PK 2012 Geografie rostlinné produkce [Režim kompatibility]

Geografie rostlinné produkce
Ing. Petr Konvalina, Ph.D.
Úkoly zemědělství
Produkční – zajišťuje výživu obyvatelstva a výrobu
dalších nepotravinářských surovin a produktů –
textilní, tukové, farmaceutické, technické nebo
energetické plodiny.
Krajinotvorné a ekologické – utváří a udržuje ráz
krajiny, ovlivňuje vodní hospodářství, biosféru,
atmosféru...
Sociální – zajišťuje pracovní příležitosti pro
venkovské obyvatelstvo a tím do značné míry i
úroveň osídlení a následně také úroveň
infrastruktury.
Úkoly zemědělství
Zemědělskou výrobu především ovlivňují rozmanité
přírodní faktory: úrodnost půd, podnebí, počasí,
vodstvo, geologické podloží apod.
Současné tendence v zemědělství spočívají v
omezení snahy o maximální výnosy díky používání
pesticidů a minerálních hnojiv. Zemědělství směřuje
k tzv. trvale udržitelnému zemědělství – ekologické
obdělávání krajiny.
Postavení zemědělství v národním
hospodářství
dáno stupněm zajištění výživy obyvatelstva, účastí na zahraničním
obchodu, vztahy k ostatním odvětvím, podílem na národním důchodu
základní orientace v pěstování rostlin nebo chovu hospodářských zvířat
– rozdělení na rostlinou a živočišnou výrobu
rozdělení podle funkčního hlediska
primární: rostlinná výroba, jejíž produkty slouží k potravinářskému,
průmyslovému a krmivářskému zpracování
sekundární: produkty živočišné výroby včetně organických hnojiv
ve vyspělých státech nízký podíl na národním důchodu (okolo3-5%),
v rozvojových nad 50%
absolutní objem roste ale podíl klesá (pomalejší růst než v průmyslu a
službách)
ve vyspělých státech rychlejší růst než růst obyvatel, v rozvojových
naopak
v rozvinutých zemích nabídkové odvětví, v rozvojových poptávkové
podíl zaměstnanců v zemědělství - v moderní podobě výroby klesají
nároky na množství pracovních sil
Vliv přírodních faktorů na zemědělství
mnohostranný a územně diferenciovaný vliv
komplexu přírodních podmínek
rozdíly vyplývající z polohy na Zemi jsou
modifikovány lokálními činiteli
potenciál k zemědělské výrobě se regionálně liší
hlavními činiteli georeliéf, půda a klima
rostlina tvoří s půdou a klimatem vzájemně se
ovlivňující celek
Sociálně-ekonomické faktory
v zemědělství
Rozhodují o faktickém rozmístění zemědělství
(při respektování přírodních faktorů)
Zpětně ovlivňuje rozmístění služeb a výrobních
odvětví
Dosažená vývojová úroveň společnosti
Vlastnictví a způsoby využívání půdy
Koncentrace spotřeby (poptávky)
Změny ve struktuře spotřeby potravin (nárůst
spotřeby „drahých“ potravin (živočišného
původu)
Změny na úrovni odběratelských vztahů
Sociálně-ekonomické faktory
v zemědělství
Doprava a poloha produkce
Pracovní síly
Opatření státních orgánů
Velikost, typ a efektivita závodu
Mechanizace
Chemizace
Biologizace
Produktivita a intenzita výroby
Zemědělství v rozvinutých tržních
státech
intenzivní a produktivní, vysoká mechanizace i
chemizace
základní jednotkou rodinná farma (mimo ČR
apod.)
velcí vlastníci pachtují (pronajímají) půdu
zemědělcům
vyostřený rozpor mezi malo a velkovýrobou
Zemědělství v rozvojových státech
Občinové zemědělství:
nejstarší forma
veškerá půda je veškerým majetkem občiny
zemědělec má právo na obdělávání půdy a úrodu, ale nemůže s ní
disponovat
po odchodu nebo smrti zemědělce se půda přerozdělí v občině
převládá naturální (samozásobitelské) hospodářství
doprovázeno zemědělským přelidněním a hladem
pronikání trhu (i prostřednictvím daní) likviduje občinu
Feudální zemědělství:
půda patří státu či církvi a ten ji rozděluje
Drobné tržní hospodářství
plantážní hospodářství (technologická kategorie)
hospodářství farmářského typu
Demografický vývoj populace
Primární úkol – zajištění výživy lidstva
Demografický vývoj populace
Demografický vývoj populace
Demografický vývoj populace
Demografický vývoj populace
Rostlinná vs. živočišná produkce
Půda potřebná k získání jedné tuny hovězího masa
stačí k produkci 10-20 tun vysoce výživné lidské
stravy
Z každých sta kilogramů suché stravy, kterou sežere
dobytek, se nám pouze čtyři až šestnáct kilogramů
vrátí v podobě masa (skot)
1 ha půdy může uživit 7 vegetariánů
„Masojed“ pro svou obživu potřebuje více (např. 2 ha
půdy - zahrada, louka, pole).
