Červen - Časopis Život v Kristu

Časopis Apoštolské církve
Jak jí předcházet, případně čelit?
Ročník 24
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 6 / 2012
Sloupek
2
Adam, Šét, Enóš, Kénan, Mahalalel, Jered, Henoch,
Metúšelach, Lámech, Noe, Šém, Chám a Jefet. Synové
Jefetovi: Gomer a Mágog a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras. Synové Gomerovi: Aškenaz, Dífat a Togarma. Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Ródanci.
Synové Chámovi: Kúš a Misrajim, Pút a Kenaan. Synové Kúšovi: Seba, Chavila a Sabta, Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedán. Kúš pak zplodil Nimroda; ten se stal na zemi prvním bohatýrem. (1Pa 1,1–10)
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři,
pokoj vám. Děkujeme vám za vaši čtenářskou přízeň i všestrannou pomoc. Společná práce i na našem časopise je nepochybně významným sjednocujícím prvkem uvnitř naší církve.
Téma stávajícího čísla se dotýká a bude dotýkat
každého z nás. To, co moudře hlásali již komunisté
– rodina je základ státu – je nadčasové tvrzení. Žel,
jejich jednání tento výrok popíralo: Hektické a zcela neekonomické snažení zaměstnat ve společnosti co nejvíce žen odvádělo řadu manželek a matek od péče o rodinu, především od výchovy dětí.
Enormní tlak vyvíjený na „výchovu dětí a mládeže
státem“ měl stejný efekt – likvidaci rodinných vazeb.
Sametová revoluce otevřela na určitý čas možnosti k návratu k tradičnímu fungování rodiny.
Rychle se ale naplnilo proroctví, že „duch komunismu odešel, ale místo něj přijde sedm horších
duchů…“ I na naši zemi začal doléhat duch mamonu. Silně mi utkvěl zážitek z jednotky intenzivní
péče, na které jsem přijímal podnikatele se srdečním infarktem. Při vyšetření jsem zjistil, že je
na jedno oko prakticky
slepý. Na můj dotaz mi
popsal, kterak mu byla
diagnostikována
oční
choroba a předepsána
léčba. Uzavřel slovy: „Ale,
pane doktore, kde jsem
měl brát čas kapat si
něco do oka…“ Vnitřně jsem se bavil tragikomičností situace: Na jedno oko slepý podnikatel s rozsáhlým infarktem, nad jehož lůžkem se již třetí den
začali scházet spolupracovníci přijímající instrukce stran fungování firmy. Je takový způsob života
skutečně ten pravý?
Touha po uchopení „příležitosti za vlasy“, privatizace, zakládání firem – to vše odvedlo a doposud odvádí řadu rodičů od péče o vzájemný vztah
i péče o děti.
Brzy nastoupila za podpory většiny obyvatel
i církví druhá totalita – Evropská unie. S její protirodinnou politikou bojujeme jako křesťané doposud. Jsem vděčný tehdejšímu vedení církve, že jsme
se jako jediná církev jasně postavili proti našemu
členství v EU.
I jen několik veršů v záhlaví sloupku, které mnozí čtenáři Bible přeskakují, svědčí jasně o jednom:
Jaký význam Bůh přikládá rodině, rodové linii.
Nový zákon se zmiňuje o rodině stručně. Proč?
Žijeme-li jako křesťané, potřebujeme pro budování
rodiny minimum instrukcí.
S požehnáním
Aleš Navrátil
Úvodník
3
O úzkostlivosti a starostech
Krize rodiny >>>
4
7
7
10
12
12
17
18
19
Manželství, rozvod
a opětovný sňatek
Osm bodů, jak mít
úspěšné manželství
Rodina a Boží království
Bačkora nemá srdce pro modlitby
Bůh zachránil moje manželství
Zamyšlení o rodině a manželství
Křesťanské manželství - postřehy z praxe
Vzkříšení Tabity
10 rad pre šťastné manželstvo
Studijní materiál
13
Co ve Studijní Bibli nenajdete
(2. Paralipomenon)
Duchovní soustředění
19
DS - DS
O
B
S
A
H
20
Desatero pro 21. století
20
Příjemné jho
a lehké břemeno >>>
Čtenáři píší
24
Hledám správný řízky...
Dětem
25
Není úniku
VOŠMT
26
26
27
Kolo šesti „V“
VOŠMT informuje >>>
Misijní výjezd studentů VOŠMT do Osijeku
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 26,- Kč,
pro předplatitele 23,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt
v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku,
nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)
26
O úzkostlivosti
a starostech
O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem ozna- slovo v nás. Boží děti mají tu výsadu, že
mujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě nemusí být ovládány starostmi a úzkostí.
Příkladem zvládnuté úzkosti je král
s děkováním. (Filipským 4,6 ČSP)
Chizkijáš. Ve čtrnáctém roce jeho vlády
byl Jeruzalém spolu se všemi Judskými
razí bratři a sestry,
každý z nás někdy čelí pocitům městy obklíčen asyrským vojskem v čele
úzkosti. Studenti budou znát úz- s králem Sancheríbem (2Kr 18+19). Přesikost před důležitou zkouškou, matka ví, la byla taková, že jakékoli vyhlídky na odco je to úzkost a obava o děti, muž může por byly naprosto beznadějné. Králi se
prožívat úzkost v zaměstnání (ustavičný podlomila kolena, v první chvíli poklesl
tlak na výkon, stres). Každý z nás pravdě- na duchu a snažil se s nepřítelem vyjedpodobně zažil úzkost v souvislosti s ná- nat podmínky příměří. V praxi to znamenalo obrovské finanční břemeno uvalené
vštěvou lékaře.
Řecké slovo, které je zde přeloženo na celé království a k tomu ještě ztráta
jako úzkostlivost, se stejně dobře dá pře- svobody. Nicméně judský král Chizkijáš
ložit jako starost. Kraličtí překládají „o nic se posílil ve svém Bohu, vzal do rukou
nebuďte pečliví“. Ať již dáme přednost jed- dopis od Sancheríba a rozložil jej v chránomu nebo druhému významu, vždy jde mu před Hospodinem. Následná scéna je
o nežádoucí postoj, který především nám nádhernou ukázkou toho, jak by se měl
vůdce zachovat v situaci ohrožení. Vidísamým přináší řadu trápení.
Na první pohled se jeví, že úzkost je me krále, který leží na tváři před Hospomoderní nemocí, neboť dnes je zcela dinem a to nikoli jen sám za sebe, nýbrž
v popředí zájmu lékařů a psychologů. za celý národ. Ví, že není jiného řešení,
Zadáte-li například do internetového vy- než zázrak. Ví, že sám je příliš sláb na to,
hledávače slovo úzkost, první z výsledků aby něco podnikl. Krátce poté, co se zavyhledávání budou různé léky proti této čal modlit, Hospodin skrze proroka Izajáemoci. Na jednu stranu je úzkost moder- še odpověděl a král Sancheríb musel odním fenoménem, na druhou stranu pro- táhnout pryč. Můžeme vidět, že ve chvíli
vází lidstvo od nepaměti. Platí, že pokud největší úzkosti, kdy hrozba byla naprosje člověk vystaven extrémní zátěži nebo to reálnou, byl Hospodin se svou pomocí
je jeho organismus oslaben, stává se ná- člověku blízko.
Jak úzkost zvládat? Před nějakou dochylným k úzkostným stavům. Jistě si
v této souvislosti vzpomeneme na Pána bou jsem měl možnost hovořit s magistJežíše Krista, jak se modlil v Getseman- rou pracující v lékárně na téma léků. Sděské zahradě, večer před svým zatčením: lila mi, že dnes jsou nejvíce prodávané
„…tu se začal rmoutit a pociťovat úzkost“. léky a různé přípravky na psychiku. Lidé
(Mt 26,37) Problémem je, pokud úzkost- žádají tyto léky (často zcela zbytečně) aby
né stavy trvají nepřiměřeně dlouho ane- zvládali všechny bolesti své duše, včetně
bo jsou spojovány s určitými situacemi úzkostí. Mnozí lékaři a lékárníci bývají
(strach z lidí), či nám brání v určitých silně motivovaní různými farmaceutickýčinnostech. Známý pastor a evangelis- mi firmami, a tak předepisují léky i tam,
ta, David Wilkerson, se například bál kde to není bezpodmínečně nutné. Jiný
cestovat letadlem. U některých lidí je- člověk, manažer na vysokém postu, díky
jich úzkost dosahuje takové intenzity, starostem ze své práce občas nemůže
že jim to komplikuje běžný život – může usnout a tak volí různé léky proti nespajít třeba o ustavičný strach z nějaké ne- vosti.
Pavel v listu Filipským radí křesťanům
moci, infekce a podobně. Některé takové lidi osobně znám, a vím, jak je tako- modlitbu. I tehdejší lidé měli své starosti
vá úzkost zničující, a jak je těžké dobře a z nich pramenící úzkosti. Nedělám si
iluze, že i tenkrát nebyly různé přípravporadit.
Úzkost je ale také závažným duchov- ky lidové medicíny, jak si ulevit od naním problémem. Člověk ovládaný úzkos- pětí a stresu. Nicméně Pavel jde na kotí má problém důvěřovat Bohu. Uvedený řen věci: Starosti jsou a budou, ale my
verš lze chápat rovněž jako příkaz – „ne- je máme předávat Pánu. Právě v tom je
trapte se“. Vybaví se nám Ježíšova slova, to tajemství vítězství. Nejde o to staroskterá pronesl v podobném duchu, když ti si nepřipouštět, ale jde o to ventilomluvil o pohanech, kteří žijí zcela ovlá- vat je na těch správných místech. Důvědáni svými starostmi (L 12,22n). Úzkost- ra v Boha ohledně našich každodenních
né starosti o tento život jsou tím trním starostí je jedním ze základních projevů
z podobenství o rozsévači, dusícím Boží praktické víry.
D
Modlitba, kterou Pavel popisuje, představuje oboustrannou komunikaci. Nejde jen o to předat své starosti Pánu, ale
máme být v kontaktu s Duchem svatým. Když se modlíme, tiše nasloucháme, co na to Bůh. A tehdy přichází pokoj
od Boha, tak silný a přesvědčivý, že láme
jakoukoli pochybnost. Následující verš
doslova říká, že tento pokoj je silnější
než rozumové argumenty. Je silnější než
úzkost. Je tak silný, že bude střežit naše
srdce i rozum – sídlo citů i intelektu.
Ne vždy dopadnou věci dobře podle
našich představ, ale ten pokoj v našem
srdci říká „Já jsem s tebou“. To znamená,
ať nás čeká cokoli, nemusíme se bát. Před
lety jsem měl autohavárii. Několikrát převrácený vůz, uvnitř tři dospělí a malé dítě.
Auto skončilo na střeše a já se protahoval ven rozbitým okénkem. Kromě faktu,
že auto je zcela rozbité, jsem čelil pocitu
viny vůči svým spolucestujícím. Nicméně
Boží pokoj, jaký mne v tuto chvíli zalil,
byl silnější než šok, který jsem prožil. Starosti o rozbité auto, vyhlídka na jednání
s policií a pojišťovnou a k tomu ještě pár
škrábanců – to vše bylo reálné a já si to
uvědomoval. Ale pokoj, který byl ve mně,
říkal „neboj, dopadne to dobře“. A také
dopadlo.
Dnešní doba nahrává tomu, abychom
se trápili starostmi. Je mnoho situací,
které nás mohou vést k různým úzkostem. Myslím si dokonce, že jsme na tom
přeci jen trochu hůře, než v dobách apoštola Pavla. Ale věřím, že i dnes se Ježíš
může a chce oslavit mnohem více. Vítězství nad starostmi je jedním z požehnání, kterým se jako Boží děti můžeme
těšit. Učme se své starosti předkládat
Bohu.
Požehnaný čas Vám přeje
Martin Moldan,
biskup AC
Úvodník
Ročník 24, červen 2012
3
ŽIVOT V KRISTU
Manželství, rozvod
a opětovný sňatek
PŘÍČINY
Jaké jsou příčiny rozvodovosti v naší
a mého mládí jsem často slýchá- la rozvodovosti v průběhu minulého stoval heslo „Rodina je základ stá- letí začala dále růst jednak v souvislosti zemi? Téměř devadesát procent rozvátu“. Dnes je slýcháváme již méně, s ekonomickým osamostatněním ženy, dějících se párů uvádí příčiny obecné,
obvykle jen z úst oddávajících v rámci jednak s liberalizací rozvodových záko- tedy kategorie „Rozdílnost povah, názosvatebního obřadu. To však nic nemění nů (rozvod se stával snadno dostupnější). rů a zájmů“ a kategorii „Ostatní“. Pokud
V roce 2011 bylo rozvedeno 28,1 tisíce rozvádějící se manželské páry uvedou
na tom, že rodina nadále zůstává základem státu. Takový národ, který sestává manželství, což je 46,2% vzhledem k po- konkrétní příčiny, pak se jedná o nevěz velikého počtu rozbitých rodin, je ne- čtu uzavřených sňatků. Jde sice o jistý ru, na druhém místě stojí alkoholismus,
mocný. Ať již jde o vysoké výdaje na soci- pokles (například v roce 2010 bylo rozve- dále pak nezájem o rodinu.
Statistici sledují i jiné kategorie – kroální dávky matkám – samoživitelkám, děti deno rekordních 50% manželství), avšak
vyrůstající v neúplných rodinách, či jed- vysoké počty rozvedených manželství nás mě výše uvedených se jedná o neuvážený
noduše o společnost, v níž slib věrnosti řadí na přední místa v Evropě. Spolu se sňatek, zlé nakládání, zdravotní důvody,
skandinávskými zeměmi, státy bývalého sexuální neshody, ostatní příčiny.
nic neznamená.
Bylo by iluzí domnívat se, že rozvodoRodina je základem nejen státu, ale Sovětského svazu, Německem a Velkou
i církve. Celá Bible je prostoupena myš- Británií představujeme stát s nejvyššími vost je problémem pouze poslední doby.
lenkou, že rodina tvoří základ spole- počty rozvodů v poměru k uzavřeným Do jisté míry tomu tak jistě je, ale ne absolutně. Sociologové znají pojem „mrtvé
čenství Božího lidu. V rodině se od ne- manželstvím.
paměti slavily Hospodinovy slavnosti
(Ex 12,3–4), v rodině se předávaly záklaVybrané demografické údaje v České republice (zdroj ČSÚ)
dy víry (Dt 6,20), Pán Ježíš stanovil straRok
1990
1995
2000
2005
2010
tegii kázání evangelia postavenou na rodinách (Mt 10,11–12), apoštol Pavel tuto
Živě narození
130 564
96 097
90 910
102 211
117 153
strategii s úspěchem používal (Ř 16,5
Z toho mimo
a další). Boží syn Pán Ježíš se narodil
11 167
14 947
19 792
32 409
47 164
manželství
do rodiny, měl matku, otce (pěstouna)
Z toho mimo
a sourozence. Krize rodiny tedy znamená
8,6
15,6
21,8
31,7
40,3
manželství v %
krizi celé církve. Církev by se měla zamýšlet nad tím, v jakém stavu je rodinný žiNámitka, že jsme přeci křesťané a tu- manželství“, což je vztah dvou lidí, ktevot jejich sborů, neboť od zdravých rodin
díž se nás to netýká, se jeví jako lichá. ří se nerozvedou jen proto, že jim v tom
se odvíjí vše ostatní.
Jednak jsme silně ovlivněni kulturou nějaké vnější okolnosti brání. Ve skuteča myšlením naší země a je zcela přiroze- nosti se jedná o vztah dvou citově lhosSTATISTIKY
Podíváme-li se na statistiky rozvodo- né předpokládat, že nemoci společnosti tejných lidí. Jen Bůh ví, kolik utrpení se
vosti v naší zemi, nečeká nás příjemné budou přinejmenším silnou výzvou pro odehrálo v minulosti jen proto, že se
čtení. Již za první republiky jsme byli církev, a jednak situace v zahraničí nás dva lidé nemohli rozvést a situaci nebyli
zemí s vysokou rozvodovostí. Reálná čís- učí, že rozdíl v rozvodovosti mezi církví schopni nikterak řešit.
Krize rodiny
Z
4
a světem je minimální (u nás, pokud vím,
nikdo zatím neprováděl výzkum rozvodovosti mezi křesťany).
dům tohoto vyučování patří fakt, že Bůh chovní boj, modlitby, půst, hledání před
ustanovil manželství a s ním i roli muže Boží tváří a současně pokorného ducha
a ženy. Apoštol Pavel vnímá manželství a vůli ochotnou ke změně, je-li to třeba.
jako obraz Krista a církve přičemž láska Právě tato schopnost duchovního záa obětavost Ježíše Krista je vzorem pro pasu je určující, zda budeme kopírovat
muže, poddanost a poslušnost je vzorem statistiky rozvodovosti ve světě či zda
pro ženu. Zejména role a postavení ženy budeme o nějakou tu desetinnou čárku
je dnes vysoce „třaskavým“ tématem. Je- úspěšnější.
likož tematicky přesahuje zaměření toPříprava na manželství
hoto článku, omezím se na dvě poznámPokud se dva mladí lidé rozhodnou, že
ky: Poddanost ženy lze uskutečnit pouze
v atmosféře obětující se lásky (jinak pro se chtějí vzít, nemělo by to být jejich souženu znamená utrpení). Dále pak je sku- kromou záležitostí. Bývá dobrým zvykem,
tečností, že Pán Ježíš i první církev ne- že se tato radostná událost oznámí před
smírně pozvedli roli a postavení ženy sborem. Pastor by měj zajistit přípravu
ve společnosti. Postavení ženy v církvi snoubenců pro vstup do manželství. Nez dnešního pohledu může někomu při- záleží na tom, zda vyučuje on nebo tuto
padat pro ženu degradující, z pohledu povinnost deleguje na někoho jiného,
tehdejších zvyků bylo až revolučně po- důležité je, aby vyučujícím byl někdo
zkušený a duchovně zralý, dále pak pozvedající.
Další, co je třeba v souvislosti s man- kud možno manželský pár.
Materiálů pro takové vyučování je doželstvím vyučovat, je zápas za rodinu. To,
že jsme křesťané, nás automaticky neoch- statek, zmíním jen knihu od polského
rání od pokušení a problémů. Často se autora Tomasze Ropiejka PŘEDMANobrací k Ježíši mladí lidé či mladé man- ŽELSKÉ PORADENSTVÍ, vydanou před
želské páry, u kterých se nepředpokládá, několika lety v nakladatelství Křesťanže budou hned duchovně zralí a vyspělí. ský život. Součástí tohoto vyučování by
ŘEŠENÍ
V naší Apoštolské církvi nevedeme sta- Proto je zapotřebí je vyučovat a připra- měly být jak teoretické lekce, v nichž by
tistiky rozvodovosti, nicméně čas od času vovat pro život. Zápasem rozumím du- se detailněji vyučovalo křesťanské pojetí
jsme svědky toho, že některý manželský
pár svou krizi nezvládne a skončí rozvodem. Příčiny krizí jsou natolik různorodé,
že si netroufám je jakkoli kategorizovat.
Obecně by se dalo říci, že se často jedná
o nepřipravenost pro manželství, dále pak
o neochotu a neschopnost problém řešit. Je
to samozřejmě velmi hrubý odhad, vycházející z mé osobní zkušenosti pastora
a později biskupa církve.
To, co je třeba posílit, je jednak prevence a jednak poradenství manželstvím
v krizi. Prevencí rozumím vyučování
o biblickém pohledu na manželství, přípravu snoubeneckých párů pro vstup
do manželství a další aktivity pro zejména mladá manželství. Poradenstvím rozumím jednak základní výcvik pastoračních
pracovníků v oblasti manželského poradenství, jednak specializované služebníky na problematiku rodiny a manželství.
Že se lidé rozváděli i v biblických dobách, máme dostatek důkazů z mimobiblických zdrojů i z Bible samotné. Když
Mojžíš „ustanovil napsat lístek rozloučení“ (Dt 24,1; Mt 19,3–8) reagoval tím
pouze na to, že rozvody existovaly již
v té době. K verši Písma opravňujícím
rozvod (Dt 24,1n) zaujaly dvě známé
rabínské školy prvního století, Šamajova a Hilelova, protikladný postoj: Frázi
„něco odporného“ (v.1) vysvětloval Šamaj
v souvislosti s nevěrou, kdežto Hilel prohlásil, že manžel se může rozvést se svou
manželkou, i když mu zkazí jídlo. V době
proroka Malachiáše dosáhla rozvodovost
takového stupně, že se stává předmětem
prorokova napomínání:
A ještě se dopouštíte další věci: Hospodinův
oltář smáčíte slzami, pláčete a sténáte, protože již nehledí na obětní dar a nemá zalíbení v tom, co přinášíte. Ptáte se proč? Proto,
že Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou
tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně,
ačkoli je to tvá družka a žena podle smlouvy.
(Mal 2,13–14)
Krize rodiny
Ročník 24, červen 2012
Boží pohled na manželství
To první, co by nemělo chybět, je zdravé biblické vyučování o Božím pohledu
na manželství a rodinu. K hlavním bo-
V
Témata časopisu
ážení čtenáři, rádi bychom s vámi tost zapojit se do této požehnané práce.
sdíleli plán témat, která vidíme Těšíme se na vaše postřehy a připomínky,
jako aktuální. Obsah témat i jejich nebojte se nám napsat na e-mail redakce
pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- [email protected].
nětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom Příště se můžete těšit na téma:
vám vycházeli vstříc a dali vám příleži- • Evangelizační číslo
Příležitost podílet se na přípravě témat:
• Duchovní soustředění
• Chvály a uctívání
• Překlady Bible
Výhledově připravujeme tato témata:
• Priority ve službě Bohu
5
Krize rodiny
ŽIVOT V KRISTU
6
manželství, tak i praktické lekce ohledně pastorační i praktickou pomoc. Tato pojejich společného života – hospodaření, moc je velice důležitá. Všiml jsem si, že
vztah s rodiči, manželská sexualita a dal- lidé, čelící takovéto situaci, raději vyhleší. Pozornost by se měla věnovat i otáz- dávají pomoc nevěřících přátel či rodikám jejich motivů, se kterými do man- čů – důvodem je pocit selhání a z toho
želství vstupují, i vzájemných očekávání, pramenící viny. To by nás mělo vést k zamyšlení. Pokud totiž ve sboru naleznou
která mají jeden vůči druhému.
moralizování a odsouzení místo pomoci,
snadno se může stát, že je ztratíme.
Péče o manželství v rámci sboru
Předmanželským vyučováním by péče
Možnost nového sňatku
o oblast manželství zdaleka neměla konSnad nejobtížnější otázkou je, zda
čit. V řadě sborů se úspěšně konají setkávání mladých rodin. Programová ná- a za jakých okolností je možný vstup
plň může být různá, například je možné
na každé takové setkání pozvat zkušený manželský pár a připravit
mu téma a řadu otázek. Sdílení a modlitby by neměly
na žádném takovém setkání
chybět.
Péče o manželství v rámci
církve
Jako církev pořádáme setkávání pro manželské páry,
zhruba jednou ročně. I když to
není zrovna levné a jednoduché, zajistit
hlídání pro děti, cestovat třeba přes půl
republiky a zaplatit nocleh někde v pen- do nového manželství. Velmi obtížně
zionu, vzhledem k důležitosti zdravého se mi píší tyto řádky, protože vím, jak
manželství je to jednoznačně návratná se Bůh dívá na rozvod a současně vím,
investice. Někdy ti, kteří by takové se- v jaké době žijeme. Mezi mnoha nevětkání nejvíce potřebovali, nemohou jet, řícími lidmi je běžné myšlení „Když si
popřípadě nejsou ochotni vynaložit pat- nerozumíme, půjdeme od sebe. Příšřičné oběti spojené s cestou. Povzbuzení, tí manželství bude třeba lepší.“ Náš
popřípadě pomoc ze strany sboru může Bůh je však Bohem smlouvy, nenávidí rozvody. Pán Ježíš řekl „Co Bůh
být užitečná.
spojil, člověk nerozděluj“. Bez znalosti
tohoto pozadí, bez Boží bázně a opravKDYŽ SE PROBLÉM NEZVLÁDNE
To nejsmutnější, k čemu může dojít, je dového pokání nemůže být o jakýchkookamžik, kdy se nepodaří problém zvlád- li úvahách ohledně nového vztahu ani
nout a manželský pár čelí rozvodovému řeč.
