One Missed Strike: Pr í be hy vzbour encu

One Missed Strike: Príbehy vzbourencu
Napsal Davin Sunrider
Překlad od Eyslinn
-
„Našel jsem ho“
Bratři a sestry
Hvězdovrah
Ruka Imperátora
„Našel jsem ho“
Malá loď se blížila k pohostinné planetě Naboo a zamířila do středu té její části, která byla zrovna
ponořena do tmy. Loď byla šedá, nevýrazná a nikdo by si ji nespojil s jejím slavným pilotem,
vysokým, asi pětačtyřicetiletým mužem s nakrátko zastřiženými světlými vlasy a pochmurným
výrazem ve tváři.
Darth Vader, Pán Sithů a vládce Galaktického Impéria seděl sám v kokpitu své miniaturní
lodi, sotva dost velké, aby měla hyperpohon. I když byl Imperátorem a nemíval mnoho času pro
sebe, podařilo se mu vzít si den volna od všech svých povinností. Tohle bylo důležité a on nesměl
být při své návštěvě v žádném případě vyrušován.
Když se malá loď nepozorovaně prosmýkla do atmosféry planety, přehodil si Vader přes
tvář hlavu kápi svého dlouhého černého pláště. Nechtěl, aby kdokoliv věděl o jeho přítomnosti;
přestože jako Imperátor si mohl dělat doslova, cokoliv se mu zachtělo, sem přijel kvůli ryze
soukromým záležitostem. Darth Vader neměl nejmenší důvod být na Naboo, především podle toho,
co věděla veřejnost, takže pokud by ho tu někdo zahlédl, vyvolalo by to příliš mnoho otázek,
obzvláště díky tomu, kam právě mířil.
Přistál tak blízko svému cíli, jak jen mohl, aniž by vyvolal podezření, a poté tiše proklouzl
do noci po cestě, kterou už dávno znal nazpaměť. Trvalo jen pár minut, než našel stavbu, kterou
hledal, bílou s jemně zaoblenými křivkami, typický příklad núbijské architektury. V matném
měsíčním světle téměř zářila.
Muž kdysi známý jako Anakin Skywalker kráčel téměř obřadně zvolna vzhůru po schodech
mausolea, které uchovávalo tělo Padmé Amidaly Naberrie Skywalker, přestože poslední jméno
nebylo nikde v budově zaznamenáno. Místo bylo prodchnuto tichou, zdrženlivou elegancí a zjevně
do jeho konstrukce někdo vložil množství láskyplné péče. Připomínky ženy, která zde odpočívala,
byly všude okolo: hologramy, sochy, basreliéfy zobrazující důležité události z jejího života.
Její muž si pomyslel, že dva nejdůležitější okamžiky tu chybí, svatba a narození jejich
dítěte, ale jen pár lidí kromě něj v celé galaxii vědělo byť jen o jednom z toho. V hlavě se mu
vynořila myšlenka, že nebýt Řádu Jedi, ani první, ani druhé nemuselo být tajemstvím.
Mausoleum nemělo bezpečnostní systém; Padmé byla na svém domovském světě příliš
milována, než aby i ten nejodpornější kriminálník byť jen zvažoval znesvěcení její hrobky. Mohli
jste tu potkat návštěvníky kteroukoliv hodinu, ovšem v tento noční čas jich přicházelo jen málo.
Vader si byl jistý, že bude sám. Chvilku se rozhlížel kolem sebe, přelétal zrakem po obrázcích své
ženy a vzpomínal na události zobrazené na každém z nich.
Zastavil se, jako to obvykle dělával, před tím jediným v celém památníku, který ho
ukazoval spolu s ní. Byl to slavný snímek z bitvy na Geonosis a zachycoval Anakina Skywalkera a
Padmé Amidalu bojující bok po boku v bitvě, která zahájila Klonové války. Nebyl tu žádný zjevný
náznak jejich už tehdy silného pouta, ale Vader ho stejně dokázal najít, zvlášť ve způsobu, jímž se
jeho mladší já dívalo s obavami na Padmé, zatímco světelným mečem odráželo střelu letící jejím
směrem.
„Tomu říkáš diplomatické řešení?“ zeptal se Anakin s pohledem upřeným na Padmé.
„Ne,“ odpověděla a na tváři jí hrál potutelný úsměv. „Říkám tomu agresivní vyjednávání.“
Anakin se vesele zašklebil a vrátil se k boji, aby odrazil výstřel zpět na droida, který ho
vypálil.
Neměl ani ponětí, kdo udělal ten snímek, ale byl k pravidelně k nalezení v dokumentech a
knihách jako ilustrace geonosijské bitvy. Vader zatnul své mechanické prsty v pěst, když si
vzpomněl, že v téhle bitvě přišel při duelu s Dookuem o ruku. Padmé byla tím zraněním zděšená a
zůstala s ním v nemocnici, kde mu končetinu ošetřovali, neschopná držet ho za druhou ruku ze
strachu, že jejich vztah, zakázaný pravidly Jedijského řádu, by se mohl prozradit. On ale věděl, jak
se Padmé cítí, a čerpal sílu z její přítomnosti.
Vader pokračoval k dalšímu snímku, který ukazoval Padmé s její rozesmátou rodinou.
Matka i otec seděli, ona se sestrou stály za nimi spolu se Soliným manželem. Soliny dcery byly
usazené na klíně svých prarodičů a culily se do objektivu. Bez vědomí kohokoliv na obrázku s
výjimkou Padmé tu bylo i Naberriovic další vnouče; Vader viděl datum z doby, kdy Padmé nosila
pod srdcem Luka. Pocítil nepatrné bodnutí smutku, protože věděl, že si právem zaslouží být na
obrázku s nimi, hned vedle své ženy a zbytku rodiny. Ale omezení Jediů znovu změnila to, co pro
ně oba měla být doba štěstí, v čas napětí, tajnůstkářství a strachu, že je někdo objeví, kdykoliv
budou spolu.
„Stalo se něco úžasného.“ Padmé se podívala na svého muže se štěstím v očích. „Ani, jsem
těhotná.“
Anakin na ni šokovaně pohlédl; tohle rozhodně nečekal. „To je…“ zarazil se. Pak se konečně
rozesmál. „To je úžasné!“
„Co budeme dělat?“ řekla Padmé a její hlas i tvář zastřely obavy.
Anakin se usmál. „Teď si nebudeme s ničím dělat starosti, ano?“ Natáhl ruku, aby se dotkl
její tváře svými prsty z masa a kostí. „Tohle je šťastná chvíle.“ Podíval se do jejích nádherných
hnědých očí. „Nejšťastnější chvíle našeho života.“
Padmé se nakonec usmála, a když ho objala, sklonil se, aby ji políbil.
Tiše pokračoval k dalšímu obrázku, který byl z doby krátce před jejím prvním obdobím
kralování svému domovskému světu. Vypadala přesně, jako když ji viděl poprvé, a Vader si
vzpomněl na moment, kdy se jí zeptal, jestli je anděl.
Byla, pomyslel si. Musela být.
Konečně došel na konec dlouhé vstupní haly a zastavil se před dveřmi do vnitřní komnaty.
Pokusil se připravit, ale věděl, že je to marné; pokaždé, když sem přišel, stalo se mu totéž.
Když muž, který býval Padméiným manželem, sestupoval dolů do její hrobky, cítil, jak se
mu stahuje hrdlo. Ležela před ním uvnitř průsvitné rakve se svými bohatými kaštanovými vlasy,
které jí orámovaly tvář, jako kdyby jen spala. Poté, co Obi-Wan poslal její tělo domů, zjistil Vader,
že rodiče ji nechali umístit do stáze. Núbijská vláda to zaplatila, stejně tak i hrobku, takže tu
Padmé bude navždy pochována stejná jako toho dne, kdy zemřela. Skutečně působila jen jako ve
spánku, přesně jak ji za nocí vídával, ale věděl, že pokud by se probudila, neusmála by se,
nenechala by ho, aby ji znovu vzal za ruku.
V hrůze by se odvrátila, věděl Vader, a měla by proč.
„Nedokážu uvěřit tomu, co slyším,“ řekla Padmé a couvala od něj pryč. „Obi-Wan měl
pravdu; změnil ses.“
Anakin, nyní Vader, zatnul zuby při zmínce o svém učiteli. „Už nechci o Obi-Wanovi slyšet
ani slovo,“ mávl odmítavě rukou. Podíval se na Padmé s narůstajícím vztekem. „Jediové se obrátili
proti mně. Neopovažuj se proti mně obrátit i ty.“
Padmé znovu ucouvla a z očí jí začaly téct slzy. „Už tě neznám,“ řekla. „Lámeš mi srdce.
Vydal ses na cestu, po které nemůžu jít s tebou.“
Vader k ní sklonil pohled. „Kvůli Obi-Wanovi?“
„Kvůli tomu, cos udělal. Co se chystáš udělat. Přestaň,“ žadonila Padmé a dívala se vzhůru
na něj. „Přestaň hned teď. Vrať se.“
Ale Vader už své ženě nevěnoval pozornost. S rostoucí zuřivostí vzhlédl k postavě na
vrcholu rampy Padméiny lodi. Obi-Wan mu pohled oplatil s odhodláním a odevzdaností.
„Miluji tě,“ řekla Padmé a o krok se přiblížila.
To, co viděl, na něj těžce dopadlo, a nějaká jeho část se zlomila. „Lhářko!“ rozkřičel se na
ni.
Zalapala po dechu a ohlédla se, aby spatřila Obi-Wana sestupujícího pomalu po rampě.
„Ne,“ řekla zoufale.
„Jsi tu s ním!“ běsnil Vader. „Přivedla jsi ho, aby mě zabil!“ Pozvedl ruku a sevřel prsty, aby
ji Silou uchopil za hrdlo.
„Ne!“ řekla znovu, ruce na šíji. V bolestech na něj nevěřícně hleděla, jako by si nedokázala
ani představit, že by něco takového mohl udělat.
„Pusť ji, Anakine,“ varoval ho Obi-Wan.
„Anakine,“ zaprosila Padmé, kvůli jeho stisku neschopná vypravit ze sebe víc.
„Pusť ji!“ řekl Obi-Wan a kráčel směrem k nim.
Vader konečně uvolnil sevření a Padmé se skácela na přistávací plošinu, kde zůstala ležet
zcela bez hnutí.
„Obrátil jsi ji proti mně!“ zaječel Vader na Obi-Wana.
Obi-Wan se na něj podíval s výrazem blízkým znechucení. „Tos už zvládl sám.“
Vader poodešel od Padmé a shodil ze sebe plášť v očekávání boje se svým starým učitelem.
„Nevezmeš mi ji!“
„Tvůj hněv a mocichtivost už to dávno udělaly,“ odpověděl Obi-Wan a odhodil svou vlastní
róbu. „Dovolil jsi tomuhle temnému pánovi pokřivit ti myšlenky, až…“ Vzhlédl ke svému dřívějšímu
příteli, zatímco kroužili jeden kolem druhého. „Až ses stal přesně tím, co jsi přísahal zničit.“
Výraz v jejích očích, ten nevěřícný srdceryvný výraz utrpení, když se bránila, ho stále
pronásledoval ve snech. Vader nedokázal tu vzpomínku vypudit z paměti a pokaždé, když ji jeho
podvědomí znovu vytáhlo na povrch, bolelo to úplně stejně, jako když si na to toho osudného dne
vzpomněl poprvé.
Přemožen city, Vader klesl na kolena vedle těla své ženy. Položil dlaně na rakev a
s pohledem plným mučivých výčitek svědomí se podíval dovnitř. „Je mi to tak líto,“ zašeptal. „Vzal
bych to všechno zpět, kdybych mohl.“
Poprvé za dlouhá, dlouhá léta potlačil Anakin Skywalker vzlyk a po tváři mu skanula slza,
když se díval na nehybné tělo své milované. V rukou měla schovaný náhrdelník, který jí vyrobil
krátce potom, co se poprvé setkali, drobný přívěšek vyřezávaný z větvičky, o kterém mu jednou
řekla, že ho od té doby nikdy neodložila. Přívěsek ji neopustil v životě a neopustí ji ani ve smrti.
Anakin zůstal chvíli stát vedle své ženy a jen se na ni díval, než se nakonec s hlubokým
nádechem přinutil ke klidu.
„Přežil, Padmé,“ řekl jejímu tělu. „Náš syn je naživu. Našel jsem ho.“ Stále sledoval její
tvář, tu tvář, kterou znal skoro lépe než svou vlastní, každý detail byl uchován v jeho paměti stejně
dokonale jako ve stázovém poli.
„Luke žije,“ zopakoval. „Už je dospělý a my ho neviděli vyrůstat.“ Musel pevně zavřít své
zdravé oko, aby potlačil další vlnu pocitů, která se přes něj převalila. „Kvůli mně.“ Ucítil pomalý žár
hněvu, když se události onoho dne před dvaceti lety znovu odehrály v jeho mysli. „Ne, kvůli
němu.“
Vader dovolil zuřivosti, kterou cítil nad smrtí své ženy, aby podpořila jeho stále žhnoucí
nenávist k Palpatinovi, muži, který mu lhal a manipuloval jím, jen aby naplnil své vlastní ďábelské
plány. Nebýt Palpatina, nikdy by se po hlavě nevrhl rovnou do osidel Temné strany, nikdy by se jí
nenechal ovládnout natolik, aby viděl klam, který neexistoval, zradu, kde žádná nebyla, a zakládal
své chování na lžích, což ho stálo jedinou osobu, která ho brala přesně takového, jaký byl, a
neočekávala od něj nic kromě lásky. Vaderovi bylo líto, že nemohl toho starého hajzla zabít ještě
jednou.
„Ale bude to v pořádku,“ řekl jí. „Pořád ještě dokážu věci spravit. Luke je silný; stejně silný
jako já. Spolu dokážeme najít cestu.“ Vader cítil, jak mu slzy mizí z tváře, sežehnuté plamenem
odhodlání. „Ještě můžeme být rodina.“
Vader znovu zmlkl, stále na kolenou po boku své ženy s rukama tak blízko ní, jak to jen
dokázal, a nechtělo se mu odejít. Strávil takhle v tichu několik dalších minut, než ho vyrušily rychlé
kroky v hale nad hrobkou. Vader vstal, zakryl si znovu kápí tvář a ustoupil do temnoty v rohu
místnosti, kde s pomocí Síly splynul se stíny, téměř neviditelný.
Podrážděn tím náhlým vyrušením sledoval, jak dovnitř vchází Padméina sestra Sola. Byly si
tak podobné, až to téměř bolelo. Sole teď bylo přes čtyřicet, což by byl zhruba Padméin věk, kdyby
byla naživu, a v dlouhých hnědých vlasech, které se také podobaly sestřiným, se jí začínaly
objevovat náznaky šedin.
Když Sola vešla, rozhlédla se kolem sebe, jako by dokázala vycítit, že není sama, ale
Vadera nezahlédla a zastavila se až u podstavce průhledné rakve. „Ahoj, Padmé,“ řekla se
smutným úsměvem na tváři.
Na pár chvil se zarazila, a Vader se cítil obzvlášť nepříjemně, ale byla mezi ním a
východem; nebyl tu žádný způsob, jak se dostat ven, aniž by ho zahlédla.
„Proč jsi mi to neřekla?“ řekla Sola konečně. „Víš, že bych ti pomohla, kdybych měla tu
možnost.“
Vader byl zmatený; o čem to mluví?
„Viděla jsem jeho obličej ve zprávách,“ řekla Sola s pohledem upřeným na sestřino tělo.
„Rebelové mají nového Jedie a jeho jméno je Luke Skywalker.“ Znovu se na okamžik odmlčela.
„Vypadá jako on, víš. Ten pohledný mladý Jedi, kterého sis jednou přivedla domů. Ale vypadá i
jako ty.“
Trochu se předklonila a jemně se dotkla sestřiny rakve. „Pomohla bych ti,“ zopakovala.
„Nemusela jsi to přede mnou tajit.“ Povzdechla si. „S tím, co se z něj vyklubalo, je mi jasné, proč
jsi chtěla svého chlapečka před Anakinem schovat. Ale proč jsi ho neposlala mně? Víš, že bych se o
něj s radostí postarala.“
Vader ustoupil hlouběji do stínů, protože začínal mít tušení, kam tohle všechno povede. Teď
by si už vůbec nepřál, aby ho tu jeho švagrová našla.
„Co se ti stalo, Padmé?“ zeptala se Sola s hlasem plným smutku. „Kam jsi šla, když jsi
opustila Typha? Kdo nám tě takhle poslal zpět? Dvacet let to chci vědět, ale ty už mi neodpovíš.“
Tvář se jí zkřivila hněvem. „Udělal ti to on? Ublížil ti Anakin?“
Vader se ze všech sil přinutil ke klidu a napínal veškerou svou vůli, aby nepromluvil.
Sola smutně vzdychla. „Nikdy se to nedozvím,“ prohlásila nakonec. „Ale můžu najít tvého
syna. Najdu ho, Padmé. Zařídím, aby se Luke dozvěděl o své matce. Nevím, kde celou tu dobu byl,
ale určitě na tebe myslí, přemýšlí, kdo jsi. Nevím jak, ale udělám to. Řeknu mu o tobě všechno.“
Tohle bylo příliš; Vader už se nestaral. Nemohl dovolit, aby jeho chlapci teta takhle otrávila
myšlenky a ještě víc ho štvala proti němu.
„Nic takového neuděláš,“ řekl, vynořil se ze stínů, a paprsek světla, který ozařoval rakev,
orámoval obrysy jeho temné siluety.
Sola ochromeně zalapala po dechu a začala couvat. Vader si odhrnul z tváře kápi, zatímco
se přibližoval s výhružným pohledem upřeným na svou švagrovou. Ta téměř zbělela strachy a stále
ustupovala, dokud ramenem nenarazila do protější zdi hrobky.
„C-Co tu děláš?“ zeptala se vyděšeně.
