Untitled - Lékařská fakulta OU - Ostravská univerzita v Ostravě
Transkript
PŘEDMLUVA Témata ošetřovatelské diagnostiky, ošetřovatelských intervencí a hodnocení výsledků péče jsou v ošetřovatelské vědě i praxi aktuálními prvky. Mezinárodně probíhá jejich kontinuální vývoj, revidování a validizace. Propojení obsahu zmíněných klasifikací přináší asociace 3N. Cílem je vytvořit obsahovou i terminologickou oporu oboru a poskytnout ošetřovatelským profesionálům nástroj k popisu praxe. Záznamy vedené standardizovanou ošetřovatelskou terminologií je možné kvantifikovat a analyzovat. Mohou být generována přehledná fakta o tom všem, co sestry a porodní asistentky vykonávají a může být zjištěna i frekvence ošetřovatelských problémů uživatelů péče, která se tak stává viditelnější. Konkrétní argumenty jsou využitelné při jednáních s pojišťovnami, vládními i regionálními institucemi například ve prospěch financování. Praxe založena důkazech (Evidence Based Practice - EBP) je účelným fenoménem řady zdravotnických oborů, ošetřovatelství nevyjímaje. V českém kontextu se s touto problematikou, tedy využíváním publikovaných výsledků výzkumu v praxi, začínáme seznamovat převážně v rámci univerzitního prostředí. Dovednosti a znalosti potřebné k implementaci EBP v odborném životě jsou zaváděny do kurikula některých bakalářských, magisterských i doktorských studií. Sestry a porodní asistentky jsou v nich hlouběji seznamovány s využitím odborných databází a je u nich zdokonalována tzv. informační gramotnost a kritická analýza odborných sdělení. V zahraničí byly publikovány výsledky řady studií, které doložily potřebnost využití této moderní metody v ošetřovatelské praxi a chce-li česká ošetřovatelská veřejnost držet krok se zahraničím, nemůže Evidence Based Practice odmítnout. doc. PhDr. Jana Marečková, Ph.D. 5 6 HODNOTENIE ZDRAVIA RODIČOV PSYCHICKY CHORÝCH DETÍ **Pavol Adamík , *Igor Ondrejka , *Želmíra Fetisovová , *Martina Tomašíková, *Valéria Kerná *Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta, Martin, Slovenská republika **Martinská fakultná nemocnice, Martin, Slovenská republika Súhrn V práci sme skúmali subjektívne hodnotenie zdravia rodičov, ktorí sa starajú o psychicky choré deti v bio-psycho-sociálno-spirituálnych kontextoch. Zdravie hodnotili rodičia ako priemerné, matky signifikantne horšie ako otcovia. Nezistili sa významné rozdiely v hodnotení zdravia v závislosti od trvania psychickej poruchy dieťaťa, zamestnaneckého statusu a rodinného stavu. Hodnotenie zdravia rodičov korelovalo s kvalitou života, pohodou, s niektorými aspektmi postihnutia fungovania, s niektorými okruhmi psychosomatických symptómov, so spoluprácou v liečbe dieťaťa a s existenciálnou frustráciou rodičov. V procese starostlivosti o psychicky choré dieťa je významné posudzovať zdravie rodičov a jeho kontexty, najmä v súvislosti so spoluprácou v liečbe dieťaťa. Jeho podpora obsahuje edukačné a psychoterapeutické stratégie na rozličných úrovniach zdravotníckych pracovníkov. Kľúčové slová: rodičia, dieťa, psychická porucha, zdravie, kvalita života Úvod Psychická porucha dieťaťa znekvalitňuje jeho život a môže negatívne vplývať aj na rodinu. Proces adaptácie rodičov na prítomnosť psychickej poruchy dieťaťa je zvyčajne dlhodobým procesom. Vyžaduje to uplatňovanie zložitých mechanizmov a stratégií spracovania celého spektra špecifických stresorov (Ondrejka et al., 2003, s. 86). Výsledkom je rozličný stupeň účinnosti vyrovnania sa s poruchou. Pri maladaptácii rodiča na psychickú poruchu dieťaťa môže dôjsť k znekvalitneniu jeho života, jeho subjektívneho prežívania a zdravia. Zdravie je definované ako stav fyzickej, duševnej a sociálnej pohody a nie iba neprítomnosť choroby alebo slabosti (WHO, 1948), čím je zdôraznený subjektívny aspekt zdravia. Je potrebné venovať zdraviu rodičov náležitú pozornosť a podporovať ho. Deficity v zdravotnom stave, subjektívnom prežívaní, fungovaní a celkovej kvalite života rodičov sa môžu recipročne prejaviť v spolupráci rodičov v liečbe psychickej poruchy dieťaťa, a tým aj v priebehu a prognóze ochorenia dieťaťa. Kvalita zdravia významne súvisí s kvalitou života, ale nemožno ich stotožňovať. Celkový koncept kvality života je širší a pozostáva z množstva jednotlivých domén – oblastí, ktoré kvalitu života každého človeka v rôznej miere ovplyvňujú. Medzi základné domény podľa viacerých autorov patria fyzický stav a funkčné schopnosti, psychologické parametre a celková spokojnosť, sociálne interakcie, stavy a faktory týkajúce sa ekonomickej situácie a práce, religiózny a/alebo spirituálny stav (Salajka, 2006, s. 31). Existuje mnoho faktorov, ktoré kvalitu života v rôznej miere a v rozličných jej doménach znižujú. Jedným z nich je aj psychická porucha dieťaťa, ktorá vplýva na kvalitu zdravia a života rodiča. Cieľ Práca je zameraná na zisťovanie vplyvu psychickej poruchy dieťaťa na subjektívne hodnotenie vlastného zdravia rodičov v bio – psycho – sociálno – spirituálnych kontextoch. Súbor Do práce bolo zaradených 65 rodičov detí s psychickou poruchou, ktoré boli hospitalizované na detskom oddelení Psychiatrickej kliniky JLF a UK v Martine alebo 7 ambulantne vyšetrované v pedopsychiatrickej ambulancii kliniky za obdobie 6 mesiacov. Trvanie psychickej poruchy dieťaťa bolo priemerne 5,2 ± 3,6 rokov (x ± SD). Z celkového počtu rodičov bolo 42 (64,6 %) matiek a 23 (35,4 %) otcov. Priemerný vek rodičov bol 40,4 ± 7,7 r., z toho matky dosahovali priemerný vek 39,6 ± 7,4 r. a otcovia 41,9 ± 8,0 r.. Zaraďujúcimi kritériá rodiča do súboru boli podpísaný informovaný súhlas, ochota k spolupráci, schopnosť pochopiť inštrukcie pri vypĺňaní výskumných metodík a participácia rodiča na výchove a starostlivosti o dieťa (podľa anamnestických údajov). Vylučujúce kritériá boli diagnostikovaná a liečená psychická porucha rodiča, vážnejšie symptómové somatické ochorenie rodiča, ktoré by mohlo skresliť výsledky v administrovaných výskumných metodikách, iný významný aktuálny stresor – životná udalosť (podľa Z- diagnóz, ICD-10), ktoré by mohli participovať na vývine psychosomatických symptómov a deficitoch sociálneho fungovania rodiča (okrem psychickej poruchy dieťaťa). Metodika V práci sa použili dve skupiny metodík. V prípade hospitalizácie dieťaťa rodič ich vyplnil pri vstupe dieťaťa na oddelenie. 1. skupinu tvorili zostavené stupnice: Hodnotenie vlastného zdravia rodiča (HZ) - posudzované na stupnici od 0 (0 %, neuspokojivé zdravie) do 4 (100 %, výborné zdravie). Spokojnosť s doterajšou psychiatrickou liečbou dieťaťa (SL ) – posudzovaná na stupnici 0 (0 %, nespokojnosť) do 4 (100 %, maximálna spokojnosť). Dôvera v ďalšiu psychiatrickú liečbu dieťaťa (DL) - hodnotená na stupnici od 0 (0 %, žiadna dôvera) do 4 (100 %, úplná dôvera). Spolupráca v psychiatrickej liečbe dieťaťa – compliance (Com) - posudzovaná na stupnici od 0 (0 %, žiadna spolupráca) do 4 (100 %, výborná spolupráca). 2. skupinu tvorili štandardizované metodiky: Dotazník SCL-90 (Derogratis a spol., 1973; Boleloucký, Horváth, 1974; Filip a spol., 1985, in Baštecký a spol., 1993, s. 156) je často používanou metodikou v najrôznejších oblastiach psychiatrie i psychosomatiky, ktorá slúži na identifikáciu spektra a intenzity psychosomatických symptómov v rámci deviatich dimenzií a ďalšej skupiny tzv. nezaradených položiek a z hľadiska súhrnných ukazovateľov. Jednotlivé dimenzie, škály tvoria tieto položky: I. Somatizácia (SOM), II. Obsesie - kompulzie (OBS), III. Interpersonálna senzitivita (INT), IV. Depresia (DEP), V. Anxiozita (ANX), VI. Hostilita (HOS), VII. Fobia (PHOB), VIII. Paranoidné myslenie (PAR), IX. Psychoticizmus (PSY), X. Nezaradené položky (NEZ). Zo súhrnných ukazovateľov možno uviesť všeobecný ukazovateľ závažnosti (general severity index - GSI), ktorý je súčtom bodov, dosiahnutých v celom dotazníku, delený počtom všetkých, teda deväťdesiatich otázok (Baštecký a spol., 1993). WHO Disablement scale (DS) je posudzovacia stupnica SZO pre stupeň postihnutia zameraná na špecifické oblasti sociálneho fungovania. Vyhodnotením získame prehľad o ťažkostiach respondenta v rámci štyroch oblastí sociálneho fungovania: A. Starostlivosť o vlastnú osobu (DSA), B. Práca (DSB), C. Rodina a domácnosť (DSC), D. Fungovanie v širšom sociálnom kontexte (DSD) (Smolík, 1996, s. 298). PCASEE škála kvality života (PCASEE scale for measuring quality of life) je zostavená na základe PCASEE modelu kvality života. Ide o posúdenie bio-psycho-sociálneho aspektu kvality života, vyjadreného v šiestich subškálach: P – somatické (fyzické) problémy, C – kognitívne problémy, A – emočné (afektívne) problémy, S – sociálne dysfunkcie, El – ekonomické problémy, E2 – osobnostné (ego) problémy (Bech, 1996, s. 55). LOGO-test slúži na posúdenie zmyslu života. Pozostáva z troch častí. Najdôležitejšia je časť I, ktorá skúma aké je noetické sebaporozumenie, časť II meria existenciálnu frustráciu a časť III zisťuje sebaocenenie vo vzťahu ku životným cieľom, k životnému úspechu a k postoju voči nim (Lukasová, 1997, s. 192). Celková pohoda bola posudzovaná 10-položkovým dotazníkom pohody podľa WHO - Wellbeing questionaire (WBQ) (Bech, 1996, s. 64). 8 Na porovnanie významnosti rozdielov a vzájomných súvislosti skúmaných premenných sa použila štatistická analýza ANOVA (Kruskal-Wallis) a Spearmanove korelácie. Výsledky V súbore rodičov detí s psychickými poruchami sme vypočítali priemerné a smerodajné odchýlky v jednotlivých skúmaných oblastiach (tab. 1-3): Tabuľka 1. Skúmané premenné – deskriptívna štatistika HZ Vek T SL DL Com WBQ I II III 2,7±1,0 40,4±7,7 4,8±2,4 3,8±1,4 5,2±3,6 3,0±1,0 3,7±0,6 3,6±0,6 19,5±3,1 6,2±3,5 hodnoty LOGO 14,7±5,0 T – trvanie psychickej poruchy dieťaťa (r.) Tabuľka 2. Skúmané premenné – deskriptívna štatistika SOM OBS INT DEP ANX HOS PHOB PAR PSY NEZ GSI 0,7±0,5 0,7±0,4 0,7±0,5 0,7±0,6 0,7±0,5 0,6±0,4 0,4±0,3 0,3±0,3 0,6±0,5 0,2±0,3 0,5±0,3 Tabuľka 3. Skúmané premenné – deskriptívna štatistika DSA DSB DSC DSD P C A S E1 E2 PCASEE 0,5±1,0 0,8±1,2 16,7±5,0 18,1±3,3 103,5±19,6 1,3±1,2 1,5±1,4 16,5±4,1 17,4±4,0 16,4±4,4 18,4±2,5 Rodičia v hodnotení vlastného zdravia (HZ) dosahovali hodnotu 2,7 ± 1,0 (x ± SD), čo predstavuje priemerné zdravie (tab. 1). Matky hodnotili svoje zdravie signifikantne horšie (2,5 ± 1,0) v porovnaní s otcami (3,0 ± 1,0) (p < 0,05; ANOVA, Kruskal-Wallis). Pri porovnaní pracovného statusu, zamestnaní (HZ: 2,7 ± 1,0) aj nezamestnaní rodičia (HZ: 2,4 ± 1,0) vykazovali priemerné zdravie, pričom medzi oboma skupinami rodičov nebol štatisticky významný rozdiel (p 0,05). Rodičia z kompletných rodín (dvaja rodičia starajúci sa v domácnosti o dieťa s psychickou poruchou, HZ: 2,7 ± 1,1) aj rodičia z nekompletných rodín (jeden rodič starajúci sa o psychicky choré dieťa, HZ: 2,6 ± 0,8) podobne dosahovali priemerné zdravie a medzi oboma skupinami bol nesignifikantný rozdiel v hodnotení vlastného zdravia (p 0,05). Rodičia starajúci sa o dieťa s chronickou psychickou poruchou, ktorú v našom súbore predstavovala hyperkinetická porucha, dosahovali v hodnotení vlastného zdravia priemerne hodnotu 2,4 ± 1,0, rodičia starajúci sa o dieťa so signifikantne kratšie trvajúcou psychickou poruchou vykazovali hodnotu 2,9 ± 1,0 a rozdiel medzi oboma skúmanými skupinami nebol štatisticky významný (p 0,05). Rodičia hodnotili v priemere spokojnosť s doterajšou psychiatrickou liečbou ich detí ako výraznú (3,0; 75 %), dôveru v ďalšiu liečbu dieťaťa ako výraznú až úplnú (3,7; 92,5 %) a svoju spoluprácu v liečbe ako takmer výbornú (3,6; 90 %). Pohoda rodičov bola v priemere 19,5, čo je 65 % z optimálnej hodnoty. Zmysel života dosahoval priemerné hodnoty (tab. 1). V psychosomatických symptómoch vykazovali rodičia najvyššiu priemernú intenzitu v dimenzii somatizácia, obsesie-kompulzie, interpersonálna senzitivita, depresia a nezaradené položky (0,7) (tab. 2). Postihnutie fungovania bolo najvyššie vo fungovaní v širšom sociálnom kontexte. V kvalite života rodičia uvádzali najvyššie emočné a fyzické problémy. Celková priemerná kvalita života dosahovala hodnotu 103,5, t.j. 69 % optimálnej hodnoty (tab. 3). Pri určovaní štatistických korelácií hodnotenia vlastného zdravia rodiča a ostatných skúmaných premenných, sme zistili negatívnu signifikantnú korelácie medzi HZ a viacerými dimenziami psychosomatických symptómov (okrem dimenzií interpersonálna senzitivita, hostilita a fóbia) a všeobecným ukazovateľom závažnosti (tab. 4). 9 Tabuľka 4. Korelácie hodnotenia zdravia I. HZ SOM R -0,46 P *** INT DEP ANX HOS PHOB PAR PSY NEZ GSI -0,42 -0,24 -0,38 -0,42 -0,06 -0,09 -0,26 -0,26 -0,54 -0,43 ** NS ** ** NS NS * * *** *** OBS r – korelačný koeficient P- štatistická významnosť korelácie: NS - nesignifikantná korelácia, * - signifikantná korelácia, ** - vysoko signifikantná korelácia , *** - veľmi vysoko signifikantná korelácia Hodnotenie vlastného zdravia negatívne štatisticky významne korelovalo s troma oblasťami postihnutia fungovania a pozitívne signifikantne korelovalo s viacerými subškálami kvality života rodičov a celkovou kvalitou života (tab. 5). Tabuľka 5. Korelácie hodnotenia zdravia II. P C HZ DSA DSB DSC DSD R -0,32 -0,38 -0,29 -0,14 0,44 0,38 P ** ** * NS *** ** A S E1 E2 PCASEE 0,44 0,27 0,11 0,14 0,38 *** * NS NS ** Negatívne signifikantnú koreláciu sme zistili medzi HZ a existenciálnou frustráciou, pozitívnu signifikantnú koreláciu HZ s pohodou a spoluprácou rodičov v liečbe psychickej poruchy dieťaťa. Štatisticky nevýznamná korelácia bola medzi HZ a spokojnosťou s liečbou, dôverou v ďalšiu liečbu dieťaťa, trvaním psychickej poruchy dieťaťa a vekom rodiča (tab. 6). Tabuľka 6. Korelácie hodnotenia zdravia III. I II III LOGO WBQ HZ R 0,01 -0,26 0,01 -0,14 0,40 P NS * NS NS ** Vek SL DL Com T -0,06 0,22 -0,03 0,30 -0,14 NS NS NS * NS Diskusia Psychické ochorenie dieťaťa, najmä s dlhodobejším až chronickým priebehom, má podstatný vplyv nielen na samého detského pacienta, jeho fyzické a psychické zdravie, sociálne fungovanie a celkovú kvalitu života, ale aj na prežívanie a fungovanie rodiny ako celku, vrátane rodičov, súrodencov a príbuzných. Túto úzku súvislosť medzi chorobou dieťaťa a kvalitou života rodiny, jej fungovaním vrátane dôsledkov na jej jednotlivých členov dokladá viacero štúdií. Rodičia detí s poruchou autistického spektra udávajú nižšiu rodinnú kohéziu, rodinnú adaptáciu a manželské šťastie v porovnaní s rodičmi psychicky zdravých detí (Higgins a spol., 2005, s.136). Pongwilairat a spol. (2005, s. 1066) hodnotili u detí s hyperkinetickou poruchou a u ich rodičov kvalitu života v štyroch oblastiach: fyzickej, emočnej, sociálnej a školskom fungovaní v porovnaní so zdravou populáciou detí a ich rodičov. Deti s hyperkinetickou poruchou aj ich rodičia vykazovali signifikantne nižšiu kvalitu života ako deti a rodičia zdravej populácie. Klassen a spol. (2004, s. 541) zistili, že hyperkinetická porucha dieťaťa a ťažkosti s ňou spojené mali signifikantný dopad na rodičov týchto detí, na ich emocionálne zdravie, napĺňanie vlastných potrieb, a interferovali s rodinnými aktivitami a rodinnou kohéziou. V našej práci skúmaný súbor rodičov detí s psychickou poruchou nedosahoval priemerne v žiadnej z dimenzií psychosomatických symptómov ani vo všeobecnom ukazovateľovi závažnosti patologické hodnoty. V sociálnom fungovaní dosahovali rodičia najvýraznejšie postihnutie v širšom sociálnom kontexte, čo sa týka najmä očakávaných výkonov vo vzťahu k členom spoločnosti, účasti pri spoločnom trávení voľného času a ďalších sociálnych aktivitách. V jednotlivých subškálach kvality života vykazovali rodičia najvýraznejšie telesné 10 a afektívne (emočné) problémy, celková kvalita dosahovala priemerné hodnoty. Zmysel života a celková pohoda rodičov dosahovali priemerné hodnoty. Rodičia boli výrazne spokojní s doterajšou liečbou dieťaťa, výrazne až úplne dôverovali v ďalšiu liečbu a vykazovali veľmi dobrú až výbornú spoluprácu v liečbe dieťaťa. Svoje vlastné zdravie hodnotili rodičia ako veľmi dobré, pričom matky ho hodnotili ako významne horšie v porovnaní s otcami. Subjektívne horšie hodnotenie vlastného zdravia matiek súvisí pravdepodobne s úlohou matky ako dominantného jedinca vo výchove a starostlivosti o dieťa. Hoci sa na zabezpečení fungovania rodiny a riadení domácnosti podieľajú obidvaja rodičia, zvýšené nárok y na starostlivosť o dieťaťa sú v našej spoločnosti kladené na matku, čím je matka vystavená náročnejšej úlohe adaptácie na psychickú poruchu dieťaťa. Pri sledovaní zamestnaneckého statusu nezamestnaní rodičia hodnotili svoje zdravie horšie v porovnaní so zamestnanými rodičmi, tento rozdiel však nebol štatisticky významný. Rola rodiča zahŕňa aj úlohu ekonomického zabezpečenia rodiny a dieťaťa, čo je sťažené u nezamestnaného rodiča (bez dostatočného finančného príjmu) a môže negatívne ovplyvniť subjektívne prežívanie vlastného zdravia rodiča. Rodičia z kompletných rodín (dvaja rodičia starajúci sa v domácnosti o dieťa s psychickou poruchou) hodnotili subjektívne svoje zdravie lepšie ako rodičia starajúci sa sami o psychicky choré dieťa, pričom tento rozdiel nebol signifikantný. Horšie subjektívne zdravie rodiča, ktorý sa sám stará v domácnosti o psychicky choré dieťa, súvisí pravdepodobne s potrebou kontinuálne vyššej aktivity a výkonu jedného rodiča, čo je v kompletnej rodine rozložené na oboch rodičov, či už rovnomerne alebo nerovnomerne. Nezistil sa štatisticky významný rozdiel v hodnotení vlastného zdravia rodiča v závislosti od trvania psychickej poruchy dieťaťa, hoci rodičia starajúci sa o dieťa s chronickou psychickou poruchou hodnotili svoje zdravie ako horšie. V prípade chronickej psychickej poruchy sa kladú vyššie nároky na adaptáciu, na výkon roly rodiča a nevyhnutná je aj korekcia priorít, hodnôt a postojov, čo môže súvisieť so subjektívne horším hodnotením zdravia týchto rodičov. Hodnotenie zdravia rodičov významne korelovalo s viacerými psychosomatickými dimenziami, niektorými aspektmi postihnutia sociálneho fungovania, kvalitou života, pohodou, existenciálnou frustráciou a spoluprácou rodičov v liečbe psychickej poruchy dieťaťa. Rodičia v našom súbore hodnotili svoju spoluprácu v liečbe ako veľmi dobrú až výbornú. Spolupráca rodiča v liečbe je v úzkom vzťahu k subjektívnemu hodnoteniu zdravia rodiča a celkovej kvalite jeho života, je nimi ovplyvňovaná a spätne ich ovplyvňuje. Kvalitná spolupráca rodiča v liečbe pozitívne vplýva na priebeh a prognózu ochorenia dieťaťa. Je preto potrebné pravidelne monitorovať a podporovať zdravie rodičov detí s psychickou poruchou a ich spoluprácu v liečbe. Z uvedených zistení vyplýva, že chorobu dieťaťa nemožno vnímať ako samostatný patologický fenomén ale je potrebné toto vnímanie rozšíriť, chápať ju v kontexte celej rodiny. Podobne aj v procese starostlivosti je nutné zaoberať sa nielen samotným chorým dieťaťom ale aj jeho rodinou. Ošetrovateľské posúdenie by malo obsahovať aj informácie o posúdení rodiny. Niektoré informácie môžu sestry získať jednak „bežným“ rozhovorom s rodičom napr. počas čakania na vyšetrenie, jednak využitím zostavených stupníc ale najmä štandardizovaných metód na získanie exaktných údajov. Metodika uvedená v našom článku (vzhľadom na relatívnu časovú nenáročnosť cca 30 min., ako aj fakt, že sa jedná o sebahodnotiace škály) možno využiť aj v rámci ošetrovateľského posúdenia. Na základe výsledkov, ktoré by bolo potrebné doplniť o ďalšie ošetrovateľské posúdenie, by sme u rodičov detí mohli uvažovať o diagnóze Sociálna izolácia v súvislosti s najvýraznejším postihnutím v širšom sociálnom kontexte, čo sa týkalo najmä očakávaných výkonov vo vzťahu k členom spoločnosti, účasti pri spoločnom trávení voľného času a ďalších sociálnych aktivitách. Použitie týchto metód by ale mohlo napomôcť aj pri stanovení ďalších diagnóz, predovšetkým z domén : doména zvládanie záťaže/tolerancia stresu, 2. trieda reakci na zvládanie záťaže; doména rola – vzťahy, 2. trieda rodinné vzťahy ; doména vnímanie/poznávanie - 4. trieda poznávanie. V prípade zistených deficitov u rodičov je potrebné zahájiť vhodný manažment ich riešenia. Ide o psychoterapeutické intervencie, 11 z nich najmä rodinnú psychoterapiu, edukáciu o povahe ochorenia dieťaťa, o metódach a technikách liečby, starostlivosti o dieťa, o priebehu a úskaliach ochorenia a možnom dopade na rodiča a jeho zvládaní týchto negatívnych vplyvov. Význam majú aj klubové aktivity rodičov detí s rovnakou či podobnou psychickou poruchou a v prípade potreby aj psychofarmakoterapia zistených deficitov rodiča. Na tomto manažmente by sa mal podieľať multiodborový tím (lekár, psychológ, sestra, sociálny pracovník, pedagóg a ďalší). Nedostatkami z hľadiska komplexnej starostlivosti o psychicky chorých ako aj ich rodiny je nedostatočne fungujúca psychiatrická komunitná starostlivosť, chýbanie komunitných a rodinných sestier ako aj špecializovaných sestier v psychiatrii a psychoterapii. Odstránenie týchto nedostatkov by mohlo viesť k zníženiu potreby ústavnej starostlivosti a teda aj k zníženiu nákladov na starostlivosť, a zefektívnil by sa celý proces psychiatrickej starostlivosti. Záver Rodičia starajúci sa o dieťa s psychickou poruchou sú rizikovou skupinou na znekvalitnenie ich života vo viacerých oblastiach vrátane zdravia. V procese starostlivosti o psychicky choré dieťa je významné monitorovať a podporovať zdravie ich rodičov a jeho bio – psycho sociálno- spirituálne kontexty. V prípade identifikovaného postihnutia je potrebný následný multiodborový prístup riešenia edukačnými a psychoterapeutickými stratégiami. Zlepšenie subjektívneho zdravia a úrovne kvality života rodičov v rôznych oblastiach môže mať recipročne pozitívny vplyv na priebeh a prognózu psychickej poruchy dieťaťa. Práca podporená vedecko – výskumným projektom JLF UK v Martine č. 3/2006. Bibliografické odkazy BAŠTECKÝ, J. et al. Psychosomatická medicína. Praha : Grada Avicenum, 1993. 368 s. BECH, P. The Bech, Hamilton and Zung Scales for Mood Disorders: Screening and Listening. Berlin : Springer, 1996. 86 s. HIGGINS, D.J. et al. 2005. Factors associated with functioning style and coping strategies of families with a child with an autism spectrum disorder. Autism, roč. 9, č. 2, s. 125-137. KLASSEN, A. F. et al. 2005. Health-related quality of life in children and adolescents who have a diagnosis od attention-deficit/hyperactivity disorder. Pediatrics, č.114, s.541-547. LUKASOVÁ, E. S: K validizaci logoterapie. In. FRANKL, V. E.: Vůle ke smyslu. Brno: Cesta, 1997, s. 185 – 209. ONDREJKA, I. et al. 2003. Kvalita života a jej význam v detskej a dorastovej psychiatrii. Čes.-slov. Pediat., roč. 58, č. 2, s. 85-88. PONGWILAIRAT, K. et al. 2005. Quality of life of children with attentiondeficit/hyperactivity disorder. J Med Assoc Thai, roč. 88, č. 8, s. 1062-1066. Primary health care. Report of the international conference on primary health care, Alma – Ata, USSR. 6. – 12.9.1978. WHO, Genf 1978. RALPH, S. S. et al. 2005. NANDA Nursing Diagnoses: Definitions & Classification 2005 2006. USA : Philadelphia, 2005. 291 s. ISBN 0.9637042-4-9. 1SALAJKA F. Hodnocení kvality života u nemocných s bronchiální obstrukcí. Praha: Grada Avicenum, 2006. 146 s. SMOLÍK, P. Duševní a behaviorální poruchy. Průvodce klasifikací, nástin nozologie, diagnostika. Praha : Maxdorf Jessenius, 1996. 504 s. MUDr. Pavol Adamík Psychiatrická klinika JLF UK a MFN Kollárova 2 036 59 Martin Slovenská republika e-mail: [email protected] 12 PROBLEMATIKA POSUDZOVACÍCH NÁSTROJOV V OŠETROVATEĽSTVE Ivana Bóriková, Katarína Žiaková Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav ošetrovateľstva, Martin, Slovenská republika Súhrn Posudzovanie ako súčasť diagnostického procesu v ošetrovateľstve je zamerané na získanie databázy relevantných informácií o pacientovi a jeho problémoch pre potreby výberu cielených ošetrovateľských intervencií. Pozornosť profesionálov sa obracia k tvorbe kolekcií multifunkčných nástrojov pre špecifické skupiny pacientov, ktoré umožňujú prenos informácií v rámci posudzovacích domén a ich dimenzií a stávajú sa súčasťou klinických smerníc (štandardných postupov) a ošetrovateľských protokolov založených na „evidence based practice“. Posudzovacie nástroje majú variabilitu použitia pre rôzne typy posúdenia a ich výber sa riadi určitými kritériami metodológie výskumu zaručujúcich objektivitu empiricky získaných dát. Používanie nástrojov zvyšuje kvalitu diagnostického procesu a prináša so sebou aj iné benefity pre pacienta i profesiu. Aj pri dodržaní podmienok štandardizácie pre administráciu nástrojov a interpretáciu výsledkov treba vziať do úvahy nielen ich prednosti, ale aj určité limitácie a používať ako doplnkové metódy k iným metódam zberu údajov. Kľúčové slová posudzovanie, nástroj, domény, štandard, prednosti, limitácie Posudzovanie Posudzovanie je súčasťou všetkých činností, ktoré robí sestra pre pacienta alebo s pacientom počas všetkých fáz ošetrovateľského procesu1. V prvej fáze je dôležité, aby sestra použila metódu zaručeného prístupu, že žiadna signifikantná informácia nie je prehliadnutá; to znamená, že „pátra“ ďalej v tých oblastiach posúdenia, kde sa abnormalita alebo dysfunkcia môže objaviť. Cieľom je vytvoriť databázu konštantných a dynamických údajov, čiže kolekciu konzistentných informácií o odpovediach jednotlivca/rodiny/komunity na aktuálne alebo potenciálne zdravotné problémy. Výber vhodného nástroja a zručnosti pri jeho použití spolu s validáciou a verifikáciou údajov sú základnými podmienkami posudzovania. Posudzovací nástroj - charakteristika a použitie Department of Health in England (DH) definuje posudzovací nástroj2 v širšom slova zmysle ako „kolekciu škál, otázok a iných informácií, ktoré poskytujú obraz o požiadavkách jednotlivca a súvisiacich faktoroch“ v kontexte všetkých domén a ich dimenzií (NZGG, 2003b)3 pre potreby rôznych typov posúdenia: kontaktný, prehľadový, špecializovaný, komprehenzívny. V užšom slova zmysle definuje posudzovaciu škálu ako „prostriedok na 1 Pri výkone ošetrovateľskej praxe registrovaná sestra „ ... identifikuje potreby, vedie ošetrovateľskú dokumentáciu, používa posudzovacie stupnice ako ukazovateľ, ktorý sa používa pri hodnotení zmien v zdravotnom stave, pričom zmeny možno merať priamo alebo nepriamo a hodnotenie sa väčšinou vykonáva číselným súčtom“ (Vyhláška MZ SR 364/2005 Z. z., par. 1d, 2a, h, i). 2 Posudzovací nástroj ≡ meracia, hodnotiaca stupnica, škála, dotazník, test, technika. 3 Doména je praktický a zmysluplný súbor príbuzných fyziologických funkcií, anatomických štruktúr, činností, úloh alebo oblastí života (MKF, 2003). Napr. domény posúdenia seniorov v oblasti fyzického zdravia a funkcií (kľúčové dimenzie: kontinencia, výživa, mobilita, aktivity denného života, zmyslové funkcie, sexualita, komorbidita, užívanie liekov a lieková toxicita, orálne zdravie ai.), duševného zdravia a funkcií (kľúčové dimenzie: anxieta, depresia, kognitívne funkcie, demencia, emocionálna pohoda ai.), sociálnych funkcií (kľúčové dimenzie: rodinná/sociálna participácia, podporná sieť, finančný status ai.), rizikových faktorov (vek nad 75 rokov, osamelo žijúci, nízky ekonomický status, polymorbidita, nedávna hospitalizácia, stres u opatrovateľa ai.) (NZGG, 2003b; DH, 2004; Geriatric Assessment Tools, 2007). 13 identifikáciu a meranie špecifickej zdravotnej kondície, napr. mobility, schopnosti sebaopatery, depresie, kognitívnej poruchy“ (DH, 2002). Štandardizovaný posudzovací nástroj ako súčasť všetkých fáz diagnostického procesu sa môže v tradičnom poňatí použiť jednotlivo (single assessment process SAP) na posúdenie špecifického zdravotného problému za účelom skríningu a detekcie dysfunkcie vo včasnom štádiu zmien, v akútnom stave pacienta4 alebo je súčasťou tzv. klinických smerníc (evidencebased guideline) pre choroby systémov tela, napr. muskuloskeletálny, kardiovaskulárny, gastrointestinálny a iné (NZGG, 2007). Pozornosť profesionálnych odborných spoločností5 sa však prioritne vzhľadom na celosvetové demografické a zdravotné ukazovatele populácie zameriava na vývoj, klinické testovanie a tvorbu kolekcie kompatibilných, konzistentných a multifunkčných nástrojov (Minimum Data Set, Core Data Set, Assessments Protocols) pre implementáciu posudzovania funkčnej kapacity v jednotlivých doménach, na ktoré nadväzujú protokoly ošetrovateľskej starostlivosti. Pre potreby multidimenzionálneho a extenzívneho posúdenia (comprehensive assessment process CAP) sú tvorené databázy nástrojov, ktorých použitie predpokladá spoluprácu, kompetencie a skúsenosti viacerých členov multidisciplinárneho tímu (registrovaná sestra, klinický psychológ, sociálny pracovník, fyzioterapeut, ergoterapeut, logopéd, geriater, neurológ a iní; v domácom prostredí aj rodiny a opatrovateľov). Centrom záujmu diagnostického procesu sa stávajú špecifické skupiny jednotlivcov v starostlivosti akútnej, post-akútnej, dlhodobej, domácej, geriatrickej, psychiatrickej, paliatívnej a v oblasti mentálneho zdravia a dizability; pre každú oblasť posudzovania sú vypracované formuláre s aktivačnými položkami pre klasifikáciu problémových okruhov (Jarošová, 2006). Kritériá výberu nástroja Pri výbere a použití konkrétneho nástroja treba vziať do úvahy určité kritériá, pretože nástroj nesmie diskriminovať jednotlivcov minoritnej etnickej komunity (rasa, jazyk) alebo podľa iných faktorov, napr. podľa veku, pohlavia alebo typu dizability. Každý nástroj spĺňajúci uvedené kritériá je: Validný: validita je jedným z najkomplexnejších pojmov v metodológii výskumu a vzťahuje sa na všetky empiricky získané údaje. Definovaná je ako „miera platnosti a použiteľnosti údajov na tvorbu záverov vzhľadom na teóriu, ako aj na explikovanie a predikciu reálnej činnosti a správania človeka“ (Maršálová et al., 1990, s. 148-149); nástroj teda deteguje to, na čo bol vyvinutý a testovaný. V odbornej literatúre sa rozlišujú tri základné kategórie validity: kriteriálna (predikčná, diagnostická), obsahová (reprezentatívosť položiek) a konštruktová (meraná premenná vykazuje také vzťahy s ďaľšími premennými, aké predpokladá teória)6. Reliabilný: reliabilita je vyjadrená koeficientom spoľahlivosti údajov, teda ich presnosťou, stabilitou v čase, konzistentnosťou merania, predikabilitou, mierou súhlasu na základe opakovaných administrácií nástroja7. Kultúrne senzitívny: adaptovaný na socio-kultúrne špecifiká populácie v procese národnej validácie. 4 Napr. vedomie, bolesť, úroveň sebaopatery, riziko komplikácií v dýchacích cestách, riziko vzniku dekubitov ai. Napr. interRAI, The New Zealand Guidelines Group, Department of Health in England, Institute for Algorithmic Medicine, The University of Iowa/Geriatric Education, British Geriatrics Society, The Royal College of Psychiatrists, Community Psychiatric Nursing, The Royal College of Nursing, Oncology Nursing Society, National Guidelines Clearinghouse, The National Institute for Clinical Excellence. 6 Niektoré výskumné správy z klinických štúdií poskytujú údaje aj o prediktívnej validite použitých nástrojov vyjadrenej ich senzitivitou a špecificitou (zvyčajne v %), napr. pri predikcii rizika vzniku dekubitov (bližšie pozri Bóriková, 2006). 7 Pri štúdiu validity a reliability všeobecne môžeme vychádzať z literatúry psychologickej, pedagogickej alebo sociologickej, kde je uvedená problematika veľmi dobre spracovaná vo všeobecnej rovine objektivity merania. Informácie o validite a reliabilite konkrétneho nástroja nám poskytnú výskumné validačné ošetrovateľské štúdie, predovšetkým zo zahraničných literárnych prameňov (vyhľadávanie cez internetové databázy, napr. Web of Science, Cochrane, MedLine, CINAHL). 5 14 Štandardizovaný: má explicitne zadefinované pojmy, je systematicky testovaný a pravidelne revidovaný klinickými expertami (evidence-based practice), čo zaručuje konzistenciu interpretácie. Posudzuje všetky domény a dimenzie identifikované ako signifikantné. Multidisciplinárny, použiteľný v praxi (v rôznych podmienkach), nenáročný na administráciu, v prípade kolekcie protokolov s manuálom (resp. poučením posudzovateľa8) na administráciu a interpretáciu výsledkov, s dostupným softwarom pre elektronickú verziu. Pri hľadaní odpovedí na hodnotenie evaluačných kritérií pre potenciálne použiteľný nástroj by sme si mali preto položiť nasledujúce otázky: • Aká je miera validity a reliability nástroja (aj v prípade modifikovanej verzie)? • Je nástroj použiteľný a akceptabilný rôznymi posudzovateľmi v rámci multidisciplinárnej starostlivosti? • Môžu byť posudzované dáta spracovávané v elektronickej verzii? • Je informácia dostupná aj pre manažérov kvality? • Môže merací nástroj „zachytiť“ zmenu u jednotlivca (v populácii) v rôznom časovom rámci? • Môže merací nástroj identifikovať rozdiely v sub-populácii? Prednosti a limitácie nástrojov Posudzovanie v ošetrovateľstve má svoje nesporné benefity: zvyšuje kvalitu diagnostického procesu, zlepšuje efektivitu starostlivosti, upevňuje satisfakciu profesionála i pacienta, predikuje vývoj stavu a redukuje možnosť opakovanej hospitalizácie, čím sa znižujú náklady na inštitucionálnu starostlivosť (NZGG, 2003c). Aj pri splnení vyššie uvedených kritérií výberu posudzovacích nástrojov treba rešpektovať ich prednosti, resp. určité limitácie a používať ich ako doplnkovú metódu k iným metódam zberu klinických dát. 8 Napr. Barthel Index of ADL (Klíma et al., 2002). Dobrý výskumný nástroj má vždy manuál, ktorý obsahuje aj údaje o jeho validite a reliabilite (Švec et al., 1998). 15 Prednosti Limitácie • štandardná terminológia • problém terminologickej „čistoty“ při preklade originálu jedným • individualizovaný formalizovaný posudzovateľom záznam • absencia procesu národnej validácie • zber pomerne veľkého počtu dát za nástroja relatívne krátky čas • modifikované verzie môžu mať • kompatibilné nástroje umožňujú „spornú“ vedeckú hodnotu, absencia transfer informácií v rámci domén údajov o ich validite a reliabilite • výsledné skóre kategorizuje, • niektoré nástroje sú vyvinuté pre diferencuje a homogenizuje skupiny výskumné účely a nie sú vhodné pre pacientov podľa výšky rizika rutinné klinické používanie • konzistentné dáta sú porovnateľné • kolekcie protokolov vyžadujú pre a prenositeľné medzi inštitúciami iniciálne posúdenie čas v dĺžke 30-120 (redukuje sa duplicita posúdenia napr. minút a ich implementácia po v rámci zdravotnej a sociálnej pilotnom testovaní zahŕňa aj výcvik starostlivosti pri preklade do iného posudzovateľov v rámci tímu - tréning zariadenia) klinických zručností (pozorovacie, • systematické posúdenie implikuje komunikačné, interpersonálne, kontinuálnu starostlivosť manažérske, výcvik senzitivity voči • zber epidemiologických dát pre názoru druhých posudzovateľov, výskum a plánovanie kritického myslenia) zdravotnej/sociálnej starostlivosti • absencia národnej databázy nástrojov • štandardizovaný materiál pre výuku, pre SAP a CAP (verzie pre špecifické výcvik, tvorbu prípadových štúdií skupiny pacientov, manuál pre • použitie v klinickej praxi i pre administráciu a interpretáciu) výskumné účely • zvyšovanie autonómie profesie Záver Validitu posudzovaných a meraných údajov v ošetrovateľstve môžeme interpretovať ako mieru ich použiteľnosti vo všetkých fázach ošetrovateľského procesu. Dáta získané v logickej sekvencii predovšetkým objektívne (ale i subjektívne) reflektujú vzájomné vzťahy medzi doménami. Zber a interpretácia údajov súvisí aj s praktickými skúsenosťami sestry, dĺžkou odbornej praxe, špecializáciou pracoviska, výberom vhodného nástroja, schopnosťou detekovať čo je (ešte) norma a čo odchýlka, aby bolo výsledné skóre objektívne. Sestra by mala byť schopná oddeliť skreslené hodnoty od pravdivých a domnienky od skutočnosti. V odbornej literatúre sú prevažne publikované tie posudzovacie a meracie nástroje, ktoré môže na základe svojich kognitívnych, interpersonálnych, technických zručností a kritického myslenia samostatne použiť. Vo všetkých fázach ošetrovateľského procesu je dôležité, či a ako sestra použije získané údaje pre výber individualizovaných intervenčných stratégií, aby sa nestal ich zápis iba mechanickou rutinou, ale relevantnou informáciou. Ošetrovateľská prax funguje vo všetkých štátoch a v politickom vyhlásení ANA (1980) je poverenie pre presný zber a zaznamenanie údajov nezávislou funkciou pre profesionálnu rolu sestry. Úplná dokumentácia merateľných termínov demonštruje profesionálne kompetencie a poskytuje ochranu pre ošetrovateľskú licenciu. Vytvorenie systému ošetrovateľskej dokumentácie s použitím meracích techník si vyžaduje určitý čas, systematický prístup a kreativitu. Meracie nástroje sa stávajú súčasťou procesuálnych štandardov, ošetrovateľských formulárov a protokolov. Väčšina z nich si vyžaduje krátku administráciu, preto by sa mali stať bežnou súčasťou ošetrovateľskej praxe a prispieť tak k rozvoju klinického a kritického myslenia. Príspevok vznikol ako súčasť grantovej úlohy KEGA č. 3/4047/06 16 Bibliografické odkazy BÓRIKOVÁ, I. 2006. Predikcia rizika vzniku dekubitov. In Trendy v ošetřovatelství IV. Ostrava : Ostravská univerzita, 2006, s. 20-26. ISBN 80-7368-182-X. BÓRIKOVÁ, I., ŽIAKOVÁ, K. Meracie a posudzovacie techniky v ošetrovateľskom procese. In BUGYIKOVÁ, B. et al. Vzdelávanie a kvalita ošetrovateľskej starostlivosti. Nové Zámky : SZŠ, 2005, nestr. ISBN 80-969300-2-8. DH. Department of Health in England [online]. Dostupné z : http://www.dh.gov.uk/Home/fs/en [cit. 20-02-2007] DH. 2004. Single Assessment Process for Older People. Assessment Scales [online].Dostupné z : http://www.dh.gov.uk/assetRoot/04/07/32/78/04073278.pdf [cit. 06-01-2007] DH. 2002. The Single Assessment Process: Assessment Tools and Scales [online]. Dostupné z: http://www.dh.gov.uk/scg/sap/toolsandscales/index.htm [cit. 06-01-2007] GERIATRIC ASSESSMENT TOOLS. 2007 [online]. Dostupné z : http://www.healthcare.uiowa.edu/igec/tools/default.asp [cit. 19-02-2007] HOGSTEL, M. O. Gerontopsychiatric Nursing. 2th Ed. St Louis : Mosby, 1995. 420 p. ISBN 0-8016-7811-0. INSTITUTE FOR ALGORITHMIC MEDICINE [online].Dostupné z : http://www.medal.org [cit. 14-02-2005] InterRAI. 2007 [online]. Dostupné z : http://www.interrai.org [cit. 20-02-2007] JAROŠOVÁ, D. 2006. MDS-HC (Minimum Data Set for Home Care) - standardizovaný nástroj pro validní hodnocení klientů v domácí péči. In Trendy v ošetřovatelství IV. Ostrava : Ostravská univerzita, 2006, s. 106-108. ISBN 80-7368-182-X. KALVACH, Z. et al. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha : Grada, 2004. 