1/2011 - Hlas mučedníků

HLAS MUÈEDNÍKÙ
Č L E N
M E Z I N Á R O D N Í
K Ř E S Ť A N S K É
A S O C I A C E
I C A
1 / 2011
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás
může potkat utrpení. – Židům 13,3
Proè bych mìl plakat?
Církev ve støední Asii
Úvaha Toma Whita
Zprávy ze svìta
Nakladatelství STEFANOS nabízí:
Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu
Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha.
A5, 134 stran, cena 77 Kè.
Richard Wurmbrand – Vítìzná víra
Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè.
Ken Anderson – Smìlý jako beránek
Životní pøíbìh známého èínského køesanského
disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor
zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè.
John Bunyan – Milost pøehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè.
John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf
životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele
Obnovené Jednoty bratrské.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran,
cena 175 Kè.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù
v Sovìtském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè.
Richard Wurmbrand –
Kristus na židovské cestì
Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životì anglického misionáøe v Indii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena
167 Kè.
Milena Kolmanová – Kruh z malièkých
Povídky evangelické spisovatelky z prostøedí
lyrické jihoèeské krajiny z období váleèných
a pováleèných let.
Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 147 Kè.
Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav
historie køesanství.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran,
cena 165 Kè.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem
NKVD
Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku.
Vázaná s pøebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè.
Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví
autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou
oponou“.
A6, 230 stran, cena 83 Kè.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky
v japonském zajetí za druhé svìtové války.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 248 Kè.
Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby
promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která
jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem
o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè.
Sam Wellman – Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 225 Kè
Bratr Andrew – Pašerákem ve službách
Nejvyššího
Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa.
Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali
zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomohla nalézt
víru v Ježíše Krista.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str.,
cena 245 Kè
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky.
Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo
www.mucednici.prayer.cz)
HLAS MUÈEDNÍKÙ 1 / 2011
FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
Uzbecký pastor Salavat, který ve vězení strávil šest měsíců, řídí ilegální shromáždění pod širým nebem.
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Proè bych mìl plakat?
„A každý, kdo žije a vìøí ve mne, neumøe
na vìky.“
(Jan 11,26)
Drazí bratøi a sestry!
Dovolte mi, abych vám povìdìl o jedné
dívce, kterou má žena Sabina potkala ve
vìzení.
Sabina pobývala na jedné cele asi s dvaceti až
tøiceti ženami. Byla mezi nimi i mladá dívka, snad
dvacetiletá, která byla za svou víru odsouzena k smrti.
Nadešel den, ve kterém mìla být popravena. Popravy se konaly vždy
kolem pùlnoci. Pøišel její poslední veèer a dozorkynì pøinesly nìjaké jídlo.
Tøebaže všechny ženy v cele byly hladové, nikdo si jídla ani nevšiml, tak
byly zarmoucené nad údìlem této milé dívky.
Pak se její tváø rozzáøila.
Pozdvihla talíø s jídlem a øekla: „Mám ženicha. Miluji ho z celého srdce
a on miluje mne. Doufala jsem, že si jednoho dne padneme do náruèe.
Ale dnes v noci mì zastøelí a za nìkolik hodin nebude mé tìlo nic víc
než hlína, ze které je zhotoven tento talíø. Kdoví, zda hlína tohoto talíøe
nebyla kdysi souèástí nìjakého èlovìka.
Za nìkolik let se moje tìlo zcela rozloží, ale mùj duch nezemøe. Máme
pøece nìkolik fyzických podob – embryo, dítì, dospívající èi dospìlý
èlovìk. Jsem ale také vìèným duchem, kterého nelze usmrtit. Ježíš
pøece øekl: ‚Kdokoli žije a vìøí ve mne, nikdy nezemøe.‘ A já vìøím tìmto
Ježíšovým slovùm. Vìøím jim více než puškám, které na mì budou míøit,
vìøím jim více než kulkám, které mi proniknou srdcem. Tìmto Ježíšovým
slovùm vìøím více než otevøenému hrobu, který na mne èeká.