„Budeš se od mého syna držet dál,“ řekl Vader zlověstně. „Pokud mu někdo řekne o jeho
matce, budu to já. Tohle není tvoje věc.“
Sole se podařilo trochu narovnat, když její hněv překonal strach, a udělala krok ode zdi,
aby odhodlaně vzhlédla k Vaderovi. „Luke je stejně tak Padméin syn jako tvůj,“ řekla se stejnou
kuráží, jakou tak často projevovala i její sestra. „Má právo znát rodinu své matky a ty nemáš právo
mu v tom bránit.“
„Nepokusíš se s mým synem navázat spojení,“ varoval Vader. „Nechal jsem Naboo během
své vlády na pokoji, ale to se může rychle změnit.“
Sola ještě víc zbledla, protože věděla, že myslel každé slovo smrtelně vážně, ale její
bojovný duch znovu přemohl strach. „Co se ti stalo, Anakine?“ Pohnula se blíž a zvedla oči vzhůru
k Vaderovi. „Jak ses tak změnil v…“ ukázala na jeho černé šaty a pásku přes jedno oko, „tohle?
Zbylo vůbec něco z toho mladíka, kterého jsem před všemi těmi lety potkala?“
Vaderovi se zúžily oči a po dlouhou dobu nic neříkal. „Ne,“ odpověděl nakonec. „Anakin
Skywalker zemřel stejného dne jako jeho žena.“ Naklonil se blíž. „Jejich dítě zemřelo s ní. Mluvím
dostatečně jasně?“
Sola si pozvedla jednu ruku ke krku, na kterém cítila nepatrný tlak. Pak smutně přikývla.
„Ano, rozumím. Přenechám ti ho.“
Vader se narovnal. „Dobře. Bylo by nešťastné, kdybych byl nucen zbudovat tu trvalou
základnu Impéria. Vždycky jsem měl tenhle svět v oblibě; jen nerad bych ho viděl obsazený.“
Sola s povzdechem přikývla. „Anakin je mrtvý, že?“
Vader se rozezleně otočil na podpatku a bez jediného slova se vyřítil z Padméina mausolea,
kde za sebou zanechal její sestru.
Sola se otočila zpět k tělu Padmé, navždy uchované v mládí a kráse. „Neboj se,“ řekla tiše.
„Najdu si cestu. Nenechám tohohle netvora získat tvého syna. Nenechám ho pokřivit Luka tak, jak
je pokřivený on sám.“
„Najdu si cestu.“
Bratři a sestry
Dva týdny po bitvě u Yavinu…
„Odevzdávám se Řádu Sithů a Vašemu učení. Veďte mne, lorde Vadere.“
S očima sklopenýma k zemi Malysa Kolos odříkávala poslední část přísahy dokládající její
věrnost Darth Vaderovu Sithímu řádu. Přijímal ji od ní sám Pán Sithů osobně, i když ze svého úhlu
pohledu z kleku a se skloněnou hlavou z něj viděla jen lem dlouhého černého pláště a špičky
vyleštěných černých bot.
„Povstaň.“
Velitelský tón toho jediného slova rozechvíval vzduch, ale nějakým způsobem v sobě zvládl
obsáhnout i nádech hrdosti. Malysa vstala a vzhlédla do jediného pronikavého oka v Darth
Vaderově tváři. To druhé bylo zakryto černou páskou, protože o něj přišel v nedávné bitvě u
planety Yavin. Ovšem jakkoliv se to zdálo podivné, nevypadal, že by mu na tom záleželo, a
charakteristicky náladový, zuřivý Temný pán byl poslední dva týdny, od doby, kdy se vrátil
z výzkumu povstalecké základny, téměř… šťastný, jak jen se to dalo říct o Pánovi Sithů. Posádku
Executoru to mátlo, ale ta raději dobré rozpoložení svého velitele nezkoumala. Lord Vader býval
v dobré náladě jen zřídkakdy, takže se jeho posádka naučila snažit se tyhle nálady uchovat a
prodloužit, jak to jen bylo možné.
Malysa stála sama se sithím mistrem v hlavním pokoji Vaderových komnat na palubě jeho
vlajkové lodi. Světelný meč jí visel z opasku a mladá Jedijka využila krátké chvíle, aby prověřila
své nové mentální štíty myšlenkou na rozseknutí Imperátora vejpůl.
Z vnějšku se její výraz trpělivé oddanosti nezměnil a lord Vader nedal nijak najevo, že by
vycítil její myšlenky. Když uplynulo několik tichých chvil, Malysa se musela ovládat, aby skryla i
svou úlevu.
Při bitvě před dvěma týdny ji s pomocí Síly kontaktoval mistr Jedi, který jí řekl, že není
sama, a že má předstírat spojenectví s mistrem Sithů, aby mohla poskytnout cenné informace
povstalcům a Luku Skywalkerovi, jedinému dalšímu žijícímu Jediovi. Jedijský mistr, který se zatím
nepředstavil, ji naučil jak ukrýt své myšlenky, za což mu byla neskonale vděčná. Malysa věděla, že
kdyby to nedokázala, nejspíš by se poddala Vaderovu učení a její přísaha by byla upřímná.
Darth Vader konečně rozbil ticho, když zvedl do vzduchu malý krystal rudý jako čerstvá
krev a podržel ho proti světlu, takže drahokam vypadal, jako kdyby žhnul vnitřním ohněm.
„Tento kámen bude symbolem tvé oddanosti způsobům Sithů,“ řekl lord Vader. „Umísti ho
do svého světelného meče, aby ti připomínal odmítnutí falešných nauk Jediů a tvou novou pouť za
skutečným ovládnutím Síly.“
Malysa si uchovala masku poslušné věrnosti a snížila hlas do tónu úcty a respektu. „Ano,
můj mistře,“ řekla a znovu sklonila hlavu.
Přijala drahokam, jako kdyby to byl artefakt nevýslovné hodnoty a ne předmět, který se
zdál pálit ji do ruky a který by ze všeho nejvíc chtěla zahodit co nejdál.
Koutek Vaderových rtů se zvedl téměř do úsměvu. „Máš už mnoho dovedností,“ řekl
s náznakem pýchy v hlase. „Tvůj výcvik bude krátký. Staneš se mocným Sithem.“
„Děkuji Vám, mistře,“ odpověděla Malysa a snažila se, jak jen mohla, udržet si ve tváři
pohled, jaký viděla u mnoha dalších Imperátorových služebníků; obdiv smísený s respektem a
kapkou strachu.
Vadera to zjevně oklamalo; nedal ani náznakem najevo, že by viděl pod povrch, k jejím
skutečným pocitům. „Jsi propuštěna,“ řekl a nepatrně pokynul rukou směrem ke dveřím ze svých
komnat. „Až umístíš svůj nový krystal do světelného meče, medituj o skutečné povaze Síly, o tom,
jak v sobě musíš vyvážit Světlo a Temnotu, dokud tě znovu nepřivolám.“
Malysa se znovu hlavou uklonila. „Ano, mistře.“
Vader se otočil, aby vyhlédl z širokého okna, které zabíralo celou jednu stěnu místnosti a
poskytovalo skvělý výhled na budovy Kuatských loděnic, kde se zrovna opravoval Executor. Maličké
lodě poletovaly sem a tam po obrovské vesmírné stanici a jejich práce na vlajkové lodi Impéria
vrhala záblesky světel všude kolem. Celou scénu rámoval modrozelený obrys planety Kuat pod
nimi, kde se Malysa a její bratr narodili a kde žila jejich rodina, lodní technici střední třídy.
Když opouštěla imperátorovy komnaty, Malysiny myšlenky se zatoulaly k jejímu bratru
Tyrajovi, kterého už dvanáct let neviděla. Přemýšlela, kde asi je. Byl stále s rodiči na Kuatu, nebo
opustil planetu kvůli některému z těch dobrodružství, o kterých mluvíval, když byli oba mladší?
Podle toho, co on a její rodiče věděli, byla Malysa přijata na prestižní coruscantskou
akademii a budovala si vyšší vzdělání na jedné z místních univerzit. Spolu se svým jedijským
mistrem si tenhle příběh vymysleli, aby se vyhnuli nechtěné pozornosti, protože Impérium bylo
přímo posedlé vystrnaděním posledních zbytků Starého řádu. Malysa si nikdy nevzala propagandu
tak docela k srdci a měla podezření, že její matka na tom byla stejně, ale jak její otec, tak bratr
pevně věřili v Nový řád lorda Vadera.
Malysa kývla na skupinku stormtrooperů, kteří ji na chodbě míjeli, a překvapilo ji, když se
zastavili a zasalutovali jí. Nejistá, co by měla dělat, znovu kývla s pohledem upřeným do černých
průzorů helmy jejich vůdce. Ten spustil ruku, pozvedl zpět svou pušku, s vojenskou přesností se
obrátil na podpatku a odkráčel pryč chodbou, následován jednotným krokem svých mužů.
Mladá Jedijka je chvilku sledovala, překvapená jejich reakcí, ale pak si uvědomila, že
v šedočerném sithím úboru se světelným mečem visícím u opasku byla pro každého zjevně jeden
z žáků lorda Vadera a tedy technicky vyšší hodnosti v armádě Impéria než kterýkoliv stormtrooper
nebo důstojník. Vader jí kdysi vysvětlil, že zachoval systém hodností, který Jediové používali za
Klonových válek, kde kdokoliv s postavením rytíře nebo vyšším byl generálem armády Republiky,
s padawany na čestné hodnosti velitele, a tedy v pozici dávat rozkazy jakémukoliv klonovému
vojáku nižší hodnosti.
V Imperiální armádě a námořnictvu měl jakýkoliv Sith vyšší hodnost než kdokoliv kromě
velkoadmirála a bylo na ně tím pádem pohlíženo jako na přímé vojenské zástupce lorda Vadera.
Přemýšlela, jestli některý ze Sithů svou moc zneužíval, protože jejich schopnost dávat rozkazy
téměř komukoliv určitě ponoukala Temnou stranu v těch zlomyslnějšího smýšlení.
Malysu napadlo, co by asi dělala, kdyby byla vyslána na akci se stormtroopery pod svým
velením. Byla by schopná splnit, jakýkoliv úkol by se od ní vyžadoval, s vědomím, že si musí za
každou cenu udržet krytí?
Potřásla hlavou, zatímco se blížila ke svým pokojům. Její povinnost zrovna teď, jak jí to
jedijský mistr vysvětlil, byla získat si důvěru lorda Vadera a dostatečnou odpovědnost, aby mohla
tajně vysílat nebo jinak zanechávat povstalcům zprávy. Potřebovala si upevnit svou pozici Sitha,
než začne pracovat jako dvojitý agent, a bude si muset dávat neuvěřitelný pozor, aby ji nechytili.
Pokud by se tak stalo, očekávala by ji téměř jistě smrt, pravděpodobně okamžitá a bolestivá.
Malysa vběhla do svého malého, spartánsky zařízeného apartmá rovnou k nízkému stolku
uprostřed místnosti, kdy se posadila na podlahu a položila svůj světelný meč spolu s rudým
krystalem od Darth Vadera na plochý, jednolitý šedý povrch.
Znepokojovalo ji, že musí nahradit modrý kámen, který jí dal její učitel, když pro ni přišel
čas sestrojit si svou vlastní zbraň, protože to byla její poslední připomínka muže, kterého Vader
zabil na Tantivu IV a který pro ni byl jako otec po více než deset let.
Malysa si povzdechla. Postrádala mistra Sunridera, jeho laskavý způsob učení a jeho
škádlivý smysl pro humor, ten potutelný výraz v jeho očích, když si tropil žerty z ní nebo z jejího
spolustudenta Jorana. Darth Vader je oba zabil bez jediného zaváhání a stejný osud by nejspíš
čekal i ji, kdyby ji ten stormtrooper, který přišel s ním, nestřelil do zad.
Natáhla ruku, aby si poškrábala jizvu od blasterové střely přesně pod ramenem, která čas
od času stále svědila, ale jinak byla zahojená.
Se zamračením se Malysa natáhla po svém batohu a vyndala z něj nářadí, kterým
udržovala svůj meč, připravená dokončit iluzi své loajality.
„Víš, nejsem si jistý, jestli jsem rád slavný.“
Han Solo si pobaveně odfrkl a zadíval se na svého mladého kamaráda Luka Skywalkera,
usazeného naproti na jednom z gaučů v důstojnickém salonu povstalecké vlajkové lodi Home One.
Ti dva spolu s Hanovým spolupilotem Chewbaccou seděli v namodralé místnosti a sledovali další
zprávy na Holonetu, tentokrát oficiální vyhlášku Impéria aktualizujícího seznam nejhledanějších
uprchlíků. Luke byl teď mezi prvními pěti, hned za Mon Mothmou, Bailem Organou, jeho dcerou
Leiou a admirálem Ackbarem.
Od té doby, kdy on a několik dalších na Alderaanu statečně zachránili královskou rodinu,
bylo Lukovo jméno a tvář vidět všude ve zprávách a vysíláních přístupných celé galaxii. Ti se
sympatiemi pro povstalce často zdůrazňovali skutečnost, že je Jedi a neustále ho přirovnávali
k Anakinu Skywalkerovi, hrdinovi Klonových válek. Většina z nich už opomněla zmínit se, že ten
samý Anakin Skywalker nyní vládl Impériu pod jménem Darth Vader, ale někteří zašli až ke
spekulacím, že Luke by mohl být příbuzným toho šviháckého mladíka, který před dvěma dekádami
vedl boj proti Separatistům. Samozřejmě jím byl, přesněji řečeno byl syn z Anakinova tajného
manželství s Padmé Amidalou, ale to nebyla veřejně známá informace.
Impérium na to rychle odpovědělo vydáním oficiálního prohlášení od samotného
Imperátora, že Luke je hledaný uprchlík a okamžitě byla vypsána odměna ve výši milion kreditů za
zajetí a doručení mladého Jedie do jakékoliv imperiální základny. Projev Imperátora Skywalkera dal
jasně najevo jeho přesvědčení, že chlapec používá jeho jméno, aby získal sympatie pro Rebélii,
takže vyzval každého občana, který mladíka zpozoroval, aby ho okamžitě vydal.
To byl nejspíš důvod, proč Luke řekl, co řekl, a Han se uchechtl, když Luka přátelsky udeřil
do ramene.
„Vítej na druhý straně zákona, prcku,“ řekl. „Nakonec si na to zvykneš.“
Luke se podíval na o něco staršího muže svýma temně modrýma očima, což byl přesně
stejný odstín, jaký měly ty jeho otce, v jen napůl upřímném pokusu o úšklebek. „Jo,
předpokládám, že ty víš dost o tom, jaké to je, mít na hlavu vypsanou odměnu, co?“
„Měl jsem ji po většinu svý dospělosti,“ odpověděl Han s širokým úsměvem. „Ale nikdy tak
vysokou, jako je ta tvoje. Budeš muset být opatrnej, prcku.“
Chewbacca cosi zabručel a s mávnutím obrovskou tlapou k holoprojektoru se podíval na
Luka.
Han přikývl. „Chewie má pravdu. Dokud se budeme držet u hranic a nepáchneme nikam,
kde má Impérium hodně přívrženců, nemusíš si dělat starosti, že tě někdo udá. Ten druh lidí, se
kterýma máme co do činění, rozhodně nepotřebuje, aby si jich Impérium začalo všímat, protože
Impové maj tu nepříjemnou tendenci chovat se vlezle, i když jim dodáváš informace.“
Pašerák se znovu zašklebil a škádlivě se na Luka podíval. „Navíc ženský se nemůžou
známejch chlapíků nabažit, i když to jsou uprchlíci.“
Luke se zachechtal a vrátil se ke sledování zpráv, kde se zrovna shrnoval útěk alderaanské
královské rodiny z imperiální vazby. V průběhu reportéři zmínili, jak to často dělali, že vrah
Imperátora Palpatina Obi-Wan Kenobi byl konečně přiveden ke spravedlivému konci samotným
lordem Vaderem.
Han se díval, jak se jeho kamarádovi zableskl v očích náznak bolesti, přestože se mladý
muž pokusil svou reakci potlačit. Han věděl, kolik toho ten stařík pro Luka znamenal a jak to pro
prcka musí být těžké, když se mu to ze všech stran neustále připomíná.
Zaprvé, jak Luke řekl, nebyl to Kenobi, kdo na Mustafaru zabil Palpatina; Jedijský mistr
sám tvrdil, že opustil malou sopečnou planetu dlouho předtím, než první Imperátor přiletěl, takže
jediný, kdo ho mohl zabít, byl Vader sám. To Hanovi dávalo dokonalý smysl; současný Imperátor
byl právě tak nemilosrdný, jako byl mocný, bez jakýchkoliv zábran někoho zabít aby dosáhl svého.
Ssi-Ruukská válka to jasně dokázala.
Zadruhé, starý Ben Kenobi byl Lukovým učitelem, svým způsobem náhražka otce, a Luke
nesl jeho smrt těžko. Byl dost tichý, potom co všechno to vzrušení ze záchrany na Alderaanu a
bitvy u Yavinu opadlo, a moc toho nenamluvil.
Jeho nálada se zlepšovala jedině, když byla poblíž Mara Jade, i když se chlapec snažil, jak
jen dovedl, svou náklonnost k temperamentní rebelce skrýt. K pobavení širého okolí se mu to nijak
zvlášť nedařilo, a jestli si Luke myslel, že je to stále tajemstvím, tak sám sebe obelhával skutečně
mistrně. Hana neuvěřitelně bavilo pozorovat jindy sebejistého mladého Jedie, jak si zničehonic
začal zakopávat o nohy, kdykoliv na něj Mara promluvila. Byl si celkem jistý, že jí to přišlo zábavné
taky, určitým roztomilým způsobem; byly tu náznaky, že se jí Luke taky líbí, i když ona to
díkybohu dávala mnohem méně najevo.
Dveře do důstojnické odpočívárny se se zasyčením otevřely a dovnitř vešla princezna Leia
Organa, oblečená v bílé a béžové vzbouřenecké uniformě, což byl její nový zvyk, a usmála se, když
si všimla Luka a Hana. Pašerák jí úsměv oplatil tím nejvíc okouzlujícím způsobem, jakého byl
schopen, zatímco procházela kolem. Leia nic neřekla, ale, jak Han vítězoslavně zaznamenal, sedla
si vedle něj. Když si stále s úsměvem přehodil levou ruku přes opěradlo gauče, Leia po něm vrhla
pobavený pohled, jako kdyby chtěla říct „klidně si dál sni“, než se otočila k Lukovi.