Na vyrobení jistého množství živočišné bílkoviny je
zapotřebí 5krát více půdy než na výrobu stejného
množství rostlinné bílkoviny v podobě masa
Geografie rostlinné výroby
Aneb všude nelze pěstovat vše
Rostlinná produkce
zahájila éru tzv. produktivní hospodářské činnosti
představuje cca 2/3 hodnoty produkce světového
zemědělství
v rozvinutých zemích zhruba polovina produkce,
v rozvojových přes 80%
dělení na produkci potravin (dominující složka),
krmiv, technických plodin a pochutin
dominance pěstování obilovin (pšenice, rýže, žito,
ječmen, oves, proso, čirok, kukuřice)
50-60% produkce
v obchodu významný podíl pšenice (80% v roce 1988)
Produkce plodin
Rostlinná produkce
A VYŽIVOVACÍ PLODINY (POTRAVINY)
1) obiloviny
2) hlíznaté plodiny
3) luštěniny
4) ovoce a zelenina
B TECHNICKÉ PLODINY
1) plodiny pro výrobu cukru
2) olejniny
3) textilní plodiny
4) ostatní typy plodin
Rostlinná produkce
C POCHUTINY
1) plodiny pro přípravu nápojů
2) koření
3) plodiny lékařského významu
D Pícniny
1) pícniny na orné půdě
2) TTP
Obiloviny
50 – 60 % produkce RV
Vývoj produkce obilovin má za posledních 60 let vzestupnou tendenci
Světové obilnice
oblast jihu a východu Evropy (pontická)
- sev. Kazachstán
- hl. pšenice, kukuřice, žito, ječmen a oves
oblast severoamerická
- od kanadsko-americ hranic po jižní okraje centrální části USA
- hl. pšenice, kukuřice a oves
oblast jihoamerická (Laplatská)
- hl. pšenice a kukuřice
oblast Asijská (západní Indie a jižní Čína)
- v případě nedostatku obilovin na S polokouli se stanou exportní komoditou
- hl. rýže, částečně pšenice a proso
oblast Australská (JV Austrálie)
- hl. pšenice
Obiloviny - Pšenice
Nejnáročnější obilovina mírných šířek
Těžiště její kultivace je v stepních- černozemních oblastech severní
polokoule s ročním úhrnem srážek kolem 500 mm
Světová produkce 600 mil. tun s maximem v roce 2004 (627,1 mil tun)
Největší produkční oblasti:
Dální východ – Severočínská nížina
Jižní Asie – SZ Indie, přilehlé oblasti Pákistánu
Evropa s 40%, kde jsou dvě významné oblasti pěstování:
a) Východoevropská pšeniční oblast - pšeničný pás - povodí Dunaje přes
Ukrajinu, Severni Kavkaz, Povolží až po jižní Ural
b) Západoevropská oblast - pšeničný pás - sev. Francie, Itálie a
hnědozemní oblasti Německa.
