Červen - Časopis Život v Kristu
Transkript
ŽIVOT V KRISTU Časopis Apoštolské církve, ročník 19, 6/2007 Misijní výjezdy studentů VOŠMT z .c na v s rke ná aci te k iv ls št sto av o N .ap w w w ŽIVOT V KRISTU Úvodník Dostanete sílu …ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ (Sk 1,8–11) P okoj tobě, drahý bratře, drahá sestro, pokoj tobě, milý čtenáři. Chci tě pozdravit při čtení šestého čísla časopisu naší církve a popřát ti, aby ti náš drahý Pán a Spasitel požehnal, abys přijal z řádků mého úvodníku i celého časopisu hojné požehnání. Tento úvodník píšu počátkem května, v čase, který tak miluji. Velmi rád pozoruji, jak se všechno kolem nás krásně zelená a kvete. Nový život se hlásí všude, kam se člověk jenom podívá, nejprve jen nesmělými zelenými lístečky a pak, někdy doslova přes noc, se stromy a keře změní k nepoznání. I v tomto článku bych chtěl hovořit o moci života, ale trochu jinak. S koncem května jsou spojeny dva velké křesťanské svátky, na které se ovšem poněkud zapomíná. Opomíjí se hlavně ten první, kterým je nanebevstoupení Páně. Je to svátek, který nám má připomenout událost popisovanou v knize Skutků, kdy byl Pán Ježíš vzat na nebesa. V osmém verši první kapitoly je velmi důležitá věta: dostanete sílu. Tato slova jsou velmi závažná a někdy je možná v popisu děje přehlížíme. Dnes bych proto chtěl hovořit o tom, že si musíme uvědomit, že Duch svatý a evangelium jsou mocí k životu. Jsme velmi často ve velkém nebezpečí, že budeme zaměňovat tuto moc za nejrůznější filozofie. Ale uvědomme si, že to nejde. Abyste pochopili, co mám na mysli, popíšu vám jednu událost ze svého života. Hned po revoluci, když se pan Havel stal prezidentem, prohlásil ve svém prvním novoročním projevu, že chce, aby se Praha stala duchovní křižovatkou světa, a proto do naší země hodlá pozvat mimo státníky i pana dalajlámu a papeže. Toto sdělení na nás velmi těžce dolehlo. Byl jsem zděšen tím, co se v naší zemi bude dít dál. Rozhodli jsme se s bratry, že se budeme modlit. Zanedlouho skutečně došlo k dalajlámově návštěvě v Praze. Při zvaní hostů nezapomněli ani na mne, a tak jsem dostal pozvání do Prahy na Hrad, do sálu na Vikárce, kde se mělo konat setkání s panem dalajlámou, a tam jsem měl zastupovat naši církev. Okamžitě jsme se rozhodli na tyto dny vyhlásit celocírkevní modlitbu a půst. A jel jsem do Prahy. Mám v krvi přijít na místo raději dřív než později, takže jsem tam přijel s půlhodinovým předstihem. Prošel jsem si prostory, kde se setkání mělo konat. Byl to velikánský sál a kolem sálu, jak už to na hradech bývá, dlouhá chodba a z té chodby vedlo několik dveří dovnitř. Byl tam takový pěkný kout, jaký mám v podobných situacích rád, takový, odkud je možné v klidu pozorovat dění. Pozoroval jsem tedy, jak postupně přicházeli jeden církevní představitel za druhým, mnozí oblečení ve svých talárech. Najednou se otevřely dveře, zhruba dvacet minut před stanoveným začátkem setkání, a do chodby vstoupil pan dalajláma oblečený do tradičního oranžového oblečení – jedno rameno holé (za což jsem ho obdivoval, v zimě takto oblečen) a za ním šel jeho průvodce, ustrojen podobně. Byl jsem dost daleko, dobře ukryt, protože přede mě se ještě postavili další dva církevní představitelé, ale moje hlava lehce vykukovala, protože jsem dobře schovaný pozoroval dění. Ne nadarmo Pán Ježíš mluví o tom, že Syn člověka nemá hnízdo. Já jsem se také chtěl schovat do nějakého takového hnízda. Pan dalajláma podával přítomným ruce a mě zajímalo, proč se nedívá těm, kterým ruce podává, do očí, ale přes ně. Chodba byla v ten moment plná novinářů i dalších přicházejících představitelů církví. Najednou se jeho a moje oči setkaly. Přestával podávat ruce a vykročil. Všichni mu ustupovali, prošel celou chodbu, nevšímal si vstupů do té velké haly. Pořadatelé se nechápavě dívali, co se děje. Prošel celou chodbou až na konec, vstoupil mezi ty dva, kteří stáli přede mnou, oni mu taktně rychle ustoupili a my dva jsme stáli proti sobě. Podával mi ruku, já jsem mu také podal svou, ustoupil 2 a pustil ke mně svého průvodce, který šel za ním. Nevím, kdo to byl, nepředstavil se mi. V té době jsem ještě dobře slyšel, takže bych jeho jméno nepřeslechl. Dívali jsme se jeden na druhého. Já jsem se modlil v jazycích, co dělal ten chlap, nevím. Po chvíli mi podal ruku, já jsem ji přijal, a pak jsem najednou cítil, jak z jeho ruky do mé vstupuje skrze prsty směrem ke dlani nějaká energie. Vstupovala a zpomalovala se. Nedošla ani do polovice dlaně a najednou jsem měl pocit, jako kdyby někdo povolil pružinu, která prudce tuto energii vyhodila pryč. Pak oba dva oranžově odění pánové odešli a my hosté jsme byli pozváni do velkého sálu, kde byly do kruhu postavené židle. Pan dalajláma se představil jako myslím čtrnáctý (teď už si přesně to číslo nepamatuji) vtělený Buddha. Mě tyhle věci až tak nezajímaly, spíš mě zajímalo, kde je ten druhý chlapík, protože jsem ho nikde neviděl. Hledám, hledám – a on stojí za mou židlí. Uvažoval jsem, proč. Později se celé setkání změnilo na soukromý rozhovor některých představitelů s dalajlámou v angličtině, a jelikož se mi začal ozývat žaludek, šel jsem se na druhou stranu sálu posilnit z tabule, kterou nám tam pan prezident nechal připravit. Když se ozval hlas, že se pan dalajláma s námi chce před odchodem rozloučit, už jsme si nesedli do kruhu, ale jen tak stáli v takovém oválu, on na jedné straně, já na druhé. Podal ruku jednomu zprava, druhému zleva a pak šel přes celý ovál znovu přímo ke mně, aby se rozloučil se mnou. Celý čas jsem se modlil. Setkání skončilo a my jsme se rozešli. Když jsem tento zážitek vyprávěl na biblické škole, jeden ze studentů mi řekl: „A já v tom příběhu budu pokračovat dál. V té době jsem byl ještě ve světě a byl jsem velkým ctitelem a obdivovatelem východních náboženství. Hlavně jsem obdivoval velkou moc, která je v těchto náboženstvích. Ještě s dalšími kluky jsme se vypravili za jedním známým indologem, který sídlil v Praze a už za doby totality v naší zemi šířil myšlenky východních náboženství. Ochotně nás přijal a my mladí obdivovatelé jsme ho poslouchali. Byli jsme nadšení z toho, co jsme se dozvěděli o velké moci, která tam působí, až jeden z nás se ho zeptal, zda je v křesťanství také nějaká podobná moc. A dozvěděli jsme se, že je, ale křesťané ji nepoužívají. A pak nám náš hostitel začal vyprávět: „Řeknu vám jeden příběh. Když tu byl dalajláma – byli jsme ve velmi úzkém spojení – vyprávěl mi, že prezident Havel pozval na Pokračování na str. 4 ŽIVOT V KRISTU Obsah Sloupek Úvodník Dostanete sílu 2 Téma čísla Misijní výjezd do Španělska Pošli déšť Viděli jsme Bůh byl s námi Recepty na probuzení Rozhovor s Radkem Smetanou Misijní výjezd do Rumunska Rumunsko po 30 letech U nás doma Výjezd do Rumunska mýma očima Žehnání z vrchu Srdečné pozdravy z Rumunska 5 5 9 9 9 10 11 12 13 14 14 16 Izrael Obnovený bombový útok... 17 Ze života církve Konference pro manželské páry Naše manželství: Boží plán nebo omyl? 18 18 Recenze Historie letničního hnutí VI. 19 Čtenáři píší Osobnost Počechrám ti vlasy 20 21 Dětem Ahoj děti 23 Komiks Muž, který objevil El Dorado 24 Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Rudolf Bubik Redakce: Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč, pro předplatitele 19 Kč, poštovné 10 Kč, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, 036 01 Martin, tel.: 043/42 89 234 3 M ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Buďte požehnáni jako čtenáři tohoto časopisu, jeho dopisovatelé nebo „pouzí“ modlitebníci, kteří za ním stojí. Díky vám všem, kteří se takto podílíte na budování naší církve. Stávající číslo věnujeme především práci naší biblické školy – misijním výjezdům jejích studentů i vyučujících. Díky věrným spolupracovníkům mám aktuálně tu výsadu, že nemusím pečlivě pročítat a korekturovat všechny vycházející články. Avšak tyto – věnované misii naší školy – jsem přečetl pečlivě a jedním dechem. Jejich náplň je totiž nejen napínavým a povzbuzujícím čtením, ale zároveň tématem, které stojí v centru pozornosti současného evangelikálního světa. – Misie! Nedávno se sešla Rada školy, v níž jsem zaangažován, a také jsem několikrát hovořil s bratrem ředitelem – Milanem Bubanem. Evropské biblické školy prožívají v současné době početní pokles řad svých studentů – zvláště zájem o studium teologie významně poklesl. Nejen mladí křesťané ale často i pastoři zvažují, nakolik a zda vůbec je v dnešní době přínosné studium na biblické škole. Častá jsou tvrzení, že „svoje lidi si přece vychovává sbor sám“. Považuji se za pragmatika ochotného nechat se poučit. Přes deset let se věnuji rozvíjení výuky v naší církvi a mnohokrát jsem stanul před klíčovými otázkami týkajícími se její budoucnosti jak v oblasti pastorace tak vyučování. Jednou z nich bylo vytvoření koncepce celoživotního vzdělávání našich pastorů. V tom okamžiku jsem si nejvýrazněji uvědomil svůj nedostatek pedagogického vzdělání. Ačkoliv jsem vysokoškolák a celý život jsem zvyklý se učit, nedokázal jsem si představit ucelený výukový systém, který by zajistil trvalé vzdělávání našich pastorů. Rozhodili jsme sítě a ptali se pracovníků církve i pastorů samotných. Byl jsem překvapen, jak nepatrné množství podnětů a návrhů se nám sešlo. Ať již ze strany zkušených matadorů – pastorů, kteří zbudovali od základů relativně velké sbory, tak od vyzbrojených teoretiků – doktorů teologie. Jediný ucelený systém, který se stal základem dnešního studia „Ezdráš“, přišel od bratra Milana Bubana, zkušeného pastora a zároveň vzdělaného pedagoga. V tom okamžiku jsem si více než kdy jindy uvědomil, že schopnost učit a vytvářet výukové programy je nejen dar ale zároveň umění, které je potřeba trénovat a rozvíjet. I bratři Wesleyové, které by mohl někdo považovat jen za „pomazané praktiky“, pilně studovali Písmo v původních jazycích a jejich dílo – metodistická církev – následně výrazně poznamenalo dějiny současného křesťanství. Jsem pevně přesvědčen, že potřebujeme nejen nadšené a pomazané evangelisty, které „učil život“, ale zároveň vzdělané pastory a učitele, kteří kromě pevné víry mají i ucelený teologický přehled. Nechť vám Pán požehná. AN ŽIVOT V KRISTU Téma čísla Pokračování ze str. 2 Hrad všechny církevní představitele. Když dalajláma přišel mezi pozvané účastníky setkání, bylo to všechno pusté, jen v jednom člověku byla velká moc, velká energie. Údajně to byla moc srovnatelná s mocí, kterou měl v sobě dalajláma. Načež dalajláma šel za ním a nabídl mu sjednocení. Ale ten vůl to odmítl.“ A student za všeobecného smíchu dokončil slovy: „Konečně vím, kdo byl tím „volem“, který to odmítl.