846 s. ISBN 80247- 0548-6. KERLINGER, F. N. Základy výzkumu chování: pedagogický a psychologický výzkum. Praha : Academia, 1972. 708 s. KLÍMA, J. et al. 2002. Průvodce ošetřovatelskou dokumentací od A do Z. Praha : Grada, 2002. 392 s. ISBN 80-247-0278-9. KOZIER, B. et al. Fundamentals of Nursing. Concepts, Process, and Practice. 7th Ed. USA : Pearson Education, 2004. 1518 p. ISBN 0-13-122878-1. MARŠÁLOVÁ, L. et al. 1990. Metodológia a metódy psychologického výskumu. Bratislava : SPN, 1990. 424 s. ISBN 80-08-00019-8. MKF. 2003. Medzinárodná klasifikácia funkčnej schopnosti, dizability a zdravia. (Slovenský preklad anglickej edície The International Classification of Functioning, Disability and Health - ICF 2001). Bratislava : EKOVYS, 2003. 198 s. ISBN 80-968689-1-8. NZGG. 2007. The New Zealand Guidelines Group [online]. Dostupné z : http://www.nzgg.org.nz/index.cfm?fuseaction=fuseaction_12 [cit. 06-01-2007] NZGG. 2003a. Assessment of older people with pre-existing disabilities [online]. Dostupné z : http://www.nzgg.org.nz [cit. 06-01-2007] NZGG. 2003b. Screening and assessment tools [online]. Dostupné z : http://www.nzgg.org.nz/guidelines/0030/tools_summary.pdf [cit. 06-01-2007] NZZG. 2003c. Assessment of older people with complex needs [online]. Dostupné z : http://www.nzgg.org.nz/guidelines/0030/Specialist_summary.pdf [cit. 06-012007] POLIT, D. F., HUNGLER, B. P. Nursing Research: Principles and Methods. 5th Ed. Philadelphia : J. B. Lippincott Company, 1995. 694 p. ISBN 0-397-55138-X. ŠVEC, S et al. Veľký slovník cudzích slov. Bratislava : SAMO, 2000. 1327 s. ISBN 80967524-6-4. ŠVEC, Š. et al. 1998. Metodológia vied o výchove. Kvantitatívno-scientické a kvalitatívnohumanitné prístupy v edukačnom výskume. Bratislava : IRIS, 1998. 303 s. ISBN 80-88778-735. VYHLÁŠKA MZ SR 364/2005 Z. z. z 2. júna 2005, ktorou sa určuje rozsah ošetrovateľskej praxe poskytovanej sestrou samostatne a v spolupráci s lekárom a rozsah praxe pôrodnej asistencie poskytovanej pôrodnou asistentkou samostatne a v spolupráci s lekárom. 17 Mgr. Ivana Bóriková doc. Mgr. Katarína Žiaková, PhD., mim. prof. Univerzita Komenského Bratislava Jesseniova lekárska fakulta Ústav ošetrovateľstva Malá Hora 5 036 32 Martin Slovenská republika e-mail: [email protected] e-mail: [email protected] 18 ACE HVĚZDICOVÝ MODEL TRANSFORMACE POZNATKŮ V EBP A JEHO VYUŽITÍ V OŠETŘOVATELSTVÍ Radka Bužgová Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Ostrava Student SDP na ZSF JU České Budějovice Souhrn Příspěvek se zabývá aplikací výzkumných zjištění do praxe. Vysvětluje hvězdicový model transformace vědeckých poznatků, který zveřejnilo akademické centrum The Academic Center for Evidence-Based practice (ACE) v roce 2004. Model popisuje pět důležitých stupňů přeměny vědeckých poznatků: objevení, souhrn důkazů, přenos, integrace a hodnocení. Důkazy z primárních výzkumných studií jsou převedeny do takové podoby, aby byly využitelné v praxi. V závěru příspěvku jsou uvedeny kompetence praxe založené na důkazech související s ošetřovatelskou rolí a případová studie zpracovaná akademickým centrem ACE jako modelová situace pro výuku. Klíčová slova praxe založená na důkazech, hvězdicový model, transformace poznatků, kompetence, ošetřovatelství Úvod Moderní ošetřovatelská péče se neobejde bez aktuálních poznatků z výzkumu. Pearson (2005, s.19) uvádí, že v době „informační exploze“ se klinická praxe a profesionální úsudek musí opírat o předložené důkazy a v blízké budoucnosti nebude možné dobře obhájit postupy, které nebudou založené na důkazech. Proto je v současné době kladen daleko větší důraz na aplikaci praxe založené na důkazech (evidence-based-practice) do vzdělávání zdravotnických pracovníků včetně sester. Ošetřovatelská praxe založená na důkazech (EBP) představuje efektivní uplatnění relevantních vědeckých informací při rozhodování sestry v průběhu ošetřovatelského procesu. Takovýto postup v sobě zahrnuje určení efektivních ošetřovatelských činností, použití příslušných důkazů a také uplatnění hodnot, potřeb a priorit pacienta (Baška, 2003, s. 314). Pearson (2005, s. 19) definuje EBP jako „ kombinaci klinické expertizy každého profesionála a nejlepších dostupných důkazů ve snaze dosáhnout optimálních výsledků pro pacienta.“ Přístup praxe založené na důkazech vyžaduje rozhodování sester na základě důkazů získaných z vysoce kvalitních studií. Stevens (2004) upozorňuje, že zdravotní péče mnohdy nereflektuje aktuální výzkumná zjištění vlivem dvou překážek. Jedná se o složitost obsahu poznatků a formu dostupných zjištění. Odborná literatura obsahuje různé formy sdělení, mnohé z nich však nejsou vhodné pro přímou praktickou aplikaci. Poznatky získané primárním výzkumem nejsou korektní pro použití v klinickém rozhodování. Dříve než se aplikují v praxi musí být na její podmínky transformovány nebo jejich podoba jinak upravena. Doporučeným nástrojem pro tuto úpravu je „ACE hvězdicový model transformace poznatků“. Model shrnuje důkazy získané ze všech výzkumů na dané téma, analyzuje tyto důkazy a převádí je do praktických doporučení. Tím redukuje složitost a obsah jednotlivých výzkumných sdělení a umožňuje lepší využití výsledků výzkumů v praxi. 19 ACE hvězdicový model transformace poznatků Akademické centrum The Academic Center for Evidence-Based practice (ACE) bylo založeno v roce 2000 s cílem podporovat aplikaci výzkumných zjištění do praxe. Centrum se zaměřuje na podporu výzkumu, ošetřovatelství založené na důkazech (EB nursing) a podporu vzdělávání v multidisciplinárním kontextu. V roce 2004 zveřejnilo toto centrum ACE hvězdicový model transformace poznatků (ACE Star model of Knowledge Transformation) jako nástroj, který převádí procesy praxe založené na důkazech do praxe. Autorkou modelu je ředitelka centra Kathleen R. Stevens. (Stevens, 2004) Stevens (2004) definuje transformaci vědeckých poznatků jako „přeměnu výzkumných zjištění z primárních výsledků výzkumu přes sérii stupňů a forem. Tato přeměna má přímý dopad na pacienta a jeho zdraví vlivem péče založené na důkazech.“ Hvězdicový model transformace vědeckých poznatků je model, který zlepšuje porozumění cyklu a povaze vlastností vědeckých poznatků, které jsou využívány v různých aspektech praxe založené na důkazech. Jednoduchým způsobem popisuje jak převést výsledky výzkumu do takové podoby, aby byly využitelné v praxi. Model spojuje starý a nový koncept zlepšování ošetřovatelské péče, uznává předchozí vědeckou práci v ošetřovatelství v kontextu praxe založené na důkazech a pomáhá lépe využít zjištěné důkazy v praxi. To má vliv na zvyšování kvality poskytované zdravotní péče (evidence-based-quality). Hvězdicový model ve formě pěticípé hvězdy popisuje pět na sebe navazujících stupňů, které ukazují, jak jsou vědecké důkazy přeměněny a integrovány do praxe. Procesy založené na důkazech se mění z jednoho stupně do dalších. Tyto stupně jsou charakterizovány pojmy: 1) objev poznatku (discovery), 2) souhrn důkazů (summary), 3) přenos poznatků (translation), 4) integrace do praxe (integration) a 5) hodnocení (evaluation). Stevens,2004 Vstupní předpoklady transformace poznatků - před použitím výsledků výzkumu (důkazů) v praxi je nutná jejich přeměna - vědecké poznatky se zjišťují z různých zdrojů (důkazy z výzkumu, zkušenosti odborníků, zkoušky a chyby, teoretické principy) - nejvíce vědeckých poznatků je zjištěno z výzkumných sdělení (kvantitativní i kvalitativní metody) - před zařazením důkazu do souhrnu důkazů musí být prověřena kvalita a validita provedené výzkumné studie Stupně ACE modelu 1.Objevení (discovery) - v tomto kroku je nový vědecký poznatek objeven tradiční výzkumnou metodologií nebo vědeckým zkoumáním. Výsledky jsou zjištěny z provedené jednoduché studie, tzv. primární výzkumné studie (primary research study). Tento stupeň tvoří výzkumný souhrn o klinických postupech. 2.Souhrn důkazů (evidence summary) - je jedinečný krok v EBP, jehož cílem je sloučení vědeckých poznatků z výzkumu do jednoho jednoduchého, ale významného sdělení. To odlišuje praxi založenou na důkazech od starého paradigmatu využití výzkumu. Tento krok je také považován za stupeň tvořící vědecké poznatky, tím že vytváří nové vědomosti spojující zjištění ze všech studií. Systematická metodologie výzkumů zvyšuje spolehlivost a platnost daných tvrzení. Výhodou souhrnu důkazů je redukce velkého množství informací do 20 přiměřené formy, zlepšení pravdy odrazem reality, sloučení existujících informací důležitých pro rozhodování v klinické péči, ekonomické rozhodování a pro tvoření designu budoucích výzkumných studií. Další výhodou je urychlování procesu mezi výzkumem a realizací a poskytování základu pro nepřetržitou aktualizaci nových důkazů. 3.Přenos (translation) – nejdříve je souhrn důkazů zvažován v kontextu klinických odborných posudků a jiných informací a po té jsou důkazy převedeny do praxe. To vyžaduje dva stupně, přenos důkazů do praktických doporučení a následná integrace do praxe. Cílem přenosu je poskytnout užitečný a významný soubor důkazů sestrám v srozumitelné formě. Doporučení jsou všeobecně označeny jako klinické praktické směrnice (clinical practice guidelines) a mohou být začleněny do ošetřovatelských standardů. 4.Integrace (integration) vyžaduje změnu v profesionálních praktikách na individuální, organizační a environmentální úrovni. Individuální postupy a postupy v organizaci jsou změněny formálními i neformálními postupy. 5.Hodnocení (evaluation) je konečným stupněm. Zahrnuje hodnocení dopadu péče založené na důkazech na zdraví pacienta a jeho spokojenost. Dále vyhodnocuje účinnost a efektivitu poskytované ošetřovatelské péče včetně ekonomické analýzy. Základní kompetence pro EBP v ošetřovatelství Na základě hvězdicového modelu, sociálních, politických a národních trendů vytvořilo akademické centrum (ACE) v roce 2006 kompetence pro ošetřovatelskou praxi založenou na důkazech. Jedná se vůbec o první kompetence v EBP spojené s ošetřovatelskou rolí. Akademické centrum ACE usiluje, aby hvězdicový model i tyto kompetence byly zařazeny do vzdělávacích programů v ošetřovatelství (Steavens, 2006). Tab. 1 Přehled kompetencí EBP podle hvězdicového modelu ACE (Stevens, 2006) Hvězdicový model Interpretace kompetence Úroveň vysokoškolsky vzdělané sestry v praxi (příklad) 1. Objev (discovery) Nový poznatek je objeven Hodnocení kvality a validity výzkumem. výzkumných zpráv při čtení časopisů a literatury. 2. Shrnutí důkazů Výzkumy jsou syntetizovány Vytvoření seznamu výhod (summary) do jednoho smysluplného souhrnu důkazů jako základ vědeckého výroku. pro klinické rozhodování. 3. Přenos (translation) Výzkumné důkazy jsou Využití specifických databází, převedeny do praktických přístup ke směrnicím a doporučení. doporučením. 4. Integrace (integration) Individuální a organizační Pomoc při zavádění postupy jsou změněny. praktických změn založených na doporučení EBP. 5. Evalvace (evaluation) Hodnocení dopadu těchto Spolupráce při vyhodnocování změn: spokojenost, účinnost, výsledků praktických změn a efektivita, dopad na zdraví rozvoji EB-QI. pacienta. Využití ACE hvězdicového modelu v praxi Případová studie zpracovaná centrem ACE jako modelová situace pro výuku (Yague, Stevens, Byers, 2007). Modelová situace: Pacientka (54 let) podstoupila abdominální hysterektomii pro tumor. Zavedený močový katetr byl odstraněn za 24 hod. po operaci. Pacientka si stěžuje na krutou bolest v oblasti močového měchýře a močovodu. Následující týden byla přijata k hospitalizaci další pacientka (62 let) na plánovanou operaci - abdominální hysterektomii. Dříve již byla dvakrát operována pro opakovanou tříselnou kýlu. Pacientka měla strach ze zavedení 21 močového katetru, protože při odstraňování zavedeného katetru po minulé operaci trpěla nesnesitelnými bolestmi. Katetrizace byla doprovázena následnou infekcí močových cest. Pacientka se informuje na možnosti vynětí močového katetru ihned po hysterektomii ještě v době anestezie. Klinická otázka: Snižuje okamžité odstranění zavedeného katetru po hysterektomii bolest, riziko případné rekatretizace a riziko komplikace nebo je toto riziko stejné jako při odstranění katetru první den po operaci? Výsledky vyhledávání: Okamžité odstranění zavedeného katetru po hysterektomii snižuje riziko krutých bolestí a doprovodných nepříznivých komplikací. Tab. 2. Ukázka - ACE Star ePOEM 1 (převzato z: ACE Star ePOEMS Bank) Bezprostřední vynětí zavedeného katetru po hysterektomii snižuje riziko krutých bolestí a jiných nepříznivých symptomů. RRR2 = 100%, NNT3 = 2 Důkaz: Dunn T.S., Shlay J., Forshner D. Are in-dwelling catheters necessary for 24 hours after hysterectomy? Am J Obstet Gynecol 2003, 189, 435-7. LOE4 = 1b Hvězdicový model Interpretace kompetence Budoucí výzkum Objevení Nová ošetřovatelská intervence v pooperační ošetřovatelské péči zavedeného katetru po hysterektomii. Souhrn důkazů Bezprostřední vynětí zavedeného katetru po hysterektomii snižuje riziko kruté bolesti a doprovodných nepříznivých komplikací. Přenos Sestry by měli odstranit zavedený katetr bezprostředně po operaci. Integrace Sestry musí změnit jejich tradiční postupy vynětí močového katetru první den po operaci. Dotazník na analýzu Hodnocení Klinická účinnost a efektivita – bezprostřední vynětí močového katetru pacientovi spokojenosti. po hysterektomii snižuje riziko krutých Analýza finanční bolestí a jiných nepříznivých efektivnosti. symptomů (teplota, infekce, rekatretizace). Metaanalýza. Zlepšení kvality zdraví – menší nemocnost nozokomiálních infekcí močových cest. 1 ePOEM – Electronic Patient Oriented Evidence that Matters – je elektronická forma ACE Star modelu formou přehledné tabulky (viz tab.2). Takto zpracované tabulky ACE centrem (na různé klinické otázky) je možno přeposílat dále emailem a šířit dále zjištěné výsledky. Další takto zpracované důkazy lze nalézt v ACE Star ePOEMS Bank dostupné na: www.epoemsfornurses.com. 2 RRR – The Relative risk reduction – relativní riziko redukce popisuje, jaký je efekt při použití daného doporučení. Pokud RRR = 100 % můžeme říci, že bezprostředním vynětím zavedeného katetru po hysterektomii můžeme snížit riziko krutých bolestí o 100% ve srovnání s pacienty, kterým byl vyjat katetr první den po operaci. Vypočítá se vzorcem RRR = 1(EER/CER)*100. EER – The experimental event rate – je podíl počtu pacientů zařazených do experimentální studie a počtu pacientů z této skupiny, u kterých se vyskytl sledovaný znak (bolest). CER – The control event rate – je podíl počtu pacientů zařazených do kontrolní skupiny a počtu pacientů z této skupiny, u kterých se vyskytl sledovaný znak (bolest). 3 NNT = 2 - The number needed to treat – znamená, že potřebujeme pouze 2 pacienty pro zkušební intervenci než doporučení uplatníme v ošetřovatelských standardech. Vypočítá se vzorcem: NNT=1/ARR. Přičemž ARR (The absolute risk reduction) = CER-EER. 4 LOE – Level of evidence, Centre for Evidence-Based Medicíne, University of Oxford – úroveň důkazu (Phillips,2001). 22 Závěr Počet provedených výzkumných studií se v ošetřovatelství neustále zvyšuje. Od sester se očekává, že budou nejnovější výzkumy využívat v praxi. Rozvoj praxe založené na důkazech (evidence-based practice) je trendem, a to nejen v ošetřovatelství. Důkazy z výzkumných studií mohou být mnohdy pro sestry nesrozumitelné a v praxi nevyužitelné. Proto je nutné převést tyto důkazy do takové podoby, aby byly v praxi jednoduše využitelné. Způsob přeměny zjištěných důkazů do praktických doporučení ukazuje „ACE hvězdicový model transformace poznatků“. Na základě tohoto modelu vytvořilo akademické centrum ACE také kompetence praxe založené na důkazech pro sestry. Bibliografické odkazy ACE Star Model e POEMS Bank [online]. Dostupné na: <http:// www.epoemsfornurses.com> [cit. 27.2.2007]. BAŠKA, T. Ošetřovatelská prax založená na dokazov. In: ŽIAKOVÁ, K. Ošetřovatelství teória a vedecký výskum. 1. vyd. Martin: Osveta, 2003. 319 s. ISBN 80-8063-131-X. STEVENS, K. 2004. ACE Star Model of EBP: Knowledge Transformation [online]. Academic Center Evidence-based Practice. The University of Texas Health Science Center at San Antonio. Dostupné z: <http://www.acestar.uthscsa.edu> [cit. 20.2.2007]. STEVENS, K. 2006. National consensus: Competencies for Evidence-Based Practece in Nursing [online]. The University of Texas Health Science Center at San Antonio. Dostupné z: <http://www.acestar.uthscsa.edu>. [cit. 20.2.2007]. PEARSON, A. Praxe založená na důkazech. In: O´CONNOR, M., ARANDA, S. Paliativní péče pro sestry všech oborů. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 324 s. ISBN 80-247-1295-4. PHILLIPS, B. et al.2001. Levels of Evidence and Grades of Recommendation. [online]. Oxford-Centre for Evidence-Based Medicine. [cit. 3.3.2007] Dostupné na: http:<//www.cebm.net/levels_of_evidence.asp#levels>. YAGUE, S., STEVENS, K.R., BYERS, V. 2007 ACE Star ePOEMS: a new synergistic system to infuse quality into Evidence-Based Practice at the Point of Care [online]. Dostupné na: <http://www.acestar.uthscsa.edu>. [cit. 25.2.2007]. Mgr. Radka Bužgová Ostravská univerzita Zdravotně sociální fakulta Ústav ošetřovatelství a porodní asistence Syllabova 19 700 30 Ostrava 3 e-mail: [email protected] 23 NURSING LANGUAGE: A ROAD FORWARD FOR NURSING Margaret M. Conger Northern Arizona University, School of Nursing, Flagstaff, U.S. Abstract The use of a language created by nurse for nurses has been an exciting development over the past 20 years. This language has provided a means to explain to others the “hidden” role of the nurse. While the development started in the United States, it has rapidly spread to nurses around the world. The International Council of Nurses (ICN) has been a leader in working with countries both in Europe and Asia to develop the language that is culturally appropriate to each. Nursing language consists of three parts, Nursing Diagnosis, Nursing Intervention Classification System, and Nursing Outcome System. Use of these are based on a standardized assessment system There are a number of outcomes that can be achieved through the use of these language systems. These are 1) guide to nursing practice; 2) means to establish a financial basis for costing of nursing services; 3) provide a consistent base for nursing research; and 4) provide a communication language to the public about the role of nursing. While many nurses state that learning to use this language has been a struggle, the end result has been very worthwhile. A case study showing the use of assessment system that then provides the basis for a nursing diagnosis, selection of nursing interventions, and nursing outcomes is provided. In 1859, Florence Nightingale wrote “ the very elements of nursing are all but unknown”. (Nightingale, 1859). More than one hundred years later, this situation had not much changed. Without language to describe what nurses do, the practice of nursing remained hidden to the outside world and even to nurses themselves. Stereotypes such as the “handmaiden to the doctor” or a person who gives “shots” or worse “carries bedpans” has kept nursing a job with little respect. Language that describes the practice of nursing is desperately needed to develop the profession. Bertha Harmer in her early text Methods and Principles of Teaching and Principles of Practice in Nursing (1926) suggested the need for building a nursing language that would parallel the development of language for medicine. Medicine’s language utilized medical diagnoses such as International Classification of Diseases ( ICD); Standard Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders ( DSM-IV) as the basis for their classification. For many years, nurses also utilized these medical diagnoses to organize their thinking. This language however, did nothing to advance nursing. The first attempt to develop nursing language was the Nursing Problem list (Abdullah, 1959) which described therapeutic goals that were outcomes of nursing care. Henderson in 1966 developed a classification of functional needs of clients. The Nursing Diagnosis system, developed starting in 1973, was the first attempt at a diagnostic classification for nursing use. This was followed by the development of Nursing Intervention Classification ( McCloskey and Bulechek, 1987) and Nursing Outcome Classification ( Johnson and Maas, 1997) systems. Together these three classifications systems have provided nurses with language to support a number of professional activities. The International Council of Nurses (ICN) has also been active in developing a classification for nursing practice. Dr. Raul Cordeiro will address the use of this classification in a later talk. I will focus on explaining the systems developed in the United States. While these have many similarities, each country has adapted language that reflects the state of nursing in its own country. There are a number of benefits for using nursing language These include: Standardize and define nursing knowledge for curriculum development and practice Facilitate description of patient problems 24 Facilitate selection of nursing interventions beyond just a recitation of tasks Develop patient acuity systems that reflect actual practice Promote the development of nursing reimbursement systems Promote research on the delivery of nursing care Provide a language to communicate with the public about the practice of nursing Our task now as leaders in nursing is to promote the use of this nursing language both in nursing education and practice. While the work of developing nursing language was initiated in the United States, nurses throughout the world are cooperating to make this truly an international language. The International Council of Nurses (ICN) has spearheaded groups throughout Europe and Asia to assist regions throughout the world to develop language that is culturally appropriate to each country. They recognize that “if you cannot name it, you can not control it, finance it, research it, teach it, or put into public policy” (Clark & Lang, 1992). Thus the task for nurses around the world is to develop nursing language. The language used in nursing diagnosis has become known in nursing education and practice across the world. Less well known is the language of nursing interventions and nursing outcomes. Many nurses have expressed frustration at seeing how these all fit together. Figure 1 shows the relationship of nursing assessment, diagnosis, interventions and outcomes to each other. Note that the nurse must determine desired outcomes arising from nursing diagnoses and then plan nursing interventions to achieve these outcomes. The effect of the interventions for the patient are measured by outcomes achieved. The nurse may then go back from the evaluation stage to reconsider changes in the nursing interventions. Note that it is a reiterative process with feedback loops from outcome assessment back to nursing assessments. Each part of the nursing language is needed to carry out the nursing process. Nursing Diagnosis The definition of a nursing diagnosis is “ clinical judgement about individual, family, or community responses to actual or potential health problems/life processes. Nursing diagnosis provides the basis for selection of nursing interventions to achieve outcomes for which the nurse is accountable (NANDA, 1990). From my observations of nursing students throughout America and Europe, nursing diagnosis has become an accepted part of nursing language. Later in the day, a number of presenters will address the use of the NANDA terminology as practiced in their clinical environments. But in order to develop a nursing diagnosis, the nurse must first make a clinical assessment of the client. Gordon’s Functional Health patterns is a widely accepted tool to form the basis for evaluating a client’s current health status. It is composed of 11 areas for assessment: Health Perception-Health Management Pattern Nutritional-Metabolic Pattern Elimination Pattern Activity-Exercise Pattern Sleep-rest pattern Cognitive-Perceptual pattern Self-perception-Self-concept Pattern Role-Relationship Patterns Sexuality-Reproductive Pattern Coping-Stress tolerance Pattern Value-Belief Pattern These patterns for assessment work well with the individual and to a certain extent with families. However, nurses must also look into the health of the client in the community setting as well as the health of the community itself. For these situations, other assessment tools are needed. 25 A community based assessment tool developed for nurses working in home care is the Omaha Classification Scheme (OCS). The tool consists of four domains with a number of problem areas under each domain. The domains are Environment Psycho-social Physiological Health-related These four domains are important to assessing the entire situation in which the client is found in a community setting. A complete listing of the concepts used under these domains are shown in Appendix 1. The psycho-social and physiological domains have many similarities to those found in the Gordon classification. What is unique about this assessment tool is the focus on the environment and health related behaviors. The environmental data includes collection of information about income, sanitation, and residence issues. The health related behaviors include assessment of activities that maintain or promote wellness, recovery, or maximize rehabilitation. This schema has been found to be very useful for community health nurses ( Martin & Scheet, 1992; Maggs & Abedi, (1997). Nursing Interventions In the past years, many health care agencies attempted to develop patient acuity systems to attempt to measure how much nursing care a particular patient required. This was then used to determine how many nurses would be needed to staff a unit at any given time. Unfortunately, most of these systems focused on tasks such as how many medications or treatments a nurse would give. This reduced the description of nursing care to a very rote, technical activity. The richness of the nurse patient interaction was lost in the process. McCloskey and Bulechek reported for the first time in 1992 a system of nursing interventions that went far beyond the rote listing of nursing tasks. This system is a three level approach to assist the nurse in quickly identifying the appropriate intervention needed to support a client problem identified either through nursing or a medical diagnosis. These interventions can be based on nurse-initiated treatment, a physician-initiated treatment, or the need for assisting the patient with an essential daily function that the patient is unable to preform independently. Each intervention within the classification has a number coding so that in a computerized system, the interventions can be inserted using this number allowing for rapid retrieval of information. The classification currently is composed of 7 domains Physiological: Basic Physiological: Complex Behavioral Safety Family Health System Community While this system may appear to be overwhelming for everyday use, nursing students can readily be taught some of the basic in interventions that apply to their area of study. As they progress through the nursing program, interventions related to the area of study are introduced. An example of how this was used to prepare a lecture for a nursing class is given. In a graduate course for nurses enrolled in the education track, an assignment was to develop a teaching plan for a nursing class. The first plan a student submitted was based on a medical model of care. Included were a review of the anatomy of the heart, diagnostic laboratory tests, several medical diagnoses for cardiac conditions, a discussion of medications used to treat cardiac diseases, and an interpretation of cardiac rhythms and heart sounds. Almost as an after thought, development of a nursing care plan was suggested. 26 The teaching plan was returned to the student with the comment that this plan was teaching medicine, not nursing. After a lengthy discussion with the student, she went back to redo the teaching plan with a focus on nursing. Her new plan for the class was focused on a nursing model utilizing the nursing interventions related to cardiac care. The three areas addressed were cardiac care, energy management, and medication management. Under cardiac care, a number of monitoring activities such as cardiac rhythm and rate, heart sounds, intake and output and weight monitoring, serum cardiac enzymes and other laboratory values were introduced. Under the area of energy management, the students were taught to determine causes of fatigue, monitor respiratory response to activity, and to arrange physical activities to reduce competition for oxygen supply. And finally under the area of medication management, the students learned about cardiac medications including expected actions and side effects of common cardiac medications. They also learned to monitor for patient therapeutic response and signs and symptoms of adverse responses. The management of the patient focused on the nursing care required by a patient with a cardiac problem, not a specific cardiac disease. Nursing Outcomes In the cost driven world in which we live and practice, the measurement of outcomes that support the need for nursing care have become necessary as a survival tool. The use of nursing outcomes will aid in making nursing practice more visible to health care agency administrators as well as the general public. The classification system developed by Johnson and Maas (1997) focuses on goals that can be achieved by patient and families as the result of nursing interventions. The classification currently utilizes seven general areas: Functional health Physiologic health Psychosocial health Health knowledge and behavior Perceived health Family health Community health The nursing outcomes can for the most part be linked with nursing diagnoses and nursing interventions. In selecting outcomes for use in a specific situation, you utilize the domain and class to lead you to the outcomes that you wish to measure. You then review the possible indicators and choose those appropriate to the situation. As in the intervention classification, each outcome has a specific number so that information can be readily retrieved using a computerized data system. The outcomes are written with a five point rating scale that allows for measuring small increments of improvement. The rating of 1 would be the least desirable outcome while the rating of 5 indicates the most desirable condition. The patient is assessed at the beginning of the intervention and then again after the intervention and progress toward meeting the outcome is measured. By using a continuum rather than an absolute yes or no, small improvements in the patient’s response to treatment can be captured Clinical Example To demonstrate how these nursing language systems are used in actual nursing practice, a case study is provided ( Appendix 2). This case study utilizes a patient who recently underwent surgery for a bilateral salpingo oophorectomy and a total hysterectomy and follows her for the first two post operative days. Each of the areas of the Gordon Health Assessment are addressed. From these assessments the following nursing diagnoses were chosen. Activity intolerance Anticipatory grieving Compromised family coping Nutrition altered Spiritual distress Urinary elimination 27 Interventions were selected from the NIC classification to address these nursing diagnoses. From the Physiological Basic Domain, the following were used: Activity and exercise management Physical comfort promotion Nutrition support Elimination management From the Behavior Domain. The following were used: Coping enhancement Spiritual support Grief work facilitation The outcomes to use for measuring Barbara’s progress are: Ambulation Urinary elimination Nutrition: food/fluid intake Anxiety level Grief resolution Spiritual health From this case study one can see that the care planned for Barbara encompasses both physiological and psychosocial needs. It is based on an assessment of her current state and is evaluated using appropriate outcomes. As Barbara’s status progressed, further diagnoses and interventions will be needed to plan for her post hospital care. The use of these nursing languages capture the essence of care and provide the nurse with the ability to describe his/her role. References ABDULLAH, F. (1959). Improving the teaching of nursing through research in patient care. In L.E.Heiderken (Ed.) Improvement of nursing through research. Washington, DC; Catholic University Press CARPENITO, L.J. (1990). Nursing Diagnosis. 6th Ed. Philadelphia: Lippincott. CLARK, J & LANG, N (1992). Nursing’s next advance: An international classification for nursing practice. International Nursing Review, 38(4): 109-112. DOCHTERMAN, J.M. & BULECHEK, G. (2004). Nursing Interventions Classifications. 4th Ed. Philadelphia: Mosby. HARMER, L. (1926). Methods and Principles of Teaching and Principles of Practice in Nursing. New York: Macmillan HENDERSON, V. (1966). The Nature of Nursing. New York: Macmillan MAGGS, C & ABEDI, H.A. (1997). Identifying the health needs of elderly people using the Omaha Classification Scheme. Journal of Advanced Nursing. 26 698-703. MARTIN, K & SCHEET, N.J. (1992). Omaha System Applications for Community Health Nursing. Philadelphia: Saunders. MARTIN, K. (2005). The Omaha System. 2Ed. Philadelphia: Saunders. MCCLOSKY, JM & BULECHEK, G. (1992). Nursing Interventions Classifications. Philadelphia: Mosby. MOORHEAD, S, JOHNSON, M, & MAAS, M. (2004). Nursing Outcomes Classification. 3rd Ed.Philadelphia: Mosby. NIGHTINGALE, F. (1859). Notes on Nursing: What it is and what it is not. London: Harrison & Sons Profesor emeritus Margaret M. Conger, RN, MSN, EdD Northern Arizona university School of Nursing South San Francisco Street Flagstaff Arizona 86011 e-mail: [email protected] 28 Appendix 1. Omaha Classification Scheme ( Martin, K. (2005). The Omaha System. 