NIGHTHAWK
Transkript
F-117 NIGHTHAWK Paul F. Crickmore Obsah Chronologie: Vývoj F-117 v datech 4 Kapitola 1 Prototypy a vývoj: Have Blue 5 Kapitola 2 Historie nasazení: Senior Trend 17 Kapitola 3 Historie nasazení: Roky v Tonopah 37 Kapitola 4 Historie nasazení: Válka, a co dál 51 Kapitola 5 Konstrukční úspěchy 79 Dodatky 1: Výzbroj 2: Historie jednotlivých letounů 3: Modely a doporučená literatura 4: Slovníček 89 90 93 94 Rejstřík 96 LOCKHEED F-117 NIGHTHAWK Matematický hlavolam Denys přišel do Skunčích dílen od firmy Boeing v roce 1964. Vzpomíná si: „Když se mě Dick Scherer zeptal, ,Jak bychom měli tvarovat něco, aby to bylo neviditelné radarem?‘ řekl jsem: ,To je přece jednoduché, prostě to uděláš z rovných ploch, a ty rovné plochy překlopíš tak, aby jejich hrany směřovaly mimo úhel radaru, takže vlastně dosáhneš, aby se záření odrazilo pryč od radaru a co nejméně se ho vrátilo zpátky.‘“ Kořeny tak radikálních úvah vězely v debatách, které Denys vedl již před lety se svým tehdejším šéfem Billem Schroederem. Billa najal Kelly jako vynikajícího matematika k řešení analytických problémů a Denys byl jeho žákem. Během debat o matematických a fyzikálních aspektech rozptylu elektromagnetického záření došli oba k závěru, že zjistitelný odraz lze redukovat na minimum použitím tvaru složeného z co nejmenšího počtu vhodně orientovaných plochých desek. Denysův šéf navíc věřil, že dokáže formulovat a vyřešit matematické rovnice pro analytický výpočet odrazu od trojúhelníkové ploché desky; ty by pak bylo možné použít pro výpočty RCS. Po tomto Denysově námětu navrhl Dick Scherrer předběžný tvar s nízkým RCS, postavený na fasetovaném delta křídle. V dubnu pak Denys získal svého bývalého šéfa, nyní už důchodce, Billa Schroedera ke spolupráci a oba začali propočítávat rovnice RCS, které by jim umožnily předvídat výsledky. Scherrer pak přivedl do týmu Kennetha Watsona jako vedoucího leteckého konstruktéra, jehož úkolem bylo zabudovat systémy do „skořápky“, kterou se chystali s Denysem navrhnout. Zatímco pracovali na projektu, objevily se první výstupy matematických výpočtů Billa Schroedera; Denys Overholser se svým dvoučlenným týmem je převedli do počítačového programu, který vyhodnocoval RCS konstrukcí, navržených Dickem Scherrerem a jeho konstrukční skupinou. Denys se svým týmem pracoval ve dne v noci a za pouhých pět týdnů vytvořili program pro výpočet RCS, známý jako Echo 1. V průběhu zkoušek se však ukázalo, že výpočty programem Echo 1 jsou nepřesné pro hranaté tvary, a to kvůli jevu známému jako difrakce čili ohyb vlnění. Je neuvěřitelné, že řešení problému dodal sovětský vědec. Tým 8 PROTOTYPY A VÝVOJ: HAVE BLUE Skunčích dílen narazil na publikaci s názvem Metoda krajních vln ve fyzikální teorii difrakce, uveřejněnou ve veřejně dostupném časopise. Jejím autorem byl Pjotr Ufimcev, vedoucí vědecký pracovník Moskevského radiotechnického ústavu. Oddělení cizích technologií vývojového velitelství letectva článek v roce 1971 přeložilo a Denysovi se podařilo zapracovat prvky popsané teorie do vylepšené verze programu Echo 1, a pak jej využít k matematickému hodnocení více než 20 návrhů a výběru toho s nejmenším RCS. Fasetované delta křídlo se ve Skunčích dílnách setkalo s množstvím skeptiků. Kdosi z aerodynamiků jeho tvar dokonce označil za „Zoufalý kosočtverec“. Firma Lockheed pak vyrobila tři modely Zoufalého kosočtverce