„Viděla jsem tě mezi prvními pěti na seznamu hledaných,“ řekla mladému Jediovi.
„Jo,“ uchechtl se Luke. „Teď po nás půjdou všichni lovci odměn v galaxii místo jenom
půlky.“
„Garm Bel Iblis se bude moct pominout, až zjistí, žes ho předhonil,“ řekl Han s úšklebkem.
„Teď už je jenom šestej nejhledanější muž galaxie.“
Leia se lehce zasmála. „Nejspíš máš pravdu.“
„Hele, domluvil se už tvůj taťka s Ackbarem, kam se to vlastně vydáme?“ zeptal se Han
princezny. „Ne že bych snad naprosto nezbožňoval tu bezcílnou výpravičku, na který zrovna jsme.“
„Můj otec a ostatní velitelé Aliance stále hledají vhodné místo, kde bychom si mohli založit
novou základnu,“ odpověděla mu. „Impérium obětovalo velkou část své flotily, aby nás hledala, a
tak se budeme potřebovat usadit někde, kde o nás snadno nezakopnou.“
Han se zamyšleně poškrábal na bradě. „Poblíž okraje je kopa neobydlenejch systémů.
Záleží jenom na tom, jak daleko od civilizace jste ochotný se utábořit.“
„Proč ne Tatooinu?“ navrhl v žertu Luke. „Jestli se chceme dostat od civilizace, nemůžeme
najít lepší místo.“
Chewbacca se štěkavě rozesmál a mručivě přidal prohlášení, kterému se zase zasmál Han.
„Jo, pravda,“ souhlasil pašerák.
„Admirál Ackbar chce vzít naší flotilu do nějakého spřáteleného systému, kde bychom mohli
doplnit zásoby a palivo,“ řekla Leia s pohledem upřeným na Hana, „a chtěl po mně, abych se tě
zeptala, jestli bychom mohli využít Falcon jako průzkumníka. Potřebujeme se ujistit, že to tam
Impérium nehlídá.“
Han pokrčil rameny. „Jasně. Kam se letí?“
„Do systému Taris,“ odpověděla Leia. „Býval kdysi docela bohatý, ale obchodní trasy se
posunuly, jak se hranice Republiky rozšiřovaly, takže se z něj stala periferie. Impérium si ho stěží
všímá, protože tu pro ně není nic užitečného.“
Chewbacca zabručel komentář a Han souhlasně přikývl. „Jo, taky jsem tam nikdy nebyl,“
řekl pašerák svému chlupatému spolupilotovi. „Aspoň nás nikdo nepozná.“
„Budeme tam za dvě hodiny,“ řekla Leia. „Poslala jsem několik našich techniků, aby
zkontrolovali tvoje-“
Han se v křesle napřímil a skočil jí do řeči. „Moment! To mi říkáš, že jste poslali některou
z těch vašich mechanickejch plazoopic, aby se hrabala v mojí lodi?“
„Naši technici jsou víc než kvalifikovaní, aby se postarali o tu tvou sebevraždu na
kolečkách!“ odsekla Leia. „I když mě mělo napadnout, že se naštveš, protože ty a tvůj chlupatý
přítelíček jste asi jediní, kdo se dokáže vyznat ve všech těch ‚modifikacích‘, které jste na své lodi
spáchali. “
„To máš teda sakra pravdu!“ řekl Han rozčileně a vymrštil se na nohy. „Pojď, Chewie. Ať se
dostaneme dolů dřív, než nám ty technomaníci něco provedou se systémama.“
Když corellianský pašerák a wookie opustili důstojnickou odpočívárnu, Leia se podívala na
Luka, právě aby si všimla, že se pobaveně ušklíbl.
„Čemu se směješ?“ zeptala se a její vlastní pobavení nad Hanovou reakcí se jí odrazilo
v hlase.
Lukův úsměv se jen rozšířil a mladík zavrtěl hlavou. „Mohl jsem ti povědět, jaký je, když
dojde na Falcon. On a Chewie nejspíš jsou jediní, kdo by ho dokázal rozebrat a zase dát znovu
dohromady.“
Leia se znovu usmála, přikývla a opřela se zády o měkce vycpaný gauč. Povzdechla si a
vzhlédla k holoprojektoru, díky čemuž se na ni Luke zvědavě podíval.
„Copak je?“ zeptal se se starostlivým výrazem ve tváři.
Leia si položila loket na opěradlo křesla, podepřela si dlaní hlavu a prsty si začala probírat
jednotlivé pramínky vlasů. „Aliance má potíže, Luku,“ řekla konečně. „Porážka u Yavinu Vadera
rozzuřila a je teď v pronásledování našeho loďstva mnohem agresivnější než dřív.“ Vzhlédla
k mladému Jediovi. „Seznam bezpečných malých rájů se pro nás zkracuje každým dnem.“
Luke byl na okamžik zticha s očima upřenýma na bod kdesi u kolen svých kalhot. „No,“
začal pomalu, „věděla jsi, co se stane, když se vzbouříš proti někomu, jako je můj… jako je Darth
Vader,“ opravil se téměř v sebeobraně, jako kdyby nechtěl znovu nahlas přiznat, že je lord Vader
jeho otec.
Leia se podívala na mladého muže a zazdálo se jí, že se Anakinu Skywalkerovi podobá ještě
více než obvykle, když si nepřítomně pohrával s lemem své róby a oči upíral kamsi do zdi.
Nedokázala si představit, jaké to asi je být v Lukově situaci, vědět, že nejobávanější muž galaxie je
jeho otec a navrch toho všeho vidět tohohle otce zabít člověka, který jako učitel ovlivnil celý
mladíkův život; vlastně život obou Skywalkerů. Vader se dokonce pokusil Luka v průběhu bitvy
okolo Executoru zabít, i když mladý Jedi si byl jistý, že Vader neměl tušení, že Luke je jeho syn.
Jaké to asi je být nepřítelem vlastního otce? Když Leia přemýšlela o tom svém, myslela na
Baila Organu, silného muže s ještě silnějšími zásadami, který byl ochoten stát si za tím, čemu věřil,
bez ohledu na to, jakému čelil odporu. Byl také laskavý rodič, pevný, ale nikdy krutý, dával
přednost tomu vysvětlit své dceři, co udělala špatně a proč by to už neměla dělat znovu, než aby ji
za to jednoduše potrestal.
Zatímco dva vzbouřenci seděli v přívětivém tichu, Leiiny myšlenky se zatoulaly k jejímu
skutečnému otci, muži, o kterém nevěděla vůbec nic. Začala být přirozeně zvědavá, jakmile zjistila,
že je adoptovaná, ale rodiče jí řekli, že nevědí nic víc, než že Leiina skutečná rodina zemřela ke
konci Klonových válek a Bail se svou ženou ji přijali za svou, protože Breha nemohla mít vlastní
děti.
Něco se jí na tom příběhu nezdálo, ale Leia na to nedokázala ukázat prstem, a tak to
jednoduše přijala jako fakt, věděla totiž, že rodiče by jí nikdy nelhali.
Vděčná za tu kratičkou přestávku ve svém nabitém rozvrhu se Leia opřela v křesle a
užívala si příjemné ticho, dokud trvalo.
Voják TK-421, známý také jako Tyraj Kolos, věnoval značnou část svého soustředění tomu,
aby správně udržel krok se zbytkem jednotky, v jejímž čele kráčel. Obyčejně to byla pro Tyraje,
stoupence Impéria až do morku kostí, druhá přirozenost, vždyť akademii v Caridě ukončil jako pátý
nejlepší z víc než deseti tisíc.
Ale dnes viděl něco, co neviděl už přes deset let; svou mladší sestru Malysu. Jeho jednotka
ji minula ani ne před chvílí a on málem zapomněl té tmavě oděné postavě zasalutovat, když si
pořádně prohlédl její tvář. Co tu dělala? Myslel si, že je ve škole na Coruscantu a podle jejích
pravidelných zpráv, které mu rodiče posílali, se všechno zdálo vyvíjet naprosto normálně.
Když jednotka vstoupila do kasáren, aby se nechala vystřídat, Tyraj si uložil blaster do
příslušné skříňky na jedné straně místnosti, načež se na druhé straně usadil na postel a sundal si
helmu.
Ostatní muži si šli uložit zbroje do skladu pod baráky, ale Tyrajovy myšlenky se neustále
točily kolem ženy, kterou minuli na chodbě, takže on sám jen nepřítomně seděl na palandě,
nevšímavý k tomu, že ho brnění nepříjemně tlačí do boku.
Jestli Malysa byla na univerzitě na Coruscantu, nemohla to přece v sithí róbě tady na
Executoru být ona. Neměla žádný talent k ovládání Síly; povinné testy by to ukázaly už v dětství
při očkování a rodiče by byli požádáni, aby ji poslali do Chrámu Sithů, dokud byla ještě malá.
Ale Tyraj pochyboval, že by nepoznal svou vlastní sestru, přestože se s ní tváří v tvář
neviděl tak dlouho. Nemohl to být nikdo jiný. Ale proč by mu s rodiči neřekla, že právě podstupuje
výcvik na Sitha? Být následovníkem lorda Vadera bylo něco, na co člověk musel být pyšný; podle
zdravého rozumu by přece měli dostat nadšený dopis, pokud by se u Malysy projevila schopnost
ovládat Sílu. Pravda, nikdy se od svého odjezdu nevrátila na návštěvu a zprávy posílala jen
zřídkakdy, ale rodina to přijala jako obvyklý projev toho, že máte dítě na nějakém vzrušujícím
místě druhé straně galaxie. Cestování na tak dlouhé vzdálenosti bylo drahé a oni nikdy nebyli
bohatá rodina.
Další myšlenka Tyraje zasáhla jako střela z blasteru a jeho ruka se podvědomě dotkla jizvy,
ke které přišel při útoku na Tantive IV před pár týdny. Rukavice mu narazila na zbroj a on se
podíval dolů na zbytky připálené skvrny, kterou se svědomitě pokusil očistit ze svého hrudního
plátu.
Ta žena, která napadla lorda Vadera těsně předtím, než zranila Tyraje do ramene jeho
vlastní odraženou střelou, byla jeho sestře nápadně podobná; štíhlá s krátkými tmavými vlasy a
kuatskými rysy v obličeji.
Zamračený nad tím, co tohle vše naznačovalo, se Tyraj natáhl po helmě, položil si ji na
nohu a vytáhl svůj osobní datapad z jedné zásuvky pod postelí. Když ho zapnul, načetl si archiv
kamerových záznamů a pustil nahrávku útoku na alderaanskou loď.
Zrychleně přetočil průchod chodbami senátorčina plavidla s lordem Vaderem, přeskočil
rozhovor sithího mistra s Leiou Organou a první část boje se třemi Jedii. Když druhý z nich padl,
Tyraj nechal film běžet normální rychlostí.
Jen co se na obrazovce objevila Jedijka, Tyraj záznam zastavil a přiblížil si její tvář. Když se
obraz zaostřil, Tyraj cítil, jak se mu z tváře vytrácí všechna barva.
Nebylo možné se splést; Jedijka, která napadla vojáka TK-421 a lorda Vadera, nebyla nikdo
jiný, než Tyrajova sestra Malysa.
Tyraj šokovaně zíral do zdi před sebou; jeho sestra byla Jedi? Jak to bylo možné? Jak jen
mohla takhle zradit svou rodinu a Impérium?
Sestřina tvář, osvětlená modrou září jejího meče, jako kdyby se Tyrajovi z obrazovky
datapadu vysmívala. V tu chvíli mu hlavou probleskla další myšlenka; střelil do zad svou vlastní
sestru. Ale výcvik mu vzápětí připomněl, že byla zjevně nepřítel, a oddanost lordu Vaderovi a
Impériu měla přednost před vším ostatním.
Stormtrooper se zamračil. Pokud tak divoce bojovala s ním i Darthem Vaderem na palubě
alderaanského plavidla, jaktože se teď procházela po palubě Executoru v úboru Sithů?
„Co se děje, pane?“
Tyraj vzhlédl za hlasem, který přerušil tok jeho myšlenek, aby uviděl jednoho z dalších
vojáků, oblečeného v mimoslužební uniformě, jak si ho zvědavě prohlíží.
Než stačil Tyraj odpovědět, muž se podíval na obrazovku datapadu. Pohrdavě se ušklíbl.
„Chamraď jedijská. Nemůžu se dočkat, až lord Vader konečně zabije toho posledního.“
Další z vojáků přikývl. „Těžko věřit, že vydrželi takhle dlouho. Teď už jich musí zbývat
sotva hrstka.“
První voják se zasmál a poplácal Tyraje po obrněném rameni. „Je jich ještě míň díky Vám,
pane. Nepřekvapuje mě, že Vás za to lord Vader povýšil.“
„Ano,“ řekl Tyraj nepřítomně. Vypnul datapad, uklidil ho zpět do zásuvky, poté zvedl svou
helmu a nasadil si ji s pohledem upřeným na zbytek jednotky, které nyní velel. „Budu do hodiny
zpátky.“
Opustil kasárny bez dalšího slova, a když kráčel k nejbližšímu turbovýtahu, podvědomě
nasadil precizní vojenský krok.
Nejlepší řešení bude zeptat se Malysy sám.
„Můžeš, prosím tě, přestat takhle pochodovat? Jinak se z tebe asi zblázním.“
Luke Skywalker se s rozpačitým úsměvem podíval na Leiu a posadil se do nejbližší židle.
„Promiň.“
Ti dva čekali v kokpitu Millenium Falconu, než se Han a Chewbacca vrátí ze své průzkumné
výpravy na Taris. Jelikož princezna a Jedi byli příliš nápadní na to, aby se mohli jen tak veřejně
promenovat okolo, čekali tady uvnitř lodi, zatímco se dvojice pašeráků snažila najít někoho
ochotného poskytnout zásoby povstalecké flotile. Jejich úkol byl připravit upravenou nákladní loď
k rychlému odletu, kdyby se jejich společníci dostali do problémů.
Han s Chewiem byli pryč už víc než dvě hodiny, a přestože na Lukovi to bylo mnohem víc
znát, oba pasažéři byli minutu od minuty znuděnější.
Luke začal bubnovat prsty na ovládací panel vedle sebe a Leia se, aby mu zabránila vytvořit
si z toho nepříjemný zvyk, zeptala na první věc, která ji napadla.
„No, Luku, kdy máš narozeniny?“
Vzhlédnul k ní a několik pramenů delších pískově zbarvených vlasů se mu svezlo do očí.
„Na Den Impéria,“ odpověděl. „Proč?“
Leiu to na chvilku překvapilo; v tentýž den měla narozeniny ona. To by znamenalo, že jsou
oba úplně stejně staří.
Byla to podivná náhoda; syn Anakina Skywalkera se narodil ve stejný den, kdy Palpatine
rozpustil Republiku a nahradil ji Impériem, a teď byl tu, aby bojoval za její obnovu.
„Jenom zvědavost,“ odpověděla mu Leia. „Prostě tě chci o něco lépe poznat.“
„Jasná věc,“ řekl Luke a trochu se v sedadle zaklonil. „Co chceš vědět?“
„Vyrostl jsi na Tatooinu, je to tak?“ Když Luke přikývl, Leia pokračovala. „Narodil ses tam?“
Mladík zavrtěl hlavou. „Ne, Obi-Wan mi řekl, že jsem se narodil v zařízení na asteroidu
zvaném Polis Massa. Moje matka…“ Na okamžik zaváhal. „Zemřela tam.“
Leia se natáhla, aby se dotkla Lukovi ruky. „To je mi líto, Luku.“ Tiše přikývl, ale Leia se
zarazila, jako kdyby se jí něco z toho, co řekl, konečně spojilo dohromady. „Tam to patří mojí
rodině,“ řekla s pohledem upřeným na mladého Jedie. „Otec říkal, že pomohl mistru Yodovi
uprchnout v době Pádu z Coruscantu a vyzvedl mistra Kenobiho na Mustafaru. Jestli tvoje matka
byla s mistrem Kenobim, můj otec byl nejspíš u toho, když ses narodil.“
Podivila se nad tím zvláštním spojením mezi nimi a tak téměř přehlédla Lukovo pokrčení
ramen.
„Obi-Wan nikdy neřekl nic o tom, že by tam Bail byl, ale on o tom dni nemluvil moc rád. Byl
to den, kdy bojoval s mým otcem,“ řekl tiše.
Leia beze slova přikývla, zamyšlená. Den zrození Luka Skywalkera změnil tvář galaxie
jednou provždy. Bylo to, pomyslela si, svým způsobem příhodné, že tenhle mladý hrdina se narodil
v den, který galaxie nikdy nezapomene, protože už teď měl na ni podle všeho velký vliv.
Napadlo ji ještě něco, nejasná, hlodavá pochybnost kdesi v pozadí její mysli, kterou
nedokázala tak docela uchopit. Nahlas vyřkla tu první, zatímco stále přemýšlela o druhé.
„Ale otec mi nikdy neřekl, že tvá matka byla s mistrem Kenobim,“ řekla zamyšleně.
„Zajímalo by mě proč.“
„Nejspíš proto, že Obi-Wan a Yoda se snažili moje narození před Vaderem utajit,“
odpověděl Luke. „Nikdo kromě Obi-Wana, mistra Yody a zjevně ještě Baila Organy nevěděl, že
Padmé se vdala za Anakina, takže to se nejspíš snažili udržet v tajnosti taky.“
Zatímco Luke mluvil, Leia nepřítomně přikývla. Na celé té situaci jí přišlo něco divného, ale
nedokázala přesně říct, co se jí na ní nelíbilo. Bylo to tak trochu, jako kdyby ji někdo tahal za rukáv
ve snaze upoutat pozornost, jenže ona stále nikoho neviděla.
Vzhlédla, aby uviděla Luka, jak se na ni dívá se zvláštním výrazem, jako kdyby ho také
něco mátlo.
„Děje se něco?“ zeptala se a její vlastní zmatek postupně mizel.
Nejdřív jí vůbec neodpověděl, jen si ji pořád prohlížel, ale nakonec zavrtěl hlavou a
zamrkal. „Myslel jsem si… myslel jsem, že jsem něco ucítil. Silou,“ dodal. „Ale už je to pryč. Nejspíš
to nic nebylo,“ mávl nad tím nakonec rukou.