Nebo tento otevøený hrob je mi branou do nebeského mìsta. Kdo
mùže vylíèit jeho nádheru? V nìm je smutek nìèím neznámým. Tam nikdo
nepláèe ani nevzdychá. Tam je pouze radost a prozpìvování. Každý je zde
obleèen do bìlostné èistoty. Tam budeme vidìt Boha tváøí v tváø. V tomto
mìstì panuje radost, kterou lidský jazyk nedokáže vyjádøit.“
Nìkolik minut pøed pùlnocí si pro dívku pøišli dozorci. Jak kráèela na
smrt, pøeøíkávala si køesanské vyznání víry. Vidìli jsme i jiné køesany,
kteøí kráèeli na smrt s písní na rtech. Oni byli na cestì za svým milovaným
Spasitelem. Tak proè by mìli potom plakat? Proè by mìli být smutní?
Obìtovat sebe sama pro Krista pro bylo pro tyto køesany radostí, protože vìdìli, že se i Kristus obìtoval pro nì. Jeho zaslíbením byla pøece
láska. Jak je odpudivé, když si nìkdo vezme toho, koho miluje, ale sám
pøitom milován není. Jak je odpudivé, když nás Kristus miluje, ale my
1
jeho nikoliv. Spasitel nás miluje plameny vroucí lásky, a stejná by mìla
být i naše láska k nìmu.
Ženy, které zùstaly v cele, usedavì plakaly. Pak uslyšely nìkolik výstøelù.
Ubozí komunisté vìøili, že tuto dívku zabili. Netušili, že ji poslali pøímo
do náruèe nebeského Ženicha.
Skrze Krista máme vìèný život. Všichni, kdo svoji dùvìru složí v Boha,
velikého Otce, se mohou radovat a mohou jásat, nebo náš život bude
vìèný. To je poselství, které vám pøináším z vìzeòských cel ujaømených
národù.
Své ètenáøe ale vìtšinou rozèaruji. Každý slyšel, že jsem byl øadu let
ve vìzení, a když mám kázat, domnívají se, že uslyší melancholického
kazatele s velmi smutnou tváøí, který jim bude vyprávìt, jak dlouho
a mnoho vytrpìl. Ale takové tváøe hledejte jinde. My máme radost a pokoj Boží. Ruce, které nosily okovy, jsou rukama, jež mohou žehnat, a já
vám pøináším požehnání od vašich bratøí a sester ze zemí nesvobody.
Pamatujte na tyto vìøící ve svých modlitbách. Milujte je z celého svého
srdce. Otevøete svá srdce k pøijetí jejich vzácného pøíkladu. Ti, kteøí jsou
køesané, stojí na zaèátku nového køesanského života. A tento život
by nemìl být vlažný, nemìl by to být pouhý stín života Kristova. Pravé
køesanství se projevuje ohnivým plamenem (Skutky 2.). Pokud Kristus
kvùli nám opustil nebesa a zemøel na Golgatì, pak jsme skrze víru a lásku
jeho vlastnictvím. On by mìl být naší písní.
Vím dobøe, že máte své zármutky a bolesti, ale kdykoli na vás doléhají,
dejte se do jásavého zpìvu.
Když Ježíš kráèel do Getsemanské zahrady, vìdìl, že tam pøijde i Jidáš,
aby ho vydal na smrt. Vìdìl, že i ostatní apoštolové ho opustí a uteèou.
Vìdìl, že bude do krve zbièován. Vìdìl, že mu ruce i nohy probijí høeby.
Vìdìl, že bude v hrozných bolestech viset na køíži. Vìdìl, že mu bude
u nohou stát jeho plaèící matka. Ale navzdory tomu všemu zazpíval se
svými apoštoly píseò a vydal se na tuto cestu køíže (Matouš 20,30).
Po našich zármutcích a bolestech bude také následovat vzkøíšení!
Milujte Boha z celého svého srdce. Vìøte v odpuštìní høíchù, které nám
Kristus pøináší. Zaènìte život lásky v síle Ducha svatého. Jak to bude nádherné, až budeme s Kristem navždy!
Každý z vás zná nìjaké utrpení. A každý z vás také zakusil v tomto
životì nìjakou radost. Mnozí z vás také poznali radost duchovní. K ní
patøí i radost ze spoleèenství s našimi pronásledovanými bratøími a sestrami. Stejnou radost zakoušíme pøi Veèeøi Pánì, ètení Písma anebo pøi
zpìvu duchovních písní.
