegantně poslepované výrazové prvky a řemeslné však rozvedlo. problémy se zvládnutím divadelních mechanismů drží výsledek v řídké obecnosti. Konkrétnějším prvkem je pouze zasazení insce- Zopakujme si, co jsme se tedy o Slovácích dozvěděli. Že mezi nimi žijí Romové, jejichž mentalita je jakýmsi protějškem upjatějšímu naturelu Slováků, a že nace do rurálních souvislostí. K tomu nás vedou letmé tento vztah má jisté zrcadlo mezi divokou slovenskou detaily jako reprodukovaný ptačí zpěv nebo koš bram- přírodou a městskou krajinou majestátnosti betonové. bor, které dívky při zpěvu přebírají. Zapadá to do ký- Upřímně, co z toho je pro nás informace nová, překva- žené pohádkovosti a zároveň akcentuje historicky pivá či provokující ? Snad při snaze o hlubší než po- přírodní povahu života na Slovensku, které svými vrchní postřeh (jakou jsme viděli v koláži maďarské, Tatrami nížinné Poláky jistě fascinuje. Tento motiv zběsilé sice, ale plné mrazivých souvislostí) dali by v závěru inscenace doplňuje jeho protiklad: silueta Poláci zvolené cestě smysl. 4together 24 CAUSA BONASUS: vace – tedy střetne se, len čo sa dostavia maďarský prostupují. Gesticky i akusticky animováno je vyrá- Len čo sa dostavi maďarská strana. kolegovia. Čekání na Maďary si slovenská sekce krátí bění kávy, nalévání vody či např. nabízení a použití Markéta Polochová hovorem o zubrech a jejich genezi na slovenském kapesníku (ťip–šuch–švác–smrk). Jedinou živoucí Zubor európsky patrí medzi najväčšie európske sucho- území, a to včetně dějinných souvislostí. Uherský pa- kulisou se tak stává žena (Judit Lax) sedící v levém novník Matyáš „Hunyadi“ Korvín, jenž tu slouží jako předním rohu, která celé představení do mikrofonu zemské cicavce. […] Zubor je blízky príbuzný bizóna ame- zástupný symbol maďarského národa, je pomyslně pološeptem tlumočí do maďarštiny. Efekt neustále se rického (Bison bison). Genetický výskum a porovnáva- konfrontován s posledním žijícím slovenským zub- linoucí maďarštiny nahrazuje fyzickou nepřítomnost nie potvrdili takmer úplnú zhodu, pokiaľ ide o jadrovú rem – synekdochou slovenského národa –, kterého měl maďarské části komise, která měla dodat telemetrické DNA, zistil sa však rozdiel v mitochondriálnej DNA. […] podle legendy při jedné z návštěv Slovenska právě on obojky, „vďaka ktorým môžu naše zubre byť slobodné Traduje sa, že posledného zubra žijúceho vo voľnej prí- zastřelit. Jinými slovy jim „dobrý kráľ Matej zajebal a voľné a 24 hodin monitorované“, a zároveň upomíná rode na Slovensku zastrelil kráľ Matej Korvín. posledného zubra“. Na tomto přímočarém půdorysu se na latentní všudypřítomnost ústředního tématu – „veď v průběhu inscenace otevírá mnohovrstevnatý pohled oni sú všade, oni sú normálne všade“. Tato slova praví pod heslem „zubor lesný“ Wikipe- na problematické soužití dvou znesvářených národů, Namísto prologu se herci po brechtovsku před- dia, slobodná encyklopédia, a otevírají také autorskou jenž se z prvotního jednosměrného parodování trans- staví a demonstrují svůj „osobní“ vztah k Maďarsku. inscenaci režiséra Jána Luterána a divadla Na peróne formuje v reciproční (psycho)analýzu slovensko-ma- Z této civilní polohy se v hereckých partech mnoho Causa Bonasus, jež byla premiérově uvedena 22. září ďarských vztahů. nesleví, až na záměrně stylizované pasáže (stop-time 2012 v Brně v rámci projektu 4Together. Bylo lze před- a taneční vsuvka) se celou dobu pohybujeme na hra- pokládat, že téma Maďarů a maďarství bude v rámci vi- Názory, ktoré bude moja postava prezentovať, sú segrádského souborového seskupení přiděleno právě čistou fikciou, a v žiadnom prípade nezodpovedajú slovenským divadelníkům, kteří se podle očekávání mojim osobným názorom. nici antiiluzivnosti, čímž se sdělení dodává na autenticitě. Inscenace je vybudována na jediném kompakt- rozhodli pro tematizaci odvěkého, stále palčivého vzá- Prázdnou scénu vyplňuje toliko stůl-tabule, jehož ním – časoprostorově lineárním a dějově sevřeném – jemného národnostního konfliktu. Tím však veškerá ubrus poslouží v úvodní a závěrečné scéně jako pro- výstupu, v němž dochází k pikaresknímu setkání předjímání končí. mítací plátno, a okolostojící židle. Absenci výpravy poľovníka (Peter Kočiš), zástupkyne lesoochranár- Ocitáme se v současnosti, kde se grantem doto- i kulis nahrazují herci náznakovou akcí, doprováze- ského sdruženia VLK (Zuzana Psotková) a hlavné vaná komise, složená napůl ze Slováků a napůl z Ma- nou onomatopoickým artikulováním předváděného, koordinátorky projektu (Jana Wernerová), jejichž ďarů, střetává nad společným projektem zubří rezer- přičemž tyto mikroakce dějovou linií i dialogy volně společným úsilím je vypustit několik zubrů do nově 4together 25 zbudované rezervace, a to v kooperaci s (absentující) maďarskou stranou. Právě on proslovuje první, ironizovaně odbojná a na- lené představy, přičemž svým výrokem spouští proud cionalisticky podbarvená hesla (gradace od „My sme neovladatelné hysterie. národ holubiček“ přes „Slováci, my nebudeme plakať ! “ Zdánlivě disparátní osobnosti sbližuje sdílená ne- zovaně přecházejí a několikrát promění postavení až po skandované „Majstri ! Majstri !“ či „Do tankov !