Leia na tohle neměla žádnou odpověď; nevěděla o Síle a jejích tajemstvích nic a upřímně
řečeno z ní byla dost popletená. Jediové byli někdy podivíni, ale jejich moc byla každopádně hodna
respektu.
Moc Sithů vyvolávala jen strach. Vader a jeho učedník Darth Nova byli muži, kteří si
zasluhovali strach nejvíc ze všech živých bytostí; ani jeden z nich se nezdráhal využít Sílu
neuvěřitelně ničivými způsoby, zvláště v mnoha válečných střetech, do kterých Impérium
v posledních pár letech vedli. Při pomyšlení na to, jak dva Páni Sithů ukončili ssi-ruukský konflikt,
Leiu pokaždé zamrazilo v zádech a jedno z jejích nejvroucnějších přání bylo, aby tuhle konkrétní
taktiku už nikdy znovu nepoužili.
Její tok myšlenek byl náhle přerušen ostrým zabušením na trup lodi, a když vzhlédla,
uviděla, jak na ni bezpečnostní kamerou připevněnou vedle palubního průlezu mává Han, obří
chlupatá postava Chewbaccy hned za ním. Leia vyťukala na ovládacím panelu příslušnou kombinaci
k otevření poklopu a vysunutí rampy.
Corelliánec s širokým úsměvem nakráčel do kokpitu, poplácal Luka po rameni a podíval se
na Leiu. „Tak, Vaše Výsostnosti,“ řekl se zamrkáním, „budete se mnou nesmírně spokojená;
Chewie a já jsme našli několik obchodníků, co jsou ochotný prodat povstalcům nějaký to palivo a
další zásoby. Pod pultem, samozřejmě. Hlídá tu v systému imperiální fregata.“
Než Leia stačila promluvit, Han vytáhl z kapsy u vesty malý datový čip a podal jí ho.
„Rozpis hlídek, poděkujte svému spřátelenému pašerákovi. Nikomu jsem neřekl, pro koho ty
zásoby vážně jsou, tak se nemusíte bát, že se o tom Impové doslechnou.“
„Mnohokrát díky, Hane,“ řekla Leia vděčně.
Han se znovu široce usmál. „Za málo.“ Pak corelliánec ukázal palcem na sedadlo za
Chewbaccou v náznaku, ať se přesune tam. „A teď mi padej ze židle.“
Han po Leie vrhl škádlivý úsměv, když se začala durdit nad jeho hrubostí. Její výraz se
nakonec změnil v pobavený a obrátila na Hana oči v sloup. Luke se uchechtl, když vstala a
sarkasticky zagestikulovala na pašerákovu obvyklou židli, jako kdyby šlo o trůn, načež sklonila
hlavu v posměšné úkloně.
Corelliánec si se smíchem sedl. „Omlouvám se, Vaše Princeznovitosti. Urazil jsem snad
Vaše královské cítění?“
„Mnohokrát,“ odpověděla Leia s úšklebkem.
Chewbacca, který zatím upravoval spínače na svém ovládacím panelu, aby připravil Falcon
k odletu, se štěkavě zasmál. Han se zašklebil a potřásl hlavou, než se sklonil nad svým vlastním
ovládáním.
Malysa Kolos právě smontovala svůj světelný meč kolem nového rudého krystalu, když se
rozezvonil gong u dveří. Se zbraní stále v ruce vstala, aby na něj odpověděla, s myšlenkou, že
návštěvník bude nejspíš lord Vader, který přišel pokračovat v „lekcích“ ohledně svého náhledu na
Sílu.
Připravila se a ujistila, že její psychické bariéry jsou pevně na svém místě, a tím pádem ji
překvapilo zjištění, že dveře před ní neodhalily mistra Sithů, ale stormtroopera s tváří ukrytou za
bílou, lebce podobnou hlemou.
Voják na chvilku nic neříkal a Malysa na něj pohlédla se zvědavostí a malou troškou
popuzení. „Ano? Co se děje?“ Připomněla si, že teď má být Sith, a tohle vyrušení bylo plýtvání
jejím drahocenným čas. „Mluv rychle!“ prohlásila prudce téměř zlostným tónem.
Stormtrooper byl zticha ještě o něco déle a jeho postoj naznačoval zmatek. „Tohle… Tady
nejsou pokoje poručíka Kortana?“ zeptal se nakonec a díky helmě byl jeho hlas nevýrazný, bez
emocí.
Malysa se přinutila vykouzlit na tváři arogantní úšklebek, v hlase pohrdání a snažila se
chovat tak sithovitě, jak jen dokázala. „Zjevně ne,“ řekla namyšleně. „Jaké je tvé číslo, vojáku?
Možná bych si měla promluvit s tvým velitelem a informovat ho, že se mu muži snadno ztrácí.“
Muž se okamžitě postavil do pozoru, ve kterém znehybněl. „Voják TK-421, madam.
Omlouvám se za nepříjemnosti. Udělte mi, jakýkoliv kázeňský trest považujete za vhodný.“
Malysa pozvedla obočí a s velkou pompou se ho jala zkoumat, jako kdyby byl pod její
rozlišovací schopností, hmyz, který zvažuje rozšlápnout. „Zmiz odsud,“ řekla nakonec ve své
nejlepší nápodobě kuatského šlechtice propouštějícího sluhu. „V budoucnu si dávej větší pozor,
kam chodíš.“
Stormtrooper zasalutoval. „Děkuji, madam. Znovu se omlouvám.“
Malysa ustoupila ode dveří a zabouchla je vojákovi přímo do tváře s typickou hruboustí
těch, kdo věří ve svou nadřazenost.
No, pomyslela si, když se vracela do svého apartmá, když už nic jiného, piluji si svoje
herecké schopnosti.
Chovat se tímhle způsobem bylo vyčerpávající a ještě více se jí začali hnusit Sithové, kteří
se tak chovali naprosto přirozeně. Ale, odůvodňovala si, to byl vliv Temné strany a ona bude muset
být velmi opatrná, aby se za svůj čas u Impéria nedala stejnou cestou.
Tohle bude skličující úkol, uvědomila si Malysa ne poprvé. Doufala jen, že to dokáže
zvládnout.
Voják TK-421 si našel liduprázdný sklad munice kousek chodbou od pokojů své sestry a
zavřel za sebou dveře. Tyraj sundal helmu a sedl si na nízký rám jedné ze zásobních skříněk,
hluboce zamyšlen.
Jeho krátká návštěva v Malysině apartmá odstranila jakékoliv zbývající stopy pochybností;
ta mladá Sithka nemohla být nikdo jiná. Uvědomil si, že doteď doufal v možnost, jakkoliv
nepatrnou, že ta mladá žena, kterou několikrát potkal, vlastně nebyla jeho sestra, jen někdo
přízračně podobný.
Tyraj si povzdechl a prohrábl si ruku v rukavici skrz nakrátko střižené vlasy. Co teď bude
dělat? Měl by za svou sestrou jít a říct jí, že je tu na Executoru s ní? Nebo by ji měl radši nechat
myslet si, že je jen další stormtrooper bez tváře, jeden z tisíců hlídkujících na Imperátorově
vlajkové lodi?
Určitě jako Sith jednala; přestože lord Vader se ke svým podřízeným jen zřídkakdy choval
povýšeně, někteří jeho žáci si zjevně nechali moc a zodpovědnost stoupnout do hlavy a počínali si,
jako kdyby zbytek imperiální armády byly jen nižší životní formy, se kterými jsou nuceni se
vypořádat.
Tyraj byl, jak si uvědomil, nejistý, jak by jeho sestra zareagovala, kdyby věděla, že její
bratr slouží na stejné lodi. Zajímalo by jí to vůbec?
A co ty důkazy, které našel v nahrávkách své vlastní helmy, to, že dříve byla Jedijkou a na
palubě Organiny lodi? Změnila díky lordu Vaderovi své smýšlení? Jestli ano, byla to úleva, ale
možnost, že její oddanost nemusí být tak docela tím, čím se zdá, Tyrajovi nedopřávala klidu.
Věděl z rozmluvy s několika dalšími vojáky z pětisté první, z nichž několik byly klony
sloužící pod velením lorda Vadera už od Klonových válek, že obvykle nabídl Jediům možnost se
připojit, než se jim postavil, ale téměř nikdo z nich nikdy nepřijal, obvykle se namísto toho pokusili
buď o útok, nebo útěk. Mladší Jediové říkali ano o něco častěji, ale lord Vader byl jinak téměř
pokaždé nucen ty šarlatány zabít, když na ně narazil.
Tyraj si nasadil helmu a stále v zamyšlení zamířil zpět k barákům. Doufal, že Malysa je nyní
Impériu skutečně oddaná, ale něco se mu na celé té situaci nezdálo.
Bude ji zpovzdálí pozorovat, rozhodl se. Ukázala se jako zrádce už jednou předtím, připojila
se k nepřátelům lorda Vadera, a on jí nedá šanci udělat to znovu.
I když je jeho sestra.
Hvězdovrah
Tři týdny po bitvě u Yavinu…
Sám, hluboko v nejniternější části imperiálního Star Destroyeru Gorgona Darth Nova
poklekl na podlahu své soukromé meditační místnosti a pozoroval zlověstně zářící čepel svého
rudého meče.
Dělal to od doby, kdy si vysloužil právo vyrobit si vlastní zbraň, a shledával to jakýmsi
podivným způsobem nápomocným při svých temných meditacích, jako kdyby smrtící čepel zatlačila
do pozadí všechno ostatní, vyhnala všechny nevhodné myšlenky čistě a rychle jako živoucí oheň
planoucí v srdci hvězdy.
Tohle Darthu Novovi připomnělo, jak získal své jméno, důvod, proč mu někteří říkali
„Hvězdovrah“, ten neuvěřitelný akt ničení, který spáchal, a který pak jeho mistr zopakoval, aby
ukončil válku proti zrůdnému nepříteli. Jen oni dva byli schopni takového činu a jen jako Sithové.
Jediové byli příliš slabí, příliš pasivní. Se Ssi-Ruuky se nedalo vyjednávat o nic víc než s černou
dírou, aby nepohltila do svých útrob vaši loď a nevymačkala z vás život. Lord Vader věděl, co je
třeba udělat, a udělal to bez zaváhání stejně jako Nova před ním.
Rozdíl mezi nimi byl, že zatímco Vaderovi ničení žádné potěšení nepřinášelo, s Novou to
bylo jiné. On si to užíval. Ty odporné ještěrky nedostaly desetinu toho, co si zasloužily.
Jejich strach netrval ani zdaleka dost dlouho.
Nejstarší vzpomínka Galena Marka byla na to, jak se bál. Ne, on se nebál, byl hrůzou bez
sebe. Honilo ho cosi velkého a černého a pochmurného a on věděl, že se nesmí nechat chytit, jinak
se stanou moc zlé věci. Zdálo se mu, jako by běžel celé hodiny, pryč od čehosi, co neviděl.
Ta vzpomínka, řekl těm pár lidem, se kterými o ní hovořil, časem tak vybledla, že už si
nepamatoval, kde byl nebo před čím to přesně utíkal, jen že kolem byla tma a vypadalo to, jako by
byl v lese, který se rozezníval řevem a děsivými výkřiky, zatímco malý chlapec běžel tak rychle, jak
jen ho krátké nožky nesly.
Další, tentokrát jasnější vzpomínka, která se zdála ze zhruba stejné doby, byla, jak se díval
vzhůru na vysokého pána celého v černém, pána s pronikavýma modrýma očima, který, ačkoliv se
neusmíval, působil, že má o mladého Galena jistou nepatrnou starost. Podával mu ruku, zval
chlapce, aby šel s ním, a i když byl stále vyděšený, mladý Galen věděl, že ten pochmurný pán mu
nechce ublížit.
Přijal nabízenou ruku a od té chvíle byl Galen Marek Sith.
Ten pán byl Darth Vader a přestože to chlapec v té době nevěděl, stal se Vaderovým
prvním žákem. Předtím Pán Sithů neuvažoval o sdílení svého názoru na Sílu s ostatními, ale, jak
později řekl muži, jenž se nakonec stal jeho učedníkem, Galenova moc byla takového rozsahu,
který se nedal přehlížet.
Lord Vader odvezl chlapce do svého sídla na Coruscantu, vznosné budovy kdysi známé jako
Chrám Jedi, nyní opuštěné lidmi, kteří v ní kdysi tak dlouho přebývali. Tady Vader ukázal Galenovi
jak se dotknout moci, kterou v sobě nosí, toho vířícího proudu energie jménem Síla.
Darth Vader se se svým novým studentem nijak nemazlil. Donutil ho překonat své obavy a
omezení jedno po druhém, a po letech vysilujícího, nekonečného tréninku se mladý Galen zocelil ve
válečníka. Byl ponořen do plamenné výhně a pod kladivem lorda Vadera z něj byly jeho slabiny a
nectnosti vymýceny, aby z chlapce vytvořily smrtící zbraň tvrdší než diamant.
V době výcviku ho učili i jiní muži a ženy, nejčastěji Jediové, kteří opustili svůj zničený řád
a připojili se k lordu Vaderovi, ale byli tu i bitvami zocelení vojáci se stejnou tváří a přece odlišní
jeden od druhého. Tyhle klony, vysoce postavení členové Imperátorovy osobní legie, ukázali
Galenovi jak být rychlejší, silnější, chytřejší, nechávali ho podstoupit obdobu výcviku, kterým si
sami prošli. Přežili stovky bitev, většinu z nich po boku lorda Vadera, a bavili chlapce příběhy o
hrdinských výpravách Pána Sithů za Klonových válek, kdy byl ještě znám jako Anakin Skywalker.
Galen se naučil to jméno nezmiňovat toho dne, kdy se lorda Vadera zeptal, proč už se mu
neříká „Anakin“.
Oba byli ve Vaderově kanceláři v budově Senátu, zařízené v černé a šedé, takže se zdála
šerá a poklidná i za nejjasnějších dní. Galen byl tehdy kolem třinácti let starý, jeden ze stovky
studentů v překřtěném Chrámu Sithů a jako Darth Vaderův nejslibnější student byl obvykle se
sithím mistrem, dokonce i při politických záležitostech.
Lord Vader mu řekl, ať si zopakuje údery se svým cvičným mečem, zatímco on bude
pracovat na nějakých papírech, a když si Galen procházel bojové techniky, které mu natloukli do
hlavy Vader i další, přemýšlel o tom usměvavém šviháckém mladíkovi s dlouhými vlasy, jehož mu
ukázaly klony na starých fotkách z bitev. Nebýt nepopiratelného faktu, že šlo o tu samou tvář,
Galen by nevěřil, že Anakin Skywalker na snímcích byl teď Darth Vader, takřka úplně odlišná
osoba.
Galen se zastavil a vzhlédl k lordu Vaderovi sedícímu za stolem stejně černým jako zbytek
místnosti a nevinně se ho zeptal, proč už se nejmenuje Anakin Skywalker.
Darth Vader přestal s tím, co právě dělal, a pomalu se podíval na svého žáka se zvláštním
výrazem, takovým, jaký u něj Galen ještě nikdy neviděl. I když to navenek nedal znát, lord Vader
byl nesmírně rozhněvaný, hlubokým, bouřlivým hněvem, který Galen Silou cítil vřít. Okamžitě mu
bylo velmi líto, že se ptal.
Viděl lorda Vadera rozzlobeného už leckdy předtím, ale tomuhle se to ani vzdáleně
nepodobalo. Tahle zloba byla děsivá úplně jiným způsobem a vrátila Galena zpět k jeho nejstarší
vzpomínce na útěk před něčím obrovským a temným a plným zuřivosti. Tenhle hněv byl velice
podobný tomu, před kterým jeho mladší já kdysi prchalo v téměř prvotní hrůze, a Galenovi se ta
hrůza znovu vplížila do pozadí mysli, ječela na něj, ať uteče, než bude příliš pozdě.
Lord Vader byl zticha po velmi dlouhou dobu a to ticho mohlo být popsáno jen jako
zlověstné. Galen zjistil, že intenzita pohledu Pána Sithů ho přimrazila na místě.
Když lord Vader konečně promluvil, nekřičel, nepokáral ani nepotrestal svého žáka.
„S tím jménem už nemám nic společného,“ řekl tiše s náznakem bolesti skrytým za svým
stále výhružným zrakem. „Už znovu nezmíníš Anakina Skywalkera, ani nic, co udělal, v mé
přítomnosti, je to jasné?“
Galen pomalu přikývl, stále neuvěřitelně vystrašený z důvodů, které nedokázal vysvětlit ani
sám sobě. Lord Vader mu pokynul, aby přišel blíž, a chlapec si stoupl k okraji mohutného černého
psacího stolu.
„Opustil jsem to jméno a muže s ním spojeného, když jsem se stal Sithem,“ řekl lord
Vader, zjevně stále rozzuřený, ale držící své pocity pevně pod kontrolou. „Musel jsem se postavit
před volbu, čelit zkoušce ohněm. Vrhl jsem se do toho ohně, abych z něj povstal jako někdo jiný.
Anakin Skywalker shořel toho dne, kdy Republika padla, a Darth Vader zaujal jeho místo.“
Ledově modrý pohled lorda Vadera se provrtával Galenovi přímo do lebky. „Jednoho dne,
Galene, před sebou taky budeš mít volbu, svůj vlastní soud, kdy se rozhodneš, jestli budeš
pokračovat jako Sith, nebo něco menšího. Toho dne musíš zničit poslední zbytky svého slabšího já
a stát se skutečným Sithem. Toho dne ti dám nové jméno a vyhlásím tě svým učedníkem, abys
jednou zaujal mé místo jako vůdce Řádu Sithů.“
Galen už tohle věděl, kdesi vzadu v hlavě. Nebylo žádným tajemstvím, že byl nejmocnějším
z žáků lorda Vadera, to bylo i nyní zjevné, a očekávalo se, že až lord Vader konečně jmenuje svého
učedníka, bude to Galen.
Chlapec se vrátil ke svému cvičení a přemýšlel, proč se lord Vader tak rozzlobil při zmínce
svého dřívějšího jména, ale byl dost chytrý, aby se už neptal.