v měřítku 1:3. Jeden se používal ke zkouškám v aerodynamickém tunelu, druhý byl potažen kovovou fólií a sloužil k měření RCS v bezodrazové komoře firmy Lockheed. První série zkoušek proběhla v červnu 1975 a prokázala, že „vrcholy“ RCS přesně odpovídají hodnotám, které předpověděl program Echo 1. Poté se model přestěhoval na radarovou zkušebnu v Mojavské poušti, nedaleko od Palmdale. Zkušebna Grey Butte Range patřila firmě McDonnell Douglas a pyšnila se dokonalým vybavením. Zkušební tým zde naměřil dokonce ještě nižší hodnoty, které se opět shodovaly s předpověďmi programu Echo 1. To výrazně upevnilo důvěru jak v počítačový program, tak i v koncepci fasetovaného povrchu letounu. Pro zlepšení poměru vztlak/odpor byla zeštíhlena a posléze i prodloužena část křídla zevně od vstupů vzduchu, jehož půdorys se z původního kosočtverce změnil na deltu s výřezy. Šípovitost odtokové hrany křídla vzrostla na 48°, aby příslušný vrchol odrazu ležel mimo čelní sektor a tím se snížila pravděpodobnost zjištění letounu zpředu. Přibyly také dovnitř skloněné svislé ocasní plochy. Návrhy pro DARPA Firma Lockheed předložila DARPA dva návrhy. Jeden obsahoval vypočtené a změřené údaje odrazu Zoufalého kosočtverce, druhý pak vypočtené údaje pro stroj v letuschopném uspořádání. Ty zhruba odpovídaly požadavkům, které DARPA vydala třem soutěžícím v progra- mu, později označeném jako XST (Experimental Survivable Testbed; pokusná zkušebna přežitelnosti). Neformální výzva byla vydána koncem léta 1975 a odpovědi se očekávaly v srpnu nebo září; cílem bylo dosáhnout hodnoty radarového odrazu, stanovené v předchozí směrnici 1974–75. Návrh XST od firmy Northrop vypadal podobně jako ten od Lockheedu. Jeho konstrukce vznikla díky počítačovému programu s názvem GENSCAT, jehož původ ležel také v matematických rovnicích z oblasti optiky. Podobně jako Lockheed použila i firma Northrop ke zkoušení a hodnocení své konstrukce počítačové modelování a Grey Butte Range. V létě 1975 už měla spolehlivé údaje, svědčící o tom, že dokáže splnit stanovené požadavky. Firma McDonnell Douglas sice určila jako první, jaké mezní hodnoty RCS budou potřebné pro splnění stanovených požadavků, ale nedokázala navrhnout letoun, který by se k nim byť jen přiblížil. Takže když od firem Lockheed a Northrop přišly takřka převratné výsledky, Ken Perko svolal zasedání DARPA s cílem rozhodnout o dalším směřování programu. Zasedání dospělo k rozhodnutí, že program bude dále pokračovat plnohodnotnými letovými zkouškami, rozdělenými do dvou fází. První fáze měla vyvrcholit hodnocením RCS pozemních modelů ve skutečné velikosti. Poté měl být vybrán jeden ze soutěžících a postoupit do druhé fáze, zahrnující výrobu a letové zkoušky dvou zkušebních strojů. Odhadované náklady projektu XST činily 36 milionů USD, na které se měli složit úspěšný uchazeč, neochotné letectvo a DARPA; posledně jmenovaná přispívala nepatrně více, takže si zachovala kontrolu nad celým programem. V srpnu 1975 bylo o financování rozhodnuto a 1. listopadu 1975 obdržely firmy Lockheed a Northrop po 1,5 milionu USD na první fázi programu XST. Obě firmy dostaly na tuto úvodní fázi soutěže pouhé čtyři měsíce, během nichž musely vytvořit dřevěné modely ve skutečné velikosti pro zkoušky na zkušebně letectva RATSCAT (Ra- dar Target Scatter; rozptyl radarových cílů) na základně White Sands v Novém Mexiku. Už tehdy bylo zřejmé, že