“), to návist k Maďarům, ať už pramenící z děděné rodinné na jevišti v jakémsi rychlém sledu jemně variovaných vše z pozice jakéhosi samozvaného klauna-baviče. křivdy (koordinátorka), z osobní averze (poľovník) nebo Stmívaným stop-timem, při němž herci styli- mizanscén, je inscenace přepůlena na dvě sourodé Psotková ztvárňuje akurátní, upjatou, mírně hys- z poslušného souhlasu s většinovým přesvědčením části, to vše za doprovodu „tradiční“ indiánské hudby. terickou zástupkyni, jejíž hlavní starost zhmotňují (aktivistka), a právě ona zčásti uměle vyvolaná, zčásti Časováprodleva mezi oběma polovinami je minimální, „oprávnené obavy, že zubry po vypustení prejdu na přirozeně vyvěrající trojjedinost poukazuje na hrozící ale zatímco v první je exponována situace a tematické poľskú stranu pohoria“. Manipulovatelná, bez vlast- nebezpečí. Společný nepřítel šmahem stírá dosud bu- ukotvení, k rozehrávání dílčích motivů a proponování ního názoru se nechává oběma kolegy vtáhnout do hry dovanou individualitu a – doplněn alkoholem – mění konkret dochází v části druhé. na odboj proti společnému nepříteli, a tak prohlášení trojici v nenávistný, zaslepený mikrodav, jehož členové Postupně budován a rozkrýván je tu střet tří roz- lesoochranářského spolku je de facto jediným jejím jsou přece „rekordérmi historickej autentícity“. Ani dílných osobností i tří různých zájmů. Kočiš formuje samostatným projevem, po většinu času pouze slepě sounáležitost takto vzniklého společenství – přerod svou postavu do podoby muže z lidu, bodrého myslivce opakuje, papouškuje či doplňuje teze proslovované v něj obstarává takřka rituální tanec – nezabrání jeho (zlidovělé „Tak určite ! “ či „Prosím vás neplačte, prosím někým jiným. následnému, téměř okamžitému rozpadu. vás neplačte, ja to neznášam, toto, moja žena toto isté Hlavní koordinátorka v podání Jany Wernerové robí“), jemuž se vypuštěním zubrů splní sen („Konečne zosobňuje neutralizující element, uklidňující sílu, A ja sa tu jebem s grantami ! tu do riti nebudeme strieľať len tie bažanty, rozumiete !“ ) která tiší vášně v době čekání a stmeluje oba nesou- Výše naznačená chudá scéna i civilistní herectví a jenž se pozvolna transformuje v zapáleného mluv- rodé kolegy. I ona se postupně otevírá a prozrazuje jsou v područí slova, inscenaci jednoznačně dominuje čího utiskovaného slovenského národa. To z jeho úst pravou motivaci pro realizaci projektu, jehož příprava textová složka, která nese i komunikuje významy a je- se rozeznějí narážky na Maďary, přičemž mnohé re- trvala desetiletí. Zubři pro ni reprezentují oběť – tak jímž stavebním prvkem jsou pestré roviny humoru. pliky svou výstavbou evokují vyprávěný vtip: „Maďara jako Matyáš Korvín zastřelil posledního slovenského Na pozadí jednoduché (byť neběžné) situace je vysta- spoznáš na svahu tak, že ma naopak lyže, hej, že sa ne- zubra, tak jejího dědečka Maďaři tloukli za to, že nebyl věn aktuální konflikt, přičemž narážky na něj jsou vie lyžovať, hej, no, a… podľa drahého viazania. Kokot, schopný „po katolicky, po maďarsky otčenáš a bol bitý usouvztažňovány a kontextualizovány („Oni majú čas, najdrahšie viazanie má a nevie zísť z toho kopca. Naši trstenicou“. Právě její osobní zkušenost nezvratně pře- chápete, oni mali tisíc rokov čas.“ ) a také konfronto- chlapci, naši junáci zídu aj na holej late, rozumiete ? “ váží dosud zaznívaná klišé, nekorektní žerty či zkres- vány s vžitými představami či konkrétní dějinnou 4together 26 skutečností („Oni vždycky prídu. – Vidíte ? A teraz ne- obrácena směrem k „sobě“, tedy ke Slovákům. „Veď my o mikrobiologických rozdílech mezi evropským / slo- prišli.“ ). Právě provázanost dějinného a současného sme národ holubičiek.“ venským zubrem a americkým bizonem, která jsou v závěru smetena příznačným „Viete, aký je rozdiel spolurozkrývá mytizaci, která (každou) děděnou historickou křivdu musí nutně provázet. Ústředním stavebním prvkem je systematická Po maďarsky bohužiaľ nehovorím čili To nie je jazyk, to je zlozvyk. mezi zubrom a bizónom ? Žiaden. Žiaden ! “ Katarzní vyústění přináší moment, kdy se slovo tematická gradace na více úrovních. Hlavní téma Užité odkazy k seriálům a filmům (Sandokan, Vin- změní v čin a akce, dosud nesená textem, přerůstá (slovensko-maďarské vztahy, potažmo slovenství netou) nepředstavují pouze nadnárodní kulturní ka- v jednání. Postupné rozkrývání ušpiněnosti vlastních jako vlastnost i přesvědčení) i klíčové motivy (zubři, pitál, společné dědictví i sdílenou znalost, ale jazyk řad (poľovník citující pasáž z Vinnetoua v maďarštině) rezervace, moc, nadvláda, útisk, děděná křivda a ho- sdělení (ukázky z nich jsou jedinými replikami, pro- vede k prvnímu mstivého aktu. Až druhý čin však plně kej) se procyklují, přičemž návrat je vždy nástavbou slovenými v maďarštině) zde poukazuje na rozšířený graduje dosavadně hravou rivalitu – obě zbylé ženy i dořečením. fenomén lingvistického překračování hranic. Evoko- poprvé vnímají akustický vjem, soustavný podkres Druhou, výsadní dominantou je humor, a to v roz- vána je bazální dětská zkušenost: znalost pohádek maďarštiny, a jakmile dekódují zdroj onoho vlezlého ličných podobách, až na ostenzi zvuků pářícího se v češtině i ve slovenštině či, více na severu, sledová- pazvuku, ženu bez rozmyslu odstraní. Do setmělého zubra výhradně slovní: od hospodských fórů přes vané televizní i rozhlasové vysílání v polštině. Jazyk(y) sálu