2ED.Philadelphia:Saunders.) Environmental Domain Income Sanitation Residence Neighborhood/workplace safety Psychosocial Domain Communication with community resources Social contact Role change Interpersonal relationship Spirituality Grief Mental health Sexuality Caretaking/parenting Neglect Abuse Growth and development Physiological Domain Hearing Vision Speech and language Oral health Cognition Pain Consciousness Skin Neuro-muscular-skeletal function Respiration Circulation Digestion-hydration Bowel function Urinary function Reproductive function Pregnancy Postpartum Communicable/infectious condition Health Related Behaviors Domain Nutrition Sleep and rest patterns Physical activity Personal care Substance abuse Family planning Health care supervision Medication regimen 29 Appendix 2. Case Study Barbara Owen is a 54 year old married woman who had a total hysterectomy with bilateral salpingo oophorectomy to treat ovarian cancer two days ago. Her husband and two daughters have been at her bedside during the night and appear tired and distraught about her condition. The diagnosis of ovarian cancer had been made just prior to the surgery and has taken the whole family by surprise. Assessment Your initial assessment of her this morning using the Gordon Functional Health Patterns reveals the following: Health Perceptions and Management As a very new post-op patient, this is an area not addressed at this point Activity and Exercise Out of bed and walking short distance with support when pain is managed Vital signs within normal limits Nutrition and Metabolism Tolerating a clear liquid diet; will progress today to a soft diet Elimination Foley catheter in place for elimination because of a bladder neck obstruction due to the cervical cancer Catheter to be removed today Sleep and Rest Resting well last night with adequate pain management Cognition and Perception Alert and oriented x 4 Self-perception and Self-concept Area needs further assessment as Barbara continues to recover from thesurgery Roles and Relationships Area needs further assessment as the family is still coping with the shock from the sudden diagnosis of ovarian cancer Coping and Stress Management Expresses anxiety about outcome of surgery and possible potential for loss of life Sexuality and Reproduction Expresses concern about how the surgery will affect her “ability to be woman”. Values and Beliefs Has requested that her family minister be called. She would like to talk with him today. Nursing Diagnosis From the assessment data you collected thus far, you have selected the following nursing diagnoses to focus on today as you plan care for Barbara. Activity intolerance related to pain experienced from recent surgical procedure Anticipatory grieving related to loss of “womanhood” - fears of inability to continue an active sexual life fear for potential loss of life Compromised family coping related to sudden diagnosis of a life threatening disease in a family member - Barbara Nutrition altered: less than body requirements related to post surgical diet Spiritual distress related to crisis of illness Urinary elimination, altered pattern related to bladder neck obstruction resulting from the cervical cancer 30 Nursing Interventions Using the Nursing Intervention Classification, you have selected the following interventions to focus on today. Note that Level 1 the Domain and Level 2 the Class are tools to help you get to the intervention. The nursing interventions are given in BOLD letters. These are followed by activities selected from the possible list and are to help you in planning your specific activities. The language that you would use would be the interventions rather than specific activities. Level 1 Domain: Physiological Basic Level 2 Classes: Activity and exercise management Level 3 Interventions: Exercise therapy: ambulation ( 0221) Activities Assist patient with initial ambulation and as needed Assist patient to establish realistic increments in distance for ambulation Level 2 Classes: Physical comfort promotion Level 3 Interventions: Pain management (1400) Activities: Perform comprehensive pain assessment Ensure that patient receives attentive analgesic care Determine the impact of the pain experience on activity Level 2 Classes: Nutrition support Level 3 Interventions: Diet staging (1020) Activities Monitor tolerance to ingestion of clear liquids Progress diet from clear liquid to full liquid to soft diet as tolerated Level 2 Classes: Elimination management Level 3 Interventions: Tube care (1876) Activities: Maintain patency of urinary catheter Keep the drainage container at proper level Provide sufficiently long tubing to allow freedom of movement Monitor amount, color, and consistency of drainage Level 1 Domain: Behavioral Level 2 Classes: Coping Assistance Level 3 Interventions: Coping Enhancement ( 5230) Activities: Provide factual information concerning diagnosis, treatment, and prognosis Evaluate the patient’s decision-making ability Encourage use of spiritual resources, if desired Introduce patient to persons (or groups) who have successfully undergone the same experience Encourage the family to verbalize feelings about ill family member Level 2 Classes: Coping Assistance Level 3 Interventions: Spiritual support (5420) Activities: Provide privacy and quite times for spiritual activities Encourage the use of spiritual resources Refer to spiritual advisor of individual’s choice Level 2 Classes: Coping Assistance 31 Level 3 Interventions: Grief work facilitation (5290) Activities: Assist the patient to identify the initial reaction to theloss Listen to expressions of grief Make empathetic statements about grief Nursing Outcomes The nursing outcomes that you will be evaluating today are: Level 1 Domain: Functional Health Level 2 Classes; Mobility Level 3 Outcomes: Ambulation ( 0200)) Indicators Walks around room Level 1 Domain: Physiologic Health Level 2 Classes: Elimination (0503) Level 3 Outcomes: Urinary elimination (0503) Indicators Urinary retention Pain with urination Level 2 Classes: Nutrition Level 3 Outcomes: Nutritional status: food and fluid intake ( 1008) Indicators Oral food intake Oral fluid intake Level 1 Domain: Psychosocial Health Level 2 Classes: Psychological well-being Level 3 Outcomes: Anxiety level ( 1211) Indicators Verbalized apprehension Sleep pattern disturbance Level 2 Classes: Psychosocial adaptation Level 3 Outcomes: Grief resolution (1304) Indicators Shares loss with significant others Level 1 Domain: Perceived Health Level 2 Classes: Health and life quality Level 3 Outcomes: Spiritual health (2001) Indicators Interaction with spiritual leaders Quality of hope 32 THE PORTUGUESE EXPERIENCE IN THE VALIDATION AND IMPLEMENTATION OF INTERNATIONAL CLASSIFICATION FOR NURSING PRACTICE - ICNP®. REGIONAL AND CULTURAL DIVERSITY AND THE MAIN STRATEGIES TO FIND AN AGREEMENT FOR IMPLEMENTATION Raul Cordeiro Ordem dos Enfermeiros – National Nursing Council, Portugal Escola Superior de Saúde de Portalegre, Portugal Summary Today is recognized all over the world the importance of the nursing data to the quality of care. It is also important to implement strategies to use a common terminology for nursing data, permitting to use them in any context, in any country. The use of a common terminology make easy programming formation, investigation and it is also important to support clinical and political decision. The International Classification for Nursing Practice is a unified terminology, of international reference, with which we will be able to use other classifications and it is according with the international standards for nursing. For implementation of International Classification for Nursing Practice it is necessary each country finds a strategy for regional and cultural validation between several regions to find a national agreement to implementation. This article explains the Portuguese strategy to find an agreement to the national implementation of International Classification for Nursing Practice. Portuguese National Nursing Council defines a strategy for implementation of ICNP® based on regional work groups who have made the translation from English to Portuguese and the validation of the classification terms in order to respect a local, regional and national perspective. Key words Nursing, Data, Information, System, ICNP®, Strategy, Implementation Introduction The Scientific Committee invited me to propose the topic for this article. From the vast field of the Symposium – Nursing Diagnoses and Evidence Based Practice – I might have proposed multiple topics. But I always think to be more prudent talking about our own experiences and to share them with the others. This is the important way of validation of our practices and our knowledge. Therefore I intend to expose something about the Portuguese experience in the translation and validation of the International Classification for the Nursing Practice Version 1.0, an experience in which I had the opportunity to participate straight in a National Work Group of Work in Portugal. I presume that all of you know what International Classification for Nursing Practice is and its main objectives. I think that none of us forgot the basic importance of the use of a harmonized terminology (I say harmonized and not uniformed) for nursing care in each country and even at international and world-wide level. The use of common terminology turns easy the formation, the investigation, the clinical decision and the political decision. Though much has changed in the last years, it is still difficult to Nurses to demonstrate with objective data the usefulness of their practices and how they are important for the profits in health of our care objects. 33 Today it is almost impossible to say objectively what the contribution of the nurse’s work for indicators is important, in the public or individual health like: reduction of infant mortality, medication adherence, or the capacity of care itself care or others. The implementation of a common terminology contributes for the use of an own and international terminology, allowing the gathering and the use of the information connected with the Nursing practice, of rigorous and harmonized form. The great quantity of clinical information produced by Nurses will be able to be more useful not only for the processes of care providing but also to substantiate ethical and legal processes and to guide political decisions in health care matters. However, is agreed the great importance that the information has for Nursing, not only from the ethical and legal point of view but also to guarantee the security, the quality and the care continuity. To document the process of taking decision becomes so imperious but at the same time so difficult. The principal difficulty is in the fact of our process of taking decisions being an interactive process and not an independent process. Our decision taking needs to be validated by our clients and that make it special, comparing with others. It is a process apparently logical and simple if we don’t think about the multiplicity of influence factors and the complexity of the contexts where we work. The process of taking decisions in Nursing is a continuous and intentional process based on the interpersonal relation and on the knowledge of the client, fed by scientific knowledge and professional knowledge (evidence based practice). Never has the importance of the formal representation of nursing in the information systems been so emphasized as it is nowadays. It becomes important for the Nursing to think about the aspects of the language and in their own terminology. The documentation in nursing, in paper and in computer requires a terminology or a common language as universal as possible. On the other hand it is important that the information systems allow the use of clinical natural language (at regional and country level) and classified language. The ideal information system will be that having in consideration, in its structure the different finalities of nursing data: investigation, formation and clinical and political taking decision. Background They apply for information and data systems, mainly electronic, that allow the use of the information to the previous finalities. Such systems must use the potential of the information and communication technologies, without an increase of nurses work charges. Since we know, the information systems, especially one that produces indicators based on the intervention of several actors of the health, contributes to the management and political taking decision, especially when they are obtained automatically, from the clinical data of the professionals. Such will only be possible if we attribute a name to each Nursing thing (Lang & Clark, 1992). In fact, as it is written by Lang & Clark (1992), if we are not able to name for the "things" of nursing (diagnoses, necessities, potentialities, interventions, results), we won’t be able to control them, to finance them, teach, to investigate them or to include them in the decisions health politics. We must use the potential of the electronic data of health, mainly the automatic production of indicators in the development of the investigation, of the quality guidelines, of the formation, of the financing and the decision taking regarding the health politics, as well as increase the essential necessity of reusing of data and its comparison at the local, regional, national and international levels (Jesus 2006, p. 47). 34 The Portuguese Nursing Council understands that the information system and the electronic data must contemplate the compulsory use of international classifications, recommending the International Classification for the Nursing Practice (ICNP). The fact of being a unified terminology, of international reference, with which we will be able to use other classifications and the fact of being in agreement with the international standards, justifies this preference for International Classification for Nursing Practice. But what is ICNP®? International Classification for Nursing Practice is an integral part of the global information infrastructure informing health care practice and policy to improve patient care worldwide. It is a unified nursing language system. It is a compositional terminology for nursing practice that facilitates the development of and the cross-mapping among local terms and existing terminologies (ICN, 2007). Strategic goals of ICNP® To serve as a major force to articulate nursing contribution to health and health care globally. To promote harmonization with other widely used classifications and the work of standardization groups in health and nursing. Benefits Establish an international standard in order to facilitate description and comparison of nursing practice; Serve as a unifying nursing language system for international nursing based on stateof-the-art terminology standards; Represent nursing concepts used in local, regional, national and international practice, across specialties, languages and cultures; Generate information about nursing practice that will influence decision-making, education and policy in the areas of patient needs, nursing interventions, health outcomes, and resource utilization; Facilitate the development of nursing data sets used in research to direct policy by describing and comparing nursing care of individuals, families and communities world wide; Improve communication within the discipline of nursing and across other disciplines; Encourage nurses to reflect on their own practice and influence improvements in quality of care (ICN, 2007). The work of nursing is largely invisible in patient care records, clinical information systems, and in national and international data bases. Because of this invisibility, we ask how can nursing care be consistently documented in order to accumulate systematic data that can be used to demonstrate that nurses make a difference in the healthcare outcomes of patients and their families? We know that without a vocabulary to describe nursing practice, health systems data strongly reflect only medical and political priorities. What data do we need? Standardized, electronic, retrievable data Nursing data needs to be integrated with other health care data Data that represents nursing practice (grounded in nursing science) “Atomic” Level Data 35 Having and using a standardized nursing terminology is essential for making nursing visible and demonstrating how nurses make a difference: -Allow us to study and compare nursing practice across patient care settings, and countries. -It will facilitate clinical and administrative decision making, based on data and information. And -Through the analysis of nursing practice and patient outcomes data, we can facilitate the development of guidelines and benchmarks for best practice. Understanding that nursing needs standardized terminology at the atomic level, nursing terminologies started to be developed. As these terminologies grew, a number of the challenges were identified: 1.The Nursing domain is HUGE; 2.One reason that nursing is such a big domain is that Nursing is varied. There are many specialties and settings in which nurse’s practice. All of these specialties have unique terminology needs; 3.Nursing practice changes – practice needs to change, as our science advances and new knowledge is put into practice, we need to update and revise our terminology; 4.As a result - it is not surprising that we now have multiple nursing terminologies: CCC Clinical Care Classification System NANDA North American Nursing Diagnosis NIC Nursing Intervention Classification NOC Nursing Outcome Classification OS Omaha System PNDS Perioperative Nursing Data Set These are examples of widely accepted nursing terminologies in use today. Multiple nursing terminologies or vocabularies are not all bad. Nurses find ways to make their terminologies meaningful for their local use. But – the problem is that these multiple vocabularies DO NOT COMMUNICATE with each other. We can not use these data for comparison beyond their own setting. As the ICNP was being developed, it became clear that adding yet another separate terminology was not the answer. ICNP® wanted to build up those vocabularies and systems already being used in nursing. Translations challenge all nurses to define and describe concepts carefully and to recognize variations in understanding Now that I have shared some information on International Classification for Nursing Practice and the ICNP Programe, you might be asking yourself: “How can I use ICNP®?” or “How can I get involved in the ICNP® Programme?” There are many activities to facilitate your participation • First learn more about ICNP®; • Once you learn about ICNP®, teach others about ICNP®; • As a clinical expert, you can volunteer to become an ICNP® nurse reviewer. -Go to the ICN web site and sign up • You can conduct research - Concept validation is essential to making the International Classification for Nursing Practice meaningful to each culture and practice setting. • If ICNP® data are collected in practice and stored for re-use, you can use these data to describe and compare practice We are already starting to exam nursing practice using the International Classification for Nursing Practice. We can explore both our differences in practice and the similarities we 36 share across nursing. For example, we can use clinical data to ask the question: which interventions have the best outcomes for which diagnoses? Advancing International Classification for Nursing Practice is not only important to nursing practice, it is also important to the future management of nursing and health care systems, to researchers, and to nursing education. For example, a patient with the medical diagnosis of colon cancer may have multiple nursing diagnoses, such as pain, hopelessness or family crisis. In addition the medical and nursing interventions, although complimentary, would differ according to each profession’s scope of practice. So the doctor may order chemotherapy or radiation and the nurses may administer the chemotherapy, as well as intervening with teaching and grief counseling. From β2 to Version 1.0 Based on years of evaluation and feedback, revisions were made to the ICNP® Beta 2 version to create the new Version 1.0. • There were some problems in the Beta 2 including -Redundancy (terms were repeated across the axes) -Ambiguity (terms were unclear as classified), and -Context-laden identifiers (the Beta 2 codes identified the location of the term in the hierarchy. It is recommended by experts to NOT use this approach to coding) • • Many new terms were added to the ICNP®Version 2 to expand the content and to more fully “cover” the domain of nursing. Also, “new” terminology technologies and techniques were applied in the development of ICNP® Version 1.0. Because the ICNP® Version 1.0 has multiple purposes, there is a need for different representations of the ICNP®. • 1 - As a Unified Nursing Language - ICNP® Version 1 will be able to identify similarities and differences between different nursing terminologies in order to compare and combine data from different sources. This is done with the ICNP Version 1 which is modeled in a software (called Protégé) and maintained at ICN. • 2 - The ICNP® needs to facilitate the development of local vocabularies derived from ICNP®. This can be done using the 7-Axis Model. • 3 - ICNP® needs to fill a practical need in building electronic patient record systems using ICNP® with all the benefits of being part of a unified language system. Figure 1 – The 7-Axis Model of ICNP® (ICN, 2007) 37 A catalogue item A catalogue item A catalogue A catalogue item item A catalogue A catalogue item item A catalogue item A catalogue A catalogue item item A catalogue A catalogue item item A catalogue item A catalogue A catalogue A catalogue item item item A catalogue item A catalogue item A catalogue A catalogue item item A catalogue item A catalogue A catalogue item item A catalogue A catalogue item item A catalogue A catalogue item item A catalogue item A catalogue item Catalogues ICNP® Version 1.0 ICNP® 7-Axis Model Figure 2 – Construction of ICNP® Catalogues (ICN, 2007) If you are familiar with the ICNP® Beta 2 version, you know that there were 2 classifications: - A classification of nursing phenomena used to develop nursing diagnoses and outcomes; - A classification of Nursing Actions used to develop nursing interventions. To simplify the model and to remove redundant terms that were repeated across the axes, the two classifications were revised to create on 7 – axis model for the ICNP® Version 1.0. You can begin working in your own local setting, sharing your work at the national level, moving to the European platform, and eventually to the international level. Whatever your position and responsibilities are, there is an opportunity for every one to be involved in the important work off developing and using International Classification for Nursing Practice and promoting nursing visibility in health care databases. The ICN has invested in the ICNP® Programme to assure that the global contributions of nurses are captured and made visible. We look with great anticipation toward the very near future where nursing is visible in health information systems and nursing data are available to promote evidence-based practice, administrative decision-making, and the development of healthcare policy worldwide. For those of you who have worked with nursing classifications, you understand that nurses need to have diagnoses, interventions, and outcomes already composed and delivered to them in an – easy-to-use format for documentation in information systems. Nurses do not have time to “compose” these statements each time they document. So, a major initiative of the ICNP® Program is to develop “ICNP® Catalogues” ICNP® catalogues are: • Subsets of Nursing Diagnoses, Interventions, and Outcomes for a select or specialty area of practice. -They can be organized by nursing specialty area, Nursing Focus/Nursing Diagnosis, or even Medical Diagnosis ICNP® catalogues: • Fill a practical need in building electronic patient record systems using ICNP® with all of the benefits of being part of a unified language system. 38 What we have done in Portugal? Since 2004 we have started a national program to the translation, cross-cultural and regional validation and implementation of International Classification for Nursing Practice. All the process has been controlled by the National Nursing Council; We work together with the Associations and Nursing Schools that have translated previous versions; We straightly follow the translation rules of ICN; We make 5 Regional Work Groups corresponding to each Region (South, Center, North, Azores and Madeira); Each group was formed by 4 nurses (1 from the National Nursing Council, 1 from the National Nursing Association and 2 recognized specialists in ICNP®; We already have Beta 2 version translated into Portuguese First we started to compare the terms of β2 that remain in version 1.0 (English-English and English-Portuguese) and we note some changes in translation The reality of implementation of International Classification for Nursing Practice in Portugal We made a national inquiry to hospitals and nursing schools – total of 99 institutions; 36 use ICNP® and 41 intend to use in 2007 ; 49 have formation programs about ICNP®; 31 have informatics programs for nursing data, but only 11 have quality indicators; From the 22 Nursing Schools, 18 have study plans based on ICNP® Conclusion We look with great anticipation toward the very near future where nursing is visible in health information systems and nursing data are available to promote evidence-based practice, administrative decision-making, and the development of healthcare policy worldwide. Bibliography International Council of Nurses. International Classification for Nursing Practice ICNP®, in www.icn.ch/icnp.htm accessed in 04/03/2007 at 19.30h. JESUS, ÉLVIO (2006). Da importância da informação e dos sistemas de informação de Enfermagem. Revista da Ordem dos Enfermeiros, 19 (Dezembro 2005), 46-50. LANG, N., & CLARK, J. (1992). Nursing's Next Advance: An International Classification for Nursing Practice. International Nursing Review. Raul Alberto Cordeiro, MSc, RN, student PhD. Escola Superior de Saúde de Portalegre Av. Santo António 7301-901 Portalegre Portugal e-mail: [email protected] 39 ZKUŠENOSTI S VÝUKOU OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNOSTIKY NA STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÉ ŠKOLE *Leona Červinková, **Jana Marečková *Střední zdravotnická škola, Ústí nad Orlicí **Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Olomouc Souhrn Zdravotnické školství v České republice prochází řadou změn a usiluje o sjednocení vzdělávání a přípravy zdravotnických pracovníků v souladu s požadavky Evropské unie. Vzdělávání tzv. nelékařských zdravotnických pracovníků se řídí platnými legislativními normami z roku 2004. Obsahem studia ošetřovatelských disciplín se staly také metody rozpoznávání, odstraňování, zmírňování a prevence problémů v lidských potřebách pacientů, diagnostická terminologie a metody dokumentování. Studující jsou vedeni k poskytování ošetřovatelské péče podle systému logických a vzájemně na sebe navazujících kroků ošetřovatelského procesu. Oporou k identifikaci ošetřovatelských problémů pacientů a k jejich formálnímu pojmenování je klasifikace NANDA – International. Příspěvek nabízí vhled do problematiky vzdělávání těchto témat na středních zdravotnických školách, na nichž byl studijní obor Všeobecná sestra nahrazen oborem Zdravotnický asistent. Klíčová slova: zdravotnické školství, studijní osnovy, ošetřovatelský proces, ošetřovatelská diagnostika, výuka ošetřovatelské diagnostiky, ošetřovatelská diagnostika v praxi Úvod V návaznosti na přístupové dohody České republiky s Evropskou unií (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES 2001) byla příprava všeobecné sestry a porodní asistentky přesunuta ze sekundárního do terciárního sektoru vzdělávání. Představitelkami nebo představiteli těchto profesí se tedy mohou stát pouze absolventi bakalářského studia nebo vyšších zdravotnických škol. Vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků se řídí Zákonem č. 96/2004 Sb.(Sbírka zákonů č.96/2004) Podmínkou k samostatnému výkonu zdravotnického povolání je kromě získání příslušné odborné způsobilosti též registrace, tzv. osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. V Zákoně č. 96/2004 se uvádí, zda absolvent daného oboru může vykonávat zdravotnické povolání samostatně nebo pod odborným dohledem. (Sbírka zákonů č.96/2004) Zdravotnický asistent patří do kategorie těch pracovníků, kteří vykonávají zdravotnické povolání pod odborným dohledem nebo pod přímým vedením. (Vyhláška č. 424/2004 Sb.) Dlouhá léta se plně kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem s kompetencí samostatného výkonu ošetřovatelské péče stávala osoba, která ukončila studijní obor Všeobecná sestra na středních zdravotnických školách. Na jaře roku 2007 absolvují v České republice poslední studenti těchto oborů a do budoucna budou na středních zdravotnických školách vzděláváni posluchači oboru zdravotnický asistent. Tito profesionálové budou kompetentní k poskytování základní a specializované ošetřovatelské péče (Vyhláška č. 424/2004 Sb., § 27) pod odborným dohledem. Otevírá se odborná polemika k významu formulace „práce pod dohledem“, ke způsobu zařazení těchto pracovníků do praxe, k zajištění odborného dohledu, k jejich finančnímu ohodnocení, motivaci a mnoha dalším záležitostem. Dokumenty pro vzdělávání oboru Zdravotnický asistent Výuka ošetřovatelství má být vedena v návaznosti na Učební dokumenty Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kmenový obor 5341M Ošetřovatelství, studijní obor Zdravotnický asistent, ve kterém se uvádí: “…absolvent je připraven k výkonu práce středně 40 zdravotnického pracovníka, který pod odborným dohledem, nebo pod přímým vedením všeobecné sestry nebo lékaře poskytuje ošetřovatelskou péči…v rozsahu své odborné způsobilosti stanovené vyhláškou MZ ČR….v oblasti výkonu profese si absolvent osvojil vědomosti a dovednosti potřebné pro poskytování ošetřovatelské péče v rámci ošetřovatelského procesu a podle stanoveného ošetřovatelského plánu, získávání a shromažďování informací potřebných pro sestavení ošetřovatelských diagnóz, práci se zdravotnickou dokumentací, ….“.(Učební dokumenty, studijní obor Zdravotnický asistent, 2004, s. 3) Pedagogové předmětu ošetřovatelství mají vycházet z učební osnovy pro předmět ošetřovatelství, ve které je ve výsledcích vzdělávání u učiva „Organizace práce zdravotnického týmu, ošetřovatelský proces“ uvedeno: „…zdravotnický asistent definuje ošetřovatelský proces a popíše jeho fáze, přiřadí k nim ošetřovatelské činnosti, vytvoří jednoduché schéma ošetřovatelského procesu, zná postupy získávání informací o pacientovi a jeho potřebách, řeší situaci s cílem získat potřebné informace o pacientovi/klientovi, umí určit a stanovit hierarchii potřeb nemocných, umí zaznamenat získaná data do dokumentace“. (Učební dokumenty, studijní obor Zdravotnický asistent, Praha, 2004, s. 77) Tabulka č. 1 – Výňatek z Učebního plánu studijního oboru 53 41 - M Zdravotnický asistent (Učební dokumenty, studijní obor Zdravotnický asistent, 2004, s. 13 ) Povinné vyučovací předměty I. roč. II. roč. III. roč. IV. roč. Ošetřovatelství 3 hod. týdně 6 hod. týdně 6 hod. týdně 4 hod. týdně V náplni tematického plánu předmětu ošetřovatelství pro 1. ročník je teoretickým poznatkům (například témata: ošetřovatelství – charakteristika, základní rysy, cíle a konceptuální modely moderního ošetřovatelství, vývoj ošetřovatelství a vzdělávání ošetřovatelských pracovníků, ochrana zdraví zdravotnického asistenta, ošetřovací jednotka, organizace práce zdravotnického týmu, ošetřovatelský proces a další) věnována 1 hodina týdně. Praktické dovednosti (témata jako: obvazový materiál, obvazová technika, péče o pomůcky, lůžko a jeho úprava) jsou procvičovány ve cvičeních 2 hodiny týdně. Problematice teoretických znalostí o ošetřovatelském procesu náleží 11 hodin a v rámci této hodinové dotace je vyučována i ošetřovatelská diagnostika. Ve 2. ročníku je obsah studia s dotací 1 hodina týdně zaměřen na teoretické znalosti k tématům vizita, sledování fyziologických funkcí či, podávání léků. Praktickým tématům jako jsou lůžko a jeho úprava, hygienická péče náleží 4 hodiny týdně. Ve vyšších ročnících je obsah studia zaměřen na ošetřovatelskou péči o pacienty dle jednotlivých klinických oborů. Ošetřovatelský proces se v předmětu ošetřovatelství ve 2. až 4. ročníku vyučuje v úvodních 2 hodinách. Je respektována učební osnova, kde mimo jiné uvádí: „… výuka předmětu upevňuje a doplňuje znalosti, dovednosti a návyky získané v ostatních teoreticko – praktických předmětech….tak, aby žák aplikoval vědomosti a dovednosti z teoretické výuky odborných předmětů v reálných podmínkách zdravotnických zařízení…“. (Učební dokumenty, studijní obor Zdravotnický asistent, Učební osnova předmětu ošetřování nemocných, 2004, s. 82, Učební osnova předmětu odborná praxe, s. 85) Jedním ze závazných dokumentů pro práci zdravotnického asistenta je Vyhláška č. 424/2004 Sb., která stanovuje činnosti zdravotnického asistenta takto: „Zdravotnický asistent vykonává činnosti podle § 3 odst. 3 a dále pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo porodní asistentky poskytuje základní ošetřovatelskou péči a specializovanou ošetřovatelskou péči v rámci ošetřovatelského procesu, podílí se na získávání informací nutných k určení ošetřovatelských diagnóz, v míře určené všeobecnou sestrou nebo porodní asistentkou plní ošetřovatelský plán a provádí ošetřovatelské výkony. Přitom zejména pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo porodní asistentky, sleduje fyziologické funkce a stav pacientů, zaznamenává je do dokumentace…“. (Sbírka zákonů č. 424/2004, § 27) 41 Dílčí komparace učebních plánů Učební plány pro střední zdravotnické školy obor všeobecná sestra a obor zdravotnický asistent neobsahují významné rozdíly. Výraznější změny se týkají výuky lékařských předmětů jako chirurgie, vnitřní lékařství, gynekologie a porodnictví, pediatrie, které byly v oboru všeobecná sestra vyučovány lékaři v samostatných takto nazvaných předmětech. Nyní jsou u oboru zdravotnický asistent součástí výuky odborných bloků předmětu ošetřovatelství, jehož hodinová dotace byla navýšena o 3 hodiny týdně. Současně došlo u odborné praxe zdravotnického asistenta ke snížení vyučovacích hodin o 3 hodiny. Tabulka č. 2 – Výňatek z Učebního plánu studijního oboru 53 41 - M Zdravotnický asistent (Učební dokumenty, studijní obor Zdravotnický asistent, 2004, s. 13 ) Povinné vyučovací předměty I. roč. II. roč. III. roč. IV. roč. Ošetřování nemocných - - 12 hod. týdně 14 hod. týdně Výuka ošetřovatelské diagnostiky na střední zdravotnické škole v Ústí nad Orlicí Střední zdravotnická škola v Ústí nad Orlicí byla založena 1. září 1979 a nabízela studium oborů zdravotní a dětská sestra, které byly v roce 1991 nahrazeny oborem všeobecná sestra. Dříve škola nabízela i nástavbové dvouleté studium pro absolventy středních škol, dvouleté studium oboru ošetřovatelka a pětileté večerní studium oboru všeobecná sestra. Od roku 2004 byl otevřen studijní obor Zdravotnický asistent. Výuka ošetřovatelského procesu byla v rámci studia všeobecných sester vedena tak, aby studenti chápali logiku jeho komponent a kroků, rozuměli ošetřovatelské diagnostice a byli schopni pracovat s ošetřovatelskými diagnózami. Přesné pojetí výuky ošetřovatelského procesu u nového oboru Zdravotnický asistent prochází vývojem. Do roku 2006 byly při studiu užívány poznatky NANDA taxonomie I, publikované v Kapesním průvodci sestry. (Doenges, Moorhouse, 2001, s.. 568) Jeho výhodou pro studenty je, že k ošetřovatelským diagnózám uvádí návrhy cílů/výsledků péče a ošetřovatelských intervencí. Struktura studijní ošetřovatelské dokumentace a dokumentace na některých klinických pracovištích vycházela z díla Gordonové prezentovaného Mastiliakovou. (Mastiliaková, 2002, s. 85 - 113). Při zpracování ošetřovatelské dokumentace je kladen důraz na povinnou mlčenlivost zdravotnických pracovníků (Zákon č. 101/2000 Sb.) a pro studijní účely byl vytvořen manuál ošetřovatelské dokumentace. S manuálem se studující seznamují ve výuce ošetřovatelství na konci 2. ročníku a v přípravných hodinách 3. ročníku před nástupem na odbornou praxi. Byly užívány formulace ošetřovatelských diagnóz jako například akutní bolest bérce LDK (levé dolní končetiny) z důvodu operace, deficit sebepéče při hygieně, stravování, vyprazdňování z důvodu operace/pooperačního stavu, riziko vzniku krvácivých projevů při antikoagulační léčbě, porucha integrity kůže z důvodu operační rány nebo riziko vzniku infekce z důvodu zavedení PMK (permanentního močového katétru). V návaznosti na aktuální poznatky o ošetřovatelské diagnostice publikované autorkou Marečkovou se zamýšlíme nad možnými úpravami pojetí výuky a ošetřovatelské dokumentace. Zvažujeme její strukturování podle 13 diagnostických domén NANDA – International, zavedení užívání NANDA číselných kódů ošetřovatelských diagnóz a využití diagnostického algoritmu zmíněné autorky (Marečková, 2006, s. 17 - 39). Tato transformace není jednoduchou záležitostí, neboť mnoho pedagogů, studentů i sester fixuje dřívější českou literaturou prezentované pojetí. Z uvedeného vyplývá potřeba vzdělávacích akcí k tématu. Povědomí odborné ošetřovatelské veřejnosti o aktualizaci zatím není výrazné. Ve spolupráci s nemocnicí jsou školou plánovány odborné semináře a konání konference. 42 Debata k pojetí nového oboru zdravotnický asistent Absolventi nového studijního oboru přijdou do praxe v roce 2008. V souvislosti s řadou nevyjasněných problémů a s pojetím vzdělávání zdravotnického asistenta vzniká mezi vyučujícími a zástupci zdravotnických zařízení odborná diskuse. Jedním z často diskutovaných témat je připravenost či nepřipravenost české reality na působení zdravotnického asistenta v praxi, na jeho začlenění v ošetřovatelském týmu a na jeho roli. Ustanovení rámcového počtu členů ošetřovatelského týmu (ošetřovatelka, zdravotnický asistent, všeobecná sestra, sestra bakalářka) a specifičtější vymezení jejich rolí na národní úrovni by mohlo být jedním z konstruktivních přístupů. Diskutována je také otázka významu pojmu „práce pod dohledem“. Výše uvedené dokumenty specifikují, že zdravotnický asistent nemůže pracovat samostatně, ale obsah dohledu není jednoznačně vymezen. Ošetřovatelští manažeři si mohou dokument vyložit také tak, že je na pracovišti nezbytná paralelní přítomnost zdravotnického asistenta a všeobecné sestry. Zaznívají podněty, že řešení se nabízí v zavedení telefonického dosahu registrované všeobecné sestry, která může pracovat bez dohledu. Je diskutován i nárůst personálních nákladů zdravotnických institucí a ekonomický dopad existence zdravotnických pracovníků v systému péče o zdraví. Polemika se dotýká nejednoznačného vymezení kompetencí zdravotnického asistenta. Další otázky se otevírají směrem k malé míře schopnosti české praxe plně využít všeobecné sestry a porodní asistentky s bakalářským či magisterským vzděláním. Závěr Cílem zdravotníků je poskytovat kvalitní péči. Ošetřovatelství profesionálové potřebují účelně a jasně vymezená pravidla kompetencí. Pro zdárný přechod na nový systém fungování ošetřovatelského týmu s novým profesionálem – zdravotnickým asistentem - je třeba ještě mnoho vykonat. Bibliografické zdroje DOENGES, M., E., MOORHOUSE, M., F. Kapesní průvodce zdravotní sestry. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 568 s. ISBN 80-247-0242-8. MAREČKOVÁ, J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 264 s. ISBN 80-247-1399-3. MASTILIAKOVÁ, D., Úvod do ošetřovatelství I. díl. Systémový přístup. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum, 2002. 113 s. ISBN 80-246-0429-9. ZÁKON č. 96/2004 Sb. O podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). [online]. Dostupné z: < http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb04096&cd=76&typ=r >. [cit. 2007-28-2]. ZÁKON č. 424/2004 Sb. Vyhláška č. 424/2004 ze dne 30. 6. 2004, kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných povolání. [online]. Dostupné z: < http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb04424&cd=76&typ=r >. [cit. 2007-28-2]. ZÁKON č. 101/2000 Sb. ze dne 4. 4. 2002, o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. [online]. Dostupné z: < http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00101&cd=76&typ=r >. [cit. 2007-02-3]. NÁRODNÍ ÚSTAV ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ. Učební dokumenty.studijní obor 53-41M/007 Zdravotnický asistent. schváleno MŠMT dne 17. 12. 