řízení. Smutné je to dvojnásob, neboť
kromě krize vztahu dvou lidí, kteří se ještě nedávno milovali, se problém dostane
do roviny duchovní a manželé se mohou
stát předmětem „sborové kázně“. Samozřejmě, kázeň je Ježíšovým požadavkem
a nelze ji z falešných humanistických důvodů opomíjet, záleží jen na tom, jakým
způsobem je uplatňována. Proto nabádám k tomu, abychom vnímali rozvod
dvou lidí především jako tragédii a selhání, kdy lidé potřebují pomoc, nikoli odsouzení. Součástí pomoci je jistě nutnost
poukázat na chyby, ale bez lásky, empatie, praktické a duchovní pomoci z nás
budou pouze novodobí zákoníci. Kolaps
může samozřejmě zavinit přímé selhání jednoho z manželů, ale i v případech
zdánlivě jasných buďme opatrní, než někoho označíme jako viníka.
Pokud k rozvodu opravdu dojde, nastává další období, kdy oba, pravděpodobně ale více žena, budou potřebovat
Obecně církev akceptuje nový sňatek, pokud k rozvodu došlo v případech
uvedených v Božím slovu (nemanželský vztah druhého partnera, dobrovolný
odchod nevěřícího partnera). Posoudit
míru viny či neviny ale nebývá jednoduché, proto se zdráhám napsat jakákoli
detailní pravidla, kdy je nové manželství
akceptovatelné a kdy nikoli. Již bratr Rudek Bubik říkal, že v takových situacích
by měli pastor a starší hledat řešení před
Boží tváří, protože faktorů, které situaci
ovlivňují, je více. Ježíš nás varoval před
lehkovážným zrušením manželství a založením nového vztahu v Mt 19,9: „Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si
jinou, cizoloží.“ S tím se ale pojí řada dalších otázek – například pokud se rozvedená žena s dětmi rozhodne nevstupovat do dalšího vztahu, bude církev
schopna a ochotna jí v její situaci
pomoci?
Snad jsou Ježíšova slova příliš
radikální pro dnešní dobu, ale
my jednoduše nesmíme měnit
pravidla, „protože doba je těžká“.
Je důležité dělat vše pro to, aby k rozvodům nedocházelo. Je důležité, aby naše
sbory poskytovaly dostatek možností, jak
vyučovat a vést (nejen) mladá manželství. Je nutné, aby samotní manželé přistupovali ke svému vztahu jako k Božímu daru a úzkostlivě jej střežili. Pokud
přesto dojde ke krizi a rozvod se bude jevit jako nejlepší řešení, hledejme pomoc
„u Boha, který křísí i mrtvé“. Dojde-li přes
to všechno k rozpadu manželství, důvěřujme dále Hospodinu. On nás neopouští, i když jsme my selhali.
Martin Moldan,
biskup AC
Osm bodů,
jak mít úspěšné manželství
1) musíme být vydaní smlouvě, závazku
manželství
Náš Bůh dodržuje smlouvy, a pokud
chceme být jako On, pak i my budeme
smlouvy dodržovat. V Malachiáši 2,14
Bůh nazývá vaši ženu ženou vaší smlouvy, a smlouvy se podepisují proto, aby se
dodržovaly. Šestnáctý verš pak říká, že
když muž poruší manželskou smlouvu,
chová se ke své ženě věrolomně. Přísloví 2,17 říká, že žena, která opouští druha
svého mládí, zapomíná na smlouvu svého Boha. To znamená, že smlouva manželství není jenom mezi mužem a ženou, ale je to smlouva, kterou uzavíráme
i s Bohem. Takže této smlouvě musíme
být vydaní.
2) musíme být rozhodnutí být v jednotě
V Genesis 2,21 čteme známý příběh,
že Bůh Adama uspal, aby stvořil ženu.
Všechno ostatní stvoření bylo stvořeno
z prachu země, ale žena nikoli. Ona povstala z už existujícího stvoření. Adam se
na Evu podíval a viděl, že to není něco
nového, ale že je jeho součástí. A zvolal:
To je kost mých kostí a tělo z mého těla.
Bůh dává své závěrečné požehnání,
které dává i nám – verš 24: Proto opustí
muž svého otce i matku a přilne ke své ženě
a stanou se jedním tělem. Původně tady byl
jeden muž, a najednou tu byli dva, Adam
a Eva. Ale v okamžiku, kdy byli dva, Bůh
je znovu spojil a říká: Vy se stanete jedním tělem, vy budete jedno. Takže to je
první princip manželství, který v Bibli
nacházíme, abychom smýšleli jednotně.
Nemáme být dva nezávislí jednotlivci,
kteří žijí vedle sebe, Bůh chce, abychom
byli jedno. Jsme jedno tělo, ale máme mít
i jednotnou vizi, abychom přemýšleli jednotně.
Čteme tu také, že muž opustí svého
otce a matku. Kde byli tehdy otec a mat-
ka? Přece Adam s Evou neměli žádné pozemské rodiče. Tady Bůh dává principy
pro budoucí lidstvo.
V Gn 3,20 čteme, že Adam svou ženu
pojmenoval Eva (to je Živa), protože
se stala matkou všech živých. Znovu to
bylo v době, kdy Eva ještě matkou nebyla. Tady mluví Adam prorocky, mluví i k nám. Slovo, které Bůh dává svému
ženskému stvoření, je matka. To je Boží
plán pro ni.
Rodina a Boží království
Ohlédnutí za březnovou konferencí pro manželské páry
Krize rodiny
Ročník 24, červen 2012
Úvodní slovo biskupa Martina Moldana
Proč jsme konferenci nazvali Změň
svět skrze svůj domov? Nemyslíme si,
že krásná rodina, krásné manželství je
ten nejvyšší cíl, kterého bychom měli
dosáhnout. Kdybychom se podívali
do učení a praxe prvních křesťanů, tak
jak je popisované v Bibli, zjistíme, že
oni měli vyšší cíle než budování pěkných rodin. Tím cílem bylo získání Božího království. I Pán Ježíš sice kladl
rodinu na důležité místo, ale přesto
ne na nejdůležitější. Například v Mt
19,12 říká: Někteří nežijí v manželství,
protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je
nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí
v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop. Jakoby tady Pán Ježíš ukázal, že
existuje něco víc, něco, co je tak velké
a vznešené, že dokonce i někteří lidé
se manželství byli ochotni zříci. V podobném Duchu mluví i apoštol Pavel
v 1K 7,1: Pokud jde o to, co jste psali: Je
pro muže lépe, když žije bez ženy. Neříkám to proto, abych manželství jakkoli snížil. Manželství je Bohem danou
institucí. Stále platí slova, která Hospodin řekl na začátku stvoření v knize Genesis, kdy nakonec prohlásil,
že všechno je dobré. To znamená, že
manželství, jako instituce stvořená Bohem, je požehnaná, je dobrá, a nikdo
to nechce v žádném případě snižovat.
Nicméně, jak se křesťanství vyvíjelo, můžeme si všímat, že v pozdním
starověku a ve středověku přichází
někteří teologové, kteří začínají chápat manželství zkresleně. Kladli příliš
velký důraz na tato Ježíšova a Pavlova
slova a začali příliš zdůrazňovat stav
bez manželství. To všechno vycháze-
lo ze špatného pochopení Ježíšových
slov, kdy Pán Ježíš ukazoval na prioritu Božího království. Až když přichází reformace, tak Martin Luther znovu
klade důraz na manželství.
Máme zde biblický důraz, který je
nepopíratelný, který v Bibli skutečně
nalezneme, a ten upřednostňuje Boží
království. A pak tady máme reformační důraz. Obnovený důraz na manželství, rodinu, což ve skutečnosti je také
biblický důraz, a zdá se, jakoby se ty
dva důrazy střetávaly, a my si klademe
otázku, co s tím. Protože nejlepší způsob, jak toto uvést do souladu, je, když
budeme vnímat rodinu jako Boží nástroj, něco, co si Pán Bůh chce použít
při budování Božího království. Tím
rodině a manželskému stavu dáme
čestné místo a současně i poukážeme
na to, že to není konečný cíl, že tady
v tom našem životě jde o víc než jen
mít pěkný společný život muže a ženy.
Manželství se tak stává prostředkem
k něčemu většímu. Není mu dána nějaká nižší, druhořadá hodnota, ale usilování o nejkrásnější vztah, o nejlepší rodinu je jenom předpokladem, že
manželství křesťanů se stane schopným oslovit společnost, že manželství
křesťanů bude natolik krásné, zajímavé nebo lukrativní, že i skrze něj si někteří lidé mohou klást otázku ohledně
víry a křesťanství.
A tak tady máme zajímavou matematiku: Přestože je manželství v pořadí priorit až na druhém místě, chceme
mu dát sto procent. Protože víme, že
Bůh si ho chce použít. Takto se díváme na manželství. Proto jsme i tuto
konferenci pojmenovali Změň svět
skrze svůj domov.
7
ŽIVOT V KRISTU
Krize rodiny
pro modlitbu a půst. A pak, říká Bůh, se
zase vraťte k sobě.
chtít těšit jenom sám sebe je skutečné
negativum v manželství. Pokud se vdáte
nebo oženíte, musíte zapomenout na to,
že chceme těšit jenom sami sebe a budeme se těšit vzájemně. A tohle někdy trvá,
než se naučíme. Najednou musíme změnit celý svůj životní styl. S tím nám může
pomoci jenom Pán, abychom to zvládli.
Několik drobností, které můžeme dělat, abychom se vzájemně těšili:
– usmívejme se na sebe. Když se usmíváte, hněv musí odejít. A když se na sebe
začnete víc usmívat, začnete se víc usmívat i na své děti. Někdy se na děti stále
jen mračíme. A naše děti se na nás dívají
celý den. Víte, že se stávají tím, na co se
dívají? Pokud chcete, aby vaše děti byly
šťastné, tak se na ně usmívejte.
– mluvte na sebe laskavě. Každý den nezapomeňte říkat: miluji tě.
– neodpírejme se vzájemně. 1K 7,2–5
nám říká, že žena nemá své tělo pro sebe,
ale pro svého muže, a podobně ani muž
nemá své tělo pro sebe, ale pro svou
ženu. Ve verši tři se píše: Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně
i žena muži. To slovo „čím je jí povinen“
v řečtině znamená, že si to vzájemně
dlužíme. My dokonce máme vzájemnou
povinnost. Verš pět říká: Neodpírejte se
jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro
4) máme být vydaní, abychom těšili toho modlitbu. Ale: Potom zase buďte spolu,
aby vás satan nepokoušel. Takže jediný
druhého
V Římanům 15,1 je napsáno, že nemá- čas, kdy můžeme být jeden bez druhého,
me mít zalíbení sami v sobě. Myslím, že je tehdy, když chceme mít speciální čas
3) musíme být vydaní sloužit jeden druhému
List Galatským 5,13 říká: služte v lásce jedni druhým. Ale kde s touto službou
začínáme? V našem manželském vztahu.
Bylo by pokrytecké sloužit jiným lidem,
dokonce i ve službě, pokud jsme se ještě
nenaučili sloužit jeden druhému v manželství. Tohle je způsob, jakým budujeme
silné manželství. V Matouši 20,28 čteme,
že ani Syn člověka nepřišel, aby mu bylo
slouženo, ale aby sloužil a aby obětoval
svůj život. To je Ježíšův příklad a je to
další tajemství manželství. Manžel hledá
způsob, jak sloužit své ženě a žena hledá
způsob, jak sloužit svému muži. Je to dokonce první věc, ke které Bůh ženu povolal – viz Gn 2,18: I řekl Hospodin Bůh:
„Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu
pomoc jemu rovnou.“ Někdy si ženy myslí: „To je všechno, co mám dělat? Mám
být pomocník?“ Ale to je úžasné slovo. Je
to stejné slovo, které je používané i pro
Boha, když se píše, že Bůh je naše pomoc
a náš štít.
Žena pomáhá svému muži různými
způsoby, a jeden z těch základních způsobů je ten, že vaří. V dnešní době mnoho žen nerado vaří. Ale je to úžasný způsob, jak můžete být pomocníkem svému
manželovi.
8
5) máme být vydaní své úloze
Genesis 1,27 říká: Bůh stvořil člověka,
aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Bůh
nestvořil dva Adamy nebo dvě Evy, stvořil Adama a Evu. A když řekl, že mají být
jedno, mají v rámci jednoho celku každý naprosto jinou, odlišnou funkci. Dokonce nás Bůh stvořil i fyzicky odlišné,
abychom naplnili roli, kterou pro nás vytvořil. Bůh stvořil člověka, muže a ženu,
aby byl jeho obrazem. My všichni, muži
i ženy tak odhalujeme Boží obraz, ale
různým způsobem.
Muž, otec, manžel má odhalovat otcovské Boží srdce. Bůh chce, aby muž byl
tím, kdo se stará, kdo ochraňuje a kdo
je knězem ve svém domě. A muž vychází, aby vydělával. A ženu Bůh stvořil, aby
byla tím, kdo poskytuje výživu, stvořil ji
pro domov. Gn 2,7 říká: I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu
v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. V tomto okamžiku ještě nebyla žena ani stvořena. O ženě nečteme
až do 18. verše. Co je další věc, kterou
Bůh dělá, když stvořil muže? Něco udělal
ještě předtím, než stvořil ženu. Ve verši
osm čteme, že Bůh stvořil první domov,
zahradu v Edenu. Bůh připravil domov
předtím, než stvořil ženu. A když stvořil ženu, tak už byla doma. Na místě, kde
Bůh chtěl, aby byla. Kde bude matkou,
kde bude živit a přivádět děti, kde vytvoří z domova svatyni. To je Boží biblický
plán pro ženy. A je to také v jejím srdci,
pokud nebyla nějakým způsobem přeučená. V naší společnosti byly ženy vytažené z domova a dělají Adamovu práci. Tak
jako Adam jsou venku a pracují, aby vydělaly. Takže místo toho, abychom měli
Adama a Evu, máme najednou manželství, ve kterých oba dělají Adamovu práci,
což je opakem toho, co Bůh naplánoval.
Žijeme ve společnosti, kde máme pocit,
že finančně nepřežijeme, když nebudeme mít dva Adamy. Ale je to dáno tím,
že v sobě máme zafixované myšlení okolního světa. Je úžasné, co Bůh dělá, když
mu důvěřujeme a když ho posloucháme. Nejsme snad děti Abrahama vírou?
Jak jsme přijali Ježíše Krista? Vírou. Jak
žijeme svůj křesťanský život? Vírou. Už
nežijeme ve světě, ve kterém důvěřujeme
svým vlastním zdrojům, žijeme v království, kde věříme Bohu. Neměli bychom
žít tak, jak žijí bezbožní, ale tak, jak to
po nás chce Bůh.
Když žil Izrael v Egyptě, zavlažovali svá pole vodními koly a čerpali vodu
z Nilu. Ta kola se uváděla do pohybu
nohama. Byla to těžká práce, v horku se
u toho potili. Ale Bůh Izraeli řekl: Když
vás vezmu do zaslíbené země, tak už nebudete moci důvěřovat svým vlastním
zdrojům a už to nebudete dělat vlastním potem. Budete mi muset naprosto
důvěřovat: Dt 11,10–12: Země, kterou přicházíš obsadit, není totiž jako země egyptská, z níž jste vyšli, kterou jsi oséval semenem a zavlažoval šlapáním čerpadla jako
zelinářskou zahradu. Země, do níž táhnete
a kterou máte obsadit, je země hor a plání. Pije vodu z nebeského deště. Je to země,
o niž Hospodin, tvůj Bůh, pečuje. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou na ni neustále upřeny, od začátku roku až do konce. Boží slovo
nám říká, že vše, co je napsáno ve Starém zákoně, nejsou jen příběhy z minulosti, ale je to také příklad, jak máme žít
dnes. Takže, co nám Bůh ukazuje, když
přecházíme z království temnoty do Božího království? Bůh říká: „Bude to úplně
jiné, než váš starý životní styl. Přestanete
důvěřovat sami sobě. Musíte důvěřovat
mně.“ Izraelci se mohli snažit, jak chtěli,
ale déšť nepřicházel. Nezáleželo na tom,
jak těžce pracovali, déšť nepřišel. Museli se spolehnout na to, že ho Bůh přinese. Slíbil jim, že pokud budou poslušní
jeho příkazům, tak že bude věrný a déšť
pošle. A to je království, ve kterém žijete, království, kde jsme závislí na Pánu.
Ano, pracujeme tvrdě, ale naše důvěra
je v Boha. Když chodíme v poslušnosti
Bohu a v poslušnosti plánu, který nám
odhalil v Bibli, tak uvidíme, že Bůh bude
věrný.
Bůh chce, abychom žili ve svém manželství podle toho, jak On nás původně
stvořil. Společnost kolem nás nemusí,
ale Bůh chce maminky doma, aby vychovávaly své děti.
„To je pro vás, pro vaše děti, a pro děti
vašich dětí.“ Bůh vždycky přemýšlel o generacích. Takže každé rozhodnutí, které
činíme teď, nejenže ovlivňuje náš život
nyní, ale ovlivňuje naše děti pro generace, které přijdou. A každé rozhodnutí
musíme dělat s ohledem na to, jak ovlivní budoucí generace.
Co znamená slovo budovat? Jsou tam
tři významy. Jeden je budovat, stavět, druhý opravovat. Každou budovu je třeba opravovat, ale totéž platí i pro naše
manželské vztahy a naše rodinné vztahy,
my je musíme neustále opravovat. Nedovolte, aby zůstávaly díry v plotě vašeho manželství. Protože jestli tam někde
necháte díru, tak se jí protáhne nepřítel.
Bible říká: Hněvejte se, ale nehřešte, ať
slunce nezapadá nad vaším hněvem. Takže pokud máte vztek, tak to máte vyřešit,
než zapadne slunce. Vy si ho nemůžete
udržovat, protože to zničí vaše manželství. A Bůh nám k tomu dává praktické
rady. Třetí význam slova budovat byl pro
mě dost nečekaný. Byla jsem překvapena, když jsem zjistila, že to také znamená získávat a přivádět děti. I to je součástí budování domova. Vidíme mnohokrát
v Písmu, že Bůh si to používá. Rút 4,11:
Všechen lid, který byl v bráně, i starší odpověděli: „Jsme svědky. Kéž dá Hospodin, aby
žena, která přichází do tvého domu, byla jako
Ráchel a Lea, které obě zbudovaly dům izraelský. Počínej si zdatně v Efratě a zachovej
jméno v Betlémě.“ Ráchel a Lea nebudovaly dům tím, že by používaly kladiva, hřebíky a trámy, ale tím, že přivedly na svět
kmeny Izraele. Takovým způsobem Bůh
říká, že ony budovaly.
7) musíme být rozhodnutí, že budeme
jeden druhého ctít
1Pt 3,7: Stejně i muži: když žijete se svý6) musíme být rozhodnutí a vydaní bumi ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou
dovat svůj domov a své manželství
Silné manželství v našem domově nevznikne jen tak, musíme ho budovat.
O mužích se mluví jako o budovatelích,
a manželé a otcové mají budovat svůj domov a své manželství, ale Bůh říká i o ženách, že jsou stavitelé: Př 14,1: Moudrá
žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej
vlastníma rukama boří. Pokud chcete vybudovat domov, musíte na tom pracovat.
Je těžké budovat domov, když v něm nejste. Musíte být přítomní, abyste mohli
něco budovat v životech svých dětí, abyste mohli investovat do svého manželství. Protože my nebudujeme jenom pro
současnost, ale budujeme pro generace,
které přijdou. Protože v Božím srdci je
budovat generace. Jako rodiče musíme
překonat myšlení jenom pro dnešek. Musíme si být vědomi toho, že vychováváme děti pro budoucí generace. Když Bůh
mluvil k patriarchům Izraele, říkával jim:
slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou
spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet. Říká se
tu, že muž má svoji ženu ctít jako slabší nádobu, a my ženy máme zase ctít své
manžely tím, že je budeme poslouchat.
Tím, že se jim budeme podřizovat. Některé ženy to slovo nemají rády. Ale slova,
která Bůh dává, jsou dobrá. To podřizování se svým manželům je pro naše požehnání. Jsme požehnané tím, že máme
jeho ochranu a jeho přikrytí. Máme se
podřizovat dobrovolně. Nikde v Bibli nevidíme, že by Bůh říkal manželovi, aby říkal svojí ženě, že se má podřídit. Ne. Ale
říká to ženě, aby to dělala. A nejenže je
máme ctít a podřizovat se, ale máme si
jich i vážit.
Krize rodiny
Ročník 24, červen 2012
8) musíme mít závazek a odhodlání společně se modlit a číst Boží slovo
Jako pár máme zaslíbení v Mt 18,19:
Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás
na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. My máme jeden
druhého, abychom se na něčem shodli v modlitbě. Jako manželský pár máte
k dispozici mocnou zbraň. Modlete se
spolu každý den. Páry, které se spolu nemodlí, se od sebe budou vzdalovat. Takže
když se budete spolu modlit, bude vás to
taky držet u sebe.
Uzavřu starým rčením: Říká se, že tráva je na druhé straně plotu vždycky zelenější. Ale pokud budete kropit, vyživovat a hnojit svoji vlastní trávu, své vlastní
manželství, bude tak zelené a krásné, že
se na druhou stranu plotu ani nebudete
chtít dívat.
Nancy Campbell
Přepsáno ze zvukového záznamu semináře
na konferenci Změň svět skrze svůj domov,
zkráceno a upraveno.
9
ŽIVOT V KRISTU
Krize rodiny
Bačkora nemá srdce
pro modlitby
10
„…je třeba stále se modlit a neochabovat.“ MODLITBY JSOU NEJÚČINNĚJŠÍ
OBRANOU NAŠICH HRANIC
(Lukáš 18,1)
Nezáleží na tom, jak vyspělé jsou naše
uďme upřímní. Jak moc si my, zá- technologie a jak mocné jsou naše zbrapadní křesťané 21. století, myslí- ně. Pokud je náš modlitební život slame, že potřebujeme osobní, ná- bý, nepřítel se může přes naše hranice
rodní i mezinárodní probuzení, seslané proplížit a zaútočit na nás. Bible hodně
z nebe? Kdybychom věřili, že morální mluví o trhlině v našich hradbách, která
stav našich rodin, sborů i národů je tak může být zaplněna jen přímluvami. (Žalvážný, jak opravdu vážný je, už teď by- my 106,23; Ezechiel 13,5 a 22,30).
Pokud Bůh nenalezne lidi, kteří by se
chom padali na tvář a volali k Bohu.
Opravdu věříme tomu, že závažná mo- postavili do trhliny a přimlouvali se, tak
rální zkaženost epidemických rozměrů dovolí nepříteli zaútočit. Už tak nepřítel
ohrožuje samotné jádro našeho bytí? Ne- útočí na mnoha frontách – země, sbory,
zahnala nás honba za americkým snem manželství, domovy, rodiny, politické ve(ať už žijeme v kterékoliv zemi, pozn. pře- dení. Burcující proslovy a velkolepá kázákl.), touha po vlastním domku v příjem- ní nestačí k tomu, aby nás ochránily. Je
né čtvrti, honba za nejmodernější počíta- to Bůh, koho potřebujeme, aby nás chráčovou vymožeností, za nejlepším autem, nil, a prostředkem Jeho ochrany je Jeho
úžasnými filmy a útulnými kavárnami až modlící se lid.
Kdo se postaví do trhliny?
tak daleko, že jsme naprosto znecitlivěli?
