22. 5. 2016 – K pravdě vede… 1. čtení: 1Sam 15, 1

1
22. 5. 2016 – K pravdě vede…
1. čtení: 1Sam 15, 1-11
Píseň: 618 – Modré nebe, slunce zář
Základ kázání: 1Sam 15, 12-26
Milé sestry, milí bratři,
Saul dostal jasnou misi – jako klatého vyhubit Amáleka. Saul
však nejprve prokáže milosrdenství, když požádá Kénijce, aby od
Amáleka odešli. Po bitvě však Saul nechá naživu amáleckého krále
a vezme si to nejlepší z jeho dobytka. Když mu to Samuel vyčte a
označí to za neposlouchání Hospodina, Saul se vymlouvá, že to
nechal pro Hospodina. Když Samuel prokoukne tuto, ne moc
promyšlenou, výmluvu, přizná se Saul ke strachu z lidu. V závěru
příběhu, který jsem nečetl, Samuel dotáhne Saulův úkol – rozseká
na kusy amáleckého krále Agaga. A odejde. Se Saulem se už nikdy
nesetká. Po tomto všem pro něj však nepřestal truchlit. Poslední
verš nám pak jakoby ledabyle sděluje, že Hospodin litoval, že
ustavil Saule králem nad Izraelem.
Pokud se chceme vyhnout svévolným výkladům, je vždy
moudré se nejprve poučit o dobovém kontextu. Co byli zač ti
Amálekovci, že je jim vysloven tak nesmlouvavý boj?
Krom jiného toto společenství napadlo Israelce putující
pouští. Tedy unavené a vedrem zmožené cestovatele bez vlasti. A
ještě k tomu zaútočili na zadní voj. Tedy na israelské staré,
postižené a nemocné. Amálekovci tedy jsou společenství lidí, kteří
žijí na úkor lidí kolem sebe. Žijí z práce a námahy druhých,
zejména pak těch, kteří se nemohou bránit – starých, vdov, sirotků,
nemocných, postižených. To ale přece zažíváme i my dnes. Asi ten
Amálek zdaleka vyhuben nebyl, ačkoli se o tom píše v Bibli!
Nebyl. A nemohl být. Amálek je biblický název pro lidské
parazity a hyeny, zlé lidi. Pro lidi sobecké, svéhlavé, bezohledné,
2
svévolné a s chutí okrádající právě ty nejslabší. Takoví se vyskytují
ve všech národech, kulturách, časech a místech.
Tak měl Saul za úkol zcela zlikvidovat tenhle lidský postoj ve
svém nejbližším okolí. Že byli takoví lidé toho času také v Číně či
v Jižní Americe je snad zřetelné. Saul však úkol nesplnil. Ponechal
naživu jejich krále, tedy vůdce a garanta daného parazitního
způsobu života. A ještě si vzal jejich majetek jako lup – a tak se
nepřímo podílel na okrádání nemocných, starých, bezmocných a
těch bez zastání. A ještě se zaštiťoval tím, že je to pro Hospodina.
Naprosto šílené. Bohužel se to však nestalo ani poprvé ani
naposledy v dějinách lidstva.
Šlo tedy o boj proti postoji, který je proti všemu živému,
lidskému a správnému – Božímu. Totiž proti způsobu existence,
kdy někdo žije na úkor druhých. Takový způsob života je protipól
židovství, islámu i křesťanství. Boj do posledního pokolení se zde
tedy nevyhlašuje nějakému národu nebo obyvatelům dané oblasti.
I proto Saul vyzval Kénijce, aby od Amáleka odešli! Boj se
vyhlašuje určitému chování. Klatí nejsou lidé, kteří někde žijí, klatí
jsou lidé, kteří nějak žijí.
Ptát se, jestli schvalujeme Hospodinovy příkazy, které žádají
zabíjení a ničení je nemistná a špatně položená otázka. V takovém
případě bychom si vyložili po svém, bez rozumného rozvážení (v.
23!), co Hospodin vlastně přikázal. Stejně jako Saul.
Hospodin přikazuje být vždy na ostří nože s daným
chováním, s konkrétním způsobem existence. To znamená být
připraven bojovat i fyzicky, ne automaticky a bez rozmyslu
likvidovat. Opět vzpomeňme na Kénijce – Saul nepřišel a fanaticky
a bez rozumu nevypálil Amáleka do základů. Ačkoli mohl, příkaz
zněl jasně. Nechal odejít ty, kteří žili jinak, ačkoli byli součástí
vlastně stejného národa, ačkoli o ničem takovém se Boží příkaz
nevyjadřoval. Rozumné rozvážení Božího příkazu však přivedlo
Saula ke správnému pochopení Božích slov.