Od toho dne měl Galen Marek nový cíl, kterému se naprosto zasvětil. Obětoval veškerý svůj
čas, aby se stal tím nejlepším Sithem, jakým jen mohl, procházel hloubky archivů, kde hledal nové
lepší síly, které by mohl sdílet se svým mistrem, aby oba mohli lépe bránit své Impérium.
Dalších pět let pokračoval ve studiu, než jeho zkouška ohněm konečně přišla na konci války
se Ssi-Ruuk.
Ssi-Ruuk, plazí rasa, vyvinula technologii zvanou „vtechnizace“, která jim umožňovala
vysát z bytostí životní sílu a využít ji jako zdroj energie. Používali většinu ze svých obětí k napájení
droidích bojovníků, a tak se svou flotilou dobyli téměř všechny blízké systémy, získávajíc po cestě
víc a víc „energetických zdrojů.“
Nakonec si tahle invaze vyžádala pozornost Dartha Vadera, který se rozhodl s ní něco
udělat, věděl totiž, že příště začnou Ssi-Ruuk dotírat na hranice jeho vlastního Impéria.
Velkoadmirál Thrawn mu pomohl zformulovat bojovou strategii a mezi vojáky se říkalo, že
Thrawnův tajemný národ už s těmi ještěrkami bojoval na své vlastní půdě, neboť velitel s modrou
kůží poskytl při plánování k dispozici nepřeberné množství nasbíraných dat, víc než dokázala získat
informační síť dokonce i té nejlepší tajné služby.
Galen Marek byl přítomen při posledním z těchto přípravných setkání, stál strnule za
trůnem svého mistra a nehýbal ničím kromě očí, které se mu míhaly sem a tam mezi Imperátorem
a jeho nejvyšším důstojníkem, považovaném za nadřízeného dokonce i ostatním velkoadmirálům
díky svému nezměrnému intelektu a přirozenému nadání k taktice. Galen, oděný ve své typické
černé imperiální uniformě se světelným mečem visícím na opasku, aby byl všem jasně na očích, už
teď vypadal navzdory svému věku hrozivě.
Jeho zrak se setkal s druhým sithím studentem, který se účastnil porady, dívkou
s dlouhými rudozlatými vlasy a pronikavými zelenýma očima, jež stála za Thrawnovým ramenem
na druhé straně stolu oděná ve své vlastní verzi černé uniformy, meč u pasu.
Mara Jade vypadala na první pohled jako pouhá hezká dospívající dívka, ale to bylo jen
klamné zdání, další z jejích nesčetných převleků. Byla jedním z oblíbených studentů lorda Vadera,
a přestože byla velmi mladá, ukázala se jako nepřekonatelný špeh a smrtící agent. Říkalo se jí
Ruka Imperátora, Darth Vaderův osobní špion vysílaný na akce, o kterých zbytek velitelství Impéria
neměl ani tušení. Ona a Galen spolu několikrát pracovali při přísně tajných misích pro svého
mistra. Kvůli utajení o její existenci věděli kromě ní samé jen tři lidé.
Velkoadmirál Thrawn ukázal na displej holoprojektoru uprostřed stolu, který se otočil a
přiblížil dvojitý hvězdný systém akorát za hranicemi území Impéria.
„Tento systém má pro zájmy Impéria jen zanedbatelný význam,“ řekl Thrawn svým
obvyklým odměřeným, věcným tónem. Jeho nepatrně světélkující rudé oči se skrz průhledný
hologram krátce setkaly s těmi Imperátorovými. „Domnívám se ovšem, že Ssi-Ruuk zde budují
základnu, ze které by mohli na Impérium udeřit. Zničili jsme několik jejich letek a předpokládám,
že připravují protiútok.“
Znovu mávl na holoprojektor, jehož světlo vrhalo na Thrawnovu uniformu namodralé stíny,
a obraz se přiblížil ještě o něco víc. Displej se přepnul na zobrazení pro dlouhé vzdálenosti a ukázal
zrnitý záznam, který byl, ačkoliv prošel mnoha doostřovacími procedurami, stále trochu
rozmazaný. Ukazoval obrovské množství lodí rojících se okolo planety nejbližší dvěma sluncím,
gigantické bitevní lodi i maličké flíčky, které musely být stíhačky.
Thrawn mírným gestem ukázal na Maru Jade za sebou. „Prozkoumal jsem tento záznam i
další informace od Vašeho agenta a zdá se, že Ssi-Ruuk rozdělili své zbývající síly do dvou velkých
flotil; jedné v tomto systému a druhé, kterou se mi dosud nepodařilo najít. Podle mého mínění
brání svůj domovský systém proti případnému útoku našich vojsk.“
Lord Vader přikývl, opřel se zády o opěradlo židle a zkřížil si ruce na hrudi. „Kolik lodí
bychom potřebovali k porážce podobné armády?“
„Většinu třetí a čtvrté flotily,“ odpověděl Thrawn. „Potřebovali bychom velké množství
stíhaček proti jejich menším letkám, ale Star Destroyer třídy Imperial se víc než vyrovná ssiruukské bitevní lodi. Potřebujeme jich jen více, než mají na své straně oni, a,“ tady zastavil a přes
rty mu přeběhl téměř neznatelný náznak úsměvu, „vyspělejší taktiku, abychom dosáhli vítězství
v konfliktu tohoto druhu.“
„Ale,“ pokračoval velkoadmirál nyní už se svým obvyklým výrazem, „obětovat tak velkou
část našich jednotek by zanechalo mezery v naší obraně, skrz které by se jedna polovina jejich
flotily mohla pokusit proniknout do Impéria. Díky svým technologiím jsou schopni nahradit veškeré
ztráty zajatci, takže jim nesmíme dovolit dobýt jakýkoliv systém podél našich hranic.“
Lord Vader byl po dlouhou dobu zticha. Nakonec se podíval na Galena a mladý muž rychle
přispěchal, aby si poslechl, co má jeho mistr na srdci.
„Síla mi říká, že v bitvě s touhle flotilou se stane něco důležitého. Vezmi svou jednotku Star
Destroyerů a poskytni pomocnou ruku loďstvu velkoadmirála Thrawna, kde budeš moci.“ Podíval se
Galenovi vážně do očí. „Pamatuj na Sílu a naslouchej tomu, co ti říká. Najdi nepřítelovy slabiny a
využij je, jakkoliv to bude možné.“
Galen přijal instrukce s úklonou hlavy. „Ano, můj mistře.“
Lord Vader věnoval následující pohled Thrawnovi. „Vezměte, jakékoliv zdroje budete
potřebovat, abyste rozdrtil jejich flotilu, ale zabezpečte hranice poblíž ssi-ruukské říše, než odletíte.
O další hrozby se postarám sám.“
Thrawn na to přikývl, ale jen on a Vader věděli, co to ty „další hrozby“ vlastně jsou. Ti dva
celá léta připravovali něco, o čem znali detaily jen oni sami, jelikož lord Vader nepovažoval za
vhodné říct dokonce ani Galenovi, co mají s velkoadmirálem podél hranic Neznáma za lubem.
Cokoliv to bylo, muselo to stát za to; Galen věděl, že tam už roky v tichosti posílali množství Star
Destroyerů a personálu, které by daly dohromady nezanedbatelnou flotilu, ať už byly vyslány
kamkoliv.
„Jade,“ pokračoval Vader a vzhlédl k dívce, „najdi zbytek ssi-ruukského loďstva. Chci vědět,
co chystají.“
Ostře přikývla. „Ano, mistře.“
Galen potlačil úšklebek; to byly veškeré pokyny, které Ruka Imperátora potřebovala.
Nejspíš bude mít zbytek akce naplánovaný, než se dostane ke své lodi v hangáru o pár pater níž.
Lord Vader vstal a ten náhlý pohyb zavířil jeho dlouhým černým pláštěm. „Odchod.“
Galen marek stál vedle admirála Daaly, velitele jeho osobní jednotky Star Destroyerů, na
můstku jeho velicí lodi Gorgona. Byli pár tisíc kilometrů od Thrawnovy Chimaery a sledovali, jak
velkoadmirál řídí bitvu s flotilou Ssi-Ruuk.
Zatím šlo všechno dobře, ale cosi se Galenovi na téhle bitvě nezdálo, neustále cítil bodání
Síly, i když si nebyl jistý, jak by si to měl vyložit.
Daala, vysoká žena s hřívou měděně zbarvených vlasů, stála tiše vedle svého sithího
velitele, ruce spojené za zády, když její pronikavé zelené oči zkoumaly bitvu. Její vlasy byly dlouhé
daleko přes míru povolenou armádními nařízeními, ale Galen ani lord Vader se proti tomu nikdy
nijak nevyjádřili; díky jejím důstojnickým schopnostem byli oba mnohem ochotnější odpustit jí
tenhle malý prohřešek. Mělo to co dělat s časy, které strávila na akademii v Caridě, ale Galen se
nikdy neobtěžoval zjišťovat víc, protože ho to popravdě nijak zvlášť nezajímalo.
Zatímco sledoval holopřenos, Galen si přejel rukou po svých krátkých tmavých vlasech
zastřižených těsně u hlavy. Thrawn drtil nepřátelskou flotilu, jak se dalo očekávat, a Galen se
začínal ptát, jakou, pokud vůbec nějakou, pomoc by mohl v boji velkoadmirálovi poskytnout.
Bodání bylo stále ostřejší a Galen se donutil přeletět pohledem část displeje ukazující
dvojici sluncí systému, zrovna teď v nejbližším bodě svých oběžných drah. Cosi tu zahlédl, přišel
blíž a předklonil se nad holoprojektor.
„Děje se něco, můj pane?“ zeptala se Daala. Galen byl o víc než deset let mladší než ona,
ale Sithové museli být v armádě respektováni.
Galen zaostřil na záblesk mezi slunci. „Co tu tyhle lodě dělají?“ zeptal se spíš sám sebe než
Daaly.
Admirálka si vyžádala hlášení senzorů z oblasti, na kterou Galen ukázal, a když je měla,
přiblížila se, aby upravila projektor. „Dva těžké křižníky a celých osm letek vtechnizovaných
bojovníků,“ řekla s pohledem upřeným skrz displej na Sitha. „Nejspíš záloha, i když s výpraskem,
který jim Thrawn dává, by měli tyhle lodě každou chvíli vyslat do předních linií.“
„Ale to právě nedělají,“ řekl Galen a cítil Silou silnější tah než kdykoliv předtím. „Mají něco
zalubem…“
Téměř ve stejnou chvíli, kdy řekl poslední slovo, ssi-ruukské loďstvo rozdělilo svou formaci,
zanechávajíc tak velkou mezeru uprostřed. Plameny slunce jim na vteřinu zakryly výhled, ale ten
se vyčistil právě včas, aby kamera zachytila další tucet těžkých křižníků a roj stíhaček vracejících
se z hyperprostoru.
Galen přiskočil ke komunikačnímu panelu. „Spojte mě s Chimaerou!“ vyštěkl. „Hned!“
Komunikační důstojník urychleně poslechl a na obrazovce se objevila tvář spojovatele
Chimaery. „Dejte mi Thrawna!“ přikázal Galen, než mu mohl mladík vůbec odpovědět.
Vzápětí se na malém displeji ukázala Thrawnova modrá tvář a bílá ramena jeho uniformy.
„Co se děje, můj pane?“ zeptal se zdvořile, ale z jeho tónu bylo jasné, že tohle vyrušení by raději
mělo mít dobrý důvod.
„Ještěrky zrovna poslaly další flotilu!“ řekl Galen, zatímco mačkal knoflíky na komunikačním
panelu, aby poslal velkoadmirálovi záznam toho, co právě viděl. Díky své pozici vysoko nad bitvou
mohly senzory Gorgony dosáhnout do oblastí nepřístupných zbytku loďstva.
Thrawnovy rudé oči se míhaly tam a zpět po jeho vlastní obrazovce, když si spěšně
procházel data. „To téměř zdvojnásobuje jejich síly,“ řekl. „Zajímavé; čekali, až se má flotila unaví,
než vyslali posily. Hádám, že jejich strategie byla vyčerpat mou flotilu jednou polovinou té své, než
zaslali druhou, čerstvou, aby nás dorazila.“ Vzhlédl ke Galenovi a skrze přenos mu pohlédl do očí.
„Doporučení?“
Galen se na okamžik zamyslel a potom se mu tvář roztáhla širokým úsměvem, když si
vybavil příběh, který mu jednou lord Vader vyprávěl o prastarém Pánovi Sithů jménem Naga
Sadow.
„Postarám se o to,“ řekl a hlavou mu vířily výpočty. „Držte v šachu jednu polovinu a já
vyřídím tu druhou.“
Přestože si dával pozor, aby se mu to neukázalo ve tváři, Thrawn byl buď velmi
překvapený, nebo velmi zvědavý. „Mohu se zeptat, co máte v plánu, můj pane?“ otázal se a na
moment mu pohled zamířil mimo obrazovku na něco, co se dělo na jeho vlastním můstku. „Nepřítel
má obrovskou přesilu a naše vlastní posily jsou vzdáleny několik hodin.“
Galen se jen zašklebil jako vlk. „Nebudeme je potřebovat, admirále,“ řekl sebevědomě.
„Máme Sílu.“
S tím přerušil spojení a obrátil se k Daale. „Pošlete Baziliška a Manticoru za flotilou
velkoadmirála Thrawna a řekněte Hydře, ať tu drží pozici.“
Daala zvedla nevěřícně obočí. „Jdeme tam sami, můj pane?“
Galen se znovu pouze usmál úsměvem dravce, který se právě chystá skočit po nic netušící
kořisti. „K tomuhle budeme potřebovat rychlost, admirále, ne palebnou sílu. Řekněte technickému
oddělení, že potřebujeme všechnu rychlost, kterou nám můžou dát.“
Její výraz téměř dokonale odrážel ten Thrawnův, podezření, že je buďto nepříčetný, nebo
schovává nějaké eso v rukávu. Ale věděla, že je lepší neodporovat příkazům Sitha, který působí, že
má stále všechny své smysly víceméně pod kontrolou, a tak poslechla.
Gorgona se vrhla do prostoru mezi dvojicí sluncí nevyšší rychlostí v něčem, co vypadalo
jako sebevražedný útok, a Galen téměř cítil překvapení a opovržení nepřátelských generálů. Na pár
chvil ani nevystřelili, nejspíš protože uvažovali, co to u všech devíti corellianských pekel vjelo do
velitele toho osamoceného Star Destroyeru.
Radiace ze sluncí začala rušit jejich senzory, takže z displejů se začal ozývat šum a víc než
pár se jich rozblikalo. To byl důvod, proč Galen přikázal Hydře držet pozici; mohli stále dávat
instrukce zbytku loďstva pomocí svých podřízených.
Když Gorgona vletěla přímo do nepřátelské formace, Galen přikázal pálit vším, co měli.
Protivníkovy lodi palbu opětovaly, ale Gorgona byla dost rychlá na to, aby ji nepřátelští střelci
dokázali zaměřit jen stěží. Štíty pohltily těch pár úderů, které Star Destroyer přeci jen zasáhly.
„Udržte nás chvíli na místě, admirále,“ řekl Galen, obrátil se, aby měl proti sobě většinu
flotily Ssi-Ruuk, a natáhl před sebe ruce.
Velikost nic neznamená, připomněl si jednu z lekcí lorda Vadera. Je to stejné jako hýbat
oblázky; vůbec žádný rozdíl.
Jeho oči se napůl zavřely, když se ponořil hluboko do Síly a přivolal k sobě ohromnou vlnu
energie. Poslal jí tucty záchvěvů směrem ke dvěma nejbližším bitevním lodím, dvěma nejblíže ve
formaci.
Galen se zhluboka nadechl, a když si byl jistý, že drží tu energii pevně v rukou, natáhl
každou paži směrem k jedné bitevní lodi. Když je trochu roztáhl, dvě obrovská plavidla se
překvapivě pohnula také, přestože jen nepatrně, méně než dokázaly zachytit senzory. Mohl vedle
sebe cítit Daalino překvapení, ale v tu chvíli si z hlavy vystrnadil všechno, co by ho mohlo rozptýlit.
Zastavil pohyb lodí, pak je znovu uchopil a s neuvěřitelnou silou je o sebe rozdrtil. Galen
cítil naprostý šok a strach každého důstojníka na můstku, když sledovali ssi-ruukské lodi narážející
do sebe s takovým zrychlením, že je obě kompletně vymazalo z existence, ohromné ohnivé koule
ničící většinu vraků, když jejich zbraňové systémy a další důležité obvody explodovaly při této
naprosto nepřirozené události.
„Já…“ řekla Daala vedle něj otřeseně. „Nikdy předtím jsem nic takového neviděla!“
Galen zhluboka dýchal, když k sobě přivolával víc Síly. „To bylo jenom na přilákání
pozornosti,“ zamumlal, zatímco pozoroval na náhle zmatenou nepřátelskou flotilu.
„Správně,“ řekl jemně. „Pojďte si pro mě. Pošlete všechno, co máte.“
Jako na zavolanou nepřátelské loďstvo vyrazilo za rychle prchající Gorgonou a pohybovalo
se téměř jako jediná bytost ve svém odhodlání odstranit z tváře světa tuhle novou, záhadnou
zbraň Impéria.
„Můj pane?“ řekla Daala s téměř neznatelnou stopou nervozity v hlase.
„Nechte je nás pronásledovat,“ odpověděl Galen namáhavě. „Zamiřte mezi slunce.“
Star Destroyer vystřelil tak rychle, jak mu jen motory dovolovaly, mezi dvojici sluncí a SsiRuuk ho pronásledovali jako smečka rozzuřených příšer, několikrát se téměř vzájemně srazili ve
svém honu na osamělé imperiální plavidlo.
Galen se Silou natáhl hluboko do nitra obou sluncí a připadalo mu, jako kdyby jím protékala
řeka ohně. Věděl ale, že to byl sotva pramínek; Síla toho dokázala tolik, že bylo téměř nemožné
představit si, co všechno by se s ní dalo udělat.
Když se k honbě mezi slunci přidala téměř celá flotila, Galen udeřil. Tlačil hlouběji a
hlouběji do vířící plazmy a, s pocitem jako kdyby se mu kůže vařila vším tím žárem a sílou, která jí
procházela, Galen zatáhl.