“ Drahý čtenáři, zkusme se zamyslet. To, že jsem se mohl zúčastnit setkání s představitelem mocného duchovního směru a že si mě můj Bůh mohl použít, bylo jenom proto, že za mnou byly modlitby Božího lidu. Prostí bratři a sestry se modlili, volali k Bohu a já jsem tam mohl stát a zvítězit. Ne pro mou moc, ale pro moc modliteb Boží- ho lidu. Ukázalo se, že síla Ducha svatého zmobilizovaná upřímnými modlitbami Božího lidu je silnější než jakákoliv jiná duchovní moc. Mladá fronta Dnes o tři dny později napsala, že pan prezident svolal do Lucerny všechny umělce, představitele, diplomaty a jiné velikány naší politické i kulturní obce, a během deseti minut byli všichni v transu. Proč nebyli v transu všichni na Vikárce? Protože díky modlitbám Božího lidu tam byla jiná moc, která to nedovolila. My teď v červnu vyhlašujeme modlitební řetěz. Drahý bratře, drahá sestro, zapojme se všichni, aby už nikdo nemohl říkat, že v křesťanství je moc, ale křesťané ji nepoužívají. Vynasnažme se, aby opak se stal pravdou, aby naše evangelium bylo zvěstováno v moci, v kontextu slov v úvodu: …dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky. Náš národ nepotřebuje filozofii, psychologii a podobné směry – toho už je tady dost. Náš národ potřebuje slyšet jasné, ničím nepřikrášlené a ničím nezjednodušené evangelium zvěstované v moci Ducha svatého. A proto modleme se, bojujme, hledejme a nebojme se uplatňovat moc, která nám byla zaslíbena naším Pánem, a jak víme z Písma, v padesátý den po vzkříšení Ježíše Krista skutečně dána v Duchu svatém. Ano, Letnice ještě neskončily, díky Bohu, a do příchodu Pána Ježíše neskončí. Nechť vám Bůh mocně požehná. Váš bratr Rudolf Bubik, biskup Apoštolské církve Misijní výjezdy studentů VOŠMT Misijní výjezd do Španělska (13. – 23. dubna 2007) Misijní výjezd do Rumunska (14. – 22. dubna 2007) Scénka v Malaze 4 ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Španělska Španělsko , Pošli déšt „Ahoj Jirko, tady Radek Smetana, nechtěl bys mi pomoct?“ Tak takhle pro mě začal výjezd se studenty VOŠMT do Španělska. Jelikož náš olomoucký sbor má naši biblickou školu na srdci a snažíme se jí všemožně zaštítit a pomáhat, rozhodlo staršovstvo, že mi zaplatí cestu. Celkem nás jelo deset a se spoustou očekávání jsme vyrazili na jih Španělska do sboru, který založil misionářský pár Daniel a Liliana Palmovi z Argentiny. Ti jsou podporování sborem pastora Guillermo Preina a dokonce adoptovali způsob jejich práce. Jak už jsem zmiňoval v minulých číslech našeho časopisu, misijní práce ve Španělsku nepatří mezi atraktivní a snadné úkoly. Španělsko má pověst hrobu pro misionáře, proto jsme byli velice povzbuzeni živým sborem, který jsme tam našli. Ale jeho vznik nebyl vůbec jen tak, ani nyní není ovoce zadarmo. T rocha historie Mladý manželský pár s tříměsíčním dítětem vystoupí z autobusu v Granadě cca před patnácti lety. Hned další den se snaží najít alespoň pronájem, ale ihned naráží na všeobecný odpor Španělů k přistěhovalcům z Latinské Ameriky, kteří přicházejí do Španělska kvůli radikálně lepší ekonomické situaci. Celý týden obchází realitní kanceláře a všude se jen setkávají s odmítnutím. Ve čtvrtek, když přicházejí do poslední kanceláře ve městě, pracovnice právě končí telefonický rozhovor, ve kterém si stěžuje, že její dlouholetá nemoc ji neustále sužuje. Vyslechne si žádost o byt, ale ani ona nemá pro ně nic. Než se rozloučí, nabídnou jí manželé modlitbu. Druhý den jim zvoní telefon a nadšená pracovnice realitní kanceláře jim sděluje, že je zdravá! V pondělí jim sežene byt. Začíná práce, evangelizace, modlitby. Hned další týden vyrážejí manželé na náměstí a tu si všimnou člověka, který si čte Bibli. Osloví ho a nakonec se scházejí na modlitbách za město. Tento člověk jim brzy řekne, že se k němu na pokoj přistěhoval nájemník, že to vypadá, že se modlí, a ptá se, jestli ho má také oslovit. Manželé nadšeně souhlasí. Jaké je jejich překvapení, když zjistí, že se jedná o Portugalce. Přesto se s ním sdílí o svém povolání a rozhodnutí se modlit za město. Portugalec jen vykřikne: „To je ono!“ Vypráví jim, jak jednou doma na modlitbách má vidění, jak se modlí na jednom kopci nad Granadou. Vůbec tomu nerozumí, ale poslušně odjede do Španělska, do Granady. Schází se společně asi tři týdny, každý den se scházejí na kopci a hodiny se přimlouvají za Granadu. Pak se bratr vrací zpět do Portugalska, splnil Boží vůli. Již brzo má sbor kolem padesáti lidí, značná část jsou bývalí členové jiných círk- ví. V té době přestávají dostávat podporu z Argentiny. Vše se zdá ideální. Dokonce přijíždí na pomoc evangelizační tým z Argentiny. Jedna sestra z týmu obdrží vidění: Ačkoliv nikdy v Granadě nebyla, spolehlivě popsala hrobku, ve které jsou pohřbeni někteří ze Španělských králů. Viděla sebe v hrobce u mrtvoly jedné ženy, která se najednou posadila a řekla: „Nechte mě na pokoji!“ A zase ulehla. Do sboru přicházejí problémy, značná část členů se staví proti Danielovi, není spokojena s jeho prací, odmítají ho finančně podporovat, nakonec dochází k rozdělení a sbor má rázem kolem pěti členů. Opravdová krize Tři roky uběhly, misionářský pár nemá finanční podporu, narodila se jim další dcera, Liliana si ošklivě zlomila nohu a nezbývá jí, než být zcela závislá na ostatních. Krize se prohlubuje a Palmovi nevidí jiné východisko, než se vrátit zpět do Argentiny, aby si mohli alespoň na čas oddychnout. Jenomže na letenky nemají peníze. Jako zázrakem se ozve jeden bratr, který jim cestu chce zaplatit. Je domluveno, že v pátek přiletí z Ruska, kde je právě na misii, v sobotu půjdou zaplatit letenky a v neděli odletí. Obě děti ve čtvrtek dostávají těžkou střevní chřipku, menší, několikaměsíční dcerce hrozí dehydratace, nechce vůbec pít. V pátek přichází zpráva, že letadlo, kterým má přiletět bratr s penězi, má poruchu, neví, kdy přiletí. Zamluvené letenky se však musejí zaplatit v ranních hodinách. Stav dětí se zhoršuje a rodiče, kteří tolik chtějí odjet, jsou zcela vyčerpaní. Přišel dopis, když ho Liliana otevře, vidí lístek a na něm jediná věta neznámé sestry z Argentiny: Bůh je věrný a vaše práce není marná. Lilianě se oči plní slzami. Nakonec bratr dorazil po půlnoci, ráno v sobotu jdou zaplatit letenky, po obědě Dobývání Alhambry 5 ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Španělska se dozvídají, že madridské letiště vyhlásilo vědí, zda odletí. Nakonec jejich letadlo bylo po návratu, nemají tedy kde bydlet. Vědí na neděli generální stávku a že v ten den jedním ze dvou, které se ten den vznesly však, že Boží vůle je, aby se vrátili. Sbor G. neodletí ani nepřiletí jediné letadlo. V no- z madridského letiště. Preina se rozhodl je podporovat. Přichází ci ze soboty na neděli se stav starší dcerky čas návratu. zlepšuje, mladší začala po lžičkách přijímat Čas odpočinku Situace se jakoby opakuje. Sbor naroste vodu, ráno vyjíždějí do Madridu. Letiště je V Argentině cítí, že je čas odpočinku, jez- do padesátky a znovu přichází rozdělení, fiobklíčeno policií, která se jim snaží udělat dí po sborech, které přispívaly na jejich prá- nanční krize. Daniel se modlívá tři hodiny cestu skrze stávkující demonstranty. Ve- ci. Tehdy ještě neexistoval misijní odbor As- denně. Jednou vyjde ze svého pokojíku a řízou je na samý konec letiště. Ale i tak ne- semblies of God, který se stará o misionáře ká: „Nevím, co budeme jíst dnes, ale Bůh ke mně mluví o tom, co bude za tři roky. Neboj se, On nás zaopatří.“ A opravdu, jednou večer, když Liliana neví, co uvaří dětem, zazvoní někdo na dveře. Je to cikánská rodina, které Daniel asi před půl rokem svědčil a dal jim na sebe kontakt. Toho dne jeli do města na trh nakupovat a napadlo je, že by Daniela mohli navštívit. Nechtěli však přijít s prázdnou a nakoupili celou tašku potravin. Liliana ji ráda přijala. Stará cikánka Jednou z pěti stálých sester, které vydržely ve sboru téměř od začátku, byla jedna stará cikánka, kterou většinou viděli, jak se pohybuje v bocích v rytmu nějaké chvály a modlí se. Daniel v té době prožíval, že jej Pán Bůh vede do studia historie Granady, že mu chce ukázat způsob, jak se za město začít stavět. Tehdy ještě neznali pojem duchovní boj. Tato sestra, která o ničem nevěděla, ani neuměla číst, jednou přerušila své modlitby a chvály, obrátila se k Danielovi a řekla: „Pán Bůh chce, abys četl historické knihy o Granadě.“ A zase pokračovala ve chvalách. A tak Bůh vedl Daniela do duchovního boje za město. Město Granada bylo poslední baštou islámu, které padlo jako poslední v roce 1492 za vlády tzv. Reyes Católicos: Izabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským, kteří vlastně vytvořili Španělsko, založili inkvizici a vyhnali všechny Židy. Evangelizace v Macaelu Práce se rozrůstá Sbor opět vyrostl na padesát lidí, tentokrát však již poučení misionáři stojí na stráži za duchovní jednotu, věnují velkou část energie na návštěvy a společně strávený čas na modlitbách. Připojuje se k nim nejprve jedna rodina z městečka vzdáleného 110 km – Almuňécaru. V Almérii, 170 km vzdáleném městě, prožívá místní sbor AoG krizi, ústředí oslovuje Daniela, zda by se sboru neujal, což po modlitbách přijímá. Po nějakém čase se ujímá dalšího sborečku v podobné situaci. Daniel hodně jezdí, ale sboru i práci se daří. Postupně rostou vedoucí a další starší, přidávají se další stanice. Dnes má sbor kolem pěti set lidí ve velké vzdálenosti od sebe. V sobotu večer mají shromáždění Kázali evangelium všemu stvoření 6 ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Španělska v Almuňécaru, v neděli dopoledne v Almérii a nakonec všichni dohromady mají v týž večer bohoslužby v Granadě. Zajímavé je, že i když na každém místě zní stejné kázání, pro mnoho z nich není zatěžko do Granady přijet na společné shromáždění. Srovnání Měli jsme milost sloužit prakticky na všech místech, kde sbor pracuje. Za týden jsme najeli 1200 km a nemohu se ubránit srovnání. Španělsko i naše republika mají jisté podobnosti ve své historii. My jsme měli čtyřicet let komunismu, oni čtyřicet let diktaturu generála Franka; výsadní postavení katolické církve, členství v Evropské unii (Španělsko už od roku 1986). Když jsme lidem na ulicích rozdávali letáky a bavili se s nimi, skoro vždy jsme narazili na nezájem, i když na rozdíl od nás, vyjádřený zdvořileji. Dokonce mi několikrát řekli, že mi přejí mé přesvědčení. Většinou i za letáček poděkovali, i když ho třeba vůbec nečetli. Na evangelizační scénku se většinou dívali jen kolemjdoucí, někdy dva, někdy dvacet. Přesto Ne vše bylo krušné jsou tamní bratři a sestry vydaní práci pro o probuzení. Ale rodilé Španěly mezi nimi Pána. Neváhají obětovat svůj čas a podobně, hned tak nenajdete. jak jsem zmiňoval u křesťanů z