Severní Amerika vypěstuje 25%, pěstování se soustředí
a) na prérie do povodí Mississippi (Kansas, Oklahoma, Severní a Jižní
Dakota),
b) provincie Kanady (Manitoba, Saskatchewan) Kanada a USA jsou
největšími exportéry (60% ze světového exportu)
Obiloviny - Pšenice
Pro produkci pšenice je typická:
Vysoká mechanizace
Vysoká produktivita práce
Vysoká rentabilita
Kolísavá intenzita
Celosvětový průměr ha výnosů 2,7 t/ha
Země více než 7 t/ha (Nizozemí, Belgie, Německo)
Obiloviny - Pšenice
Obiloviny - Rýže
světová produkce 500-550 mil. tun
monzunová Asie je dominantním producentem rýže,
ale i spotřebitelem
krom zrna se využívá i sláma (rohože, cigaretový
papír, víno), rýžový olej
produkční oblasti: čínsko-japonská, indická, JV Asie
a americká (Brazilská)
vyžaduje stálé, vysoké teploty – umožňuje až 2
sklizně ročně
Obiloviny - Rýže
Kukuřice
objemem sklizně 2. nejvýznamnější obilovina
vyžaduje půdu s hlubším humusem, dostatečné
teplo
náročná obilnina na kultivaci během vegetačního
období (silážní kukuřice má nároky nižší)
nejvýznamnější oblastí středozápad USA (Corn belt)
- další oblasti: Asie, Latinská Amerika, JV Evropa
Kukuřice
Ječmen
široký areál pěstování, snáší i nízké teploty, nízké
srážky, krátká vegetační doba
dozraje i ve vysokých zeměpisných šířkách (až 70
z.š.) a nadmořských výškách (4000 mnm)
rozhodující plodinou nezavlažovaných polí suchých
subtropů
část produkce jsou sladovnické odrůdy (vyžadují
kvalitní půdy, vláhu a teplo)
nejvýznamnější oblasti: Evropa (45%), Rusko, Asie
(Turecko, Čína), Sev. Amerika
Žito a oves
Žito
nejodolnější obilnina (z pohledu zimy)
zmenšující se osevní plochy (vytlačování pšenicí)
hlavní produkční oblastí Evropa (85%)
Oves
nejméně náročná obilnina (vyjma srážek)
po ječmeni druhá nejvýznamnější krmná obilnina
produkce klesá v souvislosti s poklesem stavu koní
Rusko, USA, Evropa
Proso a pohanka
Proso
vyžaduje vysoké teploty, sucho a lehčí půdy
produkce roste
sušší oblasti USA, Indie, Činy, Mexika a Argentiny +
Súdán, Nigérie
Pohanka
od 15. stol obilnina chudých
významnější produkce už jen v Rusku, Čína
Hlíznaté plodiny (ČR = okopaniny)
využití podzemních částí rostlin
významné pro pomoc v boji s hladem a zajištění
krmivářských potřeb
v nižších z.š. nahrazují obilniny
zpravidla se nedají používat v syrovém stavu
Brambory
v 19. stol se staly základní potravou chudých vrstev
nyní se až ¾ produkce spotřebuje jako krmivo
(nahrazovány silážemi), část použita jako technická
plodina (lihovarnictví, výroba škrobu)
hlavní produkční oblastí Evropa, nárůst v Asii
Brambory
Hlíznaté plodiny
Maniok (kasawa)
praním, sušením a strouháním vzniká manioková mouka a čistý škrob
tapioka
Jižní Amerika, Afrika, Asie
Sladké brambory (Batáty)
kořeny potravina, listy krmivo
hlízy menší než maniokové, konzumovány vařené nebo pečené
Produkce –Asie, Afrika
Jamy
velké hlízy popínavé rostliny snášející i období sucha (okraj subrovníkového
pásma)
vyžadují velkou péči při kultivaci, náročné i na půdu
Nigérie, Pobřeží slonoviny, Ghana
Taro
pěstován hlavně v Africe (Nigerie, Ghana), méně v JV Asii (J Čína) a Oceánii
kultivace vyžaduje mnoho vláhy (vodní rostlina)
Produkce cukru
hlavní surovina cukrová třtina a cukrová řepa (okrajově
čirok, datle, kokos, javor, thnot)
pro pěstování nutnost vytvořit „cukerný komplex“
(pěstitelé, chov dobytka likvidujícího odpady (listy),
cukrovary a navazující prům.)
