Motodovolená 2014
Transkript
Motodovolená 2014
Kronika divoké jízdy 2014 (ve znamení cyklostezek, slepých ulic a jednosměrek) 3 – 6. 7. 2013 Účastníci: ElPresidente Vichr Martin Pablo Zapsal: Dadly Trasa: Panenské Břežany – Tatrovice Tatrovice – Německo –Tatrovice Západočeské lázně Tatrovice – Soběsuky- Panenské Břežany 1 Příprava Po návratu z loňské divoké jízdy jsme začali plánovat co v roce 2014. Vyhrála vyjížďka do Francie (můj tajný sen projet horské etapy Tour de France). Přípravy byly přerušeny a ukončeny díky debilovi, který na poslední chvíli odstoupil od dojednaného obchodu s ElPresidentem. Na základě nastalých komplikací jsme se rozhodli pro alternativní výlet. Bude sice kratší, ale užijeme si to. Dostal jsem důvěru a naplánoval cestu (původní víkendovka). K původní rozeslané trase nebylo námitek. To ještě kluci netušili, že to bude po cyklostezkách. 1.7.2014 jsem se večer sešli na předstartovní schůzce, kde kluci vyslovili názor, že 2x Německo není úplně ideální, tak jsem navrhl jeden den Německo (cíl Talsperre Eibenstock) a další den výlet po západočeských lázních. Bylo přijato. Zopakoval jsem informaci, že spacáky jsou zbytečné a vše je na chatě, a že tedy pojdeme „na lehko“. Sraz k odjezdu byl naplánován na 8:00 u Vichra. Den první Původně plánovaný čas srazu k odjezdu na divokou jízdu 2014 byl z 8:00 přesunut na 9:00 (holt děti naruší všechno). Sraz a odjezd však tentokrát již proběhl bez problémů. Všichni, i ElPresidente, jsme stroje bez problémů nastartovali. Vyrazili na benzínku natankovat a po 500 metrech absolvovat první zastávku. Vyjel jsem jako vůdce gangu. Až do Litoměřic cesta probíhala bez problémů. Až na mostem v Litoměřicích se stala první chyba. Místo pokračování dál na Ústí jsem odbočil, stejně jako při testovací jízdě, ke koupališti. Chybu jsem si uvědomil hned na první křižovatce, kde jsem ji napravil. Drobný kiks nastal na kruhovém objezdu, kde ElPresidente nečekal, že znám cestu přes Radobýl. Při pokusu o odbočení jsem najednou zahlédl vedle sebe přední kolo jeho Haryka a tak místo na Radobýl, jsem vyjel odbočkou na Ústí, kam jsme dál pokračovali. V Ústí ElPresidente převzal vedení a dovedl nás k Emiliovi do hotelu. Recepční nám poradil, abych dali stroje z chodníku, kde to městské policii vadí, na trávník, kde už jí to nevadí. Emilio nás přivítal slovy „jděte ven na zahrádku“. Dali jsme si kávu a nealko a pokračovali dál. Opět jsem přebral kolonu a směřoval to přes Nakléřov, Krásný Les na Adolfov. Až tam byla cesta pěkná. Potom však začaly cestičky a gang začal tvrdit, že jedeme po cyklostezce. Argumenty, že to bylo v plánu, se neujaly . 2 Na Cínovci na pupě se Vichr zeptal, jak daleko pojedeme k plánované zastávce na jídlo, že je mu trochu chladněji. Řekl jsem, že odhaduju asi 20 km a on si na to vzal mikinu. Po 3 kiláčcích jsme dojeli k chtě Mikuláška (http://mikulaska.cz), kde byl plánovaný oběd. Vyslechl jsem si něco o odhadech, ale všechno přebil příchozí číšník. Ještě nepromluvil a bylo všem zcela jasné, že se jedná o 4% menšinu. V tu chvíli začaly padat vtipné hlášky na jeho osobu. Nicméně jsme si dali pívko, česnečku, zelňačku, guláš a segedín. Jídlo bylo fajn a bylo ho dost. Naštěstí