Argentiny, bych nazval jejich službu životním stylem. Tým studentů Vše v jejich životech se točí kolem církve Po celém pobytu jsem byl více než nada práce pro Ježíše. Kdyby se více také sou- šený z týmu z biblické školy. Ač byli každý středili na organizaci, dala by se jejich prá- opravdu z jiného těsta, panovala mezi nimi ce nazvat více než příkladnou. Celou dobu láska a jednota. I když ve značném spěchu, pobytu nás provázela píseň Manda la lluvia který měli před odjezdem kvůli množství ji– Sešli déšť, která zněla jak na všech shro- ných akcí, připravili si krásné scénky, ktemážděních, tak i ze srdce tamních křesťanů, ré byly umocněny vanutím Ducha svatého kteří opravdově touží po Boží milosti vyli- a zaujaly i místní křesťany, kteří si scénky té na Španělsko. Ona vůbec nyní vládne ve natočili na video, aby je mohli sami předŠpanělsku zvláštní situace. Kvůli veliké imi- vádět. Radek Smetana, jejich učitel a dobgraci z Latinské Ameriky přichází do země rý přítel, se obětavě staral o komunikaci i spousta křesťanů. Někteří pastoři pak ote- a souhru týmu se španělskými křesťany, vývřou sborovou budovu, která se rychle na- tečně reprezentoval a také exceloval v jedné plní těmito křesťany, a hned začínají mluvit ze scének v roli nápadníka s natlakovanými Připraveni k duchovnímu boji 7 ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Španělska bicepsy. Každý z účastníků: Klára americana (dle své vizáže a zkušeností z USA), Zdeněk psycholog (v jedné scénce, kde hraje Ježíše, tak byl označen žáky španělské základky poté, co pomohl člověku zapletenému do hříchů jako je lež, alkohol, deprese a na kterého doléhá sebevražda), Jindra jazykozpytec – Enrique (španělská varianta jména), Romana baterista (šp. bubenice), Maruška genial (když byla ubytována u pouze španělsky mluvící rodiny, hostitelka prohlásila, že je Maruška geniální, když pochopila všechny pantomimické prvky v rámci domluvy), Monika zdravá a zadaná (po jedné lehké nevolnosti se jí několik lidí asi šestkrát ptalo, jestli je už zdravá, a jediná z týmu studentů je zasnoubená), Zdeňka zahradnice (absolventka vysoké školy zahradnické, s ní jsem konzultoval veškerou mně neznámou španělskou flóru) a nakonec Juan tesorero (na poslední chvíli se přidal do týmu místo studenta, který onemocněl, tesorero – pokladník varnsdorfského sboru, který zajišťoval dobrou náladu v týmu a fungoval jako jeden z řidičů), se mi spolehlivě zapsal do srdce a jsem za ně Pánu velice vděčný. Studenti jen dosvědčili vysokou kvalitu naší biblické školy. Všichni také patří mezi brzké absolventy, takže kam přijdou, tam budou určitě požehnáním. Velice vítám akce školy, jako jsou tyto. Věřím, že zahraniční misie je jedním z nejlepších způsobů, jak člověk může po všech stránkách v Pánu vyrůst. Jsem vděčný, že jsem se toho mohl účastnit. Španělský domorodec Služba černochům Jirka Bartík Sierra Nevada 8 ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Španělska P Viděli jsme ro mě osobně byl výjezd do Špa- krátkým kázáním nebo osobními rozhovory nělska velkou inspirací a povzbuze- s lidmi. Při evangelizaci v městečku Macael ním. Pochopila jsem, proč někteří se na ulici obrátili čtyři lidé! Jsem moc ráda, lidé tolik fandí výjezdům za zkušenostmi že Bůh dokáže z mála udělat hodně. na místa, kde „to“ funguje. Paradoxní je, že To, co mě nejvíc zasáhlo, bylo evangelimi misijní výjezd zaplatil můj nevěřící bra- zační nasazení členů sboru. Vedoucí nám tr, a tak mě Bůh dalším milým způsobem zdůrazňovali, jak se věřícího hned po jeho překvapil, jak se dokáže postarat o moje obrácení snaží zapojit do sborových aktipotřeby. vit; na evangelizacích se podílely i děti. Je Než jsme odjeli do Španělska, modlila opravdu povzbudivé sledovat, jak se jedjsem se s obavami za to, abychom pro sbo- notliví věřící ochotně pouští do evangeliry, které navštívíme, byli také povzbuzením. začních rozhovorů s lidmi na ulici nebo je S mojí neznalostí španělštiny se toho moc bez obav o vlastní pověst zvou na modlidělat nedalo, ale bohatě jsme využili scénky, tební skupinky. Jistě, zažijí hodně odmítnukteré jsme před odletem nacvičili. Španělští tí, ale stojí to za to, i kdyby byli úspěšní jen křesťané pak na ně dokázali navázat, ať už u jednoho z tisíce. P Bůh byl s námi Od prvního dne mého pobytu ve Španělo rozhodnutí, že se budu půl roku dobrovolně učit navíc španělštinu, sku jsem věděla, že Bůh je tam s námi. Když abych mohla jet na výjezd, jsem ně- jsme mluvili s pastorem Danym, jeho mankolikrát zapochybovala, zda jsem se rozhod- želkou a staršími sboru, hltala jsem každé la správně. Nechtěla jsem už ale couvnout, slovo. Chtěla jsem načerpat co nejvíc. Viděa když jsme 13. 4. dorazili na letiště a zjisti- la jsem jejich zapálení pro službu a touhu li, že letadlo má dvě hodiny zpoždění, byla zasahovat lidi okolo sebe. Uvědomila jsem jsem v klidu. Až později mi došlo, že můj si, že mi často stačí, že já sama Bohu patřím klid musel být Božím zázrakem, protože a lidé okolo jsou mi „lhostejní“. Celou dobu osobně nemám ráda, když věci nevycházejí jsem opravdu vnímala Boží blízkost a hodpodle plánu. Vždycky mě to velice znervóz- ně jsem přemýšlela o svém postoji k Bohu ní. Tentokrát jsem však „nevyšilovala“ a při a lidem... Velice se mě dotýkalo, že i když startu letadla jsem byla schopná pouze dě- sbor v Granadě zahrnuje vzdálené stanikovat Bohu, že mi umožnil se na tuhle ces- ce, lidé v něm se znají a jejich vzájemné tu vůbec vydat. vztahy jsou velmi vřelé. Jejich vřelost jsme Jsem také vděčná Kylie (profesionální americká volejbalistka), u které jsem v Granadě přespávala. Mohla jsem vidět, jak z jejího života vyzařuje hluboké poznání Boží lásky a Božího přijetí. Z tohoto poznání, za které se modlila každý den, pak plynula i její radost a láska ke ztraceným lidem. Jak v Granadě u Daniela Palmy, tak v Malaze u Eduarda Sosy nám zdůrazňovali, že nemůžeme říkat, že někde je to lehčí a někde těžší pro evangelizaci, ale „všechno je přece možné tomu, kdo věří“! Neviděli jsme nějaké supermoderní a technicky propracované evangelizace. Viděli jsme ale Bohu oddané lidi, ochotné k obrovským obětem časovým i materiálním, duchovně bojující, milující a spoléhající se na Boží moc. Zdeňka Mrkvičková měli možnost zažít i na vlastní kůži. I když všichni kromě pastora a jeho ženy mají vlastní zaměstnání, věnovali nám spoustu času, aby nám přiblížili způsob své práce. Mohla jsem vidět, že to, co hlásají, také žijí! Děkuji Bohu za možnost poznat nové lidi, kterým jejich srdce hoří pro evangelizaci a mohli mě motivovat do nových věcí. Děkuji také všem, kteří mě jakýmkoli způsobem podpořili na této cestě. Věřím, že věci, které jsem tam mohla prožít, využiji v budoucnu v mé službě Bohu. Marie Tesárková (studentka VOŠMT) Recepty na probuzení - Španělsko 2007 • láska k Bohu + láska k lidem + věrnost • Kdo nepracuje pro Pána, jen přináší práci • Měj mentalitu řidiče, ne spolujezdce. Řiv malém + tvrdá práce + duchovní boj ostatním. dič musí být vzhůru, v činnosti, v pozoru, zatímco spolujezdec pospává. • Pouliční evangelizace se zdají málo účin- • Nepracuj v zaměstnání za peníze, ale pro né, ale když není církev na ulicích, nežije. Boha. Nestěžuj si na nízký plat, pracuj • Když se někdo obrátí, snaž se jej chránit Když církev evangelizuje na ulicích, Bůh od lenochů, kterých se občas ve sboru nad rámec svých povinností; křesťan nedo ní přivádí lidi odjinud. závisí na penězích, ale na Bohu, všechno pár najde. Naučí se být aktivní na Božím děláš pro Boha, on se o tebe postará a zadíle a budou práci pro Boha brát jako vý• Pro svobodné: nehledej člověka s vlastměstnání se ti nestane rutinou. sadu. nostmi a zralostí, kterou mají čtyřicátníci, u člověka, který má dvacet. Dívej se na • Nejlepší způsob, jak zabránit, abychom • Proč někdy musíme jezdit sloužit tak dacharakter, který se může rozvíjet. milovali peníze, je rychle je dávat dál na leko? Jestliže sloupy stavby jsou od sebe Boží dílo. hodně daleko, tak bude stavba opravdu • Děti mohou evangelizovat od tří let a roveliká. zumějí duchovnímu boji. • Vypni svůj mobil a připoj se na Boha. Zapsáno z poznámek studentů. 9 ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Španělska Rozhovor s Radkem Smetanou načerpat, vidět, ale i předat (pouliční evangelizace). Myslím, že každý z nás si odnesl z výjezdu mnoho podnětů. Uvažuje škola podobné výjezdy uspořádat i v budoucnu? Ano. Znovu bychom chtěli studentům nabídnout podobný výjezd. Tým byl totiž složen z dobrovolníků, kteří si byli vědomi, že úsilí a finance vložené do výjezdu, budou značné. Celý školní rok se připravovali po stránce jazykové (kurs španělštiny), obsahové (nácvik evangelizačních programů, španělských písní, videoprezentace atd.) i duchovní (modlitby za zdárný průběh výjezdu) a také usilovně šetřili, resp. sháněli případné sponzory. Celý výjezd totiž vyšel na zhruba 8 500 Kč na osobu. Tímto bych chtěl zároveň i poděkovat všem sborům Viděl jsi, že se to podařilo? i jednotlivým dárcům, kteří se na financováJak vyplývá z předchozí odpovědi, ano. ní výjezdu podíleli. Měli jsme otevřený účet A řekl bych, že beze zbytku. S naším deseti- na podporu výjezdu, na kterém se sešlo 13 členným týmem jsme během deseti dní ura- 000 Kč, mnoho studentů také podpořily jezili více než 1000 km, navštívili řadu měst, jich vlastní sbory příspěvkem na osobní nádívali se, naslouchali, ale i pracovali. Sbor klady spojené s cestou. Všem tímto děkuji, nás přijal vynikajícím způsobem, věnovali neboť bez vaší podpory by byl výjezd těžko se nám klíčoví lidé, vedoucí. Snažili se nám zvládnutelný. Zároveň mám naději, že tato vytvořit prostředí, abychom mohli co nejvíc investice do studentů nebyla marná. protože jsem sám několikrát v Argentině byl). Mohli jsme totiž vidět argentinskou práci v rámci evropského kontextu. Je přece jen rozdíl mezi těmito dvěma kontinenty. Společným jmenovatelem na obou stranách oceánu je však usilovná práce a růst. K obojímu jsme snad trochou přispěli i my. Jak už jsem řekl, výjezd nebyl pouze studijní, ale i misijní. S týmem studentů jsme sloužili i na ulicích a v parcích jednotlivých měst (Granada, Malaga, Almuňecar, Almería) a zažili i několik obrácení. Posloužili jsme i na nedělních bohoslužbách. Radek Smetana R adku, jaký byl záměr misijního výjezdu? Výjezd bych mohl nazvat studijním a misijním zároveň. VOŠMT už několik let pořádá misijní výjezdy, doposud povětšinou na Ukrajinu. Tentokrát jsme se rozhodli zvolit jinou destinaci. Již dlouhou dobu totiž u nás slýcháme o argentinském probuzení. Několik našich pastorů, včetně biskupa stávajícího a budoucího, v Argentině bylo a mohli toto probuzení – ale spíš úsilí, které za ním stojí – vidět