Nejsme příliš omámeni na to, abychom
viděli, že moderní společnost se stala ru- NEPŘÍTEL PŘICHÁZÍ JAKO POVODEŇ
Zoufalé časy volají po zoufalých modkojmím stojícím před hlavněmi zbraní
litbách k tomu Jedinému, který může
morální zkázy a že čas se rychle krátí?
Alkoholismus, drogy, homosexualita, zvrátit příliv ničení všude kolem nás.
potraty, pornografie a extrémní sexuál- „I budou se báti na západ jména Hospodiní perverznosti všeho druhu (abychom nova, a na východu slunce slávy jeho, když se
některé ze zbraní zmínili) podrývají zá- přivalí jako řeka nepřítel, jejž duch Hospodiklady naší společnosti obrovskou rych- nův pryč zažene.“ (Izajáš 59,19; KR)
Dozvěděl jsem se, že pornografie je
lostí. A co všechny ty síly nejzazší levice
– sekularismus, humanismus, liberalis- návykovější než kokain a heroin a zámus, a protikřesťanské ideologie? Tyto vislost na ní je i obtížnější překonávat.
síly se nás snaží okrádat kousek po kous- Funguje více než 4,2 miliónu webových
ku o biblické pravdy. Dělají všechno stránek prodávajících porno ve formě 2,5
pro to, za pomoci ďábla a celého pek- miliardy emailů každý den, pokrucujíce
la, aby bylo křesťanství na veřejnosti tak mysli lidí v celém národě. Průměrný
věk prvního setkání s pornem činí 11 let
zakázáno.
Už od samého počátku nemělo být a nejširší skupina konzumentů tohoto
křesťanství zavřeno mezi čtyřmi stě- smrtelného zákusku se nachází ve věku
nami. Naše slavná spása, která 12 – 17 roků. Jen ve Spojených státech napřichází spolu s Vel- vštěvuje takovéto stránky 40 miliónů dokým
poslá- spělých lidí, mnoho z nich dokonce z práním, by ce – 20 procent mužů a 13 procent žen.
To je jedna z věcí, která působí pohromu
v manželstvích po celé zemi. A nábožné přesvědčení to nijak
neovlivňuje. Je obžalobou jména
Kris-
B
m ě l a
být tou nejveřejnější věcí. Ctnosti opravdového křesťanství – milování Boha
z celého svého srdce a svého bližního
jako sebe samého, by měly proniknout
do všech oblastí našich sborů a naší
země.
tova, že 47 procent křesťanů připouští,
že tato věc je v jejich domácnosti problémem.
A tak se sám sebe ptám, proč jsou naše
modlitební setkání tak malá? Nepřítel
přichází jako povodeň. Církev už nemůže být „jako vždycky.“
MODLITBU A KŘESŤANSTVÍ NELZE
ODDĚLIT
Tento problém je sám o sobě dost
hrozný. Ale ještě horší je, že mnoho lidí
nemá vážný zájem se za to modlit. Jaká
nechutná vlažnost! Není to náhodou
to, o čem Ježíš mluví ve Zjevení 3,15–16:
„Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký… Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.“
Mnoho lidí raději odvrátí svou hlavu,
než aby spatřilo nápis „modlitební setkání, před hlavní bohoslužbou“. Což se
bojíme, abychom se nestali příliš náboženskými, pokud bychom začali chodit
na modlitební setkání? Křesťanství bez
modliteb je téměř falešné a mrtvé, stejně
jako ostatní náboženství. Modlitby a skutečné křesťanství nelze oddělit.
Vyhýbáme se modlitebním setkáním,
protože je to záležitost, na kterou nejsme zvyklí? Nepřipadáme si jako obtloustlý muž, který poprvé přijde na hodiny cvičení mezi zkušené svalovce?
Nebojíme se náhodou, že by modlitební
setkání odhalilo naši prázdnotu, zatímco ostatní lidé prosí Boha o zázračné vysvobození našeho národa v tak zoufalé
době?
Křesťanská bačkora nemá náležité
odhodlání, které by ho vedlo k volání
k Bohu. Jeho ležérnímu způsobu života
je to naprosto cizí. Je rád, když může zůstávat v klidu, nezúčastněně, nerušeně.
Pokud by se nějakých společných modliteb zúčastnil, mohl by pocítit trochu
z Boží horlivosti, což by mohlo zapůsobit na jeho jemnou a citlivou povahu.
Vždyť by se potom nemusel cítit dobře,
když by si chtěl pustit další nečistý film.
Bůh ustanovil osobní i společné
modlitby jako způsob proměny národů – modlitby, které vycházejí z pokorného, upřímného a ryzího srdce. Jsou
to modlitby, které přinášejí probuzení.
A jsou to modlitby, které probuzení udržují. A to, že přišlo probuzení, poznáme tak, že na modlitebních setkáních
bude tolik lidí, co na nedělních
bohoslužbách.
NEBESA ČEKAJÍ NA LIDSKÉ PŘÍMLUVY
„Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.
Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi
po tři roky a šest měsíců.“ (Jakubův 5,16–17)
Elijáš rozhodně nebyl bačkorou, pokud
šlo o modlitby. Musel čelit těm samým
bojům, jakým čelíme i my, avšak věděl, že
horlivé modlitby, doplněné spravedlivým
životem, mají moc pohnout Boží rukou.
Muž, který ví, jak pohnout Boží rukou,
není bačkora. Naopak, je mužem, který zasluhuje bázeň. O Elijášových modlitbách za sucho nemáme žádný jiný
záznam, než z Jakuba 5,16. Ale máme
mnoho záznamů o modlitbách, aby sucho skončilo. „Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil. Elijáš mezitím vystoupil
na vrchol Karmelu, sehnul se k zemi a vtiskl
si tvář mezi kolena.“ (1. Královská 18,42)
Elijáš je zoufalý. Nesedí v polstrovaném
křesle nebo na pohodlné lenošce. Dokonce se ani nesháněl po dalších modlitebnících, kteří by ho mohli při modlitbách sledovat. Ani jeho služebník nebyl
přizván k jeho modlitbám. Ne, Elijáš nebyl bačkora.
Sám se postavil do mezery mezi Boha,
Izrael a suchopár. Sám vydal odvážné vyznání víry před králem Achabem, že slyší
hojnost deště, zatímco na obloze nebyl
ani mráček. Tento muž skutečně věřil, že
Bůh odpovídá na vážné a upřímné modlitby, a nemohl přestat. Jeho poslání nebylo dokončeno, dokud sucho nepominulo.
Neřekl: „Tak děcka, dneska jsme už pár
úžasných zázraků viděli. Viděli jsme, jak
Bůh seslal oheň, a bylo zabito 450 Baalových proroků. Říkám si, že tu část s deštěm bychom už mohli nechat na Bohu.
Dneska jsme už měli vítězství docela
dost.“ Ne, takhle to Elijáš necítil. Věděl,
že nebesa mají odpověď, ale čekají na lidské přímluvy. (Přečtěte si Matouše 16,19)
Po sedmi přímluvných modlitbách
za déšť spatřil služebník vystupovat nad
mořem malý mrak tvarem podobný lidské
dlani. Tento mráček byl jasným znamením pro Elijáše, že to bylo dílem Božích rukou a že jeho modlitby byly zodpovězeny.
to totiž nevypůsobí. Kdybychom jenom
dokázali vidět Duchem, jak to dokázal
Ezechiel, zjistili bychom, že většina sborů, a nezáleží na jejich jménu, má svou
vlastní formu modloslužby. (Ezechiel
8,16) Zůstaneme vyprahlí, dokud nepovstanou Elijášové, kteří přivedou církev
zpět k podřízenosti Bohu. Elijášové jsou
těmi, kteří strhali šedivé pláště svého slabošství a postavili se, aby v hlubokých
a upřímných modlitbách přinesli z nebe
oheň a přivolali déšť.
Zacharjáš 10,1: „Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů. Hospodin tvoří
bouřková mračna, hojnými dešti je naplňuje,
bylinu na poli dopřeje každému.“
Někdo by se mohl ptát, proč hovořím
o modlitebních setkáních a ne o soukromých modlitbách jednotlivců. Mám zkušenost, že pokud lidé mají silný modlitební život jako jednotlivci, pak se také
budou poctivě účastnit i společných
modliteb, jak jen budou moci.
Věřím, že se odehrává vážná bitva
o duše západního světa, které se rychle
utápějí v duchovní temnotě. V některých
západních zemích vás mohou zavřít, pokud byste mluvili proti homosexualitě.
Bible na školách a modlitby na mnoha
veřejných místech jsou trestné. Někdy
jsou na veřejnosti zakázané i betlémy.
Odehrává se bitva ve snaze omezit, potlačit a vymítit všechen křesťanský vliv.
nadpřirozená pomoc – kdybychom jen
měli správné srdce pro modlitby.
K věci života bez modliteb Samuel
řekl: „Jsem dalek toho, abych proti Hospodinu hřešil a přestal se za vás modlit.“ E. M.
Bounds, autor klasické knihy na téma
modliteb, říká: „Pokud jsme občany nebeského království, pak se máme povinnost modlit. Je to nezákonné, zločinné
a protiústavní nečinit tak. Křesťané, kteří
modlitby odsouvají na méněcenné místo
ve svém životě, velmi brzy ztratí duchovní zápal, který dříve měli, a církev, která se modlí jen málo, si nemůže udržet
zdravou zbožnost a je neschopná rozhlašovat evangelium. Evangelium nemůže
přežít, bojovat a dobývat bez modliteb –
modliteb, které budou neutuchající, okamžité a horoucí.“
Jaké chabé výmluvy máte přichystány
na Soudný den, až se vaše oči otevřou
a pochopíte realitu neomezených nebeských zdrojů?
MODLITEBNÍ SETKÁNÍ ZA POCHODU
Potenciál modliteb je neomezený pro
ty, kteří se drží všemocnosti Všemocného, kterému není nic nemožné. Modlitby
urážíme, pokud z nich nečiníme svůj životní styl a svůj každý dech. Měli bychom
být chodícími modlitbami.
Jak vděční bychom měli být za to, že
Stvořitel nebe i země, který dokáže uspokojit každou naši potřebu, nám dává taV SOUDNÝ DEN SE BUDEME ZODPO- kové privilegium. U Jeho trůnu můžeme
skládat prosby i v těch nejtěžších chvíPOTŘEBUJEME NOVODOBÉ DNY ELI- VÍDAT
Křesťané bačkory se budou mít hodně lích, s vědomím, že On je nekonečně miJÁŠOVY
Většina našich sborů trpí suchopárem, za co zodpovídat v soudný den – proč na- lostivý a štědrý.
Jemu náleží všechna sláva. Amen.
který trvá, v mnoha případech, více než příklad tolik plýtvali Boží mocí, když odtři a půl roku. Déšť Ducha na nás nese- mítali volání po modlitbách. Všechny neUkázková kapitola z knihy KDE JSOU
stupuje tak, jak by měl. Pokud je církev beské zdroje jsou pod Jeho velením, ale
vysušená a vyprahlá, svět okolo ní zůstá- náš slabošský a zemdlený postoj brání je- SKUTEČNÍ BOŽÍ MUŽOVÉ od Colina
Campbella. Knihu vydal sbor AC Hustová nedotčen. Zoufale potřebujeme déšť jich vylití.
Přemýšlej o bitvách, které mohly být peče, kde je pro vás k dispozici – 24 kaBoží přítomnosti, přinášející obrácení,
spasení, vysvobození a uzdravení. Naše vyhrány, otázkách, které mohly být zod- pitol / 135 stran. Cena 120 Kč + pošlesklé bulletiny, dobře zorganizované povězeny, lidech, kterým mohlo být po- tovné a balné, objednávejte na e-mailu
programy, a chytré (ne)pomazané kázání moženo, a o tom, co mohla vypůsobit [email protected]
Krize rodiny
Ročník 24, červen 2012
11
ŽIVOT V KRISTU
Bůh zachránil
moje manželství
Krize rodiny
M
ám-li napsat něco o svém man- moudrost, trpělivost, laskavost, dobrotu,
želství, musím se vrátit trochu milosrdenství a především lásku.
Láska, to byla moje největší potřezpět. Každý den nyní děkuji
Pánu Bohu za to, že moje manželství On ba a zůstává nadále, prosila jsem Boha,
zachránil, skutečně to není moje zásluha, aby mi dával svou lásku do srdce, prože jsme zůstali s manželem spolu, pro- tože moje srdce bylo prázdné, zraněné,
tože z lidských sil nebylo možné tak na- ukřivděné, plné zklamání, bolesti a zloby.
rušený a nefunkční vztah změnit. Letos Nevím, jak to Bůh dělá, ale On skutečně
je to 37 let, co jsme spolu, a 18 let, co dává tomu, kdo prosí, a tak dnes mohu
jsem se setkala s Bohem a dala svůj život upřímně říct, že mám svého muže opět
ráda. Tahle láska ale není na principu dodo jeho rukou.
Všechny ty roky před tím, prakticky staneš – dáš, tedy na základě zásluh, je
od začátku našeho společného života, to jiná, než ta, kterou jsem prožívala na zabylo období velkých problémů, neshod čátku manželství, tahle láska je mnohem
a nakonec totálního odcizení až averze. krásnější (1. Korintským 13,4–7).
Tak tedy moje poznání o manželství
A právě před těmi 18 lety, kdy už jsem věděla, že nejsem schopna v tomhle vztahu a zkušenost, je následující: Je nesmírně
setrvat ani kvůli dětem a rozhodla jsem těžké z lidských sil ustát a zvládnout tak
se vše řešit rozvodem, mě Bůh zastavil. náročný vztah, jako je manželství, kde
Byl to opravdu velký zázrak a velká mi- nejsou jen radosti, ale také hodně polost, když se Bůh nadpřirozeným způso- vinností, starosti a nástrah a víme, když
se podíváme kolem, kolik lidí tohle nebem dotkl mého srdce.
Ukázal mi, jak žiji zvládá. Děti potřebují při výchově matku
a promluvil ke mně i otce, tedy žít v plné rodině, ve funkčslovem: „Tím, že ní rodině a Bůh nabízí pomoc pro kažse rozvedeš, své
problémy nevyřešíš.“ Tenkrát jsem
pochopila, že před
manželem mohu
utéct, ale ne před
sebou a že v té situaci nejsem já jen
jako oběť, ale i spoztahy v rodině je jedno velké milujte své ženy, ženy mějte muže v úctě“
luviník. Měla jsem
téma a je těžké o tom jen krátce a další.
velké štěstí v tom,
Dobrá rodina nebude, pokud bude
napsat. Každopádně rodina je dar
že mi Bůh hned
od Boha a měli bychom si jí vážit. Pře- mezi námi sobectví a sebestřednost, buna začátku ukázal, že můj život také není
mýšlím o pravidlech nebo dobré radě, deme se potom stále topit v sebelítosti
bez chyb a že potřebuji hodně odpuštění
která nám pomůže mít dobrou rodinu. a budeme si připadat, že nám všichni
a každodenní vedení a pomoc, aby se vše
Myslím na to, jak je to u nás v rodině, ubližují. Pokud chceme mít pokoj v romohlo změnit. Věděla jsem, že nejsem
jak to bylo v rodině mých rodičů… Na- dině, tak se zaměřme na druhé, co mají
schopna tohle zvládnout sama, vyzkoupadá mě jedna věc, kterou jsem si po- oni rádi, jak jim můžu sloužit. Možná
šela jsem už za ty roky snad všechny možslední dobou hodně uvědomila a chtě- se vám to zdá složité, ale myslím si, že
nosti, které se nabízí v tomto světě (alla bych v ní růst. Je velmi důležitá pro to je základ pro pohodu v rodině. Jestli
ternativní metody – meditace, jógu atd.)
dobré vztahy v rodině: a to, abychom se děláš několik let něco, co toho druhého
Poznání, že jediná cesta záchrany vede
nedívali jen na sebe, jak to vyhovuje mně, vytáčí, proč s tím nepřestaneš!? Můžou
přes kříž Ježíše Krista, kde On zemřel
co já chci právě dělat. V rodině nejsme to být i maličkosti, třeba to, jak si rovza každý náš hřích, a my tak můžeme
sami, musíme přizpůsobit čas i jiné věci náš oblečení do skříně. Tolik let to děláš
k němu přicházet a odevzdávat tu špattěm druhým nebo v manželství tomu stejně a je ti to jedno, že se to pak musí
nost a tíhu, kterou nelze unést, bylo a je
druhému. Už v Písmu najdeme plno znovu vyžehlit! Nebo proč se nezajímáš
pro můj život to nejdůležitější a zároveň
veršů, které nám o tom mluví – „mějte o toho druhého, jak se má a jestli nemá
nejkrásnější. A protože jsem potřebovadruhé za přednější než sebe… to, co chcete, náhodou nějaký problém či starost?
la a nadále potřebuji hodně odpuštění,
Na vztazích v rodině se musí pracoaby druzí dělali vám, tak vy dělejte jim…
nebylo pro mě tak těžké odpustit a denv manželství nemáme své tělo pro sebe, vat, není to jednoduché a snadné, ale
ně odpouštět manželovi věci, které mně
ale pro toho druhého.“ Manželství je vy- za pohodu v rodině to určitě stojí. A čavadily, ubližovaly a zraňovaly. Když se
dání se tomu druhému. Stejně tak jsou sem zjistíte, že už vás to nestojí tolik sil
člověk setká s Bohem a jeho nesmírnou
i další Boží principy, které máme dodr- jako na začátku . Ať se vám to ve vaší
láskou, ochotou, zájmem a trpělivostí,
žovat, abychom uvolnili Boží požehná- rodině daří! Lucka Balážová, AC Vyškov
začne toužit po tom, aby jeho život byl
Apolletin, únor 2012
ní – „jako děti poslouchejte své rodiče, muži
celý pod jeho vedením. Protože On dává
V
12
dého, chce, abychom byli šťastni a mohli
prožít kvalitní život, život v plnosti. Jen
šťastný člověk, člověk, který má moudrost, pravé poznání a lásku v srdci, lásku, která nevyhasne při prvním zklamání,
ten může zvládnout úskalí života v manželství a také je schopen s větším nadhledem a moudrostí vychovávat děti. Vím,
že jsou situace, kdy nelze manželství zachránit a ze závažného důvodu ztroskotá.
Ale Bůh je plný milosrdenství, odpuštění
a lásky a stále trvá čas jeho milosti, nabízí pomoc každému, nikomu nestraní,
a proto stojí za to, ať je člověk v jakékoliv
situaci, volat a prosit o jeho pomoc a záchranu. On o nás ví všechno, co bylo, co
je a co bude a také, co každý z nás právě
teď potřebuje nejvíc, od nás očekává jen
odevzdání se a důvěru. On dává znovuzrození v Duchu, s ním přichází pokoj,
radost a svoboda. Jen ten, kdo přijímá,
může dávat. Bůh nabízí vše, co potřebujeme k životu nejen my, ale i ti, co jsou
kolem nás, a tak můžeme přijímat a dávat ze studny živé vody, ze zdroje, který nikdy nevysychá. A navíc ještě bonus,
můžeme mít jistotu v tom, že s Ježíšem
máme už teď věčný život.
Marie Kavanová, AC Vyškov
Apolletin, únor 2012
Zamyšlení o rodině
a manželství
Ročník 24, červen 2012
Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.
2Pa 8,11 FARAÓNOVU DCERU VYVEDL ŠALOMOUN Z MĚSTA DAVIDOVA DO DOMU, KTERÝ JÍ VYSTAVĚL.
ŘEKL SI TOTIŽ: „MOJE ŽENA NEMŮŽE BYDLET V DOMĚ DAVIDA, KRÁLE
IZRAELSKÉHO, NEBOŤ MÍSTA, KAM
VSTOUPILA HOSPODINOVA SCHRÁNA, JSOU SVATÁ.“
Šalomoun si uvědomoval hřích a nedbal
na to?
Když bych se chystal k vědomému hříchu,
vnímal bych silný a nepříjemný nepokoj,
tíhu svědomí, Boží odmlčení se, … Šalomoun
s Bohem nežil?
Podívejme se na Šalomouna z trochu
větší dálky, abychom uviděli celý obraz.
Už jsem o tom hovořil a znovu podtrhuji: David, kdykoli se modlil, to vidíme v Žalmech, říká: Neodnímej svého
svatého Ducha ode mě. Šalomoun: Dej
mi moudrost. Šalomoun tam nemá nic
o vztahu s Bohem. Dej mi moudrost být
dobrým králem. Bůh říká ano. Bohu se
to líbilo, ale tam něco scházelo. A moudrost, i když je daná Bohem, není-li pod
kontrolou Ducha svatého, může být nebezpečná. Šalomoun začal být osobností.
On měl moudrost, ale jemu najednou nevadilo, že si bere dceru faraónovu a že to
Bůh zakázal. Jemu nevadily další a další
věci. K tomu ho dovedla moudrost. Proč?
Moudrost mě může udržet u Boha, ale
je nebezpečná a viděl jsem to u mnoha
lidí, že taktéž jí obkecám kdejaký hřích.
Můžeme moudrost přirovnat k nějaké
nádobě. Třeba sklenice. To je moudrost.
A teď je otázka, co tam naleju, k čemu ji
budu používat. Je moudrost vydaná stále Duchu svatému? Vezměte knihu Kazatel a tam se dočtete: Vyzkoušel jsem
si kdeco. Včetně milostnice, a taky víno,
a taky… A ta moudrost mu neřekla: Nelez do toho? Tady právě potřebujeme přijmout poučení, na které poukazuji: Ano.
Dar Ducha svatého = A, B = plná poddanost Duchu svatému. Proto jsem už taky
viděl lidi, kteří kdysi chodili s Bohem,
pak žili ve hříchu, a tvrdili mi: „Ale já se
dále modlím v jazycích.“ Ano, ale co se
modlíš? Nádoba zůstala, ale kdo ji používá? R.B.
evangelizaci mu tamní bratři řekli: „Kolik dáš peněz? My tady máme připraveného jednoho člověka. Během kázání ti ho
na nosítkách přineseme, bude dokroucený, bude vypadat, že má ty nejhorší nemoci, ty se pomodlíš, a on vyskočí zdravý.“ Bratr říká: „Já na ně zírám, co to má
být, a oni mě začali přesvědčovat: Ale víš,
jak tohle povzbudí víru mnohých? Víš,
kolik lidí, když to uvidí, bude připraveno, aby Duch svatý mohl skrze tebe konat?“ Bratr říká: „Já jsem je vyhodil.“ A já
bych je vyhodil taky. Čili pozor. Slyšel
jsem mnohá mocná svědectví a naneštěstí jsem znal lidi, o kterých byla řeč. Jeden
zápaďák vyprávěl, jak se modlil za mladou sestru, shodou okolností jsem ji znal,
která měla rakovinu prsou, a je uzdravena. On to kázal dopoledne, a odpoledne
mi ji bratři přivedli plačící, jestli bych se
za ni nepomodlil, že je ve velkých problémech. Čili pozor.
Taky jsem znal jednu sestru, která byla
„vysoce duchovní“. Jakmile přišla neděle,
od časného rána vymetla všechna shromáždění bez ohledu na to, ve které církvi to bylo. Od jedněch ke druhým, ona
šla všude. A její zeť mi řekl: „Ona by
Bohu nejlépe posloužila tím, kdyby držela hubu. Děcka hladové, všechno doma
stálo, protože ona vymetá shromáždění.“
R.B.
Mladíci mu něco poradili, a výsledek se
dostavil. Chci podtrhnout: Přijímejme,
že Bible má ve všem pravdu a poučme se
z toho. R.B.
2Pa 15,17 I KDYŽ Z IZRAELE NEBYLA ODSTRANĚNA POSVÁTNÁ NÁVRŠÍ, PŘECE SRDCE ÁSOVO BYLO
PO VŠECHNY JEHO DNY CELE PŘI
HOSPODINU.
Co znamenalo (především duchovně), že
„posvátná návrší nebyla odstraněna“?