Jsou postoje a způsoby, proti kterým má i Hospodinův
služebník bojovat. Víra v Boha je široká cesta, do které se vejde
mnoho způsobů a forem. Ale má také jasné hranice. Věrnost
3
v Bohu znamená také tvrdé, jasné a nekompromisní: Ne. Sice
máločemu, ale je přítomno. Jasně NE Božího věrného má znít
právě lidskému hyenismu. Nebo terorismu (lat. terrere = strašit,
děsit; v. 24). Nebo magii (v 23!). Bohužel tomu všemu Saul vzápětí
podlehl.
Je tedy Bohem dovoleno takto jednající lidi zabíjet i dnes?
Pokud dokážeme u kteréhokoli jednotlivce dokázat na 100%, že je
právě a pouze takovýmto parazitem a nikdy se nezmění, pak ano.
Pokud já vím, je takového soudu schopen jen Hospodin.
My nejsme ani Saul ani Samuel. Nejsme Abraham ani Mojžíš.
Nejsme ani v jejich situaci, a tak i kdybychom měli dojem, že
prožíváme jejich příběh, jsme mimo a je nejvyšší čas zajít za
psychiatrem. Každý z nás má svůj příběh svého života. Nežijeme
Saulův. Bůh k nám nemluví jako k Mojžíšovi nebo Samuelovi.
Příběh nám však pokládá otázku, které musel čelit i Saul:
Člověče, co je ti klaté, tedy čemu říkáš jasné NE? Ničemu? Pak ti
není nic ani svaté! Saulovi nebylo klaté vzít lup od nemocných a
starých a nabízet ho Hospodinu jako oběť. Kde bylo jeho rozumné
rozvažování, o němž Samuel mluvil?
Tak Saul prokázal, že nebude dobrým králem. Ačkoli měl
všechny předpoklady. Zavrhoval totiž „pozorné rozvažování“ ve
prospěch tradic, kultury, chtění, náboženství a strachu. Taková
osoba ve vedoucí funkci je vždy více ke zlému než k užitku. A ne
jen ve vedoucí funkci.
Přesto byl Saul i nadále králem. Aby i toho nejzarytějšího
fundamentalistu, který si v Písmu jen hledá zbraně proti svým
nepřátelům, trklo, že ten příběh je o milosrdenství: Saul ho
prokázal Kénijcům. Samuel i Hospodin Saulovi. Bylo prokázáno
milosrdenství všem těm, které by tohle dané uskupení
amálekovského způsobu života zabíjelo a okrádalo.
Hospodinovým přáním není smrt, ale život. Vždyť ho stvořil.
Hospodinovou vůlí není odsuzování, nýbrž milosrdenství. Vždyť
ho neustále prokazuje, na rozdíl od odsouzení. I těm, kteří dnes a
zítra žijí jako amálekovci, jako hyeny a parazité prokazuje Bůh
milost. Jinak by nebyli naživu.
4
Saul se však bál lidu. A místo aby svému strachu odolal,
ponechal naživu právě vůdce parazitního způsobu života.
Nepostavil se lidu právě ve chvíli, kdy lidu byla ukradená nějaká
pravda, rozumnost nebo klatost – prostě si vzal lup.
Král kterému vládne strach, není dobrý král. Ale třeba časem
přestane sloužit svému strachu. Proto nebyl Saul zbaven funkce.
Třeba začne tváří v tvář strachu pozorně rozvažovat, poslouchat a
tak odmítat službu strachu, magii, věštění a svéhlavosti. I kdyby
nepřiznaznou a neuvědomělou službu.
Protože právě rozumné rozvažování je zbraní proti strachu.
Tedy rozvažování vycházející z pozorného naslouchání (v. 22), a
tak z fakt. Ne z toho, co já mám v hlavě. Ale co se děje „tam venku“,
mimo mou mysl. Umožňuje překonat nadvládu děsu, teroru, úleku
i obav. Rozumné rozvažování a pozorné naslouchání přemáhá také
lidskou svéhlavost, lži, magickou manipulaci, výmluvy a špatné
způsoby života. Protože vede k pravdě. A tak Bohu. A tak k životu a
k pokoji. Amen.
Píseň: 192 – Dobře staví, kdo zná a ví