EAGLE STRIKE EAGLE F-15
Transkript
EAGLE STRIKE EAGLE F-15
F-15 EAGLE A STRIKE EAGLE Obsah Životní data letounů Eagle 4 Kapitola 1 Prototypy a vývoj 5 Kapitola 2 Zavádění do výzbroje 17 Kapitola 3 Americké bojové akce 31 Kapitola 4 Dosažené úspěchy 43 Kapitola 5 Verze a úpravy 51 Dodatky 1: Technické údaje 2: Výzbroj a doplňky 3: Údaje o výrobě 4: Letouny v muzeích 5: Modely a doporučená literatura 77 83 90 93 94 Steve Davies Rejstřík 96 F-15 EAGLE A STRIKE EAGLE nům protivníka převahu ve zrychlení, ale nestačil na ně obratností. Aby to bylo ještě horší, američtí piloti už zapomněli, jak „se dělá vzdušný souboj“; chyběly jim nezbytné znalosti a dovednosti, aby se mohli pustit „do křížku“ se stíhačkami MiG, které si diktovaly podmínky souboje. Američtí piloti po celá léta cvičili obranu proti jaderným bombardérům a strávili mnohem více času nácvikem střelby na velkou vzdálenost než soubojů. Bez kanonu jim prakticky nezbývalo nic jiného, než se odpoutat a znovu zaujmout pozici pro odpálení řízené střely. Garth Granrud, veterán USAF s bezmála 800 hodinami bojových letů z Vietnamu a zkušeností s typy Cessna O-1 Bird Dog, Cessna O-2, Rockwell OV-10 Bronco, F-4D, F-102, F-106 a F-15, říká o chybějícím pevném kanonu u F-4: „Musel to být omyl – ostatně jsme ho tam nakonec dali, u verze E. Kanon je pomocná věc pro případ nejvyšší nouze – vystřílel jsem všechny rakety a musím se bránit. Dobře, takže místo abych utekl, vyndám kanon a biju se na nože. Když jsme na verzi D dali podvěsný kanon (kontejner SUU-16A), nikdy ho nešlo správně zaměřit, měl obrovský rozptyl a příšerný odpor vzduchu. V té době to byla taková úvaha – celý PROTOTYPY A VÝVOJ svět jde na rakety a kanony už nepotřebujeme. Myslím, že teď už to nikoho nenapadne!“ Iniciativy se ujalo námořnictvo. Shromáždilo kádr přemýšlivých stíhačů, aby popsali nedostatky v nácviku vzdušných soubojů. V roce 1969 byla zřízena Fighter Weapons School (škola stíhacích zbraní ve významu škola střeleckého výcviku, známá Top Gun), aby soustředila nejlepší a nejúspěšnější piloty USN a seznámila je s moderní taktikou a myšlením. Účinek se dostavil takřka okamžitě. Jakmile se piloti vrátili na své „čluny“ (letadlové lodě) a předali tam své čerstvě nabyté znalosti – jen za jediný měsíc, následující po dokončení prvního běhu, sestřelilo USN více letounů MiG než za celé předešlé období od vypuknutí války. Nakonec USN zvýšilo poměr úspěšnosti z 3:1 v roce 1969 na 12:1 v roce 1975. Když letectvo zjistilo, že bratránci od námořnictva jsou najednou úspěšnější, také přepracovalo základní věci, jako bojové sestavy, a zavedlo pružnější přístup ke změnám taktických postupů ve vzduchu. Také zde se výsledek dostavil obratem. Celkový poměr úspěšnosti na konci vietnamské války však činil deprimujících 2,5:1. Granrud k tomu říká: „Nutno poctivě přiznat, Boydova EM teorie výrazně ovlivnila konstrukci letounu, který nakonec zvítězil v soutěži. Tento snímek z 23. února 1976 ukazuje konečný výsledek. Za zmínku stojí prostá konstrukce křídla – nápadná nepřítomnost jakýchkoliv zařízení pro zvýšení vztlaku a jednoduchá stavba. Na snímku je F-15A-2-MC 71-0282. (Dennis R. Jenkins) 8 Letoun F-15A-2-MC 71-0283 na základně Edwards AFB 