Muž, který rozpustil led
Když jsem po pádu sovìtského režimu navštívil Rusko, setkal jsem se
v Kišinìvì s Viktorem Beligem, který ve vìzení strávil pro svou víru ètyøiadvacet let a z toho dvacet let na samovazbì. Dozorci ho nechali spát
sedm hodin dennì. Po zbytek èasu mìl zakázáno ležet, sedìt anebo stát,
ale musel tìch dvacet let bez pøerušení chodit 17 hodin dennì. Pokud
2
se zastavil, dozorci ho okamžitì ztloukli. Ke konci vìznìní ho poslali
na severní Sibiø, kde led nikdy netaje. Když jsem se ho zeptal, jak snášel
tu hroznou zimu, jeho tváø se rozzáøila a odpovìdìl slovy jedné písnì:
„Oheò naší lásky rozpouští led.“
Je to èlovìk, ke kterému pøišlo slovo Pánì: „Nic se neboj“. Bratr Belig
také vyjádøil vdìènost za podporu, které se mu od naší misie dostalo. Je
jedním z klíèových pracovníkù letnièní církve na Ukrajinì.
Ve vìzení jsem si pøál, abych byl malíøem a mohl tak zaznamenat
všechny ty nádherné tváøe uvìznìných køesanù. Záøily radostí, která byla
naprosto výjimeèná – pouze Bùh mohl zpùsobit, aby jim jejich nìkolik
let nemyté tváøe takto záøily (sám jsem se nemohl umýt tøi léta). Ale Boží
láska dokázala záøit i skrze nánosy špíny.
Tito køesané mìli na rtech triumfální úsmìv, protože se jim dostalo
mimoøádné výsady trpìt pro jméno Pánì. Vyzývám vás, drazí bratøi
a sestry, pokud si pøejete poznat radost Kristovu, vezmìte na sebe svùj
køíž. Ježíš pøece øekl: „Kdo chce jít za mnou, zapøi sám sebe, vezmi svùj
køíž a následuj mne“ (Matouš 16,24). Objevte radost z následování Ježíše –
a to kamkoli vás povede.
V Kristu váš
Richard Wurmbrand
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let
v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází
z amerického zpravodaje Hlasu muèedníkù z listopadu 1997.]
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES
Støední Asie: Vítìzství nad letitými
úklady
„Církev je mrtvá.“ Tak znìlo prohlášení Vladimíra Iljièe Lenina na sjezdu
bolševické strany Ruska v roce 1923. Komunistùm se nakonec podaøilo
vytvoøit veliké impérium Sovìtského svazu, které kromì Ruska tvoøilo
ètrnáct dalších národù. Aèkoli se komunistická revoluce v roce 1990
zhroutila, odkaz stranického úsilí na znièení církve je stále pøi životì.
Projevuje se zejména v nepolevujícím pronásledování køesanù v šesti
z bývalých patnácti sovìtských republik – v Ázerbájdžánu, Kazachstánu,
Uzbekistánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu a v Tádžikistánu. Evangelikální
køesané jsou v tìchto zemích vystaveni moci úøadù, které byly v dobì
sovìtské éry zodpovìdné za potlaèování náboženské svobody. Nìkteøí
køesané navíc musí bojovat s muslimskými historickými zvyky, které se
3
v tìchto støedoasijských republikách tìší znaèné oblibì. Pøesto tito naši
spoluvìøící odolávají. Zde je o nich nìkolik pøíbìhù.
Kyrgyzstán: Zbožná soudkynì
Apelaèní soudkynì Anarkul Toksobajevová kráèí pomalu po špatnì
osvìtlených schodech centrály bezpeènostní informaèní služby v Biškeku.
Náhle se zastavuje. Dozorkynì, která ji doprovází, odemyká kovové dveøe.
Pøed pouhými dvìma dny obvinili agenti kyrgyzské tajné služby soudkyni
Toksobajevovou z pøijetí úplatku. Tajní policisté ukázali Anarkule celkem
500 dolarù, které podle jejich tvrzení našli jednak v její penìžence a jednak v dokumentech, které mìla na stole.
Když Anarkul vyprávìla svùj pøíbìh zástupci Hlasu muèedníkù, vysvìtlovala, že
úøedníci na ní mìli spadeno kvùli její snaze
vytvoøit v Kyrgyzstánu spravedlivý a poctivý
právní systém. Uvádìla, že se ji mnohokrát
zkorumpovaní úøedníci snažili pøimìt, aby
odsoudila nevinnì obvinìné nebo zprostila viny skuteèné pachatele, což ale vždy zásadnì odmítla.