Jsou určité věci, které jde udělat hned,
a jiné, které ne tak hned. Co to byla ta
posvátná návrší? Vysvětlení máme v 17.
kapitole knihy Soudců, kdy tam jeden
chasník nejdříve ukradl mámě stříbro, pak jí ho vrátil, ona zrušila prokletí
a udělali z toho posvátné návrší. Pak přibyl ještě levita, a ten chasník si řekl: „Jak
blaze, teď mi Bůh bude žehnat.“ I dnes
je systém stejný. Bůh povolal a dal. A my
si pak začneme stavět různá posvátná
návrší. „Proč bych měl chodit do sboru?
Proč bych měl to nebo ono. Vždyť dnes
mám tolik možností. Zapnu si počítač,
poslechnu si kázání, projdu to, tamto…,
kecáš, tak to vypnu.“ Zkrátka je to tak
jednoduché. Ale Bible mi říká něco jiného: „Nezanedbávejte společná shromáždění. (Žd 10,25) Bible mi říká něco o sboru. A toto všechno se potřebujeme naučit.
Pokud to nebudu dělat, pak musím počítat s tím, že to přinese ovoce. Čili Ása
nebyl v stavu s tímto pohnout. A tak i my
i naši otcové, kolik let trvalo našim otcům, než se posunul pohled na křest vo2Pa 10,15 KRÁL LID NEVYSLYŠEL, dou. A jiné věci. Budeme-li chtít slyšet
NEBOŤ TO BYLO ŘÍZENÍ BOŽÍ. HOS- Hospodina, On nám to ukáže hned. Ale
PODIN TAK SPLNIL SLOVO, KTERÉ i dnes bývá někdy překážkou naše hluOHLÁSIL JAROBEÁMOVI…
chota a touha mít svého boha na své zaJistě se dá k tomuto principu něco říci hradě. R.B.
z pohledu celé Bible. Může být vzpoura někdy Božím vedením? Požehnáním pro vzbou18. KAPITOLA
řence?
Znáš obdobný příběh „ze života“?
Bohem vzpoura nikdy vedena nebude,
Plno. Ovšem vezměme Achaba v celale může být Bohem dovolena. To zna- kovém kontextu, nejen 18. kapitolu. Bůh
mená, že Bůh odblokuje satanovi dve- s Achabem jedná. Eliáš tady najednou
ře, ten tam velmi rychle vpálí a vzpoura není, Achab měl z něho hrůzu. Ve 20. kaje na světě. I tady si všímejme principu, pitole první knihy Královské vidíme, že
který je platný i dnes. Všimněme si, co Achab měl úkol zničit aramejského kráudělal Rechabeám. Ptal se starců. Kdyby le Ben Hadada. Ben Hadad několikrát zaje poslechl, tak se to nenaplnilo. Pak se útočil a chtěl zlikvidovat jeho království,
šel ptát mladíků. Nepřipomíná nám to a když ho Bůh podruhé Achabovi vydal,
dnešní dobu? Už minule jsem říkal: Mla- vyvstal problém, který je velmi často i prodí vpřed, staří na svá místa. Znovu budu blémem věřícího člověka, když se nám
2Pa 9,1–12 I KRÁLOVNA ZE SÁBY podtrhovat, že Bible něco říká o starcích, nepřítel začne klanět. Podívejme se na to
USLYŠELA ZPRÁVU O ŠALOMOUNO- ale dnešní doba taky něco říká, a my sku- kolem sebe. Achab okamžitě Ben Hadada
VI A PŘIJELA DO JERUZALÉMA VY- tečně znovu a znovu upřednostňujeme omilostnil. Na základě čeho? Že diktuje
ZKOUŠET HO HÁDANKAMI…
inteligenci, vzezření apod. Bůh dovolil podmínky Ben Hadad, ne Achab. Mezi jiMůžeme se z příběhu nějak poučit?
jen tuhle obyčejnou ďábelskou zbraň, ným Ben Hadad říká: „Města, která jsme
Jak a kdy máme navštěvovat akce a kon- nic víc. A Rechabeám byl na lopatkách. zabrali, vrátím.“ A vrátil něco? Nic. Proto
ference s velkými kazateli? Máme využít
ten boj u Rámot Gileádu. On ho nevrátil.
všech možností?
A Bůh řekl skrze proroka Achabovi: „Jeho
Královna ze Sáby neodjížděla zmocněživot za tvůj život.“ Čili: Ty to zaplatíš.
ná Duchem svatým. Ona nepřijala Boha
Ben Hadad nesměl žít. Hospodin oznáVítáme vaše komentáře, pro záIzraele za svého Boha. Ona si přijela vymil už Eliášovi, že Aramejci budou mít
řijové číslo zpracováváme knihu
slechnout moudrost, filosofii. To obdivojiného krále, ale až teprve později za ElíEzdráš, Nehemjáš a Ester. Na adresu
vala. A pro nás je tu jedna věc k poučeši je Ben Hadad usmrcen. Ale jeho měl
[email protected] nám můní. Máme navštěvovat různé konference,
usmrtit už Achab. A to je problém i náš.
žete do 10. srpna posílat mailem
akce, na kterých slouží lidi zvučných
Kolikrát nám Bůh jasně ukazuje: Tam
buď svoje jednotlivé postřehy, nebo
jmen? Především uvedu příběh, který se
nechoď, to nedělej, to je tvůj nepřítel…
s námi navázat pravidelnou spoluskutečně stal. Vyprávěl mi ho jeden braOn začne, nabízí nám mírovou smlouvu,
práci širšího rozsahu.
tr, který sloužil v Africe. Při jedné velké
a my ho objímáme a pak máme problémy.
Studijní materiál
Co ve Studijní bibli nenajdete
13
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
Druhý bod k poučení: Jóšafat byl první král, který uzavřel mírovou smlouvu
s Achabem. Jak je to dnes velmi prosazované! Výsledek? Že hned byla Atalja
v Jeruzalémě. To byl výsledek této mírové
smlouvy. Kým byl Achab? Namlouvá mu:
„Půjdeš se mnou do války.“ Ale Achab věděl, co řekl Bůh, a proto říká Jóšafatovi:
„Víš co, já se převleču za obyčejného vojáka, ale ty zůstaň v královském rouše.“
Copak Achab chtěl? Uvědomujeme si to?
On věděl: „Půjdou hlavně po mně. Takže
Jóšafate, skočil jsi mi na hák, a teď místo
mne zabijí tebe.“ Jenže Bůh byl s Jóšafatem. R.B.
2Pa 18,12–22 MÍKAJÁŠOVO PROROCTVÍ PROTI ACHABOVI.
Jak tomu rozumět? O co v příběhu přesně šlo?
Hospodin vede démony či anděly?
Velmi často lidé něčemu nerozumějí. Zaprvé: Achab na hoře Karmel dovolil, aby Eliáš vybil všechny proroky baalovy a aštarty. Ale najednou tu je zase
400 proroků. Kde se vzali? Z Bét-elu. I tu
máme další problém dnešní doby. Jak my
si rychle dokážeme najít vhodné proroky. Ale podtrhuji: Eliáš mezi nimi nebyl,
ani Elíša.
A nyní na téma Bůh a zástup kolem
něj. Když se podíváme do Bible, vidíme, že Bůh nemá parlament. Parlament
vymyslel ďábel. A Bůh tady jedná jako
v parlamentu. Když jsem se před Bohem
nad tím zamýšlel, Duch svatý mi ukázal
velmi jasně, proč to nemohou být andělé. „Kdo zláká Achaba, aby vytáhl a padl?“
Anděl může svádět? Je jeden svůdce, a to
je ďábel. A ten jeden démon přišel a řekl:
„Já.“ A Bůh se ptá: „Čím?“ „Stanu se zrádným duchem v jejich ústech.“ Mnohokrát už jsem položil mnoha lidem otázku,
když mi říkali: „Pán mi řekl…“ A já se jich
ptám: „A můžeš mi sdělit jeho jméno?
Protože ten, kterého já znám a uznávám
za Krále a Pána, ten to není.“ Pozor na
to.
Míkajáš posla ujišťoval, že bude mluvit
slovo od Hospodina a pak najednou obrátil,
proč?
Míkajáš ujišťoval posla, že bude mluvit
slovo od Hospodina. Mluvil. Nejdřív zopakoval Achabovi, co chtěl Achab slyšet.
Ovšem Achab hned věděl, že si z něj dělá
legraci. Proto ho seřval a Míkajáš začíná
mluvit, co mluvil Bůh.
Jak si můžeme být jisti my dnes, když hledáme Boží vůli, že nám Bůh nepošle nějakého zrádného ducha?
Velmi jednoduše. Protože Bůh není
zrádný. Choď s ním upřímně, a Bible říká,
že s upřímným jedná upřímně a s převráceným převráceně. Na to je jednoduchá
odpověď. Ptej se Boha v upřímnosti srdce, a neptej se ho jako Achab. R.B.
SESTUPTE, AŽ BUDOU VYSTUPOVAT DO SVAHU KVĚTŮ. POTKÁTE JE
NA KONCI ÚVALU SMĚREM K POUŠTI JERÚELU. VY PŘITOM BOJOVAT
NEMUSÍTE. POSTAVTE SE, JUDEJCI
A OBYVATELÉ JERUZALÉMA, STŮJTE A UVIDÍTE, JAK VÁS HOSPODIN
ZACHRÁNÍ. NEBOJTE SE A NEDĚSTE
SE A ZÍTRA PROTI NIM VYTÁHNĚTE!
HOSPODIN BUDE S VÁMI.“
Zažil jsi něco podobného?
Ano, mnohokrát. Zaprvé, Jóšafat, když
se vrátil, tak se setkává s prorokem, který ho důrazně napomenul (2Pa 19,1–3).
A Jóšafat to přijal. Sice Atalju už nevyhodil, ale čteme, že činil kroky, jejichž
cílem bylo navrátit lid k Hospodinu
(2Pa 19,4–11). A Bůh odměnil. Ta Boží odměna je někdy taková, že přichází velké
množství nepřátel a Bůh říká: „To je moje
odměna.“ Oni se pak potloukli navzájem
a Bůh řekl: „A teď si to rozeber.“ Zbylo
tam po nich velké množství kořisti, sbírali ji tři dny. Ano, Bůh mnohokrát úmysly
nepřátel obrátil. Například byl plán, vzít
mě a další bratry do vězení, a lidé se rozprchnou. Ale po zhruba tři čtvrtě roku
jsem se dozvěděl, jak to bylo. Nás zavřeli
a večer už o tom hlásila Svobodná Evropa. Pak pozavírali bratry v Brně, a já jsem
byl předem varován: Nejdřív vy, pak Brňáci a pak Praha. A v Praze se estébák setkal s jedním bratrem a šťastný jak blecha mu říká: „My Pražáci jsme kabrňáci.
Ostrava má problémy. Oni je pozavírali. Brno v tom jede. Ale my jsme se vás
nedotkli. My jsme z toho ven.“ Ano, vypadalo to jako porážka, ale nakonec byl
poražen někdo jiný, a církev byla povolena. R.B.
2Pa 21,7 ALE HOSPODIN NECHTĚL
NA DŮM DAVIDŮV UVÉST ZKÁZU,
A TO KVŮLI SMLOUVĚ, KTEROU S DAVIDEM UZAVŘEL, JAK MU PŘISLÍBIL,
ŽE DÁ JEMU I JEHO SYNŮM PLANOUCÍ SVĚTLO PO VŠECHNY DNY.
Máš zkušenost s popsaným principem –
požehnám tisíce pokolení…?
Ano, u Těšína. Vemte každou jednu dobu, jak to popisuji v knihách Nepřemožitelné světlo. Nikdy se nepříteli nepovedlo zničit zdejší Boží lid. Ještě
za komunismu nám řekl krajský církevní tajemník: „Sám ďábel mi byl dlužen
ten prokletý těšínský kotel. Tam je každá
církev strašně silná.“ Proč? Proč po tisíc
let? Ano, naši otcové po Konstantinovi,
Metodějovi se postavili jasně, a ta shromáždění buď byla veřejná nebo v horách, ale nikdy nebyla přerušena. Bible
tu byla stále. Například po Bílé hoře se
do hor kolem Visly Jezuité nikdy nedostali. Ano, tlačili se tam, ale Bůh zachraňoval. V těch horách, je zajímavé, že děcka uměla číst. Rodiče je učili při svíčce
číst z Bible. Bůh dal toto požehnání. Bo2Pa 20,14–18 „POZORNĚ NASLOU- jujme i za naše města, vesnice, za národ.
CHEJTE, VŠICHNI JUDEJCI A OBYVA- A staňme se dědici požehnání. R.B.
TELÉ JERUZALÉMA, I TY, KRÁLI JÓŠAFATE. TOTO VÁM PRAVÍ HOSPODIN:
2Pa 21,12–15 BYL MU DORUČEN LIST
»NEBOJTE SE A NEDĚSTE SE TOHO- OD PROROKA ELIJÁŠE: „TOTO PRAVÍ
TO VELIKÉHO MNOŽSTVÍ.« BOJ NENÍ HOSPODIN, BŮH DAVIDA, TVÉHO
VÁŠ, ALE BOŽÍ. ZÍTRA PROTI NIM OTCE: »ZA TO, ŽE JSI NECHODIL CES-
14
TAMI SVÉHO OTCE JÓŠAFATA ANI
CESTAMI ÁSY, KRÁLE JUDSKÉHO, ALE
CHODIL JSI PO CESTĚ KRÁLŮ IZRAELSKÝCH A SVÁDĚL JSI K MODLOSLUŽBĚ JUDU A OBYVATELE JERUZALÉMA – JAKO SVÁDĚL K MODLOSLUŽBĚ
DŮM ACHABŮV –, A DOKONCE JSI
VYVRAŽDIL SVÉ BRATRY, DŮM SVÉHO OTCE, KTEŘÍ BYLI LEPŠÍ NEŽ TY,
HLE, HOSPODIN TVRDĚ NAPADNE
VELIKOU POHROMOU TVŮJ LID, TVÉ
SYNY I ŽENY I VŠECHNO TVÉ JMĚNÍ.
TĚŽCE ONEMOCNÍŠ STŘEVNÍ CHOROBOU, AŽ TI VYHŘEZNOU STŘEVA
PRO NEMOC ZHORŠUJÍCÍ SE DEN ZE
DNE.«“
Sesílá Bůh takto nemoci i dnes, nebo to dělal jen „starozákonní Hospodin“?
Naneštěstí ano. Je pravda, že ne každá
nemoc je trestem od Hospodina, ale je
druhá pravda, na kterou jsem už v životě narazil, kdy mi i to Bůh ukázal. Ano,
On i tímto způsobem si to s lidmi srovná. R.B.
2Pa 23,14–15 KNĚZ JÓJADA PORUČIL, ABY VYŠLI VELITELÉ SETNIN, USTANOVENÍ NAD VOJSKEM.
ŘEKL JIM: „VYVEĎTE JI STŘEDEM
ODDÍLŮ. KDO BY ŠEL ZA NÍ, BUDE
USMRCEN MEČEM.“ KNĚZ TOTIŽ
ŘEKL: „NEUSMRCUJTE JI V DOMĚ
HOSPODINOVĚ!“ PŘINUTILI JI, ABY
ŠLA KE VCHODU KOŇSKÉ BRÁNY
U KRÁLOVSKÉHO DOMU, A TAM JI
USMRTILI.
Neměli se spíše modlit, aby Bůh Atalju odstranil? Není rizikové „zacházet s mečem“?
Čteme Starý zákon, ne Nový, pozor.
Ve Starém zákoně platilo oko za oko, zub
za zub. Atalja byla pohanka. Jak to, že
vstoupila do chrámu? Co platilo pro pohany, kteří se dostali do blízkosti Božího oltáře? Už minule jsem říkal, že jsem
rozdíl mezi Starým a Novým zákonem
pochopil právě na tom, co Pán Ježíš říká
o silném muži a jeho zboží. Že pokud je
u vlády, nejde mu zboží vzít, ale teprve až
přijde silnější. To znamená, že v té době
byl u vlády satan a Bůh mohl řešit jedině
tím, že zničil jej i se zbožím. Proto taky
okultisté nemohli být vedeni ke spasení,
ale k zabití. Rovněž cizoložníci a další.
Protože zboží nešlo oddělit od siláka. Ale
když přišel Ježíš Kristus, On toho silného zničil, a teď už zboží oddělit jde. Ale
pokud zboží touží u siláka zůstat, pak
i s důsledky. R.B.
2Pa 25,3–4 JAKMILE BYLO KRÁLOVSTVÍ PEVNĚ V JEHO RUKOU, ZAVRAŽDIL ZE SVÝCH SLUŽEBNÍKŮ
TY, KTEŘÍ UBILI KRÁLE, JEHO OTCE.
ALE JEJICH SYNY NEUSMRTIL, NEBOŤ JE NAPSÁNO V ZÁKONĚ, V KNIZE MOJŽÍŠOVĚ, ŽE HOSPODIN PŘIKÁZAL: „OTCOVÉ NEZEMŘOU ZA SYNY
A SYNOVÉ NEZEMŘOU ZA OTCE,
NÝBRŽ KAŽDÝ ZEMŘE ZA SVŮJ
HŘÍCH.“
David vydal na smrt syny Saulovy. Jak se
v tom vyznat?
Jednoduše. Protože David k tomu dostal příkaz. Smrt Saulových synů měla
daleko hlubší význam. Všimněme si, že MU, ABY PÁLIL KADIDLO NA KADIDDavid udělal chybu. David nechal kosti LOVÉM OLTÁŘI.
Jónatana a Saula pohřbené tam u Jábeše
Jak se bránit pýše?
v Gileádu. Jenže to svádělo udělat SauJednoduše. Chodit v pokoře. Vždy si
lovi pomník a uctívat ho. Ale proroctví připomínat, že jsem vše zvládl díky němu.
o Saulovi bylo jiné. Co čteme dále? Da- A proto, z čeho se mám co chlubit? Kdyvid vzal kosti těch synů, Jónatana i Saula by nebylo jeho, tak bych skončil. R.B.
a pochoval je v hrobě Kíšově. Saul zanikl
v Kíšovi, svém otci. Po Saulovi nesmělo
2Pa 26,19–21 UZIJÁŠ SE ROZBĚSzbýt nic. Proto v knize Ester zabil Agago- NIL. V RUCE MĚL KADIDELNICI, ABY
va potomka Kíšův potomek. Ale to měl PÁLIL KADIDLO. JAKMILE SE VŮČI
udělat Saul. R.B.
KNĚŽÍM ROZBĚSNIL, VYRAZILO SE
MU NA ČELE MALOMOCENSTVÍ
2Pa 25,7–10 TU K NĚMU PŘIŠEL MUŽ PŘED OČIMA KNĚŽÍ V HOSPODINOBOŽÍ A ŘEKL: „KRÁLI, AŤ S TEBOU NE- VĚ DOMĚ U KADIDLOVÉHO OLTÁŘE.
TÁHNE VOJENSKÝ ZÁSTUP IZRAELE, AZARJÁŠ, HLAVNÍ KNĚZ, I OSTATNÍ
PONĚVADŽ HOSPODIN NENÍ S IZRA- KNĚŽÍ SE K NĚMU OBRÁTILI, A HLE,
ELEM, S NIKÝM Z EFRAJIMOVCŮ. ALE BYL NA ČELE MALOMOCNÝ. S HRŮTÁHNI SÁM A PUSŤ SE ROZHODNĚ ZOU HO ODTUD VYKÁZALI. I ON
DO BOJE, JINAK BŮH PŘIVODÍ PŘED SÁM SE SNAŽIL SPĚŠNĚ VYJÍT, NEBOŤ
TVÁŘÍ NEPŘÍTELE TVŮJ PÁD. BŮH MÁ HOSPODIN HO RANIL. KRÁL UZIJÁŠ
DOST SÍLY, ABY POMOHL I PŘIVODIL BYL MALOMOCNÝ AŽ DO SVÉ SMRPÁD.“ AMASJÁŠ ŘEKL MUŽI BOŽÍ- TI. JAKO MALOMOCNÝ BYDLEL V ODMU: „CO VŠAK UDĚLAT S TÍM STEM DĚLENÉM DOMĚ, PONĚVADŽ BYL VYTALENTŮ, KTERÉ JSEM DAL HOUFU OBCOVÁN Z HOSPODINOVA DOMU.
Z IZRAELE?“ MUŽ BOŽÍ ODPOVĚDĚL: JEHO SYN JÓTAM BYL SPRÁVCEM
„HOSPODIN TI MŮŽE DÁT MNOHO- KRÁLOVSKÉHO DOMU A SOUDIL LID
KRÁT VÍC NEŽ TOHLE.“ AMASJÁŠ JE ZEMĚ.
TEDY ODDĚLIL, TOTIŽ HOUF, KTEByl jsi někdy svědkem podobné události?
RÝ K NĚMU PŘIŠEL Z EFRAJIMU,
Ale taktéž. Když byli lidé v církvi, neABY ŠLI ZPĚT DO SVÝCH DOMO- jen v naší, napomenuti, dělali velký raVŮ. TI VZPLANULI PROTI JUDOVI chot, no a výsledek se dostavil. Tady je
VELIKÝM HNĚVEM A VELICE ROZ- třeba se k tomu postavit jasně. Uzijáš byl
HNĚVÁNI SE VRACELI DO SVÝCH schopným králem, ale nebyl kněz. A dnes
DOMOVŮ.
máme mnoho schopných bratří, kteří
Musel jsi také někdy vycouvat se ztrátou jsou dobří manažeři, ale on nemá co děpro Boží korekci?
lat za kazatelnou. Ale lidé vidí: Tam se
Ne jednou, ne dvakrát. Proč král vycou- mu daří, tam se mu daří, ale kdyby ten
val se ztrátou? No proto, že udělal chybu. člověk dokázal v pokoře říct: Ano, v této
Chtěl jít do války, ale neměl zvát nikoho věci ti poradím, ale co se týče Písma, jdi
z Izraele. A tak velmi často se mi stalo, za pastorem. A pak máme výsledky. R.B.
že jsem udělal určité kroky, a uviděl, že
je zle. Pak jsem vycouval, ale se ztrátou.
29. KAPITOLA
Učme se: Jdu-li do boje, pak mám vědět,
Líčí obnovu chrámové služby. Jak by měla
co dělám. R.B.
dnes probíhat obnova církve? Za který „konec“ vzít?
2Pa 25,20 ALE AMASJÁŠ NEPOOsobně jsem zažil několikrát, kdy Bůh
SLECHL. BYLO TO OD BOHA, ŽE JE ze své milosti dal nový vánek Ducha. ZaVYDÁ DO RUKOU JÓAŠOVI, PRO- čínal jsem při velkém probuzení v šedeTOŽE SE DOTAZOVALI BOHŮ sátých letech. Pak jsem jich zažil víc. On
EDÓMU.
to chce dát. Ale z naší strany musí být
Jaké máš zkušenosti s tímto Božím přístu- snaha, ale pozor na to, jak Menaše taky
pem? – Nechat někoho padnout do zkázy pro chtěl obnovit chrám, a proto tam natahal
jeho hříchy…
kdeco a odkudkoli. R.B.
Za ta léta už jsem viděl množství bratří, nechtějte po mně jejich jména, kteří
2Pa 30,1–5 POTOM OBESLAL CHIZKIdokonce zvěstovali evangelium, a dnes- JÁŠ CELÝ IZRAEL A JUDU A NAPSAL
ka cituji Pavla apoštola: „S pláčem hovo- LISTY EFRAJIMOVI A MANASESOVI,
řím: Kde jsou?“ Jen proto, že se ptali ně- ABY PŘIŠLI DO HOSPODINOVA DOMU
jakých bohů Edómu. Ano, názor Edómu V JERUZALÉMĚ A SLAVILI HOD BEmůže být velmi moudrý, ti bohové mohli RÁNKA HOSPODINU, BOHU IZRAELE.
být krásní, umělecky zpracovaní, ten jas,
Nebyla to přehnaná „ekumena“ přizvat
ta záře, ale Bůh řekl: „Nikdy to nevneseš celý Izrael, který z velké části uctíval modly?
do svého domu.“ Vnesl, radil se, a špat- Což tak úvodem „hluboké pokání“?
ně dopadl. Právě proto si musíme vždy
Pozor. Chizkijáš posílal listy do Izraele,
uvědomovat, čí radu přijímám. Je to sku- ne do Edómu ani do Amónu. A byla to
tečně Duch svatý, nebo duch tohoto svě- příležitost, aby pokání lidé učinili u chráta? R.B.
mu a ne tam někde na posvátných návrších. Byly to první kroky k tomu, shro2Pa 26,16 JAKMILE SVOU MOC UPEV- máždit zbytky Izraelovy. R.B.