v akci. Jako škola nejsme ještě tak bohatí, abychom své studenty mohli posílat do Latinské Ameriky. Přesto jsme chtěli, aby se studenti s nějakým podobným prostředím mohli seznámit. Na minulé pastorálce s Jorgem Garcíou, asistentem pastora Guillerma Preina, jsme dohodli následující plán: studenti navštíví španělskou Malagu, kde působí argentinský misionář Daniel Palma, a seznámí se s jeho sborem. Ten vznikl misijním působením sboru G. Preina ve Španělsku, je to sbor rostoucí, dynamický, rozkládající se na území cca 200 km (s nejvzdálenější stanicí v přímořském městě Almería) s členskou základnou okolo 500 aktivních lidí. V určitém smyslu jsme měli výhodu oproti těm, kdo navštívili Argentinu (to říkám, Najeli jsme 1200 km Pomeranče rostly i na ulici 10 ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Rumunska Rumunsko Misijní výjezd do Rumunska P 14. – 22. dubna 2007 rvní dojem, který se nás zmocní při o sbory ve vesnicích Derna, Bajaš, Harasov, návštěvě jakéhokoliv města nebo Bodonoš a jiné. země, je pocit jedinečnosti, který vyVe spolupráci se Štefanem Gaidošem, plývá z polohy, architektury a historického pastorem sboru v Novom Meste nad Vávývoje. Toto, pravda kromě osobních před- hom (ACS), který nás na těchto cestách stav, poznamenalo i Slováky, žijící v Ru- doprovázel, jsme postupně získávali správmunsku, a to nejen vnější formou, ale i ži- ný a úplnější pohled na lidi, kteří tady žijí. votní tradicí jejich obyvatel. Zajímavý byl postřeh bratra, který řekl, že Tito lidé byli vždy těsně spjati s půdou je nutno modlit se za ducha víry, odvahy, a pastvinami, které jim dávaly chléb a mlé- jednoty a žehnání, aby se mohlo něco novéko, s bohatými lesy, loukami a potoky a čis- ho vytvářet. Se vstupem Rumunska do EU O tom, jaký výjezd doopravdy byl a jatými prameny, poskytujícími jim teplo do- se situace značně mění. Zdejší církev a jemova a obživu. Byli a jsou to lidé, jejichž jí vůdcové si uvědomují potřebu investovat ké dojmy na nás zanechal, se můžete dovíra, láska, pohostinnost, ochota a oběta- zvláště do mladých lidí, aby bezhlavě neu- číst v dalších článcích. Jsou to nezapomevost je přirozená a vychází z jejich vztahu tíkali za vidinou „lehčího“ života do ciziny, nutelné vzpomínky, které budou přetrvávat a lásky k bližnímu a Bohu. ale aby jejich služba spočívala v jednodu- v naších myslích po mnoho let a vám můKdyž se člověk o samotě zamyslí nad chém a opravdovém žití a bytí, a tak se sta- žou přiblížit atmosféru, která na této cestě vládla. Osobně jsem velice vděčný Bohu sebou, nad kořeny svého původu, vlastní la vzorem pro ostatní. identity, musí současně hledat i odpověď. Příprava na misijní výjezd probíhala na za to, že i tento výjezd pomohl studentům Tato by měla odhalit, jací jsme byli, jací biblické škole již několik měsíců před sa- rozšířit obzor v tak důležité oblasti, jakou jsme, odkud jsme přišli, ke komu patříme motným výjezdem. Studenti byli aktiv- misijní práce bezesporu je. Drazí bratři a sestry, těm z vás, kteří a kam směřujeme. ní a zorganizovali několik modlitebních Tuhle otázku si kladli všichni, kteří se a pracovních setkání. Nácvik programu, jste věděli o našem výjezdu do Rumunska misijního výjezdu do Rumunska zúčastnili. jako jsou scénky, pantomima a chvály, byly a modlili jste se za nás nebo jste nás finančByli to studenti Monika Packová, Jan Cichý, nacvičovány s nadšením. Studenti se již ně podpořili, bych chtěl tímto poděkovat. Jana Papoušková, Jiřina Gabrielová a Chris- v tomto předvýjezdovým obdobím ukázali Prožívali jsme nádherné chvíle a věřím, že tian Polacec. Spolu se svým učitelem Vla- jako jednotný tým. Slovo, které nás oslovilo jsme v Rumunsku nebyli naposledy. Věřím, dimírem Rafajem a Bohuslavem Cupalem, a provázelo na cestě, je verš z proroka Iza- že tato zkušenost bude odrazovým můstpastorem sboru v Hodoníně, jsme navští- jáše 55,12a „S radostí vyjdete a budete vedeni kem pro všechny zúčastněné. vili oblast Oradey, kde žije početná skupi- v pokoji“. Z Boží milosti je to jistým způsoVladimír Rafaj, na věřících Slováků. Konkrétně se jednalo bem nová cesta, na kterou nás On přivedl učitel VOŠMT a vedoucí výjezdu a bude vést dál. Rumunsko 11 ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Rumunska Rumunsko po 30 letech K dyž jsem slyšel o zamýšlené misijní cestě studentů VOŠMT do Rumunska, cítil jsem, že mě Duch svatý vede k tomu, abych cestu podpořil. Rozhodl jsem se tedy podpořit tuto službu, ať už pasivně (finančně), nebo i aktivně, což Vlado Rafaj jako vedoucí velmi rád přijal. Stal jsem se tedy součástí týmu, který jsem kromě Vlada neznal. Mým prvním úkolem bylo sehnat auto pro devět lidí s tím, že budu i řidičem. To se mi díky Pánu podařilo a za velmi výhodných podmínek jsem měl ho Peugeotu i řešení problémů, které by se mohly vyskytnout. Jako tým jsme se modlili za ochranu pro celou cestu tam i zpět. Stupřislíbený dvanáct let starý Peugeot, který denti ještě měli malou generálku v neděli měl být ideální pro naši cestu. dopoledne u nás ve sboru a po obědě jsme Auto jsem převzal den před naší cestou vyrazili. Hned po přejezdu slovenské hrania musel ho připravit, což mi zabralo skoro ce nás v Kútech zastavila hlídka policie. To celou sobotu. Nebylo vše stoprocentní, jak nás ještě více motivovalo k modlitbám, ale bych si představoval, jenže kdo by nám auto vše bylo OK. Žádná pokuta, závada, v nepůjčil jen za pohonné hmoty? Vše má něja- děli večer před půlnocí jsme byli na místě kou cenu a my se rozhodli neinvestovat do a rodina pastora v Bodonoši nás ještě stihla pohodlí, ale ušetřené peníze spíše věnovat pohostit a ubytovat. navštíveným místním sborům. Byla to ale Na druhý den se před námi v paprscích také od začátku cesta víry. Věřili jsme, že slunce objevila krásná, zelená, kopcovitá Pán má ve svých rukou technický stav naše- krajina. Tam jsme měli sloužit a povzbudit místní skupiny slovensky mluvících křesťanů, jež žijí kolem dokola v několika vesnicích. Já to prožíval možná o to horlivěji a nadšeněji, protože v roce 1944 se tu narodila moje matka. Před 60 lety, po druhé světové válce, odtud přišla první vlna odlivu Slováků zpět do Československa, další přišla po roce 1989 a další přichází nyní v roce 2007 po vstupu Rumunska do EU. Je to tu opravdu znát. Mnoho práceschopných mužů je pryč, v rodinách chybí otcové, ve sborech služebníci, na domech se nedělá údržba atd. Je tu ale dost mládeže a starších lidí, které jsme přijeli oslovit, povzbudit a podpořit. Je zde potřeba zasévat lásku, naději a nové vize pro mladé, aby se jen tak nenechali odvát pod tlakem dnešní doby. I zde je potřeba žít a pracovat pro Boží království. Je tu mnoho nejen těžké fyzické práce, ale také práce duchovní. Kdo zde zůstane? Kdo jim pomůže? Kdo je podpoří? To byla, je a myslím bude naše práce tam. Po celý týden jsme se setkávali s opravdu upřímnými, otevřenými a velmi pohostinnými křesťany. Sdíleli se s námi s tím, co mají, a to opravdově a s velkou radostí, jež byla námi vnímána jako radost z Ducha, jak je psáno v Římanům 14,17. Nezáleželo na tom, co jsme pili a jedli, ale to, co jsme zakoušeli v pokoji a lásce Boží. Sloužili jsme v rodinách, oni také nám, sloužili jsme místní mládeži, pomáhali v praktických službách, což je zde účinnější než mnoho slov. Zdejší místní lidé nás sledovali a ptali se někdy nahlas: „Čo sú to za ľudia?“ Myslím, že to bylo to pravé. Nebylo to kvůli barvě pleti, ale pro naše svobodné rozhodnutí sloužit. Vážím si našich studentů z biblické školy, byli opravdu skvělí a jedineční, jakoukoli službu brali vážně a obětavě, získali si tak mé srdce a uznání. Přeji jim mnohé Boží požehnání v jejich další službě, ať bude jakákoli a kdekoli. Jednou z našich aktivit bylo přesadit stromky, 12 ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Rumunska které stály na místě, kde má stát v budoucnu modlitebna. Věřím, že nám Pán dal i obrazně založit něco, co má do budoucna růst, co budeme moci i zalévat a jednou tam možná najdeme i stín odpočinutí a společné radosti. Bůh je úžasný a opravdu věřím, že nám všem otevřel srdce pro misii, která je mnohým požehnáním pro každého jednotlivce, sbor i církev, ve které sloužíme a žijeme. Před třiceti lety jsem tam byl s rodiči jako mládežník a turista, nyní mě tam Pán poslal jako služebníka, za což jsem mu opravdu vděčný. Je skvělé vědět, že Bůh s námi počítá a má s námi originální plán. Chce to jen nebát se a udělat kroky víry, na které On vždy odpoví. Závěrem chci jen krátce říci, že musíme počítat i s překážkami, vše něco stojí. Můj pobyt v Rumunsku byl doprovázen špatnými zprávami z domova. Zdravotní stav našeho syna Timoteje se během našeho pobytu zhoršoval a v den našeho příjezdu měl sanitkou odjet s manželkou do Motola. Prožíval jsem vnitřní boje a napětí. To ještě narostlo, když jsme na zpáteční cestě měli v Maďarsku technické problémy s autem, které nebylo možné již na místě opravit. Byla to pro všechny zkouška víry v praxi. Po pěti hodinách čekání u benzínové stanice jsme se ale dočkali dvou aut, která nás přivezla v šest hodin ráno domů a já se mohl s Timem a Erikou rozloučit a požehnat jim. Za hodinu pak pro ně přijela sanitka. Věříme, i když všemu nerozumíme, že Pán má vše pevně v rukou. Služme mu. Bohuslav Cupal, pastor AC Hodonín U nás doma J menuji se Kristián Poláček a jsem stuVe středu jsme natírali lavice a stoly dentem biblické školy v Kolíně. Jsem ochranným lakem, uklízeli prostor (opět původem z Rumunska. Osobně jsem brigáda) pro tábor křesťanské mládeže, ktebyl velmi nadšen z toho, že škola organizo- rý se tu každý rok koná. vala právě výjezd do Rumunska. Měl jsem Další den jsme projížděli další vesnice, příležitost být mezi rodinou a mezi kamará- za které jsme se modlili a žehnali jim, aby dy. Byl jsem nadšen z toho, jak Bůh pracuje je Pán probudil. Doufám, že se tak jednou v jiných podmínkách, než které jsou v Čes- stane, že Bůh skutečně otevře dveře milosti ké republice. dokořán – myslím, že je tomu velmi blízko. Naše služba u nás byla následující: Večer jsme se účastnili setkání zdejší mláPrvní dne jsme chodili po naší vesnici, deže, kde se sešlo přibližně 30–35 mládežměli jsme příležitost seznámit se s jinou níků, z toho pět z katolické církve. Velmi kulturou a jinými lidmi. Mezi ně patřila jsem tam vnímal přítomnost Ducha svatéi rodina Lakatošových, kteří se o nás celou ho. Byl to skutečně požehnaný večer. Už se dobu starali, co se týče jídla. Je to velmi po- těším, až znovu přijdu nazpět, abych je požehnaná rodina. vzbudil v následování Pána. V úterý jsme byli navštívit křesťanské roMěl jsem možnost více poznat ostatdiny, které žijí vysoko na kopcích. Byli veli- ní studenty biblické školy, jsou