Jako dcera èinovníka komunistické strany,
vyrostla Anarkul v ateistickém prostøedí. Její
rodina v Boha nevìøila, ale uctívala nìkdej- „Byla jsem oznaèena za zrádkyni, nevìøící a odpadlici,
šího vùdce ruské revoluce Lenina. „Lenin která opustila svou víru,“ propro mì byl nìco jako bùh,“ vzpomíná Anar- hlašuje soudkynì Anarkul Tokkul. „Kdykoli jsem mìla uèinit ve svém životì sobajevová.
nìjaké dùležité rozhodnutí, položila jsem si
otázku, jak by se za takových okolností zachoval Lenin.“ Po pádu sovìtského impéria se její rodina, podobnì jako vìtšina kyrgyzských obyvatel,
vrátila k etnickým koøenùm a tedy k islámu. Anarkul prohlašuje, že se døíve
dívala na Ježíše jen jako na pohádkovou postavu.
Nyní, o osm let pozdìji, sedí na nepohodlné døevìné židli v malé zatuchlé místnosti. Když pøicházejí další osoby, hlavní vyšetøovatel na ní civí
zpoza pracovního stolu. Znovu na ní
útoènì naléhá, aby vysvìtlila, proè
pøijala úplatek a proè ve své kabelce
nosí Bibli.
„Oznaèili mì za zrádkyni, nevìøící
a odpadlici, která opustila svou víru,
Toksobajevová po obdržení
øekla Anarkul zástupci Hlasu muèed- Soudkynì
propouštìcích dokumentù, odchází v doníkù.
provodu jednoho ze svých køesanských
Nakonec po jedenácti hodinách pøátel ze soudní budovy.
4
vyšetøování byla Anarkul obvinìna z pøijetí úplatku, tedy zloèinu, který
se v Kyrgyzstánu trestá až patnáctiletým vìzením. 6. dubna 2010 ji pak
soud z tohoto zloèinu shledal vinnou. „Byla jsem neuvìøitelnì vyèerpaná,“
prohlašuje Anarkul. „Bylo to jistì tìžké, ale cítila jsem Boží ochranu a byla
jsem pøesvìdèená, že se z vìzení nakonec dostanu.“
Tentýž týden v reakci na násilné nepokoje a protivládní demonstrace
ze zemì uprchl kyrgyzský prezident Kurmanbek Bakijev. Když zaèátkem
èervna kyrgyzský prezident rezignoval, opustilo dobrovolnì úøad mnoho
úøedníkù. Po tìchto událostech Nejvyšší soud nakonec Anarkul zprostil
obvinìní pro nedostatek dùkazù.
Anarkul prohlašuje, že bìhem jejího utrpení jí nejvíce pomáhala starozákonní kniha Jobova. „V tìchto trudných dobách byl Job mým vzorem
a druhem ve víøe,“ vysvìtluje Anarkul. Z této knihy jsem nabývala pøesvìdèení, že musíme vytrvat a zùstat pevní ve všech obtížích a trápeních.“
Za situace, kdy její národ bojuje za zachování stability, vyzývá Anarkul všechny kyrgyzské køesany, aby se modlili za spravedlivé reformy,
poctivé a èestné politické pøedstavitele a za nezávislé soudce. „Jsem si
vìdoma, že mì Pán nechal tím vším projít hlavnì kvùli tomu, abych byla
silnìjší ve víøe. Tøebaže je øada mých pøíbuzných muslimského vyznání,
sledovali bedlivì mùj pøípad. Snažili se mì pøivést nazpìt k islámu. Ale
Pán mì nauèil, že naše nadìje nespoèívá v lidech, ale v nìm samotném.
A já vím, že On je nad všemi mocnostmi a panstvími. Jsem opravdu velmi
pøekvapená, jak je skuteènì všemohoucí. Dokáže v jedné minutì všechno
od základu zmìnit. Pro nìho není nikdy pozdì.“
Skálopevná víra v Uzbekistánu
Jandos chtìl založit v Uzbekistánu køesanský sbor. To ale není snadným úkolem v zemi, kde jsou církevní pøedstavitelé a køesanští aktivisté
posíláni do vìzení a bohoslužby vìøících pøepadány policejními komandy.
Køesanské kongregace v Uzbekistánu
jsou èasto rozpouštìny a zapojení do náboženských aktivit si zde mùže vysloužit pokutu
ve výši osmdesátinásobku prùmìrné mìsíèní
mzdy. Pøes tyto nepøíznivé okolnosti, i pøes
skuteènost, že v roce 2006 úøady zrušily
registraci jeho døívìjší kongregaci, se Jandos
rozhodl založit neoficiální køesanské spoleèenství.