NIL, JEHO SRDCE SE STALO DOMÝŠLIVÝM, AŽ SE ÚPLNĚ ZKAZIL A ZPRO2Pa 30,17–20 …VELKÁ ČÁST LIDU,
NEVĚŘIL HOSPODINU, SVÉMU BOHU. MNOZÍ Z KMENŮ EFRAJIMOVA, MAVSTOUPIL DO HOSPODINOVA CHRÁ- NASESOVA, ISACHAROVA A ZABULÓ-
NOVA, SE TOTIŽ NEOČISTILI. JEDLI
VELIKONOČNÍHO BERÁNKA, ALE NE
TAK, JAK BYLO PŘEDEPSÁNO. CHIZKIJÁŠ SE ZA NĚ MODLIL: „DOBROTIVÝ
HOSPODIN NECHŤ ZPROSTÍ VINY
KAŽDÉHO, KDO SE UPŘÍMNÝM SRDCEM DOTAZOVAL NA SLOVO BOHA
HOSPODINA, BOHA SVÝCH OTCŮ,
I KDYŽ NEPROŠLI OČIŠŤOVÁNÍM
VE SVATYNI.“ HOSPODIN CHIZKIJÁŠE
VYSLYŠEL A LID UZDRAVIL.
Je možné i dnes obdobně v církvi „přemostit“ dočasně nedostatky jednotlivců?
Jednou jsem zažil takovou situaci.
Na bohoslužbách v lese, v době totality,
toužila jedna mladá sestra prožít křest
Duchem svatým. A nemohla. Modlila se,
pak přišla za mnou, a říká: „Vím, proč
nemohu.“ Říkám: „Proč?“ Vyznala určité věci. Doma měla své bohy, které ctila.
Nebudu říkat, co to bylo. Říkám jí: „Dobře, teď mi před Bohem slib, že až přijdeš
domů, že to zničíš.“ Ona v modlitbě slíbila, že to zničí, a Duch svatý na ni sestoupil. R.B.
Studijní materiál
Ročník 24, červen 2012
2Pa 30,26 V JERUZALÉMĚ BYLA VELIKÁ RADOST, JAKÁ V JERUZALÉMĚ NEBYLA ODE DNŮ IZRAELSKÉHO KRÁLE
ŠALOMOUNA, SYNA DAVIDOVA.
Bůh jakoby dává v dějinách „vlny duchovní obnovy“. Jak to vidíš? Co se dá říci k dnešní době z tohoto pohledu?
Ano, dával a dává dodnes. Můžeme to
vidět na Těšínsku, v Čechách, ale i ve sborech. Bojujme o to, aby v našich sborech
přišla nová radost, nové rozvlažení Duchem, aby se nově projevovaly dary. Otevřeme se na to, a On je připraven nám
to dát. R.B.
2Pa 31,6 TAKÉ IZRAELCI A JUDEJCI, KTEŘÍ BYDLELI V MĚSTECH JUDSKÝCH, ODVÁDĚLI DESÁTKY ZE SKOTU A BRAVU I DESÁTKY ZE SVATÝCH
DARŮ, ZASVĚCENÝCH HOSPODINU,
JEJICH BOHU.
„Desátky“ jsou tvoje parketa. Stále učíš, že
patří i do novozákonní doby. Proč?
Protože jsem se nikde nesetkal s tím,
že by to Bůh zrušil. V Bibli jsem to nenašel. A naopak, pokud někdo dává desátky
jen proto, že jsou nařízeny Zákonem, tak
ať je nedává. Pro mě desátky Zákonem
nejsou. Naučil mě je dávat táta, Maňka
to přijala, a vždy jsme z toho měli jen
požehnání. Na Bohu jsem při desátcích
a darech ještě nikdy neztratil a mohu
ujistit všechny, že Bůh dává velké úroky.
Ptají se mě lidé, proč teda v Novém zákoně není o desátcích nic napsáno. No
protože Bůh počítal s tím, že lidé v Novém zákoně budou dávat daleko víc než
desátky. Ve Starém zákoně museli dávat
ze zákona. Ale my máme v Kristu svobodu dávat daleko víc. To si potřebujeme
uvědomit. Ale dáváš-li desátky ze Zákona,
pak je nedávej, to Bohu smrdí. A proto
nemám problém, protože tvrdím, že kromě desátku jsou ještě oběti a dary. A znovu podtrhuji, že Bůh si pamatuje. Jednou
se při jedné akci dostali organizátoři
do finanční krize. Nebyla to malá částka,
kterou potřebovali sehnat. Shodou okol-
15
ŽIVOT V KRISTU
Studijní materiál
ností jsme měli s Maňkou na účtu právě
tolik. Načež nebyl problém z účtu peníze
okamžitě převést. Bratřím jsem řekl: „Jó,
to půjčuji Bohu, ne vám.“ V první modlitbě mi Bůh říká: „A domnívám se, že si
mě nebudeš zapisovat mezi své dlužníky.“
Ale vrátil mi to, ale jo s pořádným úrokem! R.B.
2Pa 31,9–10 CHIZKIJÁŠ SE KNĚŽÍ
A LÉVIJCŮ VYPTÁVAL NA TY HROMADY. AZARJÁŠ, HLAVNÍ KNĚZ Z DOMU
SÁDOKOVA,
MU
ODPOVĚDĚL:
„OD CHVÍLE, KDY ZAČALI PŘINÁŠET
OBĚŤ POZDVIHOVÁNÍ DO HOSPODINOVA DOMU, JE JÍDLA DO SYTOSTI A JEŠTĚ HODNĚ ZŮSTÁVÁ, NEBOŤ
HOSPODIN SVÉMU LIDU POŽEHNAL.
TAK MNOHO TOHO ZŮSTALO.“
Zažil jsi něco podobného?
Ale zažil. Znovu podtrhuji, vždy se mi
to vyplatilo, a jsem vděčný Bohu za Maňku, že má srdce na dávání otevřené. I když
jsme někdy dávali nemalé částky, a jednou, není tomu dávno, se mi to zdálo být
dost pochybené. Telefonovala mi jedna
sestra, raději možná řeknu bývalá, která
mi s pláčem říká, že potřebuje půjčit peníze. „Já vám vrátím, já tohle, já támhle…“
Říkám jí: „Počkej, my se budeme modlit.“ Oba dva jsme se s Maňkou modlili,
a k mému překvapení Bůh řekl ano. Nechtěla malou částku. Peníze jsme jí poslali, dokonce zapomněla poděkovat. Nepřekvapilo mě to. Ale co mě překvapilo,
že do týdne nám Pán poslal nečekaný dar.
A bylo to přesně tolik, kolik jsme té sestře půjčili. Řekl jsem Maňce: „Bůh nám
to vrátil.“ A jak si to Bůh srovná s tou sestrou, to už je jeho záležitost. R.B.
2Pa 32,1–8 PO TĚCHTO UDÁLOSTECH A SKUTCÍCH VĚRNOSTI PŘITÁHL SANCHERÍB, KRÁL ASYRSKÝ.
PŘITÁHL DO JUDSKA, OBLEHL OPEVNĚNÁ MĚSTA A NAŘÍDIL, ABY MU
PROLOMILI HRADBY. KDYŽ UVIDĚL
CHIZKIJÁŠ, ŽE SANCHERÍB PŘITÁHL
A ŽE SE CHYSTÁ DO BOJE PROTI JERUZALÉMU … POŘÍDIL MNOŽSTVÍ OŠTĚPŮ A ŠTÍTŮ. NAD LIDEM USTANOVIL
VOJENSKÉ VELITELE A SHROMÁŽDIL
JE K SOBĚ NA PROSTRANSTVÍ V BRÁNĚ MĚSTA. PROMLUVIL JIM K SRDCI: „BUĎTE ROZHODNÍ A UDATNÍ,
NEBOJTE SE A NEDĚSTE SE ASYRSKÉHO KRÁLE ANI TOHO HLUČÍCÍHO DAVU, KTERÝ JE S NÍM. S NÁMI
JE NĚKDO VĚTŠÍ NEŽ S NÍM. S NÍM
JE PAŽE LIDSKÁ, ALE S NÁMI JE HOSPODIN, NÁŠ BŮH, ABY NÁM POMOHL A VEDL NAŠE BOJE.“ LID SE SPOLEHL NA SLOVA CHIZKIJÁŠE, KRÁLE
JUDSKÉHO.
Neměli se raději modlit? Je budování armády Boží vůlí?
Jsme znovu ve Starém zákoně, podtrhuji. Ale ta armáda, kterou budoval
Chizkijáš, byla směšná. Spíš by se to
dalo nazvat pořádkové síly v Jeruzalémě. Proto mu taky vyslanec Sancheríba
říká: „Prosím tě, co děláš? Dám ti dva tisíce koní, máš tolik jezdců?“ A Sancheríb
měl desetitisíce jezdců. Vždyť anděl mu
16
Copak po dostavbě chrámu tam nebyla
umístěna i schrána smlouvy?
Tady máme něco podobného, co tu
bylo už za Saula. Truhla smlouvy nebyla v chrámu. Menaše ji tam nepotřeboval. On si tam dal jiné věci. Jóšijáš ji
dal do chrámu zpátky, a to je poslední
zmínka o truhle. Dvě věci Babylóňané
z chrámu nevzali: Truhlu, kterou neu2Pa 32,31 JENOM TEHDY, KDYŽ dělal Týřan, a svícen. Tyto dvě věci BabyK NĚMU BYLI POSLÁNI VYSLANCI lóňané nenašli, a do dnešního dne nikdo
KNÍŽAT BABYLÓNSKÝCH, ABY SE DO- neví, kde jsou. Za Jóšijáše ještě byla. JedTAZOVALI NA ZÁZRAČNÉ ZNAMENÍ, na z domněnek je, že ji uklidil Jeremiáš.
KTERÉ SE STALO V TÉ ZEMI, JEJ BŮH A jelikož pod Jeruzalémem je tunelů dost,
OPUSTIL. TAK JEJ PODROBIL ZKOUŠ- takže někde tam k ní Bůh postavil svého
CE, ABY POZNAL VŠECHNO, CO JE anděla, aby ji střežil. A proč? Nevím, výV JEHO SRDCI.
kladů je dost. R.B.
Zažil jsi něco podobného?
Ale to víte, že zažil. Taky jsem se dostal
2Pa 35,20–23 NÉKO K NĚMU POdo podobné situace. Je to velmi nebez- SLAL POSLY SE VZKAZEM: „CO JE TI
pečné, když nám ďábel baterkou zasvítí DO MÝCH VĚCÍ, JUDSKÝ KRÁLI? DNES
do očí. A my žijeme v nějakých předsta- NETÁHNU PROTI TOBĚ, BOJUJI S JIvách, a pak najednou pochopíš, kdo to NÝM DOMEM. BŮH ŘEKL, ŽE SI MÁM
byl. Nenechme se duchem Babylóna ni- POSPÍŠIT. USTUP BOHU, KTERÝ JE SE
kdy moc oslnit. Ten babylónský duch, MNOU, AŤ TĚ NEUVRHNE DO ZKÁkterý vypadá velmi zbožně, je duch, který ZY.“ ALE JÓŠIJÁŠ MU NEUHNUL, CHOje před Bohem prokletý. R.B.
PIL SE PŘÍLEŽITOSTI BOJOVAT S NÍM.
NEPOSLECHL NÉKOVÝCH SLOV, KTE2Pa 34,23–28 ODVĚTILA JIM: „TOTO RÁ BYLA Z ÚST BOŽÍCH. PŘITÁHL
PRAVÍ HOSPODIN, BŮH IZRAELE: VY- NA PLÁŇ U MEGIDA, ABY TU BOJOŘIĎTE MUŽI, KTERÝ VÁS KE MNĚ VAL. KRÁLE JÓŠIJÁŠE ZASÁHLI STŘELPOSLAL: TOTO PRAVÍ HOSPODIN: CI. KRÁL ŘEKL SVÝM SLUŽEBNÍKŮM:
»HLE, UVEDU ZLO NA TOTO MÍS- „ODNESTE MĚ, PROTOŽE JSEM TĚŽCE
TO A NA JEHO OBYVATELE, PODLE RANĚN.“
VŠECH KLETEB ZAPSANÝCH V TÉ
To je divné! Bůh mluví skrze pohana
KNIZE, KTEROU ČETLI PŘED JUD- a vzorný Boží služebník skrze něj přijde
SKÝM KRÁLEM. PROTOŽE MNE OPUS- do zkázy.
TILI A JINÝM BOHŮM PÁLILI KADIJóšijáš a král Néko. Jóšijáš byl zbožný
DLO, A TAK MĚ URÁŽELI VŠÍM TÍM, král. Komu chtěl jít pomoct? BabylónskéCO SVÝMA RUKAMA UDĚLALI, VY- mu králi. On tam neměl co dělat. Tady
LILO SE MÉ ROZHOŘČENÍ NA TOTO je právě nebezpečí, že když se necháme
MÍSTO A NEUHASNE.«
ďáblem takto vychýlit z rovnováhy, pak
Není to kruté? Vždyť se mohl celý národ nám už někdy není pomoci. Jóšijáš už
napravit a mohly jej čekat „světlé zítřky“.
neslyšel. A pro nás tu je jedno poučeUž jsem řekl, že když se jednou ně- ní: Nemějme nic společného s Babylókdo vydal tomu silnému, nebylo to pak nem. Vypadá zbožně, ale jděme od něj.
už jednoduché. Za Manasese se izrael- R.B.
ský národ někomu vydal. Manases se
spojil s týrským králem. Neboť, jak jsem
2Pa 36,13 DOKONCE SE VZBOUse dočetl z jiných pramenů, za Chizkijá- ŘIL PROTI KRÁLI NEBÚKADNEše byl Izrael v izolaci. Ale když Chizkijáš SAROVI, KTERÝ JEJ ZAVÁZAL PŘI
zemřel, rádcové Manasesovi ukázali, jak BOHU PŘÍSAHOU, BYL TVRDOŠÍJvelkou to je chybou. Říkali mu: „Ty se na- NÝ A TROUFALÉHO SRDCE A NEopak potřebuješ otevřít na týrského krá- NAVRÁTIL SE K HOSPODINU, BOHU
le, vždyť podívej se, kolik tu bylo požeh- IZRAELE.
nání.“ Manases se otevřel, a týrský král
Není porušení slibu a vzpoura proti pohaznovu dává. Byly tu čilé obchodní styky, novi „požehnaným činem“?
Manases hospodářsky rostl, až duchovUvědomme si jednu velikou pravdu,
ně totálně skončil. Zabil mnoho proro- že Pán Ježíš řekl: Vaše „ano ano“ a „ne
ků, prolil hodně nevinné krve a Bůh řekl: ne“ nejde změnit. To není tak jednodu„Dost.“ Jóšijáš, jeho vnuk, ještě chtěl něco ché. A protože to byla smlouva udělaná
zachránit, ale Bůh řekl: „Už to nejde.“ ve jménu Božím, Sidkijáš zaplatil. Znovu
Toto si uvědomme. R.B.
podtrhuji, Sidkijáše někdo přemluvil. On
byl mladý. Jeremiáš ho několikrát varo2Pa 35,3 LÉVIJCŮM, POSVĚCENÝM val, ale marně. Přijal radu: „Je to pohan,
PRO HOSPODINA, KTEŘÍ MĚLI PO- kašli na něj.“ My to dobře známe, ješUČOVAT VŠECHEN IZRAEL, NA- tě stále existuje církev, která tvrdí, že
ŘÍDIL: „SVATOU SCHRÁNU DEJTE sliby dané heretikům se nemusí plnit.
DO DOMU, KTERÝ VYBUDOVAL IZ- R.B.
RAELSKÝ KRÁL ŠALOMOUN, SYN
DAVIDŮV. UŽ JI NEBUDETE NOSIT
NA RAMENOU. TEĎ SLUŽTE HOSPONa tvorbě výkladových poznámek se
DINU, SVÉMU BOHU, A IZRAELI, JEHO podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik –
LIDU.“
R.B.
jich pobil 180 tisíc. Ale Chizkijáš zůstal
věrný Bohu. Všímejme si, po čem přišel
Sancheríb. Text začíná slovy: Po všech
těch skutcích Chizkijášovy věrnosti
Bohu přitáhl Sancheríb. Když budeš celým srdcem následovat Boha a sloužit
mu, počítej s tím, že přitáhne Sancheríb. R.B.
Křesťanské manželství
postřehy z praxe
N
ení to tak dávno, kdy jsem dostala od jedné mladé, vdané ženy
tuto otázku: Kde se ztrácí láska?
A může znovu láska přijít?
Když si otevřu Bibli v 1K 13, jsem překvapená, co všechno láska vydrží, co
všechno snese a když není, nejsem vlastně ničím. Tam, kde končí láska, tam končí Bůh, protože Bůh je láska. S láskou je
to jako s odpuštěním, kdybychom měli
čekat, až v nás vznikne pocit odpuštění,
asi bychom se nedočkali. Odpuštění je
rozhodnutí odpustit. A tak to je i s láskou. Je to každodenní rozhodnutí znovu milovat i přes všechna nedorozumění,
problémy i krize.
Láska má mnoho příchutí, mnoho odstínů, ale taky mnoho barev. Je v ní obsažený život, bohatství, moudrost, důvěra, odevzdání, úcta, odpuštění, je v ní síla,
která překonává krize, pohromy, nepřízeň světa, tlaky okolí, lidské i satanovy lži.
Znám rodinu, která pro své manželství kromě Bible ještě brala velmi důsledně všechny knihy, kde se psalo o rodině
a taky o rodinných krizích. V knihách se
psalo, že první krize v manželství přichází v jeho třetím roce. A tak si stále dávali
třetí rok ve svém manželství pozor, aby
tato krize nepřišla. Manželství úspěšně
přetrvalo třetí rok svého vzniku, ale pak
vyčetli, že další krize přichází v sedmém
roce manželství a další v… a další…
Myslím si, že opravdu tyto roky, ve kterých se bránili tomu, aby krize vznikla,
vlastně krizí byly. Byly to roky, kdy si dávali pozor na sebe, na druhého, na své
jednání, na své výroky, mluvení, tyto
roky je natolik svázaly, že nemohli prožívat svobodu své vzájemné lásky, něžnosti a pokoje. Chvála Bohu, že časem
přišli na to, že krize nemusí přijít, pokud Bůh bude jejich Pánem, Spasitelem,
Ochráncem, jejich Nadějí, pokud ho pustí do všech oblastí svého života. Pak byli
opravdu šťastní, jejich láska rostla i přesto, že i oni museli čelit tlakům doby, tlakům světa ale i problémům širší rodiny.
Manželství a rodina mohou být jedním z nejkrásnějších darů v životě muže
a ženy. Mohou být místem radostného
společenství a lásky, ale také místem osobního utrpení, nedorozumění a nenávisti.
Jsou dvě největší světová bojová pole
a to je Izrael a rodina. Politika, ekonomika, kultura, vzdělávání, všechny oblasti
společnosti jsou ovlivněné rodinou – jejich fungováním, či nefungováním. To je
příčinou, proč je rodina pod takovým tlakem a útoky.
a velmi hodně pomoct. Čím? No přece přímluvnými modlitbami a tím, že
dá muži prostor a čas. Někdy je opravdu lépe držet se z povzdálí, modlit se
za manžela a povzbuzovat ho.
Když má žena problém, potřebuje to
říct manželovi, manžel by měl tak dlouho poslouchat, být trpělivým až nakonec žena přijde na řešení problému sama
ovlivněná jen manželovými krátkými
otázkami či poznámkami, ale především
ovlivněná jeho zájmem a modlitbou
za vzniklý problém. Žena je šťastná, jak
hodně si s manželem rozumí.
Když cítíme, že něco v manželství není
v pořádku, můžeme se konkrétně ptát:
Co nám v manželství chybí? Proč je naše
manželství prázdné, či hluché, neradostné, nespokojené, proč je v krizi?
Jsou tři důvody, proč se tak děje, nebo
proč se tak cítíme.
• Nejsme napojeni na správný zdroj –
na Boha,
• máme nesprávné priority,
• máme nevyřešené věci z minulosti.
Bible říká, že máme být podobnými
Kristu (Ř 8,28). To je veliká moudrost
a veliký „místní“, ale trvalý cíl. Pán nám
dává výzvu, abychom se stali svatými, ne
šťastnými. Protože kořen slova „manželství“ v hebrejštině znamená posvěcení.
Mnoho lidí chce být šťastnými, ale neví,
jak se ke štěstí dostat, jak ho najít a jak
ho pak udržet. Hledat ve svém manželství prvně štěstí, je past. Štěstí totiž není
cíl, ale je to ovoce, tak jako je pokoj ovocem života s Bohem. Cílem manželství je
být svatí, obdržet Ježíšovou svatost, pozvat Ježíše do svého srdce, aby tam žil
každodenní život se mnou, aby tam řešil každodenní otázky, které musím řešit,
aby mne vedl ke správným rozhodnutím,
správným pohledům na situace, aby mne
vedl ke správnému jednání a správným
postojům.
Jak jsem již řekla, cílem manželství je
být svatí, ne šťastní. Pocit štěstí potom SPRÁVNÝ ZDROJ
Krize v životě prozkouší naše zdroje,
přichází automaticky naším svatým živoze kterých čerpáme sílu.
tem.
Zeptej se sám sebe: Proč děláš věci, kteTakovým spojovacím prvkem v manželském vztahu jsou tři věci: upřímnost, ré děláš? Děláš je ze strachu nebo z víry?
Co tě žene? Co je pro tebe důležité –
otevřenost a odpuštění. Potřebuji se dívat do svého srdce, v čem se potřebuji to, co si myslí lidé, nebo budování tvého
charakteru?
zlepšit, změnit já, ne můj protějšek.
Vidíš velikost svých problémů, nebo viKdyž je v rodině problém, muž se stáhne a žena propadne aktivitě. Když žena díš velikost Boha?
Jak trávíš čas s Bohem?
vidí, že muž má problém, snaží se mu
Jaké jsou tvé motivy toho, co děláš?
pomoct, stále se ho ptá, stále chce něco
Jestli je vaše manželství v krizi, poznávědět, a muž začne utíkat. Uteče do jeskyně, a myslí si, že tam žena nepůjde, ale te podle třech základních znaků:
ona, aktivistka, tam půjde, tak muž za- • Jeden z vás se cítí lépe ve společnosti
někoho jiného,
pálí mezi ní a sebou oheň, aby žena dále
nemohla. Žena se urazí a odejde, nechá- • vytratil se sex z manželství,
pe, že muž si tento problém musí vyře- • jeden řeší své osobní problémy raději
s někým jiným, ne se svým protějškem.
šit sám. A přesto mu žena může pomoct
Krize rodiny
Ročník 24, červen 2012
17
Krize rodiny
ŽIVOT V KRISTU
Sáhni po Božích zásadách, chtěj být
Jestli chceš něco řešit, a krizi bychom se napsat to, co byste chtěli partnerovi
řešit měli, pak je dobré začít otevřenou říct. Když to napíšete, určitě se vám uleví a chtěj žít jako KRISTUS. Jde o to, roza když to přečtete Bohu v modlitbě, pak hodnout se pro tyto věci, Bůh naše rozdiskuzí.
Každý z manželů se však uzavírá sám přijde pokoj, protože zjistíte, že to všech- hodnutí bere vážně. Povzbuzením pro
do sebe, uvnitř je to sžírá, nemohou no je tak nepodstatné, jsou to převážně nás je, že Bůh obnovuje více, než ďábel
spolu mluvit v klidu, nemohou se spo- domněnky, pocity, emoce, bolest, zraně- zničí.
