Romanticky buranská komedie D. C. Jaksona měla premiéru v Brně

Romanticky buranská komedie D. C. Jaksona měla premiéru v Brně
Krátce po uvedení Dziadů, snad největšího polského romantického dramatu,
se brněnský Buranteatr navrací k dramaturgické linii komorní dramatiky, a to českou
premiérou hry D. C. Jacksona Můj romantický příběh. Komedie současného mladého
skotského dramatika řeší problémy dnešních třicátníků; hledání „pravého“ partnera,
vztahovou disharmonii mezi mužem a ženou plynoucí z jejich odlišného vnímání,
myšlení a chování,připravenost a rodičovství, nebo vztahy na pracovišti, tedy
obligátní televizní a filmová témata. Nicméně „muži jsou z Marsu a ženy z Venuše“ v
kombinaci s britskou dramatikou a divadlem Buranteatr vzbuzovalo už dopředu velké
očekávání. Tom nastoupí na nové místo. Na podnikovém večírku potká Amy, opijí se
a vyspí se spolu. Tom na rozdíl od Amy žádný vztah nechce a snaží se Amy všelijak
odradit (flirtuje s kolegyní Sašou, dívá se na fotbal, nebo masturbuje u ní v posteli) a
doufá, že se s ním Amy rozejde. Ta mu však místo toho oznámí, že je těhotná. Ve
druhém dějství se vše opakuje z pohledu Amy. Události se v jejím podání odvíjí
poněkud jinak, než jak jsme je viděli u Toma. Ukazuje se, že Amy také není se
vztahem spokojená, vzpomíná na životní lásku Calvina a s Tomem chodí hlavně
proto, aby dokázala kolegyním v práci, že je schopná si někoho najít.
Ve druhé polovině inscenace se Amy a Tom snaží vyrovnat s tím, že spolu
čekají dítě. Tom po Amy chce, aby šla na potrat, ale Amy se ze vzdoru rozhodne, že
bude svobodnou matkou. Tom se jí začne vyhýbat. Oba se setkají se svými prvními
láskami, Tom s Alison a Amy s Calvinem, a zjistí, že vzpomínky na tyto vztahy se
poněkud liší od skutečnosti, a perspektiva jejich obnovení je nulová. Nakonec se
Amy a Tom setkají, poprvé jsou schopni si o svém vztahu promluvit a vypadá to, že z
nich přece jen bude pár. Jacksonův text vyniká nekonvenčí formou, která začíná
„vyprávěním“ Toma, tedy mužským úhlem pohledu, a následně se v týchž situacích
rýsuje ženská perspektiva Amy. Jejich výstupy s monologickým charakterem se
změní v dialog v momentě, kdy Amy Tomovi sdělí, že čekají dítě. Jackson takto
struktorovanou hrou prodchnul formu textu s vlastní akcí, čímž pronikl k samé
podstatě divadelnosti. Ta se však v režii Jiřího Š. Hájka místy vytrácela. Představení
totiž chyběla plynulost, což způsobila jednak jeho délka (z hlediska dramaturgie by
neuškodilo zkrátit první půli) a jednak občasné nevhodné načasování replik. Stávalo
se, že na vyřčený vtip diváci vůbec nezareagovali, protože jej kvůli místy zbrklému
projevu Martina Tlapáka ani nestačili zaregistrovat. Docházelo tak ke zbytečným
ztrátám, chybám v načasování, které v konečném důsledku způsobovaly
nedostatečnou dynamičnost, vypointovanost scén a gradaci. V tiskové zprávě se
inscenátorský tým dovolává filmového způsobu práce, přesného, rychlého a
nepsychologizujcího herectví, jehož využití bohužel zůstává na půli cesty. Co naopak
z režijních postupů Hájkovi vychází, jsou přechody z vyprávění Toma nebo Amy do
obrazů z minulosti, kdy se oba hlavní hrdinové proměňují v „pubertou postižené já“ a
přehrávají si stěžejní situace svého dospívání.
Premiéru u nás (kromě Jacksonova textu) měl i britský scénograf a kostýmní
výtvarník Dave Benson. Pro Buranteatr vytvořil komplexní scénu s několika pevně
danými hracími prostory, z nichž a do nichž herci plynule přecházeli. Benson rozdělil
poměrně široké jeviště Stadecu na prostor ložnice, obýváku, kanceláře, pracovní
místnosti s kopírkou, zahradního zákoutí s houpací lavičkou, na prostor pro cestování
různými dopravními prostředky a pojízdný bar, který se dle potřeb vysouvá a zasouvá
ze scény, čímž alespoň místy přispívá ke zdynamizování herecké akce. Jednotlivé
prostory potom Benson vyplňuje papírovými krabicemi, na nichž jsou navěšené různé
kusy spodního prádla a rozestavěné lahve od alkoholu, atributy „dospěláckého“
života, který vzhledem ke zjevné promiskuitě, alkoholismu, lenosti a nudě,
zachvacující postavy hry, vlastně dospělý není.
Jackson předepsal obsazení své hry pro jednoho muže, dvě ženy a dalších
šestnáct postav. Hájek tuto transkripci částečně zachoval s tím, že do hlavní mužské
role Toma obsadil Martina Tlapáka a do hlavní ženské role Amy Paulu Labudovou. O
oněch zbylých sedmnáct postav se dělí Kamila Zetelová a Petr Tlustý. I když byla z
hereckých výkonů cítit premiérová nervozita, časem se jistě veškerá kritická místa s
rychlými narážkami vyčistí. Co však pravděpodobně vycizelovat nepůjde, je
slovenský přízvuk Labudové, kterým na sebe bude studentka čtvrtého ročníku
činoherního herectví Divadelní fakulty JAMU na českých jevištích jistě upozorňovat.
V rámci komediálního žánru inscenace její měkká a zaobalená čeština ale nebyla na
překážku, naopak jí dodávala auru ženské mimořádnosti. Nejsilnější výkon podala
Kamila Zetelová,což bylo dáno i rozmanitou škálou typů postav, které ztvárnila.
Přesně vystihla typ „mladé staré“ Aminy matky, zkušené Tomovy první lásky i hippie
kolegyně Saši. Jako navýsost komediální typ se ukázal být Petr Tlustý, který se svým
vzezřením statného muže (bez ironie) s velkýma očima zahrál babičku,
retardovaného kamaráda i beznadějného romantika.
Buranteatr uvedl na Stadecu ironicko-romantickou komedii o vztahu muže a
ženy s happyendem. Po pár reprízách snad zvládne happyend i v celkové dynamice
představení.
Kateřina Lahodová, www.kulturissimo.cz, 12. 11. 2012