se – opět v návratnosti ke vstupní scéně – spustí předsudečný sarkasmus až po historicky ukotvené, se tím ze znakového systému, charakteristického pro vybrané záběry z Vinnetoua. Banálnost a barvotisko- ironické glosy. Vtipy jsou vrstveny (opakované užití dané území a národ, mění v jakousi spojnici panslo- vost na straně jedné a čitelné sdělení (bratrství, které tzv. running joke), časté je postupné vypointovávání. vanského teritoria. Zároveň slouží obě díla jako paro- přeroste rasu, národ i prvotní zášť) na straně druhé tu Právě cizelované vrstvy humoru zabraňují patetic- dické znázornění toho, co zúčastněné strany (včetně v sobě kontrastně a kontradikčně, přitom přímočaře, kému vyznění vážného tématu, které je po celou dobu té divácké) skutečně spojuje. obsáhne podstatu dosud zobrazovaného: onu podvoj- latentně přítomno, namísto poučného mudrování je Naopak ve chvíli vygradovaného nacionalismu, nost vnímání, náhledu, rozdvojení názoru na tutéž palčivý konflikt ztvárňován s nadhledem. Přesto by kdy se Slováci metaforicky stavějí na roveň indiánů, věc, problém, křivdu. Příznačné pak bylo, jak zřetelně však inscenace mohla sklouznout k prvoplánové paro- linou se nad jejich šamanským tancem rytmicky vy- a vespolně při těchto záběrech utichal dosud neustá- dii, nebýt strukturní dvojdomosti a precizně vystavě- rážené verše Slávy dcery v sarkastickém zhmotnění vající smích... ného druhého plánu: vrstvou žertů postupně prosvítá krystalického slovenství. Paralelně se tím uzavírá surová sebeironie, parodováni přestávají být Maďaři pomyslná kruhová kompozice: inscenaci otevírá in- Však my sme majstri sveta. My sme majstri sveta. a pozornost tvůrců, s neméně vytříbeným vtipem, je diánský popěvek, do jehož podkresu zaznívají slova Však naši chlapci, naši chlapci, menujte so mnou, po4together 27 máhajte: Meszároš, Stümpel, Országh, Nagy, Pálffy – to pivu a zakořeněnou nenávistí s možnými tragickými sú naši chlapci ! následky je až landovsky tenká. Pozvolna a postupně prosvítá (politicky nekorekt- Nabízí se otázka, jak by asi na podobnou insce- ním) humorem vážná nota, naléhavé sdělení, jímž se naci reagovalo – v ideálním případě smíšené, sloven- tu Slováci nevyrovnávají s Maďary jako národem, ale sko-maďarské – domácí publikum. Odpověď přinese 17. spíše se svým zakořeněným vztahem k nim, zdánlivým listopad 2012, kdy bude Causa Bonasus v premiérovém předsudkem, kterému je tak snadné podlehnout a tak slovenském uvedení představena v Košicích, které těžké se (u)bránit. Historické souvislosti slouží jako jsou nejen domovským sídlem divadla Na peróne, ale půdorys příslovečnému „teď a tady“, jehož naléhavost také městem s výraznou maďarskou menšinou… narůstá právě usouvztažněním s banálním, takřka úsměvným konfliktem, při němž středověký maďarský panovník vítězně skolil slovenského zubra („a on bol podľa mňa ešte aj krátkozraký, lebo jediné zviera, ktoré vedel zastreliť, bol ten zubor, lebo bol veľký… a aj tak ho podľa mňa lopatami dorazili…“ ). Tvůrci si záměrně pohrávají s vžitými stereotypními představami o Maďarech, s lehkostí travestují generačně děděné komplexy, tradovaná klišé i siláckou hospodskou filozofii, a tak to, co se zprvu jeví jako prvoplánová parodie Maďarů, přerůstá v nelítostnou sebereflexi, jež se mj. dotkne i problematiky kolektivní viny: „Zub za zub, Maďar za zubra. Počujete to, paní Vlk ? Slovenské ticho.“ Všezastřešující ironie implicitní závažnost uvolňuje, aby slova vyřčená v nadsázce a s vtipem zároveň kontrastně vyostřovala. Inscenace tak mj. poukazuje na to, že hranice mezi nezávazným výsměchem při pátém 4together 28 Rozporuplná krása nového současné české společnosti a v politizující tendenci po- rem, kde ještě před chvílí točil kofolu barman, náhle BURANTEATR v Dziadech kračoval autorským holdem severomoravskému knězi leští sklenice letošní absolvent JAMU Martin Tlapák Radka Kunderová vězněnému komunisty Antonínu Huvarovi i součas- (zaujal energickým výkonem v roli amerického prezi- nou polskou komedií Michała Walczaka Amazonie, denta právě v Listopadu) a zakládající i současný člen která s hořkým úsměvem kritizuje konzumní i planě HaDivadla, prošedivělý Miloslav Maršálek. Banální se smíšenými pocity, ale ostře se mu vtisknou do pa- ezoterické svody nastupující generace. Nejpříměji se konverzace, nasvícená uvolněným odpoledním slun- měti. Jejich dojem časem nevyprchává, ale sílí. Divák Buranteatr vyslovil ke společenským poměrům uve- cem, odkryla svižně a za příznačně „buranských“ iro- Dziady patří mezi inscenace, z nichž divák odchází jejich hodnotu doceňuje teprve zpětně, dumaje nad dením Listopadu Davida Mameta – politické satiry nických vtípků tradiční generační spor – vzdor mládí tím, v čem tkví jejich výjimečnost a čím byly způso- na takřka současnou (nejen) americkou politickou vůči stáří. Vzápětí se však – netypicky – přelila v bás- scénu, inscenované v takřka dokonale iluzivní prezi- nický akord, když Maršálek se starobylými hodinkami dentské pracovně Bílého domu. na řetízku v ruce začal meditativně pronášet Milos- beny počáteční rozpaky. Uvedením Mickiewiczova romantického díla v podobě melodramu vykročil Buranteatr novým a podle O to větší kontrast představují Dziady pojaté jako zovy tajemné verše-naučení: „Člověk nemá milovat mého soudu i šťastným a potřebným směrem. Brněnské poetická scénická báseň s živým orchestrem a zpě- lunu. / Sekera v jeho rukou nemá ztrácet tíhu. / Sady generační divadlo, inspirované slavnou érou pražského vem. Změna žánru a stylu přišla právě včas, protože mu mají vonět nahnilými jablky / a uměřeně zarůst Činoherního klubu, si dosud zakládalo na srozumitel- sarkastická společensko-kritická linie, inscenovaná kopřivami. (...).