Ga 5,16: „Chci říci: Žijte z moci Božího
ní ještě z minulosti, se kterou jste se nelu modlit.
Pomoct mohou otázky: Jaký je můj vyrovnali. Samozřejmě, minulost je třeba Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás
uzavřít, dát Bohu, odpustit a již se tam táhne vaše přirozenost.“
a jaký je jeho jazyk lásky?
Ř 8,9: „Vy však nejste živí ze své síly, ale
nevracet.
• Jak si naplňujeme vzájemné potřeby?
Základem je čestnost a upřímnost z moci Ducha, jestliže ve vás Duch přebývá…“
• Kde se cítím naplněná a v které oblasBýt naplněn Božím Duchem znamepřed Bohem – přiznat si svůj stav. Oteti ne?
vřít Bohu oblasti svých zranění, svých ná chodit v Božím životě. Choďte Dunenaplněných potřeb, svých neodpuště- chem a žádosti těla nevykonáte – přiPRIORITY
Dodnes si pamatuji, jak bratr Rudek ní, svých ublíženeckých postojů, svých jde morální změna, mnoho problémů
Bubik říkával ve svém vyučování pro pas- manipulací s druhými ale taky manipula- a krizí se vyřeší, protože to, co bylo pro
tory a jejich ženy: „Ztratíš ženu, ztratíš cí druhých s tebou, vyznat to jako hřích. nás důležité, již důležité nebude, ale zaslužbu. Mějte správné priority ve svém Ale taky potřebujeme opustit lži o sobě, čnou být pro nás důležité jiné věci, kteo naší neschopnosti, o naší hlouposti, ré přijdou do našeho života jako Boží
životě…“
Bůh má ve všem svůj pořádek. Je pro o tom, že nemáme hodnotu, nic se nám požehnání.
Alena Šelongová,
nás dobré mít i ve svém praktickém živo- nedaří, všichni kolem se mají dobře, jen
AC Agapé Český Těšín
tě pořádek priorit. 1. Chození s Bohem, já ne.
2. manželský partner, 3. děti, 4. práce,
5. služba v církvi…
Dávejte svému partnerovi jeho pravé
místo, které mu patří a věnujte se mu,
prokazujte mu úctu a nahlas mu říkejte,
že ho máte rádi a taky to svým životem
dokazujte. Každý člověk má své potřeby,
ty máš své potřeby i tvůj partner má své
potřeby. Některé potřeby naplňuje sám
Bůh, ale některé potřeby mu chce Bůh
naplnit nepřímo, skrze lidi, a nejspíše
skrze partnera.
K takovým základním potřebám patří:
přijetí, pozornost, ocenění, náklonnost,
úcta, povzbuzení, bezpečí. Když je nemáme naplněné doma, hledáme jejich naplnění jinde, hledáme únikové cesty.
Když jsem se vdala, manžel chtěl, abyĚCO Z HISTORIE
chom bydleli v horách v nedostavěné
Bylo to v roce 1993, kdy se někochatě. Já jsem byla holka z města a přeslik věřících žen shodlo na tom, že
tože bych se ráda nastěhovala někam by bylo moc potřebné, aby křesťanské
na vesnici, do hor na konec světa se mi ženy mohly mít svůj časopis či magazín,
opravdu nechtělo. Láska však dělá divy, ve kterém by mohly čerpat „moudrosti“
tak jsem se stěhovala do hor na polo- všedních dní nebo do kterého by mohsamotu. V zimě jsem chodila do práce ly posílat své zážitky, svá vítězství i pády
ještě za hluboké tmy a brodila jsem se pro poučení druhých.
sněhem nad kolena. Víte co jsem udělaTak tedy vznikl „Magazín pro všechny,
la? Prodala jsem ve městě dvoupokojový kteří touží žít lépe.“ Biblický verš, který
byt s balkónem, abych neměla kde utéct. nás provázel touto činností, byl z PřísloZavřít zadní, úniková dvířka, to byla teh- ví 31,10: „Ženu statečnou kdo nalezne? Je
dy moje priorita. Dnes jsem ráda, že zde daleko vzácnější nad perly.“
bydlím, z chaty je pohodlný dům s velHodně jsme se modlily za název
kou terasou, kde ráda sedávám a kde se a všechny jsme přijaly jméno TABITA.
ráda modlívám.
Chtěly jsme se stát přesně tím, čím TabiČasto je v manželství krize z toho, že ta byla pro druhé (Skutky 9,36-42). Dnes
nefunguje komunikace a už vůbec nedo- si myslím, že ten název byl tak trochu
kážeme komunikovat svou potřebu part- prorocký. Časopis Tabita, tak jako Tabita
nerovi. Někdy ji ani sami nedokážeme z Bible, po několika letech ´zemřel´.
pojmenovat, jen máme pocit velké neKdyž jsem jezdila sloužit ženám
spokojenosti, nenaplnění, odcizení, ne- po České republice, hodně jste se mě
potřebnosti. Vemte pero a papír a snaž- na ni ptaly. Zdůrazňovaly jste její potřebte se pojmenovat to, co vás trápí, snažte nost.
Vzkříšení Tabity
N
18
NĚCO Z PŘÍTOMNOSTI
Tabita zemřela, aby pro vás znovu ožila, aby přinášela radost, poučení i pomoc.
Dnes po osmnácti letech od Tabitina
prvního narození, po mnoha modlitbách, kalkulacích a s notnou dávkou víry
prožíváme zázrak Boží milosti, vzkříšení
magazínu TABITA. Prozatím jej budeme
prezentovat pod názvem „eTabita“ a budeme ji posílat na Vaše e-mailové adresy, ale časem, dá-li Pán, je naší vizí přejít na tištěnou formu. To vše, jak a co se
bude s eTabitou dít, bude tak trochu záležet na vašem zájmu ji číst a sdílet se
o vašich zkušenostech i s ostatními.
I když vám přichází časopis Tabita
jako internetový, chceme se co nejvíce
přiblížit tištěné formě časopisů. Tomu
odpovídá i větší rozsah, než je běžné
u internetových časopisů, ke kterým se
již opakovaně nevracíte. Uložte si proto
časopis do počítače nebo si jej vytiskněte,
aby vám nesloužil jen pro jednorázové
přečtení. Následující informace jsou odpovědí na nejčastější dotazy.
• Jméno časopisu je Tabita, eTabita je
jméno jeho internetové verze.
• Magazín Tabita bude křesťanský časopis nejen pro křesťany.
• Časopis vydává nezisková organizace
Tabita. Hledáme formu zaštítění Křesťanskou misijní společností.
• V redakční radě Tabity jsou ženy z různých církví, všechny jsou zapojeny
ve svých sborech.
• Publikovat budeme příspěvky širokého spektra přispěvovatelů.
• Časopis bude vycházet čtvrtletně, podle ročních období.
• V současné době bude časopis finančně zajišťován z dobrovolných darů. Tabita bude mít vlastní účetnictví a budeme přinášet zprávy o hospodaření.
Dárcům můžeme vystavit potvrzení
na odpočet daní.
• Vždy když vyjde nové číslo Tabity, dostanou zájemci, kteří si Tabitu objednali, email s odkazem na stažení daného čísla. Starší čísla Tabity budou
ke stažení na internetových stránkách
http://www.etabita.cz/.
• Tištěná forma Tabity je pro nás v současné době nedostupná vzhledem
k finanční náročnosti. Pokud bude
v budoucnu dostatečné množství odběratelů, rádi budeme vydávat i klasický papírový časopis.
• Pokud již nebudete chtít časopis nadále dostávat, odhlaste jej na adrese
[email protected].
D
PROSBA
Pokud máte zájem o spolupráci s eTabitou, zašlete nám laskavě informaci
o vás nebo nějaký příběh z vašeho života,
života vaší rodiny či vašich dětí. Můžete
psát o tom, co vás povzbudilo nebo co
vás vyvedlo z míry, o tom, jak jste se dostaly zpět a jak se vše urovnalo, jak Bůh
působí ve vašem životě, ve vašem okolí. Můžete zmínit i to, čemu nerozumíte
a chtěly byste to pochopit, či máte-li dobrý recept na chutné (a dokonce i rychlé)
jídlo, to vše pošlete k obohacení našeho
magazínu.
Myslím si, že námětů je hodně, je
jen třeba najít v sobě odvahu a napsat
10 rad
pre šťastné manželstvo
•
•
•
•
•
•
•
•
Nikdy sa nehnevajte obaja súčasne.
Nikdy na seba nekričte, nejačte, nevriskajte, pokiaľ nehorí dom.
Ak jeden z vás musí vyhrať hádku, nech je to váš partner.
Ak musíte kritizovať, robte to s láskou.
Nikdy nevynášajte veci z minulosti.
Radšej sa vzdejte celého sveta než jeden druhého.
Nikdy nechoďte spať s nedoriešenou hádkou.
Alespoň jedenkrát denne povezte partnerovi/partnerce milé, láskavé
a zdvorilé slovo.
• Ak ste niečo spravili nesprávne, uznajte to a požiadajte o odpustenie.
• Nezabudnite, že na hádku je treba dvoch!
Převzato z časopisu Tabita
DS - DS
uchovní soustředění – Dlouhé
Stráně = DS – DS. Bolo tak dávno, a tak rýchlo ten čas odvtedy
prešiel. Hneď po sústredení som vedel,
že o rok tam budeme zase, lebo sme zažívali atmosféru Ducha Svätého vždy
a všade, jeho prítomnosť bola hmatateľná. Domov sme odišli s tým, že to chceme prežívať i naďalej. Po mesiaci sme sa
stretli s Pavlom Bubikom a on: „Tak co
po DS?“ „Je to iné, ako po minulé roky –
chceme cieľavedome rozvíjať to, čo sme
prijali.“ Zmenili sme intenzitu modlitieb
na našich zborových stretnutiach, venujeme jej viac priestoru a rastie na dôležitosti. Na DS-ku sme sa naučili užívať si
čas s Ním na modlitbách, keď sme sedeli
pri jeho nohách, pri nohách jeho služobníkov, ktorí viedli popoludní modlitebné
stretnutia. Odišli sme zmenení a veľmi
povzbudení do vzťahu s Ním, do jeho
práce. Je to počuť až do týchto dní. Mnohí boli pokrstení Duchom Svätým a začali horieť, stali sa príkladom pre druhých v modlitbách i zdieľaní sa. Zmenilo
na mail eTabity to, o co se chcete podělit
s druhými ženami. Pokud mi chcete napsat či se zeptat na cokoliv ohledně eTabity, pak mi můžete napsat na můj osobní email: [email protected]. Ráda
na vaše emaily odpovím.
Těším se, že se navzájem poznáme
a budeme spolupracovat na tom, abychom ukázaly mnohým kolem nás, že se
dá žít i v tomto světě v Boží přítomnosti,
že žijeme s Bohem své všední dny uprostřed rodiny i v zaměstnání, že se můžeme radovat, těšit se na nové věci, ale
hlavně budovat se v našem Pánu Ježíši
Kristu.
Alena Šelongová
nás to a veril som, že budeme duchovne
rásť, že bude rásť naša túžba po Pánovi.
Predstavoval som si, že na ďalšom DS-ku
budeme duchovne silnejší, zrelejší, vernejší, láskyplnejší, viac túžiaci. Verím, že
to tak má byť. Viem si predstaviť, že by
na skupinkách na ďalšom DS-ku boli tí
istí ľudia, ako na predošlom DS-ku. Už
by sme sa nemuseli predstavovať, len by
sme si pripomenuli nejaké fakty a už by
sme boli nedočkaví, čo kto za ubehnutý
rok prežil s Pánom. Predbiehali by sme
sa v svedectvách a obdivovali by sme,
ako sme sa zmenili – ako nás Pán zmenil. Boli by sme požehnaním jedni pre
druhých.
Verím, že ten podmieňovací spôsob
obsahujúci slovo „by“ je v skutočnosti nepotrebný, lebo verím, že sa takýmto spôsobom veci budú diať, lebo takto
to má byť. Veď Pán nás zachránil pre jeden zámer – aby cez nás zachránil ďalších
ľudí. Povolal nás byť jeho učeníkmi, aby
sme činili ďalších učeníkov. Ďalšie DSko už nemusí byť pre mnohých už len
naberaním, ale aj dávaním. Ako na nás
vanul Duch Svätý pri službe brata Rudka Bubika, tak môže naňho vanúť Duch
Svätý z nás. Potrebuje to už dnes, aby
mohol opäť prísť. Práve k týmto veciam
nás brat Rudko viedol, aby sme začali
slúžiť Pánovi hodne jeho povolania, aby
sme Mu robili česť, aby sa nami mohol
chváliť pred celým nebeským vojskom,
aby sme boli cirkev, ktorú brány pekla
nepremôžu, aby cirkev bola slávna na
zemi.
Čo sme robili celý rok? Zhodnotili sme
to, čo sme prijali? Máme za to zodpovednosť. Láska Kristova nás núti byť iní
– svätí, čistí, dokonalí, milujúci – v tom
všetkom chceme rásť pre slávu Božiu.
Túžime naplniť celý vesmír známosťou
Pána Ježiša. Ako sa to môže diať? Potrebujeme sa na to sústrediť, potrebujeme
byť vystrojení do služby.
Preto sa teším na ďalšie DS-ko. Stretneme še v BOHEMALANDze! (východniarsky)
Ing. Norbert Popeláš,
zbor ACS Martin,
zborová stanica Gelnica
Krize rodiny, Duchovní soustředění
Ročník 24, červen 2012
19
ŽIVOT V KRISTU
Desatero pro 21. století
Příjemné jho
a lehké břemeno
Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne,
neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším.Vždyť mé jho je
příjemné a mé břemeno je lehké.“
(Mt 11,28-30)
P
okud existuje na světě nějaká cenná věc, tak se vždycky najde někdo,
kdo se ji bude snažit padělat. Dobrým příkladem jsou třeba peníze. Tváří
se jako hodnotná věc, ale ve skutečnosti
to je jen obyčejný cár papíru, který vás
přivede do problémů. Nejzávažnější věcí,
která může být padělána, je náš vztah
s živým Bohem. Náboženství, o kterém
si myslíme, že je to pravé, a přitom je
to pouze napodobenina. Je velice důležité, aby náš vztah s Bohem byl živý. Být
součástí náboženství, které zjevil Bůh, ne
toho, které vytvořili lidé. Tak jako říká pisatel k Židům: „Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích;
na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu,
jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož
učinil i věky.“ (Žd 1,1–2) Promluvil v Synu,
v Mesiáši. On je tím konečným zjevením,
skrze koho se zjevil Bůh.
Dřív, než se pustíme do poznávání jednotlivých přikázání, je třeba poznat Otcovo srdce. Jak On chce, abychom prožívali jeho přikázání, zákon, Slovo, vůli
a názory. Abychom v tom měli pokoj,
radost a odpočinutí a ne strach, stres
a zákonické přemýšlení. Je třeba také
mluvit o rozdílu mezi pravým náboženstvím a falešnou napodobeninou, a to
jak v době Staré smlouvy i Nového zákona. Nikdy si nenechte namluvit, že Starý
zákon je tvrdý a Nový zákon je volnost
a svoboda. V písních zpíváme, nechci to
teď kritizovat, o radosti, volnosti a svobodě. Je však dobré porozumět tomu, co
volnost opravdu znamená.
Úvodní slovo je od Matouše, který velice pečlivě psal svoje evangelium pod inspirací Ducha svatého. Pravděpodobně
psal v hebrejštině a později to bylo přeloženo do řečtiny. Jeho evangelium není
nesouvislá mozaika posbíraných historek, ale velmi pečlivě ukládal jednotlivé
příběhy, aby byly poselstvím, které mu
Nikdy si nenechte namluvit, že Starý zákon je tvrdý a Nový zákon je volnost a svoboda.
20
Duch svatý položil na srdce. Jeho evangelium je důležité právě svým poselstvím,
posloupností příběhů, ne přesným chronologickým uspořádáním. Pro hebrejské
přemýšlení je důležitější hierarchie věci.
To jak spolu souvisí, jak se mají k sobě,
co vypráví jedna o druhé. Toto nezjistíte po prvním přečtení Matoušova evangelia, ale když ho budete číst po několikáté, začnete rozumět jasnému poselství,
kterým nás Pán skrze Matouše vede. Je
dobré také přijímat požehnání od těch,
kteří studují Písmo v originálním jazyce.
Já jsem byl velmi požehnán studiem materiálu od D. A. Carsona, jednoho z nejlepších biblistů dnešní doby. Věřím, že
dnešní slovo budeme moci přijmout
jako Boží radu, jako Boží návod, jak přistupovat k Božímu Zákonu, Božím názorům a Božímu Slovu. Jak tomu rozumět
a aplikovat do svého života.
Text, který jsme četli na začátku, je velice důležitý. Pouze na tomto místě používá Ježíš obrat: „Pojďte ke mně.“ Vždycky říká: „Pojď za mnou“, „Pojď za mnou...“
a najednou se otáčí k lidem a říká: „Pojďte ke mně.“ Nám to dnes moc neříká, ale
tehdy, mezi židy prvního století a mezi
ranými křesťany byly hodně čteny apokryfní knihy (Moudrost Síracha, Enochovo zjevení...). A když Pán Ježíš řekl
tuto větu, tak těm, kteří znali tyto spisy,
se připomněly slova z Moudrosti Síracha, kde tento biblický učenec volá lidi:
„Pojďte ke mně a já vám ukážu moudrost
Boží“, „Ohněte své hřbety a já tu moudrost naložím na vaše hřbety“, „Přijmete
ji jako jho.“ Slovo „jho“ je často používané ve Starém i Novém zákoně jako interpretace toho, jak máme používat Zákon.
Přijetím jha se myslelo aplikování Božích
zákonů do svého života. U nás se slovo
„jho“ moc nepoužívá, spíše známe slovo
„chomout“. Oslíci u nás moc nefungují .
Jho bylo zařízení ze dřeva, které se na-
sazovalo na krk zvířete, které umožnilo
připojení nějakého vozíku, nebo toho co
táhl. Na blízkém východě to můžete vidět
dnes a denně. A pokud jho dobře „nesedí“, tak „tlačí“. To je právě obraz Zákona.
Pokud správně neporozumíme Zákonu,
bude nás tlačit a ubližovat nám. Bude
pro nás stresující věcí. Ale Pán Ježíš říká,
že tak to nemá být. Pán Ježíš neříká, pojďte ke mně a já vám představím moudrost
Boží, ale zjevuje se nám jako ten, který je
Boží moudrostí. Ve Starém zákoně, a často i v knize Sírachově, je moudrost Boží
personifikována, představuje se nám
jako osoba, Pán Ježíš říká: „Já jsem ta osoba, já jsem Slovo, já jsem moudrost Boží“
a volá k sobě a hovoří ne o jhu Zákona
a Boží moudrosti, ale o svém jhu. Ukazuje se nám jako ten jediný, který nám
umožní vidět Boží věci ve správném světle. Pokud byste četli Matouše o pár veršů
před tím, než je náš text, dočetli byste se,
že úkolem Ježíše bylo zjevit Otce, ukázat
nám Otce takového, jakým skutečně je.
Když Mojžíš hovoří k Bohu: „Jestliže tvá
přítomnost nepůjde s námi, nevyváděj
nás odsud.“ Bůh říká velice podobnou
věc: „Moje přítomnost půjde s tebou a dám
ti odpočinek.“ (Exodus 33) Odpočinutí pod
správně nasazeným jhem je tehdy, když
chodíme v přítomnosti Boží. Když má
Pán možnost, skrze svého Ducha, nám
osvětlovat Zákon, Boží Slovo. Není možné naplnit Boží vůli bez Boží přítomnosti.
Je Zákon pouze pro Židy? Zákon byl
dán pro Boží lid a otázkou je, jestli jsme
Božím lidem. Tak jako existují mesiánští Židé, tak existují mesiánští pohané.
Všichni jsme Božím lidem. Bůh nemá jeden zákon pro Židy, jeden pro křesťany
a jeden pro svět. Bůh bude soudit v poslední den všechny podle jednoho Zákona, který jednou dal. Boží Zákon je jako
celek svatý a dobrý, a takto nám jej ukazuje jak Starý, tak Nový zákon. „A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé
a dobré.“ (Ř 7,12) „Víme, že Zákon je dobrý,
když ho někdo užívá náležitě.“ (1Tm 1,8) Jan
křtitel napomíná Heroda Antipu ohledně jeho vztahu se ženou. (Mt 14) a mohli
bychom si pomyslet, že nemá právo ho
zavazovat židovským zákonem, když Herodes nebyl židem. Přesto ho napomíná
úplně stejně, jako by napomenul Žida,
protože věděl, že Zákon platí pro všechny. Stejně jako mluvil apoštol Pavel s Felixem: Když však mluvil o spravedlnosti, sebeovládání a budoucím soudu (což jsou věci
obsažené v Zákoně), Félix se ulekl a řekl:
„Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, zavolám si tě.“ (Sk 24,25) Pavel se neopíral
o svědomí. Vzhledem k tomu, že chtěl
Felix úplatek, je vidět o jaké svědomí se
jedná. Neopíral se ani o římské právo. Jediným základem je Boží Zákon. Felixova
Když bychom se vrátili k našemu textu z Matouše a četli bychom dále příběh
z 12. kapitoly, dostali bychom se k otázTo je právě obraz Zákona. Poce, jak se má správně dodržovat sobota,
kud správně neporozumíme Zákosabat. Učedníci když šli přes pole, ponu, bude nás tlačit a ubližovat nám.
svačili tak, že vydrolili pár semen z klasů
Bude pro nás stresující věcí. Ale Pán
a přežvýkávali je. Šli v sobotu ze synagoJežíš říká, že tak to nemá být.
gy a pravděpodobně už ušli více, než by
měli ujít v sabat (legálně mohli ujít jen
manželka byla židovka, takže Felix byl něco přes 1 km). Kvůli tomu je farizeos Božím Zákonem seznámen. Pavel s na- vé nenapadli, napadli je kvůli té svačině.
prostou samozřejmostí mluvil s Felixem Učedníci nebyli farmáři, kteří se snažio Božím Zákoně jako o závazných věcech, li v sobotu tímto způsobem zvýšit svůj
a přitom to byl římský místodržitel, kte- zisk. Jednoduše chtěli posvačit, podle zárý byl zodpovědný římskému císaři za to, kona úplně v pořádku. Farizeové je napadli kvůli regulím, které si sami vytvojak spravuje tuto oblast.
Někdy mají křesťané představu, že řili v prvním století a které se neustále
ve Starém zákoně je tvrdý Zákon Boha kumulovaly. O tom se dočteme v TalmuJahve a že v Novém zákoně jde o jho pří- du a na dalších místech. Vytvořili slojemné. Dokonce na začátku křesťanství
přišli někteří (gnostikové) s názorem,,
že Bůh Starého zákona je jiný než Bůh
Nového zákona, Otec Pána Ježíše Krista.
Pravda ovšem je, že Zákon Boží je Zákon
Kristův. Nemůže to být jinak. Když Ježíš
je Boží moudrost zjevena v těle, celá plnost Božství zjevena v těle, nemůže být
rozdělení. Nemůže být jeden Zákon Kristův a jeden Boha Jahve. Vždyť On je tím
Jahve Starého zákona. Když členům různých sekt řeknete, že Ježíš, Mesiáš, Pán
je zjevený Jahve ve Starém zákoně, tak
jim naskakuje husí kůže. Ale když budete důkladně studovat tyto věci, nemůžete
přijít k jinému závěru. Samozřejmě jsou žitý systém, jak se má světit sabat, měli
různé části zákona. Je Zákon obsažený seznam 39 prací, které se nesměly dělat
v přikázáních, morální zákon, o tomto v sabat, a žňové práce byly jednou z nich.
hlavně mluvíme. Pak jsou části zákona, Ano, řád a pořádek jsou důležité pro to,
které se týkaly civilního života tehdejších abychom mohli prožívat klid. Pokud chci
Izraelců. Pro nás platí zákony České re- prožívat pokoj na dálnici, musím se spopubliky. Také tam je mnoho obřadních lehnout na to, že je postavena podle pravěcí, které ukazují na jejich konečné na- videl a že řidiči se budou chovat podle
plnění, na Krista. Od nás se neočekává, pravidel. Apoštol Pavel nám radí se odže budeme zabíjet pašijového beránka, vracet od takových, kteří budou mít vnějkaždý den neobětujeme v chrámu, který ší formu zbožnosti, ale její moc jim bude
už fyzicky na zemi neexistuje. Věřím, že cizí. Nám lidem toto hrozí.
mi rozumíte.