Přes zatnuté zuby mu unikl hlasitý sten, zatímco povrch dvou sluncí začínal vřít a,
s náhlostí, která donutila několik důstojníků na Gorgonině můstku zalapat po dechu překvapením a
strachem, dva obrovské sluneční plameny dlouhé tisíce kilometrů vyletěly z povrchu obou hvězd
v gargantuovské nápodobě výbuchu sopky, natahujíc se jako pokroucené ohnivé prsty.
Galen táhl dál, z tisíců kilometrů se vzápětí staly statisíce, pak téměř milion a dva
nepřirozeně dlouhé jazyky ohně se srazily přímo uprostřed ssi-ruukské flotily naprosto je ničíc
v jediné bouři plazmy tak žhavé, že ještěry téměř vysublimovala ještě dřív, než k nim skutečně
dosáhla.
Dvě ohnivé paže se na moment spojily jako ruce milenců a pak pomalu začaly padat pod
náporem přitažlivosti svých sluncí.
Galen spustil ruce, téměř mrtvý vyčerpáním. Cítil hrůzu mnoha členů posádky rozesetých
po imperiální lodi, kteří si uvědomili, co jejich sithí velitel právě pomocí Síly udělal.
Vysílený ale také rozjařený se Galen obrátil k Daale a setřel si z tváře pramínek potu.
„Pošlete zprávu Thrawnovi,“ řekl, uchvácený tím, co právě udělal. Potřeboval toho víc, potřeboval
cítit víc Síly, jak jím protéká, dokud ji stále dokázal ovládnout.
„Řekni mu, ať ustoupí a stáhne se na okraj systému. Jeho jediný úkol teď je postarat se,
aby nic neuteklo ven.“
„Co chcete udělat?“ zeptala se Daala, stále tak ohromená tím, co viděla, že úplně
zapomněla na protokol. Galen ji ignoroval; ještě nic neviděla.
Jeho rty se zkřivily a odhalily zuby v téměř zvířecím úšklebku temné předzvěsti. Věděl jak
díky Daalinému překvapenému pohledu, tak díky svému vlastnímu vědomí, že jeho oči na sebe
vzaly žhnoucí žlutou barvu, když se ponořil hluboko do vod Temné strany.
Galen věděl, že tohle je jeho zkouška ohněm. Dnešek bude poslední den, který prožil jako
Galen Marek; neexistoval způsob, jakým by mohl okusit takovou moc, a přesto zůstat stále
stejným člověkem. Lord Vader mu často vyprávěl o tom, jaké pro něj bylo dotknout se Síly, a
Galen si představoval, že pro sithího mistra to muselo být něco jako tohle.
Plameny dvou sluncí pohltí Galena Marka a zanechají na jeho místě Pána Sithů, hodného
být dědicem lorda Vadera. Síla mu ukáže cestu.
„Zamiřte k okraji systému podsvětelnou rychlostí,“ řekl nebo spíš zavrčel hlasem napjatým
silou svého hněvu.
Důstojníci kolem něj co nejrychleji poslechli a on se ponořil zpět přímo do Síly, hlouběji než
kdykoliv předtím, stokrát znásobil své dřívější spojení. Veškerou svou moc, každou její kapičku,
vložil do svého stisku a uchopil samotné srdce sluncí.
Trhal; páral; drtil a bil, urychloval reakci obou hvězd daleko přes jejich obvyklou míru.
Smál se a křičel, nadšený a unesený mocí, kterou ovládal a která mu proudila tělem. Neexistovalo
nic, nic, co by nedokázal.
Konečně, když se na senzorech lodi začala objevovat neklamná znamení, uslyšel důstojníky
okolo vykřikovat v panice a zděšení nahlas to, co sám dávno věděl, co teď bylo konečná, ničivá,
nezastavitelná síla, něco, co už nemohlo být vzato zpět. Zdálo se, jako kdyby svět vybledl do
bělavé mlhy, zatímco on neovladatelně ječel v nepředstavitelné agónii způsobené energií, která jím
proudila; bolelo to jako nic předtím, tak moc, až si myslel, že z toho zešílí, ale bylo to také to
nejčistší potěšení, to největší blaho, jaké kdy zažil.
Nakonec ve chvíli, kdy jako z obrovské vzdálenosti zaslechl Daalu vyštěkávat rozkazy, cítil,
že dokončil, co se rozhodl splnit, a nechal moc odplynout. Zdálo se, že s sebou vzala samotný jeho
život, a on se zhroutil na zem dřív, než ho někdo stihl chytit, s oblečením, ze kterého se kouřilo,
vedlejší produkt energie, která se v něm soustředila.
Zaslechl příkaz ke skoku do hyperprostoru a pak už neslyšel nic, protože sklouzl do velké
černé propasti nevědomí.
Probudil se o celé dny později a první věc, kterou spatřil, byl sám Darth Vader stojící nad
jeho postelí v nemocnici. Mistr Sithů se dokonce usmíval, něco, co dělal jen málokdy.
Jeho temně modré oči zářily pýchou, a když přikročil blíže, spojil si lord Vader ruce za zády
přes svůj černý plášť.
„Dokážeš vstát?“ zeptal se.
Vaderův první žák si přivolal na pomoc Sílu a učinil nejistý pokus vstát z postele, ale zjistil,
že se nedokáže udržet na nohou, takže před svým mistrem vrávoravě klesl na jedno koleno.
„Udělal jsi něco, co nikdo s vládou nad Silou, žádný Jedi ani Sith, před tebou ještě
nedokázal,“ řekl lord Vader a jeho nesmírná pýcha byla nyní více než zjevná.
Učedník nikdy předtím neslyšel od svého mistra tak pochvalná slova a skrz mlhu bolesti a
zmatku cítil, jak se mu hlava rozbrněla jeho vlastní pýchou a štěstím.
„Nemůže to být nikdo jiný,“ pokračoval lord Vader. „Jen ty jsi hoden stát se mým
učedníkem a jednoho dne zaujmout mé místo jako vůdce Řádu Sithů. Jen ty máš moc prozkoumat
ty největší záhady Síly po mém boku.“
Sklonil pohled ke svému žáku. „Cítím v tobě změnu. Poslední zbytky toho malého
vystrašeného chlapce, kterým jsi byl, když jsem tě našel, jsou pryč. Nyní jsi Pán Sithů, stejně jako
já. Tvé jméno bude Darth…“ na okamžik se odmlčel a zřejmě si to promýšlel, „Nova.“
Učedník pomalu přikývl. Bylo to velmi příhodné jméno pro člověka, jímž teď byl; stejně
jako tomu bylo u jeho mistra, Galen Marek byl pryč a Darth Nova zaujal jeho místo.
Darth Nova se stal mezi vojáky rychle známým jako „Hvězdovrah“, a protože ho to jméno
pobavilo, přijal ho jako další sithí titul. Sloužilo jako připomínka, čeho je schopen, pro všechny,
kteří pracovali pod jeho velením.
Se svým mistrem dlouho probírali bitvu v čase, kdy se Nova zotavoval, a poté, co mladší
Pán Sithů přesně popsal své činy, Darth Vader se nad nimi pečlivě zamyslel. Byl si, řekl svému
učedníkovi, jistý, že je schopen toho samého.
A, jak se ukázalo, měl pravdu. Válka skončila pod vedením velkoadmirála Thrawna a dvou
sithích pánů pro Ssi-Ruuk drtivou porážkou, vyhnala ještěry z každého koutu galaxie zpět do jejich
domovského systému, kde shromáždili poslední zbytky své zdecimované flotily ke konečnému
vzdoru Galaktickému Impériu.
Z můstku své vlajkové lodi, čerstvě dokončeného Super Star Destroyeru Executor, Darth
Vader nabídl říši Ssi-Ruuk možnost se vzdát pod podmínkou, že všechny vtechnizační technologie a
jejich plány budou zničeny, a že Ssi-Ruuk už nikdy neopustí svůj domovský systém s úmyslem
dobývat.
Odpovědí ještěrů bylo nabít zbraně a pálit.
Lord Vader zachmuřeně nařídil zbytku loďstva ustoupit na okraj systému a své vlastní lodi
stáhnout se a připravit výpočty pro skok do hyperprostoru.
Mnoho důstojníků z posádky můstku později popsalo, že sám vzduch se zdál jiskřit
Imperátorovou mocí, když vladař rozpřáhl ruce a po několik minut stál nehybně jako socha. Bylo
téměř bolestivé být i několik metrů od něj a jeho tvář byla stažená soustředěním a zjevným
utrpením.
Pomaloučku se srdce hvězdy systému Ssi-Ruuvi začalo podle hlášení monitorovacího
důstojníka chovat podivně. Potom však, když reakce zrychlila a bylo jasné, co se mělo brzy stát,
zavelel admirál Ozzel k ústupu. Vader ho jediným pohledem umlčel. (načež se vrátil ke svému
úkolu. - ?)
O několik chvil později lord Vader vyčerpaně poklesl na přepážku před sebou. „Teď,“ řekl
Ozzelovým směrem a hlas mu zněl nebezpečně ostře, „smíte prchat.“
Executor vskočil do hyperprostoru a zase se z něj spolu se zbytkem flotily v bezpečné
vzdálenosti vynořil. Zde se každý muž, žena i ti, na něž se rozdělení na pohlaví nevztahovalo, na
palubě nahromaděných Star Destroyerů stali svědky pohledu, který žádný z nich už nikdy
nezapomněl.
Hvězda v srdci ssi-ruukského domovského systému vzplála v supernovu ve zkázonosné
explozi, která celý systém jednoduše vymazala z existence a ze Ssi-Ruuk udělala okamžitě
vyhynulý druh. Výbuch byl tak jasný, že i když okénka lodí ztmavla, až byla téměř neprůhledná, na
světlo se stále nedalo podívat přímo.
V následujících dnech se rozkřiklo, co se stalo, a imperiální senát propukl v rozhořčení nad
tím, co nazývali „přemrštěná opatření“ a dožadovali se, aby lord Vader prozradil, jakou zbraň spolu
se svým učedníkem použil ke zničení dvou sluncí ssi-ruukského systému. Lord Vader odpověděl
tím, že veřejně přiškrtil jednoho ze svých hlasitějších odpůrců, dokud muž nezmodral, načež ho
propustil, aby se mu odpůrce lapaje po dechu zhroutil k nohám.
Imperátor výhružným tónem informoval zbytek senátu, že jeho slovo je konečné, a že
nemusí odpovídat vůbec na nic. Tohle nebyla Republika, připomněl jim, a oni se zpovídali jemu, ne
naopak.
„Povinností senátu je pomáhat Imperátorovi v řízení Impéria,“ řekl Vader z hlavního pódia
síně Galaktického senátu a jeho odpůrce se zatím stále svíjel na podlaze vedle něj. „Imperátor
Palpatine viděl, že zkorumpovaná byrokracie staré Republiky byla příliš zabraná do svých vlastních
pletich a zájmů, než aby sloužila lidu galaxie, takže přijal opatření, na kterých zakládám svou
vládu.“
Rozhlédl se po senátu temným pohledem, který dával jasně najevo, že ať už mluví ke
komukoliv, ten by měl raději dobře poslouchat, pokud chce opustit místnost a pořád při tom
dýchat.
„Má rozhodnutí jsou konečná,“ lord Vader zopakoval téměř výhružně. „Nemusím se tomuto
tělesu ospravedlňovat, přesto vám řeknu, že tato ,extrémní opatření’ nebyla přijata bez rozmyslu.“
Předklonil se a pronesl výrok, který vyděsil téměř všechny, kteří ho zaslechli, jak
v místnosti senátu, tak na HoloNetu.
„Nepoužil jsem ke zničení hvězdy Ssi-Ruuvi žádnou zbraň. Použil jsem jen moc Síly, stejně
jako můj učedník. Ti, kteří se staví proti mé vládě, by si to raději měli pamatovat.“
Nejdřív ohromené ticho, pak kakofonická vřava. Lord Vader sestoupil z hlavního pódia na
podlahu rotundy senátu a nevydal žádná další prohlášení.
Darth Nova a jeho mistr sledovali útržky reportáží a zatímco tvář lorda Vadera zůstávala
bezvýrazná, Hvězdovrah se ušklíbal nad neustálým omíláním jediného tématu v médiích, nad
diskuzemi, jestli byla skutečně pravda, že Imperátor a jeho sithí učedník měli tu moc sami vznítit
hvězdy a, což bylo důležitější, jestli by to udělali některému ze systémů, které brojily proti Impériu.
Taková zbraň, troufali si prohlásit ti odvážnější komentátoři, ukazovala, že Imperátor nebyl nic víc
než tyran, který používal strach, aby držel lidi na uzdě.
Na židli v kanceláři lorda Vadera ukázal Nova na holoprojektor. „Hlupáci. Měli by být
vyděšení. Alespoň teď mají dostatečný respekt k naší moci.“
Darth Vader chvíli neodpovídal, ale počkal, než se učedník podíval jeho směrem, aby mu
pak pohlédl do očí se smrtelně vážným výrazem.
„Musíme tuhle novou sílu využívat jen v naprosto nejnutnějších případech,“ řekl přísně.
„Nebudu znám jako muž, který likviduje své protivníky podle rozmaru.“ Vstal a začal pochodovat
po obvodu své kanceláře s rukama sepjatýma za zády.
„Nejen, že takový čin nesmírně vysiluje tělo,“ řekl a ukázal na Novu jednou rukou, „jak
velmi dobře víš, ale je to skutečně tak krajní opatření, jak to senát oprávněně nazval, že ho
nemůžeme použít, pokud by se nám nabízela jakákoliv jiná myslitelná alternativa.“
Zastavil se a vyhlédl z rozměrného okna na zbrklou dopravu mezi ohromnými mrakodrapy
lemujícími coruscantskou oblohu. „Lidé se nás bojí právem,“ řekl Vader tiše. „Možná, že vzbouřenci
teď přehodnotí svou nesmyslnou revoltu.“
Nova si chmurně pomyslel, že je pravděpodobnější, že ti tvrdohlaví rebelové budou teď
bojovat ještě zuřivěji. A ukázalo se, že měl naprostou pravdu.
-
Hluboko v nitru Gorgony skončil Nova se svými meditacemi o minulosti a pomalu se vrátil
zpět do přítomnosti. Uplynulo několik týdnů od katastrofické bitvy u Yavinu, kde skupinka
vzbouřenců ve stíhačkách ponížila Imperátorovu mocnou vlajkovou loď. Nova nebyl od té doby se
svým mistrem ve spojení a byl nucen si domýšlet, co se tam skutečně stalo.
Nejzajímavější byla novinka o Luku Skywalkerovi, prohlašovaném některými za možného
Anakinova příbuzného. Lord Vader sám vydal prohlášení odsuzující Rebélii za zneužívání jména
jeho bývalého já k pokusu o získání sympatií a vytvoření ovzduší oprávněnosti k jejich
teroristickým aktivitám. Vypsal na hlavu mladého Jedie neuvěřitelně vysokou odměnu a sdělil
občanům Impéria, že je jejich povinností ho vydat, pokud by ho nebo jeho společníky kdekoliv
zpozorovali.
Hluboký vytrvalý bzukot upozornil Dartha Novu na skutečnost, že se ho někdo snaží
kontaktovat skrz jeho soukromý komunikátor. Protože rozpoznal v bzučení specifický kód, okamžitě
na něj spěchal odpovědět.
Holoprojektor v druhé místnosti se probudil k životu, ukazujíc v nadživotní velikosti hlavu a
ramena Darth Vadera, svrchovaného vladaře galaxie. Nova nechal svou hlavu skloněnou, takže
viděl jen spodek obrazu.
„Povstaň,“ řekl lord Vader se slabou ozvěnou způsobenou reproduktory v místnosti.
Nova se postavil na nohy a podíval se do zbývajícího oka svého mistra; druhé bylo zakryto
černou páskou. Novu upřímně udivovalo, že někdo s Darth Vaderovými schopnostmi a mocí mohl
být překonán partou dezorganizovaných vzbouřenců, i kdyby byl tenhle Luke Skywalker vším, čím
ho zprávy prohlašovaly být.
„Co poroučíš, můj mistře?“ zeptal se Nova a spojil si ruce za zády.
„Máš nový cíl,“ řekl Imperátor. „Mladého vzbouřence jménem Luke Skywalker. Přivedeš mi
ho živého a nezraněného.“
Hvězdovrah skryl svou reakci za bezvýraznou masku. Tohle očekával a popravdě se těšil na
lov dalšího Jedie, zvlášť jako byl tenhle nový Skywalker.
„Kdo skutečně je, mistře?“ zeptal se Nova. Něco zaslechl z reportáží ve zprávách, ale chtěl
to vědět raději od svého mistra.
„To není tvá starost,“ odpověděl lord Vader s náznakem podráždění. „Tvým úkolem teď je
najít rebely a přivést mi Skywalkera.“
Nova se hlavou uklonil. „Jistě, můj mistře.“
Vaderova podoba jednou přikývla. „Dobře. Jsem si jistý, že svou misi dokončíš v nejkratším
možném čase.“ Předklonil se a výhružně svého učedníka probodl svým zdravým okem. „Nezraň ho,
Novo. Jestli to uděláš, zemřeš.“
Nova potvrdil příkaz tím, že znovu sklonil hlavu, a ucítil na svém hrdle takřka
nepostřehnutelný tlak. „Jak přikazuješ, mistře,“ řekl a věděl, že Pán Sithů myslel každé slovo
smrtelně vážně.
Kdokoliv tenhle Luke Skywalker doopravdy byl, byl pro lorda Vadera z nějakého důvodu
velmi důležitý. Nova by najednou nesmírně rád věděl proč.
„Máš k dispozici, jakékoliv prostředky budeš potřebovat,“ pokračoval lord Vader. „Nezklam
mě.“
S tím ukončil spojení a jeho obraz zmizel.
Hvězdovrah se obrátil a nakráčel znovu do své vnitřní komnaty, kde strávil dlouhou dobu
zíráním na nástěnnou malbu, která pokrývala celou okrouhlou stěnu. Byl to snímek dvou sluncí,
která nechal vzplát, převzatý z bitevních záznamů vnějších kamer Gorgony. Místnost byla zařízena
tak, aby se zdálo, že se tu jen vznáší ve vzduchoprázdnu, zatímco dvojice hvězd před ním umírá
pod náporem Síly.