“ nosti svých inscenací určených pro – jak donedávna do značné míry realisticky, se už začala vyčerpávat, Nádech nového se potvrdil po přesunu diváků pravilo motto souboru – „normální lidi“ a tíhlo k divadlu jak dosvědčil Listopad, který přes všechnu hereckou do sálu, k němuž vyzval šéf divadla Zetel, oslovující založenému na osobitém herectví a dramatickém textu, vervu a do detailu propracovanou režii ulpěl na povr- diváky jako smuteční hosty. Rozvržení jeviště a hle- zpočátku převážně současném, později i klasickém. Je- chu rychle zastarávající publicistické satiry. diště, ač bylo i dosud využíváno proměnlivě, se změ- jich zatím nejvydařenější inscenace (Skleněný zvěřinec, Proměnu poetiky zaregistroval návštěvník premi- nilo k nepoznání. Obnažený, rozlehlý sál (původně Misantrop, Heda Gablerová, Amazonie) se vyznačovaly éry okamžitě, ač zejména zpočátku nalézal i prvky pro neurčený pro divadlo) uprostřed rozetnulo majestátní režií, jež svou invenci dávala do služeb těchto složek Buranteatr typické. Během čekání v kavárně před sá- molo, po jehož stranách jsou rozestavěny divácké židle, a díky své důmyslnosti a neokázalosti se stávala jaksi lem Multikulturního centra Stadec se pojednou ozvala vlevo jim kus prostoru ukrajuje malý orchestr Buran zamlžená, spíše tušená melodie hitu Hurikán od Dali- Ensemble se zpěvačkou a zpěvákem. Autor hudby, Počínaje autorskou adaptací Molièrova Misan- bora Jandy, nyní symbolu „pokleslého normalizačního generační spřízněnec souboru Vojtěch Dlask, v něm tropa se soubor začal otevřeně vyjadřovat ke stavu popu“ (ze kterého si soubor tradičně utahuje). Za ba- hraje na celestu. V zadní části mola, obklopené zezadu samozřejmou a průhlednou. 4together 29 i ze stran stěnami, spočívá na náznaku katafalku ote- mezi pozůstalými i vazby k zemřelému nejsou jasné, vřená rakev. Dojem, že scéna evokuje krematorium, po- stejně jako identita toho, kdo v rakvi spočívá. tvrdí odporně laciná papírová tapeta imitující šedobílý Pohřební zřízenci z jeviště pozvolna uklízejí židle, opět za polohlasného komentování, tempo předsta- Hájek při smutečním projevu vytříbeně osciluje vení vázne, a právě rozvolněný „zcizující“ úvod a zá- mramor, jíž je molo i stěny potaženo. Stejně charakte- mezi vážností a parodií rutiny smutečního řečníka. věr pohřební sekvence se zpětně jeví jako důvod po- ristická je i odpudivě fialová barva dekoračních závěsů, Polodramatické, poloparodické vyznění scény umoc- citu neúměrné délky této již druhé „rámovací“ scény. jež byla v oblibě nejen na porevolučních sakách podni- ňuje disharmonická hudba orchestru. Náhle podél Ačkoliv trvá jen kolem deseti minut (z celkových asi katelů, ale též u dekoratérů mnoha oficiálních prostor, mola přichází motorkář v kožené bundě a slunečními devadesáti minut představení), snad kvůli zmíněné kde přežívá dodnes. Buranteatr tak tradičně v ironické brýlemi. Bez okolků prochází středem smuteční síně, nejasnosti se nezdá být svižnou ironickou ouverturou, zkratce charakterizuje politováníhodné úseky našich zatímco zaskočený řečník škobrtavě pokračuje, a ra- jak bylo pravděpodobně zamýšleno. životů. Předstírání noblesy laciností. zantně pokládá na rakev helmu. Patetický „hrdina“ Na setmělé molo přicházejí Maršálek s Tlapákem Zatímco diváci usedají, na molu rozestavují židle s neurčitým vzdorem ve tváři, jeho totožnost je ta- a s nimi – podruhé – i jiný žánr. Začnou rozmlouvat Lukáš Rieger s fotoaparátem a Jiří Š. Hájek s řečnic- jemná, vztah k mrtvému očividně blízký, ale opět ne- řečí vázanou – Mickiewiczovými verši v Halasově kými deskami coby pohřební zřízenci chystající obřad. jasný. Ze scénáře vyplývá, že nebožtíkem je chlapec překladu. Sledujeme Starce a Dítě při návštěvě hřbi- Neomaleně rutinní vztah k pohřbívání demonstrují z úvodní „barové“ scény jménem Hurikán, tedy zřejmě tova. Mladý herec zůstává v roli pubertálního buřiče, skrze polohlasné komentování záplavy nových čes- postava z Jandova hitu, který opěvuje mladíka smr- jeho vzteklá zaťatost je poněkud plochá. Verše pro- kých seriálů v zářijovém televizním programu. Opět telně havarujícího právě na motorce. Kdo však ne- náší tak, že upoutává především jejich forma, niko- typický „buranský“ sarkasmus, herci jsou v této poloze zná text písně, tuto souvislost nepochopí, protože mu liv obsah, zatímco Maršálek se zkušenou rozvahou zdomácnělí a publikum ji očekává a vítá. Následuje ru- ve verzi reprodukované v baru není takřka rozumět. nechává vyniknout jejich význam a jednotlivá slova tinní „obřad“, jehož hosté jsou – zřejmě záměrně, avšak Motorkář, snad tedy Hurikánův přítel, lusknutím suverénně zasazuje do proudu hudby. Existenciální z nejasných důvodů – oblečeni do elegantních černých spouští Jandův hit, který se chvíli přetahuje o pozor- úvahy o plynutí času pronáší s až biblickým nádechem, svršků a slunečních brýlí jako z italských