Co je tedy falešnou kopií chození 1) Pravé náboženství nikdy nesmí být
redukováno na pouhý seznam pravidel
v Boží vůli a co je originál?
D. A. Carson říká, že ti, kteří toho vědí a úkonů
Neznamená to, že zde nejsou přikázání
nejméně o proměňující Boží moci v životě věřícího, si nejvíce zakládají na té a požadované úkony, ale naše víra nemůobřadní, legalistické, zákonické formě že být redukována pouze na dodržování
křesťanství. A má pravdu. Čím méně je pravidel a náboženských úkonů. Kdykoli
Duchovního života v člověku, tím větší se to stane, máme co do činění s napoje odborník na detaily toho, jak by měl dobeninou. Ne se skutečným originálem.
člověk vypadat. Někdo jiný řekl, že víra Ježíš jim řekl: „Nečetli jste, co udělal Daje, když přijímáš Boží přikázání ve svém vid, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním?
životě a naplňuješ jej. Legalismus (záko- Jak vešel do Božího domu a jak snědli chlenictví) je to, když otloukáš jinému Boží by předložení, které nesměl jíst ani on ani ti,
Zákon o hlavu a snažíš se ho narovnat kdo byli s ním, ale jen kněží?“ (Mt 12,3–4) Je
podle svých vlastních názorů. Lidé jsou dobré si všimnout nejdříve toho, co jim
ve své tělesnosti mistry v tom, co je peri- Ježíš neodpověděl. Ježíš mohl říci, že jeferní, okrajové a to, co je skutečně důle- jich způsob výkladu je špatný, a měl by
pravdu. V té době se rabíni přeli o své nážité, jim uniká.
D. A. Carson říká, že ti, kteří toho
vědí nejméně o proměňující Boží
moci v životě věřícího, si nejvíce zakládají na té obřadní, legalistické,
zákonické formě křesťanství. A má
pravdu.
zory. Ježíš však takto nezareagoval. Ježíš
odpovídá jinak, hlouběji, na jiné úrovni,
než byla položená otázka. Jde k podstatě věci a ne vždy jsme připraveni jeho
odpověď slyšet. Je vůbec situace srovnatelná s Davidovou? Tehdy ho Saul chtěl
připravit o život, David celý vyčerpaný
před ním utíkal a na konci sil, se svými
muži, přiběhl ke stánku Božímu, který
Desatero pro 21. století
Ročník 24, červen 2012
Jho
byl na jih od Jeruzaléma. David si tam
vymyslel lživou historku, že je ve velice
důležitém úkolu od krále a že pospíchá
a potřebuje nějaké jídlo. Jedli pak chleby předložení. Tyto chleby ležely týden
v chrámě. Vždy v sobotu byly vyměněny
za čerstvé a ty, které byly vyneseny z chrámu, mohli kněží sníst. Tím, že tam můžeme číst, že byly právě chleby vyneseny,
můžeme usuzovat, že byl právě sabat. To,
co David udělal, bylo nezákonné a Ježíš
to používá jako příklad. Ovšem to nebyla
skutečná paralela s učedníky. Oni by museli ještě několik dní jít o hladu a chladu,
aby byli v podobné situaci jako David se
svými muži. Židé měli pravidlo, že v nouzové situaci je možné udělat věci, které
jsou přestoupením zákona (v té nouzové
situaci však nešlo o přestoupení zákona).
Učedníci však v nouzi nebyli, měli jen
Bůh nemá jeden zákon pro Židy,
jeden pro křesťany a jeden pro svět.
Bůh bude soudit v poslední den
všechny podle jednoho Zákona, který jednou dal. Boží Zákon je jako celek svatý a dobrý...
21
Desatero pro 21. století
ŽIVOT V KRISTU
chuť na malou svačinku. Proč Ježíš používá tento argument? Šlo o to, že i když
to David udělal možná v sabat, to nebyl
ten největší problém, on neměl vůbec jíst
ty chleby, ty byly pouze pro kněží. Právě
na tom příkladu Ježíš ukazuje, že Písmo
nevytýká tuto věc Davidovi, Písmo jako
by ukazuje příklad něčeho, co se mělo
stát, aby lidé mohli lépe poznat Boží záměry a Boží vůli. Tím jim Ježíš ukázal, že
celý přístup k zákonům je nesprávný, že
nechápou, oč Bohu v Zákoně jde. Že se
chytají věcí, o které Bohu nešlo, a nevidí to, co je podstatné. Skutečná víra nemůže být jenom dodržováním pravidel
a pouček. Je tady něco víc. Vztah s živým
Bohem, poznávání jeho charakteru jako
našeho Otce a Pána, Mesiáše a Spasitele.
Chození živou vírou je něco jiného než
chození podle pouček a pravidel.
2) Musíme vzít v potaz správný žebříček
hodnot
Ne každá věc má stejnou hodnotu. To
je to, co nám Ježíš ukazuje. Naše dva
body nemohou fungovat jeden bez dru-
Ježíš nerelativizoval pravidla, neříkal, že nezáleží na pravidlech, pouze nám ukazoval, že máme v Zákoně
rozlišovat, oč jde především, a pak
oč jde na druhém místě.
22
hého. To bychom mohli začít relativizovat: „Když to mohl porušit David, mohu
to udělat i já.“ Mnozí křesťané se podle toho chovají. Já žiju ve svobodě, nemusím se ohlížet na nic z toho, co dodržovali židé ve Starém zákoně. Ježíš
nerelativizoval pravidla, neříkal, že nezáleží na pravidlech, pouze nám ukazoval, že
máme v Zákoně rozlišovat, oč jde především,
a pak oč jde na druhém místě. Dokážete si
představit, že by David místo toho pravidla, které zakazovalo jíst chleby předložení, porušil třeba přikázání o cizoložství?
A Ježíš by řekl: „no vlastně nic takového
se nestalo, a když to mohl David...“ David toto přikázání (které je v centru Boží
vůle pro člověka) porušil a Ježíš to nepoužívá jako příklad! Není stejné porušení
jakéhokoli přikázání. Jako příklad uvedu
mé setkání s jedním učitelem, který mi
položil otázku: „Ježíš říká, že lze zcizoložit i pohledem. Znamená to tedy, že když
se budu dívat na ženu, budu po ní toužit
a budu si představovat, jaké to s ní bude,
zhřešil jsem cizoložstvím?“ „Ano“, říkám
mu. „Aha, tak pokud jsem spáchal tento hřích, tak ho mohu i fyzicky naplnit?
Budu mít tedy jeden hřích, nebo dva hříchy?“ Já jsem se na něj díval a říkám si:
„Člověče, o čem to mluvíš?“ Není to jedno! Ano, lze zcizoložit i zrakem, ale není
to stejné. Pohledem spácháš hřích vůči
Bohu a vůči sobě. Pokud zcizoložíš fyzicky, spácháš hřích navíc ještě vůči té ženě,
jejímu manželovi a nevím vůči komu ještě! Věci mají skutečně různou hodnotu.
Není ve všem rovnítko!
David šel a snědl chleby předložení,
které byly pouze pro kněží, a porušil tím
zákon, ovšem jednal v nouzi, a tak vlastně zákon neporušil. Mohamed dovolil
svým vojákům institut jednodenního
manželství, přece tomu nebudeme říkat
prostituce... Večer si ji vezme, ráno propustí a jde se dál... Boží Zákon se dívá
na tyto věci velice jasně!
Ježíš dále argumentuje tím, že ukazuje na kněží, kteří porušovali sabat tím,
že pracovali v chrámu: „Anebo nečetli
jste v Zákoně, že o sobotách kněží v chrámě porušují sobotu, a přece jsou bez viny?“
(Mt 12,5) Jakoby řekl, porušují sobotu
a přitom ji neporušují. Jak je to možné?
Právě tím chtěl Ježíš ukázat, že existuje
hierarchie hodnot, důležitostí. V sobotu
kněží v chrámu dokonce obětovali dvojnásobek všedního dne, měli tedy více
práce a přece zákon neporušovali.
Stejné principy ukazuje Ježíš i na jiných místech, třeba u Jana 7,21 dává příklad obřízky v sabat. Obřezat židovského chlapce se má osmý den po narození.
Slyšel jsem, že i lékaři říkají, že to je nejvhodnější den pro tento zákrok. Ale co
když to vyšlo na sabat? Co je důležitější,
Legalismus a zákonictví dělá z lidí
mistry na to, jak má vypadat ten druhý, ale na sebe sama odborníci nejsou.
sabat nebo obřízka? Samozřejmě dodržet
osmý den a chlapce obřezat. Tím jim Ježíš ukázal, jak mají rozumět věcem.
Pán Ježíš pak pokračuje větou, kterou se dostáváme k samotnému jádru
věci: „Pravím vám, že zde je někdo větší než
chrám.“ (Mt 12,6) Sláva druhého chrámu,
učiněného Herodovou rukou, byla veliká. Ale chrám, který představoval Ježíš, který měl být posvěcen na Golgatě, je mnohem
větší. Je tady ten, jehož je Země podnoží
jeho nohám. Pán chrámu, ne jen chrám.
Ježíš tím řekl, že pokud si svatost chrámu vyžadovala porušení sabatu, o co více
znamená to, když On je zde. Tím osvobodil své učedníky od farizejských pravidel (Halaky), protože byli s ním. Když
jsi s Ním, když jsi v Ježíši Kristu, pak jsi
v tom, který je větší než chrám učiněný
lidskou rukou, jak říká Štěpán. Ve skutečnosti zde Ježíš upozorňuje na fakt, že
jsou v Božím Slovu věci, na kterých Bohu
více záleží, a jiné jsou pouze okrajové.
Pokud nepochopíme tento princip, nebude nám Bible dávat smysl.
3) V Kristu, Mesiáši se vše v Zákoně dostává do správného světla
Jedině v Kristu můžeme pochopit, jaký
je správný význam každé věci, o které čteme ve Starém nebo Novém zákoně. „Kdybyste věděli, co znamená: ‚Milosrdenství chci,
a ne oběť‘, neodsoudili byste nevinné. Vždyť
Syn člověka je pánem soboty.“ (Mt 12,7–8)
Spojení: „Milosrdenství chci, a ne oběť“
je hebraismus, obrat, který rabíni nazývají „Kal va-Chomer“, což je rčení: „Jestli
tohle, tak daleko více tamto“. Neznamená to: „Milosrdenství chci a oběť zrušte, ji už není třeba“. Toto není řečeno
ve Starozákonním textu, který Ježíš cituje. Správě je myšleno: „Milosrdenství
je to, na čem záleží především, a pokud
bychom měli lpět jen na obětech a milosrdenství bychom vynechali, pak na těch
Farizeům se vůbec nedostal do
zorného úhlu ten nemocný člověk.
Jim šlo pouze o obvinění Ježíše. Člověk s potřebou šel stranou. Sobotu
použili jako past. Stejně tak lidem
mnohdy nejde o to druhého dostat
z problému, ale potřebují mít důkaz,
že je člověk opravdu v problému.
obětech vůbec nezáleží.“ Pokud bys měl
zanedbat věc, která stojí na řebříčku hodnot výše na úkor podružné, to raději zanedbej tu podružnou, abys nezanedbal
to, co je skutečně důležité.
Co to znamená, že Syn člověka je Pánem soboty, což následně Ježíš říká? Ježíš
je větší než chrám. Je pánem soboty. To
není tak, že by řekl, já jsem Pánem soboty a já si mohu dělat, co chci. Říká tím,
že v něm vše dostane správný smysl. To
co zákonici a farizeové, ve své ješitnosti, převrátili vzhůru nohama, dává Ježíš
do správné polohy a ukazuje, oč Bohu
skutečně šlo v Zákoně.
Ježíš to vysvětlil i na pravém významu
svátků. Když byl svátek, kdy se v chrámě
vlévala voda na oltář a stékala z oltáře,
tak se postavil a říkal, že řeky vody živé
budou vytékat z jejich nitra. Nebo když
mluvil o pašijovém beránku, tak se to
vztahovalo k těm svátkům, které Izraelité
znali, a ukazoval tak na správný význam
těchto věcí.
Příběh, který jsme probírali, je těsně
za úvodním místem z 11. kapitoly: „Pojďte
ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste
přetíženi, a já vám dám odpočinek.“ Farizeové byli mistři v ukládání břemen,
která sami nenosili, jak je psáno dále.
Legalismus a zákonictví dělá z lidí mistry na to, jak má vypadat ten druhý, ale
na sebe sama odborníci nejsou. Přesně
toto vytýká Ježíš farizeům. Samotné odpočinutí je v Bohu a ne v nastavování
dalších pravidel a pouček. Samozřejmě
ke správnému postoji k sobotě se dostaneme podrobněji v některém z příštích
kázání (když budeme probírat čtvrté přikázání). D. A. Carson říká, že můžeme
mít na sobotu různé názory, ale všichni bychom měli mít na mysli, že pravé
odpočinutí je v samotném Kristu Ježíši.
Svoboda v Kristu neznamená odhození jha, ale přijmutí správného jha, které je lehké a je ho radost nosit. To je to
ryzí křesťanství, vše ostatní je jen chabý
padělek.
Závěr: Skutečné křesťanství pamatuje
na to, že jde o lidi.
Možná to zní neduchovně. A když odtamtud odešel, přišel do jejich synagogy. A hle,
byl tam člověk, který měl odumřelou ruku.
I otázali se ho: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ To proto, aby jej obžalovali. (Mt 12,9–10)
Vidíte ten kontrast? Ježíš se chystá uzdravit člověka a oni kalkulují se sabatem
jako s věcí, kterou lze použít proti němu.
Takový způsob kalkulace se děje dnes
a denně. Farizeům se vůbec nedostal
do zorného úhlu ten nemocný člověk.
Jim šlo pouze o obvinění Ježíše. Člověk
s potřebou šel stranou. Sobotu použili
jako past. Stejně tak lidem mnohdy ne-
jde o to druhého dostat z problému, ale
potřebují mít důkaz, že je člověk opravdu v problému. Zapomínají, že je to Bůh,
který pomáhá. „On jim řekl: „Kdyby měl
někdo z vás ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, což by ji neuchopil a nevytáhl?“
(Mt 12,11) Farizeové by určitě ve svých
pravidlech nějaké pro záchranu ovce
v sobotu našli, vždyť šlo o jejich majetek.
„Oč je člověk cennější než ovce!“ (Mt 12,12)
Mnohým lidem jde o věci, obřady a všechno možné, ale zapomínají na vztah s Bohem. Když budeš někomu otloukat Bibli
o hlavu, vzpomeň si, že jde o život člověka, a ne o to, že ty máš pravdu.
Tady se už nejednalo o obvinění učedníků, zde farizeové už obvinili samotného Ježíše. V prvním století totiž probíhala debata mezi zákoníky o tom, co je
možné udělat v sobotu pro nemocného
člověka a některá pravidla měli celkem
rozumná. Třeba když je třeba zabránit
smrti, když jde o vážné ohrožení života
nebo utišení velké bolesti, je třeba dělat
kroky ihned. Pokud nejde o takto závažné věci, nechme to na zítra. Někdy je samozřejmě lepší, pokud se nejedná o závažnou věc, počkat do rána a ne budit
někoho uprostřed noci kvůli maličkosti.
Ale Ježíšův princip je mnohem podstatnější, dotýká se jádra problému. Ježíš říká,
že je v souladu se Zákonem činit dobře
v sobotu. Je v souladu se Zákonem činit dobře kdykoli. Samozřejmě lidé jsou
schopni udělat zákon i z toho, že je třeba
činit dobře neustále, 24 hodin denně .
Člověk je schopen udělat vždycky napodobeninu, která zapomíná na to, oč skutečně Bohu jde. Ježíš se taky občas snažil
odejít s učedníky do ústraní a odpočinout si (ne vždy se mu to dařilo, protože
když měl možnost udělat dobře, vždy to
udělal).
Věřím, že studium Božích přikázání
v nás nevytvoří tlak, ale osvobodí nás,
protože poznáme Boží vůli lépe, abychom mohli v ní a podle ní chodit. David znal Boha jiným způsobem než tito
lidé. Stejně tak Ježíš. Žalmista píše: „Jak
jsem si zamiloval tvůj zákon. Celý den
o něm rozjímám.“ To není tak, že se mi
nechce, ale musím. Vytvořím si pravidlo,
jak to zařídit, abych to udělal... Zákon je
zjevením Boží vůle, proto si ho zamiloval.
Největší přikázání je: „Miluj Boha celým
svým srdcem, myslí a silou. A bližního
svého jako sebe samého.“ Ježíš, když cituje tato dvě přikázání, tak říká, že na nich
spočívá celý Zákon i proroci. V originále tam je použito slovo toho významu,
jako třeba když má voják opasek, na něm
má zavěšenu výstroj a když mu spadne
opasek, tak se celá výstroj rozsype. „Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nepřivede právo k vítězství.“
(Mt 12,20) To je charakter, který byl prorokován i u Izaiáše. Jde o lidi a o člověka.
Abychom si neubližovali, abychom dokázali žít v lásce a v čistotě jedni s druhými.
Zde je rozdíl mezi pravým náboženstvím
a levnou napodobeninou.
Po tomto příběhu s farizeji jde Ježíš
dál, a jak je psáno, následovaly jej velké
zástupy a on všechny uzdravil. Kéž bychom se alespoň trochu mohli přiblížit
k jeho vzoru. Pozvedá, pomáhá, povzbuzuje. Mnozí když by viděli doutnající
knot, řekli by si, smrdíš, čoudíš a zašlápli
by ho. Ježíš ho bere do ruky a fouká tak
dlouho, až se objeví oheň. To je jeho způsob jednání.
Bůh Zákon, který předal se svou strašlivou přítomností a svatostí na Chorébu,
v plnosti zjevil v Pánu Ježíši Kristu.
Bohuslav Wojnar,
AC Křesťanské centrum, Český Těšín
Desatero pro 21. století
Ročník 24, červen 2012
Když budeš někomu otloukat Bibli o hlavu, vzpomeň si, že jde o život
člověka, a ne o to, že ty máš pravdu.
23
ŽIVOT V KRISTU
Hledám správný řízky…
Čtenáři píší
J
24
Misie úzce souvisí s tím, co vlastně žijeme a čemu doopravdy věříme. Možná si
málo uvědomujeme, že ten muž měl velikou odvahu, protože šel ukázat lidem
Cestu, i když mu bylo jasné dopředu,
že zemře. Ne proto, že to říkali proroci v Písmu, ale protože jasně věděl, že
tento svět nesnese pravdu o hříchu, ani
spravedlivého, ale že jej nutně tento svět
znenávidí a zabije. A co očekáváme my?
Dlouhý život? Tak to si ještě zatopme
v kamnech a zůstaňme doma v teple .
A jako hříšník s bolavým srdcem doufám, že najdu sem tam nějaký správný řízky, kteří budou mít smysl pro nejen pouliční misii a budou v tom třeba
i dále než my s kamarádem. Můžeme
mít mezi sebou naprostou volnost, popřípadě se lze v budoucnu domlouvat
i na hlubších vazbách, ale to nechám
„času“. Budu vděčný i za jednoho prima
misijního přítele. S některými už takto
chodíme po Středočeském kraji a v Praze. Nezáleží ale na městě, ze kterého jste.
Můžeme dojet za Vámi a chodit společně ve Vašem městě, můžeme se krom
toho sdílet a informovat i přes facebook
apod.
Jo, a kontrolní otázka kvízu: Kdo je ten
„chlapík“?
Některé největší věci jsou ukryté, proe největší, a přeci se skrývá. Ne že by
se nás bál… Je schovaný jako srdce tože jsou velmi drahé a ne každý jim
za hrudí. Jako spravedlnost za roz- může porozumět. Bůh sám se ukryl. Věžvaněným národem. Kdyby vystoupil řím, že ty nejlepší věci se hledají na cestě.
z vlaku a zastavil se u nás, zase bychom Tedy ne na gauči. „Kdo mne následuho pravděpodobně nepoznali. A kdyby je, bude mít světlo života.“ Věřím, že je
kázal v našich sborech a kostelích, tak by dobré hledat a loupat slupku po slupnás vyděsil svou přímočarostí a nároč- ce a zkoušet evangelium napodobovat.
ností a přitom by sděloval, že jeho cesta Když se chceme naučit běhat, a jsme přije snadná a břímě lehké. Mluvil by v po- tom děsně tlustí, tak si neřekneme, že
dobenstvích, protože bychom mu jinak se běhat nedá anebo že se musí jemně
nerozuměli. Zase by to byla církev, která a opatrně, ale naštveme se na sebe a zaby ho stíhala a nakonec nějakým způso- čneme třeba po milimetrech… Je však třebem zabila. I tenkrát jej zabili věřící lidé. ba někdy začít… a po čase se nám sám
A dnes? Proč by to mělo být jiné? A proč upraví dech, svaly i postava, až nakonec
já nebo ty si myslíme, že jsme lepší vě- běháme velmi dlouhé trasy a nemůžeme
řící než lidé v jeho době, jakože my by- tomu sami uvěřit.
Láska může mít mnoho podob a kažchom ho určitě nezabili? Všichni srdnatě
citujeme, že řekl: Já jsem Cesta, Pravda dý věří té své. Já věřím, že: „jen ten mne
i Život... Ale možná ani nevíme, co to miluje, kdo moje slovo zachovává“. Věvlastně znamená. Jak můžeme věřit, že je řím v poslušnost více než na pocity. Ano,
CESTA, a nejít po ní? Jak můžeme věřit, a věřím na lásku jako na to nejkrásnějže on je PRAVDA, a nevěřit, že Bůh nás ší, co na světě může být a že nejvyšší
uživí, když budeme nejprve hledat Boží typ lásky je možné se učit jen od Boha
věci? Jak můžeme tvrdit, že on je ŽIVOT, Otce. Kdybych dal jen na pocity, sedím
a zároveň chtít spoustu věcí mimo život? na zadku a sleduju filmy, piju kafe a disJestli se ten chlap mýlil, tak je to fuk. Jest- kutuju o nesmrtelnosti chrousta a o své
li ale nám sdělil jedinou cestu k opravdo- bídě. Jednou z vět toho muže, kteréZnáme to, že Boží sláva je věci skrýt.
vé radosti, tak co to pořád ještě hledáme ho Bůh poslal, je: „Jděte ke všem náromimo ni? Kde to vázne? Nemáme víry víc dům, získávejte mi učedníky… a učte Tak já zatím ponechám řadu detailů
než to, co právě žijeme. To ostatní jsou je zachovávat všechno, co jsem vám vskrytu.
Klidně napište na emailovou adresu:
sny a žvásty. Víra je přímo úměrná míře přikázal.“ Tedy i to, aby i oni zase šli a
[email protected]. Neslibuji, že
získávali…
porozumění.
Nezakládám novou organizaci s dota- napíšu všem (nemám chuť diskutovat
Poznal jsem jednu věc v církvi, a sice,
že kdo si zvykl vykládat první knihy Bib- cemi a evropskými fondy. Hledám bratry, o nesmrtelnosti chrousta), ale pokusím
le alegoricky (rozuměj obrazně), má ten- popřípadě i sestry, kteří by chtěli v této se odpovídat. Podle množství a způsodenci vykládat pak celou Bibli obrazně, pohnuté době oboje: společně se mod- bu vašich dopisů bych zvolil formu pak
jakože tomu se vlastně správně musí ro- lit za náš národ a chodit pravidelně (byť následné komunikace a setkání. Prozumět, že to ten chlap nemyslel tak do- i jen jednou za měsíc) po ulicích čes- sím, pište jen vážní zájemci o misijní
slova, přeci si nebudeme sekat ruce, mít kých měst a obcí a mluvit s lidmi o Bohu práci.