Těšil se na chycení tohohle Luka Skywalkera, i na to, až bude Imperátorovi pomáhat ho
zlomit. Z toho, co o tom chlapci dokázal říct, dva Pánové Sithů ho buď budou schopni obrátit na
svou stranu, nebo budou nuceni ho zabít. Byl příliš mocný, než aby se mu mohlo dovolit jen tak
pobíhat po galaxii a bojovat za špatný tým.
Soukromě, v myšlenkách, které pečlivě ukrýval před každým s výjimkou sebe samého,
Darth Nova doufal, že události se budou brát tou druhou cestou. Nikdo kromě něj a Vadera si
nezasloužil takovou moc.
Možná ani Vader ne.
Ruka Imperátora
Rok po bitvě u Yavinu…
Mara Jade seděla sama v jedné ze společenských místností lodi Home One. Místnost byla
tmavá, osvětlená jen stříbrnými puntíky nekonečného pole hvězd, které prosvítaly průhlednou
kopulí střešního dómu. Hvězdné nebe se roztahovalo donekonečna, jako deka posázená diamanty,
kterou někdo přikryl bitevní loď. Vzdálený vesmír působil prázdně, ale nespočetné zářivé body
rozsypané sametovou temnotou jasně zářily jako ostrůvky světla v černočerném moří.
Vlajková loď vzbouřenců se projednou zastavila na místě v krátkém odpočinku od svého
nikdy nekončícího útěku před Impériem. Home One a zbytek rebelské flotily se tu na pár hodin
utábořili, aby při honičce chytili dech.
Samozřejmě, kdyby nebylo Mařiny přítomnosti, vzbouřenci by si těchhle drahocenných
přestávek mohli dopřát mnohem víc. Ačkoliv její „přátelé“ neměli ani stín podezření, Mara byla ve
skutečnosti služebníkem Impéria a špionem v řadách rebelů. Věděla, že i teď by se měla poohlížet
po způsobu, jak zaslat informace svému mistrovi, Darthu Vaderovi, aby mohl kverulanty pochytat a
skončit tenhle hon. Ale poslední dobou byla její komunikace s mistrem poněkud zřídkavá.
Bylo tu skutečně už šest měsíců, co mu zanechala zprávu? Mara se opřela na židli,
prohlížela si hvězdy nad sebou a přemýšlela, kolem které asi zrovna teď její mistr krouž,í ať už na
planetě nebo ve své obří vlajkové lodi.
No, připomněla si, nebyla tu k tomu koneckonců žádná slušná možnost. Byla v přísném
utajení a nemohla si dovolit riskovat odhalení, že ano? Přirozeně. Jen vyčkávala, než se jí naskytne
ta nejlepší příležitost svému mistrovi pomoci.
Mara se přistihla, že zatímco přemýšlí o svém úkolu, myšlenky jí sklouzávají do doby, kdy
svého mistra poprvé potkala, zpět k jejím nejstarším vzpomínkám.
Mařina první vzpomínka byla na dav lidí, ve kterém se ztratila. Vysoké neznámé bytosti se
na ní tlačily ze všech stran, odstrkovali ji tam a zase zpátky, zatímco se drobounká dívenka snažila
zorientovat v tom moři živočichů. Zvuk tisíců životních forem ze stovek různých planet jí naplňoval
uši příšernou, nesmyslnou kakofonií. Byla sama, s ničím, čeho by se mohla chytit, nikým, koho by
znala, to všechno odplulo davem pryč, a poprvé za dobu, kam až jí paměť sahala, Mara Jade se
rozplakala strachy.
Zpětně si pomyslela, že jí tehdy nemohly být víc než tři nebo čtyři roky, a stále byla
rozzlobená, že tam s ní nebyli její rodiče. Rozčilovalo ji, že nepřišli, aby ji ujistili, že je v bezpečí, že
nehledali svou maličkou holčičku, samu a ztracenou s proudy slz tekoucími po tváři.
Nikdo v davu si jí v nejmenším nevšímal a po době, která se zdála jako hodiny toulání se
namačkanými lidmi vrážejícími do ní ze všech stran, malá Mara si konečně našla zasuté místečko
mimo hlavní proud, kam se schovala. Když o tom později přemýšlela, došla k závěru, že to mohlo
být letiště nebo přístav, nějaké přepravní stanoviště tohohle druhu. Většina věcí, které si z něj
pamatovala, byl hluk, zápach dopravy a smíšený odér linoucí se z davu. Děsilo ji to, a tak se
svinula do klubíčka zády k něčemu studenému a kovovému a čekala, až ji někdo najde.
Nakonec, zatímco dav proudil kolem ní, cosi jí zastínilo slunce nad hlavou.
Mara vzhlédla, aby nad sebou uviděla tyčit se vysokého, rozložitého pána s obrysem
orámovaným dlouhým černým pláštěm, který mu visel z ramen. Oči se jí rozšířily, když se dívala
na tichou temnou postavu nad sebou, jejíž tvář byla skrytá ve stínech, ale zezadu ji rámovalo
sluneční světlo. Smysly jí téměř ochromil pocit moci, který z pána vyzařoval do všech stran, a její
tělo se napjalo.
Byla připravená utéci od toho děsivého temného pána pryč, ale cosi jí zarazilo, pocit, že
přestože byl mocný, byla to moc držená pevně pod kontrolou, a že jí ta moc neublíží, možná by ji
dokonce mohla i chránit. Teď už Mara věděla, že se její mysli dotkl Silou, ale pro vystrašenou
malinkou holčičku to byl spíš pocit, jako kdyby ji objaly silné ruce jejího tatínka.
Konečně k ní pán poklekl a ona poprvé spatřila jeho tvář. Neusmíval se, ale jeho modré oči
vypadaly laskavě, i když se zdály také smutné. Stále si přesně vzpomínala na první věc, kterou jí
tehdy řekl.
„Neplač.“
Ta slovo bylo téměř něžné, ale přitom v sobě neslo nezaměnitelný velitelský tón. A tak
přestala plakat, utřela si nos a vzhlédla vzhůru na toho velkého pána s neuvěřitelně pronikavýma
modrýma očima, jehož přítomnost ji zároveň děsila i uklidňovala.
Ten pán jí nabídl ruku. „Už se nemusíš bát. Pojď se mnou a už nikdy nebudeš ztracená.“
Zvláštní bylo, že Mara mu bezvýhradně věřila, přestože ho vůbec neznala. Nějakým
způsobem věděla, že jí říká pravdu, že jí chce doopravdy pomoci, aby se znovu cítila v bezpečí,
potom co ji všichni ti ostatní lidé jen přehlíželi a odstrkovali z cesty.
V tu chvíli se rozhodla. Mara Jade vstala a naposled si setřela slzy z tváře. Vzala Dartha
Vadera za ruku a už nikdy znovu neplakala.
Zasyčení otevíraných dveří a opatrné, takřka zdráhavé kroky přivedly Maru zpět do
přítomnosti. Ohlédla se a uviděla siluetu, která se rýsovala proti světlu z chodby.
Soudě podle dlouhých rozpuštěných vlasů a volné jedijské róby to nemohl být nikdo jiný
než Luke Skywalker. Za poslední rok si nechal narůst vlasy a ať už to dělal vědomě nebo ne,
vypadal teď jako Anakin Skywalker z doby Klonových válek víc než kdykoliv předtím.
Ale byl tu jeden zjevný rozdíl; jeho oči, přestože měly stejnou barvu jako ty jeho otce,
v sobě stále ukrývaly nevinnost a vrozenou, hluboce zakořeněnou jemnost, kterou Mara u jeho
otce nikdy neviděla. Pokud Anakinovy oči někdy bývaly takové, události jeho života je musely
zatvrdit už velmi, velmi dávno.
Mara trochu potřásla hlavou. Co si to myslela? Byla oddaným služebníkem Impéria a jediný
důvod, proč se sbližovala s Lukem Skywalkerem, byl, aby ho pak mohla předat jeho otci, svému
mistrovi. Mistr ji zachránil, když si nikdo jiný nebyl s to ani si všimnout, že vůbec existuje. Ten
muž, který ji naučil, že se nemusí bát. Byl to jen jeho odraz, který v jeho synovi tak oceňovala.
„Co potřebuješ, vidláče?“ popíchla ho, když pro něj použila svou oblíbenou přezdívku.
To byl celý on, červenal se, kdykoliv na něj promluvila. I když si z něj Han Solo kvůli tomu
bez přestání utahoval, jí to přišlo docela hezké takovým tím roztomile štěněcím způsobem.
Roztomilé štěně, které brzy vydá nepříteli…
Soustřeď se, Jade, napomenula se.
„Já… tedy… no…“ zakoktal se Luke rozpačitě.
Mara se ušklíbla. „No, pokračuj. Ven s tím, Skywalkere. Nemám tu na tebe celý den.“
Luke zvedl ruku, aby se poškrábal vzadu na krku. Důvod, proč to bylo tak zábavné, byla
skutečnost, že stál tváří v tvář bezpočtu vojáků Impéria naprosto beze strachu, vedl odvážné
záchranné výpravy a přežil téměř neuvěřitelná dobrodružství, a přece se pokaždé zakoktal, když se
pokoušel promluvit na dívku, která se mu líbila.
Mara se zapřela na židli a nasadila trpělivý výraz. Už si ale nechala pro sebe, že ji úplně
stejně znervózňovalo mluvit k němu. Luke jí tak strašně připomínal svého otce a zároveň byl tak
odlišný, až nedokázala uvěřit, že by to mohl být syn Darth Vadera.
„No… admirál Ackbar zařizuje nějaké výzvědné akce ohledně nového místa pro základnu,“
začal a viditelně se nutil zůstat v klidu, „jelikož Impérium našlo těch několik posledních rychleji,
než jsme čekali.“
Co nevěděl, bylo, že právě mluvil k důvodu, proč byly ty základny objeveny tak rychle. Pro
Maru to byl velmi divný pocit žít a pracovat s lidmi, které se měla, alespoň teoreticky, snažit zabít.
Připadalo jí to skoro jako zrada, ale to bylo přece směšné, ne?
„Požádali mě, abych si vybral vlastní posádku,“ pokračoval Luke, „a tak mě napadlo, že bys
třeba mohla chtít jít se mnou.“
Mara nemohla odolat troše škádlení. „Neměl by to být rozkaz, veliteli Skywalkere?“
Luke zrudl, přesně jak doufala. „Já… no…“
Mara se rozesmála, a když vstala, poplácala ho hravě po rameni. „Jasně, že půjdu s tebou,
Skywalkere. Kdo další je v partě, Solo a jeho chlupáč?“
Luke zavrtěl hlavou. „Ne, Han a Chewie jsou pryč s nějakým nákladem. Vezmeme si
průzkumnou loď.“
Mara se znovu zašklebila. „Nechápu, proč si Solo pořád hraje na pašování. Je to rebel úplně
stejně jako já nebo ty, i když to nechce přiznat.“
„Taky nevím,“ pokrčil Luke rameny. „To je prostě Han, řekl bych.“
Konečně Maře došlo, že tenhle muž by měl být jejím nepřítelem. Co to dělala, chovala se
jako kamarádka?
Celé to bylo součástí jejího krytí, navrhla jedna část její mysli. Když o ní vzbouřenci budou
přemýšlet jako o jedné z nich, mnohem spíš je nenapadne, že by mohla být zvěd Impéria.
Ano, to bylo stejně dobré vysvětlení jako kterékoliv jiné.
„Tak,“ řekla, spíš aby přerušila tenhle nepříjemný tok myšlenek než kvůli čemu jinému,
„kdo další se přidá?“
„Pilot jménem Dak,“ odpověděl Luke. „Loď je dost velká pro tři. Odlétáme dneska
odpoledne v šestnáct nula nula.“
Mara mu škádlivě zasalutovala. „Ano, veliteli Skywalkere, pane!“ řekla a široce se na něj
uculila. Luke opět úplně zrudl a ona se opět rozesmála. Uvádět ho do rozpaků byla prostě příliš
velká zábava.
Jemně mu stiskla rameno, než opustila místnost. „Uvidíme se v hangáru, vidláče,“ řekla
cestou k chodbě.
Když se blížila ke svým pokojům, získala vrch její vážnější část, vrah, odstřelovač, agent
Impéria vycvičený samotným Darth Vaderem. Tahle akce bude dokonalá příležitost, tvrdila tahle
část její mysli. Sama na výzvědné misi s Lukem snadno přemůže pilota, uspí Skywalkera a odveze
ho přímo ke svému mistrovi. To víc než vynahradí skutečnost, že svůj úkol tak dlouho zanedbávala.
Ale druhá část jejích myšlenek, ta, která se postupně začínala se vzbouřenci přátelit, ta
část, která odkládala zaslání dalšího hlášení po celé měsíce, téměř neodpustitelně dlouhou dobu i
pro agenta v utajení, ta tiše protestovala, nechtěla vidět, jak Luke skončí ve Vaderových v rukou.
Mara věděla, co by se stalo, kdyby Luka přivedla jeho otci; viděla ho trénovat jiné a sama u
něj podstoupila výcvik. Znala Vaderovy metody; jeho syn by sice výcvik začal jako Luke Skywalker,
ale vyšel by z něj jako někdo úplně jiný.
„Vypusť svůj hněv!“
Darth Vader vyslal Silou mocnou vlnu na mladou Maru Jade, které teď nebylo víc než
třináct, a ta ji srazila na podlahu tělocvičny.
Podařilo se jí vyškrábat na nohy, ale další vlna jí bolestivě udeřila o zeď. Cvičný meč jí
vypadl z rukou a než se odkutálel, Pán Sithů už byl u ní s vlastní zbraní napřaženou k dlouhému
úderu na rameno.
Mara se mu odkutálela z cesty, zkroutila se pod dalším nátlakem Síly, který na ni mistr
vyslal, a napřímila se se světelným mečem zase v rukou. Rozsvítila ho a zamávala s ním
v obranném šermířském vzorci, když lord Vader přiskočil a jeho čepel se míhala vzduchem
s oslepující rychlostí v útočné sérii úderů.
Věděla, co dělal; snažil se ji rozezlít natolik, aby se dotkla Temné strany a nechala se jí
v bitvě ovlivnit. Ale jakási její část to nechtěla.
Lord Vader spojil útoky světelným mečem s přívalem tlakových vln Silou a postupoval
kupředu jako tornádo ve snaze naprosto zbořit její obranu.
„Hněv tě posíli,“ řekl jí, když se znovu svalila na zem a získala tak pod ramenem nemalou
odřeninu.
„Dává ti moc,“ Vader pokračoval. „Když se dokážeš na svého protivníka rozzlobit, nenávidět
ho, najdeš v sobě zásoby energie, které ti dovolí ho přemoci.“
Mara frustrovaně vykřikla, protože jí podrazil nohy, když se znovu pokusila postavit, a
spadla přímo na tvář. Rozzuřená vyskočila na nohy a ruka jí vystřelila směrem k jejímu učiteli
s úmyslem odhodit ho ke stěně.
Namísto toho se jí od špiček prstů oddělily pokroucené elektrické výboje, aby narazily do
lorda Vadera veškerou silou jejího hněvu. Ještě víc ji rozzlobilo, když je všechny odrazil tím, že
několikrát zkušeným pohybem švihl čepelí meče, která zachytila každý jeden blesčík.
„Dobře,“ řekl s širokým úsměvem. „Velmi dobře.“
Ale nic se na tom dobrého nezdálo. Maru překvapilo, že Silou vyvolala blesky, protože to
vůbec nebylo to, co měla v úmyslu. Vřely v ní rozporuplné pocity, které ji pro tu chvíli úplně
zmátly.
„Ale musíš svůj hněv vyvážit,“ pokračoval Vader, jako by si jejího zmatku nevšiml. „Nesmíš
se jím nechat kontrolovat; ponořit se příliš hluboko do Temné strany tě nakonec promění
v netvora, nemyslící zvíře, které jen vyhledává další násilí.“
S trochu klidnější myslí Mara přikývla, zatímco se stále pokoušela pochopit, co se to právě
stalo.
„Světlá strana přináší klid, rozvahu,“ řekl lord Vader. „S ní můžeš svůj hněv ovládnout,
změnit ho v užitečný nástroj, ve svého služebníka namísto pána. Ale,“ varoval a na důraz svých
slov pozvedl ruku, „stejně jak u Temné strany, přespříliš Světla tě jen oslabí. Pokud se přikloníš až
příliš ke Světlé straně, očistíš se od vší agrese a nebudeš schopná podniknout potřebné kroky, když
si je situace vyžádá.“
Jeho tvář na sebe vzala výraz, který by se dal téměř popsat jako uštěpačný, i když ne tak
docela. „Starý Řád Jedi prohlašoval, že Temná strana jim zamlžovala smysly, narušovala jejich
schopnost používat Sílu.“ Lord Vader ukázal na sebe. „Našli mě a mysleli si, že naplním proroctví,
že jsem Vyvolený, který přinese rovnováhu Síle.“
Mara přikývla a sedla si na zem s nohama zkříženýma pod sebou. Poupravila si nohavice
svých cvičebních kalhot, zatímco čekala, až bude lord Vader pokračovat.
Pokrčil širokými rameny zakrytými černou tunikou bez rukávů a vyhlédl oknem na jedné
straně místnosti ven na coruscantskou dopravu. Poté se vrátil k výuce.
„Jediové tvrdili, že používáním Temné strany Sithové nějakým způsobem ovlivňují jejich
vlastní moc, a že já, zničením Sithů, přivedu Sílu zpět do rovnováhy. Nevěřím, že je to pravda.
Myslím si, že slabost Jediů byla jejich vlastní neochota prozkoumat mocnější aspekty Síly.
Oslabovali se sami.“
Roztáhl ruce před sebe. „Jsem pravák,“ řekl a protáhl si prsty na mechanické ruce.
„Řekněme, že bych si usekl levou ruku čistě proto, že ji nepoužívám tak často. Bylo by takové
rozhodnutí rozumné?“
„Ani trochu,“ odpověděla Mara. „Máte dvě ruce z nějakého důvodu; používat jenom jednu
by Vás zbytečně omezilo.“
Vader se trochu naklonil kupředu s náznakem souhlasného úsměvu na rtech. „Přesně tak.