Jandos pojal plán založit církev v jednom
taškentském pøedmìstí. Na velikonoèní svátky si s pøáteli pronajali místnost v malé restauraci, kde chtìli uspoøádat shromáždìní. Na setkání pozvali jak vìøící tak nevìøící známé,
Tyto dìti z jedné støedoasijské zemì ètou evangelizaèní a nakonec se sešlo kolem stovky lidí. Když
materiály, které vytiskla naše shromáždìní zaèalo, náhle se objevili unimisijní organizace.
formovaní i tajní policisté a zaèali všechny
5
pøítomné legitimovat. Jandose a dva jeho nejbližší
spolupracovníky policisté odvezli k výslechu, který trval až do pùlnoci. Jandos byl následnì obvinìn
z provádìní misionáøské
èinnosti a poøádání náboženského shromáždìní bez
úøedního povolení, tøebaže
Pastor Salavat strávil šest mìsícù ve vìzení za to, že setkání náležitì nahlásil.
v Uzbekistánu spravoval neregistrovanou církev. Poz- Navzdory nepøetržité úøeddìji byl odsouzen k roènímu vìzení, které si musel ní šikanì Jandosova círodpykat v pracovním táboøe.
kev roste a lidé toto spoleèenství sami vyhledávají, aby se dovìdìli více o Kristu.
O dva roky pozdìji obvinili úøedníci tamního náboženského úøadu
Jandosovu církev z ilegálního shromažïování v domácnostech a z vyuèování „náboženských doktrín“. 14. èervna 2008 provedli policisté
na jedno takové domácí shromáždìní zátah a vzali všechny pøítomné
vèetnì žen a dìtí na dvanáct hodin do policejní vazby. Také zkonfiskovali všechnu nalezenou køesanskou literaturu, osobní zápisky, videokazety i poèítaèové programy. Nakonec byli všichni zadržení køesané propuštìni kromì jednoho vìøícího jménem Aimurat.
Ten byl obvinìn podle paragrafù 229–2 a 244–1 uzbeckého zákona,
které se týkají náboženského vyuèování a úèasti ve fundamentalistických
náboženských organizacích. Aimurat byl ve vyšetøovací vazbì podroben násilným výslechùm, pøi kterých byl bit. Jeho vyšetøovatelé se od
nìho snažili získat informace, které by zdiskreditovaly Jandose i další
náboženské pøedstavitele, a také se ho snažili odvrátit od víry v Krista.
Pøi soudním procesu, který trval asi šest týdnù, pronesl na konec Aimurat øeè na svou obhajobu: „Slavný soude,“ prohlásil, „poslouchal jsem
výpovìdi všech svìdkù tohoto procesu a nikdo z nich nevydal svìdectví
o žádných zloèinech, ze kterých jsem obvinìn. Nikdy jsem na nikoho
nenaléhal, aby se pøipojil k naší víøe v Ježíše Krista, nebo to považuji za
ryze osobní vìc každého èlovìka.
Celá má vina spoèívá v tom, že vìøím a budu dál vìøit celým svým srdcem v Ježíše Krista a nikdy nebudu pøed nikým svou víru tajit.“ Tato víra
mi pomohla zmìnit se k lepšímu, èehož jsou svìdky moji bratøi i mùj otec,
kteøí vìdí, jaký jsem byl døíve.
Mojí jedinou prosbou k tomuto soudu, kterému, jak vìøím, byla svìøena
moc soudit lidi na této zemi, je spravedlivé posouzení mojí záležitosti.
A jsem pøesvìdèen, že spravedlnost zvítìzí. Bùh vám žehnej.“
Prokurátor požadoval pro Aimura tøináctiletý trest vìzení v nejt잚í
nápravní skupinì. Avšak jako zázrakem soud Aimura zprostil obžaloby
a propustil ho na svobodu. Soudce dokonce musel rozhodnutí nìkolikrát opakovat, aby pøítomní úøedníci pochopili, co se vlastnì stalo.
6
I pøítomní vìøící byli úplnì
ohromeni. Jejich modlitby
byly vyslyšeny zpùsobem,
o nìmž nikdo z nich ani
nesnil.