2003, čj. 33 318/2003-23. Praha, 2004. SMĚRNICE RADY 80/155/EHS ze dne 21. ledna 1980 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti porodních asistentek a jejího výkonu, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES ze dne 14. května 2001, kterou se mění směrnice Rady 89/48/EHS a 92/51/EHS o obecném systému pro uznávání odborných kvalifikací a směrnice Rady 77/452/EHS, 77/453/EHS, 78/686/EHS, 78/687/EHS, 78/1026/EHS, 78/1027/EHS, 80/154/ /EHS, 80/155/EHS, 85/384/EHS, 85/432/EHS, 85/433/EHS a 93/16/EHS o povolání zdravotní sestry odpovědné za všeobecnou péči 43 (ošetřovatele odpovědného za všeobecnou péči), zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, architekta, farmaceuta a lékaře. [online]. Dostupné z: < http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb04096&cd=76&typ=r >. [cit. 2007-28-2]. doc. PhDr. Jana Marečková, Ph.D. Ústav ošetřovatelství a porodní asistence LF UP v Olomouci Hněvotínská 3 779 00 Olomouc e-mail: [email protected] e:mail: [email protected] 44 INTRODUCING EVIDENCE-BASED PRACTICE: NEW WAYS FOR NURSING Sally Doshier Northern Arizona University, School of Nursing, Flagstaff, U.S. Summary The evidence based practice (EBP) movement began in 1972 with Dr. Archie Cochrane of the United Kingdom. This movement in health care has had an enormous impact around the world, spreading beyond medicine to change the practice of nursing and other health care professions. EBP incorporates research evidence, patient values, and the expertise of the clinician into the planning, implementing and evaluation of patient care. Up-to-date research information is now more accessible than ever using many online databases—but locating that information is also a barrier for those unfamiliar with the technology. Collaboration with university and medical librarians assists nurses and nurse educators locate the best evidence. In addition, extensive bodies of research have been reviewed and synthesized into guidelines and recommendations for best practice. Using these tools then permits the best utilization of research, whether for a specific patient, the review of nursing procedures and policies, or for the teaching of students about the best practice approaches. As we educate current and future nurses, as well as ourselves, it is increasingly important to understand the basics of evidence based practice. Key Words: Evidence-based practice, levels of evidence, best practice, clinical practice guidelines, critical appraisal of evidence Introduction: Those of us in the nursing profession have been educated in the sciences, and learned the scientific rationale for the many of the procedures, processes, and clinical decision-making that is an integral part of our daily work as nurses. So, what significance does the Evidence-based practice (EBP) movement have for nursing practice? While some have suggested that this is “just another fad” that the nursing profession is following, the preponderance of evidence suggests that this movement is transforming our way of thinking about how we use research and other data in our clinical and professional decision-making. As knowledge development accelerates, the application of new research findings into practice lags some 17 years! (Balas & Boren, 2000). We know from studies that physicians in the U.S. treat hypertension as they were taught in medical school, and that they do not generally keep up to date with changing recommendations. It is human nature to continue “doing” the way we were taught to in nursing school. In my case, the science that was the foundation for my nursing education is now 30 years old (at least!). And many things we thought to be “true” in the 1970’s have long since been disproven and discarded. I used to tell mothers to put their babies to sleep on their bellies, but then the evidence has since told us that increased the baby’s chance of crib death. When taking care of a diabetic patient, I used to check their urine glucose and ketones to calculate their insulin dose before meals, now a blood glucose monitor provides more accurate data. I used to take care of patients after cataract surgery, keeping them flat in bed for days with their head stabilized by sandbags. Now, my husband, also a nurse, tells me they leave the surgery center within an hour of surgery, and usually stop for breakfast at a café on their way home. Our students today will face even more developments and scientific advantages during their careers. How do we keep current and maintain safe, effective, and efficient practice? Today, let us examine EBP: its inception, current definitions, its elements and processes, and some applications to both clinical and educational situations. 45 History In the United Kingdom in 1972, Dr. Archie Cochrane, an epidemiologist, was critical of the medical profession for its failure to systematically review and apply the findings from multiple clinical research studies regarding the use of corticosteroids in high risk women experiencing preterm labor. He emphasized that thousands of preterm infants were dying needlessly because research findings were not being compiled, analyzed, and applied in clinical practice. When these studies were finally reviewed and the synthesis published, it showed that corticosteroid therapy reduced the odds of premature infant death from 50% to 30% (Cochrane Collaboration, 2007). Dr. Cochrane realized that health care resources would always be limited, and that it was the responsibility of those in the health professions to use interventions that had been proven effective and efficient. He advocated for the medical profession to systematically review research studies and publish those findings so that the syntheses of research evidence could be widely available to health care professionals. An outcome of his work was the founding of the Cochrane Library in 1992. This online database allows worldwide access to more than 2000 systematic reviews of research in nearly 40 topic areas that range from acute respiratory infections to incontinence to oral health to wound care. The newest guidelines just published include “Family-centered care for children in hospital” and “Beta blockers for hypertension” from a list of 150 new and updated reviews (The Cochrane Library, 2007). From the foundation of Dr. Cochrane’s work, centers for Evidence-based practice have developed around the world. The Oxford Centre for Evidence Based Medicine is among several centers in the United Kingdom. The Joanna Briggs Institute (JBI) located in Australia, and McMaster University in Canada, are among the best known sites outside Great Britain. In the United States, the Agency for Healthcare Research and Quality (AHRQ) publishes research summaries and practice guidelines that are freely accessible to all. Arizona State University and University of Texas Health Sciences Center at San Antonio also have centers for the advancement of evidence-based practice. These centers bring together practitioners from medicine, nursing, and other health professions to systematically review research on a particular topic and make recommendations for clinical practice applications and set standards for patient care and for “best practice.” Definitions The most widely cited definition for EBP comes from Dr. David Sackett at the Oxford Centre for Evidence Based Medicine: “Evidence-based practice (EBP) is the integration of the best research evidence with clinical expertise and patient values to facilitate clinical decision making” (Sackett, et al., 2000). Building on that definition, others have expanded it to acknowledge that nursing must also be concerned with health care resource availability when considering clinical decisions. DiCenso et al. (1998) see evidence-based nursing as decisionmaking that weighs four components: research evidence, patient values, clinician skills/expertise, and resource availability. The Joanna Briggs Institute (JBI) has yet a different view, and conceptualizes EBP as “clinical decision-making that considers the best available evidence, the context in which the care is delivered, client preference, and the professional judgment of the health professional” (Pearson, et al, 2007, p. 85). To summarize, EBP requires that current research evidence is part of the complexity of clinical decision-making that also includes both professional expertise and patient input, and may be affected by context and/or resources as well. Other EBP terms that are frequently used but may be unfamiliar include: Best practice: In application, best practice includes rigorous scientific evidence to support the effectiveness of specific clinical interventions for explicit patients, groups, or populations; implementation monitoring to assure accurate application; and outcome measurement to validate effectiveness. (Sackett, et al., 2000). Clinical Practice Guideline: Systematically developed statements to assist clinicians and patients in making decisions about appropriate health care for specific clinical 46 circumstances. It is essential that guidelines are scientifically valid and systematically searched and appraised (i.e., evidence based). (Dawes et al, 2001). Evidence Synthesis: A type of evidence summary. Evidence synthesis is the term used by the Agency for Healthcare Research and Quality (AHRQ) and is synonymous with the term, systematic review (see below). (Academic Center for Evidence-Based Nursing, 2004). Levels of evidence: A system used to grade evidence from most rigorous and comprehensive to the least. For example, evidence from systematic reviews or metaanalyses of multiple large randomized control trials (RCT’s) are considered to be the “best evidence” or the top of a pyramid. Proceeding down that pyramid, we see that expert opinion is rated well below, and that animal and lab studies are those least desirable for direct application into practice. Systematic Review: A type of evidence summary that uses a rigorous scientific approach to combine results from a body of original research studies into a clinically meaningful whole. Systematic reviews provide the best evidence of effectiveness within the context of a question framed within a central issue. A systematic review can summarize many studies at once, focus on the question within the central issue, there by giving the provider or policy maker a more precise estimate of the effects within the central issue. The term is used by the Cochrane Collaboration and is synonymous with the term, evidence synthesis. (Academic Center for EvidenceBased Nursing, 2004). The Process There are five sequential steps usually considered to be the EBP process. These will likely sound familiar from your previous research courses—but there are some new applications to consider. 1. Asking the clinical question: Just as in the research process one begins with a question that has often arisen in clinical practice, so the EBP process also begins with a question. However, the intent is to look for existing research to guide clinical decisions, not begin to plan for a research project. To formulate the clinical question, certain elements are identified: the patient population (P), the intervention or area of interest (I), the condition or comparison of interest (C), the outcome of interest (O) and an optional timeframe (T). For example, in patients who are 65 years or older (P), does the use of an influenza vaccine (I) decrease the chance of future pneumonia (O) compared to those over 65 who did not receive the vaccine (C)? Another example, in adults (P), is cognitive-behavior theory (I) or yoga (C) more effective in reducing depression symptoms (O) over a year (T)? These are referred to as “PICO(T)” questions. While it takes some practice to develop a PICO(T) question, the effort is worthwhile as it assists in undertaking the next step. 2. Collect the best evidence: After the clinical question is decided, then the elements of the PICO(T) are used to search various research databases, such as CINAHL, the Cumulative Index for Nursing and Allied Health Literature, the Cochrane Library, Medline, and other sources of clinical evidence. When entering terms from the PICO(T) question, the searcher may also request that evidence summaries or clinical practice guidelines be included in the search. This can take the nurse directly to the highest level of reviewed and synthesized research. If that is not available on the desired topic, then searching for individual research studies may be undertaken. Like question development, use of the various databases requires practice and persistence, especially for the novice. However, with the assistance of a librarian or other experienced colleague, this skill can certainly be developed! 47 3. Critical appraisal of the evidence: Critical appraisal is the process of systematically examining research evidence to assess its validity, results, and relevance before using it in clinical decision-making. There are three questions you need to ask about any kind of research: Is it valid? Is it important enough to make a difference? Is it applicable to the patient/situation? 4. Applying evidence: To me, this is one of the most compelling aspects of the evidencebased practice movement. The research evidence is critical in our clinical decisionmaking and planning—however it must be thoughtfully integrated with both the patient perspective or situation and the clinical expertise of the health care professional. “EBP must be contextualized by the nurse in particular clinical settings and particular patient-nurse relationships…..Patient/family and health care values and concerns, as well as practice-based knowledge, must also be central to the dialogue between patient and clinician…In patient situations, EBP also incorporates developing expertise and using clinical judgment in conjunction with valid science to provide the best possible care” (Benner & Leonard, 2005, pg. 181). I am reminded of a clinical episode many years ago when a Navajo Indian friend whose family members suffer with diabetes, high blood pressure, and heart disease complained that a new dietician was telling her to eat fish three times a week. It was a long, involved story, but the gist was that the “new research” was that adding fish servings to one’s diet improved cardiovascular health. However, in the eyes of the desert-dwelling traditional Navajo (and others, no doubt), it is a cultural taboo, and thus “unhealthy”, to consume fish. Were there other ways for that Navajo family make dietary changes that achieve similar outcomes? Of course! And there was evidence out there for those alternate approaches as well. 5. Evaluating the outcome of evidence implementation: As always, we should be evaluating the effectiveness of any intervention with patients or within our organizations. Whether it is examining the effectiveness of a new pain management approach in an individual patient, or the efficacy of a new patient education program for a large population, lessons learned are of great value to others with similar clinical interest. In the practice of EBP, it is exceedingly important to further develop evidence about the outcomes of nursing actions. Even informal documentation of success, or failure, can be useful in developing clinical expertise, disseminating findings to colleagues, and contributing to the current evidence base. Applying EBP Clinical Examples: EBP can be applied to both individual patient situations as well as in a larger organizational context. For example, please consider the topic of smoking cessation. While there are numerous studies and research reports regarding various approaches to smoking cessation, it would be a daunting task for any nurse to digest that body of research in order to be able to counsel a patient on the best way to quit smoking. There are several clinical practice guidelines, geared to different patient populations, that base recommendations on the reviewed and synthesized research (AHRQ, 2006). The nurse may refer to the relevant guideline in order to plan for and provide care to an individual patient. On another level, nurses on a coronary unit may want to use the guidelines to develop practice standards and policies so that all nurses will teach the same information and consistently offer the best options for successful smoking cessation. This is a situation in which evaluation of the outcomes generated from this practice change would be useful for other nurses considering such a policy as well as those who will be evaluating evidence for an update of the clinical practice guideline that was originally utilized. 48 Example of EBP assignment in the School of Nursing: In our university, all graduating seniors must complete a “capstone” project that synthesizes elements from both classroom and clinical learning experiences. In the School of Nursing we have revised our capstone project to be an assignment in EBP in which students demonstrate that they have become competent “consumers” of research evidence and can apply it appropriately in a clinical context. In their final clinical rotation, students receive from the director of the nursing unit where they are assigned a nursing policy or procedure that is currently in the review cycle. The student must review that policy/procedure, search for the most current evidence synthesis and practice guidelines, evaluate the current policy for consistency, and make recommendations for revisions to meet current nursing practice standards. The students then present their analysis paper and bibliography to the nursing director for implementation. Examples of student EBP projects that recommended practice changes include revisions to the nursing care of the patient with mechanical ventilation, various aspects of infusion therapy, pre-operative nursing care of the woman undergoing Cesarean section, nursing protocols for bedside blood glucose monitoring, and changes in Foley catheter care. In all these instances, policies and procedures guiding nursing practice were updated using the best evidence available. Conclusion: In the U.S., our Institute of Medicine (2003) directed the educators of health care professionals to better prepare students to deliver the highest quality and safest care possible. To do this, we are expected to ensure that our students and our colleagues in practice develop and maintain proficiency in EBP. It is neither easy nor simple to change the way that we think, teach, and practice. However, we have the opportunity now to demonstrate that the effective and efficient practice of nursing has a research base that allows application in many contexts. As a nursing faculty, we are in the process of developing the knowledge base to understand EBP and the computer skills to be able to practice EBP, so that we can share them with our nurse colleagues and our students. It is an exciting opportunity to share this with you also. Thank you. “Knowing is not enough; we must apply. Willing is not enough; we must do.” Johann Goethe Bibliography *cited work *Academic Center for Evidence-Based Nursing (2004). Retrieved February 12, 2007: (http://www.acestar.uthscsa.edu). AHRQ: Agency for Healthcare Research and Quality (2006). Treating tobacco use and dependence. Retrieved February 25, 2007: http://www.ahrq.gov/path/tobacco.htm BALAS, E.A, & BOREN, S.A. (2000). Managing clinical knowledge for healthcare improvements. In V. Schattauer (Ed.) Yearbook of medical informatics (pp. 65-70). New York: Schattauer Publishing BENNER, P. & LEONARD, V. W. (2005). Patient concerns, choices, and clinical judgment in evidence-based practice. In B. M. Melnyk & E. Fineout-Overholt, Evidence-based practice in nursing & healthcare: A guide to best practice. (pp. 163-181). Philadelphia, PA: Lippincott Williams & Wilkins. CILISKA, D. (2005). Educating for evidence-based practice. Journal of Professional Nursing, 21, (6), 345-350. COCHRANE COLLABORATION. (2007). Retrieved February 24, 2007 from http://www.cochrane.org/resources/general.shtml COCHRANE LIBRARY. (2007). Retrieved February 26, 2007 from http://www3.interscience.wiley.com/cgi-bin/mrwhome/106568753/HOME 49 DAWES, M., ET al. (2001). Evidence-based practice: A primer for health care professionals (2nd ed.). New York: Elsevier Churchill Livingstone DiCenso, A., Ciliska, D., & Guyatt, G. (2005). Evidence-based nursing: A guide to clinical practice. St. Louis, MO: Elsevier Mosby. DICENSO, A., CULLUM, N., & CILISKA, D. (1998). Implementing evidence-based nursing: Some misconceptions. Evidence-based Nursing, 1, 38-40. Fineout-Overholt, E., Melnyk, B. M., & Schultz, A. (2005). Transforming health care from the inside out: Advancing evidence-based practice in the 21st century. Journal of Professional Nursing, 21(6), 335-344. INSTITUTE OF MEDICINE (2003). Educating health professionals to use an evidence base: Current reality, barriers, and related actions. Washington, DC: Author. Jacobs, S. K., Rosenfeld, P., & Haber, J. (2003). Information literacy as the foundation for evidence-based practice in graduate nursing education: A curriculum-integrated approach. Journal of Professional Nursing, 19(5), 320-328. LEVIN, R. F. & FELDMAN, H. R. (Eds). (2006). Teaching evidence-based practice in nursing. New York: Springer. MALLOCH, K., & PORTER-O’GRADY, T. (2006). Introduction to Evidence-based practice in nursing and health care. Boston: Jones & Bartlett. MCKENNA, H., CUTCLIFFE, J., & MCKENNA, J. (2000). Evidence-based practice: Demolishing some myths. Nursing Standard, 14(6), 39-42. MELNYK, B.M., & FINEOUT-OVERHOLT, E. (2005). Evidence-based practice in nursing & healthcare: A guide to best practice. Philadelphia, PA: Lippincott Williams & Wilkins. Mittman, B. S. (2004). Creating the evidence base for quality improvement collaboratives. Annals of Internal Medicine, 140 (11), 897-901. PEARSON, A., WIECHULA, R., COURT, A., & LOCKWOOD, C. (2007). A reconsideration of what constitutes “evidence” in the healthcare professions. Nursing Science Quarterly, 20(1), 85-88. SACKETT, D. L., STRAUSS, S. E., RICHARDSON, W. S., ROSENBERG, W. M. C., & HAYNES, R. B. (2000). Evidence-based medicine: How to practice and teach EBM. London: Churchill-Livingstone. THURSTON, N. E., & KING, K. M. (2004). Implementing evidence-based practice: Walking the talk. Applied Nursing Research, 17(4), 239-247. Selected Online Resources: Academic Center for Evidence-based Nursing (University of Texas Health Sciences Center at San Antonio): www.acestar.uthscsa.edu Agency for Healthcare Research & Quality (AHRQ) National Guideline Clearinghouse: www.ahrq.gov Arizona State University Center for Evidence-Based Practice : http://nursing.asu.edu/caep/index.htm Cochrane Center: www.cochrane.org Joanna Briggs Institute: http://www.joannabriggs.edu.au Netting the Evidence--Introduction to Evidence-Based Practice on the Internet: http://www.shef.ac.uk/scharr/ir/netting/ Oxford Centre for Evidence-Based Medicine: www.cebm.net Sally Doshier, EdD, RN, CNE Northern Arizona University School of nursing South San Francisco Street Flagstaff Arizona USA 86011-5035 e-mail: [email protected] 50 REFLEXIA APLIKÁCIE OŠETROVATEĽSKÝCH DIAGNÓZ VO VÝSKUME Elena Holmanová, Katarína Žiaková, Juraj Čáp Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav ošetrovateľstva, Martin, Slovenská republika Súhrn Autori sa v príspevku zameriavajú na zmapovanie výskumu v oblasti vývoja a diseminácie klasifikačného systému NANDA International. Analyzujú problematiku frekvencie, komplexnosti, špecifickosti dokumentovania a validizácie diagnostických pojmov zahrnutých v NANDA International. Zdôvodňujú potrebu testovania klasifikačného systému v našom socio-kultúrnom kontexte a zjednotenia výsledkov multietnických validizačných štúdií. Kľúčové slová: ošetrovateľská diagnóza - NANDA International - validizácia Úvod Štandardná terminológia ošetrovateľských diagnóz usmerňuje vymedzenie rozsahu autonómnej ošetrovateľskej praxe, zameranie výskumu ako aj rozvoj ošetrovateľskej teórie. V oblasti vzdelávania a legislatívnych usmernení klinickej praxe1 sa u nás najvýraznejšie etabloval klasifikačný systém NANDA International (ďalej NANDA I). V priebehu pätnástich rokov sa v našich podmienkach implementoval do kontinuálneho vzdelávania sestier a vedenia ošetrovateľskej dokumentácie v klinickej praxi. Pri používaní terminológie prezentovanej NANDA I zaznamenávame rôzne modifikácie použitia diagnostických pojmov a znakov, čo obmedzuje ich zmysluplnosť a klinickú využiteľnosť.2 Používanie modifikovaných názvov ošetrovateľských diagnóz,3 nejednotné vymedzenie definujúcich charakteristík v odbornej literatúre, rozdielnosť v kvalite prekladov, nedostatočné lingvistické „vyčistenie“ pojmov, zintenzívňujú potrebu ich testovania v našom socio-kultúrnom kontexte. Testovanie a použiteľnosť NANDA I je predmetom výskumu nielen v severoamerickom sociokultúrnom kontexte, ale i v mnohých európskych, ázijských a juhoamerických krajinách/kultúrach. Výsledky štúdií sú pravidelne prezentované na konferenciách, v odborných periodikách, ako napríklad International Journal of Nursing Terminologies and Classifications, Research in Nursing and Health, Advances in Nursing Science, The Journal of Advanced Nursing. Zameranie výskumu v oblasti vývoja a diseminácie NANDA I môžeme zhrnúť do nasledovných oblastí: problematika frekvencie, špecifickosti a variability v interpretácii využívaných diagnostických pojmov, diagnostických znakov v rôznych oblastiach klinickej ošetrovateľskej praxe, resp. v populáciách pacientov, kultúrach/krajinách, problematika validizácie ošetrovateľských diagnóz a hodnotiacich nástrojov v rozdielnych sociokultúrnych kontextoch. 1 Na Slovensku je od 15. júla v platnosti Vyhláška MZ SR č. 306/2005 Z. z., ktorou sa ustanovuje zoznam sesterských diagnóz. Väčšina diagnostických pojmov je reprezentovaná diagnostickými pojmami z NANDA Taxonómie I, avšak s odlišným systémom kódovania. Diagnózy sú kódované a zoradené podľa abecedného zoznamu. Každá diagnóza má pridelený štvormiestny kód, ktorý pozostáva z písmena a čísla, pričom písmeno označuje príslušnú kategóriu a poradové číslo označuje konkrétnu diagnózu. Vo vyhláške sú len názvy jednotlivých diagnóz, chýba spracovanie diagnostických znakov, tzn. určujúcich charakteristík a súvisiacich faktorov. Zoznam sesterských diagnóz obsahuje aj diagnostické pojmy, ktoré nie sú zahrnuté v klasifikačnom systéme NANDA I. 2 Kritika sa najčastejšie dotýka názvoslovia diagnóz, operacionalizácie ich definícií a širokého, terminologicky vágneho vymedzenia diagnostických znakov, ktoré sú problematické z hľadiska ich objektivizácie a diferenciálnej diagnostiky. Uvedený problém vychádza aj z nejednotnosti dostupnej literatúry. V odbornej literatúre (Carpenito, 1993; Doenges, Moorhouse, 2001; Ackley, Ladwig, 2006) nachádzame rôzne modifikácie definovania diagnostických pojmov a vymedzenia definujúcich znakov pre jednotlivé diagnózy, ktoré sa snažia tento problém riešiť, avšak im chýba jednotné východisko (minimálne jednotnosť pri uvádzaní definujúcich charakteristík). 3 Používanie modifikovaného názvoslovia diagnóz (porušenie syntaktických pravidiel) v publikácii Kapesní průvodce sestry ( Doenges, Moorhouse, 2001) sa považovalo za originálny názov diagnózy v NANDA I. 51 V nasledujúcich častiach príspevku sa zameriavame na frekvenciu výskytu ošetrovateľských diagnóz v rôznych oblastiach ošetrovateľskej praxe a komparáciu validizačných štúdií. Frekvencia výskytu a dokumentovania jednotlivých diagnostických pojmov, diagnostických znakov Zmapovanie frekvencie výskytu dokumentovaných ošetrovateľských diagnóz a ich diagnostických znakov4 v rôznych oblastiach ošetrovateľskej praxe5 alebo populáciách pacientov6 je predmetom viacerých výskumov7. Výsledky štúdií vychádzajúcich z retrospektívnej analýzy ošetrovateľskej dokumentácie sa ukazujú významné v rámci identifikácie najčastejšie stanovovaných diagnóz a identifikovaných diagnostických znakov v rôznych populáciách pacientov - ich stratifikácie z hľadiska klinických ochorení, veku, pohlavia, dĺžky hospitalizácie. Takto zamerané štúdie tvoria bázu pre vytvorenie tzv. základného diagnostického súboru pre jednotlivé špecializácie, oblasti klinickej praxe. Vytvorenie diagnostického súboru považuje Marečková (2006, s. 33) za základný predpoklad efektívneho diagnostického algoritmu v klinickej praxi. V súvislosti s hodnotením frekvencie výskytu diagnostických pojmov sa v štúdiách objavuje aj hodnotenie frekvencie, komplexnosti, špecifickosti dokumentovaných súvisiacich faktorov, ako aj intervencií, ktoré identifikované faktory špecifikujú. (Thoroddsen et al., 2001; Ogasawara, 2005; Lucena, Barros, 2006) V porovnaní so zahraničnými štúdiami vychádzajú slovenské štúdie (napríklad Pavelová, 2006) z analýzy malej vzorky dokumentačných záznamov8 a tak môžu slúžiť len ako pilotáž pre výskum realizovaný na väčšej vzorke. V zahraničných výskumoch veľkosť vzorky značne varíruje. Napríklad islandskí autori Thoroddsen et al. (2001, s. 377) na základe analýzy 1217 ošetrovateľských záznamov pacientov hospitalizovaných na jednotkách intenzívnej starostlivosti (ďalej JIS) identifikovali 20 najfrekventovanejšie stanovovaných diagnóz. Uvedené diagnózy tvorili približne 80% všetkých dokumentovaných diagnóz v sledovanom súbore. Medzi najčastejšie stanovované diagnózy patrili Deficit sebaopatery, Porušená pohyblivosť a Porušená integrita kože, tkanív a Hypertermia. V štúdii bola dokázaná štatistická závislosť počtu stanovených diagnóz od dĺžky hospitalizácie. Štatistická závislosť medzi frekvenciou stanovených diagnóz a vekom pacientov nebola potvrdená9. V súbore dvadsiatich najfrekventovanejších diagnóz dominovali diagnózy týkajúcich sa dysfunkčných telesných potrieb. Autori štúdie konštatovali diskrepanciu medzi frekvenciou diagnostikovania psycho-sociálnych problémov pacientov sestrami v islandskom kontexte v porovnaní s americkým socio-kultúrnym kontextom. V sledovanom súbore nebol ani v jednom prípade diagnostikovaný Strach. Úzkosť bola diagnostikovaná len v 2,1 % záznamov. V severoamerickej štúdii Lunney et al. (1996, s. 166) zaznamenali diagnostikovanie Strachu približne v 32% skúmaných dokumentačných záznamov. V našich podmienkach sa zmapovaniu frekvencie výskytu ošetrovateľských diagnóz v intenzívnej starostlivosti venovala Pavelová (2006, s. 344). Prostredníctvo analýzy 30 záznamov pacientov hospitalizovaných na jednotke intenzívnej starostlivosti zistila, že najčastejšie stanovované diagnózy na JIS boli Akútna Bolesť, Strach, Riziko infekcie. Diagnózy Strach a Akútna bolesť mali rovnakú frekvenciu výskytu a vyskytovali sa v 43% ošetrovateľských záznamov. Brazílske autorky Lucena, Barros (2006, s. 139) na základe obsahovej analýzy 991 ošetrovateľských záznamov v rámci JIS identifikovali 16 najfrekventovanejšie stanovených 4 Súvisiacich faktorov a definujúcich charakteristík. Napríklad domáca starostlivosť, pacienti v kritickom stave hospitalizovaní na jednotkách intenzívnej starostlivosti, paliatívna starostlivosť o pacientov v terminálnom štádiu ochorenia. 6 Špecifické skupiny pacientov s konkrétnou medicínskou diagnózou, resp. diagnosticko-terapeutickým postupom. 7 Východiskovou metódou v rámci tohto zamerania výskumu je retrospektívna analýza ošetrovateľských záznamov pacientov vedených na sledovaných pracoviskách. 8 Často krát sa analyzujú len desiatky dokumentačných záznamov. 9 Závislosť veku a frekvencie diagnóz potvrdili napríklad Araujo a Bachion (2005) pri sledovaní súboru 75 seniorov. 5 52 ošetrovateľských diagnóz. Dominantná časť z nich sa zhodovala s diagnózami identifikovanými islandskými autormi. Autorky taktiež konštatovali absenciu dokumentovania psycho-spirituálnych a psycho-sociálnych diagnóz v sledovanom súbore. Dominanciu telesných dysfunkčných potrieb, resp. biologických diagnostických domén potvrdzujú aj štúdie zrealizované v podmienkach domácej starostlivosti (Hum, Kim, Storey, 2000; Courtens, 1995). Japonskí autori (Ogasawara et al., 2005, s. 64) na základe analýzy 150 ošetrovateľských záznamov pacientov v terminálnom štádiu nádorového ochorenia zistili absenciu diagnóz špecifických pre problematiku starostlivosti o zomierajúcich a ich príbuzných. Medzi najčastejšie zaznamenávané diagnózy u pacientov v paliatívnej starostlivosti patrili Chronická bolesť, Riziko infekcie, Riziko poranenia, Intolerancia aktivity, Zmenená výživa a Úzkosť (Ogasawara, 2005, s. 64). Uvedené výsledky sme potvrdili aj v našej pilotnej štúdii, v ktorej sme mapovali frekvenciu výskytu stanovovaných diagnóz na vzorke 40 dokumentačných záznamov pacientov v terminálnom štádiu onkologického ochorenia. Najčastejšie dokumentované diagnózy boli taktiež Chronická bolesť, Porušený spánok, Riziko infekcie. V posudzovaní absentovali anamnestické údaje týkajúce domén: Podpora zdravia, Vzťahy s inými, Vnímanie seba samého, Zvládanie záťaže a Životné princípy. Úzkosť nebola diagnostikovaná ani v jednom prípade. Taktiež sme nezaznamenali prítomnosť diagnóz týkajúcich sa problémov rodiny onkologických pacientov. Nízku frekvenciu výskytu dokumentovania psychických, sociálnych a spirituálnych diagnóz reprezentovanými NANDA I môžeme chápať ako dôsledok rokmi zaužívaného biomedicínskeho modelu a prioritne, na fyzické a výkonové komponenty zameranej ošetrovateľskej praxe. Nevyužívanie celého spektra diagnostických domén NANDA I môže súvisieť aj s tým, že sestry sa koncentrujú na diagnostikovanie stále tých istých problémov, ktoré sú naučené riešiť v rámci jednotlivých medicínskych diagnóz a vnímanie svojich obmedzených kompetencií diagnostikovať a riešiť psychické, sociálne alebo spirituálne problémy pacientov. Nedostatočné využívanie ošetrovateľských diagnóz z diagnostických domén ako napríklad Podpora zdravia, Vzťahy s inými, Zvládanie záťaže, Vnímanie seba samého, Rast a vývoj, Životné princípy, je konštatované v rámci výskumov z rôznych krajín/kultúr. Komplexnosť a špecifickosť diagnostických pojmov, definujúcich charakteristík a súvisiacich faktorov zahrnutých v NANDA I Hodnotenie komplexnosti a miery špecifickosti dokumentovania ošetrovateľských diagnóz a ich diagnostických znakov v rôznych štúdiách úzko súvisí s hodnotením použiteľnosti NANDA I v rôznych socio-kultúrnych kontextoch. V začiatkoch vývoja NANDA I bola významná multicentrická americká štúdia, koordinovaná Clearinghouse for Nursing Diagnoses v St. Luis (1973 – 1975). Štúdia bola zameraná na získanie spätnej väzby od sestier z praxe, ktorej cieľom bolo identifikovať a pomenovať spoločné problémy, ktoré sestry v praxi riešia. Údaje boli získané z 28 zariadení na vzorke 588 pacientov. Výsledky štúdie ukázali, že u 588 pacientov bolo sestrami stanovených 2338 ošetrovateľských diagnóz. V 80% sa diagnózy (ich názvy) stanovené sestrami v rámci uvedenej štúdie zhodovali s diagnózami, ktoré bolo schválené na Prvej národnej konferencie o klasifikácii ošetrovateľských diagnóz. (Whitley, 1999, s. 124) Vo výskumoch zameraných na hodnotenie dokumentovania ošetrovateľských diagnóz a ich diagnostických znakov (Thoroddsen, 2001; Florin, 2005; Marečková, 2006) boli autormi jednotlivých štúdií vypracované špecifické kritériá pre hodnotenie vybraných diagnostických fenoménov. Kritériá sa vzťahovali ku hodnoteniu komplexnosti a špecifickosti dokumentovania názvov diagnóz, súvisiacich faktorov ako aj definujúcich charakteristík. Florin (2005), Marečková (2006) hodnotili kvalitu dokumentovania diagnostických fenoménov v závislosti od zamerania výučby. Thoroddsen et al. (2001, s. 379) považovali kvalitu dokumentovania diagnostických záverov podľa NANDA I ako jeden z ukazovateľov použiteľnosti tohto systému v islandskom kontexte. V ich štúdií analyzovali kvalitu dokumentovania 2171 diagnostických záverov na 53 základe kritérií vypracovaných podľa odporúčaní NANDA I. V stanovených diagnostických záverov bola použitá NANDA terminológia v 60%, ošetrovateľské diagnózy boli pomenované ošetrovateľskými intervenciami, medicínskymi diagnózami alebo komplikáciami ochorenia v 20% a 20% diagnostických pojmov tvorili diagnostické závery, ktoré sa nezhodovali s pojmami zahrnutými v NANDA I10. I napriek týmto výsledkom považujú autori klasifikačný systém NANDA I za kultúrne relevantný a aplikovateľný v islandskom kontexte. (Thoroddsen et al. 2001, s. 380) Wake, Fehring a Fadden (1991, s. 65) akcentujú, že medzinárodná použiteľnosť NANDA I závisí od úrovne zakomponovania lingvistických, kultúrnych odlišností do spoločného, unifikovaného jazyka ošetrovateľskej diagnostiky. Východiskovú bázu podľa uvedených autorov predstavujú validizačné štúdie diagnóz zahrnutých v NANDA I. Validizácia ošetrovateľských diagnóz zahrnutých v NANDA I Whitley (1999, s. 5), Creason (2004, s. 123) načrtávajú, že validizácia ošetrovateľských diagnóz by mala prebiehať v nasledovnej postupnosti: konceptuálna analýza, validizácia expertmi a klinická validizácia s vývojom nástrojov merania diagnostických znakov. Konceptuálna analýza sa zameriava na definovanie, explikáciu významu diagnózy prostredníctvom použitia rôznych metód.11 Konceptuálna analýzu je stratégiou ako skúmať definujúce znaky a ďalšie charakteristiky určitej diagnózy. Význam použitia konceptuálnej analýzy spočíva v identifikácii rôzneho použitia slova, ktoré označuje príslušnú diagnózu, a tým aj jeho významov. Konceptualizácia vedie k vytvoreniu konštruktovej definície (explikácii diagnózy) a tá následne, prostredníctvom definujúcich znakov, k operacionalizácii danej diagnózy. Konceptuálna analýza sa v kontexte ošetrovateľstva využíva predovšetkým ako metodický rámec získavania dát významných nielen pre výskum klinického testovania diagnóz, ale aj vývoj teórie (konceptuálneho rámca). Rešeršou v databáze MEDLINE (platforma EBSCO) sme v rámci obdobia 1982 – 2005 našli 108 záznamov týkajúcich problematiky konceptuálnej analýzy v ošetrovateľstve. Z uvedeného počtu sa 42 záznamov priamo vzťahovalo ku konceptuálnej analýze komponentov ošetrovateľských diagnóz. Validizácia expertmi alebo obsahová validizácia nadväzuje na konceptálnu analýzu. Zameriava sa na zistenie zhody expertov v definujúcich znakoch konkrétnej ošetrovateľskej diagnózy. Ide o retrospektívnu metódu, ktorá sa zameriava na údaje zistené od sestier – expertov týkajúce sa diagnostických znakov diagnóz v NANDA klasifikačnom systéme. Pre obsahovú i klinicku validizáciu sú najvyužívanejšie modely známe ako Diagnostic Content Validity Model a Clinical Diagnostic Validity Model.(Fehring, 1986) Diagnostic Content Validity Model (ďalej DCV) zahŕňa 3 na seba nadväzujúce fázy. V prvej fáze 25 - 50 expertov hodnotí na Likertovej škále od 1 do 5 mieru reprezentatívnosti, špecifickosti (významnosti) znaku vo vzťahu k diagnóze. Cieľom druhej fázy je dosiahnuť konsenzus medzi expertmi, ktorí posudzovali daný charakteristický znak. Vzhľadom k tomu, že ide o relatívne veľké množstvo expertov, sa na dosiahnutie konsenzu využíva Delfská technika.12 V tretej fáze sa vypočítava vážené skóre každého znaku. Za charakteristické znaky sa považujú znaky, ktoré dosiahnu hodnotu váženého skóre väčšie ako 0,75. (Creason, 2004, s. 124) Tieto charakteristické znaky (charakteristiky) sú označované ako zásadné, hlavné alebo definujúce (major defining charakteristics) a tie, ktoré dosahujú hodnotu menšiu ako 0,50 sú vyradené. Sparks, Lien-Gieschen (1994, s. 31) upravili tretiu fázu modelu zavedením vedľajších charakteristík (minor defining charakteristics), ktoré sú vymedzené rozpätím skóre od 0,75 po 0,60. Do zoznamu charakteristík (NANDA), ktoré 10 Medzi pojmy, ktoré boli identifikované ako nezhodujúce sa s NANDA I patrili napríklad Narušený komfort, Emocionálny diskomfort. 11 Bližšie pozri Grounded Theory, Walker and Avant model (1995), Rodger´s cyclical model (1993). (In Florin, 2005, McKenzie, 2000) 12 Delfská technika je založená na panelovej diskusii. Experti posudzujú daný znak najprv individuálne. Zhrnutie individuálnych výsledkov sa znovu posudzuje členmi expertnej skupiny. Tento postup sa opakuje až do dosiahnutia jednoznačnej zhody. 