informace „ Představte si, čeho všeho se ty číšníkovi ruce dotýkaly, než přinesly jídlo“ přišla až večer, jinak bychom se snad nenajedli. Potom jsme pokračovali po „cyklostezce“ kolem Flájí až k Boleboři. Na křižovatce jsme zastavili, zkontrolovali jsme cestu, že jedeme dobře, Pablo vyřídil několik (asi sto) telefonů a pokračovali dál. Cesta z Boleboře, do Kalku a vlastně až na Horu sv. Šebestiána, byla opravdu hrůzná. Nejenom, že to byla šířka cyklostezky, ale ještě navíc tak rozbitá, že cesty v Břežanech jsou proti tomu dálnice. Samá jáma, samý výtluk, štěrk a podobně. Potom se cesta zlepšila a pokračovali jsme klidnou jízdou na Klínovec a Boží dar. Sice se „občas“ objevili výtluky a nerovnosti na silnici ale kdo by si toho všímal. Při cestě z hor – Božího daru, se najednou objevila značka nerovnost na silnici a hned za ní zpomalovací práh jako hrom. Nikdo jsme jí příliš nezaregistrovali tak jsme si pěkně poskočili. ElPresidente skoro vyskočil ze sedla. Potom přes Nejdek cestou necestou na chatu do Tatrovic. Po večeři Pablo, který před cestou vůbec nespal, odpadl a šel chrnět. Dali jsme si partičku karet. Musel jsem si do základu půjčit pár drobných, ale byly to šťastné peníze, protože se velmi rychle rozmnožili. No oškubal jsem kluky jak kavky. 3 Den druhý Pablo, Martin a já vstáváme v 8:00, dáváme si kafe kus buchty k snídani, lehoulince poklidíme (nebylo to moc potřeba) a dáváme budíček Vichrovi a ElPresidentem. Ty by byli schopní spát až do poledne. V 10:00 vyrážíme směr Kraslice. Na pumpě tankujeme, trocha kafe a všichni vyřizujeme pár soukromých telefonů – tedy až na Pabla. Ten začal pracovně a další hodinu telefonoval. Nakonec všechno dokončil a my jsme vyrazili směrem k hranicím. Přechod na Klingenthal. Hned za hranicemi konstatujeme, jak je možný, že se s přechodem hranic o 100% změní kvalita silnic. Na první křižovatce jsem špatně odbočil a zavedl kolonu přes Zwotu do Markneukirchen a narazil na první objížďku v Německu. Tam jsem se dvakrát anglicky optal jak na Vogtland a pokaždé dostal odpověď v němčině. Nakonec jsem cestu na Eibenstock našel, ale opět jsem si vyslechl cosi o cyklostezkách, cosi o zemědělství, no co. Dojeli jsme na křižovatku na Eibenstock už docela v pohodě. Tam proběhlo focení a kontrola směru – byl naprosto správný. Vyrazili jsme směrem na Neidhardtsthal, kde by měla být odbočka na hráz nádrže, kterou jsme chtěli navštívit. Ale najednou začali problémy. No předběhnu vyprávění – hráz jsme neviděli, tak alespoň pro ilustraci fotky z webu. Problémy začaly nenápadně, první objížďka nás svedla z cesty někam pryč a hned za ní následovala další objížďka – asi Německá specialita objížďka objížďky. Tyto nás hnali až do Aue což bylo úplně mimo přehradu. Při pokusu se dostat k přehradě z druhé strany nás v Aue opět zastavily objížďky. Na pumpě ÖMV jsme si dali eine Bratwurst, zhodnotili situaci a časové možnosti a po dohodě vyrazili na Oberwiesenthal a Karlovy Vary. Ve městech trochu kolony, ale to se v pátek odpoledne dalo čekat. 