2. září 1973. Zkušební draky byly původně natřeny lesklou barvou odstínu Gull Gray, konce křídel a ocasních ploch pak signálním odstínem Conspicuity Orange. V pozadí jsou vidět ocasní plochy stroje F-15A 71-0282. (Mick Roth via Dennis R. Jenkins) že letoun F-4 si ve vzdušných soubojích nevedl dobře. Byl to vynikající letoun z toho pohledu, že zvládal spoustu věcí; ale nic z toho nedělal opravdu dobře. Byl to dobrý bombardér a v jihovýchodní Asii dosáhl pár pěkných sestřelů, ale omezovala jej jeho výzbroj, obratnost a použité zbraňové systémy. Vzpomínám na F-4 s láskou – byl to veliký a odolný stroj. Ve srovnání s F-15 jste museli dávat při létání větší pozor; neuměl létat pomalu a nemohli jste s ním moc laškovat – poměrně snadno ztrácel ovladatelnost.“ Dodává ještě: „Jsou tu ještě jiné důvody, proč jsme nedopadli tak dobře, jak jsme mohli – nikdy jsme nedokázali vybojovat skutečnou nadvládu ve vzduchu. Kdybychom tehdy vyřadili každé stanoviště protivzdušných raket, každou ranvej, a kdybychom vzlétali hromadně proti nepřátelským stíhačkám MiG tak, jako v Pouštní bouři. Nenechali nás udělat některé věci, které bychom zvládli.“ Granrudova narážka na ROE je zřejmá; americké ministerstvo obrany vydalo velmi omezující předpisy, za jakých podmínek mohou osádky zahájit boj s letouny MiG. F-X Ve stejné době, kdy americká přítomnost ve Vietnamu stále rostla, zadalo USAF vypracování vlastní studie o sovětských a amerických stíhacích letounech. Vedoucím týmu byl gen. John P. McConnell, zprávu zpracovali genpor. John W. Bohn a ministr vzdušných sil Eugene M. Zuckert. Konstatovala, že sovětské stíhací letouny představují ještě větší hrozbu, než se původně předpokládalo. To spolu s poměrně slabými výsledky vzdušných bojů v jihovýchodní Asii a přidělením částky deset milionů USD od Roberta McNamary na vývoj nejmodernějšího amerického stíhacího letounu přimělo generála McConnella k zadání projektové studie nové stíhačky. Ta měla klást větší důraz na obratnost než na rychlost, vyústit v letoun v ceně mezi jedním až dvěma miliony dolarů za kus a vést k výrobě celkem až 1000 strojů. Ústředním pojmem celého projektu měla být „schopnost vzdušného souboje“ – na to se také soustředila firma McDonnell Douglas, jež se posléze přihlásila do soutěže s projektem F-X pod heslem „Ani kilo hmotnosti na boj proti pozem- 9 F-15 EAGLE A STRIKE EAGLE ZAVÁDĚNÍ DO VÝZBROJE Vlevo: Základna Seymour Johnson AFB v Severní Karolíně je domovem 4. stíhací perutě. Součástí 4. FW jsou čtyři letky letounů F-15E Strike Eagle; jedna z nich (333. FS) působí jako výcviková jednotka, která odpovídá za výcvik všech pilotů a zbraňových operátorů F-15 u USAF. Čtvrtá stíhací byla prvním útočným útvarem rozvinutým v Zálivu během operace Pouštní bouře. (Ted Carlson) Asi nejslavnějšími letouny Eagle na světě jsou stroje s ocasním kódem „EG“. S vyobrazeným strojem F-15C 85-0122 svedl kpt. Craig Underhill vítězný souboj s iráckým letounem MiG-29 třetí den operace Pouštní Bouře. Letoun později dostal tmavší kamufláž „Mod Eagle“ a na levé straně přídě nese zelenou hvězdičku na znamení sestřelu. (David F. Brown via Mick Roth Collection) Nahoře a nahoře vpravo: Americká 48. stíhací peruť je umístěna v Anglii