mafiánských nost s orchestrem, ale nakonec zvítězí a doprovází pamětníkům se při tom může vybavit jeho novodobý filmů. Někteří nevydrží pohled na zemřelého, jiní se zajíždění rakve za oponku, trapně kodrcá, přesně jak Jób ve stejnojmenné inscenaci režírované J. A. Pitín- s ním důstojně rozloučí a smířeně usedají. M. Maršá- jsme zvyklí v dnešních krematoriích. Situace se po- ským v HaDivadle v roce 1996. Scéna je inscenována lek klade do rakve své hodinky, takže se nabízí jisté hybuje na hraně smíchu, premiérově napjaté publi- v holém prostoru s jedinou rekvizitou – oněmi hodin- propojení s úvodní scénou, avšak toto gesto není ze kum však s hlasitou reakcí váhá – není si jisté, jak je kami na řetízku, které děd svému vnuku daruje, klečíc vzdálenějších míst vidět, takže odkaz zaniká. Vztahy scéna myšlena. u hrobu a hořce filozofujíc („Požehnej mé vnouče a dej, 4together 30 ať umře v mládí !“), zatímco si mladík s dárkem majet- Mickiewiczových „Dušiček“, jež smrt důstojně temati- při vyvolávání duchů nesetkáváme s hrdinnými Po- nicky pohrává a nevěnuje dědovým steskům pozor- zují a svou magičností a rituálností jistě provokují di- láky, ale „s Ukrajincem, který padl polskou rukou při nost, až mu je stařec slavnostně pověsí na krk. vadelnickou imaginaci. Z rozsáhlého díla o čtyřech čás- masakru ukrajinské vesnice roku 1943, s Čechem zabi- Namísto „buranského“ sarkasmu a ironie tedy při- tech vybrali především (krácenou) scénu obřadu dziadů tým polskými vojáky v roce 1968 či dokonce polským cházejí existenciální úvahy a romantické gesto, na- (část II), tedy původně pohanského rituálu, v němž lidé komunistou, který po roce 1989 nevydržel psychický te- místo realismu snaha o abstraktní herectví symbolů během tajných hodů v kostelíku vyvolávali duše dlící ror svých krajanů a spáchal sebevraždu“. 1 Buranteatr a lyriku. Převládající vizuální minimalismus a názna- v očistci a nabízeli jim jídlo a pití, aby ulehčili jejich utr- však – plným právem – vztáhl svou aktuální společen- kovost (z níž Listopad vybočil) zůstává. pení. Srovnáním současné pohřební machy a Dziadů skou kritiku, k níž v posledních sezónách tíhl, pouze je však kontrastu učiněno zadost a z tohoto pohledu k tématu vztahu k smrti a rozhodl se soustředit na ri- a s řachnutím padnou na zem. Muži v černých klo- se zdá vložená scéna tradičního křesťanského pohřbu tuální, existenciální a milostné roviny. boucích přinášejí na ramenou rakev, L. Rieger coby nadbytečná. Dále tvůrci z klasického díla vybrali tema- Vytěžit divadelní kouzlo rituálu se mu podařilo kněz odříkává s civilní opravdovostí křesťanský pro- ticky příbuzný hřbitovní dialog Stařec a dítě a monolog a dramaturgická volba Dziadů je v tomto ohledu po- slov, dívka oděná do náznaku kroje zdobí závojem a jíd- Upír ze zlomků I. části a též úryvky vznícené milostné chopitelná, avšak motivy smrti a lásky v inscenaci zů- Stěny kolem zadního konce mola se rozletí lem rakev, která je posléze spuštěna na lanech do země lyriky postavy Gustava (část IV), jež bývá považována stávají načrtnuté pouze v obecné rovině a též roman- (propadla), jak je dodnes zvykem. Výjev evokující tra- za autorovo alter-ego, vyjadřující drásavé rozpoložení tické buřičství zůstává bez konkrétní motivace. Těžko diční, spíše venkovský pohřeb má zřejmě kontrastovat po smrti matky a odmítnutí jeho milovanou. se tak v inscenaci hledají další důvody, které tvůrce se současnou odcizenou pohřební rutinou. Inscenace Kromě scény Noc dziadů nechali tvůrci stranou vedli k uvedení tohoto těkavého, poměrně obtížně tak avizuje své stěžejní téma (což dokládá její anotace politizující III. část díla, připsanou Mickiewiczem roz- srozumitelného kusu, zatěžkaného rozsáhlými tapise- i texty v programu): smrt z našich životů trestuhodně hořčeným neúspěšným listopadovým povstáním roz- riemi veršů. Aranžmá, ač nezřídka poetická (viz dále), vytěsňujeme, snad proto, že jí nedokážeme čelit po- děleného Polska. Pozoruhodné je, že v současném Pol- zůstávají zpravidla ilustrací vyřčených slov a působi- mocí rituálů, tak jako naši předci. Takové konstatování sku nejenže jsou Dziady poměrně často inscenovány vost jim místy dodává až jejich výtvarnost či herecká současného úpadku však nepřekračuje rovinu mora- (zatímco inscenace Buranteatru je od roku 1899 teprve emoce, a především hudba. Disharmonická, ryčná i ti- listní teze, často propírané časopisy o životním stylu. druhým českým uvedením !), ale nesou též aktuální chá vážná i posměvačná. Autoři scénáře, dramaturg Jan Šotkovský a reži- politickou výpověď, ač nezřídka původní text adap- Během zmíněného tradičního pohřbu se objevuje sér inscenace Michal Zetel, zřejmě usilovali o vystup- tují. Jan Jiřík v posledním Světě a divadlu referuje Michal Isteník, oblečen stejně jako ostatní muži ve svá- ňování tohoto kontrastu inscenováním divokého reje hned o dvou takových pokusech, v jednom z nich se tečním, avšak ne v černé, ale fialové barvě. Dostáváse 4together 31 že propracovány jsou, nejsou dostatečně sdělné. Také głucho wsędzie, / Co to będzie, co to będzie ? volají herci jím, natáčí svou i jeho hlavu do protilehlých stran, např. hodinky coby metonymie omezeného času ži- čím dál hlasitěji a rychleji do sarkasticky divoké hudby takže vzniká dojem jakéhosi násilného alter