4 Před námi se objevila zase docela hezká cesta a na ní Vichr zaregistroval motorkářský bar Bikerstüb (http://www.ehrenzipfel.de) s motorkou pro velký kluky. Zjistili jsme, že tu jsou značené i cesty pro motorkáře a pořádají se tu i nějaké srazy. Dali jsme si drink a pokračovali dále. Od hranic jsme jeli po hlavních cestách, tako to odsýpalo docela pěkně. Po odbočení k chtě, při odpoledním telefonování ženám mi Pablo vynadal, jestli jsem na něj nezapomněl s tankováním, a že až mu dojde benzín tak pro něj budu mazat na nejbližší pumpu. Po příjezdu jsme si dali pívko, zaplavali v přehradě a gang se vrhnul na pořezání hromádky dřeva. Já vyrazil na nákup ingrediencí na Dadlyho červenou příšeru. K večeři opět klobásky na grilu, ale tentokrát ne pálivé. Po večeři krátká procházka na hráz – to aby kluci věděli, jak to tam vypadá nebo na cívku?. Už si nepamatuju. No a večer karty, tentokrát i s Pablem, který si ani žádné peníze nevyndal a vyhrál, co šlo. Pár drinků a spát. Den třetí V noci lilo jako z konve. Bouřka a slejvák probudili všechny i Vichra z jeho Vichrosvěta. Ráno mi Pablo říká, že Zuzana je těsně před spadnutím. Zapíchla se do nasáklé hlíny asi 10-ti centimetry stojánku, ale nespadla. Odteď jenom odložit prkýnkem. A Pak už všechny stroje stáli OK. 5 Ráno pokračoval ještě déšť, ale za chvíli se i počasí umoudřilo a začalo se objevovat slunce. Než všichni vstali, jsem si připravil základ na Dadlyho červenou příšeru. Když jsem do hrnce nasypal koření a začal ho na sucho pražit, rozvinula se taková vůně chilli a kmínu, že všichni, kdo byli v přízemí, začali slzet a dusit se. Ani větrání moc nepomohlo. Ale rajčata ostrost srazí – no večer uvidíme. Půjčil jsem si mapu, udělal itinerář změněné trasy a vyrazili na Lázeňský okruh. Nejprve na pumpu do Kraslic, když jsem den před tím zapomněl, že Pablo musí tankovat a taky proto, aby si Pablo mohl vyřídit své hodinové telefony. Na pumě byli také nějací místní znalci, kteří okukovali motorky. Jeden z nich druhému u Martinovo Haryka říká „Hele co to je“ druhý odpovídá „asi nějaká Shadow a raději toho nech, ať nedostaneme na držku“. Jo holt znalec je znalec. Z Kraslic jsme pokračovali krásnou cestou na Luby a do Františkových lázní. U kolonády jsem zahlédl bankomat a tak jsem tam rychle zatočil. To že to byla jednosměrka, mi řekli až kluci – no co nic nejelo, zajel jsem tam asi 10 metrů tak se zas tolik nestalo. Vybral jsem peníze, otočili jsme motorky – jen Pablo nic otáčet nemusel, ten slušně objel blok domu a přijel ze správného směru. Sedli jsme si na zahrádku před restauraci, dali si kafe a pití, chvíli poseděli a vyrazili dál. Krátký přesun do Chebu na oběd. Radniční sklípek je bohužel zavřený tak jsme si sedli do restaurace pod Špalíčkem. Tam jsme vzbudili trochu rozruch, nejprve tím, že jsme tam vůbec přišli a potom jakou „Drsní motorkáři“ provedli objednávku. 1x voda, 4x nealko pivko, 2x smažený sýr, 1x panenka, 1x špagety se špenátem a vrcholem byl salát. Vrchní konstatoval, že myslel, že bude zabíjet voly a my tohle. Jídlo nic moc. Vyrazili jsme dál. Chtěl jsem to vzít zkratkou, ale Cheb is changed. Jel jsem po paměti a uhnul jsem do Pobřežní ulice, kde jsem před 25-ti roky jezdil a dělal řidičák, a ona to byla zase slepá. Hrůza. Co jsem si vyslechl, nemusím ani líčit. Gang řval smíchy. Cesta do Mariánských lázní probíhala v pohodě. Skoro