na základně RAF Lakenheath od 15. ledna 1960, kdy na zdejší ranveji přistál první z jejích letounů F-100D. Během uplynulé doby se peruť účastnila řady bojových operací včetně operace El Dorado Canyon (nálet na Libyi v roce 1986), operace Pouštní bouře, operace Zábrana letů a Spojenecká síla, operace Severní a Jižní hlídka (střežení bezletových pásem v Iráku) a operace Trvalá svoboda. Na snímcích jsou letouny F-15E velitele perutě a F-15 od 493. stíhací letky – v rámci perutě „světle šedá“. (Steve Davies) 26 střel, i když byla pod přímým velením NATO a nebyla přemístěna na tureckou základnu v Incirliku. Dnes je 49. stíhací peruť, jako jediný útvar USAF, vyzbrojena letouny Lockheed F-117 Nighthawk, ale v letech 1977 až 1992 měla ve výzbroji stroje F-15. Po operaci Pouštní bouře vystřídala jednotky 33. stíhací perutě a byla umístěna na základně Holloman AFB v Novém Mexiku (ocasní kód „HO“). Ocasní kód „EG“ je pro mnoho leteckých nadšenců synonymem F-15. Zdobí „světle šedé“ stroje Eagle 33. stíhací perutě na floridské základně Eglin AFB. Tato peruť má F-15C/D ve výzbroji od února 1983 a jako jediná peruť USAF zvítězila dvakrát po sobě v soutěži Viléma Tella. Zajímavější je, že letouny 58. stíhací letky dosáhly za války v Zálivu 13 sestřelů – nejvíce ze všech zúčastněných letek. V záznamu 60. letky je jediný sestřel. Další stíhací peruť, 56., je součástí velitelství leteckého výcviku (Air Education & Training Command) 19. letecké armády. Vznikla sloučením 405. perutě taktického výcviku (F-15E) s 58. stíhací perutí (výcviková peruť F-15) v roce 1991. Sídlila na arizonské základně Luke AFB a posléze byla v roce 1995 rozpuštěna. Bylo totiž rozhodnuto o začlenění výcvikové jednotky F-15E do 4. perutě na základně Seymour Johnson. Už o rok dříve, v roce 1994, byla rozpuštěna 461. TFTS. Původně byla 58. stíhací peruť (nebo podle tehdejšího označení 58. taktická výcviková peruť) hlavním výcvikovým útvarem pro F-15 od samého počátku jejich působení, zatímco 405. TTW byla zpočátku výcvikovým útvarem pro F-15E (461. TFTS dostala své první „lysky“ [F-15E] 1. srpna 1987, ale v roce 1992 byla rozpuštěna; 550. TFTS dostala první F15E 12. května 1989 a 555. TFTS obdržela první stroj koncem roku 1992). Dalším útvarem je 366. peruť, což je „vzdušná intervenční“ smíšená peruť, která byla vytvořena v roce 1991. Slovo „smíšená“ odráží skutečnost, že 366. peruť provozuje několik odlišných typů letadel, určených ke společnému nasazení v případě konfliktu, takže tvoří soběstačnou, pružnou a účinnou bojovou sílu. Peruť se skládá z 391. stíhací letky s letouny F-15E, 389. stíhací letky se stroji F-16C, 34. bombardovací letky s letouny B-1B, 390. stíhací letky s F-15C a 22. ARS (Air Refuelling Squadron; cisternová letka, určená k doplňování paliva za letu) s letouny KC-135R Stratotanker. Účinnost této koncepce předvedla peruť již krátce po svém vzniku při dvojím přesunu do Egypta v rámci cvičení Jasná hvězda. Později obstála v nejrozsáhlejší prověrce bojové pohotovosti v dějinách USAF, kdy se přesunula do Kanady. V roce 1996 peruť prokázala své schopnosti ve skutečné bojové situaci, když byla přemístěna do Turecka na podporu operace Poskytnutá útěcha. O rok později sehrála svou roli v operaci Jižní hlídka. 