jako moje ce rádi, že jsme je navštívili a velice dobře rodina. Už se těším, až znovu přijdou do jsme si s nimi popovídali. Takto jsme strá- Rumunska – opět povzbudit moje bratry vili skoro celý den, jen ke konci dne jsme a sestry v Kristu. ještě uskutečnili malou brigádu. Práce nám šla od ruky. Christian Polacec 13 ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Rumunska Výjezd do Rumunska mýma očima M ožnosti zúčastnit se týdenního misijního výjezdu do Rumunska jsem využila i já. Jela jsem tam s cílem podílet se na Božím díle, učit se sloužit, poznat tamní životní poměry i vidět něco z rumunské přírody. Adaptace na podmínky místních slovenských vesnic proběhla v mém případě velmi rychle. Jako správný vesničan a milovník přírody jsem se mezi starými chalupami, dobytkem, poli a zalesněnými kopci cítila N jejich znalost Písma a hluboká víra byly pro nás povzbuzením. Příkladem opravdovosti byl jeden bratr, který prý během první bohoslužby, kterou navštívil, byl tak zasažen evangeliem, že měl od slz mokrou košili odshora až dolů. S nadšením nám vyprávěl jako ryba ve vodě. Pohled na zelenou pas- své svědectví o následující radikální promětvinu se stádem koní a zalesněnými kopci ně svého života. v pozadí byl po měsících plných převážně Co se naší služby týče, nejvíce se mi líučení a pobytu ve městě pohlazením pro bila čtvrteční mládež. Probíhala v poměrně mou duši. malé, ale zato útulné vesnické světnici, kde Život zde plyne svým klidným tempem. se sešlo kolem třiceti mladých. Celý proVypadá to, jako by každý měl na všechno gram byl na nás studentech. Připravili jsme dost času. Lidé jsou velmi pohostinní a vždy si chvály, svědectví, scénku a krátké slovo ochotní dát se s vámi do řeči. Při rozhovo- zakončené výzvou. Atmosféra byla uvolněrech s některými staršími letničními bratry ná a užili jsme si i legraci, ale největší radost jsem měla pocit, že jsou to „chodící Bible“ – jsem měla z Boží přítomnosti. Mnozí si přišli pro modlitbu, obnovili své rozhodnutí Bohu sloužit, přijali od něj konkrétní slovo do své situace a někteří také prolili hojně slz. Bůh tu měl připravenou půdu. Z tohoto večera jsme odcházeli opravdu povzbuzeni a posíleni. Říkala jsem si: Kdybychom tak měli takové mládeže i v naší stanici... Celá akce pro mne byla přínosná v několika ohledech. Znovu jsem si uvědomila, že člověk může dát jen to, co sám má. Když jsem viděla horlivost některých mladých křesťanů, byla jsem zahanbená. Zároveň jsem si ale přivezla nové nadšení a touhu Bohu sloužit. Všichni jsme si ověřili, jak funguje Boží matematika – přijeli jsme dávat a sami jsme byli obohaceni. Musím říci, že výjezd byl podařený. Samozřejmě vše nebylo vždy růžové (např. potíže s autem, na některé věci jsme mohli být lépe připraveni...), ale plusy dalece přesahovaly mínusy. Kdybych měla příležitost jet znovu, ráda bych jí využila. Monika Packová Žehnání z vrchu áš výjezd do Rumunska byl alespoň pro mne velice silným zážitkem. Do této země jsem se dostal poprvé a jsem rád, že zrovna při takové příležitosti. Rumunsko je krásná země – padlo plno falešných přestav, které my „zápaďáci“ často máme. Ať už o kulturní úrovni nebo o prostředí. Ač jsem již dříve měl možnost vidět nějaké fotografie (které se mi líbily, ale nebylo to nic až tak zvláštního), osobní přítomnost se nevyrovná ničemu. Jaká to byla změna! Vzduch, stromy obalené květy, přívětiví lidé… Vedle všech ostatních zážitků, jako návštěva charismatické mládeže, výlet do kopců, nedělní shromáždění apod. mě zasáhlo jedno zvláštní setkání. Jako neoficiálně ustanovený fotograf výpravy jsem měl být neustále na místech, kde se něco děje a pořizovat snímky. Fotografování mě velmi baví a já byl jako ryba ve vodě. Zpočátku jsem měl sice obavu o nedostatek paměti digitálního fotoaparátu, ale díky místním a díky prozřetelnosti jedné studentky (ještě jednou díky!) jsem mohl původní omezení překročit téměř třikrát. Prostoru k focení bylo tedy požehnaně a já se mohl věnovat i jiným tématům. Během sobotního odpoledne, kdy probíhala mládežnická sešlost v obci Bajaš, jsem se vydal na nedaleký kopec, abych pořídil nějaké záběry krajiny. Jak jsem stoupal vzhůru, stoupalo ve mně vědomí Boží přítomnosti. Zpočátku jsem si toho jakoby ne- 14 všímal, ale bylo to tak silné. Odložil jsem tedy foťák a s výhledem na krajinu jsem se začal modlit. Najednou jsem si uvědomil, jak moc Bohu na tomto kraji záleží a jak moc lidi, kteří zde žijí, miluje. Naprosto spontánně jsem začal žehnat a chválit Hospodina. Připadal jsem si jako prorok, který z vrchu žehnal Izraeli: a on pronesl svou průpověď: „Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže jasnozřivého, výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž mívá vidění od Všemocného; když upadá do vytržení, má odkryté oči. Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli! Rozprostírají se jako úvaly, jako zahrady nad řekou, jako vonné stromoví vysázené Hospodinem, jako cedry při vodách. Z jeho věder se řinou vody, jeho símě je hojně zavlažováno, jeho král bude vyvýšen nad Agaga, jeho království bude povzneseno. Bůh, který ho vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců. Zhltne pronárody, své ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Rumunska protivníky, rozhryže jim kosti, protkne je svými šípy. Stočil se a lehl jako lev, jak lvice. Donutí ho někdo, aby povstal? Kdo ti bude žehnat, buď požehnán, kdo tě bude proklínat, buď proklet.“ (Nu 24,3–9). Sám jsem z toho měl takovou radost, že pro Boha není ani ta nejzapadlejší vesnička, kterých musejí být v Rumunsku tisíce, tak zapadlá. Ale kde je Boží lid, tam se Bůh skrze něj oslavuje. V Bajaši nevyjímaje. Toto setkání mě motivovalo k dalším 15 modlitbám za Rumunsko, které trvají až doteď. Děkuji Pánu, že mi dal možnost být na tomto výjezdu, za to všechno, co jsme mohli dát a co jsme sami přijali. Jan Cichý ŽIVOT V KRISTU Misijní výjezd do Rumunska Srdečné pozdravy z Rumunska T a malinká část Rumunska, kterou jsme za těch pár dní mohli poznat, byla velmi krásná: Rozlehlé roviny polí a pastvin se střídají s oblými kopci, které pak mezi sebou svírají údolí a údolíčka. Vše pokrývá jasně zelený koberec osik, habrů a buků, který oživují rozkvetlé koruny divokých třešní a hrušní. Zastihlo nás tu jaro v plném proudu. Prostě nádhera! Z kopce nad Bodonošem je možné zahlédnout v údolí mnišský klášter a další malé vesnice v okolí. Po prašné lesní cestě, kde stojíme, občas projede gazík nebo koňské spřežení. Za chalupami na stráni se pase koza s kůzlaty, strakaté prasátko se tam „bahní“ v potoce, a když jdete v Bodonoši po ulici, můžete potkat malé stádo koní, jak jde na pastvu... Bydleli jsme v rodině místního pastora. Byli to velmi milí, vlídní a pohostinní lidé. S naším příjezdem se rodina Lakatošových rozrostla z pěti na dvanáct lidí, a to není jen tak. Sestra Hanka to ale zvládla skvěle a nám všem moc chutnalo, bylo nám tam dobře, no jako doma. Obyvatelé vesnice a okolí donedávna pracovali v dole na lignit. Důl ale zavřeli a lidé přišli o práci. Každodenní dojíždění do města je velmi zdlouhavé a vyčerpávající. Stav silnic k tomu velmi přispívá. Mnoho demotivovaných mladých lidí radějí odchází za lepší prací a životem do zahraničí – do Itálie, Španělska. Staří zůstávají a pokud je mladí nepodporují ze zahraničí, což prý se stává velmi zřídka, žijí velmi chudě a opuštěni. Odcházejí také křesťané, mnozí z nich potom financují stavby modliteben ve svých sborech. A jak nám vyprávěli místní, mnoho křesťanů doplatilo na vidinu „lepšího“ života a v cizině přišli o manželství i o víru. Jeden celý den jsme si vyhradili na návštěvy rodin místních křesťanů na „Petríši“. Narozdíl od Bodonoše, kde jsou malé chaloupky pěkně u sebe, na Petríši jsou rozesety po kopečcích sem a tam. Lidé, kteří tu žijí, jsou většinou velmi přátelští a pohostinní i k cizím lidem. Přítomnost našeho spolužáka Kristiána, kterého tam všichni dobře znají a mají rádi, nám přece jen otevírala dveře do domu ochotněji a bez větších obav. A tak se představovalo, vyklá- mila jsem si, že tuhle milou sestru dnes možná vidím poprvé a také naposledy (tady na zemi), ale dojdu-li z Boží milosti, tak se v nebi shledáme. Ta naděje, jako by se v té chvíli zhmotnila a byla ve mě a všude kolem. dalo, vzpomínalo, pilo (jen minerálka a voVyřizujeme vám všem srdečný pozdrav da), zpívalo, modlilo, fotilo, loučilo a šlo se ze sborů v Bodonoši, Bajáši a Harasova. zase dál... Zároveň vyřizujeme i prosbu za modlitby, Jedna stará věřící paní, která už dlouhé aby mladí lidé přestali utíkat na západ, ale roky nemůže chodit, byla velmi potěšená s odvahou a Boží pomocí čelili neutěšeným naší návštěvou. Když jsem jí podávala ruku podmínkám a budovali svou zem. na rozloučenou, začala mi ji líbat. UvědoJiřina Gabrielová 16 ŽIVOT V KRISTU Izrael Obnovený bombový útok na , palestínsku biblickú spoločnost v meste Gaza V noci na nedeľu bol výbuchom bom- ska spravodajská agentúra Ma’an referuje by ťažko poškodený knižný obchod o dalším útoku na jednu internetovú kaviapalestínskej biblickej spoločnosti reň na západ od Gazy. (PBS) v meste Gaza. Nikto pri tom nepriV tejto svislosti poukazuje Ma’an na ďalšiel o život. šie podobné útoky na asi 30 internetových Pracovníci Biblickej spoločnosti oznámili, kaviarní a hudobných obchodov, ktoré pože okolo 2.00 hodiny v noci bolo aktivované núkali „popovú“ hudbu. Ynet oznamuje, že poplašné zariadenie. Najprv si mysleli, že málo známa skupina „meč pravdy“ prevzato je chybný alarm, ale potom hlásili suse- la zodpovednosť za výbuchy, pri ktorých dia, že pred vchodom do obchodu vybuch- vznikli bez výnimky iba vecné škody, ale nila bomba, ktorá silne poškodila obchod aj jaká osoba nebola poškodená. niekoľko susedných budov. Štyria pracovníci Biblickej spoločnosti sa vydali okamžite na cestu do obchodných miestností PBS bezprostredne pri Palestínskom námestí v centre mesta Gaza. Kým tam došli, bola tam už polícia aj zástupcovia médií. V nedeľu ráno miestne televízne vysielačky, izraelská televízia a arabské rozhlasové vysielačky Al-Džazíra informovali o udalosti. Od posledného útoku na tento pozemok v meste Gaza vo februári 2006 najala PBS jedného nočného strážnika. Na okamžité telefonické volanie vedúceho PBS však neodpovedal. Ako sa neskoršie ukázalo, okolo polnoci bezprostredne pred útokom, požiadali ho nejakí „okoloidúci“, aby im pomohol potlačiť nenaštartované auto. Pri tom mu zozadu navliekli cez hlavu vrece, zbili ho a odviezli na vzdialenejšie miesto, potom ale po niekoľkých hodinách prepustili. Bombovému útoku v roku 2006 predchádzali vyhrážky na letáčikoch. V týchto boli označované aktivity PBS (člena Svetového zväzu Biblických společnosti) označované ako „rozširovanie antiislamskej náuky“ a ako „akcie evangelistických križiakov, podporovaných západnými križiakmi“. Vtedy bol obchod PBS v pásme Gazy raz zatvorený asi na dobu 6 týždňov. Tentokrát prišiel útok celkom neočakávane. Polícia sa ujala týchto informácií, ale doteraz nikto nevie, kto stojí za týmito útokmi. Webová stránka izraelského spravodajstva Ynet uverejnila výroky palestinských bezpečnostných úradníkov, ktorí sa nazdávajú, že za tento úder je zodpovedná určitá „mravná polícia“ islámských extrémistov. Ynet podáva správu, že tej istej noci zničili dva ďalšie bombové výbuchy dve internetové kaviarne v Gaze, zatiaľ čo palestín- 17 Obchod PBS v meste Gaza bol otvorený v marci 1999 v rámci spoločného projektu s misijnou spoločnosťou „Open Doors“. Palestínska biblická spoločnosť, ktorej hlavné sídlo je vo východnom Jeruzaleme, udržuje ďalšie podobné centrá v Bir Zeit pri Ramalláhu a v Nábluse. Stredisko PBS v Bir Zeit, udržované pod menom „Living Stones“ (Živé kamene), padlo už v novembri 2005 za obeť požiarnemu útoku. © Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP přeložil Prof. Ing. Ludovít Višnyi CSc. www.israelnetz.de 15. 