Page 1 Říjen 2012 Muzikus 107 INCUBUS HQ Live (Sony Music
Transkript
Page 1 Říjen 2012 Muzikus 107 INCUBUS HQ Live (Sony Music
co měly přinášet jednotlivé samostatné díly. Najednou to vše zní skladatelsky i produkčně ještě působivěji. Komorní éterické snění, dynamický disko pop, výbušné metalové salvy, nevyčerpatelná porce hravosti a humoru, nezničitelné melodie, přímo nukleární energie... Devin je na scéně už nějakých dvacet let. Zdálo se, že ukázal prakticky vše zásadní, co jeho pestrobarevný rukopis přináší, a nyní už bude točit sice skvělé, ale z hlediska stylu rutinní věci. Touto deskou se však vrací do absolutní top formy. A že to někomu bude připadat moc komerční a pompézně líbivé? Všechno má svůj čas a sám Devin se nikdy netajil, že i tohle je nedílnou součástí jeho hudebního cítění. Výtečné album navíc vychází obohaceno o druhý disk s dalšími deseti písněmi, které rozhodně nejsou do počtu, a i když rozpočet neumožnil doladit je produkčně do top formy, fanoušci si díky tomuto demo-bonusu mohou mnout ruce podruhé. Zlatý hřeb: Liberation Zní to jako: dokonale vyladěná erupce inteligentního popu a rocku Michal Husák ODIUM Burning the Bridges to Nowhere (Year of the Sun Records) 45:20 Tentokrát to vypadá skoro na kanadskou invazi. Odium hrají vybroušenou směsici deathu a moderního metalu s velmi decentními coreovými názvuky a pronikavě silnými melodiemi. Kdybychom se u druhé desky kvinteta z Ontaria zaměřili čistě na profesionalitu zpracování, tedy na sílu zvukové produkce, na hráčské schopnosti, atraktivitu jednotlivých kompozic, důmyslnost aranží, vyváženost jednotlivých stylových složek... V žádném z těchto aspektů není desce co vytknout a museli bychom zamířit někam k šesti hvězdičkám. Jenže pokud máte podobné muziky naposloucháno trochu víc, brzo si uvědomíte, že na produkci Odium přece jen cosi neladí. Celá ta dokonalá práce zní při vší úctě instantně, konfekčně a emočně sterilně. V žádném případě to není placatá nuda, ale chybí nějaký přesah, prvek osobitosti, který by opravdu vtáhl do děje a umožnil kapelu odlišit mezi tucty klonů slavnějších jmen z kolonky „zní to jako“. Zlatý hřeb: Blue Channel Zní to jako: Soilwork, Killswitch Engage, Five Finger Death Punch, In Flames civilních detailů jako zdobení zdí malůvkami) i komentářů jednotlivých muzikantů. Více než dvouhodinový proud funguje velice dobře, samozřejmě především díky mistrovsky sehrané kapele, nad níž se jako pomyslný surfař tyčí zpěvák Brandon Boyd. Nejen díky jeho výrazu a lehce vedderovské póze připomíná klidná, ale silná vnitřní energie Incubus právě pozdní Pearl Jam. Zlatý hřeb: Wish You Were Here Zní to jako: hřejivě opravdový crossover/pop rock Michal Husák Lukáš Nevola INCUBUS HQ Live (Sony Music) DVD 130 min. + CD 70:55 Kalifornská hravě crossoverová formace Incubus se nikdy nevyznačovala obzvláštní stylotvornou originalitou, zato však odjakživa měla dar obrovského přirozeného charismatu. Od třaskavě rošťáckého mládí v duchu devadesátkového crossoveru zráli do mainstreamově rockové dospělosti plné chytrých hitů, až v poslední době došli do stádia delikátního nadhledu a uvolněnosti, v níž se někdejší napětí mistrně ukrývá hlouběji pod povrchem. Síla písniček ale zůstává a zřetelně to dokresluje toto koncertní DVD/ CD. Incubus, kteří už v posledních letech fungují spíše nárazově a právě ohlásili další větší pauzu, v souladu se svým vývojem zvolili „komorní“ variantu vystoupení. Namísto velkého stadionu či haly si pronajali v Los Angeles volnou galerii, kde odehráli sedm nocí po sobě emotivně intenzivní vystoupení pro sešlost vybraných fanoušků. Ti v hloučcích postávali po okraji místnosti a užívali si blízkost kapely, která v elektrizujícím vzepětí hrála v jejich středu. Jednotlivé večery se přenášely jako stream po webu a zde recenzovaný záznam/ dokument přináší výběrový sestřih sestavený