cukr z třtiny je levnější, třtina má nižší požadavky na
kultivaci (ale vyšší na srážky)
Cukrová třtina
vytrvalá bylina (nejvíce cukru 4-5 rok)
Cukrovka
předpoklady pro kombinaci s intenzivní živočišnou
výrobou (vedlejší produkt krmivo)
Evropa (Ukrajina, Francie, Německo), USA
Ovoce a zelenina
Vliv globalizace
Tlak na stálý dostatek
Produkce v ČR omezena
Vysoký podíl dovozů, prakticky z celého světa
Produkce luštěnin
významná skupina potravinových a krmných plodin,
nejefektivnější produkce bílkovin
Sója
semena bohatá bílkovinami a oleji, výroba mouky,
rostlinného mléka, tuků
původ v SV Číně, pěstována od subtropů po mírný pás
na celém světě (až 60% produkce S Amerika)
odolná vůči suchu, ale potřebuje vysoké teploty, patří
k rostlinám krátkého dne
Fazole: vyžadují teplejší klima (Indie, Brazílie, Čína)
Hrách: většina produkce z Asie a postsovětského
prostoru
Čočka
Produkce olejnin
významná položka mezinárodního obchodu
Druhy olejnatých semen:
měkká (bavlník, podzemnice, sója, slunečnice, oliva,
řepka, sezam)
tvrdá (kopra, palmová jádra)
technická (len, ricin, tungové ořechy)
olejnatá semena obvykle obsahují i vysoké procento
bílkovin
odpad (nezpracované části) využitelný jako krmivo
největší producenti Indie, Čína a USA
Olejniny
Podzemnice olejná (burské oříšky - arašídy)
- tropické oblasti, luštěnina (lusky dozrávají pod zemí)
- Indie a Jižní Čína, Afrika
Bavlníkové semeno
- zdroj oleje v bavlníkářských oblastech
Ostatní olejniny - regionální specializace
palma kokosová: využití jádra – kopry, Indonésie, Indie a Oceánie
palma olejná: Asie, záp Afrika, plantáže, olej z dužiny plodů a semen
olivovník : středomoří
slunečnice
řepka: chladnější oblasti mírného pásmu (nejrozšířenější olejnina u nás),
produkce
len: olejný převládá nad přadným, nenáročný na vláhu a pracovní síly
sezam, skočec (původ v Africe)
V ČR ještě hořčice a mák
Produkce pochutin
potraviny s malou výživnou hodnotou konzumované
pro své chuťové vlastnosti
látky k přípravě nápojů (kakaovník, kávovník,
čajovník) a ochucování jídel (koření)
Čaj, kávovník, kakaovník,…..
Koření: - pepř, vanilka, hřebíček, zázvor, skořice,
muškát, kurkuma, bobkový list, kmín, paprika…..
Kultury k průmyslovému zpracování
využití jako technických, nepotravinářských surovin
značné požadavky na zpracování před finálním
použitím
sehrály významnou roli nejen v zemědělství, ale i
průmyslu a dopravě (hlavní produkční oblasti často
mimo oblasti spotřeby)
konkurence uměle vytvářených surovin
Textilní suroviny
Technické suroviny
Textilní suroviny
Bavlník
nejdůležitější textilní surovina
v rozvojových zemích bez mechanizace klade velké nároky na pracovní síly (obdělávání i sklizeň)
Juta
výroba technických tkanin (pytlovina)
vyžaduje teplé a vlhké podnebí, kvalitní půdu
pěstuje se výhradně v Asii
Kenaf
výroba technických tkanin, místní význam v přední a zadní Indii
Len
tradiční textilní surovina mírného pásma, původ ve středomoří, využití i pěstování klesá
vyžaduje dostatek srážek, vlhkost ovzduší a malé výkyvy teplot ve vegetačním období
mimo Evropu pěstován jen v Číně a východním středomoří
podobné využití mají technické odrůdy konopí
Ramije (čínská tráva): lýkové vlákno, pouze v Číně
Agáve: sisalové vlákno, J Amerika, Afrika
Abaka (manilské konopí): využití listových vláken banánovníku
Kapok: vlákna pro čalounictví (Indonésie)
Koir: vlákna kokosového ořechu
Chemické suroviny
přírodní kaučuk:
nejvýznamnější rostlinná chemická surovina, zisk z latexu (mléčná šťáva
kaučukovníku a jiných pryžovitých rostlin) ze záseků ve stromu
původ v Amazonii, rozšíření na Cejlon a do Oceánie, plantážnický způsob
pěstování
lze jej pěstovat jen ve vlhkých tropech, vytlačován syntetickým kaučukem
většina produkce v JV Asii, typická vývozní surovina
přírodní pryskyřice: ztráta významu výraznější než u kaučuku
arabská guma: přírodní lepidlo z akacií
terpentýn: lepidlo z jehličnatých stromů (smrk)
silice: éterické oleje využívané v lékařství a kosmetice (růžový olej)
rostlinná barviva: úplná ztráta významu (včetně indiga)
rostlinné třísloviny: zisk z kůry různých stromů
tabák:
druhy virginský a selský (odolnější), teplomilná rostlina se značnými nároky
na práci
doutníková produkce: Kuba, Indie cigaretová: Bulharsko a Turecko
významná položka mezinárodního obchodu