4. 2007 Pripojené obrázky poškodených objektov dalo k dispozícii stredisko PBS v meste Gaza. ŽIVOT V KRISTU Ze života církve Konference pro manželské páry V e dnech 30. až 31. března jsem se se svou manželkou Ajou zúčastnil konference pro manželské páry. Na následujících řádcích bychom se s vámi chtěli podělit o to, co nás zaujalo ze svědectví bratra Milouše Slabihouda a jeho manželky Vlasty. Bratr Milouš Slabihoud poukázal na to, že rady pro manželství bychom neměli čerpat z odborné literatury sexuologů a psychologů, ale ze Slova Božího, kde je mimo jiné zapsáno, že muž je hlavou ženy, ale ne diktátor, žena je pomocnice muže, ale ne služka nebo otrokyně. Muž je odpovědný za ženu i děti před Bohem. Má vést ženu a děti svým příkladem k lásce k Pánu Ježíši Kristu a ke službě Bohu z této lásky vycházející. Pro budování dobrých vztahů v rodině bratr řekl, že není možné chtít přizpůsobovat druhé k obrazu svému, ale nechat svobodně rozvíjet vztah dětí i manželky k obrazu Božímu, ne k obrazu svému. Měla by být zachována tolerance svobody konání v rámci Boží vůle v našich životech, je nutným aspektem radostných a pokojných vztahů mezi manžely. Ne silou ani mocí, ale Duchem svatým (Zachariáš 4,6). Bratr prožil část svého manželství bez Boha, přestože byl svou matkou, která milovala Pána Ježíše Krista, veden ke Kristu. Dlouhá léta se ale nevydal Pánu cele, proto jej Pán Bůh pozvolna vedl těžkými životními zkouškami. Velký zlom v životě bratra Milouše i jeho manželky Vlasty nastal, když byli oba pozváni svojí dcerou Evou do Apoštolské církve 1. sboru v Praze, kde v prosinci roku 1991 přijali Pána Ježíše Krista bratr s manželkou a její maminkou. 5. služby ve smyslu sloužit jeden druhému v rodině. Závěrem této pasáže bylo řešeno: „Děti nám poskytují to, co samy rády dostávají.“ Když uděláme nějakou chybu, nestyďme se dětem omluvit. Dále by měli rodiče učit Zvláště mě zaujala stať o jednotě manže- děti ctít autority. Například děti pozorují, lů při výchově dětí. Sestra Vlasta podotkla, jak se rodiče chovají k babičce a dědečkovi. že jestliže v něčem nemáme jednotu, je třeba se obrátit o pomoc k Bohu. Svědectví bratra Milouše a sestry Vlasty Velmi důležitá je láska. Pokud dítě nepo- nás povzbudila, protože oba měli příklad ve cítí, že jej rodiče milují, žádný rodičovský svých rodičích, jak milovat Pána Ježíše Krispřístup na něj nezapůsobí, jak by měl a mo- ta nejen slovy, ale vztahem jednoho k druhl. Bude-li se dítě cítit milováno, vyroste hému uvnitř rodiny, kde jeden druhého zná z něho zdravý dospělý člověk. nejlépe. Zde se prokazuje, jak opravdu plníVelmi zajímavá byla pasáž o pěti základ- me to, co od nás Pán Ježíš očekává. ních jazycích lásky. Jsou to: 1. slovo ujištěAja a Roman Hejnovi ní, 2. pozornost, 3. tělesný kontakt, 4. dárky, AC České Budějovice Naše manželství: Boží plán nebo omyl? Sestra Vlasta pak zdůraznila, že právě rodina je místo, kde má dítě poprvé slyšet o Bohu. Zde děti dostávají od matky lásku a něhu a v otci pak mohou nalézat ochránce matky i ostatních členů rodiny. Sestra Vlasta anželství – téma, o kterém jsem v několika bodech shrnula, jak by měl vypauž hodně slyšela a stále se s ním dat dobrý otec: například je iniciativní, ukasetkávám i proto, že mimo práci zuje, že ho zajímají všechny stránky života v církvi pracuji i v poradně pro ženy a dívky. dětí, zapojuje děti do rozhovoru, s menšími Přesto jsem do Kolína jela s tím, že nechat čte knížky a vypráví i o svém životě, hraje se v této oblasti povzbudit ve víře je stále si s dětmi, předává jim svoje hodnoty: víru aktuální. v Boha, pracovitost, poctivost atd. BezpodPáteční večer po skvělých úvodních chvamínečně děti miluje. To znamená: „I když lách byl v režii bratra biskupa a jeho ženy. nejsi úplně dokonalý, mám tě pořád rád.“ Poselství bylo jasné a jednoduché a já jsem M 18 si znovu uvědomila, že opravdu všechno, co pochází od Boha, je takové. Jen nepřítel se nám často snaží tu Boží jednoduchost zastřít svou lží a pochybnostmi. Sestra Maňka promlouvala k srdci především nám, ženám. Ať už jsme se vdávaly jako křesťanky nebo nevěřící, Bůh je velmi citlivý na to, aby byla dodržena smlouva. On nás znal už před tím, než jsme poznaly my jeho, a jeho moc je dostatečná na to, aby za- ŽIVOT V KRISTU Ze života církve, Recenze Historie letničního hnutí VI. bránil sňatku, pokud by nebyl v jeho plánu s naším životem. Takže ze strany ženy očekává jedinou věc – aby přijala svého muže sem si jistý, že všichni, kdo si výše jme- vytrvale modlili. Jejich jména dnes již nejako toho, kdo je v Božím plánu i s jejím žinovanou knihu zakoupili, nelitova- známe a oni sami se většinou viditelného votem. Není možné mít blízké obecenství li peněz ani času, který nad ní strávili. výsledku svých modliteb nedočkali, ale jiss Pánem a přitom se v srdci zlobit na svého muže a ukládat v něm všechny křivdy, jichž Ostatně tohle lze povědět o všech předchá- té je, že se Bůh k jejich modlitbám a posvěse dopustil. Žena může svého muže podpo- zejících svazcích obecně. Vím, že nejsem cenému, svědeckému způsobu života přiřit a povzbudit, aby se stával víc podobný zdaleka sám, pro koho byla jejich četba sku- znal!“ HISTORIE LETNIČNÍHO HNUTÍ tuto Kristu, ale také ho může svazovat tím, že tečným duchovním zážitkem. Naše pohledy se stále častěji upírají do skutečnost plně potvrzuje a nám by neměvidí svého manžela jako toho nižšího, kterému by ona chtěla ukazovat, jak se má správ- zahraničí, kde hledáme nové metody, které lo být zatěžko se k těmto principům vráně chovat. Nestavějme se tedy na místo Du- by měly přinést naší zemi duchovní probu- tit. V tomto směru je pro nás celý soubor cha Svatého – jen On může našeho muže zení. Není samozřejmě špatné nechat se po- o vzniku letniční církve na Slezsku, Moravě usvědčovat a ukazovat mu, co má měnit. vzbudit například tím, co se dnes děje v Ar- a v Čechách skutečnou výzvou. Nakonec nezbývá než poděkovat bratru Naším prvořadým úkolem je, abychom stře- gentině. Je však přinejmenším krátkozraké žily v čistotě své srdce a svého ducha a ne- nevidět, že i my v našich „malých“ českých Rudkovi Bubikovi jako autorovi i jeho spopodmínkách a poměrech máme z čeho čer- lupracovníkům za dobře odvedenou práci. smýšlely o svém muži negativně. Bratr biskup uvedl své slovo Příslovím pat a od koho se učit. Evangelista Billy Gra- Dílo, které tím vzniklo, přesahuje svým rozsahem, obsahem i poselstvím rámec toho, 19,4 – „Prozíravá žena je od Hospodina“. Co ham v jedné ze svých knih napsal: „Pokaždé, když jsme se snažili dopátrat nač jsme byli až doposud v naší duchovní když ale ta moje se nechová jako žena prozíravá? Je také od Boha? Na biblických pří- počátků velkých, menších i malých duchov- literatuře zvyklí. Nezbývá než doufat, že si kladech jsme si pak mohli uvědomit, že na- ních probuzení, a to jak těch současných, knihy najdou své čtenáře nejenom v řadách příklad ani Eva se vůči hadovi nezachovala tak i minulých, dobrali jsme se překvapivé- Apoštolské církve, ale i dalších církevních moc prozíravě. A přece to byla žena, kte- ho závěru: Na začátku těchto duchovních denominací. Pavel Dolejší rou dal Adamovi Bůh a ještě ke všemu pak obživení stáli jednotlivci, často lidé upouVeselí nad Lužnicí, sbor AC Čáslav k zodpovědnosti volá ne Evu, ale Adama. taní nemocí na lůžko, kteří se za probuzení Za Izáka problém výběru vhodné manželky vyřešil jeho otec Abrahám a Bůh se zřetelně přiznal k modlitbě Abrahámova služebníka. A přesto, že Rebeka později svého muže Co jsem prožil - Rudolf Bubik Izáka podvedla, věřím, že on nikdy nepochyboval, že je to žena, kterou mu Bůh dal. Podobně bychom mohli pochybovat o tom, Cena: 390,- Kč zda Lea byla tou správnou ženou pro Jákoba, když uvážíme okolnosti, za kterých si ji vzal i její těžký život, kdy byla pro svého muže vždy jen tou druhou. A přece – Ježíšův rodokmen se odvíjí od jejího syna, ne Nakladatelství Křesťanský život od syna milované Ráchel. Náš pohled na Pod Červenkami 504, 735 43 Albrechtice manželství se může zřetelně proměnit poTel.: 558 742 323, 558 711 436 znáním, že Bůh nám dal toho manželskéE-mail: [email protected] ho partnera, který je nejlepší pro Boží plán www.krestanskyzivot.com s naším životem. Nemusí se nám zdát ten nejlepší pro nás. Cílem našeho života však není mít se dobře, ale naplnit Boží povolání v našem životě. Lze toho druhého v manželství změnit? Změnit muže je možné jedině tak, že žena začne jednat biblicky a bude se podřizovat „Co jsem prožil“ svému muži. Nic víc. Stejně tak změnit ženu lze tak, že začne jednat biblicky muž a bude aneb recenze, při níž mi nateklo do bot ji milovat a obětovat se pro ni. Nic víc. ejsem historik, literát ani teolog se „namlsala“ obzvlášť II. a IV. dílem HistoJak jsem řekla už na začátku – je to na(– třeba to někdy doženu?), takže rie. Osobně se mě silně dotýkala svědectví prosto jednoduché, každý to může pochomá recenze bude čistě subjektivní o obyčejných (leč vírou neobyčejných) lipit. Proč jen nám k uvádění těch jednodudech a téměř jsem se vnitřně „zajíkala“ přechých biblických pravd do praxe tak často hodnocení, upřímné, jak jen budu umět. Byla jsem na tuto knihu (a že to není kvapením, jak otevřeně bratr biskup Rudek chybí víra? Lída Pohanková, žádný drobeček, má nefalšovaných šest Bubik mluví o událostech i vztazích, které AC Zábřeh set stran!) dobře připravena, jelikož jsem nebyly vždy právě růžové anebo kolik toho J Historie letničního hnutí VI. Historie letničního hnutí VI. N 19 ŽIVOT V