54 experti hodnotia, sa pridávajú aj tzv. dodatočné (additional charakcteristcs) a zavádzajúce (distracting charakteristics). Široké využitie uvedeného modelu umožňuje analýzu jednotlivých štúdií zameraných na rovnakú diagnostickú kategóriu. Práve prostredníctvom multietnických štúdií sa ukázali sociokultúrne rozdiely dokonca v definujúcich charakteristikách.13 Klinická validizácia predstavuje prospektívnu metódu, ktorá sa zameriava na porovnanie manifestovaných znakov diagnózy zistených priamo od pacienta s charakteristickými znakmi uvádzanými v NANDA klasifikačnom systéme. Do významnej miery pri praktickej realizácii validizácie ovplyvňujú úspešnosť a dosiahnutie výsledkov konštrukcia záznamového hárku, resp. použitá dokumentácia ako aj „guidelines“ procesu diagnostikovania a manažment údajov.14 V klinickej validizácii sa výskumy orientujú predovšetkým na validizáciu diagnóz týkajúcich sa biologickej oblasti. V rámci validizačných štúdií všeobecne dominuje využitie DCV modelu. Rešeržou v online databáze odborných periodík Blackwell Synergy sme za obdobie 2003 – 2006 vyhľadali 40 validizačných štúdií týkajúcich sa validizácie ošetrovateľských diagnóz expertmi s aplikáciou DCV modelu. Konceptuálna analýza a obsahová validizácia sa vo väčšine prípadov týkala psycho-spirituálnych a psycho-sociálnych diagnostických komponentov. Uvedenú skutočnosť môžeme hodnotiť aj ako snahu o presnejšie vymedzenie tých pojmov, ktoré sú nedostatočne v praxi diagnostikované. Výsledky validizačných štúdií15 poukazujú na to, že definujúce znaky niektorých diagnóz zahrnutých v NANDA I sú nejednoznačne vymedzené. Záver Taxonómia NANDA by mala byť používaná po otestovaní v každej krajine s ohľadom na sociokultúrny kontext. Zmapovanie frekvencie a kvality používaných ošetrovateľských diagnóz môže byť jeden z ukazovateľov aplikovateľnosti NANDA I v našich podmienkach. Validizácia diagnostických pojmov by mala začať primárne konceptualizáciou diagnostických pojmov a následne využitím širokého metodologického spektra ďalších dvoch fáz validizácie expertmi a klinickej validizácie sestrami. Výsledky získané z komparácie validizačných štúdií, by sa mali odraziť v revidovaní NANDA I. Takéto úsilie prispeje k efektívnejšej, na validizovaných údajoch založenej klinickej praxi a umožní spresniť ošetrovateľskú terminológiu. Práca je súčasťou grantovej úlohy VEGA č. 1/2484/05 a VEGA č. 1/3608/06. Bibliografické odkazy ACKLEY, B. J., LADWIG, G. B. 2006. Nursing Diagnosis Handbook. A Guide to Planning Care. 7th Edition. St. Louis : Mosby, 2006. 1353 p. ISBN 0-323-03664-3. ADAMS, J., P., NICHOLS, B., S. 1996. An exploration of the nursing diagnosis terminal syndrome. Nursing Diagnosis, Vo. l 7, pp. 135–140. ARAUJO, L., BACHION, M. 2005. Nursing diagnoses of the pattern of mobility in the elderly attended by the Family Health Program. Revista da escola de Enfermagem Da Usp., Vol. 39, No. 1, pp. 53-61. . 13 Napríklad v rámci diagnózy Narušený obraz tela sú významné rozdiely medzi výskumom realizovaným v Japonsku a USA. Niektoré definujúce charakteristiky (USA) sa v japonskom sociokultúrnom kontexte ukázali ako nevýznamné. 14 Pozri Clinical Diagnostic Validity Model. (In Creason, 2004, Whitley, 1999) 15 Sato (1996) validizoval dvanásť ošetrovateľských diagnóz z NANDA I v japonskom sociokultúrnom kontexte. V rámci diagnózy Beznádej nedosiahli žiadne diagnostické znaky hodnoty váženého skóre definujúcich znakov. Wake, Fehring a Fadden, (1991) testovali v multietnickej štúdii tri ošetrovateľské diagnózy: Beznádej, Úzkosť a Neefektívne čistenie dýchacích ciest. Spoločné definujúce znaky boli identifikované len v rámci diagnózy Úzkosť a Neefektívne čistenie dýchacích ciest. V rámci diagnózy Beznádej nedosiahli žiadne znaky hodnoty váženého skóre pre definujúce znaky. V rámci riešenia grantu, VEGA č. 1/2484/05: Problematika smrti a umierania človeka. Teoretická východiská a praktické dôsledky sme za zamerali na validizáciu diagnózy Beznádej V našej štúdii dosiahli hodnoty váženého skóre pre definujúce znaky len dva znaky z NANDA I . 55 CARPENITO, L., J. 1993. Nursing Diagnosis: Aplplication to Clinical Practice. 5th ed. Philadelphia: J. B. Lipincott Company, 1993. 1070 pp. ISBN 0-397-55022-7. Carpenito, L., J. 1993. Nursing Diagnosis Application to Clinical Practice. Lippicot, Philadelphia. Center For Nursing Classification And Clinical Effectiveness University Iowa [online]. [cit. 2006-01-28]. Dostupné na internete:http://www.nursing.uiowa.edu. CREASON, S., N. 2004. Clinical Validation of Nursing Diagnoses. International Journal of Nursing Terminologies and Classifications, Vol. 15, pp. 123-132. CREASON, N., S., Pogue, N. J., Nelson, A., A., Hoyt, C., A. 1985. Validating the nursing diagnosis of impaired physical mobility. Nursing Clinics of North America, Vol. 20, pp. 669683. Concept Analysis Tutorial Unit I N 750. 2005. [online]. [cit. 2005-01-20]. Dostupné na internete: http://www.kumc.edu/ DOENGES, M. E., MOORHOUSE, M. F. 2001. Kapesní průvodce zdravotní sestry. 2. vyd. Praha : Grada Publishing, a. s., 2001. 565 s. ISBN 80-247-0242-8. GORDON, M. 1987. Nursing diagnosis. Process and application. 2th Edition. New York : McGraw-Hill Book Company, 1987. 515 p. ISBN 0-07-023828-6. ENACOTT, R. 1997: Clarifying the concept of need: a comparison of two approaches to concept analysis. Journal of Advanced Nursing, Vol. 25, No 1, pp. 471-476. FEHRING, R., J. 1986: Validating diagnostic labels: Standardized methodology. In M.E. HURLEY (Ed.), Classification of nursing diagnoses: Proceedings of the sixth conference. Mosby, St. Louis. FLORIN, J., EHRENBERG, A. 2005. Quality of Nursing Diagnoses: Evaluation of an Educational Intervention. International Journal of Nursing Terminologies and Classifications, Vol. 16, No. 2, pp. 33 -43. HUR, H., K., KIM, S., STOREY, M. 2000. Nursing diagnoses and interventions used in home care in Korea. Nursing Diagnosis, Vol. 11, pp. 97–108. LEVIN, R., F., LUNNEY, M. 2004. Improving Diagnostic Accuracy Using A Evidence Based Nursing Model. International Journal of Nursing Terminologies and Classifications, Vo.15, No. 4, pp. 114-122. LUCENA, A., F. , BARROS, A., L., B., L. 2006. International Journal of Nursing Terminologies and Classifications, Vo.17, No. 3, pp. 114-122. LUNNEY M., KARLIK B.A., KISS M., MURPHY P. 1997. Accuracy of nurses' diagnoses of psychosocial responses. Nursing Diagnosis, Vol. 8, No. 3, pp. 157 – 166. LUNNEY, M. 2003. Critical Thinking and Accuracy of Nurses’ Diagnoses. International Journal of Nursing Terminologies and Classifications, Vol. 14, No. 3, pp. 96 -107. MAREČKOVÁ, J., JAROŠOVÁ, D. 2005. NANDA domény v posouzení a diagnostické fázi ošetřovatelského procesu. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2005. 86 s. MAREČKOVÁ, J. 2006. Ošetrovatelské diagnózy v NANDA doménách. Praha : Grada Publishing, a. s., 2006. 264 s. ISBN 80-247-1399-3. OGASAWARA, C. et al. 2005. International Journal of Nursing Terminologies and Classifications, Vo.6, No. 3 - 4, pp. 54 - 64. OGASAWARA, C., MATSUKI M., OHNO Y., MASUTANI, E. ET al. 1999. Validation of the defining characteristics of body image disturbance in Japan. Nursing Diagnosis, Vol. 10, pp. 15-20. PAVELOVÁ, L., NÁDASKÁ, I., MESÁROŠOVÁ, J., PEŤKOVÁ, J. Sesterská diagnostika v ošetrovateľskom procese u pacientov v kritickom stave. In. Ošetrovateľstvo 21. storočia v procese zmien: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra ošetrovateľstva, 2005. s. 343 – 346. ISBN 80-8050-866-0 SATO, S.: Diagnostic concept development: Content validation of North American nursing diagnoses in Japan. [online]. Boston College. 1996., [cit. 2006-05-28]. Dizertačná práca.. Dostupné z: http://www.lib.umi.com/dissertations/search 56 SPARKS, S. M., LIEN – GIESCHEN, T. 1994. Modification Of The Diagnostic Content Validity Model. Nursing Diagnosis. Vol.1, No 5, pp. 31 – 35. THORODDSEN A., THORSTEINSSON H. S. 2002. Journal of Advanced Nursing, Vol. 37, No 4, pp. 372 – 381. WAKE, M. M., FEHRING, R.J., FADDEN, T. 1991. Multinational Validation Of Anxiety, Hopelessness and Ineffective Airway Clearance. Nursing Diagnosis, Vol. 2., No 2, pp. 57-65. WHITLEY, G. G. 1999. Processes and methodologies for research validation of nursing diagnoses. Nursing Diagnosis, Vol. 10., No 1, pp. 5- 14. Mgr. Elena Holmanová doc. Mgr. Katarína Žiaková, PhD. Mgr. Juraj Čáp Ústav ošetrovateľstva JLF UK Malá Hora 5 036 32 Martin e-mail: [email protected] [email protected] [email protected] 57 DIAGNOSTICKÉ PRVKY NANDA – INTERNATIONAL U PACIENTŮ S PORUCHOU VĚDOMÍ Jana Marečková, Ivana Tománková Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Olomouc Souhrn Pojetí studie reflektuje princip zevrubnosti systému NANDA - International, který nabízí diagnostický aparát pro rozmanité ošetřovatelské specializace. Ve specifických situacích a u různých typů pacientů je zapotřebí z NANDA diagnostiky využít pouze ty komponenty, které k dané problematice odborně náležejí. Autorky se orientovaly na vývoj odůvodnitelného výběru ošetřovatelských diagnóz, které je účelné znát při studiu ošetřovatelské péče o pacienty s poruchou vědomí. V rámci pilotní etapy studie byl nejprve ze 172 ošetřovatelských diagnóz selektován soubor padesáti osmi z nich. U souboru deseti probandů bylo provedeno pilotní posouzení přítomnosti diagnostických prvků zvažovaných diagnóz a výsledkem bylo vyloučení osmnácti ošetřovatelských diagnóz z navazující etapy výzkumného šetření. Do něj bylo zařazeno čtyřicet ošetřovatelských diagnóz, jejichž přítomnost nebo nepřítomnost byla sledována u sedmdesáti probandů. Klíčová slova Ošetřovatelská diagnóza, NANDA - International, diagnostické prvky, diagnostický algoritmus, porucha vědomí Úvod V oblasti ošetřovatelské diagnostiky přetrvává směrem ke zdrojové literatuře řada nesourodostí. Někteří odborníci se domnívají, že mohou názvy ošetřovatelských diagnóz tvořit libovolně. Setkáváme se s názory, že není třeba znát a cíleně u pacienta hledat standardizované fenomény (diagnostické prvky) ošetřovatelských diagnóz. Mnohdy jsou pacientům v dokumentaci přidělovány ošetřovatelské diagnózy bez explicitního doložení nalezených diagnostických prvků a validita takových diagnostických tvrzení je jistě rozporuplná. Diagnostický systém NANDA - International (Ralph, 2005, s. 1 - 291) přitom nabízí jasný aparát názvosloví se standardními diagnostickými fenomény ošetřovatelských problémů v podobě ošetřovatelských diagnóz a jejich číselných kódů. Podobně se tomu děje v lékařské praxi, ve které je analogický postup akceptován. Pro každou ošetřovatelskou diagnózu jsou v NANDA systému vymezeny diagnostické prvky jako fenomény zařazené do kategorie určujících znaků, souvisejících nebo rizikových faktorů. Systém respektuje známé pravidlo dvou komponent potenciální ošetřovatelské diagnózy a tří komponent diagnózy aktuální. (Gordon, 1987, s. 15 -18) Z uvedených poznatků vychází i autorka Marečková, která české veřejnosti předložila algoritmus využitelný v ošetřovatelské diferenciální diagnostice. (Marečková, 2006, s. 36 - 39) Její myšlenkový postup respektuje diagnostické prvky NANDA - International a podporuje přesnější rozhodování o diagnostickém závěru. V algoritmu jednotlivých ošetřovatelských diagnóz jsou implementovány české verze diagnostických prvků NANDA - International. Vznikl tak materiál, jehož korektním užitím lze dosáhnout přesného rozhodnutí o nalezených ošetřovatelských diagnózách pacienta. Jelikož je diagnostický systém zevrubným materiálem, je nutné z něj pro rozmanité odborné situace vybrat reprezentativní části. Způsob a metodika selekce ovlivňuje právoplatnost (validitu) vybraného souboru ošetřovatelských diagnóz. Autorky příspěvku jsou přesvědčeny, že tvorba souborů diagnóz pro ošetřovatelské specializace má probíhat výzkumnou cestou. 58 Metodika Pro účely studie byly stanoveny následující cíle: 1. Vytvořit soubor zvažovaných ošetřovatelských diagnóz pro skupinu pacientů s poruchou vědomí. 2. Zjistit častost výskytu zvažovaných ošetřovatelských diagnóz u souboru nemocných s poruchou vědomí. 3. Identifikovat frekvenci diagnostických prvků zvažovaných ošetřovatelských diagnóz. 4. Navrhnout soubor ošetřovatelských diagnóz ke studiu ošetřovatelské péče u pacientů s poruchou vědomí. Soubor probandů Diagnostický postup byl po schválení žádosti o realizaci šetření veden u pacientů Kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Olomouc. Veškerá data byla zaznamenána s respektem k zachování anonymity posuzovaných pacientů. Kritérii pro volbu sedmdesáti četného souboru probandů byl věk nad osmnáct let, stav s poruchou vědomí a čtvrtý stupeň funkční úrovně pacienta hodnocený podle Gordonové. (Gordon, 1987, s. 454) Soubor zvažovaných ošetřovatelských diagnóz Analýzou významu definice všech diagnóz NANDA - International byla provedena selekce souboru padesáti osmi, které by se mohly u pacientů s poruchou vědomí vyskytnout. V pilotní studii bylo provedeno posouzení jejich přítomnosti u deseti probandů. Na podkladě výsledků byl soubor zvažovaných diagnóz redukován a do výzkumného šetření jich bylo zařazeno čtyřicet. Jednalo se o ošetřovatelské diagnózy: nedostatečná výživa – 00002, deficit tělesných tekutin – 00027, zvýšený objem tělesných tekutin – 00026, riziko deficitu tělesných tekutin – 00028, riziko nevyváženého objemu tělesných tekutin – 00025, porušené vyprazdňování moči – 00016, inkontinence stolice – 00014, průjem – 00013, zácpa – 00011, riziko zácpy – 00015, porušená výměny plynů – 00030, zhoršená pohyblivost – 00085, riziko imobilizačního syndromu – 00040, snížený srdeční výdej – 00029, oslabené dýchání – 00033, neefektivní dýchání – 00032, dysfunkční odpojování umělé plícní ventilace – 00034, neefektivní tkáňová perfúze – 00024, deficit sebepéče při oblékání a úpravě zevnějšku – 00109, deficit sebepéče při koupání a hygieně – 00108, deficit sebepéče při jídle – 00102, deficit sebepéče při vyprazdňování – 00110, porucha smyslového vnímání – 00122, , zhoršená verbální komunikace – 00051, snížená nitrolební kapacita – 00049, riziko infekce – 00004, poškozená ústní sliznice – 00045, porušená kožní integrita – 00046, porušená tkáňová integrita – 00044, poškozená dentice – 00048, neefektivní průchodnost dýchacích cest – 00031, neefektivní odolnost – 00043, riziko poškození – 00035, riziko perioperačního poškození – 00087, riziko porušení kožní integrity – 00047, riziko periferní neurovaskulární dysfunkce – 00086, neefektivní termoregulace – 00008, hypotermie – 00006, hypertermie – 00007, riziko nerovnováhy tělesné teploty – 00005. Metody K potvrzení či vyloučení přítomnosti zvažovaných diagnóz byl využit algoritmus Marečkové (Marečková, 2006, s. 36-39). Vychází z pravidla, že při rozpoznávání přítomnosti každé ošetřovatelské diagnózy je nutné u pacienta posoudit přítomnost diagnostických prvků patřičné diagnózy systému NANDA – International. U souboru sedmdesáti probandů byla touto metodou zjištěna frekvence (častost výskytu) diagnóz zvažovaného souboru. Nejprve byly dle uvedeného algoritmu cíleně vyhledávány specifické určující znaky aktuálních ošetřovatelských diagnóz. Při nálezu minimálně jednoho znaku každé z nich bylo provedeno cílené posouzení přítomnosti souvisejících faktorů téže diagnózy. V případě doložené kombinace nálezu minimálně jednoho určujícího znaku s minimálně jedním souvisejícím faktorem bylo provedeno ověření, zda definice ošetřovatelské diagnózy odpovídá situaci, ve které se pacient nacházel. Pokud i ověření přineslo pozitivní výsledek, byla u nemocného konstatována přítomnost sledované ošetřovatelské diagnózy. Při posuzování přítomnosti některé z potenciálních diagnóz byl postup analogický – vyhledání rizikových faktorů, 59 ověření a diagnostický závěr. Takto získaná data byla zaznamenána do specificky připravených formulářů. Následně byla zpracována v podobě četnostních tabulek a kvantitativně (četnosti - N a relativní četnosti - %) byla vyhodnocena. Statistická analýza korelací je ve stadiu zpracování. Výsledky U dvaceti devíti ošetřovatelských diagnóz zvažovaného souboru byla doložena minimálně 10% frekvence, (N = 7 sledovaných pacientů). Častost jejich výskytu byla v rozmezí od 12,86 % (N= 9) do 100,0 % (N= 70). Tabulka 1 – Frekvence výskytu ošetřovatelských diagnóz u sledovaného souboru probandů nad 10 % ošetřovatelská diagnóza N četnost % relativní četnost zvýšený objem tělesných tekutin, 00026 riziko deficitu tělesných tekutin, 00028 riziko nevyváženého objemu tělesných tekutin, 00025 inkontinence stolice, 00014 riziko zácpy, 00015 porušená výměna plynů, 00030 zhoršená pohyblivost, 00085 riziko imobilizačního syndromu, 00040 snížený srdeční výdej, 00029 neefektivní tkáňová perfuze, 00024 deficit sebepéče při oblékání a úpravě zevnějšku, 00109 deficit sebepéče při koupání a hygieně, 00108 deficit sebepéče při jídle, 00102 deficit sebepéče při vyprazdňování, 00110 porucha smyslového vnímání, 00122 zhoršená verbální komunikace, 00051 riziko infekce, 00004 poškozená ústní sliznice, 00045 porušená kožní integrita, 00046 porušená tkáňová integrita, 00044 neefektivní průchodnost dýchacích cest, 00031 neefektivní odolnost, 00043 riziko poškození, 00035 riziko perioperačního poškození, 00087 riziko porušené kožní integrity, 00047 riziko periferní neurovaskularní dysfunkce, 00086 hypotermie, 00006 hypertermie 00007 riziko nerovnováhy tělesné teploty, 00005 60 23 64 69 64 67 41 70 70 12 56 70 70 70 70 68 70 70 47 70 70 69 70 70 16 70 70 9 32 70 32,86 % 91,43 % 98,57 % 91,43 % 95,71 % 58,57 % 100,0 % 100,0 % 17,14 % 80,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 97,14 % 100,0 % 100,0 % 67,14 % 100,0 % 100,0 % 98,57 % 100,0 % 100,0 % 22,85 % 100,0 % 100,0 % 12,86 % 45,71 % 100,0 % Tabulka 2 – frekvence výskytu diagnostických prvků u ošetřovatelské diagnózy: zhoršená pohyblivost - 00085 N četnost % relativní nalezené UZ limitovaná schopnost vykonávat dovednosti ovlivněné hrubou limitovaná schopnost vykonávat dovednosti ovlivněné jemnou nekoordinované nebo trhavé pohyby omezený rozsah pohybu obtíže při otáčení pohybem navozená dušnost pomalý pohyb 70 70 4 4 1 1 1 100,0 % 100,0 % 5,71 % 5,71 % 1,43 % 1,43 % 1,43 % nalezené SF N četnost % relativní četnost Medikace předepsaná omezení pohybu dyskomfort, bolest BMI oproti věku přiměřené hodnotě zvýšený o 75 procentil senzoricko – percepční poškození muskuloskeletální, neuromuskulární poškození intolerance aktivity depresivní nálada, úzkost kognitivní poškození úbytek svalové síly, snížené ovládání svalů a/nebo úbytek hmotnosti částečná nebo celková malnutrice ztráta integrity kostní struktury opožděný vývoj ztuhlé klouby nebo kontraktury omezená kardiovaskulární vytrvalost nedostatek tělesné a sociální podpory 68 10 3 2 69 20 2 1 24 33 3 7 2 4 17 2 97,14 % 14,29 % 4,29 % 2,86 % 98,57 % 28,57 % 2,86 % 1,43 % 34,29 % 47,14 % 4,29 % 10,0 % 2,86 % 5,71 % 24,29 % 2,86 % ostatní NANDA- International diagnostické prvky nebyly u probandů nalezeny Tabulka 3 – frekvence výskytu diagnostických prvků u ošetřovatelské diagnózy: deficit sebepéče při koupání a hygieně – 00108 nalezené UZ neschopnost umýt si celé tělo neschopnost opatřit si a udržet zdroje vody neschopnost regulovat teplotu nebo proud vody ke koupání neschopnost zaopatřit si potřeby ke koupání neschopnost osušit se neschopnost dostat se do koupelny nebo z ní nalezené SF Bolest neschopnost vnímat své tělo nebo jeho části percepční nebo kognitivní poruchy vyčerpanost nebo únava neuromuskulární poškození muskuloskeletální poškození Dyskomfort bariéry prostředí N četnost % relativní četnost 68 70 70 70 68 70 97,14 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 97,14 % 100,0 % N četnost % relativní četnost 9 58 63 4 13 8 1 4 12,86 % 82,86 % 90,0 % 5,71 % 18,57 % 11,43 % 1,43 % 5,71 % ostatní NANDA- International diagnostické prvky nebyly u probandů nalezeny 61 Tabulka 4 – frekvence výskytu diagnostických prvků u ošetřovatelské diagnózy: riziko infekce – 00004 nalezené RF invazivní procedury trauma destrukce tkáně a zvýšená expozice patogenům farmaceutické působení malnutrice prostředí zvýšeně vystavené patogenům imunosuprese neadekvátní imunita neadekvátní sekundární ochrana neadekvátní primární ochrana chronické onemocnění N četnost % relativní četnost 70 11 43 19 2 70 7 5 69 69 57 100,0 % 15,71 % 61,43 % 27,14 % 2,86 % 100,0 % 10,0 % 7,14 % 98,57 % 98,57 % 81,43 % Ostatní NANDA- International diagnostické prvky nebyly u probandů nalezeny. Tabulka 5 – frekvence výskytu diagnostických prvků u ošetřovatelské diagnózy: riziko porušené kožní integrity – 00047 nalezené RF tělesná imobilizace mechanické faktory hypotermie / hypertermie vliv chemických látek exkrety vlhko velmi vysoký věk medikace imunologické faktory vývojové faktory změny citu, vjemu změny pigmentace změny v metabolickém stavu změny cirkulace změny turgoru změny v nutričním stavu faktory navozující psychózu N četnost % relativní četnost 70 70 42 13 16 5 24 69 10 1 23 4 16 17 17 26 2 100,0 % 100,0 % 60,0 % 18,57 % 22,86 % 7,14 % 34,29 % 98,57 % 14,29 % 1,43 % 32,86 % 5,71 % 22,86 % 24,29 % 24,29 % 37,14 % 2,86 % Ostatní NANDA- International diagnostické prvky nebyly u probandů nalezeny. Diskuse Analyzujme problematiku ošetřovatelské diagnózy zhoršená pohyblivost – 00085. Byla předmětem studie tandemu z Iowy (Mehmert, Delaney, 1991, s. 147 – 148), který u souboru 234 pacientů s konstatovanou přítomností této diagnózy sledoval výskyt k diagnóze náležejících diagnostických prvků. (Mehmert, Delaney, 1991, s. 147 – 148) V jejich práci byly s vysokou četností zastoupeny určující znaky (dále UZ) a) nekoordinované nebo trhavé pohyby u čtyřiceti jedna pacientů ( N= 41;17,5 %) a b) u třiceti osmi probandů omezený rozsah pohybu ( N= 38; 16,2 %). Ostatní UZ byly nalezeny s menší frekvencí. Mezi tři nejčastěji nalezené související faktory (dále SF) jejich souboru probandů patřilo a) muskuloskeletální poškození (N= 129; 55,1 %), b) dyskomfort / bolest (N= 115; 49,1 %) a c) neuromuskulární poškození (N= 83; 35,5 %) (Mehmert, Delaney, 1991, s. 147 – 148). Prezentovanou studií autorek Marečkové a Tománkové byly s frekvencí nad 16,2 % nalezeny tyto UZ a) limitovaná schopnost vykonávat dovednosti ovlivněné hrubou motorikou (N= 70; 100,0 %) a b) limitovaná schopnost vykonávat dovednosti ovlivněné jemnou motorikou (N= 62 70; 100,0 %). A mezi tři nejčastěji nalezené SF patřily tyto: a) medikace (N= 68; 97,14 %), b) senzoricko – percepční poškození (N= 69; 98,57 %) a c) úbytek svalové síly, snížené ovládání svalů a/nebo úbytek hmotnosti (N= 33; 47,14 %). Přičemž SF a) neuromuskulární a muskuloskeletální poškození bylo doloženo u dvaceti probandů (N= 20; 28,57 %) a b) související faktor bolest / dyskomfort pouze ve třech případech (N= 3, 4,29 %). Rozdíly ve zjištěních obou studií byly pravděpodobně způsobeny odlišnou metodikou výzkumné práce. V Iowské studii se jednalo o retrospektivní analýzu frekvence výskytu ošetřovatelské diagnózy zhoršená pohyblivost – 00085 a jejích UZ a SF v ošetřovatelské dokumentaci. Na rozdíl od studie Marečkové a Tománkové, kde byl diagnostický proces veden výzkumníkem u konkrétních probandů. Dalším faktorem, který mohl způsobit rozdílnost výstupů obou studií, je jejich zaměření. Američtí tvůrci se zaměřili na jednu ošetřovatelskou diagnózu. V zájmu českých autorek bylo diagnostické zvažování souboru ošetřovatelských diagnóz (viz tabulka 1). Diference ve výsledcích může být ovlivněna také pokrokem ve vývoji diagnostických metodik. Je nutné upozornit na fakt, že v americkém článku se autoři nedrželi důsledně zdrojové literatury a některé související faktory zaměnilis určujícími znaky. Jednalo se například o související faktory: a) úbytek svalové síly, snížené ovládání svalů a / nebo úbytek hmotnosti (N= 137; 58,5 %); b) předepsaná omezení pohybu (N= 70; 29,9 %); a c) nevole a nechuť k pohybování se (N= 49; 20,9 %). Překvapivé je, že v americké studii nebyl uveden číselný kód ošetřovatelské diagnózy, který je považován za důležitý identifikační ukazatel. Zajímavou studií je práce brazilských autorů Lucena a Barros. Hlásí se k materiálu NANDA – International, ale i u nich se v textu objevují manipulace s diagnostickými prvky. Záměrem jejich výzkumu bylo identifikovat ošetřovatelské diagnózy a jejich nejčastěji se vyskytující související nebo rizikové faktory (dále RF). Data byla získána retrospektivně z devíti set devadesáti jedna (N= 991, 100,0 %) příjmových formulářů (ošetřovatelských dokumentací) na ARO a JIP za období 6 měsíců. Tři nejčastěji nalezené ošetřovatelské diagnózy byly: 1. deficit sebepéče při koupání a hygieně - 00108, 2. riziko infekce - 00004 a 3. zhoršená pohyblivost - 00085. Přítomnost první z nich - deficit sebepéče při koupání a hygieně - byla konstatována v devíti set sedmdesáti dvou dokumentacích (N= 972; 98,1 %) Riziko infekce bylo zaznamenáno v devíti set padesáti dokumentacích (N= 950; 95,9 %) a zhoršená pohyblivost u pěti set osmdesáti osmi (N= 588; 59,3 %). (Lucena, Barros, 2006, s. 141 – 144) Ve studii Marečkové a Tománkové byla přítomnost deficitu sebepéče při koupání a hygieně – 00108 doložena u všech probandů (N= 70; 100,0 %). Ošetřovatelská diagnóza riziko infekce – 00004 (N= 70; 100,0 %) a zhoršená pohyblivost – 00085 (N= 70; 100,0 %) byly nalezeny ve stejné frekvenci. Ošetřovatelské diagnózy deficit sebepéče při koupání a hygieně – 00108 a riziko infekce – 00004 se v obou studiích vyskytovaly podobně. U zhoršené pohyblivosti – 00085 byla frekvence v brazilské studii nižší. Pravděpodobně se jedná o výsledek ovlivněný, podobně jako v případě americké studie, rozdílnou metodikou sběru dat. Komparace frekvence výskytu RF a SF mezi brazilskou a českou studií není možná, jelikož fenomény označené jako RF a SF brazilské práce nekorespondovaly se standardními fenomény NANDA – International. V textu týmu Lucena a Barros chybí rovněž identifikace ošetřovatelských diagnóz číselným kódem. Ve výzkumných sděleních je chybění kódů v zásadě akceptovatelné, ale v dokumentacích reálné ošetřovatelské praxe jistě ne. Pokud mají být výstupy ošetřovatelské diagnostiky doložitelným nástrojem pro popis ošetřovatelské praxe s perspektivou financování nákladů na ošetřovatelskou péči, bude nutné myšlenku uvádění číselných kódů ošetřovatelských diagnóz v ošetřovatelské dokumentaci přijmout. Závěr Výzkumnou cestou byl navržen soubor třiceti dvou ošetřovatelských diagnóz, které je vhodné zařadit do studia problematiky ošetřovatelské péče u pacientů s poruchou vědomí. Jedná se o soubor 32 ošetřovatelských diagnóz uvedený tabulkou 1. Ošetřovatelští profesionálové, kteří jsou kompetentní pečovat o pacienty s poruchou vědomí, by měli skutečně znát (pamatovat si) jejich kompletní aparát jako standardní nepodkročitelné minimum diagnostické 63 dovednosti. Znalost dalších ošetřovatelských diagnóz s jejich diagnostickými prvky pak otevírá cestu k vyšší erudici a citlivosti v diferenciální ošetřovatelské diagnostice. S prezentovaným přístupem by se měli seznámit i mentoři ošetřovatelské klinické praxe. Jejich existence je v českém kontextu novinkou a dané problematice se věnuje kupříkladu Vránová. (Vránová,2005, s. 381 – 388) Výsledky studie budou předloženy managementu Kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Olomouc. Již nyní probíhají jednání o využití výsledků práce a o jejich zapracování do ošetřovatelské dokumentace tohoto pracoviště. Pro účely navazujícího výzkumu v oblasti ošetřovatelské diagnostiky doporučujeme vytvářet specifické soubory probandů. Vstupním kritériem může být druh onemocnění nebo i časový faktor, tedy zasazení probandů v etapách kontinuální péče. Přínosné bude sledovat vývoj diagnostických prvků a frekvence ošetřovatelských diagnóz u dlouhodobě hospitalizovaných. Vhodné bude sledovat intra-invividuální a extra-individuální odchylky výstupů diagnosticky. Bibliografické odkazy LUCENA, A. F., BARROS, A. L. B. L. 2006. Nursing Diagnosis in Brazilian Intensive Care Unit. International Journal of Nursing Terminologies and Classifications, roč. 17, č. 3, s. 139 – 146 MEHMERT, A., DELANEY, C. W. 1991. Validating Impaired Physical Mobility. Nursing Diagnosis, roč. 2, č. 4, s. 143 – 154 GORDON, M. Nursing Diagnoses: Process and Application. 2. vyd. ST. LOUIS: McGrawHill, Inc., 1987. 515 s. ISBN 0-070023828-6 RALPH, S., S. et al. Nursing Diagnoses: Definitions & Classification 2005-2006. 1. vyd. Philadelphia: NANDA, 2005. 291 s. ISBN 0-9637042-4-9 MAREČKOVÁ, J. Gordonovej funkční a dysfunkční vzorce zdraví. In: Žiaková, K., Jarošová, D., Čáp, J. Ošetřovatelství konceptuální modely a teorie. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. 234 s. ISBN 80-7368-068-8 MAREČKOVÁ, J. NANDA – International diagnostika v ošetřovatelském procesu, NIC a NOC klasifikace. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. 80 s. ISBN 80-7368-109-9 VRÁNOVÁ, V. Mentor klinické praxe v ošetřovatelství a porodní asistenci. In Čáp, J. a kol. (ed.) Teória, výskum a vzdelávanie v ošetřovateľstve. 1. vyd. Martin: Jesseniova lekárska fakulta v Martine, 2005, 271 s. ISBN 80-88866-32-4. S. 381 – 388 doc. PhDr. Jana Marečková, Ph.D. Bc. Ivana Tománková Ústav ošetřovatelství a porodní asistence LF UP v Olomouci Hněvotínská 3 779 00 Olomouc e-mail: [email protected] e-mail: [email protected] 64 NÁDEJ V KONTEXTE DEPRESIE *Igor Ondrejka, **Katarína Žiaková, **Ivan Farský *Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Psychiatrická klinika, Martin, Slovenská republika **Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav ošetrovateľstva, Martin, Slovenská republika Súhrn Autori sa v príspevku zaoberajú potrebou nádeje u pacientov s depresiou. Napriek proklamácii holistického prístupu ošetrovateľstva, v bežnej zdravotníckej praxi sa spirituálnym potrebám venuje žiadna, respektíve minimálna pozornosť. Beznádej pri depresívnej poruche je z medicínskeho hľadiska častým symptómom – depresívnym obsahom v myslení, z ošetrovateľského hľadiska ide o samostatnú diagnózu (kód 00124 podľa NANDA, taxonómia II). Cieľom práce bolo posúdiť mieru nádeje u 59 ambulantných pacientov s psychiatrickou diagnózou depresívnej epizódy mierneho až stredne ťažkého stupňa. Nádej bola posudzovaná pomocou Nowotny Hope scale (NHS). Táto škála obsahuje 29 položiek rozdelených do 6 subškál: D – dôvera vo výsledok, I – vzťahy s inými, M – v čo dúfam je možné, V – viera, Z – zaangažovanosť, A – vnútorná aktivita. Súhrnné skóre nádeje môže dosahovať od 29 do 116 bodov, pričom nižšie skóre znamená nižšiu mieru nádeje. Pre stanovenie beznádeje možno vychádzať jednak zo súhrnného skóre, ako aj z priemerného skóre subškál. Autori práce analyzujú mieru nádeje a jej štruktúru v kontexte depresie, rozdiel v nádeji v závislosti od stupňa dosiahnutého vzdelania a zaoberajú sa ich významom pre ošetrovateľskú prax. Kľúčové slová: nádej, beznádej, depresia, ošetrovateľstvo, medicína, psychiatria Úvod Aj keď si ošetrovateľstvo kladie za cieľ uspokojovať potreby aj v spirituálnej oblasti, v praxi a teórii na Slovensku je potrebám ako nádej, zmysel života, pocit koherencie, viera venovaná len okrajová pozornosť. Často potom dochádza k redukcii spirituálnych potrieb na potrebu vykonávať náboženské obrady, pravidelne sa modliť a dodržiavať diétne obmedzenia súvisiace s vierovyznaním pacienta. Tento redukcionizmus je v širšom význame proti základným princípom moderného holistického ošetrovateľstva, v užšom význame negatívne pôsobí na pacienta v situáciách existenciálnej tiesne, kedy dochádza ku konfrontácii s podstatou samotnej existencie. Ponechania pacienta v stavoch beznádeje, bezmocnosti, osamelého vo svojom prežívaní, frustrovaného s pocitom chýbajúceho zmyslu a významu života vedie zo strany pacienta k strate dôvery, k odmietaniu starostlivosti, neúmerne zvyšuje jeho utrpenie a môže viesť až k suicidálnym pokusom a k smrti. Koncept nádeje a beznádeje Napriek tomu, že nádej bola teoreticky opísaná Lynchom už v r. 1965 , k rozpoznaniu významu nádeje v ošetrovateľskej praxi, dochádza až v 90. rokoch. (Herth, 1990). Nádej je jednou zo spirituálnych, duchovných potrieb, je vyjadrením duchovnej dimenzie človeka, ktorú môžno definovanať ako ľudská schopnosť sebapresahovania (sebatranscendencie) smerom k tomu, čo je nutnou podmienkou a možno aj dôvodom života ako celostného bytia. (Nemčeková, et al. 1995, s. 9) Nádej sa týka úplného základu ľudskej podstaty a môžeme na ňu nazerať ako na základnú, fundamentálnu, integrálnu časť bytia. (Herth, 1990) Nádej je holistický, multidimenzionálny fenomén a ovplyvňuje fyzickú, psychickú, sociálnu a spirituálnu oblasť života jedinca. (Stephenson, 1991) Žiaková a Čáp (2004) vo svojej práci uvádzajú a analyzujú niekoľko základných téz z ktorých Nowotna vychádzala pri skúmaní nádeje a konštrukcii nástroja na posudzovanie nádeje. 65 Nádej je orientovaná na budúcnosť Nádej je zameraná na budúcnosť, mať nádej znamená uvažovať o budúcnosti. Podľa Lyncha (1965) a Stotlanda (1969), nádej zahŕňa očakávania alebo priania. Nádej možno chápať ako kladný cit spojený s očakávaním (dosiahnutia) želanej budúcnosti, obyčajne nejakého dobra. Očakávanie tvorí základnú štruktúru nádeje. (Palenčár, 2000b, s.130-131) Nádej zahŕňa aktívnu účasť jednotlivca Podľa Nowotnej je nádej aktivita na stanovenie a dosiahnutie cieľov, napr. modlenie, plánovanie, alebo mobilizáciu energie pre realizáciu plánu. (Nowotny,1989, s.58) Nádej vychádza z vnútra osoby a súvisí s vierou Je to vnútorná aktivita, alebo „pripravenosť“, ktorú osoba využíva v prípade potreby. (Nowotny,1989, s.58) Nádej je vnútornou, bytostnou aktivitou; trpezlivým vôľovým úsilím, mobilizujúcim človeka v smere dosiahnutia želanej budúcnosti. (Palenčár, 2000, s. 87) Nádej sa týka alebo zahŕňa iných ľudí alebo vzťah k absolútnu Lynch (1965) uvádza, že nádej sa vzťahuje k pomoci, čo súvisí s pohľadom na človeka ako na sociálneho živočícha. DuFault & Martocchio (1985) majú podobný názor, predpokladajú že nádej je žiadanie o niečo a závisí na externej (sociálnej) pomoci. Nádej je interpersonálny proces. Vytvára sa cez dôveru a vzájomné vzťahy s inými, zahŕňajúc aj Boha. (Grimm, 1991, s. 510) Výsledok nádeje je dôležitý pre jednotlivca Aktivita jednotlivca na dosahovaní cieľa sa odvíja od očakávania, ktoré naznačuje budúci výsledok a je pre jednotlivca dôležitý. (Nowotny, s. 58) Výsledky nádeje sú formované v nových cieľoch, nových stratégiách, v pocite istoty alebo komfortu. Celá skúsenosť môže byť označená ako skúsenosť nádeje. (Grimm, 1991, s.510) Cutcliffe a Grant (2001) uvádzajú kľúčové prvky nádeje. Nádej je multidimenzionálna, dynamická, posilňujúca, centrálna pre život, súvisí s externou pomocou, súvisí so starostlivosťou, je orientovaná na budúcnosť a je vysoko osobná u každého jednotlivca. Cieľ Cieľom práce bolo posúdiť mieru nádeje u ambulantných pacientov s psychiatrickou diagnózou depresívnej epizódy mierneho až stredne ťažkého stupňa ako aj zistiť rozdiely v miere nádeje v závislosti od vzdelania. Súbor a metodika Nádej bola posudzovaná u 59 ambulantných pacientov s priemerným vekom 43,1 ± 11,4 rokov. Jednalo sa o pacientov z psychiatrickej ambulancie v Martine, Dolnom Kubíne a Trstenej. Z toho bolo 39 žien (F) s priemerným vekom 42,8 ± 11,9 rokov a 20 mužov (M) s priemerným vekom 43,9 ± 10,6 rokov (tab.2). Do skúmaného súboru boli zaradení pacienti, ktorí spĺňali výskumné diagnostické kritériá pre ľahkú a stredne ťažkú depresívnu fázu (epizódu) podľa ICD-10 (F 32.0 a F 32.1), absolvovali ambulantnú psychiatrickú liečbu antidepresívami a boli ochotní spolupracovať a schopní porozumieť metodike. Do súboru sme nezaraďovali pacientov s ťažkou, psychotickou, suicidálnou depresiou a s depresiou nereagujúcou alebo zhoršujúcou sa počas aktuálnej antidepresívnej liečby. Miera nádeje bola posudzovaná pomocou Nowotny Hope scale (NHS). Táto škála obsahuje 29 položiek rozdelených do 6 subškál: D – dôvera vo výsledok, I – vzťahy s inými, M – v čo dúfam je možné, V – viera, Z – zaangažovanosť, A – vnútorná aktivita. Celkové skóre nádeje môže dosahovať od 29 do 116 bodov, pričom nižšie skóre znamená nižšiu mieru nádeje. Pre stanovenie beznádeje možno vychádzať jednak z celkového skóre (≤ 50) skóre, ako aj z priemerného skóre subškál . Priemerné skóre subškál môže byť 1- 4, pričom hodnota ≤ 2 vyjadruje beznádej pacienta v danej subškále. Uvedená metodika sa zakomponovala do štruktúrovaného psychiatrického vyšetrenia pacienta. Na štatistické porovnanie rozdielov sa použila metóda ANOVA – Kruskal- Wallis. 66 Výsledky Tab. 1. Miera nádeje - celkové skóre Miera Nádeje Celkové skóre Vysoká Priemer Nízka Beznádej n 5 17 34 3 % 8,5 28,8 57,6 5,1 beznádej - subškály D I M V Z A n 31 8 29 26 25 9 % 52,54 13,56 49,15 44,07 42,37 15,25 n – absolútna početnosť; % - relatívna početnosť Graf 1. Celkový súbor – priemerné skóre Priemerné skóre v jednotlivých subškálach priemerné skóre 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 D I M V Z A subškály Nízku mieru nádeje a beznádej sme zistili u 62,7 % pacientov skúmaného súboru, z toho 5,1 % depresívnych pacientov vykazovalo beznádej. Priemerná a vysoká miera nádeje bola u 37,3 % pacientov (tab.1). V celom súbore podľa priemerných hodnôt sa nevyskytli patologické hodnoty (t. j. beznádej ≤ 2) v žiadnej subškále nádeje. Najnižšie hodnoty boli v subškále – Z – zaangažovanosť (graf 1). Beznádej sa vyskytla v subškále D – dôvera vo výsledok u 31 pacientov, v subškále M – v čo dúfam je možné u 29 pacientov, v subškále V – viera u 26 pacientov, v subškále Z – zaangažovanosť u 25 pacientov, v subškále A – vnútorná aktivita u 9 pacientov a v subškále I – vzťahy s inými u 8 pacientov (tab. 1). Najvýraznejšie patologické priemerné hodnoty boli v položkách Z23 – nedôvera vo vlastné schopnosti (1,90 ± 0,66), Z26 – problémy vo vytyčovaní cieľov (1,90 ± 0,71) a M14 – v budúcnosti plánujem dokázať veľa vecí (2,00 ± 0,87). 