ega. Is- vota (či něčeho jiného ?) jsou příliš subtilním a špatně až do takřka extatického vrcholu, načež se začínají teník přitom rebelsky horlí, podobně jako předtím viditelným symbolem, jehož předávání mezi posta- zjevovat duše, které znázorňují herci ve – zpravidla Tlapák (a stejně jako ve svém Alcestovi). Význam slov vami z dálky nezřídka zaniká, a jejich přenesený vý- sólových – výstupech na mole před tabulí… do poněkud neurčitého vztahu k Tlapákovi, cloumá v poměrně monotónním výtrysku emoce zaniká. Že znam výrazněji upoutá až v jedné ze závěrečných scén, má jeho monolog vztah k ženám, vyplyne spíš z jejich kdy si je postavy dostatečně výrazně předávají. …Jiří Š. Hájek se natahuje do prázdna (v náznaku ztělesnění – na katafalku po rakvi usedly Kateřina Do- A přesto se v některých okamžicích představení pohybového divadla) po ruce své imaginární sestřičky, stalová a Kamila Zetelová coby symboly dvou druhů všechny složky slijí a vytvoří obraz, který se nadlouho coby jedna z duší dětí, jež na zemi nepoznaly hořkost, ženství vyjádřené obrácenou barevnou symbolikou. propálí do vědomí… Plavovláska Zetelová v bílé současné variaci na kroj a proto se v ráji nudí… za lyrického mihotání světélek vytváří herec díky srozumitelné a přirozeně plynoucí s nadýchanou šifonovou sukní a obepnutým živůtkem …Ciemno wsędzie, głucho wsędzie, / Co to będzie, co sedí ve vyzývavém polorozkročení a ztělesňuje tak to będzie ? 2 rytmicky recituje zástup herců a hereček protřelé ženství, zatímco bruneta Dostalová v témže přicházející ze zákulisí podél ztemělého mola s nádo- kostýmu ale tmavých barev znázorňuje ostýchavou bami s jídlem a pitím. Polština, která se při promlu- jevištní mluvě přízračně křehký obraz… …Ciemno wsędzie, głucho wsędzie, / Co to będzie, co to będzie ?... dívčí nevinnost. Mladíci si o dívky náznakově „střih- vách sboru refrénovitě vrací, dodává dění cizokrajně nou“ kámen-nůžky-papír a Isteník se spokojeným folklórní půvab. Začínají dziady, svátky zemřelých ! úsměvem „vyhrává“ blondýnu. Záhy je však Zetelová L. Rieger, oděný dívkami do náznaku kněžského ta- bil K. Dostalovou, která se stává duší dívky Zošky, jež náznakově oddána za Pavla Riedla, pričemž Isteník dál láru a s deštníkem coby „magickou hůlkou“, se právě na tomto světě nezažila lásku a touha po ní ji po smrti prohlásil za „guslarze“ (v Halasově překladu „kouzel- užírá… S Dostalovou přichází na molo nejen krása, ale ník“) a se zcizovanou didaktičností přednesl „slovní- i spontánnost, slova pronášená příjemným, lehce za- durdivě vykřikuje monolog a rve se s Tlapákem. Takto režisér zdivadelnil část monologu milostně … operní zpěv mladé sólistky jako by trýznivě vá- zhrzeného Gustava. Jak už bylo řečeno, význam slov kové heslo“ dziady (Mickeiwiczův úvod II. části Dziadů střeným altem bez obtíží sdělují svůj význam i emoce. je poněkud upozaděn a nezřídka též zanikají v hudbě, v překladu Jaroslava Vrchlického). Obřad se začíná, na- Herečka působí přirozeně, ať se dětsky klouzá po mole stejně jako herci v některých okamžicích splývají s pří- místo katafalku dlouhá tabule, prostřená herci, kteří či vyjadřuje stravující smyslný žár zabořením rukou šeřím. Porozumění ztěžuje také nejasnost totožnosti za ní uvolněně hodují, takže vzniká obraz podobající do klína skrytého v šifonové suknici. Nečekaně a váš- postav a vztahů mezi nimi. Ač vše nasvědčuje tomu, se Leonardově Poslední večeři Páně. Ciemno wsędzie, nivě políbí hodující K. Zetelovou, jíž překvapením za4together 32 skočí, což suverénně dohraje coby komickou mik- pákem a Maršálkem namáhavě, jako přes nedozírné P. Riedl, který se smeknutým kloboukem předkládá roscénku, kvitovanou smíchem diváků. Poté Dostalová dálavy času či prostoru, předávají hodinky, což jim pro- svou prostou představu pohřbu („Nechci než ticho, vytáhne zpoza stolu Tlapáka a s roztouženou razancí středkuje L. Rieger, jehož deštník dokáže vzdálenost mlčení.“), jedná se o závěť Karla Teigeho (což zřejmě ho povalí pod sebe… mezi herci lépe překlenout. Snad se tak Rieger-kněz- málokdo v publiku rozezná). Civilně a s citem proná- kouzelník stává prostředníkem mezi světem žijících šený monolog sice rezonuje s nastoleným tématem a zemřelých, reálným a magickým, významy jsou však „my a smrt“, ale působí jako dodatečný přílepek. Jeho nezřetelné. závěr publikum znejistí: tleskat, či netleskat ? …M. Isteník v cylindru, s bílou šálou kolem krku a Guslarzovým deštníkem coby chaplinovskou hůlkou se stává tajemných duchem (báseň Upír). Během Následně vidíme účastníky dziadů v pláštěnkách Ujištění, že konec opravdu je, přinesla následující zběsilých sól bicích sebou šíleně trhá, jako by byl bu- a gumácích, kterak civilně sklízejí tabuli, jako by kon- děkovačka, jež patřila k nejkrásnějším okamžikům beníkovými paličkami, avšak jakmile sólo utichne, čilo i divadelní představení. L. Rieger čte z papíru za- premiérového večera. Herci opět nastoupili na molo strne do naprosté nehybnosti. Výstup má atmosféru říkávání ukončující obřad, jako by si text předříkával s nádobami s jídlem, tentokrát však se skutečnými smrťácky groteskních filmů Tima Burtona i šklebivé na zkoušce. Jediná K. Zetelová, pod jejíž pláštěnkou pochoutkami určenými pro premiérový raut, které kouzlo kabaretu – Isteník dokonce zastepuje. Jeho prosvítá