KRISTU Recenze, Čtenáři píší měl odvahu „prásknout“ sám na sebe (rozumějte: otevřeně hovořit o svých slabostech). Vzhledem k současnému počtu členů církve je, myslím, nemožné, aby všichni důvěrně znali osobnost bratra biskupa, ale z jeho strany je k tomu učiněn velký krok právě sérií těchto knih. Těšila jsem se tedy na pokračování a nebyla jsem zklamána. Kniha začíná rokem 1974. Pro nás, početně silnou generaci narozenou po roce sedmdesát, tzv. „Husákovy děti“, a generace pozdější je kniha cenným zdrojem informací (a nebojte se, není to historická „suchárna“ k našprtání!) Jak jinak bychom se dozvěděli, kde jsou kořeny Apoštolské církve v Čechách, když jsme se tenkrát právě batolili s plenkou na zadničce a duchovně jsme ještě dlouho potom byli „na houbách“? Co předcházelo legalizaci naší církve? Ne každý má asi to štěstí prosedět mnoho rozhovorů u stolu s autorem knihy a zpovídat ho, jakže to tehdy vlastně bylo… Při četbě Historie „šestky“ prosedíte u stolu (vnucuje se mi slovo: virtuálně) při různých staršovstvech, návštěvách i jen tak u kávy mnoho času, jelikož právě tam si mezi sebou povídají jednotliví aktéři knihy o věcech, které zažívali, o trápení s úřady, o pronásledování, a také o chvílích, kdy mluvil, vychovával či zasahoval přímo Pán. Jde o šalomounské řešení, protože podrobný popis konkrétních událostí by vydal na slušný román barvitého detailního textu. Na druhou stranu nevím, zda stručné konstatování věcí během rozhovoru nepůsobí na čtenáře místy suše a zda docení mnohé podivuhodné Boží zásahy (napadá mě však paralela s Biblí, která také události shrne pár slovy a nenamáhá se v prvním plánu hnout našimi emocemi). Na druhou stranu najdete v knize též velmi čtivé pasáže, které se čtou jako detektivka, a i médii či literaturou „zhýčkaný našinec“ je zhltne jedna báseň! Od určité chvíle totiž začíná mít kniha děj a spád. Pokud jste četli knížku „60 dnů pro Krista“ a líbila se vám (mně moc!), můžete se těšit na dle mého ještě lepší její variantu zasazenou do celkového života Bubikovic rodiny včetně dětí a jim blízkých bratrů a sester. Přesto, že knihu napsal nespisovatel, je toto svědectví o času před, během i po věznění čtivé a svým způsobem živější. Asi proto, že to není žádný „second hand“, ale je vskutku z první ruky… Zcela nově mě její svědectví hluboce oslovilo a povzbudilo. Věřím, že pro bratra Rudka Bubika jsou tyto vzpomínky hotový poklad. Jelikož však nezasahovaly pouze jeho osobu, ale týkaly se celé církve, jsou také zdrojem radosti a povzbuzení pro nás ostatní. Pro ty malé naroubované větévky s nimiž Bůh už tehdy – věřím – počítal. Mimochodem, roubování některých „větviček“, které určitě osobně znáte, je v knížce popsáno. Když jsem o nich četla, chvílemi jsem se musela usmívat a uchechtávat a zároveň rostlo v mém srdci vážné vědomí toho, že Boží nitky vedou dál, až k nám, až ke mně… A tak trochu jsem si v některých oblastech uvědomovala, že mi „teče do bot“. Jsou dva druhy křesťanských knih. Jedny, které pohladí, potěší, povzbudí, ale de facto jsou „jen“ takové odpočinkové křesílko pro duši. (Čtu je móc ráda ! – Myslím, že jsou přes to slůvko „jen“ velmi užitečné, vždyť i lidská duše potřebuje nějakou potravu, pokud možno ne zkaženou.) Druhý typ křesťanských knih je zvláštní tím, že člověk během čtení musí čas od času knihu odložit, aby klekl před Pánem a probral to s ním. Kniha „Co jsem prožil“ patří podle mě spíše k té druhé sortě (nebojím se však, že při jejím čtení vaše duše přijde zkrátka). Kdybych byla autor novinových titulků a chtěla vás zlákat k přečtení této knihy (což ostatně chci ), předhodila bych vám tyto špeky: „Biskup spolupracovník STB!“ případně „Zakázaná literatura – jely v tom i děti!“ anebo „Vražda, kterou Někdo nedovolil“ … Nejsem však novinář, takže končím svou recenzi škrábanou na zahradě do sešitku, zatímco můj syn dostal do ručiček hadici, aby zaléval. (Jak jinak zabavit rok a půl starý živel, aby maminka měla klid?) Jestliže jsem před chvílí řekla, že mi teklo do bot, tak tedy teklo. Rovnou z hadice… Veronika Kmetová, AC Lysá nad Labem Osobnost P řed časem, při jednom rozhovoru, nách – osobní počínaje, přes celospolečenbyla nadhozena otázka, jaké rysy by skou a církevní konče. měl mít člověk, o němž právem platí, My tady ve Veselí máme taneční kroužek že je silnou osobností. Zaujalo mě to a řek- „Žába“ pro děvčata od předškolního věku la jsem si, že by určitě nebylo na škodu se až do dospělosti. Jednou jsem při předna tuto oblast podívat ve světle Božího slo- cházení dvou starších žen zaslechla někova trochu blíže. lik zajímavých vět. Jedna z nich se ptala: „A paní, to vám nevadí, že ta vaše vnučka 1. Takovému člověku nevelí a nepanují je v té „Žábě“ oblečená jako prostitutka?“ nad ním choutky jeho těla (Ř 6,12; Ř 13,14). Druhá jí s takovým tím shovívavým podtóNení otrokem svého žaludku, ctižádosti, nem odpověděla: „Ale paní..., dneska už je majetku, televize, nakupování, internetu, jiná doba. To nemůžete věci hodnotit jako sexuální náruživosti, pohodlnosti atd. Ne- dřív!“ zanedbatelnou roli v jeho životě hraje vůle. Klasika, že? Jenže... neurčuje náhodou My křesťané máme občas pocit, že všech- i nám „jiná doba“, jak máme na to či ono no, co potřebujeme a po čem toužíme, by pohlížet? A nevede nás to náhodou ke na nás mělo spadnout z nebe, a to pokud snižování laťky v našem křesťanském žimožno hned. Neříkám, někdy skutečně při- votě? Nebojíme se provokovat svoje okojde Boží zásah z minuty na minutu, ale po- lí tím, že budeme naprosto jiní? Chce to většinou je z naší strany třeba tvrdý modli- statečnost, jistě, lidé nemají ani trochu tební zápas, sebekázeň a úsilí. Cvičme svou rádi, když někdo nepochoduje směrem vůli. Má schopnost značného zesílení, ale určeným většinou, ale stanou se z nás žel i téměř dokonalého vymizení. Lidí, ne- osobnosti. umějících si poručit, je mnoho, není třeba V úslužné kývače se však můžeme změrozšiřovat jejich řady. nit i v církevním životě. Proto nás Písmo varuje, abychom se nenechali zmítat zá2. O silné osobnosti nikdy neplatí: „Kam vanem kdejakého učení. Přijede bratr z civítr tam plášť“. Jinak řečeno: nemění své ziny a nadšeně líčí, jak u nich zabrala jednázory podle toho, s kým zrovna mluví. Sa- na z evangelizačních metod. A my? Hrr do mozřejmě nejedná se o případ zjištěného toho. Navštíví nás druhý bratr, třetí, čtvrpomýlení. Tam naopak je znakem moud- tý a situace se opakuje. Avšak očekávaný rosti pohled na věc změnit. Jde o takovéto výsledek se povětšinou nedostavuje. Proč? poněkud servilní přisvědčování, abych si Domnívám se, že Bůh se málokdy opakuje toho druhého nerozházel svým nesouhla- – On má pro život jednotlivce i společenství sem. A to je možné v nejrůznějších rovi- svůj originální osobitý plán, který je třeba 20 ŽIVOT V KRISTU Čtenáři píší se dozvědět na kolenou, nikoliv od křesťa- tečnost projevila, však není nutná zrovna nů z dalekých zemí. válečná vřava. Někdy stačí slovíčko „ne“ neJeště aby nedošlo k nedorozumění, po- příjemnému člověku, který po nás něco podotýkám, že odvaha vybojovat si a stát za žaduje a vůbec nepředpokládá, že bychom svým názorem se nesmí zaměňovat s tzv. mu mohli odmítnout. negativismem, což je záporná reakce na jaCo se týče rozhodnosti, jistě mi potvrdíkýkoliv podnět. Člověk s tímto rysem bude te, že ten, kdo během hodiny třikrát změvždy a všude tvrdit opak, ať řeknete, co řek- ní své rozhodnutí, neustále váhá, zda to či nete. Pastor, jenž má takovéhoto člena ve ono udělat, a navíc je třeba alibistou (tj. nesboru, je k politování. ochotný nést za své rozhodnutí zodpovědnost), v žádném případě respekt nevzbuzu3. Silná osobnost ve vedoucí funkci ni- je. kdy nezaměňuje autoritu s autoritářstvím. Pro ty, kdo neznají přesný význam těchto 5. Není možné stát se silnou osobností, podobných, ale významově naprosto od- pokud nezvládám svůj jazyk a své reakce. lišných slov, krátká definice: Autorita je „Kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města“ (Př všeobecně a přirozeně respektovaná váž- 16,32). „Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž nost ve sféře moci a rozhodování. Může a dovede držet na uzdě celé své tělo“ (Jk 3,2). být založena na věku, vzdělání, u křes- „Kdo se krotí v řeči, má správné poznání“ (Př ťanů na míře duchovního obdarování. 17,27). Nedá se uchvátit, buď ji člověk má nebo ne. Autoritářství oproti tomu je snaha vynutit si vážnost a respekt, na nějž si dotyčný myslí, že má právo (např. svou funkcí), za „...Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad Tebe každou cenu a někdy i značně nevybíra- není... můj los držíš pevně, Hospodine. Stezvými prostředky. Často je zdůrazňována ku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je vlastní důležitost, používaná je i manipula- být s Tebou, ve Tvé pravici je neskonalé blaho.“ ce, výhružky (smutné je, že k tomuto účelu (Ž 16,2.5.11) se hodí i Bible) a vůbec nátlakové způsoby nejrůznějšího druhu. Člověk takto se pronapsání následujíjevující signalizuje, aniž si to samozřejmě cích řádek uvažuji uvědomuje, svou vnitřní nejistotu a potřeuž opravdu dloubu sebepotvrzování. Zajímavé je, že častým hou dobu – téměř půl roku, rysem autoritářských osobností je přezíra- vlastně od mého propuštění vý, neuctivý postoj k ženám. z nemocnice. Ale měsíc po Pamatujme na to, že touha druhé ovlá- měsíci jsem to odkládala, až dat, diktovat jim, mluvit jim do soukro- to došlo do stádia, kdy jsem mí, je jednou z nejsilnějších tužeb člověka. si řekla, že už to dál takhle „Chuť moci“, říkají ti, kteří ji okusili, „je tak nejde. Vlastně chci touto žádoucí, že pokud o ni člověk přijde, může cestou poděkovat jak Bohu, se z toho pomátnout.“ tak i vám všem, kteří tvoříte Nepodceňujme tuto žádostivost. Nebují mou druhou rodinu – děkuji jenom u panovníků nad národy, miliardářů, za vaše modlitby, praktickou pomoc i přápolitiků, ale klidně se může objevit i u pas- telství. torů, starších či vedoucích domácích skuDalo by se říci, že do června letošního pin. A co k tomu říká Boží slovo? „Víte, že ti, roku se můj život ubíral zcela normálním kdo platí u národů za první, nad nimi panují, směrem i tempem. Duchovní život byl sice a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude trochu všední a stereotypní, říkala jsem si mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát vel- ale, že se to přece časem určitě obrátí k lepkým, buď vaším služebníkem“ (Mk 10,42–43), šímu (však to možná také znáte). Po pracova také: „Člověka poníží jeho povýšenost“ (Př ní stránce vše klapalo tak, jak mělo, dokon29,23). ce by se dalo říci, že se hodně věcí dařilo, měli jsme za sebou i nějaké povedené akce 4. „Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný pro veřejnost a chystali jsme se na organia udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hos- začně náročný program – na veřejnou sbírpodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam pů- ku. jdeš?