Leoš Princl
v nenávisti své blízké a opouštět svoji a o svých zkušenostech s ním a s Biblí.
prosperitu a když se mluví o nastavování
druhé tváře a lásce k nepřátelům všichni rádi citujeme, že i on se naštval, zpřevracel stoly a vypráskal pár lidí v kostele,
protože máme zrovna vztek a nechápeme, jak bychom se mohli aspoň pokusit
pochopit, že je možné se i radovat, když
nám někdo činí protivenství pro jeho
jméno.
Není úniku!
Naše nakladatelství má již připravený pátý díl Radiant Lifu – vyučovacího materiálu pro
náctileté. Zde vám přinášíme malou ukázku z Pracovních listů.
J
eden z největších hrdinů Titaniku nebyl v populárním filmu z roku 1997
vůbec zmíněn. Harper, jeho malá
dcera Nana a jeho neteř byli mezi oněmi 2 223 pasažéry, kteří zažili katastrofu na první cestě lodi z Anglie do Ameriky v roce 1912. Harper, ovdovělý skotský
pastor, cestoval do Chicaga. Byl tam pozván, aby několik měsíců kázal v Moodyho sboru. Zvěstování Krista bylo něco, co
skutečně miloval. Svůj život vydal Bohu,
když mu bylo 14 let, a když dosáhl 18 let,
začal kázat.
Byla neděle 14. dubna, skutečně pokojný den pro cestující na Titaniku. Byli
zrovna uprostřed Atlantického oceánu
na zaoceánském parníku, který byl považován za „nepotopitelný“. Nikdo netušil,
že to bude poslední den lodi. Harper se
svou rodinou zahájil onu neděli modlitbou a četbou Bible. Večer, ještě před večeří, strávil čas zvěstováním Ježíše spolucestujícím. Potom, později večer, stála
rodina na palubě a sledovala západ slun-
své poslední minuty naléháním na lidi
okolo něj, aby vydali svůj život Kristu.
Na setkání přeživších o čtyři roky později povstal jeden mladý muž, aby ostatním pověděl, co Harper způsobil. Muž se
plavil na nějaké trosce, když ho vlny posunuly k Harperovi, který plaval celý zesláblý. „Jsi spasený?“ zeptal se ho Harper.
„Ne,“ odvětil muž a plul dále. O minutu
později ho vlny znovu posunuly k Harperovi. „Jsi spasený?“ zeptal se ho Harper podruhé. Muž mu znovu odvětil, že
ne. „Uvěř v Pána Ježíše Krista a budeš zachráněn!“ zakřičel Harper, když se přes
něj naposledy přelily vlny. Mladý muž se
slzami v očích řekl skupince přeživších:
„Jsem poslední konvertita Johna Harpera.“
ce. Harper to komentoval slovy: „Ráno
bude krásně.“ Někdy okolo půlnoci vyrazil Harper v rychlosti vzbudit svou neteř a dcerku. Pověděl jim, že loď narazila do ledovce. Když se oblékaly, Harper
odběhl, aby získal více informací. Vrátil
se s vážnými zprávami. Všichni si měli
nasadit záchranné pásy. Harper zvedl
svou dcerku, zabalil ji do deky a vynesl
ji na palubu, kde byli společně s neteří
usazeni do jednoho ze záchranných člunů. Bylo zřejmé, že Titanik se brzy potoV domě mého Otce je mnoho příbytpí. Když se zadní část lodi začala zvedat
do vzduchu, vyskočil Harper na palubu ků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych
a křičel: „Ženy, děti a nespasení, do člu- vám to. Jdu, abych vám připravil místo.
nů!“ Když se začaly poslední čluny plnit, (Jan 14,2)
Nauč se tento verš zpaměti.
zavládala panika. Harper si sundal svůj
záchranný pás a podal ho někomu jinéHarper neměl strach ze smrti. Strávil
mu. „Já nejdu ke dnu, ale vzhůru,“ vysvětlil. O minutu později se začal obrovský život pro Ježíše a věděl, že jeho cílovou
zaoceánský parník lámat na půlky a více stanicí je nebe. Jeho jediným zájmem byli
než 1 500 lidí skočilo do ledové, temné ti okolo něj, kteří nebyli připraveni sevody severního Atlantiku. Jak se zoufale tkat se s Bohem. To, jak žijeme svůj život
snažili zůstat na hladině, Harper strávil dnes, ovlivní, jak budeme čelit věčnosti.
TENTO TÝDEN
Nebe: Místo připravené Bohem
Dětem
Ročník 24, červen 2012
15
Týden 15/2
••
Nebe je reálným místem, kde budou Ježíšovi věrní ___________
žít věčně s Bohem.
••
Nic na tomto světě se nedá srovnat s nebeskou nadějí a
••
Zrcadli svou účast na nebi každou částí svého každodenního života,
____________ na věčnost s Bohem by měla být pro křesťana hlavní prioritou.
včetně úsilí přivést tam ____________ lidi společně s tebou.
1.
Je nebe skutečné?
(Jan 14,1–6)
2.
Jak vypadá?
(Zjevení 4,2–11; 5,10–14; 7,15–17; 21,4; 22,14–15;)
3.
Kdo tam půjde?
(Matouš 5,8; Jan 3,16; Římanům 6,23; Zjevení 3,5; 21,27)
4.
A co ty?
(Matouš 6,19–21)
Toto mohu využít ve svém životě takto…
PŘÍŠTÍ TÝDEN:
Není
úniku
s rodinou a přáteli
Povídejme si: Věříte na nebe? Proč ano, nebo proč
ne? Pokud ano, jaké podle vás je? Kdo tam jednou
bude a jak se tam může člověk dostat?
Náš cíl: Ať budete během příštího týdne kdekoliv (v práci, v církvi, u kamaráda doma,
v obchodě, atd.), pamatujte, že cestujete životem na cestě do nebe. Chovejte se proto
k lidem tak, jak se k nim budete chovat
na konci své cesty.
5/2012
Náctiletí - Pracovní listy
VÍCE NEŽ PŘEŽITÍ
25
PROSBA O PODPORU
ŽIVOT V KRISTU
Kolo šesti „V“
VOŠMT
C
26
o jsem podrobně rozvedl v dubnovém čísle tohoto časopisu, to
opět zdůrazňuji: Na Biblické škole jsem se obrátil. Můj Bůh tam umlčel
mé předchozí plány a nahradil je odhodláním k práci na škole, abych pomohl při
udržování i budování toho skvělého Božího díla.
Zapojil jsem se na plný úvazek jako
pomocník ve věcech IT, prezentace a administrace. Spravuji webové stránky, zavádím e-learning a elektronickou evidenci, tlumočím zahraniční řečníky i texty
učebnic, pomáhám s organizací jednorázových akcí. Dělám zkrátka, co je potřeba
a především zjišťuji, že nejtěžší výzva takové práce tkví ve vytrvalosti a věrnosti
pracovníka vizi probuzené misijní a teologické školy, do níž ta naše neodvratně
dorůstá.
Biblická škola je nicméně spolu s mou
snoubenkou tím, co mi Bůh dal k milování. Rozhodli jsme se, že po svatbě
zůstaneme v Kolíně a budeme i nadále
prací a modlitbami i loajalitou a přítomností podporovat školu podle svých nejlepších možností.
Když jsme se s Aničkou zasnoubili
a začali plánovat společnou budoucnost
v Kolíně, zasnoubila se zmíněná výzva
věrnosti s výzvou víry. Prací na škole si
totiž nevydělám na samostatné živobytí
pro sebe, natož pro dva.
Právě proto pro mne bylo v pokladně
VOŠMT vytvořeno zvláštní konto, kam
se bude shromažďovat finanční podpora mé práce. Veškeré finanční toky zaštítí
účetnictví VOŠMT podobně, jak je tomu
u misionářů AoG či Nehemie.
Při psaní této prosby o podporu rozpačitě přešlapuji u srdcí svých čtenářů
a přemýšlím, jak je uchvátit, aby spolu se
mnou cítili naléhavost potřeby i hloubku
vděku za každou hrstku naděje, co odvrátí od našich dveří hlad a umožní nám věnovat se výhradně Božímu povolání. Samozřejmě nezbývá, než vroucně poprosit,
abyste svou pomocí posunuli okolnosti
mé práce na škole správným směrem.
Na svých internetových stránkách
jsem to nazval „Kolo šesti V“ (http://michael.buban.cz/sest-v/). Naše VÝCHODISKO Božího povolání, naše VIZE usilovné práce, náš pracovní VÝKON, naše
VÝZVA věrnosti i VÍRA v Boží zaopatření
se totiž staly VAŠÍ PŘÍLEŽITOSTÍ, aby se
to zadřené kolo šesti V roztočilo jak kolo
štěstí na Biblické škole v Kolíně.
Veškeré finanční dary se soustředí
na účet VOŠMT: 0420344379/0800, variabilní symbol 91151.
Michael Buban
VOŠMT informuje
Z
aujímalo by ma čo si ľudia, či už
z kresťanského alebo nekresťanského prostredia, zvyknú predstavovať
pod pojmom biblická škola. Osobne si
myslím, že je to miesto, ktoré môže byť
pre každého dosť odlišné. Moje predstavy boli tiež úplne iné, no nepochybujem,
že pre mňa osobne išlo o školu od Boha.
Najlepší výhľad na začiatok je možno
práve z konca a myslím, že výnimkou
nieje ani tento čas, kedy sa posledný semester môjho štúdia na biblickej škole
VOŠMT v Kolíne blíži ku svojmu koncu.
Ako sa to teda ale celé začalo?
Po ukončení strednej školy sa predomnou zrazu otvorilo more voľného času.
Možnosti kam sa vydať, alebo ako s týmto časom naložit, boli pestré a nechýbali
ani plány. Práca, ďalšie štúdium na vysokej škole apod. Ako ale z týchto možností
vybrat čo najlepšie? Rozprával som preto o tom s Bohom. Z pomedzi všetkých
riešení mi najlepšie prišlo, aby som čas,
ktorý mám, dal do rúk Jemu. Riešenie,
ktoré vyzeralo možno najmenej racionálne, no o ktorom som vedel, že je správne,
Přijímací pohovory na VOŠMT
proběhnou
29. června, 31. srpna a 27. září
vždy od 9 hodin.
Bližší informace a přihlášku
naleznete na stránce
http://vosmt.cz/prijimaci-rizeni/.
pretože tento čas som chcel stráviť s ním.
Počas letných prázdnin som sa zúčastnil
pár kresťanských akcií. Na jednej z nich
bola zmienka o biblickej škole v Kolíne. Nebola to pre mňa nová informácia, pretože o tejto škole som už vedel aj
predtým. Išlo možno skôr o pripomienku. Nikdy predtým som ale nad štúdiom
na tejto škole neuvažoval. Teraz to však
bola jedna z možností, ale pravdupovediac, nemala u mňa práve najvyššiu prioritu. Vo svojom zbore som sa o nej zmienil
iba pár krát na mládeži. Hoci som teda
tejto možnosti neprikladal veľkú váhu,
predsa sme ju spoločne spomenuli Bohu.
Po pár dňoch a telefonáte sa ukázalo, že
odpoveď sa dostavila až prekvapivo rýchlo. Boh skutočne na túto modlitbu odpovedal a pre uistenie ju potvrdil z viacerých strán. Po týchto udalostiach teda už
bolo isté, že na prímacích skúškach budú
očakávať aj mňa.
Božie cesty sú nevyspytateľné a takto
vyzeral príbeh ušitý na mieru pre mňa.
Verím ale, že každého, kto je pred Bohom
úprimný a verí mu, čaká jeho vlastný príbeh. Treba sa Ho naň len pýtať.  Bogy
Misijní výjezd studentů
VOŠMT do Osijeku
Byl to otec ranné církve Tacián, kdo spojil všechny čtyři (dnes již) kanonická evangelia
do jednoho souvislého vyprávění jménem Diatessaron (řec. „ze čtyř“). Jeho cílem bylo uvést
rozdílnosti a svébytnost jednotlivých textů do vzájemného souladu.
Podobné úsilí jsem vyvinul i já, spojil jsem totiž zápisky třech účastníků misijního výjezdu
do Osijeku. Tak vznikl Osijekcý Diatreion (řec. „ze tří“).
M
hraní na kytaru a zpívání, říkání svého
ichael Buban píše:
Vyrazili jsme v pátek třicáté- svědectví v angličtině a rozhovory s lidho března brzy ráno. Trasa Ko- mi mě bavilo víc než oklepávání omítky.
lín – Brno – Bratislava – Budapešť – Osijek Na koncert přišlo několik mladých nese vůbec nezdá složitá (sic!), přesto jsem křesťanů a na jeho konci se šest holek
si ji dobře naplánoval v Google maps. Ří- rozhodlo stát se křesťankami (Jak se stát
dím ukodrcaného seniora jménem VW křesťanem?).
Transporter, je nás v něm sedm statečných chlapců. Konverzace v autě není Ota Faldyna píše:
Práce misionářů je neviditelná, ale
bohatá na témata.
Poprvé zastavujeme u Břeclavi, podru- přesto zásadní, toho si všímám již delhé na Slovnaftu kvůli slovenské známce, ší dobu. Stejně jako v ČR i zde misionář
potřetí za Bratislavou kvůli Maďarskému často naráží na „zaběhnuté koleje“ místdálničnímu povolení, které získáváme až ních služebníků, které již sice dávno neza hranicemi na čtvrté zastávce. V Buda- plní svou funkci, ale stále se dělají dál,
pešti sjíždíme z dálnice a stavíme na ko- protože se to tak přece dělalo vždycky.
Misionář musí být po charakteropečku u jakéhosi pensionu jak nějací kové stránce velmi na výši. Například při
čovníci. Pěkný výhled na Budapešť.
Při výjezdu z Budapešti bloudí naše pomoci v Belim Manastiru jsem měl
auto asi 30 – 45 minut. (Sic! Toliko k naplánované trase.) Dvakrát děláme otočku
přes Dunaj a tři dálniční tahy, tvoříme tak
největší kruhový objezd všech dob. Příští zastávka až na pumpě v Udvaru a pak
v Osijeku u Zadarska 19. Následuje veliká pizza a krátká procházka po náměstí.
Jsme velmi blízko centra s majestátní katedrálou a podzemními obchůdky.
nost vést jednu slečnu ke Kristu. Bylo
to celkem veselé až na to, že slečna byla
celkem vyřízená a stála tam a třásla se,
i když jsem jí všechno vysvětlil. Nakonec
to zachránil jiný člen týmu a já šel pro
Bibli a kapesníčky.
Co se týče evangelizace, zjistil jsem, že
Češi nejsou o moc víc rezervovaní než
jiní. Jde o to, že když už se udělá evangelizace, tak se lidé baví jen mezi sebou apod.
Totéž se děje na pouličních akcích: když
už se lidé zastaví (což je cílem), nikdo je
neosloví. Jedno ráno jsem vyrazil do ulic
s Čechy, hned nato odpoledne s Nory
a zjistil jsem, že tam velký rozdíl v tomto
ohledu není. Jsou podobní jako my. Kdosi to trefně pojmenoval jako „studený
nordický (severský) čumák“. Pro Čecha
není snadné někoho jen tak oslovit. Ptal
jsem se, proč tomu tak je a v rozhovoru
jsme narazili na vzpomínku z dětství, kdy
při pouliční evangelizaci byl dotyčný dotázán při rozdávání letáčků „…a proč mi
to vlastně dáváš?“ Odpověď v té době neznal … Možná že zde někde pramení rezervovanost naší (mé) generace.
VOŠMT
Ročník 24, červen 2012
Michael Buban píše:
Radostí mi duše zazpívala hned v sobotu, kdy jsem zůstal obíjet omítku
David Kučera píše:
Spolu s dalšími mladými lidmi z Chorvatska, Německa, Belgie, Norska a Slovinska jsme pomáhali Horvathovým oklepáváním omítky ze suterénu, aby tam mohl
vzniknout nový prostor pro mládežnické
akce. Moře potu se tedy snoubilo s omítkou, aby se pak spolu na konci dne za přítomnosti páry ze sprchy vydali na svatební cestu do odpadních vod.
Kromě práce v suterénu jsem si také
vyzkoušel metodu prezentace křesťanské víry (tj. evangelizace), která se nazývá
„Red Box“. Je to sled činností, mezi které
patří zpěv písní, tanec, scénka, krátké ká- možnost vidět, jak Chorvati staví domy, ve špinavém prašném sklepě, zatímco
zání s viditelnou ilustrací, svědectví o Bo- a bylo to velmi veselé. Inu, jiná kultura, jiní šli evangelizovat. Z pouličních Redžím jednání v mém životě. „Red Box“ zde jiný styl. Misionář ale není od toho, aby Boxů mám totiž hrůzu, kterou se stydím
symbolizuje vyvýšené místo, na kterém hodnotil věci, ale aby podpořil, popř. na- přiznat.
Večer náš tým zajišťuje shromko a tanse káže (nutně to tedy nemusí být krabi- učil nové.
V rámci výjezdu jsme dělali i „koncer- čí. Já jsem poněkud nezúčastněný, proce). Cílem bylo zaujmout lidi a v případě jejich zájmu se s nimi bavit o Bohu, tić“ [čti koncertič]. Byl to večer svědectví, tože tanec jsem se nenaučil, ve chvapřípadně je pozvat na koncert mladých písní i kázání s výzvou. Já jsem měl úlo- lách nehraju a nekážu. Po večeři jsme
křesťanů z různých koutů Evropy (tj. na- hu „fishermana“, tj. toho, který je k dis- vyšli na RedBox, ale ochladilo se a bylo
šeho týmu v ulici Zadarska, celkem nás pozici, vítá lidi, modlí se a tak. Tento tam velmi málo lidí. Dáváme si alespoň
bylo něco přes 30). Musím se přiznat, že večer se obrátilo pět lidí a já měl mož- kávu.
27
VOŠMT
ŽIVOT V KRISTU
Na výjezdu dobře jíme a dobře se bavíme. S cizinci nemluvím, otloukám omítku. Skedžl je nabitý a zároveň flexibilní. Z toho důvodu člověk nemá kousek
volna, protože musí neustále někde být,
a když tam je, tak vlastně neví, co tam
má dělat.
V neděli ráno jsme v Belim Manastiru.
Je to tradiční sbor, průměrný věk tak 50
let. Naši lidé jakoby zajistili bohoslužbu,
ale místní nám dali daleko víc. Tedy alespoň mně, když jsem sledoval jejich konzervativní a hlubokou zbožnost.
K obědu jsou grilované čevapi a kuřecí,
pak jdem na kafe tam, co včera, a procházíme se kolem Drávy. Později odpoledne
pak v synagoze, kde se schází místní sbor,
připravují dotyční opět tanečky na večer.
Mou pozornost získává nápis na stěně
synagogy: SLAVA BOGU NA VISINI.
David Kučera píše:
Cennou zkušeností pro mě bylo hrát
při nedělních bohoslužbách v místní synagóze, ve které se sešlo něco přes 100
věřících, většinou staršího věku. Bohoslužby začaly v deset ráno a náš dvoučlenný český chválící tým byl dovezen
na místo v 9.59. Neznali jsme program
bohoslužeb, takže to pro nás nebylo jednoduché. Nikdy jsem nehrál před tolika
lidmi, proto se přihlásila o slovo tréma.
A když si ještě začala tykat s mým nevyspáním, opravdu jsem neměl moc náladu
chválit Boha, natož pak vést k tomu druhé! V modlitbě jsme to tedy dali Bohu
do rukou. Během hraní a zpěvu (hráli
jsme česky a anglicky) jsem se cítil hrozně, ale snažil jsem se myslet na Ježíše.
Po skončení bohoslužeb za mnou přišel
jeden starý pán a řekl mi, že když jsme
zpívali, Bůh se dotýkal jeho srdce, až
z toho začal plakat. A že mi tedy moc děkuje, že to bylo požehnané. A já jsem po-
28
děkoval jemu, že mi to řekl, a pak i Bohu,
který vyslyšel moje modlitby.
Ota Faldyna píše:
Já jsem z lidí, kteří nemívají často zvláštní zjevení… a tak se stalo i zde.
Dost lidem kolem prorokovali, ale mně
ne. Z toho lze vyvodit tři závěry: (1) nepotřebuji to, protože jsem ok, (2) nedostal jsem nic, protože už jsem tolik mimo,
že už to nejde nebo (3) se prorokuje jen
těm, kteří jsou natvrdlí nebo to prostě
zrovna potřebují (viz bod 1.). Ale i tak:
modlil jsem se za verš a dostal jsem ho.
Hospodin, tvůj Bůh, je ve tvém středu, hrdina, který zachraňuje. Rozjásá se nad tebou
radostně, obnoví tě svou láskou, zaplesá nad
tebou s výskáním. Sofonjáš 3,17
Toto mi řekl jeden místních misionářů
s tím, že je na mě Bůh pyšný (hrdý) a jásá
nade mnou. Já si z toho vzal osobně spíš
to druhé. Obnoví tě svou láskou. Jsem totiž stále v zajímavé osobní situaci a nechci z ní vyjít poškozený, zaseklý nebo
jinak divně postižený; to abych nedělal
druhým to, co mi dělají jiní, a mně to
vadí. Zaslíbení, že mě Bůh obnoví svou
láskou, je pro mě víc než dostačující.
Michael Buban píše:
V pondělí i v úterý je opět potřeba pracovat. Někteří byli totiž odveleni do Beliho Manastiru pomáhat tam na sborovém
baráku. V našem sklepě proto zůstává jen hrstka věrných hochů z biblické.
Na oběd jedeme opět do kantýny ETF,
po obědě kafe a Ožujsko (nealko) v pouličním posezení jedné restaurace hned
vedle Osijecké tržnice. Na tržnici nemají
nic než plodiny. Žádné pořádné suvenýry,
snad ani „značkové“ oblečení se tam nenajde!  A vůbec! Osijeku chybí taková
ta balkánská špína. Je to sterilní a řadové
evropské město s minimem zvláštností
a nízkou typickostí. Co mě sem přitáhne
k druhé návštěvě?
Odpoledne se dostáváme od obíjení
omítky ke kartáčování cihel. Někteří reptají, že je to práce zbytečná. Ale co, budeme z toho alespoň fest vyrýsovaní chlapci.
Ota Faldyna píše:
Ještě jednu věc napíšu: na místě byla
skvělá parta. Do Osijeku se ve stejný čas
sjelo hned několik dalších týmů (Němci,
Norové, Slovinci, pár lidí z Belgie a další). K tomu musím napsat dvě poznámky. Myslím si, že ačkoli jsme nazkoušeli víceméně jen tanec, měli jsme nejlépe
připravené programy. Hodně ale dělá to,
že jsme přijeli jako parta lidí. Ostatní se
povětšinou viděli prve až na místě nebo
jen pár chvil před výjezdem. A to je ta
druhá věc. Byli jsme dobrá parta. Jak my
jako Češi, tak i všichni jako celek. Všechny týmy se spojily k jednomu cíli, každý udělal co uměl, aby oslavil Boha tím
svým! A výsledek byl skvělý.
Celkově vzato to bylo dobré. Nedostal
jsem sice odpověď na všechno, ale možná to teprve přijde.
Michael Buban píše:
Mám za to, že jsem od výjezdu dostal přesně to, co jsem chtěl: odpočinek
a únik z rutiny. Organizace byla v pořádku, výsledky práce vynikající, atmosféra
příjemná, jídlo dobré, duše občerstvené,
kolektiv stmelený. Všecko, za co se účastníci předem modlili, se de facto naplnilo.
David Kučera píše:
Co říci závěrem? Nelituji toho, že jsem
se tohoto misijního tripu zúčastnil, ba
naopak jsem rád za nové zkušenosti,
nová přátelství a hlavně za to, že jsme
mohli v Osijeku udělat kus práce – praktické i duchovní!