pouhá zranitelná spodnička, bloumá po molu takřka plaše kladli na kraje mola, a tímto pokorným slova se chvílemi proplétají s hlasy jednotlivých ná- a v rozhovoru s Riegerem, už opět Guslarzem, pro- pohostinným gestem zahrnuli publikum do rituálu strojů, jindy orchestr běsní. Po patetickém alcestov- zrazuje touhu potkat se s mlčenlivým duchem, který utvrzujícímu společenství, v němž lze zakoušet radost ském horlení v předchozích scénách předvede herec ji během rituálu sledoval (jedná se o scénu IX, Noc ze spolubytí. Ze spolubytí s mladými umělci, kteří se slušivější fasetu úmyslně přehánějícího ironika a v zá- dziadů, ze III. části). Znovu se objevuje Isteník a ode- přes obtížné materiální podmínky pokoušejí vytvářet věru i přesvědčivě civilního lyrika. Coby Upírova láska hrává se další z variací milostného vztahu, který tato poctivé divadlo o dnešku, a ač se jim to nemusí vždy je tiše přítomna K. Zetelová, v jejíž tváři se chvílemi dvojice během představení ztělesňuje. Herec pistolí podařit dokonale, mají odvahu riskovat. zračí chvějivá něha, která dodává její kráse i herectví střílí před sebe, avšak obrazně se zasáhne do vlast- nový odstín... ního čela. Dívka pateticky zvolá Zhoj ho, bože, láskou svojí ! a mladík vysvobozen její láskou mizí s úlevným Ještě než vyvolávání duchů skončí, vrací se hřbi- úsměvem v propadlu. Diváci považující závěr scény 1 : JIŘÍK, Jan. Ve jménu levicového divadla. Svět a divadlo 23, tovní rozhovor děda s vnukem. Kmeta tentokrát hraje podtržený ráznou melodií, snad parodující vítězné 2012, č. 5, s. 74. M. Isteník a mladíka M. Maršálek, takže je zdůrazněna znělky televizních pořadů, za konec představení a za- 2 : „Temno všude, mrtvo všude: / Co to bude, co to bude ?“ – cykličnost času. Následuje scéna, v níž si Isteník s Tla- čínají tleskat, ale o pozornost se ještě plaše přihlásí překlad František Halas. 4together 33 Zajíci ve visegrádských pytlích Michal Zahálka nace, na něž by tvůrci jinak nejspíš ani nepomysleli – ně-specifická není, vypravit kolem toho neurčitě folk- to je nepopiratelně záslužné. Ale nahlíženo jen trochu lórní obrázek a doufat, že si v tom to Slovensko někdo pootočenou optikou: vznikla kvůli němu také insce- najde (Paramisa). Hrozí ovšem, že si v tom nakonec Když umělecké dílo vzniká z podnětu daného pro- nace, u níž by nejspíš nebyla velká škoda, kdyby na ni nikdo nenajde nejen Slovensko, ale ani nic jiného – jektem, je zpravidla dobré mít se na pozoru – ať už tvůrci ani nepomysleli. což je asi tak všechno, co se o inscenaci krakovského se tím projektem míní cokoliv. Když například divadelní hru píše dramatik v rámci tvůrčí rezidence, jsou Teatru Figur dá říct. Pořádat takový projekt/festival, to znamená niko- Lze vytvořit záměrně matnou psychedelickou v tom hned dva ošemetné momenty: autor je vázán liv kupovat zajíce v pytli, ale půjčovat jakési inkubační montáž z toho, co o kultuře dané země víme – to je povinností hru k určenému datu pokud možno napsat, pytle a doufat, že se vrátí se zajícem přiměřené jakosti. případ szegédských Klaunů v uličce alchymistů, in- i když se mu třeba nedaří, a divadlo má zase po všech A vyrazit na něj jako divák (a že se takových našlo víc scenace zajisté pohledné a pozoruhodné. Výhodou výdajích a starostech dobrý důvod výsledný text po- než dost !), to je vysloveně odvážné. Tím asi nejpád- tohoto přístupu je, že se vlastně nemá s čím kon- kud možno nastudovat, i když se mu třeba vlastně nějším důvodem, proč se autor těchto řádků vypravil frontovat: na onu surreálně výtvarnou poetiku je příliš nelíbí – nejenom pražské Divadlo Letí, ale i pa- na tři dny do Brna, byla ryzí zvědavost, jak který sou- možné svést vlastně úplně všechno. Přesto se ne- řížský Rond-Point a londýnský Royal Court by jistě bor přistoupí k onomu zvláštnímu zadání. Obecné zjiš- lze ubránit pocitu, že celá ta nádhera v podstatě jen mohly vyprávět. Jenomže velice často se stane, že se tění bylo nepřekvapivé: počet využitých přístupů se maskuje to, že Metanoia Artopedia vlastně nemá přese všechno podaří pozoruhodná hra či slušná in- shoduje s počtem zúčastněných divadel. Je asi nutné co říct, a tak střílí od boku tím, v čem tuší českou scenace – a tak se do nejrůznějších projektů s oblibou přiznat, že ač mechanismus projektu (Češi o Polácích, (pop)kulturu. Snaha trefit se do cizí kulturní paměti čas od času vrhá kde kdo. Poláci o Slovácích, Slováci o Maďarech, Maďaři o Če- je ovšem ošidná – třeba autor těchto řádků dávno S mezinárodním projektem 4Together (nikoliv ších) působí zcela nestranným dojmem, podmínky úspěšně zapomněl, že se v Haškově Švejkovi někdo festivalem, jak bylo opakovaně zdůrazňováno divá- tak docela rovné nebyly – zatímco někde jsou témata prohlašuje za šestnáctý díl Ottova slovníku naučného, kům, kteří zcela nedisciplinovaně dorazili na divadelní a vztahy historicky a politicky v podstatě dané, najdou a soudě dle drobného průzkumu v tom není zdaleka festival) se to má podobně. Jeho bohulibá myšlenka se mezi zeměmi Visegrádské čtyřky i takové, které se sám. (Jak by to asi dopadlo, kdyby se český soubor spojila čtveřici divadel, jejichž poetiky jsou si mírně o sebe navzájem (přinejmenším kulturně) podle všeho pokusil o podobný obrázek Maďarska na základě – řečeno vzdálené, a každé z nich se pokusilo vytvořit moc nezajímají. Co s tím ? dejme tomu – Kočičí hry, Podivuhodných dobrodruž- inscenaci inspirovanou zemí, jejíž témata mu možná Lze třeba hned v základu udělat odbočku, zvolit si také nebyla zrovna blízká. Vznikly díky němu insce- tematiku etnické minority, která vlastně až tak míst- ství rodiny Smolíkovy a sebraných spisů Sándora Petöfiho ?) 