“ (Joz 1,9) říká Hospodin Jozuovi. Ano, Poněkud znepokojivé byly dvě záležitosodvaha a rozhodnost bezesporu k silné ti. Po roce se mi vrátily nepříjemné stěhoosobnosti patří. K tomu, aby se naše sta- vavé bolesti kloubů, které mne postihovaly Četla jsem, jakým způsobem byli k sebeovládání cvičeni špionážní důstojníci, a žasla, čeho je v tomto směru naše psychika schopná. Bůh nikdy nepřikazuje něco, co není v moci člověka. Tudíž i v tomto směru je v našich silách nedělat nebeskému Otci ostudu tím, že bychom působili dojmem prázdných mluvků, jejichž slovo nic neznamená, nebo byli lidmi, jimž náladu určují jejich momentální emoce. Současný životní trend směřuje ke změkčilosti, neschopnosti něco vydržet nebo si odepřít, strachu ze sebemenších potíží, jedním slovem – ke slabošství, což je přesný protipól toho, k čemu vede člověka Bůh. Pro který směr se rozhodneme my? Eva Dolejší Veselí nad Lužnicí (sbor AC Čáslav) Počechrám ti vlasy O 21 ve zcela neočekávaných intervalech, trvaly různě dlouhou dobu (někdy pár hodin, jindy několik dnů), jednou mě bolelo koleno, jindy drobné klouby na rukou. Někdy byly bolesti tak intenzivní, že mi znemožňovaly běžný pohyb, když mě to „popadlo“, nemohla jsem dát např. ruku v pěst či ji naopak rozevřít. Jelikož tyto stavy byly opravdu nepříjemné, dohodla jsem se se svou lékařkou, že jakmile se bolesti znovu objeví, dostavím se na odběry krve (ty se však jako z udělání objevovaly dle Murphyho zákonů o víkendech, a zpravidla od pondělního rána do pátečního odpoledne jsem fungovala v podstatě bez problémů). Druhou věcí, která mne znepokojovala, byly nevysvětlitelné myšlenky, které mne napadaly velmi často, zvláště tehdy, když jsem se chystala jít ven. Popadala mne skoro až úzkostná obava, aby mě během chvil strávených mimo můj byt nestihla mozková příhoda. Také mě napadaly myšlenky na leukémii. Dnes si už moc nevzpomínám, jak jsem s těmito myšlenkami nakládala, každopádně mě znervózňovaly a patrně jsem se za tyto stavy modlila... 6. června ráno jsem se zaradovala. Byl pracovní den, klouby mě aspoň trochu bolely, takže jsem konečně mohla vyrazit na odběry krve. Výsledky měly být do týdne, odpoledne mě však překvapil telefonát. Vý- ŽIVOT V KRISTU Čtenáři píší sledky vykázaly něco, co se lékařce nezdá- nů mě pronásledují myšlenky na mozkovou lo; nechtěla však zbytečně plašit, proto mě příhodu a leukémii, a totéž mi teď sděluje požádala, abych se dostavila na druhý den lékař na základě výsledků, které má před sebou! znovu a nechala si udělat kontrolní test. Hospitalizace trvala přesně týden. Pro7. června jsem tedy vyrazila znovu k lékaři. Byli jsme domluveni, že si na výsledky běhla celá série testů, vyšetření, dalších ododběrů počkám, laboratoř je přímo v Domě běrů. Samozřejmě přemýšlím nad tím, jazdraví. Nečekala jsem nic zvláštního, byla kou diagnózu unesu či nikoliv. Leukémie se jsem připravena po výsledcích ihned zamí- nepotvrdila a byla nasazena léčba pomocí řit do práce. Avšak po otevření dveří ses- kortikosteroidů. Po celou dobu v nemocterny, ve kterých stála doktorka ukazujíc mi, nici jsem prožívala pokoj, dokonce také raabych vešla dovnitř, se události začaly vyví- dost. Místy mi bylo doslova veselo. Bůh se jet zcela jinak. Výsledky prokázaly enormní jakoby zhmotnil do jediné jistoty v životě, nedostatek krevních destiček (jejich hodno- kterou máme. Jeho přítomnost byla až doty se pohybují v rozmezí od 156 tisíc do 250 jímavá. Přicházela mi řada sms zpráv s potisíc, já jsem se dostala na hladinu pouhých vzbuzujícím obsahem, což mne dojímalo 7 tisíc). Byla jsem proto okamžitě odeslána také a utvrzovalo o Boží dobrotě, věrnosti, do nemocnice na hematologické oddělení. milosti. Návrat z nemocnice byl na jednu stranu Tamní lékař se na základě těchto výsledků rozhodl pro okamžitou hospitalizaci. Ani radostný (kdo by se netěšil domů, že?), na mi nedovolil, abych šla domů sbalit si taš- druhou stranu i poněkud náročný (zřejmě ku. Vysvětlil mi, že můj život je v přímém vlivem vyšetření a léků jsem byla až neuvěohrožení, mohu začít kdykoliv krvácet do řitelně slabá). Vylézt schody byl téměř nadmozku a zemřít přímo na ulici. Kromě toho lidský výkon, zvedání těžších předmětů jakmi popsal, jakými vyšetřeními budu muset bysmet. Když jsem si po týdnu vytřela jeden projít – mj. uvedl také punkci kostní dřeně, pokoj v bytě, připadala jsem si jako mistr aby byla vyloučena leukémie. Zůstala jsem světa. Zároveň to však bylo období další stát skoro s otevřenou pusou – několik týd- Boží školy (učit se žádat o pomoc druhé, 22 což je pro mne stále dost těžké a doslova se u toho kroutím jak žížala). V té době mi také Bůh ukázal na nějaké věci, které se týkaly našich vzájemných vztahů s otcem, což pokračuje doteď. Nechci a nebudu se tvářit, že období od června letošního roku je jedno vítězství za druhým. Bylo to i období méně veselých dní, ale Bůh se v nich nakonec ukázal jako ten, který je nad vším, je věrný, milostivý, nepopsatelně dobrý. Mé obavy a myšlenky zná tak dobře, že jsem z toho byla někdy až vedle. Třeba v období, kdy mi začaly po lécích vypadávat vlasy. Stokrát jsem se mohla přesvědčovat, no a co, tak zase narostou, vždyť to není až tak podstatné. Stejně mne to trápilo a pohled na vlasy, které zůstávaly ve vaně, byl velmi skličující. Jednou při cestě do sboru jsem se modlila, aby ty vlasy už nepadaly, že to nezvládám. V tentýž den ve sboru během bohoslužby přišla za mnou jedna sestra, že mi musí říct básničku. Dnes přesně znění těch veršů nevím, až na jediný, ve kterém Bůh říká „…počechrám ti vlasy...“ Martina Vilimová, AC Havířov, Sborové listy 1/07 ŽIVOT V KRISTU Dětem Ahoj děti, můžete mu? Napoví vám obrázky. Ke A těm nejmenším to všechno tatíkaždé větě se hodí jeden. (Tak se do nek nebo maminka určitě přečtou toho pusťte a jestli si nebudete vědět a vy ty obrázky pak můžete pěkně vynáte nějakého popletu? Třeba rady, tak vám malinko napovím – ote- malovat. Tak ať vám to jde pěkně, teta Dana Martínek popleta je. Pustil se vřete si hned první knihu Bible – knido čtení Bible, ale ne pořádně, hu Genesis.) přesně naopak – tam kousek a pak zas tady kousek, a tak z toho má v hlavě guláš a navíc si myslí, že je ze všech nejchytřejší a nejšikovnější a že to, co dělá právě on, je to nejlepší, co se má dělat. Není divu, že pak dělá samé hlouposti a ještě se chlubí, že to našel v Bibli a že to tak má být. Jenže tatínek mu řekl, že si má číst z Bible, tak vezme Bibli, listuje a všude si přečte jeden řádek a zas listuje a zas jeden řádek a takto potom vypadá to, co z toho čtení má: Z Není dobré, aby člověk byl sám. Dej mi syny, nedáš-li, umřu! Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil. Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší. Kdo by řekl, že budu kojit syny? Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný spravedlivý. A Martínek šel večer spát a hlavou se mu honily ty veršíky a najednou si řekl, že je to nějaké zvláštní, že se tam muselo něco hodně neobvyklého stát. A skoro nemohl v noci spát. „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej!“ Co je to za divnou větu? Kdo chtěl tomu chlapci ublížit? A proč? A co to vlastně bylo za chlapce? Ne, s takovými myšlenkami se vážně nedá spát. A tak hned druhý den si vzal Bibli znova a teď si to celé chtěl přečíst pořádně. Už pochopil, proč se mu všichni smáli, že neumí nic dělat pořádně. Jenže – teď, když už konečně chtěl číst pořádně, tak vůbec nemohl přijít na to, kde a kdo tyto věty v Bibli řekl. Po23 „Mačeta,“ ukázal si zdravou rukou na postižená místa. „K tomu tady člověk přijde raz dva. Ale vy dva se mi líbíte. Mám pocit, že stojíte za víc než ti zdejší darmošlapové. Už nějakou dobu vás totiž pozoruji!“ „Víš, co je to El Dorado, chlapče?“ obrátil se muž na Davida. „Něco jako zaslíbená země. Město zlata a bohatství. A já ho viděl! Zbýval mi k němu docela malý kousek, abych se ho dotkl!“ Prales kolem mne vydechoval mlhu hustou jako smetana,“ pokračoval muž. „Pak se však mlha začala rozestupovat a já ho spatřil. Obrovské, rozlehlé stavby, vyšší než všechny pyramidy světa. Byl to pouze okamžik, ale já věděl, že přede mnou leží El Dorado!“ Probíjel jsem se k němu několik dní, ale pak jsem si poranil nohu. Musel jsem se vrátit, a než jsem se stačil znovu vydat na cestu, přišel jsem ve rvačce o ruku.“ Stařec se odmlčel a ušklíbl se: „Vsadím se, že máte starého Antonia za stejného lháře jako všichni ostatní!“ „Já vám věřím,“ ozval se po chvíli ticha David. Od chvíle, kdy David s Půlzadkem poznali Antonia, neudělali bez něho krok. Brzy zjistili, že je pro ně cenným přínosem. Podnikali společné výpravy do pralesa, kde jim jejich nový přítel vysvětloval základní principy orientace, učil najít schůdné pralesní stezky a vyhýbat se nebezpečným místům. Jednoho dne narazili na obrovského hada s tělem silným jako stehno urostlého muže. „Anakonda není nebezpečná,“ smál se Antonio jejich vyděšeným výrazům, „horší jsou ti menší. Jediná spolehlivá obrana proti nim je hluk: dupat nohama a mlátit do podrostu pořádným klackem.“ Hodně času trávili též v Antoniově boudě nad mapou, která je měla dovést k El Doradu. Byly na ní zakresleny řeky, proti jejichž proudu bylo třeba se plavit, i orientační body na souši. „Prales se stále mění,“ upozorňoval je Antonio, „hlavní je udržet směr!“
Podobné dokumenty
MatěJ ČMeJla - Pražský fotbalový svaz
Moc ne. Když se střílelo, sbírali jsme
balony, na soustředění v Rakousku
jsem jeden dokonce lovil v potoku.
Když skončilo cvičení, posbírali jsme
kužely, byli jsme k dispozici hráčům,
když někdo...
Evžen Oněgin
Mezitím Oněgin cestuje po celém Rusku, snaží se najít smysl života. Když se po třech letech s
neúspěchem vrací do Moskvy, potkává tam Táňu jako manželku významného knížete.
Pochopí, co ztratil, kdy...
Duben - Časopis Život v Kristu
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč,
pro předplatitele 19 Kč, poštovné 10 Kč,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání...
červen 2012 - Novoměstský kurýr
rozhodování lidí o co nejvíce otázkách našeho života a ne
prostřednictvím svých volených zástupců, do kterých při
volbách nevidíme, nevíme jaké udělají po volbách kompromisy a zda se z nich nestano...
Březen - Časopis Život v Kristu
A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin
Abraham řekl: „Nemám syna.“ Bůh odpopřikázal. Šel s ním také Lot. (Gn 12,4)
vídá: „Já ti ho dám.“ Na to Abraham arguVíme, že na počátku Abrahamovy cesty m...