67 Tabuľka 2. Nádej – rozdiely podľa vzdelania VEK vzdel. N % D I Z A Means SD SD Means SD Means SD 42,1 11,7 18,1 6 13,3 2,89 11,6 3 7,1 2,4 10,9 2,48 8,13 1,75 69,1 15,4 Z 9 15,3 47,9 9,2 18,3 5,5 14,3 2,96 10,7 3,2 8,1 2,3 11,1 2,03 8,44 1,74 71 15,4 V 11 18,6 43,1 11,8 16,7 6,8 12,7 4,03 10,5 3,3 6,5 1,8 10,8 3,12 8,18 1,89 65,4 14,7 All 59 43,1 11,4 17,9 6 13,3 3,12 11,2 3,1 7,1 2,3 10,9 2,51 8,19 1,75 68,7 15,1 0,27 0,55 Means SD Means SD Means ALL 39 66,1 P(K-W) SD V S 100 Means SD Means M 0,72 0,5 0,3 0,93 0,7 0,64 Graf 2. Nádej - rozdiely podľa vzdelania Priemerné hodnoty subškál podľa dosiahnutého v zdelania 4,00 stredné 3,00 základné 2,00 vysoké 1,00 D I M V Z A subškály Z hľadiska vzdelania sme nezistili rozdiely v celkovej miere nádeje, ani v jej jednotlivých subškálach. Celková miera nádeje dosahovala nízke hodnoty vo všetkých troch podskupinách: základné vzdelanie – stredoškolské vzdelanie – vysokoškolské vzdelanie, pričom nesignifikantne najnižšie hodnoty v subškálach boli u vysokoškolsky vzdelaných a najvyššie hodnoty u depresívnych pacientov so základným vzdelaním. V subškále M – v čo dúfam je možné najvyššie hodnoty uvádzali pacienti so stredoškolským vzdelaním, nižšie hodnoty pacienti so základným vzdelaním a najnižšie hodnoty uvádzali vysokoškolský vzdelaní pacienti (tab.2). Na základe rozdelenia podľa stupňa dosiahnutého vzdelania ani jedna zo sledovaných skupín nevykazovala patologické hodnoty v subškálach. Vysokoškolský vzdelaní uvádzali najnižšie hodnoty v dôvere vo výsledok D (2,09), stredoškolskí vzdelaní uvádzali najnižšie hodnoty v zaangažovanosti Z (2,18), pacienti so základným vzdelaním najhoršie hodnotili subškálu – v čo dúfam je možné M (2,14).(graf. 2) Diskusia V súbore sa vyskytli len traja (5,1%) pacienti, ktorým bola na základe celkového skóre diagnostikovaná beznádej. Takúto beznádej však treba chápať ako totálne chýbanie nádeje, zúfalstvo, vzhľadom k tomu, že takíto pacient neverí v pozitívny výsledok, nevníma možnosť zlepšenia stavu, nevníma možnosť pomoci od svojich blízkych, čo ho následne vedie neangažovaní sa a k pasivite, resp. neschopnosti vidieť možné riešenie jeho stavu, problémov. Najčastejšie však pacienti uvádzali nízku mieru nádeje (57,6 %). Priemerná a vysoká miera nádeje bola len u 37,3 % pacientov. Vzhľadom k tomu, že do súboru boli zaradení pacienti s ľahšou depresiou (mierny a stredne ťažký stupeň) ide o vysoký percentuálny podiel pacientov s nízkou mierou nádeje a beznádejou (62,7 %). Na základe priemerných hodnôt v jednotlivých subškálach až 42 (72,2%) pacientov uvádzalo patologické hodnoty minimálne v 1 zo 6 subškál a 28 pacientov uvádzalo patologické hodnoty v 3 až 6 subškálach. Z celkového súboru len 17 (27,8%) pacientov neuvádzalo patologické hodnoty v žiadnej zo subškál. Môže sa jednať o aktuálny stav (stavovú premennú) závislý od celkovej intenzity depresie či jej niektorých symptómov, alebo o črtovú premennú, teda dlhodobú individuálnu charakteristiku. Podľa subškál najčastejšie pacienti uvádzali beznádej v dôvere vo výsledok 68 (n31) a v čo dúfam je možné (n 29). V priemere sa nevyskytli patologické hodnoty v žiadnej subškále nádeje. Najnižšie hodnoty boli v subškále – Z – zaangažovanosť. Ako uvádza Beck et al. (1990, s.190) depresívni pacienti systematicky nesprávne interpretujú ich vlastné skúsenosti v negatívnom svetle a očakávajú hrozné dôsledky ako výsledok ich problémov. Schneider (1985) uvádza, že keď sa ľudia cítia beznádejne majú problém v „betónovaní“ ich plánov a realizácii alternatívnych metód, prístupov k riešeniu problémov. Potvrdzujú to aj naše výsledky položkovej analýzy, ktorou sme zistili najnižšie hodnoty v dôvere vo vlastné schopnosti, vo vytyčovaní cieľov a v položke: v budúcnosti plánujem dokázať veľa vecí. Beznádej oslabuje jedinca a je podobne ako nádej multidimenzionálna. Abramson et al. (1988) opisuje, že beznádej zasahuje celého človeka a prejavuje sa vo fyzickej dimenzii „ja“ ako znížená reaktibilita, resp. demotivačná symptomatika; v intelektuálnej dimenzii sa prejavuje ako neschopnosť zdôvodniť znížené reagovanie a v emočnej oblasti ako smutnú náladu. Farran et al. (1995, s. 39) ešte dodáva: Dlhodobá prítomnosť beznádeje v živote človeka ohrozuje fyzické, psychické a spirituálne zdravie ako aj kvalitu života. Zatiaľ čo nádej je zameraná do budúcnosti, beznádej je orientovaná na minulosť. Pri beznádeji je kontinuita medzi minulosťou, súčasnosťou, a budúcnosťou prerušená. Miller (1983) zistil, že chronicky chorí ľudia v stave beznádeje vynakladajú malé alebo žiadne úsilie na prípravu plánov a cieľov do budúcnosti, zvýrazňujú súčasné zlyhania a verbalizujú pochybnosti o sebe, o ich starostlivosti a ich živote. Rozdiely v celkovej miere u pacientov s rôznym vzdelanostným stupňom nádeje boli nesignifikantné, pacienti so základným, stredoškolským aj vysokoškolským vzdelaním mali nízku nádej podľa priemeru celkového skóre. Nesignifikantnosť rozdielov v miere nádeje v závislosti na vzdelaní uvádza aj Herth (2000, s.1436), ktorý skúmal možnosti ovplyvnenia nádeje u 115 pacientov s rakovinou. Nesignifikantne mali najvyššiu mieru nádeje pacienti so základným vzdelaním, nižšiu mali pacienti so stredoškolským vzdelaním a najnižšiu nádej uvádzali vysokoškolsky vzdelaní pacienti. V priemere ani jedna skupina nedosahovala patologické hodnoty v žiadnej zo subškál. Pacienti so základným vzdelaním dosahovali vyššie priemerné skóre vo všetkých subškálach okrem subškály M – v čo dúfam je možné, kde dosahovali nižšie skóre ako pacienti so stredoškolským vzdelaním. Vysokoškolsky vzdelaní pacienti dosahovali vo všetkých súbškálach najnižšie skóre v porovnaní so skupinami pacientov so základným a stredoškolským vzdelaním. Vysokoškolský vzdelaní uvádzali najnižšie hodnoty v dôvere vo výsledok D, stredoškolskí vzdelaní uvádzali najnižšie hodnoty v zaangažovanosti Z, pacienti so základným vzdelaním najhoršie hodnotili subškálu – v čo dúfam je možné M. Aj napriek nesignifikantnosti rozdielov považujeme najnižšiu mieru nádeje u pacientov s vysokoškolským vzdelaním za zaujímavé zistenie. Je možné, že títo pacienti prežívajú depresívnu poruchu negatívnejšie, resp. ako pocit osobného zlyhania, prípadne môžu prežívať silnejší pocit stigmatizácie zo strany okolia a spoločnosti v porovnaní s pacientmi so základným a stredoškolským vzdelaním. Táto problematika si vyžaduje ďalšie skúmanie zacielené na činitele, ktoré ovplyvňujú nádej u ľudí s rôznym vzdelanostným stupňom. Ovplyvňovanie nádeje resp. beznádeje u depresívnych pacientov vyžaduje úzku spoluprácu sestry, psychiatra ako aj psychológa, duchovného a v neposlednom rade zapojenie pacientových významných blízkych. Žiaková et al. (2006, s.277) prezentujú výsledky štúdie zameranej na validizáciu diagnózy beznádej. Na základe analýzy odpovedí 35 zúčastnených expertov zistili, že medzi významné intervencie na ovplyvnenie beznádeje možno zaradiť: povzbudzovať vzťahy s blízkymi ľuďmi, ktoré môžu prispieť k terapii, pomáhať pacientovi nachádzať životné princípy a hodnoty, pomôcť pacientovi nájsť a zrevidovať ciele súvisiace s nádejou, pomáhať pacientovi/rodine nachádzať nádej v živote, rozšíriť pacientove schopnosti zvládať záťaž, vyvarovať sa maskovaniu pravdy/neklamať, aktívne zapojiť pacienta do starostlivosti, plánovať starostlivosť tak aby postupovala od jednoduchších ku komplexnejším cieľom, hovoriť s rodinou o pozitívnych aspektoch nádeje, umožniť pacientovi praktizovať denné rituály, poskytnúť pacientovi/rodine podporu v začlenení sa do podpornej skupiny, učiť rozpoznať reálne možnosti v danej situácii a stanoviť primerané 69 ciele, informovať pacienta aj keď je aktuálny stav prechodný, zabezpečiť súkromie pacienta/rodiny. Tieto intervencie môže sestra vykonávať samostatne, resp. v spolupráci s inými členmi terapeutického tímu. Samozrejme je nutné ošetrovateľský plán skoordinovať s farmakoterapiou depresie ako aj s prípadnou psychoterapiou a konzultovať všetky zásahy s ostatnými členmi terapeutického tímu, v našich podmienkach najmä psychiatrom, psychológom, rodinou, niekedy s duchovným. Záver Nádej dodáva človeku silu, umožňuje mu vyrovnať sa s problémami, zvládať záťaž. Naopak beznádej človeka oslabuje, znižuje jeho dôveru vo vlastné schopnosti a v pomoc iných ľudí, orientuje ho na minulé zlyhania. Nádej aj beznádej zasahujú celého človeka, ovplyvňujú jeho fyzické, psychické, sociálne a spirituálne zdravie, pohodu a vplývajú na jeho kvalitu života. Prežívanie beznádeje pri depresii sa môže zhoršiť v závislosti od intenzity depresie a zároveň prehlbujúca sa beznádej negatívne ovplyvňuje priebeh depresie. Sestry musia vedieť identifikovať mieru nádeje ako aj vybrať vhodné intervencie na podporu nádeje u pacienta. Spiritualita, duchovno a s nimi spojené potreby nie sú v našom bežnom prežívaní a správaní aktualizované tak často ako iné potreby práve ich dlhodobé neuspokojenie môže byť dôvodom nespokojnosti, frustrácie zo života, ako aj zvyšujúceho sa počtu duševných porúch. Je potrebné sa tejto problematike ďalej venovať vo výskumnej oblasti, rozšíriť priestor, ktorý je jej venovaný vo vzdelávaní a poskytovať naozaj holistickú starostlivosť v súlade zo základnými princípmi ošetrovateľstva. Príspevok vznikol ako súčasť grantovej úlohy VEGA č. 1/2484/05 Bibliografické odkazy ABRAMSON, L. et al. The hopelessness theory of depression. Does the research test the theory? In: Social Cognition and Clinical Psychology. A Synthesis (1998) (ed. Abramson, L.), pp. 33–65. Guildford Press, New York. BECK, A., et al. Relationship between hopelessness and ultimate suicide: a replication with psychiatric outpatients. American Journal of Psychiatry, 1990, roč.147, č.2, s.190–195. CUTCLIFFE,J.R., GRANT, G. What are the principles and processes of inspiring hope in cognitively impaired older adults within a continuing care environment? Journal of Psychiatric and Mental Health Nursing, 2001, roč.8, 427–436. DUFAULT, K. , MARTOCCHIO, B. Hope: its spheres and dimensions. Nursing Clinics of North America, 1985, roč.20, 371–379. GRIMM, P.M. 1991. Hope. In Conceptual Foundation of Profesional Nursing Practice. Baltimore : Mosby-Year Book, Inc., 1991. pp 507-518. ISBN 0 8016-6148. FARRAN, C.J. et al. Hope and Hopelessness:Critical Clinical Constructs. Thousand Oaks, CA : Sage Publications, 1995 HERTH, K. Fostering hope in terminally ill people. Journal of Advanced Nursing, 1990, roč. 15, č. 11, s. 1250–1259. HERTH, K. Enhancing hope in people with a first reccurrence of cancer. Journal of Advanced Nursing, 2000, roč. 32, č.6, s. 1431-1441 LYNCH, W.F. Images of Hope: Imagination as Healer of the Hopeless. Baltimore :Helicon, 1965, 319 s. ISBN 8728353876 MILLER, J. Inspiring hope. In: Coping with Chronic Illness – Overcoming Powerlessness (ed. Miller, J.), pp. 287–299. F. A. Davies, Philadelphia. NEMČEKOVÁ, M. et al. Onkologický pacient ako osobnosť. Slovenský lekár, 5-6, 5. /19./ roč, 1995.. s. 6-10. NOWOTNY, M.L. Assessment of Hope in Patient With Cancer: Development of an Instrument. ONF, roč.16, č. 1, 1989. s. 57 – 61. PALENČÁR, M. 2000a. O nádeji. In Rok 2000: úzkosti a nádeje. Antológia pôvodných esejí. ( E. Farkašová ed.) Bratislava : Spolok slovenských spisovateľov, 2000. 82 – 95 s. ISBN 808061-064-9. 70 PALENČÁR, M. 2000b. Problém nádeje vo filozofii. In Filozofické reminiscencie. Banská Bystrica : Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, Fakulta humanitných vied, 2000. 320 s. SCHNEIDER, J. Hopelessness and helplessness. Journal of Psychosocial Nursing and Mental Health Services, 1985, roč. 23, č. 10, s. 12–21. STEPHENSON, C. The concept of hope revisited for nursing. Journal of Advanced Nursing, 1991, roč.16, č.12, s. 1456–1461. STOTLAND, E. The Psychology of Hope. San Francisco : Jossey Bass, 1969, ISBN 0875890318 ŽIAKOVÁ, K., ČÁP, J. 2004. Poznámky k problematike nádeje. In Teória, výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve. Eds. J. Čáp et al. Martin : Univerzita Komenského Bratislava, Jesseniova lekárska fakulta Martin, 2005, s. 814-826 ŽIAKOVÁ, K. et al. 2006. Nádej - posúdenie diagnostických znakov, intervencií a ukazovateľov výsledku v ošetrovateľskej starostlivosti. In Trendy v ošetřovatelství IV. Eds. B. Dušová et al. Ostrava : Ostravská univerzita, 2006, s.273-279 doc. MUDr. Igor Ondrejka, PhD. Psychiatrická klinika JLF UK a MFN Kollárova 2 036 59 Martin Slovenská republika e-mail: [email protected] 71 EVIDENCE BASED PRACTICE JAKO SOUČÁST CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ SESTER Ilona Plevová Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Ostrava Souhrn Evidence based practice, pojem, který se v současné době u nás začíná stále více objevovat v souvislosti s ošetřovatelskou péčí. Jak vznikl, kde se využívá a jak je spjat s celoživotním vzděláváním sester, to vše je obsaženo v tomto příspěvku. Klíčová slova Medicína založena na důkazech, praxe založena na důkazech, historie, celoživotní vzdělávání, ošetřovatelský výzkum Úvod Ošetřovatelství na počátku 21. století v průmyslově vyspělých zemích vychází více z vědeckého poznání než tomu bylo ve století minulém a výzkum se stává jedním z jeho pilířů. Jak dále uvádí autoři (Bártlová, Sadílek, Tóthová, 2005, s. 5), že o zlepšování kvality ošetřovatelské péče nelze hovořit, pokud sestry nebudou považovat vědeckou práci jako integrální součást své profese. Ale aby ji začaly takto považovat, musí jim být nabídnuty podmínky k možnosti provádět výzkum a motivace ve formě kreditního ohodnocení, jak bude zmíněno dále. Obsah Historie pojmu Evidence Based Practice V poslední době se v odborné terminologii začaly objevovat termíny, jejichž součástí je anglický výraz "evidence based", který vychází z pojmu EBM, tedy evidence based medicine, podle jehož vzoru vznikají další pojmy, jako evidence based nursing, evidence based healthcare. A jak to všechno vlastně začalo? O EBM jako takové se začalo hovořit na počátku 90. let 20. století, termín evidence based medicine pochází z McMaster University v kanadském Hamiltonu, pokusy využít výsledků lékařského výzkumu a statistiky v praxi jsou však již staršího data. Za předchůdce dnešní EBM je považován Francouz Pierre Ch. A. Louis, který se již v polovině 19. století pokoušel zavést statistickou analýzu do hodnocení lékařské léčby, avšak neměl následovníky. Jeho tehdejší snahy se setkaly se značným odporem a využívání statistických dat v medicíně upadlo na dlouhou dobu v zapomnění. Až důležitým krokem formulování pravidel pro klinické studie bylo využití numerických metod genetikem Ronaldem Fisherem ve 20. letech 20. století, kterým se však většího využití dostalo až po 2. světové válce zásluhou prací Sira Augustina Bradforda Hilla a jeho následovníků Richarda Dolla a Archie Cochrana. Zejména Archie Cochrane je pokládán za duchovního otce EBM, přestože se jejího zrodu nedožil. Nejčastěji citovaná definice EBM je: „vědomé, zřetelné a soudné používání nejlepších současných důkazů při rozhodování o péči o jednotlivé pacienty“. Jak už bylo řečeno, z pojmu EBM vychází také pojem Evidence Based Praktice. A jaký je nejvýstižnější význam jednotlivých slov Evidence Based Practice (EBP)? Jak uvádí autorky (Wojnarová, Mrázková a Zeleníková, 2004, s. 195), je význam jednotlivých slov následující: • Evidence – základ pro důvěryhodnost, svědectví nebo fakta vedoucí k potvrzení nebo vyvrácení něčeho • Based – podpora, důvod, základ • Practice – intervence v zdravotní péči. 72 Ošetřovatelství a výzkum Ošetřovatelství je samostatná vědecká disciplína zaměřená na aktivní vyhledávání a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb nemocného a zdravého člověka v péči o jeho zdraví. Tato definice z věstníku Ministerstva zdravotnictví nám jasně poukazuje na to, že je ošetřovatelský výzkum zaměřen na zlepšování kvality poskytované péče, ale v jiných případech slouží také jako základ pro tvorbu standardů a napomáhá k akreditačnímu řízení. Výzkum v ošetřovatelství je součástí výzkumu ve zdravotnictví. Vytváří nové poznatky, které přímo nebo nepřímo ovlivňují ošetřovatelskou praxi. Umožňuje poskytovat vysoce kvalitní ošetřovatelskou péči založenou na důkazech. Probíhá ve výzkumných ústavech, na vysokých školách, v jiných vzdělávacích institucích, ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Výzkum se řídí platnými právními předpisy a mezinárodními etickými směrnicemi pro biomedicínský výzkum. Výzkum v oblasti teorie ošetřovatelství se zabývá tvorbou systematických poznatků. Identifikuje nebo vysvětluje pravidelnosti, charakteristiky univerzálně pozorovatelné a vyjadřuje určité definované fenomény ošetřovatelství. Vznikají ošetřovatelské klasifikace, které slouží jako společný odborný jazyk ošetřovatelské profese. Tvorba ošetřovatelských klasifikací rozšiřuje vědecké základy ošetřovatelství o jejich identifikaci a určuje nové směry výzkumu: • Výzkum z hlediska ošetřovatelské praxe navrhuje a ověřuje modely optimální ošetřovatelské péče. Provádět výzkum a používat jeho výsledky je jednou z podmínek rozvoje praxe založené na důkazech. • V oblasti vzdělávání vytváří vzdělávací programy zaměřené na metodiku vědeckovýzkumné práce kompatibilní se směrnicemi Evropské unie a na tvorbu edukačních materiálů. • Výzkum v oblasti řízení a managementu je zaměřen na nejrůznější pracovní postupy, a to zejména na hodnocení kvality péče, zátěž ošetřovatelského personálu, dělbu práce, vztahy mezi jednotlivými kategoriemi zdravotnických pracovníků, snaží se objektivizovat zdravotnické služby, sleduje jejich efektivnost. Ošetřovatelský výzkum je financován zejména prostřednictvím grantových agentur. Každoročně lze přihlašovat projekty na libovolná ošetřovatelská témata a žádat o finanční podporu. Ministerstvo zdravotnictví může na základě společenské objednávky některá témata veřejně vyhlásit. Další možností získávání nových poznatků je participace na mezinárodních výzkumných projektech prostřednictvím Evropské unie, WHO nebo dalších mezinárodních institucí. Výsledky ošetřovatelských výzkumných studií a projektů, jejichž cílem je rozvíjet teorii a praxi, jsou publikovány v odborném tisku. Zdravotničtí pracovníci jsou s nimi seznamováni na odborných konferencích pořádaných nejen profesními organizacemi zdravotnických pracovníků na národní i mezinárodní úrovni. Evidence Based Practice a celoživotní vzdělávání Celoživotní vzdělávání, kterým si zdravotničtí pracovníci obnovují, zvyšují, prohlubují a doplňují vědomosti, dovednosti a způsobilost v příslušném oboru je v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. Součástí celoživotního vzdělávání je také specializační vzdělávání, které je zaměřeno na ošetřovatelství v klinických oborech, na různé formy ústavní, ambulantní a komunitní péče a na management ve zdravotnictví. Probíhá v akreditovaných zařízeních. V rámci celoživotního vzdělávání je možné v oboru ošetřovatelství získat vyšší stupně akademického vzdělání (magisterské a doktorské). (http://www.mzcr.cz) Součástí celoživotního vzdělávání není pouze zvyšování kvalifikace formou návštěvy kurzů, školení, vyšších či vysokých škol, ale její nedílnou součástí je také vědecko-výzkumná činnost. Ve vyhlášce č. 423/2004, kterou se stanoví kreditní systém pro vydávání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků v paragrafu 2 ve vymezí pojmů, písmene h) je vědecko-výzkumnou činností účast ve výzkumných projektech a výzkumných záměrech podle zvláštního právního předpisu [Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně 73 některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů], pokud: 1. délka jejich trvání je alespoň 6 měsíců, 2. jsou doloženy oponovanou závěrečnou zprávou, seznamem řešitelů výzkumného projektu nebo výzkumného záměru, základními údaji projektového tématu a v případě mezinárodních projektů kopií rozhodnutí příslušné mezinárodní instituce o schválení projektu, seznamem jeho řešitelů a základními údaji o projektovém tématu, a 3. týká se oboru činnosti nelékařského zdravotnického pracovníka. V paragrafu tři bodu sedm je uveden počet 25 kreditů, které za tuto vědecko-výzkumnou činnost lze získat. Pro účely tohoto zákona se rozumí výzkumem a vývojem systematická tvůrčí práce konaná za účelem získání nových znalostí nebo jejich využití. Dále se rozlišuje a) výzkum, kterým je systematická tvůrčí práce rozšiřující poznání, včetně poznání člověka, kultury nebo společnosti, metodami umožňujícími potvrzení, doplnění či vyvrácení získaných poznatků, prováděná jako: 1. základní výzkum, kterým jsou experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získat znalosti o základech či podstatě pozorovaných jevů, vysvětlení jejich příčin a možných dopadů při využití získaných poznatků, nebo 2. aplikovaný výzkum, kterým jsou experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získání nových poznatků zaměřených na budoucí využití v praxi. Jak uvádí autoři (Bártlová, Sadílek, Tóthová, 2005, s. 9) řeší u nás ošetřovatelský výzkum nejčastěji tyto okruhy problémů: 1. klinickou ošetřovatelskou problematiku – navrhují a ověřují se modely optimální ošetřovatelské péče o určité skupiny nemocných, hledají se vědecky zdůvodněné postupy při ošetřovatelské péči. Sleduje se např. účinek některých ošetřovatelských výkonů na organismus nemocného, efekt rehabilitační péče, vliv ošetřovatelského procesu na pacienta a jeho rodinu atd. 2. analýzu ošetřovatelské profese – výzkumné práce se např. zabývají utvářením vztahu mezi sestrou a nemocným, otázkami profesionální deformace, psychologickými předpoklady pro výkon ošetřovatelského povolání apod. 3. organizací a řízení ošetřovatelské péče – např. vhodné metody personálního managementu, optimální systémy organizace práce sester atd. 4. ověřování nových technických prostředků v ošetřovatelské péči, 5. analýzu pedagogické činnosti v ošetřovatelství – ověřují se způsoby vhodné edukace v oblasti podpory a upevňování zdraví, vyučovací metody a postupy vhodné pro nácvik některých ošetřovatelských výkonů a formování potřebných vlastností sestry atd. Autoři Bártlová, Sadílek a Tóthová uvádějí (2005, s. 9), že české ošetřovatelství má výzkumnou základnu soustředěnou především na univerzitách a na dalších vzdělávacích institucích, kde se sestry vzdělávají v základech vědecko-výzkumné práce a provádějí drobná šetření v ošetřovatelství. Nelze však očekávat, že každá sestra bude vykonávat šetření na svém pracovišti. Je třeba počítat spíše s mnohými omezeními v klinickém prostředí, než se stane výzkum legitimní a běžnou činností sester v České republice. Ošetřovatelská praxe je zatím založena spíše na zažitých standardních postupech a nevyužívají se ani dostatečně výsledky zahraničních výzkumů. Jak uvádějí autorky (Wojnarová, Mrázková a Zeleníková, 2004, s. 195) na příkladu setření druhé kapky při odběru glykémie, ne vždy jsou standardy ošetřovatelské praxe podložené vědeckými výzkumy. Při vypracování projektu zaměřeném na EBP si vybraly právě tuto problematiku a zjistily, že tento postup se neopírá o vědecký základ. Jedním z klíčových cílů EBP je nalezení vhodného ošetřovatelského problému, který by měl být zkoumán a také důvod proč jsme se rozhodli právě pro něj. Používání EBP v ošetřovatelské praxi různých zemích je na odlišné úrovni. Závisí to na dosaženém vzdělání, obsahu curricula (jestli je EBP jeho součástí), jak jsme nebo nejsme schopni porozumět EBP. Např. v Hanzehogeschool van Groningen mají zvláštní předmět zaměřený na EBP, v rámci kterého studenti vypracovávají projekty. U nás je EBP zatím součástí spíše zdravotních studií, 74 než vzdělávacího systému. Problém EBP zatím u nás není zcela znám a není využíván v dostatečné míře. Jak již bylo řečeno, sestry pracují na základě vytvořených standardů, víceméně zažitých, pracují na základě vědomostí získaných ze zdravotních škol, kde jsou postupy ošetřovatelských intervencí vyučovány několik let již stejným způsobem – postupy jednotlivých ošetřovatelských úkonů se časem nezměnily a pokud některé ano, tak jen zcela výjimečně a to převážně díky novým technologiím a inovacím zdravotnického materiálu. Jak uvádějí autoři (Bártlová, Sadílek, Tóthová, 2005, s. 5)je přitom výzkumná činnost vhodná pro všechny sestry, protože přispívá k identifikaci problémů, což je první krok ve výzkumu. Každá sestra musí rovněž umět použít výsledky výzkumu a modifikovat podle nich svou práci. Výzkum nemusí být nákladný, jednoduché šetření mohou provádět sestry samostatně nebo ve skupinách či v multidisciplinárních týmech. U nás je výzkum ve zdravotnických zařízeních prováděn spíše na úrovní vrcholového managementu, který sleduje různé parametry kvality a je orientován směrem na pacienta, např.: sledování doby čekání při přijetí k hospitalizaci; kvalita stravy; péče o pacienty v rámci jednotlivých odděleních apod. Další oblastí, kde je prováděn výzkum v oblasti ošetřovatelství, je již zmíněné zvyšování kvalifikace sester. Jejich úspěšné zakončení je ve většině případů podmíněno vypracováním vědecko-výzkumné závěrečné práce (není-li práce teoretického charakteru), které je právě postaveno na výzkumném šetření. Závěr Jak uvádí autoři (Bártlová, Sadílek, Tóthová, 2005, s. 9-10) pokud se má ošetřovatelství rozvíjet jako obor s výzkumnou základnou, není přehnané očekávat, že sestry by měly mít určité vědomosti o výzkumu, podílet se na identifikaci významných problémů vhodných pro výzkum a umět i výsledky výzkumu využít v praxi. K vybudování ošetřovatelství založené na výzkumu a realizaci výsledků výzkumu v běžné ošetřovatelské praxi je však zapotřebí podniknout ještě mnoho promyšlených kroků a také je nutná podpora ze strany institucí, managementu nemocnic a ostatních zdravotnických pracovníků. Součástí změn by měla být také větší benevolence k získání kreditů v této oblasti ze strany legislativy. Neboť zákonné normy, které jsou uvedeny již v citované Vyhlášce č. 423/2004, vytvářejí omezení pro jednodušší šetření v rámci zdravotnických zařízení. Sestry i při menších výzkumných projektech a šetřeních získávají potřebné vědomosti, rozšiřují si přehled o nově zjištěných skutečnostech, které pak následně mohou úspěšně realizovat ve své praxi a předávat své zkušenosti na sjezdech, konferencích, v publikacích či jen na ústavních seminářích. Touto činností nejen dochází k samovzdělávání, ale je to účinný nástroj, jak zvyšovat kvalitu ošetřovatelské péče. Jednalo by se o cyklický proces: sestry by se s motivací získání potřebných kreditů aktivně podílely na vědecko-výzkumné činnosti a ta by následně byla např. využívána (s ohledem na cíl výzkumu) k potřebám pacientů, zdravotnických zařízení, ale i samotným sestrám v jejich těžké, ale záslužné profesi. Snahou by mělo být odstupňování vědecko-výzkumné činnosti dle složitosti prováděného výzkumu, dle úrovně zaměření, apod. EBP tak jako EBM jsou založeny na důkazech. EBP v sobě však zahrnuje mnohem více. Autorky (Wojnarová, Mrázková a Zeleníková, 2004, s. 195) dávají odpovědnost za prosazování uplatňování EBP v praxi, které budou prospěšné pro pacienty/klienty, vysokoškolsky vzdělaným sestrám. Cílem je poskytování jen takové péče, která je prokazatelně nejlepší. EBP je aktivní proces, do kterého nespadá pouze tradiční výzkum, ale je to právě aktivní vyhledávání problémů a nedostatků, zažitých procesů a postupů, které v novodobém pojetí ošetřovatelství ztrácejí smysl a nevedou ke zdokonalování péče. Bibliografické odkazy BÁRTLOVÁ, S., SADÍLEK, P., TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetřovatelství. Brno: NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X JAROLÍMKOVÁ, A. Evidence Based Medicine. Ikaros [online]. Dostupný z: <http://www.ikaros.cz/node/833>. URN-NBN:cz-ik833. ISSN 1212-5075. 2001, roč. 5, č. 10 [cit. 2007-02-13] 75 JAROLÍMKOVÁ, A. Evidence Based Medicine a její vliv na činnost lékařských knihoven a informačních středisek. Národní knihovna a knihovnické revue [online]. Dostupný z: <http:// full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0402/0402075.html >. ISSN 1214-0678. Národní knihovna ČR, 2004. Rok 2004, roč. 15, č. 2, s. 75-81 Metodická opatření, 9. Koncepce ošetřovatelství. [online]. Dostupné z: <http://www.mzcr.cz> SCHWARZ, J. Evidence based - důkazy, svědectví, fakta, nebo doklady? [online]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/1874. Roč. 9, č. 3 (2005). [cit.2005-03-01] Vyhláška č. 423/2004, kterou se stanoví kreditní systém pro vydávání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků. [online]. Dostupné z: <http://www.nconzo.cz/download/sbirky/2004/sb13904.pdf> WOJNAROVÁ, D., MRÁZKOVÁ, L., ZELENÍKOVÁ, R. Evidence based praktice – naše první zkušenosti. In. IV. Ostravské sympozium ošetřovatelství. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004. s. 195-197 Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů [online]. Dostupné z: <http://www.vyzkum.cz> Mgr. Ilona Plevová Ostravská univerzita Zdravotně sociální fakulta Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Syllabova 19 703 00 Ostrava-Vítkovice e-mail: [email protected] 76 IMPLEMENTACE EVIDENCE BASED HEALTHCARE DO VÝUKY OŠETŘOVATELSTVÍ ZA MULTIMEDIÁLNÍ PODPORY (E-LEARNINGOVÝCH KURZŮ) Andrea Pokorná Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství, Brno Souhrn Příspěvek se zabývá požadavky ve vztahu k využití evidence based healthcare a roli aktivizačních metod v rámci PICO frame, za multimediální podpory výuky studentů ošetřovatelství v e-learningových kurzech. Shrnuje nároky kladené na studenty a tutora a objasňuje východiska k využití tohoto způsobu podpory výuky ošetřovatelství, zejména ošetřovatelských postupů (struktura a formulace úkolů, zadávání samostatné práce, kontrola odevzdávárny, zpětná vazba s tutorem a vzájemná kontrola a hodnocení studenty navzájem). Při využívání této formy podpory výuky se zvyšuje nejen aktivita studentů, schopnost participace na výukových činnostech, ale také počítačová gramotnost účastníků výuky a schopnost orientace v odborných zdrojích jak uvádí Barešová (2003, str. 38). Klíčová slova Evidence based healthcare, PICO frame, aktivizace studentů, participativní výukové metody, multimediální podpora výuky, e-learningový kurz. Úvod Pojem Evidence Based Medicine (dále jen EBM) může mít několik různých interpretací. Nejčastěji je překládána, jak uvádí Svačina, jako medicína založená na důkazech, či svědectvích (1998, str. 15). Existuje však mnoho jiných definic, podle nich jde o znalostní medicínu, či lékařství založené na faktech. Nejvýstižnější definicí, podle níž je EBM „vědomé, zřetelné a soudné používání nejlepších současných důkazů při rozhodování o péči o jednotlivé pacienty“ uvádí Sackett. (1996, str. 46). EBM by tedy jednoznačně v konečném důsledku mělo vést ke zkvalitnění ošetřovatelské péče a zapojení kritického myšlení u studentů. Také z tohoto důvodu byly v rámci připraveného e-learningového kurzu na podporu výuky ošetřovatelství využity a implementovány postupy evidence based medicine jako součásti e-learningových nástrojů nejen v rámci zpětné vazby pro účastníky kurzu - studenty. V návaznosti na EBM se začaly rozvíjet také jiné „evidence based“ aktivity, objevily se pojmy jako evidence based nursing (ošetřovatelství založené na důkazech), evidence based healthcare (na důkazech založená ošetřovatelská péče, při důsledném používání současných nejlepších výsledků výzkumu, při rozhodování o tom, jakou péči poskytnout pacientovi). Nicméně zde jde víceméně o terminologické upřesnění, než o změnu obsahu a činností v rámci péče založené na důkazech. Obsah E-learningový kurz na podporu výuky ošetřovatelství vznikl na Katedře ošetřovatelství v rámci rozvojového projektu č. 124 – „Elektronické výukové materiály a komplexní podpora jejich tvorby a využití na MU v Brně“). Primární motivací bylo zkvalitnění výuky a zpřístupnění učebních materiálů nejen kmenovým studentům, ale i studentům, kteří studují anglicky (studenti Všeobecného lékařství a studenti v rámci programu Sokrates Erasmus). Jak kmenoví česky studující studenti, tak zahraniční studenti mají možnost využívat výkladového a překladového slovníku Maxdorf (vázaný přímo na heslo – odborný pojem), který by jim měl pomoci usnadnit orientaci v odborné terminologii, zejména v prvním ročníku (viz obr. č. 1 a, b). Přínos pro zahraniční studenty je v usnadnění práce tutora v klinické praxi, zajištění přístupu k poznatkům o ošetřovatelských postupech běžných v našich zdravotnických zařízeních (základní i specializovaná péče) a předávání informací s ostatními studenty v rámci možnosti vzájemného hodnocení studentů (přínos i pro kmenové studenty). Pro 77 kmenové česky studující není získání „hotových“ informací jediným a dle mého názoru ani dostatečným cílem. Pomocí metod EBM jsou studenti schopni hledat správná a vhodná řešení a postupy v ošetřovatelské péči. Učí se kolaborativním technikám, participují na přípravě drobného ošetřovatelského výzkumu a jsou schopni pracovat ve skupinách a vzájemně kriticky a konstruktivně hodnotit a argumentovat při hledání odpovědí na otázky v rámci EBM. Ne každé probírané téma vyžaduje dlouhodobé srovnávání a hledání poznatků z jiných odborných zdrojů, ale jsou témata, kde je to pro studenty velmi zajímavé a bezesporu přínosné. Proces zavádění metod EBM do výuky je dlouhodobý a studenti jsou s ním seznamováni již v prvním ročníku studia. V možnosti využití multimediální podpory spatřuji velkou příležitost pro podporu rozvoje tohoto směru výuky. Metodicky je potřeba ze strany vyučujícího náležitě objasnit cíle využívání metod EBM. Cíle by měly být jasně a stručně formulovány. Samozřejmostí je akceptace didaktických zásad a požadavků na vhodnou a odpovídající formulaci výukových cílů se zaměřením na úroveň kognitivní, postojovou i psychomotorickou. Tutor musí zvládnout objasnit především strukturu PICO rámce a vhodným způsobem studenty namotivovat k plnění úkolu. Je potřeba, aby si studenti uvědomili, že k EBM musí využívat vlastní racionální úsudek, musí se snažit logicky zdůvodňovat problém, měli by se orientovat v základních statistických metodách a vždy hledat důvody pro opodstatnění jejich rozhodnutí (evidence – důkaz). Dalším krokem, jak již bylo uvedeno, je seznámení studentů s PICO rámcem. Jde o proces stanovení hlavní otázky a pomocných otázek. P – population – definování pacienta, nebo skupiny pacientů, kterých se otázka týká dle relevantních vlastností: – věku; onemocnění; rizikových faktorů. I – intervention – stanovení zákroků, opatření u daného pacienta. Comparison intervention – srovnávací intervence, zákrok, postup pro srovnání. Může jim být dosavadní standardní postup či naopak zcela inovující technika. Outcome - stanovení očekávaného výsledku. Tou nejobecnější otázkou od studentů pak je, zda intervence jsou pro určitou skupinu pacientů škodlivé a nebo odpovídající a zda jsou využitelné v reáliích českého zdravotnictví. Odpověď pak hledají ve výzkumech, v relevantních zdrojích a používají doplňující otázky. Studenti využívají v hojné míře přístupy do Medline. Z placených přístupů jde o poskytovatele databází EBSCO, OVID Proquest. Bezplatné přístupy např. Medscape, BioMedNet aj., které uvádí Feberová (2004, str. 17). Účastníci kurzu jsou seznámeni s přístupem efektivního vyhledávání pramenů podle Haynesovy klasifikace „4S“ (viz obr. č. 2), která rozlišuje čtyři základní kategorie: 1) jednotlivé originální studie; 2) syntézy (systematické přehledy, metaanalýzy) všech dostupných originálních studií zabývajících se určitou problematikou, splňující určitá kritéria; 3) synopse systematických přehledů nebo originálních studií; 4) Počítačové informační systémy spojující množství synopsí, které se zabývají určitým klinickým problémem nebo se vztahují k péči o určitou skupinu pacientů; Studenti jsou s informacemi a požadavky na využívání metod EBH postupně obeznamováni a konfrontováni v teoretických hodinách či v průběhu tutorialu (tutorial musí být zařazen na začátku kurzu a pak je vhodné jej uskutečnit minimálně dvakrát po dobu trvání kurzu). Příklad využití EBM (EBH) v rámci kurzu uvádí tabulka č. 1 (modul č. 4 – ošetřovatelský proces při zajištění potřeby hygienické péče a modul č. 6 – odběry biologického materiálu – krev) a obr. č. 3. Jejich aktuálním úkolem je hodnocení PICO rámce uvedeného v tabulce. 78 Tabulka č. 1: Příklad využití EBM (EBH) Modul č. 4 P – population ležící pacienti s poruchou vědomí, bez umělé zubní náhrady – vlastní definitivní chrup, spontánně dýchající I – intervention C – comparison intervention O - outcomes - běžná péče o chrup pomocí pomůcek dodávaných standardně do nemocničních zařízení (vatové štětičky, Stopangin, Borax glycerin, tampony) – péče prováděna vždy při hygienické péči (ranní a večerní toaleta) péče o chrup a dutinu ústní za použití pomůcek na něž je nemocný zvyklý z domu (jeho zubní pasta, kartáček, ústní voda, dentální nit aj. pomůcky) úkolem tedy je zjistit (v relevantních odborných zdrojích, vlastním pozorováním a na základě zkušeností z praxe), zda je vhodnější použít u výše uvedené skupiny pacientů běžné zdravotnické a ošetřovatelské prostředky či pomůcky a prostředky, které běžně pacient používal před poškozením jeho zdraví sám. Modul č. 6 pacienti s ordinovaným komplexním odběrem krve při příjmu k hospitalizaci; nedodržování postupů odběru k jednotlivým vyšetřením, nahodilé postupy odběru dodržování postupu odběrů krve dle následujícího schématu: 1. biochemické vyšetření; 2. koagulace; 3. krevní obraz; 4. sérologické vyšetření úkolem tedy je zjistit (v relevantních odborných zdrojích, vlastním pozorováním a na základě zkušeností z praxe) zda je vhodnější postupovat podle uvedeného schématu a najít pro tento postup evidence. Zhodnoťte také přínos alternativního přístupu k péči o chrup ve vztahu k postupům bazální stimulace. Výsledek svého šetření studenti vkládají do odevzdávárny a v písemné podobě předávají učiteli v teoretické výuce (dle požadavků tutora a lektora). Významným pozitivním prvkem tohoto způsobu výuky je možnost vzájemného posuzování výsledků prací jednotlivých skupin, které je umožněno po odevzdání materiálů všech zainteresovaných skupin. Studenti jsou motivováni předvést zjištěné závěry své práce a jsou povinni reagovat na připomínky ostatních kolegů. Zde nastává nelehká práce tutora, který musí „připomínkové řízení“ udržet v intencích konstruktivního jednání a za využití opravdu reálných odborných argumentů. Závěr Hlavním úkolem implementace EBM (EBH) do výuky za multimediální podpory není pouze hledání těch nejlepších řešení v péči o nemocné, ale důležitý je proces vlastního hodnocení, argumentací a nalézání důvodů pro a proti jednotlivým tvrzením, technikám a postupům 79 v praxi. Na základě zjištěných informací se studenti mohou rozhodovat snadněji. Je bezpochyby jasné, že ne vše, co studenti zjistí, je proveditelné a aplikovatelné do praxe z různých důvodů (provozních, personálních, legislativních, ekonomických), ale jistě je to velmi obohacuje a umožňuje jim nalézt pocit schopnosti provádět změny, uplatňovat je, zejména za účelem zkvalitnění péče o nemocné. Obr. č. 1a: Využití on line slovníku Obr. č. 1b: Využití on line slovníku Obr. č. 2: Pyramida "4S" podle Haynese (zdroj Sackett, 1996) Obr. č. 3: Samostatná práce - EBH Bibliografické odkazy BAREŠOVÁ, A. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: Nakladatelství VOX. 2003. 174 s. ISBN 80-86324-27-3 BRDIČKA, B. Role internetu ve vzdělávání: studijní materiál pro učitele snažící se uplatnit moderní technologie ve vzdělávání. Kladno: AISIS, občanské sdružení, 2003. 122 s. ISBN 8023901060 FEBEROVÁ, J. Jak na Medline efektivně. Praha: Triton. 2004. 95 s. ISBN 80-7254-502-7. GREENGHALGH, T. Jak pracovat s vědeckou publikací: základy medicíny založené na důkazu. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 208s. ISBN 80-247-0310-6. 80 GRIMUS, M. e Learning – e Teaching – e Education. an aspect of a new learning culture : study texts for European masters degrees. Brno: Paido - edice pedagogické literatury 2003. 205 s. ISBN 8073150522. PAPÍKOVÁ, V. Strategie vyhledávání a důkazy podložených informací pro potřeby klinické praxe. Ikaros [online]. 2002, č. 02 [cit. 26.února 2007]. Dostupné na World Wide Web: <: http: //www.ikaros.cz/clanek.asp?ID=200208454>. ISNN 1212-5075. SACKETT, D. L., ROSENBERG, W. M. C., GRAY, J. A. M., et al. Evidence based medicine: what it is and what it isn´t. BMJ, 1996, 312, pp.71 – 72. Nepublikovaný materiál: ZVACEK, S. Instructional Development and Support, University of Kansas (2003) Materiál přednesen na semináři „Příprava on-line kurzů a konstruktivismus v on-line výuce“ vedeného Susan Zvacek 30. května 2006 na FF MU Brno. Mgr. Andrea Pokorná Katedra ošetřovatelství LF MU Kamenice 3 625 00 Brno e-mail: [email protected] 81 VZTAH STUDENTŮ OŠETŘOVATELSTVÍ K DIAGNOSTICE NANDA – INTERNATIONAL Lucie Sikorová Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Ostrava Souhrn Příspěvek poukazuje na významnost diagnostiky NANDA – International pro studenty ošetřovatelství a poskytuje charakteristiku subjektově – objektového vztahu člověka ke skutečnosti v rovině obecné, v rovině konkrétní pak vztah studentů studijního programu Ošetřovatelství k diagnostice NANDA - International. Anonymní ankety se zúčastnilo 45 studentů prvního ročníku Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity, studijního oboru Všeobecná sestra. Z výsledků plyne, že více než polovina respondentů shledává systém diagnostiky NANDA –I. jako metodu užitečnou a důkladnou pro posouzení jedince v ošetřovatelské péči. Rovněž více než polovina respondentů považuje za důležité sestry v této problematice vzdělávat a souhlasilo by s užíváním této metody celonárodně. 53,3 % respondentů vyjádřilo potřebu dále se vzdělávat v NANDA diagnostice i po ukončení studijního předmětu, což svědčí o pozitivním vztahu k tomuto způsobu diagnostikování v ošetřovatelské péči. Výsledky posouzení vztahu studentů k diagnostice NANDA – I. mohou optimalizovat a zefektivnit další proces vzdělávání budoucích sester v této problematice. Klíčová slova Diagnostika NANDA – International, vztah, studenti Úvod Současným trendem moderního ošetřovatelství je důsledné posouzení a diagnostika potřeb uživatele/klienta ošetřovatelských služeb nebo služeb porodní asistence. K rozlišení zda stav potřeb jedince je v normě (je funkční) nebo zda z ní vybočuje, je možné využít NANDA diagnostický systém.(Marečková, 2006, s. 17) Slovo „systém“ pochází etymologicky z řeckého „systema“, což znamenalo původně spojení, skupinu, celek. Výraz „soustava“ vyjadřuje myšlenku sounáležitosti všech elementů soustavy. Dnes rozumíme soustavou komplex vzájemně se ovlivňujících elementů. (Blížkovský, 1997, s. 49) Tyto charakteristiky adekvátně vystihují i diagnostický systém NANDA - International (dále NANDA – I.), ve kterém jsou diagnostické prvky vzájemně efektivně provázány. Žádný systém, ale nedosahuje úplné harmonie svých stránek, jejich absolutní rovnováhu jednou provždy. Dočasné rozpory, nerovnováha a nekompletnost, jsou nezbytnou podmínkou vývoje společnosti a člověka, a provází tedy i diagnostiku v ošetřovatelství. Významnou předností diagnostického systému NANDA – I. je to, že usnadňuje poznání potřeb člověka a srozumitelně a přehledně vede ke schopnosti identifikovat a rozlišit potřeby funkční a dysfunkční. Posluchači studijního programu Všeobecná sestra a Porodní asistentka jsou na Zdravotně sociální fakultě Ostravské univerzity s diagnostickým systémem NANDA – I. seznámeni již v prvním ročníku studia ošetřovatelství v rámci studijní disciplíny „Potřeby člověka a ošetřovatelské diagnózy“ (Sikorová, 2006, s. 5). Respektování mezipředmětových vazeb v průběhu celého studia ošetřovatelství umožňuje posluchačům uvádět problémy do nových souvislostí, orientaci na základní vývojové zákonitosti NANDA – I. diagnostiky, na příčiny, faktory a hybné síly jejich změn, její dynamiku, výsledky a vývojové tendence. Tyto vazby vedou studenty k celistvému, vědecky podloženému pohledu na problematiku NANDA – I. diagnostiky. Podstatou vzdělávání posluchačů studijního programu Ošetřovatelství v problematice NANDA diagnostiky, je kultivace a cílevědomé utváření uvědomělého, aktivního a tvůrčího 82 vztahu k této problematice. Podle převládající aktivity subjektu, tj. podle vedoucí lidské činnosti, jež se subjektově – objektový vztah jedince uskutečňuje, rozlišuje Blížkovský (1997, s. 128) tři úrovně vztahu: Teoreticko-poznávací vztahy člověka ke skutečnosti, které zahrnují osvojování si základů vědy a zabezpečují spolehlivou orientaci člověka ve světě poznáním jeho zákonitostí. Prakticko-technické vztahy člověka ke skutečnosti, jehož základní hodnotu je hodnota praktické tvořivosti, užitku a zdraví. Hodnotově-orientační vztahy člověka ke skutečnosti, které zahrnují rozvíjení správné orientace a angažovanosti ve sféře duchovní, ideové, světonázorové, mravní, politické atd. Základní hodnoty zde spočívají v tvorbě duchovní, axiologické a sociální, v objevování a prosazování lidského pokroku, společenského i individuálního blaha a dobra, spravedlnosti apod. Má-li se každá kategorie vztahu studentů k problematice NANDA diagnostiky stát zdrojem a kritériem výběru základních výchovně vzdělávacích cílů a hodnot, bylo by vhodné tento vztah zmapovat. Cíl Cílem průzkumu bylo odhalení vztahu studentek ošetřovatelství k systému diagnostiky NANDA – I. Metoda Monitoring vztahu studentů k systému diagnostiky NANDA-I. ve třech výše uvedených rovinách vztahu, proběhlo jednoduchou technikou výzkumu, anketou, jež zahrnovala 10 otázek, z toho 8 uzavřených dichotomických otázek, umožňující snadnou orientaci v problematice a rychlou odpověď respondentů. Struktura ankety respektovala výše zmíněné úrovně vztahu jedince ke skutečnosti. Sběr dat proběhl v únoru 2007. Ke statistickému zpracování byl použit software Microsoft Excel. Soubor Anonymní ankety se zúčastnilo 45 respondentů – všech studentů prvního ročníku Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity, studijního oboru Všeobecná sestra. Naprostou převahu tvořily ženy n = 44 (97,8 %), většina respondentů se nacházela ve věkové kategorii 19 – 20 let n = 32 (71,1 %). Převažovaly studenti s ukončeným středoškolským zdravotnickým vzděláním n = 35 (77,8 %). Výsledky Výsledky průzkumu lze rozdělit do třech oblastí: Vztah v rovině teoreticko – poznávací: převážná většina 41 (91,1 %) studentů prokázala výborné znalosti v systému diagnostiky NANDA – I. Znalosti byly ověřeny ve dvou dotazech ankety, jež zahrnovaly popis charakteristiky diagnostického systému, včetně ověření znalostí jednotlivých domén a při zápočtu studijního předmětu jež probíhal v těsné minulosti anketního průzkumu. Vztah v rovině prakticko – technické: téměř 85 % respondentů se domnívá, že dokáže prakticky uplatnit své poznatky z NANDA-I diagnostiky při poskytování ošetřovatelské péče nemocnému člověku, ale pouze 26 (57,8 %) respondentů jedinci zdravému.Více než polovina respondentů shledává systém diagnostiky NANDA – I. jako metodu užitečnou v rámci posouzení jedince, ale pouze 19 (42,2 %) studentů by si zvolilo tuto metodu pro posouzení jedinců v rámci ošetřovatelského procesu. Více než polovina dotázaných si myslí, že nemůže uplatnit znalosti z diagnostiky NANDA – I. jinde, než v ošetřovatelské diagnostice. Vztah v rovině hodnotově – orientační: více než polovina studentů přikládá NANDA – I. diagnostice vysokou hodnotu, což plyne z výsledků dotazů týkajících se nutnosti vzdělávat sestry v této problematice, vhodnosti používání pokrokové metody jako je 83 NANDA – I. diagnostika celonárodně, vyjádřením souhlasu s tvrzením, že jde o metodu důkladného posouzení jedince v ošetřovatelské péči a vyjádřením potřeby dále se vzdělávat v této problematice i po ukončení studijního předmětu. Na všechny uvedené dotazy reagovala souhlasně více než polovina dotázaných, avšak procento kladných odpovědí v souboru nepřesáhlo 70 %. Diskuse Výsledky průzkumu nejsou ve všech oblastech jednoznačné. V rovině teoreticko – poznávací lze tento vztah hodnotit pozitivně. Toto konstatování plyne ze zjištěných výborných teoretických znalostí studentů. Nejednoznačné jsou výsledky především v rovině prakticko – technické. Ačkoliv většina studentek hodnotila systém diagnostiky NANDA – I. jako důkladný, užitečný a vhodný pro posuzování a diagnostiku v rámci ošetřovatelského procesu, jen méně než polovina dotázaných by si tuto metodu zvolila jako způsob diagnostiky ve svém zaměstnání. Přesto většina respondentů by tento způsob doporučila jako metodu užívat celonárodně. Jako součást vzdělávání sester vidí tuto problematiku významnou také většina dotázaných, z čehož je možné usoudit na pozitivní vztah v rovině hodnotově – orientační. Ve výchovně vzdělávacím procesu lze doporučit důkladnější propojení s praxí, neboť jak vyplynulo z odpovědí v anketě, studentky se obávají, že své poznatky v praxi aplikovat nedokáží, a že nedokáží využít své znalosti v dalších oblastech ošetřovatelství. Zřejmě z této nejistoty plyne i fakt, že většina z nich by si tento způsob posouzení jedince v rámci ošetřovatelského procesu nezvolila. Výsledky, ale mohou být ovlivněny také nekompletními poznatky studentů o této problematice, jelikož k datu průzkumného šetření nebylo vzdělávání ve výše uvedeném studijním předmětu ukončeno. Závěr Výsledky průzkumu poukazují na vztah studentek ošetřovatelství k systému diagnostiky NANDA – International. Vzhledem k malé četnosti respondentů jde spíše o sondu do úvah studentů o této problematice, která však by měla být impulsem pro další hlubší sledování. Vztah studentů k NANDA-I. diagnostice lze souhrnně hodnotit jako pozitivní, s vyjádřenou potřebou a motivací se v této problematice dále vzdělávat. Při výchovně vzdělávacím působení je však nutno myslet na to, že by mělo vždy vyústit v sebevýchovu, v uvědomělou a harmonickou seberealizaci člověka, proto je nezbytná aktivní a permanentní motivace k spoluúčasti ne jen při využívání poznatků NANDA – I. diagnostického systému, ale také pro jeho dotváření. Bibliografické odkazy BLÍŽKOVSKÝ, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. 2. vyd. Ostrava : Amosium servis, 1997. 315 s. ISBN 80-85498-23-5. MAREČKOVÁ, J. NANDA – International diagnostika v ošetřovatelském procesu, NIC a NOC klasifikace. 1. vyd. Ostrava : OU ZSF, 2006. 80 s. ISBN 80-7368-109-9. MAREČKOVÁ, J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 1. vyd. Praha : Grada, 2006. 264 s. ISBN 80-247-1399-3. SIKOROVÁ, L. NANDA diagnostika – součást vzdělávání sester. In Profese. 2007, roč. 2, č. 3, s. 5 – 6. ISSN 1802-2081. PhDr. Lucie Sikorová Ostravská univerzita Zdravotně sociální fakulta Ústav ošetřovatelství a porodní asistence Syllabova 19 703 00 Ostrava-Vítkovice e-mail: [email protected] 84 OVEROVANIE URČUJÚCICH ZNAKOV AKÚTNEJ ZMÄTENOSTI NA VYBRANÝCH PRACOVISKÁCH Gabriela Vörösová Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra ošetrovateľstva, Nitra, Slovenská republika Súhrn Zamerali sme sa na overovanie určujúcich znakov sesterskej diagnózy akútna zmätenosť podľa NANDA-I taxonómie II. Pacienti 65 roční a starší (n = 400 na 10 vybraných pracoviskách SR a ČR pri chorobách obehovej sústavy a poraneniach) boli posudzovaní opakovane raz za 24 hodín, podľa dohodnutých kritérií. Výsledky kváziexperimentu nasvedčujú, že je možné Confusion Assessment Method -CAM, NEECHAM (skratka vytvorená z mien autoriek škály Neelon, Champaigne 1996) škálu použiť v našich sociokultúrnych podmienkach na stanovenie akútnej zmätenosti sestrou a MMSE (MiniMental-State-Examination)na zhodnotenie kognitívnych funkcií. Výsledky Pearsonovho korelačného koeficientu súčinnej korelácie medzi jednotlivými meraniami ako aj neparametrické korelácie Spearmann a Kendall medzi meraniami a jednotlivými položkami škál CAM, NEECHAM a MMSE nasvedčujú významné závislosti. Súbežné používanie škál CAM a NEECHAM zvyšuje ich súhrnnú diagnostickú hodnotu. Nižšie celkové skóre MMSE bolo v závislosti od nižšieho celkového skóre NEECHAM a pozitívnych výsledkov CAM. Dospeli sme k záverom, že je nevyhnutné predložiť sestre pre potrebu diagnostikovania akútnej zmätenosti definíciu, určujúce znaky a súvisiace faktory ako aj algoritmus s použitím osvedčených škál. Kľúčové slová: akútna zmätenosť, určujúce znaky, CAM, NEECHAM, MMSE. Úvod Akútna zmätenosť v ošetrovateľskom procese pokladá sa za veľmi častú neuropsychiatrickú „Akútna zmätenosť je komplikáciu u hospitalizovaných pacientov vysokého veku. štandardizovaný názov ošetrovateľského problému človeka s prudkými a prechodnými zmenami v pozornosti, poznávaní, psychomotorických aktivitách, úrovni vedomia a poruchami cyklu spánku a bdenia“ (Marečková, 2006 s.131). Marečková (2006 s.130) uvádza určujúce znaky pre sesterskú diagnózu „akútna zmätenosť-00128“: nedostatok motivácie k cieľavedomému a účelnému správaniu, kolísavá psychomotorická aktivita, zlé pochopenie (rôznych situácií, javov), kolísavé vnímanie, častejšie rozrušenie alebo nepokoj, kolísavá úroveň vedomia, kolísanie v cyklu spánok - bdenie, halucinácie. Ciele Cieľom práce bolo overiť určujúce znaky sesterskej diagnózy akútna zmätenosť s použitím CAM a NEECHAM škály, kognitívne funkcie pomocou MMSE testu v podmienkach Slovenskej a Českej republiky. Zistiť aké majú sestry praktické skúsenosti z diagnostikovania určujúcich znakov akútnej zmätenosti. Súbor Výskum sme realizovali v nasledovných zdravotníckych zariadeniach s ich písomným súhlasom a prekonzultovaním etických otázok výskumného projektu: 1.Fakultná nemocnica v Nitre - Interná klinika 1., Interná klinika 2., Neurologická klinika, Doliečovacie oddelenie, Neurochirurgické oddelenie, Traumatologické oddelenie. 2.Nemocnica s poliklinikou v Trenčíne - Geriatrické oddelenie. 3.Nemocnica PROLIFE Šaľa - Chirurgické oddelenie. 4. Masarykova nemocnice Ústí nad Labem - Interní oddelení. 5.Oblastní nemocnice Kladno, a.s., nemocnice Středočeského kraje - Geriatrické a rehabilitační centrum. 85 Zaraďujúce kritériá pre pacientov boli: 1. Demografické údaje (vek 65 rokov a starší, pohlavie – muži, ženy). 2. Súvisiace faktory akútnej zmätenosti (podľa MKCH-10), IX. kapitola Choroby obehovej sústavy, orientovali sme sa na pacientov, ktorí boli hospitalizovaní s : a) Chronickou ischemickou chorobou srdca (I 25), b) Mozgovým infarktom (I 63), c) Porážkou apoplexiou – nešpecifikovanou ako krvácanie alebo infarkt (I 64). XIX. kapitola Poranenia, otravy a daktoré iné následky vonkajších príčin: d) Zlomenina stehnovej kosti (S72), e) Vnútrolebkové poranenie (S06). Vylučovacie kritériá pre pacientov boli: 1.Delírium tremens, 2.Kratší čas hospitalizácie ako 48 hodín, 3.Ťažko posúditelný stav. Súbor tvorilo n = 400 pacientov 65 ročných a starších z toho n = 320 (80 %) pacientov hospitalizovaných vo vybraných zdravotníckych zariadeniach v Slovenskej republike a n = 80 (20 %) pacientov hospitalizovaných v Českej republike. Z celkového počtu n = 400 pacientov bolo 227 (56,75 %) žien a 173 (43,25 %) mužov. Vekový priemer bol 77,57 rokov (rozpätie od 65 do 98 rokov) u žien 77,95 rokov, u mužov 77,19 rokov. Na zmapovanie názorov a skúseností sestier o určujúcich znakoch akútnej zmätenosti sme oslovili 137 sestier z uvedených pracovísk. Do výskumu bolo zainteresovaných 10 sestier (s bakalárskym alebo magisterským ošetrovateľským vzdelaním) na každom pracovisku jedna. Počet pacientov bol 40 v každej skupine. Výskum sme realizovali od 8. februára 2004 do 28. júna 2006. Metódy 1.Neštandardizovaný rozhovor - interview ako exploratívna technika v etape predvýskumu. 2.Kváziexperiment, pri ktorom sme použili štandardizovanú škálu CAM, NEECHAM (použili sme preloženú slovenskú verziu z anglického jazyka prezentovanú Culpom (2002, s.5-8) a MMSE (podľa Molloyho, Amelayeho, Robertsa, (1991), prevzaté z Hegyi, Krajčík, 2004, s.274-275) na posúdenie určujúcich znakov akútnej zmätenosti. Akútna zmätenosť bola definovaná ako skóre pre CAM >1, posledné meranie negatívny (0) NEECHAM < 25, posledné 5. meranie > 24 bodov, MMSE <24, 5. meranie viac ako východzie. 3.Obsahová analýza dokumentov - chorobopisov a ošetrovateľskej dokumentácie, pre získanie relevantných údajov. 4.Anketu ako doplňujúcu metódu pre sestry, na zistenie ich skúseností z overovania a hodnotenia určujúcich znakov akútnej zmätenosti za štandardných podmienok. 5.Metódy spracovania výsledkov - výpočty jednotlivých štatistických indikátorov sme realizovali programovým balíkom pre sociálne vedy SPSS 8.0 pre Windows (Statistical Package for Social Sciences). Použili sme Párový t-test, Pearsonov korelačný koeficient a neparametrickú Spearmanovú a Kendallovú koreláciu na testovanie premenných. Výsledky Pri porovnaní skúmaných premenných vo výskumnom súbore t-testom sa zistilo, že štatistickú významnosť nasvedčujú výsledky položiek CAM vo všetkých komparáciach okrem 1. merania medzi 1. položkou vs. 2. položkou; 4. merania medzi 2. položkou vs. 4. položkou a 3. položkou vs. 4. položkou. Medzi položkami NEECHAM škály sme zistili významné rozdiely p<0,001. Medzi položkami MMSE sa ukázali významné rozdiely p<0,001, nesignifikantné sa vyskytli ojedinelo. Výsledky Pearsonovej korelačnej analýzy nasvedčujú existenciu významnej negatívnej sily lineárneho vzťahu medzi CAM a NEECHAM od r = -0,659 do r = -0,139, p<0,001. Medzi CAM a MMSE od r = -0,553 do r = -0,248. Medzi NEECHAM a MMSE nasvedčujú existenciu pozitívnej sily lineárneho vzťahu od r = 0,673 do r = 0,286, p<0,001. Výsledky CAM z hľadiska vnútornej konzistencie dosiahli najvyššiu závislosť v Spearmann korelácii v 1. meraní v 4. položke (rozsah úrovne stavu vedomia) r = 0,916, v Kendall korelácii r = 0,892, Pearson korelácii r = 0,909. Výsledky NEECHAM z hľadiska vnútornej konzistencie dosiahli najvyššiu závislosť v Pearson korelácii v 2. meraní v 2. položke (príkaz: rozpoznanie, interpretácia a akcia) r = 0,838, v Spearmann korelácii r = 0,830, v Kendall korelácii r = 0,708. Výsledky MMSE z hľadiska vnútornej konzistencie 86 dosiahli najvyššiu závislosť v Spearmann korelácii medzi 1. meraním v 1. položke (orientácia) r = 0,888, v Pearson korelácii r = 0,878, v Kendall korelácie r = 0,779. Sestry n = 137 uviedli určujúce znaky v kontexte s NANDA-I. Najčastejšie uvádzajú vo výsledkoch ankety ako určujúci znak akútnej zmätenosti „kolísavé vnímanie“ 85/22,61 %, ako druhý najčastejší určujúci znak „častejšie rozrušenie, zmietanie alebo nepokoj“ 80/21,28 %. Najmenej uviedli „kolísavá úroveň vedomia“ 21/5,59 %. Posúdením korelácií sa zistilo, že jednotlivé položky škál adekvátne odrážajú určujúce znaky akútnej zmätenosti podľa NANDA-I, čo sa potvrdilo aj v našich sociokultúrnych podmienkach. Diskusia Zamerali sme sa na overovanie určujúcich znakov akútnej zmätenosti. V tejto súvislosti dospeli sme k záverom funkčnosti škál CAM a NEECHAM na stanovenie určujúcich znakov sesterskej diagnózy akútna zmätenosť. Toto nasvedčujú aj signifikantné rozdiely dobových hodnôt medzi položkami škál a jednotlivými meraniami tiež merania u pacientov jednotlivých skupín (p < 0,001, p < 0,01, p < 0,05). Výsledky miery závislosti sily lineárneho vzájomného vzťahu CAM a NEECHAM svedčia o tom, že je možné uvedené testy používať na stanovenie akútnej zmätenosti. Podľa Inouye et al.( 2003, s. 960) CAM bola validizovaná na gerontopsychiatrické diagnózy s citlivosťou 94 - 100 %, presnosťou 90 - 95 %. Milisen et al. (2005, s. 8 ) uvádza prediktívnu pozitívnu hodnotu 91-94 % a negatívnu 90100 % s vysokou krížovou spoľahlivosťou medzi hodnotiteľmi. Milisen et al.(2005, s. 5 ) uvádza výsledky výskumu u pacientov s veľkou zlomeninou kde CAM vykazuje sensitivitu 76,9 %, špecifitu 64,6 %, pozitívnu prediktívnu hodnotu 13,5 % a negatívnu 97,5 %. Podľa uvedených autorov je dôležité, aby zdravotnícki pracovníci štandardne posudzovali určujúce znaky akútnej zmätenosti. CAM škála môže byť použitá aj inými ako sú psychiatri. CAM je zlatý štandard (gold standard) pre posudzovanie akútnej zmätenosti (Inouye et al., 2005, s. 312; Milisen et al., 2005, s. 5). Vychádzali sme zo skúseností a výsledkov výskumu mnohých zahraničných autorov v podmienkach JIS, interných, chirurgických, geriatrických pracoviskách a rezidenčných ošetrovateľských domoch. Výsledky korelácie medzi škálou CAM a NEECHAM najmä v treťom meraní (r = - 0,659, p < 0,001) nasvedčujú na významné zhody medzi škálami. V tejto súvislosti môžeme hovoriť o súhrnnej validite škál z hľadiska určujúcich znakov akútnej zmätenosti. Dôkaz akútnej zmeny v duševnom stave v 1. položke CAM prejavuje sa v 1. položke NEECHAM ako zmena v pozornosti, ostražitosti a vnímaní. Druhá položka CAM problémy so zameriavaním a uchovávaním pozornosti v NEECHAM prejavili sa v 2. položke ako rozpoznanie príkazu, interpretácia a akcia. Tretia položka CAM zmätené myslenie alebo nesúvislý prejav ukázali sa v NEECHAM 3. položke ako orientácia, krátkodobá pamäť, obsah myslenia a reči. Štvrtá oblasť podľa CAM rozsah úrovne stavu vedomia môže sa prejaviť v súvislosti s 1., 2., a 3. položkou NEECHAM. Lemiengre et al. (2006, s.685) odporúča dodatočné vzdelávanie sestier na základe výsledkov výskumu posudzovania diagnostickej validity CAM, kde boli sestry úspešnejšie pri diagnostikovaní pacientov bez delíria (90 %) ako s delíriom. Problémy mali sestry rozpoznať určujúce znaky akútneho nástupu, fluktuácie a zmenu úrovne vedomia. Konštatujeme, že obidve škály v komparácii sú dostatočným nástrojom pre potvrdenie určujúcich znakov akútnej zmätenosti z hľadiska NANDA-I kritérií. Výsledky výskumných skupín boli pomerne vyrovnané. Najviac signifikantných rozdielov zaznamenali sme medzi neurochirurgickými pacientmi v porovnaní s internými, chirurgickými, neurologickými a geriatrickými. Sestry desiatich výskumných pracovísk síce poznajú prejavy akútnej zmätenosti, avšak vnímajú jednotlivé určujúce znaky skôr v izolácii nie ako zhluk. Štatisticky nezaznamenali sme významné rozdiely medzi Slovenskou republikou a Českou republikou, čomu nasvedčujú i blízke sociokultúrne podmienky, metódy práce, používanie Kapesního průvodcu zdravotní sestry a úroveň vzdelania sestier. Predpokladali sme, že výsledky celkového skóre MMSE testu budú v závislosti od výsledkov CAM a NEECHAM. Súhlasíme s pomerne dobrým využitím testu MMSE podľa skúseností Culp (2002 s.26; 2004, s.816); Milisen et al. (2005,s. 14) a viacerých zahraničných výskumných štúdií u pacientov vyššieho veku na zhodnotenie kognitívnych funkcií. Test má senzitivitu 87 % a špecifitu 82 %. Skóre 23 bodov a nižšie 87 svedčí pre kognitívnu poruchu chronická zmätenosť/demencia, ale akútne zmätení/deliriózni pacienti vykazujú tiež nižšie skóre. Pri interpretácii treba obe diagnózy odlíšiť. Očakávania sa nám splnili tým, že s ústupom delíria postupne sa zvyšovali hodnoty celkového skóre MMSE. Môžeme konštatovať, že počas riešenia sesterskej diagnózy akútna zmätenosť nedošlo k návratu bazálnych hodnôt u všetkých pacientov. Výsledky korelačného koeficientu medzi CAM a MMSE nasvedčujú na závislosť v hodnotení určujúcich znakov akútnej zmätenosti najmä v druhom meraní (r = - 0,553, p < 0,001). Položky CAM škály hodnotia všeobecne kognitívne funkcie v porovnaní s MMSE testom. Testové položky konkrétne posudzujú percepciu, pamäť, myslenie a orientáciu. Komparáciou výsledkov korelácie NEECHAM a MMSE zaznamenali sme najvýznamnejšie hodnoty v prvom meraní (r = 0,673, p < 0,001). NEECHAM bola vyvinutá k odlíšeniu normálneho spracovania informácií, na odlíšenie skorých podnetov, ktoré predchádzajú zmätenosť a akútnu zmätenosť. V kontexte iných štúdií môžeme hovoriť o zhode našich záverov, napríklad Cole et al.(2002, s.757) uvádza, že CAM a MMSE sa javila ako relevantná metóda na odhad akútnej zmätenosti u pacientov vo veku 65 rokov a viac ročných hospitalizovaných na všeobecných oddeleniach. V zhode s uvedenými autormi najväčšie skúsenosti má z použitia CAM Inouye et al. (1990, 1999, 2005). Použitie CAM uvádzajú aj iní autori vo svojich výskumných štúdiách u starších pacientov s delíriom. Súhlasíme s názorom Wakefield et al., (2001, s.448), že súčasná práca NANDA-I na diagnóze akútna zmätenosť je neúplná. Tak ako je predložená, nie je konzistentná so súčasnou terminológiou Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (DSM-IV). Delírium uvádza sa ako súvisiaci faktor/etiológia, ktoré je synonymom pre akútnu zmätenosť. Definujúce charakteristiky neodrážajú hypoaktívne prezentácie. Potrebné je modifikovať súvisiace faktory, ktoré neobsahujú všetky príčiny akútnej zmätenosti. Výskumný tím Iowa Intervention Project (2000, s.170) navrhuje v budúcej revízii určujúcich znakov akútnej zmätenosti brať do úvahy ako ukazovateľ krátkodobú pamäť. Preto je potrebné NANDA –I určujúce znaky aktualizovať a zmeniť. Záver Pozitívne výsledky z overovania CAM, NEECHAM škály a MMSE testu v našich sociokultúrnych podmienkach poskytujú podnety pre ďalší ošetrovateľský výskum. Použitie adekvátneho nástroja merania objektivizuje určujúce znaky akútnej zmätenosti sestrou, čo posúva rozhodovací proces na vyššiu úroveň. Dôraz kladieme na potrebu klinického testovania NANDA - I diagnostických prvkov v našich podmienkach. Odporúčame komparovať výsledky štúdií akútnej zmätenosti v našom sociokultúrnom kontexte. Zoznam bibliografických odkazov COLE, M., MCCUSKER, J., BELLAVANCE, F., LAPTANTE, J.2002. Systematic detection and multidisciplimary care of delirium in older medical inpatients: a randamized trial. In Canadian Medical Association or its licensors. CMAJ. [online]. 1.October 2002, Vol. 167, No.7, p. 753-759.[cit. 2003-10-]. <http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?tool=pubmed&pubmedid=12389836C ULP,K. 2002. Delírium. Prednáška. Bratislava : SPAM, 2002, 29 s. (nepublikovaný materiál) CULP, K., WAKEFIELD, B., DYCK, M., CACCHIONE, P., DECRANE, S., DECKER, S. 2004. Bioelektrical impedance analysis and other hydration parameters as risk factors for delirium in rural nursing home residents. In J Gerontol A Biol Med Sci. Vol.59, No. 8, p. 813-817 INOUYE, S.K., BOGARDUS,S.T., WILLIAMS, CH.S., LEO-SUMMERS, L., AGOSTINI, J.V. 2003. The Role of Adherence on the Effectiveness of Nonpharmacologic Interventions. In Arch Intern Med. Vol. 163, No. Apr. 28, p.958-964 INOUYE, S.K., LEO-SUMMERS,L., ZHANG, Y., BOGARDUS, S.T., LESLIE, D. L., AGOSTINI, J. V. 2005. A chart-based method for identification of delirium: Validation compared with interwiewer ratings using the confusion assessment method. In J Am Geriatr Soc. Vol. 53, No.2, p. 312-318 88 Iowa Intervention Project. 2000. In McCloskey, J. C., Bulechek, G.M. (Eds.) Nursing interventions classification (NIC). St. Louis, MO : Mosby. 2000. 3.rd ed. 911 s. ISBN 0-32300894-1 LEMIENGRE, J., NELIS, T., JOOSTEN, E., BRAES, T., FOREMAN, M., GASTMANS, C., MILISEN, K. 2006. Detection of delirium by bedside nurses using the confusion assessment method. In J Am Geriatr Soc. Vol. 54, No.4, p. 685-689. MAREČKOVÁ, J. 2006. Ošetřovetelské diagnózy v NANDA doménach. Praha : Grada, 2006. 264 s. ISBN 80-247-1399-3 MILISEN, K., FOREMAN, M.D., HENDRICKX, A., GODDERIS, J., ABRAHAM, I.L., BROOS, P. L., DE GEEST, S. 2005. Psychometric properties of the Flemish translation of the NEECHAM Confusion Scale. In BMC Psychiatry [online] 25 March 2005, p.5 -16. Dostupné z:<http://www.biomedcentral.com/1471-244X/5/16>. [cit. 2006-12-06] NEELON, V., CHAMPAGNE, M., CARLSON, J., FUNK, S. 1996. The NEECHAM confusion scale : Consruction, validation and clinical testing. In Nursing Research, Vol.45, No.6, p.324-330 WAKEFIELD, B., MENTES, L., MOBILY, P., TRIPP-REIMER, T., CULP,K,R.,RAPP,C.G.,GASPAR,PH., KUNDRAT, M., WADLE, K.R., AKINS, J. Acute confusion. In Maas, L.M., Buckwalter, C.K., Hardy, D.M., Tripp- Reiner, T., Titler, G.M., Specht, P.J. Nursing care of older adults: diagnosis, outcomes & interventions. 1th ed. Missouri USA : Mosby, Inc. 2001, p. 442-454. ISBN 0-323-01259-0 PhDr. Gabriela Vörösová, PhD. Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra ošetrovateľstva Kraskova 1 949 74 Nitra Slovenská republika email: [email protected] 89 VYUŽITIE POSUDZOVACIEHO NÁSTROJA V PREVENCII PORÚCH PRÍJMU POTRAVY Mária Zanovitová Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav ošetrovateľstva, Martin, Slovenská republika Súhrn Poruchy príjmu potravy sú jedným z najčastejších, a pre svoj chronický priebeh, aj najzávažnejším ochorením dospievajúcich dievčat a mladých žien. Incidencia i prevalencia porúch príjmu potravy výrazne stúpa vo svete, aj u nás. K včasnej detekcii porúch príjmu potravy sa odporúča využiť vhodný posudzovací nástroj na posúdenie prítomnosti rizikových faktorov a postojov pre vznik porúch príjmu potravy. Posudzovací nástroj musí byť efektívny, aby zachytil ochorenie skôr, ako sa rozvinie samotné ochorenie. Pri posúdení rizikových faktorov a postojov pre vznik porúch príjmu potravy využívame rôzne posudzovacie nástroje a dotazníky. Veľmi rýchlym posudzovacím nástrojom je aj SCOFF dotazník, ktorý má všetky predpoklady pre použitie v klinickej praxi. Úvod Poruchy príjmu potravy predstavujú súbor psychosomatických porúch charakterizovaných prevažne psychogénne navodeným maladaptívnym stravovacím správaním. (Koutek, Lorenc, 1999, s.93; Pápežová, 2002, s.600) Ochorenie spôsobuje u jednotlivca nielen zmeny psychické ale aj somatické. Vzhľadom k stúpajúcemu trendu porúch príjmu potravy1 je potrebná včasná detekcia a zastavenie vývoja daného ochorenia v počiatočných štádiách. Jedným z cieľov primárnej prevencie je aj ochrana zdravia a prevencia vzniku ochorení. Pri prevencii porúch príjmu potravy je dôležité posúdiť riziko vzniku porúch príjmu potravy, hlave u dospievajúcich, v rámci preventívnych prehliadok. Na poruchu príjmu potravy musí sestra myslieť predovšetkým pri výskyte zníženej telesnej hmotnosti, hmotnostných výkyvoch, pri rizikovej populácii z hľadiska veku a pohlavia, pri určitých povolaniach, pri životnom zameraní na zdravú stravu a výkon. (Pápežová, 2001, s.3) Často prvým príznakom ktorý vyvolá pozornosť rodiny je výrazný hmotnostný úbytok. Ak má dieťa určitú nadhmotnosť, nebýva aktívne chudnutie (diéty a aktívne cvičenie) ničím mimoriadnym a dieťa je v tom ešte spočiatku aj podporované. Akákoľvek zmienka o dodržiavaní diéty, nadmernom záujme o hmotnosť alebo určité zmeny v hmotnosti vyžadujú ďalšiu pozornosť, tak ako aj nedosiahnutie primeranej hmotnosti a výšky vzhľadom k veku. Každá z týchto situácií môže predstavovať riziko alebo počiatočné prejavy porúch príjmu potravy a je potrebný monitoring v intervale 1-2 týždňov, kým sa situácia nevyjasní. Pri posudzovaní dieťaťa v primárnej starostlivosti z pohľadu porúch príjmu potravy musíme myslieť aj na tzv. „skrývanie príznakov choroby” či už z pohľadu samotného dieťaťa alebo rodiča. Dospievajúce dievčatá často udávajú, že majú nadváhu a mnoho z nich aj držalo diétu, ale tieto deti nemusia mať diagnostikovanú anorexiu alebo bulímiu. Veľakrát ale jednotlivec chudnutie tají, uvádza, že si nedokáže toto chudnutie vysvetliť, prípadne argumentuje nechutenstvom. Inou možnosťou môže byť disimulácia chudnutia, dieťa predstiera, že nechudne a že jeho hmotnosť je primeraná (nosenie voľných odevov, odmietanie nosiť plavky). (Koutek, Lorenc, 1999, s.93) Na druhej strane sú jednotlivci, ktorí skúšajú zakryť príznaky choroby a tiež nie sú u nich zistené špecifické známky alebo symptómy ochorenia. Významná je v tomto smere anamnéza s príbuznými/rodičmi, ktorá môže pomôcť v identifikácii abnormálnych postojov k jedlu alebo zmien v správaní 1 Napr. prevalencia mentálnej anorexie sa udáva v rozmedzí 0,3 – 1% (Lindberg, Hjern, 2003, s. 397). Incidencia mentálnej anorexie má najčastejšie dva vrcholy: medzi 13.-14. rokom a medzi 17.-18. rokom, ale môže začať aj po 30. roku (Beránková et al., 2001, s. 24). 90 jednotlivca, aj keď rodičia môžu tiež popierať niektoré významné skutočnosti. Nesprávne diagnostikovanie porúch príjmu potravy v ich začiatku môže mať za následok veľmi vážny priebeh, ďalšiu stratu hmotnosti a komplikácie. Často sa stáva , že keď dieťa príde do ambulancie praktického lekára pre deti a dorast, sú už príznaky ochorenia plne rozvinuté. Komplexné vyšetrenie vyžaduje pomerne dosť času a zahŕňa somatické vyšetrenie, získanie objektívnej anamnézy, kontakt s rodinou, doporučenie psychologicko psychiatrického vyšetrenia. Komplexné vyšetrenie sa skladá z hodnotenia nutričného stavu a somatických komplikácií, z posúdenia patológie stravovacích návykov - zúženie výberu potravín, vynechanie a preferencie jedál, rýchlosť konzumácie jedla, záchvaty prejedania, vyvolávajúce faktory a ich frekvencia, neschopnosť jesť na verejnosti apod. Komplexné vyšetrenie pozostáva ďalej z posúdenia kompenzačných mechanizmov (užívanie liekov, fyzická aktivita, cvičenie a frekvencia), z posúdenia celkovej psychopatológie, obsedantno – kompulzívnej symptomatiky (rituály okolo jedla, nutkavé myšlienky zaoberajúce sa jedlom), z posúdenia motivácie k liečbe (ochota spolupracovať), z posúdenia zrelosti osobnosti a psychiatrických komorbidít, sociálnej a rodinnej situácie a dostupnosti liečby.(Pápežová, 2001, s.4) Obsah Špecifiká posúdenia pri identifikácii porúch príjmu potravy Sestra v primárnom ošetrovateľskej starostlivosti by mala vedieť posúdiť a identifikovať poruchy príjmu potravy a ich príznaky a tým sa podieľať na koordinácii komplexnej starostlivosti o chorého s daným ochorením v rámci multidisciplinárneho tímu. Pri posudzovaní a diagnostikovaní porúch príjmu potravy pracuje sestra s Diagnostickými kritériami porúch príjmu potravy podľa Medzinárodnej klasifikácie chorôb. (Pápežová, 2002, s.602; Krch et al., 2005, s.16-17), robí fyzikálne vyšetrenie dieťaťa, v rámci ktorého sestra hodnotí aj rast (výšku a hmotnosť) a vývin. Fyzikálne vyšetrenie a laboratórne testy môžu byť v norme, zvlášť v začiatkoch vzniku ochorenia. Pri pravidelných preventívnych prehliadkach je vhodné využiť pri posúdení skríningové nástroje (Tab.1) pre určenie rizika alebo aj prítomnosti vzniku mentálnej anorexie alebo bulímie. Skríningové otázky týkajúce sa stravy a stravovacích návykov, ponímania vzhľadu tela by mali byť predkladané všetkým adolescentom ako súčasť rutinnej preventívnej starostlivosti. (American Academy of Pediatrics, 2003, s.205) 91 Tab. 1 Špecifické skríningové otázky na identifikáciu detí a dospievajúcich s poruchou príjmu potravy (American Academy of Pediatrics, 2003, s.205) Posúdenie hmotnosti Akú najväčšiu hmotnost ste mali? Aká bola vtedy vaša výška? Kedy to bolo? Akú ste mali minimálnu hmotnosť počas minulého roka? Aká bola vtedy vaša výška? Kedy to bolo? Čo si myslíte, aká by bola vaša ideálna hmotnost? Telesná aktivita Koľko času venujete fyzickej aktivite? Ako často cvičíte? Je pre vás stresujíce, ak vynecháte cvičenie? Stravovanie špecifiká - množstvo, potravinové skupiny, tekutiny, obmedzenia? 24 - hodinová anamnéza výživy počítanie kalórií, počítanie gramov tuku, zakázané potraviny, potraviny, ktorým sa vyhýbate prejedanie sa, frekvencia, množstvo, spúšťače používanie diuretik, laxatív, dietetických prípravkov spôsoby vylučovania, zápcha, hnačky zvracanie, kedy po jedle Predchádzajúca liečba Aká a ako dlho? Úspešnosť a neúspešnosť liečby? Rodinná anamnéza obezita, poruchy príjmu potravy, depresia, iné duševné ochorenia, závislosť na liekoch, alkohole... Posúdenie menštruácie prvá menštruácia, pravidelnost cyklov, posledná menštruácia Posúdenie sexuality sexuálna skúsenosť, sexuálny vzťah, sexuálne zneužívanie Posúdenie symptómov závrate, mdloby, slabosť, únava bledosť, hematómy, krvácanie neznášanlivosť chladu strata vlasov, lanugo, drsná koža vracanie, hnačka, zapchá plnosť, nadúvanie, bolesť brucha, pálenie v oblasti epigastria svalové kŕče, bolesti kĺbov, búšenie srdca, hrudné bolesti, prolaps mitrálnej chlopne nepravidelnost menštruácie hypertyroidizmus, diabetes, zhubný nádor, infekcia, zápalové ochorenia čriev Psychické symptómy / posúdenie posúdenie zmien v danom vývinovom období vnímanie vlastného tela ( body image )/ sebeúcta úzkosť, depresia, obsedantno – kompulzívne poruchy Posúdenie sociálneho stavu: domácnosť, prostredie, škola, mimoškolské aktivity. Identifikácia a detekcia porúch príjmu potravy je veľmi náročná, pretože dostupné štandardizované dotazníky (Eating Attitude Test, Eating Disorder Inventory) na identifikáciu rizikových postojov a faktorov pre vznik porúch príjmu potravy alebo aj na samotnú detekciu porúch príjmu potravy sú pomerne náročné na čas a tiež príliš dlhé pre použitie v bežnej praxi primárnej ošetrovateľskej starostlivosti. Preto bol potrebný vývoj rýchleho a ľahkého posudzovacieho nástroja pre posúdenie prítomnosti porúch príjmu potravy, ktorý môže využiť aj sestra. Takýmto posudzovacím nástrojom je SCOFF dotazník (Tab.2). Samotný názov posudzovacieho nástroja SCOFF vznikol spojením počiatočných písmen jednotlivých položiek. Môže však 5 jednoduchých otázok zachytiť poruchu príjmu potravy už v primárnom kontakte ? Tab. 2 „SCOFF“ OTÁZKY (Upravené podľa Morgan et.al,1999, s.1468) Ak máš nepríjemný pocit plnosti, vyvoláš si zvracanie? (Sick, induce vomiting) Obávaš sa, že stratíš kontrolu nad množstvom potravy, ktoré zješ? (Kontrol) Znížila sa tvoja hmotnosť za posledné tri mediace?