se nám povedlo dojet až na kolonádu. Kousek 6 od ní jsme zaparkovali a vyrazili si jako správní motorkáři koupit čerstvé teplé oplatky. Snědli jsme je, chvíli okukovali projíždějící americké veterány (auta) a potom nasedli a vyrazili okolo Krakonoše přes Bečov do Varů. Cesta zadem do Karlových Var údolím Teplé je nádherná. Pablo konečně trochu protáhl motor své stíhačky a sjeli jsme se až na přehradě. Potom zadem do Karlových Var, projet lázeňskými čtvrtěmi, potom k Becherovi. Lidí a aut bylo v době festivalu ve Varech tisícpětsetdevětset. Nakonec jsme našli pěkné místo k zaparkování. Zašli jsem do baru Barakuda. Kde již seděla skupinka německých motorkářů, jejichž pěkně upravené stroje jsme minuly při hledání parkování. Tvářili se na nás všelijak, ale co nechtěli jsme žádné problémy. Objednali jsme si coly a zjistili, že jsme přijeli akorát do finále Wimbledonu žen do stavu 1:0 na sety a 3:0 v druhém setu pro Kvitovou. V klidu jsme to v příjemném chládku dokoukali. Před odchodem jsem se Pabla optal, jestli potřebuje tankovat. Potvrdil mi potřebu benzínky a v klidu jsme vyrazili směrem na Tatrovice. Při příjezdu nad Tatrovice, na telefonovací místo, jsem si vyslechl uštěpační poznámky, proč jsem se ptal na tu pumpu, když všechny ignoruju a k žádné nezajedu, a jestli dojde Pablovi benzín tak, že ho budu shánět. K večeři byla Dadlyho červená příšera s bramborákem, sice ze začátku ElPresidente protestoval, že to pálí, ale nakonec jí v pohodě snědl. Jóoo bylo to ostřejší, ale jsme chlapi a navíc „drsní motorkáři“ tak snad něco vydržíme. No potom karty, pro klid v gangu nebudu ani líčit jak to dopadlo, pár drinků a spát. Den čtvrtý Ráno snídáme, snažíme se zabalit a nic nezapomenout a chystáme se k odjezdu. Pablo opět připomíná, potřebu benzínu. V 9:45 vyjíždíme. V Chodově se mi povede zatočit na pumpu tak jsou všichni spokojení. Na 12.30 máme rezervovaná místa v Angus Farm v Soběsukách u Nepomuku, tak žádné velké zdržování a jedem. Vyrážíme směrem na Plzeň. Kousek za Toužimí sjíždíme z hlavní silnice a jedem po okresních cestách. V Bezdružicích na křižovatce směrovka do leva na Konstantinovy lázně, tak odbočíme a všichni za mnou. Asi mě mělo varovat, že je to další z cyklostezek. PO cca 1km najednou cesta končí v lese a ne jedna zákazová značka, ale rovnou dvě na obě strany vč. vyznačeného zákazu i motocyklům. Klucí málem spadli z motorek. Vracíme se zpět na začátku vsi, mě zastaví chlapík s batoletem a říká „my na Vás mávali, že tam nemáte jezdit, určitě chcete na Konstantinovy lázně, to je až ta další do leva“. Cestáři bláznivý, ani 7 značky neumějí dát. Mělo to ale jedno pozitivum ElPresidente mohl upozornit, že chce tankovat. Tak na konci Bezdružic tedy natankoval u pumpy, kde se čas zastavil. Pumpa jak za socializmu. Pablo si na chvíli schrupnul na mezi, a protože jsme měli časový skluz, tak jsem zavolal do Angus Farm, že přijedeme až v 13.00 Najeli, jsem zase na hlavní plzeňskou silnici a já přemýšlel, kudy projedeme Plzeň na Nepomuk. Nakonec jsem se rozhodl, pro sice delší, ale mě přesně známou cestu. Objeli jsme Plzeň směrem na Prahu a dál přes Rokycany pokračovali bez větších komplikací až do Nepomuku a Soběsuk. Po