obě firmy dosáhly dosud nikdy nevídané hodnoty RCS. Dokonce bylo nutné vyvinout nový nízkoodrazový pylon, aby nezkresloval výsledky modelů. V březnu 1976 byl model firmy Lockheed odtažen do RATSCAT a zkoušky mohly začít. Po celou dobu zkoušek byli zástupci obou soutěžících firem i jejich modely přísně odděleni a přístup na zkušebnu měl vždy jen jeden z nich. Počátkem dubna 1976 dostali u Lockheedů hlášku, že firma oficiálně vyhrála první fázi soutěže. Kvůli vynikajícím výsledkům firmy Northrop však DARPA požadovala společný další postup. Krátce nato pak DARPA zahájila studii BSAX (Battlefield Surveilance Aircraft, Experimental; pokusný letoun pro pozorování bojiště), ze které se vyvinul program Tacit Blue – byl velmi úspěšný a poskytl důležité údaje pro pozdější vývoj bombardéru Northrop Grumman B-2 Spirit. Druhá fáze programu XST dostala označení program Have Blue. Byla zahájena 26. dubna 1976, kdy Skunčí dílny obdržely souhlas pokračovat v konstrukci, výrobě a letových zkouškách dvou zkušebních strojů. Na program Have Blue Rich potřeboval 10,4 milionu USD a vzpomíná: „Je nepředstavitelné, co všechno se vám honí v mysli, když máte předstoupit před představenstvo s požadavkem na 10,4 miliónu ve chvíli, kdy správní rada uvažuje o bankrotu.“ Jednání o kontraktu bylo uzavřeno o dva měsíce později a první let byl naplánován na prosinec 1977. Na jednom z prvních modelů Have Blue je dobře vidět extrémní šípovitost náběžné hrany od špičky přídě až po konce křídel, a také členitý fasetovaný povrch (Lockheed Martin) 9 LOCKHEED F-117 NIGHTHAWK HISTORIE NASAZENÍ: LÉTA V TONOPAH V březnu 1984 byla zadána zakázka na stavbu trenažéru zbraňových systémů, který letectvo převzalo v listopadu 1985 a prohlásilo za provozuschopný 1. ledna 1986. Kromě dohledu nad výrobním programem zahájil plk. Bob Jackson také nábor základního kádru pilotů, jak si vzpomíná tehdejší major Al Whitley: „Můj pohovor proběhl koncem roku 1980 na základně Nellis… Během několika minut mi plukovník Jackson řekl o samotném programu, který by vyžadoval delší odloučení od rodiny, velice málo, ale předestřel mi příležitost nejen zůstat na základně Nellis po celý další turnus, ale také možnost znovu létat na A-7. Víc už mi nic neřekl, pouze to, že mi nedá možnost projednat to s manželkou a že mám pět minut na rozmyšlenou. Odpověděl jsem bez váhání, ,Zapište si mě.‘ Plukovník Jackson řekl, že se se mnou ještě spojí a řekne mi podrobnosti. A tím pohovor skončil. Na jaře 1981 si mě spolu s několika dalšími nováčky od jednotky předvolal podplukovník Jerry Fleming, velitel naší letky, na odlehlou a utajenou základnu Area II (Lake Mead) na území Nellis AFB. Ukázal mi snímek letounu a „seznámil“ mě se skutečným posláním jednotky. Měl jsem dojem, že Jerryho to všechno dokondičnímu létání pilotů před příchodem strojů F-117 a posléze jako doprovodné letouny. Zvláštní vybavení Jedinečné vlastnosti programu Senior Trend vyžadovaly také několik specializovaných prvků technického zabezpečení. Od 1. února 1979 probíhaly konstrukční práce na první ze tří pojízdných dílen. Ty byly letectvu postupně dodány 21. září 1981, 17. června 1982 a 15. května 1985. opravdy baví, protože si všímal reakce každého z nás na tak nový a převratný typ letadla. K jeho oblíbeným otázkám patřilo: ,Jak myslíte, že je to rychlé?’ a ,Co myslíte, čím je to vyzbrojené?’ Protože v té době v kinech zrovna frčely Hvězdné války a ten aeroplán měl takový „Darth Vaderovský“ vzhled, napadlo mě nejdřív, že to musí být opravdu rychlý stroj. Jerry však upozornil na poměrně velký čelní průřez a naznačil, že rychlost asi nebude tou nejsilnější stránkou letounu. Když jsem nakonec pochopil, o čem vlastně to éro je, sotva jsem tomu dokázal uvěřit. Byl jsem doopravdy nadšený a cítil jsem se poctěný, že se můžu podílet na něčem tak pokrokovém. Rychle jsem přidal do svého slovníku nové slovo, které ovlivnilo celý zbytek mé kariéry u letectva – stealth.“ Plukovník Bob Jackson provedl počáteční nábor z větší části osobně. Byl to právě on, kdo vybral ze svých pilotů Ala Whitleyho jako prvního bojového pilota F-117. Krátce nato byl Al spolu s několika dalšími piloty odeslán do Letoun 83-0807 byl první ze série Lot 5. Poprvé s ním vzlétl zkušební pilot firmy Lockheed Dave Ferguson 13. září 1984 a 28. listopadu byl předán letectvu. (Lockheed Martin) Stodoly v Tonopah byly průchozí a uspořádané ve skupinách po šesti. Všimněte si lichých čísel u vrat každého hangáru a pusté krajiny za plotem, „kde je jen trní a tarantule“. (Lockheed Martin) Dne 12. září 1985 byla schválena výroba dvou vzduchem přepravitelných pojízdných dílen označených Elvira I a Elvira II. Kromě vybavení pro údržbu a drobné opravy byly vybaveny úplným diagnostickým systémem pro avioniku, který byl 4. října 1991 a 13. května 1992 modernizován s ohledem na změny vybavení strojů F-117 v rámci programu OCIP. Přísně tajná povaha projektu Senior Trend, především v jeho počátcích, vedla k tomu, že naprosto nepřicházelo v úvahu věnovat klíčovým osobám a pilotům při jejich odchodu obvyklé ocenění v podobě dřevěné makety letounu. Místo toho dostal každý z nich stylizovaný ručně opracovaný hranatý blok tvrdého dřeva, připomínající Gibraltarskou skálu. (Dave Southwood) 38 39 LOCKHEED F-117 NIGHTHAWK Letoun 85-0816 vzlétl poprvé 30. října 1985. Na snímku je zachycen při přeletu nad hangáry základny Holloman AFB. (Lockheed Martin) F-117A nakrátko přesunulo na nizozemskou základnu Gilze-Rijen na cvičení Ústřední počin (Central Enterprise). Dva roky po Pouštní bouři Irák pod Saddámem Husajnem neustále zkoušel odhodlání Západu rozmanitými provokacemi. Patřily k nim hra na kočku a myš se zbrojními inspektory OSN; četné přeshraniční výpady do Kuvajtu a zvyk zaměřovat spojenecké letouny hlídkující v bezletových zónách na severu a jihu Iráku, zřízených k ochraně Kurdů, respektive šíitů. V úterý 12. ledna 1993 už Bushově vládě, unavené podobnými hrátkami, došla trpělivost a nařídila vyčleněnému odřadu letounů F-117A 49. perutě v Saúdské Arábii udeřit na cíle v systému PVO. Kvůli nepříznivému počasí 72 HISTORIE NASAZENÍ: VÁLKA, A CO DÁL však byl útok odložen až na 21.15 (bagdádského času) následujícího dne. Nálet v omezeném rozsahu provedlo šest F-117A; každý nesl jen jedinou pumu. GBU-27, určená pro operační středisko Al-Amára, našla svůj cíl, ale špatné počasí si vybralo svou daň a poukázalo na nedostatky neradarového systému zaměřování a označování cílů. Letoun vyslaný proti obnovenému velitelskému stanovišti sektoru Tallíl nedokázal zaměřit určený cíl. Z ostatních čtyř strojů, vyslaných proti radarovým stanovištím systému SA-3, jeden vyřadil jednotku v Aš-šuajbá, dva neuspěly ve snaze zasáhnout stanoviště u Násiríje a pilot čtvrtého letounu nesprávně vyhodnotil situaci a svrhl