(autor uvádza viac ako 14 lb alebo 6,4 kg)? (One stone) Myslíš si o sebe, že si tučný, aj keď ti iní hovoria, že si príliš chudý? (Fat) Mohol/a by si povedať, že jedlo je prioritou v tvojom živote? (Food) Vyhodnotenie: 1 bod za každú kladnú odpoveď, skóre > 2 indikuje pravdepodobne podozrenie mentálnej anorexie alebo mentálnej bulímie 92 SCOFF dotazník je odborníkmi považovaný za vysoko efektívny a autori ( Morgan et al., 1999, s.1467) ho odporúčajú využívať práve v primárnej starostlivosti, pretože obsahuje otázky, ktoré poukazujú na podozrenie, že sa u daného jednotlivca môže vyskytovať spomínaná porucha. Dotazník indikuje prítomnosť poruchy príjmu potravy, neslúži k stanoveniu diagnózy, ale je pravdepodobné, že u jednotlivca je prítomná porucha príjmu potravy. Je potrebné ďalšie lekárske vyšetrenia a posúdenie kvalifikovaným zdravotníckym personálom. SCOFF je dotazník, ktorý má dostatočnú validitu (senzitivita 85% a špecifita 90%) na bežné, rutinné používanie u všetkých pacientov, u ktorých je podozrenie na poruchu príjmu potravy. (Morgan et al., 1999, s.1468, Lucke et al., 2003) Autori vo svojej štúdii použili SCOFF dotazník u 116 respondentov, u ktorých už bola diagnostikovaná a potvrdená mentálna anorexia (68 respondentov) a mentálna bulímia (48 respondentov). Kontrolnú skupinu tvorilo 96 respondentiek vo veku 18 – 39 rokov. U respondentiek s mentálnou anorexiou alebo mentálnou bulímiou preukázal SCOFF dotazník 100% citlivosť. V kontrolnej skupine respondentiek z celkového počtu 96 bolo 12 žien identifikovaných ako falošne pozitívne výsledky. (Morgan et al., 1999, s.1468) V ďalších výskumoch sa potvrdilo, že z 328 respondentiek, ktoré nemali poruchu príjmu potravy bolo 34 respondentiek identifikovaných ako falošne pozitívny výsledok. (Luck et al., 2002, s.755) V mesiacoch október – december 2006 sme realizovali pilotnú štúdiu, v ktorej sme sa snažili zistiť možnosť využitia tohto posudzovacieho nástroja v primárnej ošetrovateľskej praxi, časovú náročnosť, prípadne nenáročnosť použitia a reakcie respondentov pri neverbálnom použití dotazníka. 2 Štúdiu sme realizovali v rámci primárnej ošetrovateľskej starostlivosti, pri preventívnych prehliadkach anonymnou písomnou formou. nášho prieskumu sa zúčastnilo 100 respondentov vo veku 14 – 17 rokov. prieskumu sa zúčastnili dievčatá (80) aj chlapci (20). Okrem samotných otázok SCOFF dotazníka, uvádzali ešte respondenti svoju hmotnosť a výšku k výpočtu bmi. k výpočtu a hodnoteniu BMI sme použili národné štandardy BMI, ktoré zohľadňujú vek, pohlavie a detskú populáciu v krajine. (národné štandardy BMI, national reference standards BMI) Na vyplnenie dotazníka potrebovali respondenti krátky čas, vypísanie dotazníka trvalo približne 2 minúty. Priemerná hodnota BMI bola 19, 74, pričom najvyššia hodnota BMI bola 28,08 a najnižšia hodnota bola 15,03. výrazná podhmotnosť bola zaznamenaná u 17 respondentov, z toho u 15 dievčat a 2 chlapcov.zo 100 respondentov bolo podľa SCOFF dotazníka u 29 respondentov podozrenie na poruchu príjmu potravy (odpovedˇ „áno“ 2 krát a viac na 5 otázok). z toho 25 respondentov odpovedalo „áno“ na dve otázky, 3 respondenti odpovedali „áno“ na tri otázky a 1 respondent odpovedal „áno“ na štyri otázky. Najčastejšie odpovedali respondenti kladne na otázku č. 4 – myslíš si, že si tučný/á, aj keď iní hovoria, že si chudý/á (37). Podobne odpovedali kladne aj na otázku č.5 – mohol/a by si povedať, že jedlo sa stáva prioritou v tvojom živote (36). Keďže bola štúdia realizovaná anonymnou formou, respondenti s rizikovými odpoveďami neboli ďalej vyšetrovaní a doagnostikovaní. Výsledky našej pilotnej štúdie poukazujú na ďalšie možnosti výskumu. Je potrebné pokračovať v realizácii výskumu s využitím ďalších diagnostických prvkov. Cieľom ďalšieho výskumu bude otestovať dotazník SCOFF tak, aby bola zistená senzitívnosť v podmienkach našej kultúry, prípadne porovnať ho s ďalšími posudzovacími nástrojmi pre detekciu porúch príjmu potravy. 2 Niektorí autori doporučujú použiť SCOFF dotazník vo verbálnej forme (rozhovor). (Crosby, Mitchell, 2000, s.165) 93 Záver Zvýšením výskytu anorexie u detí a dospievajúcich vzrastá aj potreba včasnej detekcie ochorenia a následnej liečby. Použitie vhodného posudzovacieho nástroja pri identifikácii porúch príjmu potravy zefektívňuje kvalitu diagnostického procesu a tým zabezpečí včasnú detekciu porúch príjmu potravy a primeraná liečba zlepšuje prognózu ochorenia. V našej štúdii sa potvrdili výsledky viacerých štúdií ( Mehler, 2001, s.1049, Luck et al., 2002, s.755, Parker et al., 2005, s.106) indikujú, že 2-minútový SCOFF dotazník môže potvrdiť alebo vylúčiť poruchu príjmu potravy a je vhodný pre použitie v primárnej praxi. Napriek spomínaným výhodám tohto posudzovacieho nástroja, má SCOFF dotazník nedostatky, ktoré sa jeho ďalším vývojom dajú odstrániť. (Crosby, Mitchell, 2000, s.165) Nedostatky sa objavujú už pri samotnom názve posudzovacieho nástroja SCOFF, ktorý vznikol spojením počiatočných písmen jednotlivých položiek. Pri prekladoch do iných jazykov vzniká úplne nový, odlišný názov. Je potrebné tiež zvážiť použitie termínu „ one stone“ (6,40 kg), ktorý nemusí byť zrozumiteľný pre každého, ktorý využíva daný skríningový nástroj. Pri použití daného skríningového dotazníka je potrebné brať do úvahy vek a vývojový stupeň jednotlivca. Tieto pripomienky sa chápu ako logický krok vo vývoji tohto posudzovacieho nástroja. Ďalším vývojom a testovaním by sa SCOFF dotazník mohol stať aj v našich podmienkach prirodzenou súčasťou skríningu v rámci primárnej ošetrovateľskej starostlivosti. Bibliografické odkazy AMERICAN ACADEMY OF PEDIATRICS. 2003. Identifying and Treatment Eating Disorders. In Pediatrics, vol. 111, no. 1, p. 204-211. ISSN 0031-4005 ANSTINE, D. GRINENKO, D. 2000. Rapid screening for disordered eating in college-aged females in the primary care setting. In Journal of Adolescent Health, vol. 26, no. 5, p. 338342. ISSN 1054-139X BERÁNKOVÁ, M. et al. 2001. Somatické charakteristiky pri mentálnej anorexii. In Detský lekár, roč. 8, č. 1, s. 24-26. ISSN 1335-0838 CROSBY, D. R., MITCHELL, J. E. 2000. A promising instrument, but more research is needed. In Western Journal of Medicine. vol.172, no.3, p.165. DIMOVÁ, N. et al. 2000. Možnosti spolupráce psychiatra so somatickými odborníkmi pri poruchách príjmu potravy. In Lekársky obzor, roč.49, č.7-8, s.257-260. ISSN 0457-4214 KOUTEK, J., LORENC, J. 1999. Některé somatické aspekty terapie poruch příjmu potravy. In Československá Pediatrie, roč. 54, č. 2, s. 93-96. ISSN 0069-2328 KRCH, F.D. et al. 2005. Poruchy příjmu potravy. 2. vyd. Praha : Grada Publishing, 2005. 255 s. ISBN 80-247-0840-X LINDBERG, L., HJERN, A. 2003. Risks factors for anorexia nervosa: A national cohort study. In International Journal of Eating Disorders, vol.34, no. 4, p. 397-408. ISSN 02763478. LUCK, A.J. et al.2002. The SCOFF questionnare and clinical interview for eating disorders in general practice: comparative study.In BMJ. [online]. 5 October 2002, vol.325, no.7367. p. 755-756.Dostupné na internete: <http://www.bmj.com/cgi/reprint/325/7367/755>.[cit. 200410-21] MEHLER, P.S. 2001. Diagnosis and Care of Patient with Anorexia Nervosa in Primary Care Settings. In Annals of International Medicine, vol. 134, no. 11, p.1048 – 1059.ISSN 00034819 MORGAN, J.F. et al. 1999. The SCOFF questionnare: assessment of a new screening tool for eating disorders. In BMJ. [online]. 4 December 1999, vol.319, no.7223. p. 1467-1468. Dostupné na internete:<http://bmj.bmjjournals.com/cgi/content/full/319/7223/1467>.[cit. 2004-10-21] Národné štandardy BMI (National reference Standards BMI). [online]. [cit. 2007-01-24]. Dostupné na:<http://www.uvzsr.sk/news/narodne_standardy.html> 94 PÁPEŽOVÁ, J. 2001. Anorexia nervosa, bulimia nervosa. Doporučené postupy pro praktické lékaře. [online]. Dostupné na: <http://www.cls.cz/dp/2001/r125.rtf>.[cit. 2003-02-21] PAPEŽOVÁ, H. 2002. Poruchy příjmu potravy. In HÖSCHL, C. et al. 2002. Psychiatrie. 1. vyd. Praha : TIGIS, 2002, s. 600. ISBN 80-900130-1-5. PARKER, S.C. et al. 2005. Eating Disorders in Graduate Students: Exploring the SCOFF Questionnaire as a Simple Screening Tool. In JOURNAL OF AMERICAN COLLEGE HEALTH, vol. 54, no.2, p.103 – 105. ISSN 0744-8481 Mgr. Mária Zanovitová Ústav ošetrovateľstva UK JLF v Martine Malá hora 5 036 01 Martin e-mail: [email protected] 95 EVIDENCE-BASED PRACTICE – NOVÝ TREND V OŠETROVATEĽSTVE Renáta Zeleníková Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav ošetřovatelství, Opava Súhrn Novým trendom v ošetrovateľstve sa stáva Evidence-Based Practice (EBP). EBP alebo prax založená na dôkazoch je integrácia najlepších dostupných výsledkov výskumov, klinickej skúsenosti a potrieb pacienta v kontexte dostupných prostriedkov. EBP využíva zdroje klinických názorov a skúseností, ktoré prechádzajú filtrom otázok, na akom dôkaze sa istý názor či skúsenosť zakladá. Jednou z hlavných charakteristík EBP v ošetrovateľstve je kontinuálna zmena v klinickej praxi založená na najnovších dostupných dôkazoch. Kľúčové slová Evidence-Based Practice, ošetrovateľská prax založená na dôkazoch, klinické rozhodnutie, výskum Úvod Termín Evidence-Based Practice (ďalej len EBP) si v ošetrovateľstve razí cestu približne 10 - 15 rokov, ale za taký krátky čas sa stal stredom ošetrovateľskej praxe takmer na celom svete. Väčšina medzinárodných organizácií začlenila podporu EBP do svojich strategických plánov. Centrá pre EBP sa tak rozšírili po celom svete. O časopis Evidence– Based Nursing, prvýkrát publikovaný v roku 1998, a príslušnú webovú stránku je stále veľký záujem. Aj keď prvopočiatky EBP siahajú do dávnej minulosti, samotný pojem a idea Evidence-Based Medicine vznikla v roku 1992 na McMaster University v Kanade, odkiaľ sa pomerne rýchlo rozšírila. EBP si odvtedy postupne nachádza svoje miesto a uplatnenie aj v ošetrovateľstve. Obsah Evidence-Based Practice alebo prax založená na dôkazoch je integrácia najvalidnejších výsledkov publikovaných štúdií, klinickej skúsenosti a potrieb pacienta. Potreby pacienta sa v tomto prípade chápu špecificky ako očakávania, záujem, obavy a požiadavky, ktoré pacienti prinášajú do klinickej praxe. (Malloch, K., Porter-O´Grady,T., 2006, s.1) Iná definícia chápe EBP ako proces klinického rozhodovania a nezabúda, že celý proces sa odohráva v konkrétnom prostredí dostupných prostriedkov. „Evidence-Based Practice je proces klinického rozhodovania sestier prostredníctvom využitia najdostupnejších výsledkov výskumu, klinickej skúsenosti a preferencií pacienta v kontexte dostupných prostriedkov.“ (DiCenso et al) Baška uvádza, že „ošetrovateľská prax založená na dôkazoch predstavuje efektívne uplatnenie relevantných vedeckých informácií pri rozhodovaní sestry v priebehu ošetrovateľského procesu.“ (Baška, T., 2003, s. 314) Od roku 1970 sa úloha výskumu a využitie jeho výsledkov v praxi stalo obsahom mnohých publikácií v ošetrovateľstve. Čím je však odlišné Evidence – Based Practice od „aplikácie výsledkov výskumu v praxi“? EBP je oveľa širší a všeobecnejší pojem, pretože zahŕňa nielen využitie výsledkov výskumu v praxi, ale tiež ostatné dimenzie klinického rozhodovania ako sú klinická skúsenosť, hodnoty pacienta a dostupnosť prostriedkov. Napr. pacienti hospitalizovaní v rôznych typoch nemocníc majú odlišné podmienky, iné diagnostické a liečebné možnosti. Aplikáciu „dôkazov“ v praxi limitujú existujúce podmienky - dostupnosť technického vybavenia, personálne zabezpečenie a finančné nároky. V minulosti sa klinické rozhodnutia opierali o klinické skúsenosti, znalecký posudok, „zdravý rozum“, patofyziológiu, spoločné štandardy, publikované materiály a iné zdroje. EBP využíva rovnaké zdroje klinických názorov a skúseností, ale všetky prechádzajú filtrom otázok, na akom dôkaze sa istý názor či skúsenosť zakladá. Evidence-Based Nursing Practice – ošetrovateľská prax založená na dôkazoch zdôrazňuje klinické rozhodnutia založené na 96 integrácii najnovších a najlepších dostupných dôkazov. Jednou z hlavných charakteristík EBP v ošetrovateľstve je kontinuálna zmena v klinickej praxi založená na najnovších dostupných dôkazoch. Už nám dávno v praxi nestačia len poznatky nadobudnuté v škole. Kontinuálne, celoživotné vzdelávanie je nevyhnutným predpokladom nielen odborného rastu sestry, ale takisto zaistenia kvalitnej ošetrovateľskej starostlivosti. Výchovno-vzdelávací proces sestier by mal byť preto dobrou prípravou na celoživotné vzdelávanie. EBP je vhodné použiť pri klinických rozhodovaniach v rôznych oblastiach ošetrovateľstva (napr. výber najvhodnejšej intervencie). EBP sa využíva taktiež v ošetrovateľskej diagnostike. Napr. klasifikačný systém ošetrovateľských diagnóz vyvinutý NANDA, sa dopĺňa každé dva roky práve po klinickom testovaní novej diagnózy. Aby sestry mohli uskutočňovať EBP, je potrebné brať do úvahy nasledujúce faktory: • k danej problematike musí byť publikovaný adekvátny výskum • sestry musia mať zručnosti týkajúce sa prístupu a kritickej analýzy výskumu • prax musí umožniť sestre implementovať zmeny založené na EBP. Predpoklady nevyhnutné pre EBP zahŕňajú nasledujúce schopnosti: presne definovať problém; formulovať klinickú otázku; zistiť, aké informácie sú potrebné na vyriešenie problému; účinne vyhľadávať v literatúre a iných zdrojoch; vybrať najlepšie z relevantných štúdií; zhodnotiť hodnovernosť štúdií podľa pravidiel „evidence“; formulovať doporučenia pre prax - smernice/odporúčané postupy (guidelines); zahrnúť pacienta a jeho hodnoty do rozhodovacieho procesu; aplikovať závery v praxi v kontexte dostupných prostriedkov; zhodnotiť navrhnutý postup. Proces EBP je možné rozdeliť do 5 krokov: 1. formulácia problému - klinickej otázky 2. vyhľadávanie v literatúre a zber dôkazov 3. výber kľúčových prác a hodnotenie nájdených odpovedí - dôkazov 4. aplikácia záverov v praxi – integrácia dôkazov s klinickou skúsenosťou, hodnotami pacienta = rozhodnutie alebo zmena 5. hodnotenie klinického rozhodnutia alebo zmeny . Prvým krokom EBP je formulácia klinickej otázky v PICO(T) formáte. Formulácia klinickej otázky je najdôležitejšou časťou EBP procesu, pretože tvorí základ ďalších krokov. Klinická otázka, ktorá sa dá vyhľadať a zodpovedať, vytvára prostredie na integráciu výsledkov výskumu, klinickej skúsenosti, hodnôt a preferencií pacienta. Klinické otázky možno rozdeliť do 2 skupín: základné otázky (background questions) - všeobecne sa na ne pýtame „kto, čo, kedy, kde, ako, prečo?“ a špecifické otázky (foregraund questions) - sú komplexnejšie a zvyčajne porovnávajú 2 premenné. Vyžadujú zdroj, ktorý by zhrnul široký rozsah vedomostí. Aby sa jasne formulovali tieto otázky, je vhodné použiť PICO(T) formát. Aj základné otázky je dobré preformulovať na špecifické použitím PICO(T) formátu. PICO(T) formát P = Patient, Population, Problem I = Intervention/Issue of Interest C = Comparison Intervention or Comparison Group O = Outcome (T) = Time 97 Tabulka č. 1: PICO(T) model pre klinické otázky Patient, Population, pacient, populácia P Problem súbor, problém Intervention/Issue of intervencia/predmet I Interest záujmu Comparison porovnanie intervencií C Intervention or alebo skupín Comparison Group výsledok O Outcome Ako sa dá popísať skupina pacientov/klientov? Čo možno považovať za hlavnú intervenciu? Aká je iná alternatíva intervencie? Čo chcem merať, zlepšiť, dosiahnuť? Čas Za aký čas? (T) Time Medzi zručnosti nevyhnutné pre EBP patrí kritické myslenie, znalosť výskumu, znalosť informačných technológií, počítačové zručnosti, komunikačné zručnosti a ochota vzdelávať sa. EBP pracuje so širokým spektrom vedeckých dokazov, ktoré je nutné kategorizovať. Hierarchia dôkazov prichádzajúcich z výskumu • Systematické prehľady • Metaanalýzy • Klinické kontrolované a randomizované štúdie • Kohortové štúdie • Štúdie prípadov a kontrol • Prierezové štúdie • Kazuistiky • Odborné posudky, konzultácie Medzi „evidence“ teda dôkazy patria na prvom mieste systematické prehľady a metaanalýzy - súhrny výsledkov niekoľkých štúdií k určitému problému a doporučené postupy, ktoré z nich vyplývajú, ďalej výsledky jednotlivých štúdií, a to predovšetkým randomizovaných, prospektívnych a retrospektívnych. V databáze Cochrane Library sú uverejňované výsledky práce Cochrane Collaboration Group, ktorá pripravuje štandardizované prehľady a metaanalýzy najvyššej kvality poskytujúce spoľahlivé podklady pre uplatňovanie praxe založenej na dôkazoch. Medzi zdroje (pramene) EBP patria EBP knihy a časopisy, EBP databázy (MEDLINE, PubMed, Cochrane Library, Medscape, …) a EBP doporučené postupy (guidelines). Jednou z možností ako aplikovať „evidence“ do praxe je práve používanie smerníc či štandardných postupov v praxi. Tieto musia byť pravidelne inovované, a to práve na základe hodnoverných výsledkov najnovších výskumov. Baška uvádza, že „kvalitne pripravené a pravidelne aktualizované smernice sa stávajú nástrojom, prostredníctvom ktorého môže každá sestra pracovať na základe vedeckých dôkazov bez toho, aby venovala nadmerné množstvo času ich vyčerpávajúcim hľadaním a triedením.“ (Baška, T., 2003, s. 319) Záver Charakteristickým rysom ošetrovateľstva by sa malo stať poskytovanie ošetrovateľskej starostlivosti na základe Evidence-Based Practice. EBP nie je žiadnou „kuchárskou knihou“, ktorá poskytuje návod na rozvoj a riadenie klinickej ošetrovateľskej praxe. Naopak vyžaduje istý stupeň flexibility a fluidity založenej na pevných vedeckých a klinických dôkazoch potvrdených patričnou a obhájiteľnou klinickou praxou. (Malloch, K., Porter-O´Grady,T., 2006, s. 3) 98 Bibliografické odkazy BAKOVÁ, A.: Informační zdroje pro evidence based medicine v IKEM. [online]. Dostupné z <http://www.inforum.cz/inforum2000/prednasky/informacnizdro.htm> [cit. 2007-01-30] Basic Introduction to Evidence-Based Practice Resources [online]. Dostupné z : <http://healthlinks.washington.edu/hsl/classes/evidence/>. [cit. 2007-01-30] BAŠKA, T.:Ošetrovateľská prax založená na dôkazoch. In Žiaková, K. a kol.: Ošetrovateľstvo – teória a vedecký výskum. 1. vyd. Martin: Osveta, 2003. 319 s. ISBN 808063-131-X. DICENSO, A., GUYATT, G., CILISKA, D.: Evidence-Based Nursing. A Guide to Clinical Practice. St. Louis : Mosby, 2005. 600p. ISBN-13: 978-0-323-02591-1. ISBN-10: 0-32302591-9. MALLOCH, K., PORTER-O’GRADY, T.: Introduction to Evidence-Based Practice in Nursing and Health Care. Sudbury : Jones and Bartlett Publishers, 2006. 278 p. ISBN-13: 978-0-7637-2913-4. ISBN-10: 0-7637-2913-2. MEŠKO, D. a kol.: Medinfo 1. 1.vyd. Martin : Osveta 2005. 152 s. ISBN 80-8063-197-2. THOMPSON, C., MCCAUGHAN, D., CULLUM, N., SHELDON, T., THOMPSON, D., MULHALL, A.: Nurses´ Use of Research Information In Clinical Decision Making: A Descriptive and Analytical Study. Centre for Evidence Based Nursing. University of York, UK [online]. Dostupné z: <http://www.york.ac.uk/healthsciences/centres/evidence/cebn.htm>. [cit.2007-02-28] WEINFELD, J. M., FINKELSTEIN, K.: How to answer your clinical question more efficiently In Family practice management, July 2005, p. 37-41. [online]. Dostupné z : <www.aafp.org/fpm> [cit. 2007-03-20] ŽIAKOVÁ, K. a kol.: Ošetrovateľstvo – teória a vedecký výskum. 1. vyd. Martin: Osveta, 2003. 319 s. ISBN 80-8063-131-X. PhDr. Renáta Zeleníková Ústav ošetřovatelství Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezská univerzita Hauerova 4 746 01 Opava e-mail: [email protected] 99 REFLEXIA APLIKÁCIE OŠETROVATEĽSKÝCH DIAGNÓZ VO VZDELÁVANÍ Katarína Žiaková, Elena Holmanová, Juraj Čáp Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav ošetrovateľstva, Martin, Slovenská republika Súhrn V súvislosti s problematikou diagnostického procesu, hodnotenia komplexnosti diagnostiky a diagnostického algoritmu sa objavujú nástroje pre meranie presnosti/správnosti formulovania ošetrovateľských diagnóz. Hodnotenie je obvykle zamerané na dve základné kategórie - kritérium štruktúry a kritérium relevantnosti údajov, ktoré vypovedajú o kvalite ošetrovateľskej diagnózy. Kvalitná diagnostika je predpokladom pre výber špecifických intervencií. Autori príspevku modifikovali metodiku QOD na hodnotenie ošetrovateľských diagnóz zaznamenaných študentmi počas praxe na chirurgickom oddelení. Výsledky ku ktorým sme dospeli sú porovnateľné s výsledkami zahraničných štúdií, poukazujúcich na to, že súvisiace faktory, ich identifikácia a interpretácia, sú najproblematickejšou časťou diagnostického procesu. Kľúčové slová: diagnostický proces, ošetrovateľská diagnóza, štruktúra, relevantnosť Úvod Ošetrovateľská diagnóza tvorí základ pre výber ošetrovateľských činností, potrebných na dosiahnutie očakávaných výsledkov u pacienta, za ktoré je sestra zodpovedná. (NANDA, 2005, s. 277) Presné vymedzenie problému pacienta formulovaním ošetrovateľskej diagnózy považujú Florin (2005, s. 33), Lunney (2003, s. 96) za kritérium poskytovania kvalitnej ošetrovateľskej starostlivosti a efektívnosti ošetrovateľských intervencií pre zlepšenie jeho zdravotného stavu. Z uvedeného dôvodu zdôrazňujú potrebu diagnostickej správnosti a vytvorenia nástrojov jej merania (quality of nursing diagnoses measures) v súvislosti s terminológiou, ktorá sa v danej krajine používa. Najširšie využívaný klasifikačný systém ošetrovateľských diagnóz predstavuje NANDA International (ďalej NANDA I). Ošetrovateľské diagnózy zahrnuté v NANDA I sú využívané nielen v severoamerickom sociokultúrnom kontexte, ale i v mnohých európskych, ázijských a juhoamerických krajinách/kultúrach v rôznych oblastiach ošetrovateľskej praxe. V súvislosti s implementáciou NANDA I sa hodnotí frekvencia ich využívania v klinickej praxi a taktiež ich kultúrna relevantnosť prostredníctvom validizačných štúdií. V rámci výskumov z rôznych krajín/kultúr zameraných na zmapovanie najfrekventovanejšie diagnostikovaných problémov pacientov v klinickej praxi sa ukazuje nedostatočné využívanie ošetrovateľských diagnóz najmä z diagnostických domén ako napríklad Podpora zdravia, Vzťahy s inými, Zvládanie záťaže, Vnímanie seba samého, Rast a vývin, Životné princípy. Najčastejšie stanovované diagnózy sú diagnózy týkajúce sa dysfunkčných telesných potrieb. Lunney (2003, s. 96) kritizovala, že i napriek širokému medzinárodnému využívaniu NANDA I sa nevenovala dostatočná pozornosť správnosti, resp. presnosti diagnostiky. Problematickou sa ukázala najmä rôzna interpretácia tých istých údajov viacerými sestrami. Vo svojej štúdii (Lunney, 2003, s. 98) potvrdila vysokú variabilitu v interpretácii psychosociálnych problémov pacientov. Vysoká variabilita v interpretácii podľa nej poukazuje na chýbanie, resp. mylnú interpretáciu údajov v diagnostike, ktorá môže viesť k neefektívnemu výberu ošetrovateľských intervencií. Nízka frekvencia diagnostikovania psychosociálnych problémov v praxi, ako aj rozdielnosť v ich interpretácii poukazuje na 100 potrebu zlepšenia diagnostických zručností sestier v jednotlivých krokoch diagnostického procesu. Hodnotenie špecifickosti, resp. úrovne abstrakcie pri formulovaní diagnostického záveru ako aj spôsob interpretácie údajov v rámci správnosti/presnosti diagnostiky boli predmetom viacerých štúdií, výsledky ktorých sa ukazujú významné predovšetkým pre potreby vzdelávania v oblasti ošetrovateľskej diagnostiky. Gordon (1994, In Florin, 2005, s. 34) uvádza, že diagnostická správnosť (diagnostic accuracy) je determinovaná tromi faktormi - situačným kontextom, charakterom a komplexnosťou procesu diagnostiky a vedomosťami, skúsenosťami sestry. Práve v súvislosti s hodnotením komplexnosti diagnostiky sa v štúdiách objavujú nástroje pre meranie presnosti/správnosti formulovania ošetrovateľských diagnóz. V USA sa tejto problematike venovala Lunney (2001), v európskom sociokúlturnom kontexte sú početné práce škandinávskych autorov (Florin, 2005; Thoroddsen, 2001). Vo svojich štúdiách sa Lunney ( 2001) zameriavala na zmapovanie rozdielov v interpretácii údajov pri formulácii diagnostických záverov použitím štruktúry P–E–S1. Európske štúdie sa koncentrovali viac na problematiku hodnotenia špecifickosti, resp. úrovne abstrakcie pri formulovaní diagnostického záveru. Spôsob dokumentovania ošetrovateľských diagnóz bol hodnotený v závislosti od vzdelávania sestier v diagnostike podľa NANDA I. (Thoroddsen, 2001; Florin, 2005; Marečková, 2006) V štúdiách zameraných na hodnotenie interpretácie ako aj formulovania diagnóz boli vypracované špecifické nástroje, ktoré môžu byť využiteľné v oblasti vzdelávania. P–E– S štruktúra pre formuláciu diagnóz tvorila východisko pre tvorbu viacerých nástrojov zameraných na hodnotenie formulovania ošetrovateľskej diagnózy. (Thoroddsen, 2001; Florin, 2005; Lunney 2003). Medzi najznámejšie patria The Ziegler Criteria for Evaluating the Quality of the Nursing Process (Ziegler, 1984, In Florin, 2005), CAT-CH-ING (Björvell, Thorell-Ekstrand, Wredling, 1999), Lunneyovej nástroj (Lunney, 2003), Quality of Nursing Diagnosis (Florin, 2005). Uvedené škály môžu predstavovať východisko pre kritériá hodnotenia stanovených ošetrovateľských diagnóz vo vzdelávaní. V súvislosti s hodnotením spôsobu formulácie ošetrovateľskej diagnózy uvádza Florin (2005, s. 33) dva prístupy. Prvý prístup je prezentovaný štandardnou terminológiou NANDA I , kedy je diagnóza stanovená a formulovaná na základe prítomných definujúcich charakteristík a súvisiacich faktorov zahrnutých v NANDA I. Druhý prístup, ktorý navrhuje Carnevali (In Florin, 2005, s. 34), využíva voľnejšie formulovanie diagnóz s cieľom opísať jedinečnosť kontextu alebo pacientovej situácie. Vo formulácii ošetrovateľských diagnóz je najrozšírenejšie používaná štruktúra podľa P–E–S2. Formulovanie ošetrovateľských diagnóz podľa štruktúry P–E–S a používanie NANDA diagnóz a ich diagnostických znakov je súčasťou kontinuálneho vzdelávania sestier v našich podmienkach už viac ako 10 rokov. V rámci pedagogického procesu sa stretávame s problémami a chybami v diagnostike, ktoré sú opisované viacerými autormi (Doenges, Moorhouse, 2003, s. 64; Thoroddsen et al. 2001, s. 377). Doenges, Moorhouse (2003, s. 64) vymedzujú časté chyby nasledovne: používanie medicínskych diagnóz, komplikácií ochorenia alebo vedľajších účinkov liečby pri formulácii problému (P)3, 1 Diagnostickú správnosť považuje za hlavný cieľ diagnostického procesu, pretože diagnóza je len pravdepodobný klinický úsudok (pravdepodobnosť diagnózy vyplýva z jedinečnosti a komplexnosti ľudských reakcií a rôznorodosti interpretácie údajov, spôsobenej prekrývaním sa diagnostických znakov). Diagnostická správnosť tak predstavuje skôr kontinuum ako dichotomickú premennú. 2 V odbornej literatúre nachádzame aj rozdielnosť interpretácie uvedenej štruktúry. Zatiaľ, čo NANDA interpretuje “S“ ako dôkaz prítomnosti problému, Carnevali (1996, In Florin, 2005, s. 34) ho považuje aj ako aktuálny dôsledok vyplývajúci z problému. 3 Napríklad Dýchavica súvisiaca s nedostatočným okysličovaním. Riziko zmeny srdcového výkonu: zníženie vo vzťahu k elektrickým faktorom, rýchlosť, rytmus, vedenie impulzov, mechanickým faktorom a štrukturálnym zmenám. 101 tendencia pomenovávať jednotlivé symptómy ochorenia ošetrovateľskými diagnózami4, používanie ošetrovateľskej intervencie pri formulácii problému a nie vymedzenie (P) ako reakcie na situáciu, nešpecifickosť, resp. vyššia miera abstrakcie pri formulácii problému, ktorá nešpecifikuje zameranie ošetrovateľských intervencií,5 dva alebo viac ošetrovateľských problémov zahrnutých v jednej ošetrovateľskej diagnóze6, používanie ireverzibilných zmien, resp. situácií, ktoré nie je možné zmeniť pri formulácii súvisiacich faktorov (E)7, všeobecné vymedzenie súvisiacich faktorov (E) ako aj definujúcich charakteristík (S), ktoré nešpecifikujú ošetrovateľské intervencie a nie sú ovplyvniteľné ošetrovateľskými intervenciami8, ošetrovateľská diagnóza je stanovená na základe nerelevantných alebo nevalidných údajov (automatické stanovovanie tých istých ošetrovateľských diagnóz v rámci medicínskej diagnózy u každého pacienta). Metodika Cieľom našej práce bolo identifikovať výskyt najčastejších problémov pri formulovaní diagnostického záveru. Špecifickosť formulácie diagnostického záveru bola hodnotená prostredníctvom formulára (Tab.1), ktorý bol vytvorený modifikáciou Quality of Nursing Diagnosis (QOD). Nástroj QOD (Florin, 2005) bol vyvinutý pre potreby štúdie hodnotiacej vplyv edukácie sestier na formulovanie ošetrovateľských diagnóz. Nami zostavený formulár obsahuje 12 dichotomotických kritérií hodnotiacich štruktúru a relevantnosť diagnostického záveru.9 Hodnotili sme 50 diagnostických záverov z ošetrovateľskej dokumentácie vypracovanej študentmi počas praxe na chirurgickom oddelení, špeciálne viazanej na operačný zákrok. 4 Suchý a dráždivý kašeľ súvisiaci s hromadením fibriózneho excudátu v pľúcnych alveoloch. Zmena komfortu súvisiaca s ochorením a bolesťou. 6 Neefektívne zvládanie záťaže v súvislosti s úzkosťou. Narušený spánok v súvislosti s bolesťou. 7 Riziko úrazu v súvislosti so slepotou. 8 Riziko infekcie v súvislosti s operačným zákrokom. 9 Za každé splnené kritérium v sledovaných diagnostických záveroch sa prideľuje jeden bod. Celkové skóre tak môže kolísať od 1 do 12 bodov, pričom vyššie skóre znamená vyššiu mieru špecifickosti stanovenia diagnostického záveru. Práca má pilotný charakter. Uvedený nástroj môže byť súčasťou formulára pre hodnotenie plánov ošetrovateľskej starostlivosti. 5 102 Tab. 1 Hodnotenie diagnostického záveru (Modifikované podľa Florin, 2005, s. 37) Komponent Kritériá Problém (S) 1. Jeden problém je identifikovaný v diagnostickom závere. Problém je zahrnutý v NANDA Taxonómii II. (R) 2. Problém sa dá ovplyvniť, je zmeniteľný ošetrovateľskou intervenciou. (S) 3. Problém je natoľko konkrétny, že špecifikuje zameranie intervencií sestry. Etiológia (S) 4. Jeden alebo via súvisiacich faktorov je identifikovaných v diagnostickom závere. (R) 5. Súvisiace faktory sú ovplyvniteľné, zmeniteľné ošetrovateľskými intervenciami. Symptom Všeobecné (S) 6. Súvisiace faktory sú tak konkrétne, že špecifikujú zameranie ošetrovateľských intervencií. (S) 7. Jeden alebo via definujúcich charakteristík je identifikovaných v diagnostickom závere. (R) 8. Definujúce charakteristiky sú ovplyvniteľné, zmeniteľné ošetrovateľskými intervenciami. (S) 9. Definujúce charakteristiky sú tak konkrétne, že špecifikujú zameranie ošetrovateľských intervencií. (S) 10. Problém a súvisiace faktory sú zahrnuté v diagnostickom závere. (R) 11. Diagnostický záver má logickú štruktúru, je vymedzený asymetricky, nie cirkulárne. (R) 12. Diagnostický záver je podložený relevantnými údajmi, hodnotiacimi nástrojmi. (S) – štruktúra (R) - relevantnosť Výsledky Tab. 2 Hodnotenie identifikovaných problémov Komponent Problém (S) (R) Etiológia Symptom Všeobecné Počet chýb Kritériá 1. Jeden problém je identifikovaný v diagnostickom závere. Problém je zahrnutý v NANDA Taxonómii II. 2. Problém sa dá ovplyvniť, je zmeniteľný ošetrovateľskou intervenciou. 5 1 (S) 3. Problém je natiskl konkrétny, že špecifikuje zameranie intervencií sestry. 5 (S) 4. Jeden alebo viac súvisiacich faktorov je identifikovaných v diagnostickom závere. 1 (R) 5. Súvisiace faktory sú ovplyvniteľné, zmeniteľné ošetrovateľskými intervenciami. 32 (S) 6. Súvisiace faktory sú tak konkrétne, že špecifikujú zameranie ošetrovateľských intervencií. 32 (S) 7. Jeden alebo viac definujúcich charakteristík je identifikovaných v diagnostickom závere. 1 (R) 8. Definujúce charakteristiky sú ovplyvniteľné, zmeniteľné ošetrovateľskými intervenciami. 10 (S) 9. Definujúce charakteristiky sú tak konkrétne, že špecifikujú zameranie ošetrovateľských intervencií. 13 (S) 10. Problém a súvisiace faktory sú zahrnuté v diagnostickom závere. 0 (R) 11. Diagnostický záver má logickú štruktúru, je vymedzený asymetricky, nie cirkulárne. 18 (R) 12. Diagnostický záver je podložený relevantnými údajmi, hodnotiacimi nástrojmi. 34 Spolu 152 103 V sledovanom súbore 50 ošetrovateľských diagnóz stanovených študentmi dominovali diagnózy z diagnostickej domény Komfort a Bezpečnosť /ochrana (Akútna bolesť a Riziko infekcie). Vo všetkých analyzovaných dokumentáciách sme zistili použitie totožných diagnostických pojmov, resp. opakovanie sa výskytu diagnózy Akútna bolesť, Riziko infekcie, Narušená integrita kože a Narušený spánok. V perioperačnej starostlivosti najčastejšie uvádzaným súvisiacim faktorom bol operačný zákrok. Použitím formulára zostaveného na základe QOD (Florin, 2005), sme identifikovali 152 chýb, čo v priemere predstavuje 3 chyby na jednu diagnózu. Z uvedeného počtu bolo 95 chýb zaradených do kategórií vzťahujúcich sa k relevantnosti dokumentovaných diagnostických znakov a 57 chýb do kategórií týkajúcich sa štruktúry diagnózy. Diskusia V štúdii sme sa zamerali na identifikáciu najfrekventovanejších chýb v ošetrovateľskej diagnostike na základe analýzy študentskej dokumentácie a zistili sme analogické chyby ako vymedzili Doenges, Moorhouse (2003, s. 64). Výsledky, ku ktorým sme dospeli, sa taktiež zhodujú s výsledkami zahraničných štúdií (Florin, 2005; Dobrzyn, 1995), v ktorých bola použitá porovnateľná metodika. Vo všetkých analyzovaných dokumentáciách sme zistili použitie totožných diagnostických pojmov, resp. opakovanie sa výskytu tých istých diagnóz, čo mohlo byť spôsobené automatickým prideľovaním týchto diagnóz u pacientov v perioperačnej starostlivosti. Môžeme konštatovať, že potenciálnymi diagnózami boli len automaticky pomenované pooperačné komplikácie vo všetkých dokumentáciách bez diferencie rizikových faktorov. Diagnostické pojmy neboli špecifické, usmerňujúce zameranie ošetrovateľských intervencií, čo považujeme za oveľa dôležitejšie pre prax ako striktné dodržiavanie jednotlivých štrukturálnych komponentov P–E–S. Viac ako 50% diagnostických pojmov nebolo podložených relevantnými údajmi s využitím hodnotiacich škál objektivizujúcich problém, skôr sa vyskytovali presné formulácie z publikácie autoriek Doenges a Moorhose (1996, 2001), Kapesní průvodce zdravotní sestry (Nurse´s Pocet Guide: Diagnoses, Interventions, and Rationales).10 Na základe tejto skutočnosti môžeme uvažovať o tom, že diagnostické závery študenti často stanovujú intuitívne bez exaktnej interpretácie údajov v diferenciálnej diagnostike. V štúdii sme identifikovali menej chýb v oblasti štrukturálnych kategórií. U študentov skôr ide o snahu dodržať predpísanú štruktúru P–E–S, čoho dôsledkom je insuficientná reflexia skutočných problémov pacienta11, resp. doslovné vymenovanie diagnostických znakov z literatúry. Súvisiace faktory, ich identifikáciu a interpretáciu, považujeme za najproblematickejšiu časť diagnostického procesu. Menšiu frekvenciu chýb sme zistili v oblasti formulácie problému a definujúcich charakteristík. Študenti používali v dokumentácii správne formulované diagnostické pojmy (pojmy z taxonómie NANDA I) avšak s vyššou mierou abstrakcie, čo sa prejavilo schematickým výberom intervencií. Záver Najčastejšie stanovované diagnózy stanovené študentmi u pacientov v perioperačnej starostlivosti boli diagnózy týkajúce sa dysfunkčných telesných potrieb. Potenciálnymi diagnózami boli automaticky pomenované pooperačné komplikácie bez diferencie rizikových faktorov. Najčastejšie uvádzaným súvisiacim faktorom bol vo všetkých dokumentáciách len všeobecne vymedzený operačný zákrok bez uvádzanie iných, konkrétnejších faktorov. V sledovanom súbore dominovali chyby zaradené do kategórií vzťahujúcich sa k relevantnosti dokumentovaných diagnostických znakov v porovnaní s chybami v kategóriách týkajúcich sa štruktúry diagnózy. Súvisiace faktory, ich identifikácia a interpretácia, ako aj 10 Napríklad Narušený spánok súvisiaci so zmenou prostredia prejavujúci sa častým zívaním Napríklad Akútna bolesť v súvislosti s operačným zákrokom prejavujúca sa verbálnymi a neverbálnymi prejavmi a VAS 3. 11 104 objektivizácia diagnóz prostredníctvom hodnotiacich škál, najproblematickejšiu časť diagnostického procesu. sme identifikovali ako Práca je súčasťou grantovej úlohy VEGA č. 1/2484/05. Bibliografické odkazy BJÖRVELL, C., THORELL-EKSTRAND, I., WREDLING, R. 1999. Development of an audit instrument for nursing care plans in the patient record. Quality in Health Care, Vol. 9, No.1, pp. 6-13. DOENGES, M. E., MOORHOUSE,M. F. Kapesní průvodce zdravotní sestry. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1996. 576 s. ISBN 80-7169-294-8. DOENGES, M. E., MOORHOUSE,M. F. Kapesní průvodce zdravotní sestry. 2. vyd. Praha : Grada Publishing, 2001. 565 s. ISBN 80-247-0242-8. DOENGES, M. E., MOORHOUSE,M. F. Application of Nursing Process and Nursing Diagnosis. An Interactive Text for Diagnostic Reasoning. 4th edition. F. A. Davis Company : Philadelphia, 2003. p. 64 – 65. ISBN 0-8036-1066-1 DOENGES,M. E., MOORHOUSE,M. F. Kapesní průvodce zdravotní sestry. 2. přepracované a rozšírené vydání. Praha : GRADA Publishing, 2001. 565 s. ISBN 80-247-0242-8. DOBRZYN, J. 1995. Components of written nursing diagnostic statements. Nursing Diagnosis Vol. 6, No.1, pp. 29–36. FLORIN, J., EHRENBERG, A. 2005. Quality of Nursing Diagnoses: Evaluation of an Educational Intervention. International Journal of Nursing Terminologies and Classifications, Vol. 16, No. 2, pp. 33 -43. LUNNEY M., KARLIK B.A., KISS M., MURPHY P. 2001. Accuracy of nurses' diagnoses of psychosocial responses. Nursing Diagnosis, Vol. 8, No. 3, pp. 157 – 166. LUNNEY, M. 2003. Critical Thinking and Accuracy of Nurses’ Diagnoses. International Journal of Nursing Terminologies and Classifications, Vol. 14, No. 3, pp. 96 -107. d J.: Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménach. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 264 s. ISBN 80-247-1399-3. THORODDSEN A., Thorsteinsson H. S. 2002. Journal of Advanced Nursing, Vol. 37, No 4, pp. 372 – 381. doc. Mgr. Katarína Žiaková, PhD. Ústav ošetrovateľstva JLF UK Malá Hora 5 036 32 Martin e-mail:[email protected] 105
Podobné dokumenty
2012, ročník 2, číslo 2
predčasný odchod do dôchodku. Ošetrovateľstvo je práca s ľuďmi, preto ho ovplyvňujú globálne problémy, ale aj
špecifické problémy súvisiace s týmto povolaním. Musíme si preto uvedomiť, že je v naše...
11. Ošetřovatelská kasuistika Afghánská žena hospitalizovaná v
stanovíme dle NANDA taxonomie II ošetřovatelské diagnózy (Marečková, J.,
Jarošová, D., 2005, s. 25—33), které nebudou sestaveny podle priorit, ale podle toho,
jak byly vyvozeny v jednotlivých 13 di...
Ošetřovatelská péče v interních oborech 1 (Vrublová)
ta má za něj odpovědnost po celý pobyt a zajišťuje jeho celkovou péči,
může se starat o více nemocných, vyžaduje vzdělaný personál
Výroční zpráva za rok 2008
službám týkajících se zemí evropského severu knihovnu vyhledává mnoho studentů (zejména pak
studentů FF UK, která sídlí na Praze 1), v Čechách žijících Seveřanů i zájemců o severské země.
Knihovní ...
Tobola: Vyhledání nejdelšího shodného prefixu v FPGA
čipů se typicky pro směrovače uplatňují ASIC prvky orientované na nízkou ceny, vysoký výkon a
velkou množinu pravidel (hraniční směrovače pracují s databázemi prefixů o velikostech stovek tisíc).
N...