vyřízení rezervace nám přidali k jednomu stolku židli a usadili nás venku, jak jsme chtěli. Už tam seděla parta z Harley Clubu. Měly nás varovat, připomínky směrem k číšníkovi, kdy už bude to jídlo apod. Všichni jsme si objednali 4x Burgr a Pablo steak. Já si navíc dal jako předkrm tatrák a v následujícím období se to ukázalo jako prozíravý čin, který mne uchránil od hladu. Mezi řečí jsme od vedlejších stolů začali slýchat množící se nespokojené řeči, kdy že bude to jídlo, že tam čekají už 1,5 hodiny apod. Měli pravdu, po hodině jsme se netrpělivě otázali číšníka, jak to s jídlem vypadá a ten s bohorovným klidem sdělil, že už to začínají dělat – tak 8 minut a budeme jíst. Deklarovaná doba se protáhla na 20, ale kdo by se tím rozčiloval. Přinesli jídlo po skoro 1,5 hodině – což je dle reakcí ostatních stolů zřejmě standard. Číšník se sice omluvil, že mají plnou hospodu a kuchyň nestíhá, ale kdyby to řekl hned na začátku, že jídlo bude trvat, tak se všichni mohli podle toho zařídit. Alespoň kvalita jídla napravila celý zážitek. Nicméně hodina plánovaná na jídlo se protáhla na dvě. Po dvou hodinách starejme stroje a směrem na Rožmitál a Příbram směřujeme domů. Za Příbramí se zastavujeme na dotankování. Nadáváme na příšerné vedro, potkáváme chlapíka na motorce (moc pěkný zvuk měla) a rodinku na půjčené trojkolce. Potom už pokračujeme klidnou jízdou až do Prahy. Praha asi zapůsobila na gang jak červený hadr na býka, protože skoro 1000 km vydrží jezdit jako lidi, ukázněn v koloně, nechají se mnou vést, a najednou od Karlova náměstí - blik. Všichni se cpou před auta, na křižovatkách musejí být první, gumy při rozjezdu pískají, na křižovatce Legerova, Anglická žitná se rozezní rachot výfuků, až se málem vysypou skla z oken – no co budu líčit. Jedním slovem anarchie. Dojíždíme do Břežan hned po sesednutí z motorek gangu vynadám, co to jako mělo být za akci. No nic. Dobře bez komplikací jsme dojeli. Dojíždíme v 17:10. 8 Závěr Letošní Divoká jízda byla jiná, než loni, nepolykali jsme tolik kilometrů, bylo to víc na pohodu, relax. Víc se spalo a odpočívalo. Cesta byla ve znamení cyklostezek, jednosměrka a slepých ulic. Byla ve znamení: cesta je sice delší, ale o to horší. Prostě to bylo jiné - dobré. Jídelníček (večeře) Grilované pikantní klobásy Grilované normální klobásy Dadlyho červená příšera + bramboráky Burgr v Soběsukách 970 km za 4 dny. Tak za rok zase ahoj. Francie. 9
Podobné dokumenty
Motodovolená 2015
objevujeme areál apartmánů. V prvním apartmánu, kde zastavujeme, chce babka 70 euro, což s díky
odmítáme a navrhujeme 50 euro. Babka říká, že pod 60 euro nejde, tak popojíždíme o pár domů dál.
Tam ...
Vyšlo 1. číslo časopisu Linhartník - Chelčický domov sv. Linharta, ops
Těch pět let značně rychle uteklo - jako… - a do další pětiletky si přejme, aby…
Určitě všichni moc dobře známe, jak většina z nás prožívá dny končící zimy
a nastupujícího jara. Sluníčko z nás chce...
Průvodce chytrého vozíčkáře - Příručku chytrého vozíčkáře
Získat kvalitní vozík bohužel nemusí být jednoduché, ale určitě to za
tu námahu stojí. Dokonce můžete dosáhnout i toho, že ho získáte jen
s malým doplatkem nebo dokonce bez doplatku. Tady je 9 otáz...