svou pumu na velký přízemní selský dům, ležící 1,6 km (1 míli) od určeného cíle, jímž bylo radarové stanoviště u Basry. Po této akci následoval o čtyři dny později útok křídlatých raket na komplex Za’ Faránijá, kde se mělo vyrábět strojní zařízení pro irácký jaderný program. Plný počet. Vpředu stojí „Šéf“, pplk. Greg „Beast“ Feest a za ním celá 9. stíhací letka i se svými 18 „černými tryskáči“. Jednotka nastoupila za svým velitelem k focení v roce 1996 na základně Holloman AFB. (plk. Greg Feest) Během operace Pouštní bouře provedl letoun ‘816 39 bojových letů. Na snímku je zachycen nad pouští Nového Mexika. (Lockheed Martin) 73 Lockheed F-117A Nighthawk 57. stíhací peruť 1. zkušební a výcvikový odřad 37. taktická stíhací peruť F-117A se znaky náletů za války v Zálivu Lockheed F-117A Nighthawk 49. stíhací peruť GBU-27 49. stíhací peruť 49. stíhací peruť 37. taktická stíhací peruť 37. taktická stíhací peruť Pouštní bouře – letoun ‘794 Delta Dawn 35 bojových letů Pouštní bouře – letoun ‘801 PERPETRATOR 38 bojových letů 415. taktická stíhací letka 37. taktická stíhací peruť 49. stíhací peruť 415. taktická stíhací letka 37. taktická stíhací peruť 49. stíhací peruť 57. stíhací peruť odřad 1 8. stíhací letka 57. stíhací peruť odřad 1 7. cvičně bojová letka Pouštní bouře – letoun ‘817 SHABA 18 bojových letů Pouštní bouře – letoun ‘833 Black Devil 30 bojových letů 416. taktická stíhací letka 37. taktická stíhací peruť 416. taktická stíhací letka 37. taktická stíhací peruť 9. stíhací letka
Podobné dokumenty
Rejstřík
– laterální 213
– systém CRH-ACTH-kortisol 21
– v řízení příjmu potravy 213
– ventromediální 213
hypotyreóza
– etiologie 336
– kongenitální 292
– kongenitální, léčba 300
– subklinická viz subklinic...
Auta aneb Fyzika je všude
pásem, který má šířku jednoho metru a běží pod autem rychlostí až 235 km/h.
Tato technika má původ v závodním sportu a znamená velký kvalitativní skok.
Poměry na silnici totiž mohou být simulovány ...
úm Gorgí a jeho Sen Otroka
Pokud chceme zkoumat textologicky zajímavou (či obecně lingvistickou)
složku mechanizmu, který působí na tvarování této křivky, je nezbytné od ní
odečíst pravděpodobnostní funkci, která by tutu kři...
42. díl – Bugatti 100P aneb (ne)splněný sen Ettore
Muzeu EAA AirVenture na letišti Wittman v Oshkoshi ve státě Wisconsin, kde konečně prošel
kompletní renovací a kde je dodnes vystavený.
Cesta za uvedením Bugattiho letounu do vzduchu započala před ...
ke stažení zde
Noční stíny na Arrows Line
Lovec lidí
Záhadný Clay
Na západě troubí polnice
Návrat černých koní
Tornádo v sedle
Boj o Bílé hory
Pistolníkův sen
Muž, který tam už byl
Město Gunsight
Nevěsta pro Long...
journal 4/2006
blíží se závěr roku, tedy období, kdy všichni finišují a snaží se ještě dohnat, co možná zameškali, anebo
vylepšit již dosažené, období, ve kterém mnozí často přemlouvají den, aby měl více než 24 h...
„Reforma“ veřejných financí - výzva k boji a generální stávce
hlavy, což potvrdilo úmysl vojáků
zabíjet.
Jackson byl později povýšen do
generálské hodnosti a královna ho
povýšila do šlechtického stavu. Stal
se rovněž na dva roky velitelem 1.
parašutistického ...
Mimozemšťané v pozadí vlády USA
místa a hotelu, kde byla založena (hotel Bilderberg, nedaleko Arnhemu v Holandsku). Její
hlavní stan, se nachází ve Švýcarské Ženevě. Z Bilderbergeru vzešla tajná světová vláda, která
dnes vše řídí...