jako organický proud muziky, krátkých komentářů přítomných fanoušků, zajímavých záběrů z příprav celé akce (včetně ALANIS MORISSETTE Havoc and Bright Lights (Sony Music) 61:54 + 55:55 Zlatý hřeb: Numb Zní to jako: zkušená písničkářka v dobré pohodě Lukáš Nevola BILLY TALENT Dead Silence (Warner Music/Supraphon) 53:56 Bylo by moc tvrdé říkat, že přímočarý písničkový styl kanadských Billy Talent se s dosavadními třemi alby vyčerpal. Přišli totiž s natolik strhující a nakažlivě chytlavou variantou melodického hardcore/punku, že jim nedělalo problém rychle se uchytit jak mezi alternativněji smýšlejícími posluchači, tak na poli ryzího rockového mainstreamu. Nicméně úvaha, že pomalu bude načase svou nařvaně energickou šablonku trochu rozvinout, evidentně lechtala i samotnou kapelu. Že možná něco bude tentokrát trochu jinak, naznačuje už název desky, kde poprvé nenajdeme římskou číslici (zde eventuálně čtyřka). Co se týče vyznění muziky, nemusíte se bát nějakých odvážných kotrmelců, spíše jde o ten pověstný „mírný pokrok v mezích zákona“. Pocit z desky je o chloupek odlehčenější, nenápadně provzdušněný, víc než dříve se objevují explicitně semiakustické pasáže, při podrobnějším „zkoumání“ se v aranžích objevují dílčí inovace a překvapení. Jinak ale nemůže být i nadále pochyb, čí song posloucháte, a v tomhle bude (spolu s čichem na melodie) vždycky největší síla Billy Talent. Co na tom, že to není žádné vysoké umění? Místy sice čtveřice málem vstupuje na „tekutější písky“ – třeba letní pohodařina Stand up and Run je trošku úlet, kde už rozšíření aranžérského záběru zavání spíš zbytečným rozmělňováním zmíněné typické identity. Jindy se naopak to dílčí rozčeření stojatých vod daří – svižné Runnin’ Across the Track, Man Alive! nebo volnější Crooked Minds. Zlatý hřeb: Viking Death March, Man Alive! Zní to jako: typičtí Billy Talent ve fázi dílčího hledání Snažení Alanis Morissette v posledních letech by se dalo škodolibě shodit krátkou vzpomínkou na její nejslavnější desku Jagged Little Pittle, jejíž svěží rozvernou jiskřivost už se této kanadské poprockové písničkářce nikdy nepovedlo v tak přesvědčivé síle zopakovat. Také novinka Havoc and Bright Lights podle očekávání přináší příjemné a řemeslně poctivé songy plné melodií i drobných aranžérských radostí, které neodvádějí pozornost od všeobecně přístupného vyznění nahrávky. Prostě slušný pop s občasnou rockovější krustičkou. Po velmi zdařilém začátku však další průběh desky přináší stále více rutinních a průměrných momentů. Nakonec ale deska přece jen vychází z pomyslných misek vah vítězně – za přispění bonusového druhého disku s bezmála hodinovým koncertem, jenž nenásilně a organicky dokresluje vyznění celého kompletu. Je to počin, který by mohl obstát i jako samostatné živé album. V přehlídce největších hitů ještě víc vynikne zpěvaččino osobité kouzlo a stále jedinečná barva hlasu. Navíc se nepřímo potvrdí, kde jsou nejsilnější místa nové studiové desky, protože právě tři songy (Woman Down, Guardian a Numb), které vyznívají nejpůsobivěji, nakonec také byly vybrány na připojený živák. Michal Husák Říjen 2012 Muzikus 107
Podobné dokumenty
TZ IDFA Amsterodam_CPDM CK_10-12-2014_mzx
Očekávali jsme, že budeme mít bez akreditace problém se sehnáním vstupenek na jednotlivé filmy.
Téměř bez výjimky jsme však den až dva dopředu sehnali vstupenky na představení, která jsme si
zvolil...
Newsletter Intuitivního marketingu
nad současný rámec toho, co děláte, uvidíte možnosti, které vám
v přízemním úhlu pohledu unikaly.
Poselství je jednoduché: Nemusíte do budoucna dělat to, co právě děláte a
nemusíte to dělat tak, j...
Populární hudba zahraniční
Angels & Airwaves /nová kapela zpěváka BLINK 182/
Angra
Angra /pro fandy:Gamma Ray,Stratovarius,Helloween/
Animals /největší hity britské kapely/
Anka,Paul
Annihilator
Annihilator /nové album + bes...