4together 34 Lze inscenovat nějaké základní literární dílo dané země a pokusit se ho okomentovat svýma očima – ta- róne vyřvává ty nejhorší xenofobní představy o Maďarech – a hraje přitom právě o oné xenofobii. ková je cesta, kterou se vydal Buranteatr. Ten „komen- Souvisí to asi trochu s tím, čemu Ivo Osolsobě ří- tář z české pozice“ je paradoxně tím, co v brněnské kal mateřština 1. Smysluplné divadlo umí mluvit tak, inscenaci nejstarších částí Mickiewiczových Dziadů aby bylo přítomné a relevantní, aby svým divákům vychází nejméně. Srovnání litevských svátků mrt- hrálo o svých divácích – jinak je z něj jen (třebas po- vých s chladným prostředím českého krematoria vy- hledná) exotická atrakce. To je možná tím nejcenněj- znívá dobře v anotaci, na jevišti už ale působí poněkud ším, co projekt 4Together ukázal a proč měl smysl. chtěně – v protikladu k české necitelnosti totiž nestojí Potomvlastně ani tak nevadí, že v jeho pytlích vedle tří ani tak obrázek polského cituplného přístupu ke smrti, zajíců adekvátní, ba dobré, ba výtečné jakosti vzniklo jak by se mohlo zdát, nýbrž několik duchařských his- i něco o poznání problematičtějšího – při zachování torek. Výsledkem je výtečné divadlo velkého gesta, zvířecí metaforiky nejspíš Schrödingerova kočka, jenom ten „český pohled“ se vlastně nedostavil tak, nadto mrtvá. I to je, koneckonců, sdělení... jak bylo patrně v plánu. Jak to tak někdy bývá, nejúčinnější přístup může být ten nejjednodušší. Tou ze čtveřice inscenací projektu 4Together, která řekla nejvíce, byla ta, která byla divadelně nejprostší, ba možná i nejméně pracná – zato ale s nápadem. Causa Bonasus ukazuje, že hrát o někom jiném znamená také (a možná především) hrát o sobě. Má se to s ní trochu jako s Brelovou písní Měšťáci: její myšlenkou není to, co vyřvává refrén, totiž že „měšťáci / jsou jak prasata / a čím jsou starší / tím jsou pitomější“, nýbrž to, že předsudeční (a ve výsledku šosáčtí) jsou nakonec i ti největší buřiči. Divadlo na Pe- 1 : Viz Muzikál je když... (Praha 1967). 4together 35 Metanoia Arthopaedics Klauni v uličce alychymistů/ Objekt meditace Tvůrčí tým Klauni: Andrea Erdély, Péter Bán, Ágnes Diószegi, Péter Báhner, Péter Szörényi, József Jovánovics Scéografická spolupráce / Preparátor: Attila Etele Kiss Kostýmy: Anna Csúri Hudební spolupráce, zvuková režie: Balázs Erlauer Zvuk: Hédi Sipos Asistent režie: Andrea Erdély Režie, produkce a scénografie: Zoltán Perovics Premiéra: 21. září 2012, 4Together, Stadec, Brno Na peróne Causa Bonasus Autor: Ján Luterán a Na peróne Hrají: Peter Kočiš, Judit Lax, Zuzana Psotková, Jana Wernerová Dramaturgie: Mariana Luteránová Pohybová spolupráce: Vladimír Michalko Light design: Jan Komárek Světlo a zvuk: Róbert Farkaš Projekce: Tibor Nagy Režie: Ján Luterán Premiere: 22. září 2012, 4Together, Stadec, Brno 4together 36 Teatr figur Paramisa ? Režie: Grażyna Tabor, Dagmara Żabska Scénografie: Agnieszka Polańska, Magdalena Hałoń, Piotr Idziak Světelné a zvukové efekty: Filip Kozaczkiewicz Hrají: Joanna Nitefor, Anna Jegerska, Grażyna Tabor, Marta Hankus, Alla Maslovskaya, Magdalena Hałoń, Dagmara Żabska Premiéra: 22. září 2012, 4Together, Stadec, Brno BURANTEATR Adam Mickiewicz – Vojtěch Dlask Dziady Režie: Zetel Překlad: František Halas a Josef Matouš Scénář: Jan Šotkovský a Zetel Scéna a kostýmy: Zuzana Přidalová Hudební nastudování: Vojtěch Dlask a Ondřej Tajovský Dramaturgie: Jan Šotkovský Hrají: Michal Isteník, Miroslav Maršálek, Lukáš Rieger, Kateřina Dostalová, Kamila Zetelová, Martin Tlapák, Jiří Š. Hájek, Pavel Riedl, Jan Kruba a BURAN ENSEMBLE pod řízením Ondřeje Tajovského Premiéra: 23. září 2012, 4Together, Stadec, Brno 4together 37 Texty Josef Dubec, Andrea Erdély, Radka Kunderová, Ján Luterán, Martin Macháček, Markéta Polochová, Jan Šotkovský, Michal Zahálka, Michal Zetel, Dagmara Żabska Copyright © Buranteatr, o. s. 2012 W3 4together EU
Podobné dokumenty
Hovorany 4-2012 na web
lidové knihovny sama. Vše pečlivě, zodpo−
vědně, spolehlivě. Patří jí proto naše spo−
TEMA 1/2011 - OHK
spolupráci nastavené v předchozích letech, a to
s výzkumnými ústavy, městy, podnikateli a vysokými školami v kraji. Důležitý je i monitoring situace
ve VVI a propagace výsledků.
V letošním roce se ...
2001 stáhnout PDF 0.52 MB
Pomoc protiatomovým organizacím zavést účast veřejnosti při povolování jaderných zařízení.
Protijaderné nevládní organizace připomínkovaly atomový zákon s cílem umožnit účast veřejnosti
a obcí při ...
Kell-e Európának katolikus pedagógia?
oblékli jste se v Krista; už není Žid nebo Řek,
už není otrok nebo člověk svobodný, už není
muž nebo žena; všichni jste jeden v Kristu
Ježíši. (Gal 3,27-28) V důsledku to během
dějin mění postoj li...
listy z aura - Aura-Pont
Melancholická komedie o konci starého světa. Důchodce AG vzpomíná (tentokrát v těle mladé
dívky) na to, co všechno jsme prožili, jak jsme za bývalého režimu naučili létat, stát se
neviditelnými, pá...