Síla je stejná; používat jen jednu stranu je stejně hloupé jako používat jen jednu ruku.“
„Ale co potom mělo to proroctví znamenat?“ zeptala se Mara. Její mistr s ní o tomhle
konkrétním tématu ještě nikdy nemluvil. „Jak máte Síle přinést rovnováhu?“
Lord Vader mávl rukou a zahrnul tím gestem tělocvičnu okolo nich i zbytek Chrámu Sithů,
který dříve býval jedijským chrámem. „Nevím, co mělo proroctví znamenat původně,“ řekl. „Ale
věřím, že jsem konečně odhalil správnou cestu jak zacházet se Silou: používat stejnou měrou obě
strany, využívat schopností každé z nich. Temná strana je nesmírně užitečná v boji, protože velmi
posiluje svého nositele, ale Světlá strana má své vlastní výhody, třeba léčení.“
„Vezmi si jako příklad světelný meč,“ sejmul svou obvyklou zbraň z jejího místa u opasku.
„Představ si, že bych s ním zabil senátora, který se stavěl proti některému mému rozhodnutí. Byl
by to dobrý, nebo zlý čin?“
„Zlý,“ odpověděla Mara. „Nemůžete někoho zabít jen proto, že s Vámi nesouhlasí.“
Vader přikývl. „Ale co kdybych použil stejnou zbraň, abych zastavil výstřel z blasteru, který
by jinak trefil nevinného přihlížejícího? Je to dobré, nebo zlé?“
„Dobré,“ řekla Mara. „Ten přihlížející se do ničeho nezapletl a neměl byste ho nechat jen
tak bezdůvodně zemřít.“
Lord Vader si přehodil meč z jedné ruky do druhé. „Přesně ta samá zbraň byla použita v
obou situacích,“ řekl. „Je dobrá, nebo zlá?“
„Ani jedno,“ řekla Mara. „Záleží na tom, co s ní udělá její vlastník.“
„Správně.“ Sehnul se k ní a téměř se usmíval, jako kdyby se jí chystal prozradit nějaké
vzrušující tajemství. „Síla sama není ani dobrá, ani zlá, Maro,“ řekl jí. „Síla jednoduše je. Dobro
nebo zlo pochází jen z toho, jak s ní zacházíš.“
Mara nejistě přikývla. Nebyla si jistá, jestli tomu doopravdy věří nebo ne, protože jí
připadalo, že Temnou stranu dokáže používat jen z nějakého sobeckého nebo násilného důvodu.
Učení lorda Vadera se zdálo odporovat tomu, jak sama Sílu vnímala. Ale přestala se o to starat;
lord Vader přece věděl, co dělá, to ona pravděpodobně jen Síle ještě dostatečně nerozuměla.
Lord Vader ji propustil, aby šla meditovat o tom, co jí řekl, ale ať se snažila, jak chtěla,
mladá Mara si nedokázala spojit názor mistra Sithů s tím, co sama cítila.
Její otázky byly nakonec zatlačeny do pozadí tváří v tvář mnohem urputnějšímu tréninku;
lord Vader potřeboval schopného agenta a potřeboval ho brzy. Rozvinul její výcvik a soustředil se
více na bojové a utajovací techniky, stejně jako postupy jak rychle splynout s jakoukoliv situací, ve
které se mohla ocitnout. Mara, přirozeně nadaná v těchhle věcech, se rychle stala výjimečným
vyzvědačem a brzy byla jmenována Imperátorovou Rukou, osobním agentem Darth Vadera,
kterému byly svěřovány ty nejtajnější a nejcitlivější úkoly. Samotná její existence se stala
tajemstvím a její skutečnou identitu neznal nikdo kromě Imperátora, jeho sithího učedníka a
velkoadmirála Thrawna, Vaderova nejdůvěryhodnějšího důstojníka.
Síla se stala prostě jen dalším nástrojem v jejím arzenálu a Mara o Temné a Světlé straně
celá léta nepřemýšlela. Když nastala situace, ve které bylo třeba použít Sílu, jednoduše ji použila,
jakkoliv bylo nutné, aby dosáhla svého cíle.
Pokračovala v tom roky, až do oné osudné mise na Alderaanu, kam byla poslána, aby
potvrdila nebo vyvrátila existenci zdejší vzbouřenecké buňky, a, pokud tu nějaká byla, infiltrovala
ji.
Mara Jade použila místo krycího své pravé jméno, protože se nedalo vystopovat k Impériu;
v žádných záznamech stejně úředně neexistovala, a i když se objevovala v korespondenci mezi
Vaderem a Thrawnem, oba o ní mluvili jen jako o „agentovi“, nikdy nebyli konkrétnější.
Zařizovala si mise sama, a když si vybírala své krycí jméno mezi rebely, cosi ji popíchlo,
aby si vybrala své vlastní. Myslela si, že to mohla být Síla, ale když připravovala zbytek své akce,
už o tom víc nepřemýšlela.
Mara přiletěla na Alderaan jako studentka přestupující na univerzitu a rychle se stala
známou jako nezakrytý odpůrce Impéria, připojovala se k protestním skupinám, které zdejší
studenti zakládali, a zanedlouho ji tiše kontaktoval náborčí pro vzbouřence.
Byla to žena jménem Winter, která se jí zeptala, zda by chtěla udělat něco víc proti „tyranii
Impéria“, a, v přestrojení za dychtivou studentku, Mara okamžitě souhlasila. Její dopodrobna
propracované krytí jí dost pomohlo proti hloubkovým kontrolám rebelů, kteří zašli tak daleko, že po
ní vyžadovali množství podkladů a kontakt na nějaké „rodinné příslušníky“, což byli samí další
agenti Impéria, aby potvrdili její příběh.
Z Mary se stal oficiální příslušník alderaanské buňky Aliance pro obnovení republiky, ale ke
svému zklamání byla stěží schopná udělat víc než potvrdit svému mistrovi její existenci, protože
rodina Organa nikdy neposkytla ani náznak toho, že by v tom byli jakýmkoliv způsobem zapletení.
Mara věděla, že Winter je služkou v Organovic domácnosti a pravděpodobně pracuje přímo
pod samotným Bailem Organou, ale opět tu nikdy nebylo dost vodítek, která by jasně prokázala
jeho spojení s Rebélií.
Veřejně zůstávali Organové hlasitými, ale stále zákona dbalými odpůrci Impéria a lorda
Vadera. Mara strávila víc než rok snahou prokázat, že jsou to důležití členové vzpoury, ale nikdy
neuspěla. Nikdy žádného z nich ani nepotkala, takže se spokojila se získáváním co největšího
množství informací o Rebélii jako takové. Díky způsobu, jakým Aliance fungovala, tedy že každá
buňka nevěděla téměř nic o těch ostatních, i to byl nesmírně obtížný úkol.
Lord Vader jí přikázal, ať zůstane v utajení na Alderaanu a spolupracuje na jakémkoliv
úkolu, který jí bude přidělen, a vzkázal jí, ať je trpělivá.
Nakonec na Alderaan přišli Obi-Wan Kenobi s Lukem Skywalkerem, aby osvobodili Leiu
Organu a zbytek její rodiny, a tehdy se Mařina mise stala mnohem zajímavější i mnohem
zapeklitější zároveň
O Kenobim jí toho spoustu pověděl lord Vader, který svého bývalého učitele nenáviděl víc
než koho jiného a vinil ho ze ztrát, které sám utrpěl při pádu Staré Republiky. Maru překvapilo,
když zjistila, že Kenobi není skoro za mák takový, jak ho Vader popisoval; zdál se jako celkem
přívětivý starý muž, trpělivý ke svému učedníkovi Lukovi a, přestože stále věrný starému
Jedijskému řádu, vypadal jako dobrý člověk.
Maru to zmátlo, protože tohle bylo její vůbec první setkání s Jediem. Pomohla Galenu
Markovi, později Darthu Novovi, jednoho kdysi zabít, ale to byla podpora na dlouhou vzdálenost;
zranila Jedie odstřelovací puškou, což ho rozptýlilo na dostatečně dlouhou dobu, aby ho Galen
dorazil.
Při útěku z paláce bylo několik příležitostí nechat vojáky Impéria chytit vzbouřence, ale
Maře instinkt říkal, že Kenobi se svým učedníkem vezmou Organy do tajné vzbouřenecké základny;
nastražit štěnici pro lorda Vadera se ukázalo jako mnohem účinnější metoda, než z nich dostávat
informace násilím.
Mařin ukrytý vysílač dovolil Executoru vystopovat Millenium Falcon až k Yavinu, jenže
rebelové byli nějak schopni přemoci mocnou imperátorovu vlajkovou loď pouze stíhačkami.
Další rok Mara zůstala na místě jako tajný agent v řadách povstalců, a ačkoliv prvních pár
měsíců svědomitě vyplňovala hlášení tak často, jak jí to situace dovolovala, postupně jí proti
vlastní vůli začalo záležet na lidech, se kterými žila.
Rebelové upřímně věřili, že vláda Darth Vadera má na galaxii velmi nepříznivý dopad; byl
to tyran, mysleli si, s jediným zájmem formovat civilizaci podle rozmaru k obrazu svému. Bylo
zvláštní slyšet o svém učiteli, tom nejbližším, co kdy měla k otci, taková slova nenávisti, a i když
měla napřed námitky, pomalu jí část těch řečí začala dávat smysl.
Kupříkladu, tvrdili povstalci, imperátorova schopnost vznítit slunce v supernovu pomocí Síly
ho činila ještě nebezpečnějším; co ho zastaví před srovnáním domovských systémů svých
zarytějších odpůrců se zemí? Imperátor se svým učedníkem byli doslova živoucí zbraně a rebelové
se dohadovali, zda by neměli být oba eliminováni dřív, než je jejich moc promění v ještě horší
tyrany, kontrolující veškerý život v galaxii pomocí strachu z naprostého zničení.
Mara o tom se svým mistrem krátce mluvila na konci ssi-ruukské války a on řekl, že už
nikdy svou moc ke zničení hvězdy nepoužije, pokud bude mít jakoukoliv jinou možnost; věděl velmi
dobře, co tahle schopnost znamenala, a ačkoliv nechával zbytek Impéria myslet si, že je ochoten
využít ji znovu, soukromě se rozhodl proti tomu.
Na druhé straně, Darth Nova se zdál téměř dychtivý znovu vyzkoušet svou moc. Galen se
po konci války skutečně změnil; muž, kterému lidé říkali Darth Nova, nebyl ten Galen Marek, se
kterým vyrostla, a nějaká její část byla ráda, že už s ním v měsících po bitvě u Yavinu nebyla ve
spojení, protože od té doby, kdy povstal jako Pán Sithů, stala se z rozhovoru s ním nanejvýš
zneklidňující záležitost.
Její myšlenky zamlžoval ještě Luke Skywalker; někdy říkal věci, které jí tak moc
připomínaly lorda Vadera, až se musela nutit zůstat bez výrazu, aby se neprozradila. Ale byl jiný;
nenesl téměř žádné stopy toho pod povrchem neustále probublávajícího hněvu, tak typického pro
svého otce. Přemýšlela, jestli takový jeho otec býval jako Jedi; vzbouřenci, kteří zažili Klonové
války, si to zajisté mysleli.
Jednou zaslechla rozhovor mezi Bailem Organou a Janem Dodonnou, který změnil její
pohled na oba Skywalkery.
Ti dva seděli v důstojnické společenské místnosti lodi Home One a bavili se u jednoho stolu
při večeři. Mara seděla na gauči, kde psala hlášení na datapadu a v tu chvíli Organa řekl něco, co
přitáhlo její pozornost.
„Někdy je mluvit k tomu chlapci jako mluvit před dvaceti lety k jeho otci,“ řekl Bail.
Dodonna přikývl, když Mara vzhlédla. „Máš pravdu, Baile,“ odpověděl generál. „Vím určitě,
že ohromně posílilo morálku, když se k nám rozhodl přidat. Vojáci jsou za Jedie ve svých řadách
vděční, obzvlášť za Skywalkera.“
„Nebude pro něj snadné vyrovnat se takovému vzoru,“ řek Bail. „Anakin byl za klonových
válek hrdina, takový, že Separatisté mohli klidně vyhrát nebýt jeho. Kdo jiný by dovedl zabít
Dookua?“
„Jenže to mě právě trápí,“ řekl Dodonna. Generál si zamyšleně promnul bradu a podíval se
na druhého povstaleckého vůdce. „Anakin padl na Temnou stranu a podívej, jak to dopadlo. Vím,
že je hrozné něco takového říct, ale co když se Luke vydá po stopách svého otce?“
Bail zavrtěl hlavou. „Nevydá. Z toho, co mi Obi-Wan řekl o Anakinově pádu, jsem si jistý,
že Luke nezopakuje ty samé chyby.“ Organa mávl při řeči rukou směrem k oknu, jako kdyby
naznačoval věci minulé. „Z rozmluv s mistrem Kenobim se domnívám, že Anakin by neudělal to, co
udělal, kdyby nebylo Palpatina; kancléř byl mnohem temnější, než si kdokoliv z nás uvědomil, až
už bylo příliš pozdě.“
Bail se na okamžik odmlčel a podíval se na svůj talíř, než pokračoval. „Není nejspíš na mně,
abych se k tomu takhle vyjadřoval, ale ze svého hovoru s nimi oběma si myslím, že Luke se stává
tím, čím měl být Anakin, čím by se stal nebýt kancléře.“
Dodonna souhlasně přikývl. „Podle mě máš pravdu, Baile. Jediové byli vždycky dost
tajnůstkářští o Síle a jakémkoliv proroctví to měl Anakin naplnit a nikdy jsem z toho moc velké
části neporozuměl, ale vím, že Luke je v té věci významná posila. Všichni budeme muset být velmi
opatrní, abychom ho nenechali udělat stejné chyby, jako jeho otce.“
Bail se přemýšlivě zamračil. „Bojím se vůbec pomyslet, co by to pro nás všechny mohlo
znamenat, kdyby k tomu došlo.“
Oba pak ještě pokračovali v debatě, ale zhruba v tu dobu přišel Solo a začal na ni mluvit,
což Maru příliš rozptýlilo, než aby zachytila o mnoho víc. Zaslechla cosi dalšího o Jedijích a někom
jménem „mistr Yoda“, ale nebyla schopná poslouchat dost pozorně.
Bylo podivné slyšet lidi takhle mluvit o lordu Vaderovi, zvláštní podívat se na věci z druhé
strany, a než se Mara stačila zarazit, začala uvažovat, jestli měl lord Vader vůbec pravdu.
Zatímco si Mara balila batůžek na výzvědnou misi se Skywalkerem, zastavila se na chvíli,
aby vylovila na denní světlo několik věcí, o nichž ostatní rebelové neměli nejmenší tušení. Její prsty
přejely po injekci, která mohla podle náplně mise obsahovat buď jed, nebo sedativa, a tvář se jí
zamračeně stáhla.
Luke jí věřil; zjevně mu na ní moc záleželo a v životě by ho nenapadlo podezřívat ji, že by
mu mohla chtít ublížit. Bylo by snadné využít jeho důvěry, zneschopnit ho injekcí a vzít ho za jeho
otcem, ale její jistá část se tomu bránila.
Proti vlastní vůli jí na něm totiž záleželo taky. Mara věděla, že by se na Luka měla dívat
jako na nepřítele, ale přes veškerou svou snahu na něm nedokázala najít nic, co by mohla
nenávidět, dokonce ani skutečnost, že si hnusil vlastního otce. Vzhledem ke všemu, co Vader
udělal, zvlášť Lukově matce, byl hněv mladého Jedie pochopitelný.
Zaklepání na dveře přerušilo její myšlenky a Mara schovala injekci pod batoh, než šla
odpovědět.
Byl to Luke, ale nebyl sám; Han Solo byl s ním, a když Mara otevřela dveře, corelliánský
pašerák se šklebil na celé kolo.
„Zdarec, Zrzundo,“ opřel se o rám dveří. „Jdeš se mnou a prckem?“
„Kdy ses vrátil?“ zeptala se Mara.
„Před hodinou,“ řekl Han. „Jabba je teď jak šílenej a Impérium je ještě horší, tak mě
napadlo, že bych měl radši na chvilku zalehnout a zakufrovat se někde s váma.“
„Han nás odveze Millenium Falconem,“ řekl Luke. „Tak jsem se rozhodl změnit plány.“
„U mě v pořádku,“ odpověděla Mara a mávla na svůj batoh. „Můžu jít, kdykoliv budete
připravení.“
„Jenom Falconu naplníme nádrž a provedem nějakou tu drobnou úpravičku,“ řekl Han.
„Nejspíš se odlepíme od země do pár hodin.“
„Tak se uvidíme,“ řekla a ujistila se, že se usmívá.
Luke s Hanem přikývli a vytratili se spoře osvětlenou chodbou.
Kupodivu to pro ni bylo v pořádku, pomyslela si Mara, když se vrátila zpět do svého pokoje
a usadila se na postel.
Mara si zdůvodňovala, proč by bylo zajetí Skywalkera na palubě Millenium Falconu takřka
nemožné; byla by skoro jistě schopná připlížit se k Lukovi a uspat ho, ale pořád by se pak musela
vypořádat se Solem a wookieem. Navíc tu byla skutečnost, že Corelliánec se svým spolupilotem loď
přemontovali tak důkladně, že už neměla s původním výrobním modelem téměř nic společného a
nikdo kromě nich dvou by ji nejspíš už nedokázal skutečně ovládat. Dvojice pašeráků bude mít
spoustu různých bezpečnostních pojistek a dalších fíglů, aby byla celá loď v případě nouze okamžitě
zapečetěná a nepoužitelná pro kohokoliv kromě nich dvou.
Musela by je donutit, aby systémy zase odemkli, ale tak prohnaná dvojice jako Han Solo a
Chewbacca by si našla nějakou cestu, jak ji přemoci; i s veškerým svým výcvikem Mara věděla, že
Solo a wookiee jsou dost chytří, aby na něco dříve nebo později přišli.
Ano, ujistila její příjemnější část agenta, teď nebyl ten správný čas. V budoucnu se najde
víc příležitostí.
Jestli jich využije nebo ne, už bylo námětem k jiné debatě.