27 F-15 EAGLE A STRIKE EAGLE VERZE A ÚPRAVY Letouny F-15I Ra'am se v červnu 2001 účastnily leteckého dne na základně RAF Waddington ve Velké Británii jako součást výpravy IDF/AF. F-15I '291 předvedl s plným nákladem dvanácti slepých pum Mk 82 LDGP vystoupení, při kterém se tajil dech. F-15I je velmi podobný stroji F-15E USAF, ale může se pochlubit impozantním množstvím domácích úprav. (Steve Davies) vůbec první vítězství letounu F-15 ve vzdušném souboji, k němuž došlo 27. června 1979. Smíšená skupina izraelských letounů F-15 a Kfir tehdy letěla jako doprovod skupiny izraelských bombardérů, když izraelský E-2C Hawkeye zaměřil roj syrských stíhaček MiG-21. Přestože izraelští piloti vypustili na větší vzdálenost střely AIM-7 Sparrow, nakonec došlo k boji zblízka, ve kterém se F-15 rychle vypořádaly se čtyřmi letouny MiG a pilotům strojů Kfir nechaly pátý sestřel. Poměr úspěšnosti se v dalším roce či dvou nadále zlepšoval. Dvanáctým sestřeleným letounem se v roce 1981 stal MiG-25. Prosinec 1977 přinesl objednávku na 187 letounů F-15J a dvoumístných strojů F-15DJ pro JASDF. Po vyhodnocení více než 12 různých letounů byl F-15J zvolen jako nový japonský stíhací letoun pro vybojování vzdušné převahy a náhrada za F-4. Byla uzavřena licenční smlouva, která umožnila firmám Mitsubishi, Fuji a Kawasaki vyrobit převážnou většinu draků, což přineslo i nová pracovní místa a prosperitu. Jako všechny exportní F-15 měly i F-15J omezené vybavení REB a nemohly nést jaderné zbraně. Japonsko si to stejně jako Izrael vynahradilo instalací vlastních systémů do uvolněných šachet avioniky. Prodej 46 letounů F-15C a 16 strojů F-15D RSAF dostal název Mírové slunce. Saúdské letec- 68 tvo dostalo jako poslední odběratel F-15C/D první dodávku 11. srpna 1981. Saúdské stroje F-15C se liší od izraelských a japonských v tom, že mají ICS ALQ-135 (starší dodávky byly bez tohoto systému), protože blízkost iráckých stíhaček během operací Pouštní štít/Pouštní bouře v roce 1991 přiměla americký Kongres ke schválení dodávek těchto systémů pro RSAF. Další méně běžné verze Za 30 let výroby F-15 vzniklo několik převtělení tohoto všestranného letounu. Každé z nich může vyprávět svůj vlastní příběh. Streak Eagle (72-0119): Tento stroj se používal během dvou týdnů po 16. lednu 1975 pro zhodnocení schopností F-15 za dokonale kontrolovaných podmínek. Tři piloti USAF létali s tímto letounem za velmi přesného měření výkonů, přičemž ustanovili několik světových rekordů v rychlosti a stoupavosti. Letoun byl dalekosáhle upraven pro co největší snížení hmotnosti. Na seznamu sejmutých prvků se ocitly generátor, aerodynamická brzda, ovladače klapek, pomocný hydraulický systém, postradatelné obrazovky a radiostanice z kabiny, přistávací a pojížděcí reflektory a radar. Letoun měl drak kategorie II, už tak bez jakýchkoliv úprav o 363 kg lehčí než kategorie I. Celkem tento stroj „shodil“ 816 kg proti ostatním letounům výrobní série Block 6. Program stál 2,1 milionu USD. F-15S/MTD (71-0290): Toto byl program za 117,8 milionu USD, který USAF zadalo firmě McAir v roce 1984. Celkové náklady zakázky nakonec dosáhly 272 milionů USD a výsledkem byl stroj F-15S/MTD (Short Take-Off and Landing/Manoeuvring Technology Demonstrator; letoun se zkráceným vzletem a přistáním/předváděcí stroj technologie pro zvýšení obratnosti). Podstatou kontraktu bylo odzkoušení použitelnosti nových technologií pro soutěž USAF na ATF (Advanced Tactical Fighter; pokročilý taktický stíhací letoun) – soutěže se účastnily typy YF-23 a YF-22. Letoun dostal pohyblivé kachní plochy, vybavení kabiny z F-15E, podvozek F-15E, APG-70 a podvěsy LANTIRN. Nejdůležitější změnou ale byly upravené motory PW-220 s měnitelným vektorem tahu ve dvou rovinách. K tomu sloužily nové výtokové trysky z titanu a uhlíkových vláken, které umožnily dokonalejší obraty a zvyšovaly výkony při vzletu a přistání. Dokázaly odklonit tah motorů ve svislé rovině o 20° nahoru nebo dolů a při přistání zvládly plnou reverzaci tahu. A nakonec byly schopné využít část tahu k brždění za letu pomocí žaluzií těsně před sbíhavými/rozbíhavými tryskami. Firma P&W provedla asi 350 hodin pozemních zkoušek, které potvrdily funkčnost a poměrnou bezporuchovost motorů a trysek. Pro lepší využití zdokonalených řídicích ploch a systémů sloužil systém FBW, ovládající čtyři řídicí kanály. Doplnění kachních ploch rozšířilo letovou obálku stroje, který u firmy McAir nesl označení NF-15B. Letoun prokázal zlepšení bojových vlastností v různých oblastech. Patřil k nim 50% nárůst rychlosti klonění, 30% nárůst rychlosti klopení, zkrácení rozjezdu, zkrácení dojezdu a tak dále. Kromě výkonů se také zkoušely zajímavé technologické novinky. Jednou z nich novinek bylo použití navigačního podvěsu v součinnosti s APG-70 k navedení na přistání na Po dlouhém politickém vyjednávání a množství různých nabídek řešení od firmy Boeing Kongres Spojených států nakonec odsouhlasil prodej 72 letounů F-15S. RSAF provozuje v době vzniku této knihy dvě letky F15S a postupně modernizuje své letouny Strike Eagle pomocí schválených upgradů amerického softwaru. (Boeing) 70 391. stíhací letka sehrála klíčovou roli v operaci Trvalá svoboda a ve světě letounů Strike Eagle je jedinečná jako součást skutečně smíšené perutě. Zkušební a výcvikové letky F-15E ze základny Nellis AFB v Nevadě hrdě nesou šachovnicový proužek na kýlovce. Vlajková loď 48. stíhací perutě v podobě z roku 2002. Nese barvy všech tří letek F-15 u perutě. Letouny F-15E 48. stíhací perutě vzlétaly k bombardovacím misím přímo ze své domovské základny RAF Lakenheath v anglickém Suffolku.
Podobné dokumenty
Human Factors_2006
chyb provedených v tomto paradigmatu. Experimenty ukázaly, že kontrolované
laboratorní studie omylů mohou být smysluplné a ukázat na význam poznávacích faktorů
v těchto omylech. Potenciální použití...
20-VY_32_INOVACE_PRO_UM20, Prezentovat jako Steve Jobs
každou náležitě otevřete a na závěr shrňte.
kniha F-16.qxd
dne vzdušných útoků byly zasaženy cíle v Srbsku, Kosovu a Černé Hoře. Druhý ten tažení,
25. března, došlo ke vzdušnému souboji se srbskými letouny MiG-29. Jedním z vítězů byl nizozemský letoun F-16...
Transparentní plotrové fólie
Plotrové lité PVC fólie s vynikající rozměrovou stabilitou.
Fólie Avery 777 má velmi dobrou přizpůsobivost na nýty a zvlnění a je v souladu s ekologickými
předpisy.
Síla fólie: 60 µm, návin: 50 bm...