Avšak jiní køesanští
pøedstavitelé v Uzbekistánu nemìli takové štìstí jako Aimurat. Letnièní
pastor Dmitry Šestakov, od
jehož zatèení již uplynuly
ètyøi roky, zùstává stále ve
vìzení. (Hlas muèedníkù
tomuto vìznìnému pastorovi pøispívá na léky Letnièní uzbecký pastor Dmitry Shestakov je kvùli
a podporuje také jeho ro- svým køesanským aktivitám již ètvrtý rok ve vìzení.
dinu.) Ve vìzení nesmí mít
Bibli ani jinou køesanskou literaturu. Na jeho domovskou adresu i do
vìzení došlo veliké množství dopisù od našich ètenáøù. Jeho žena Marina uvedla: „Velice nás to dojímá i povzbuzuje. Pøi své cestì do Uzbekistánu navštívil tým Hlasu muèedníkù tuto rodinu a modlil se s Marinou
i s jejími tøemi dcerami.
Jedna z nich, ètrnáctiletá Saša, nám øekla, že jim vyhrožovala policie.
„Zpoèátku otci øekli, že by bylo pro nìho lepší, kdyby s veškerou svou
èinností pøestal, pak že prý budeme mít pokoj. Ale mùj otec je takového
založení, že ve své službì Bohu pokraèoval. Lidé k nám dál pøicházeli
každou nedìli. Ale pak si otce jednoho dne policie odvedla.
První dny ve vìzení snášel otec velmi tìžce. Stále ho pronásledovala
otázka ‚Proè? Vždy pøece sloužím Bohu! Proè právì já?‘ Ale pak na tuto
otázku našel odpovìï, a øekl: ‚Ano, Pane, podrobuješ mì zkoušce a já
v ní chci obstát.‘
Jsem na otce hrdá a raduji se, že mu Bùh dává
sílu. A po celou tu dobu,
co otec není doma, Bùh
nás neopustil. Modlíme
se za otcovo zdraví, za to,
aby ho ve vìzení posiloval, a samozøejmì, aby se
k nám zase mohl co nejdøíve vrátit.
Když si na nìho vzpomenu, vybaví se mi obraz
lva. Øíkám si, že otec je sta- „Otcovo uvìznìní je pro mì velmi bolestivé, protože
teèný a vznešený jako lev. jsem byla vždycky tatínkovou holèièkou,“ prohlašuje
Vždy je pøece ve vìzení Saša, ètrnáctiletá dcera pastora Shestakova.
7
kvùli tomu, že je pastorem sboru. Prosím všechny, aby se za mého otce
modlili.
Nadìje a vykoupení v Kazachstánu
V srpnu 2009 vtrhlo patnáct mužù obleèených do èerných uniforem
a vyzbrojených samopaly AK-47s do køesanského rehabilitaèního støediska pro drogovì závislé, které v kazachstánském mìstì Semeny založil
Sergej Mironov. „Mìli neprùstøelné vesty a èerné masky, které jim zcela
zakrývaly tváøe,“ vzpomíná Sergej. Tito vojáci rozkázali ètrnácti obyvatelùm našeho støediska, aby se s rukama nad hlavou postavili èelem ke
zdi. V této poloze je pak drželi asi dvì hodiny, bìhem kterých úøedníci
prohledávali prostory køesanského støediska. Bìhem pùl roku to již byl
druhý policejní pøepad.
Po tomto zátahu byl Sergej obvinìn z protiprávního zadržování jednoho z klientù støediska. Pøes øadu pozitivních svìdectví byl Sergej shledán vinným a dostal pokutu ve výši více jak dvou roèních platù. Sergej
obžalobu odmítá a prohlašuje, že byl zatèen kvùli tomu, že ve støedisku
poøádal køesanské bohoslužby.
Sergej uvádí, že úøady otevøení støediska, (jedno z osmi, které provozuje Evangelická aliance Kazachstánu) nejprve podporovaly, avšak jejich
postoj se náhle zmìnil v lednu 2009, kdy došlo k prvnímu policejnímu
pøepadu. „Všichni jsme byli právì na bohoslužbì,“ vypráví Sergej, „když
èlenové speciálního komanda pøelezli plot støediska. Následnì vtrhli do
domu a zaèali všechny pøítomné filmovat. Pak nám policisté sdìlili, že
provozujeme zakázanou náboženskou aktivitu.“
Hlavním problémem je úèast etnických Kazachù na našich shromáždìních, na které úøady pohlížejí jako na muslimy. „Úøady Kazachùm
brání, aby opouštìli svou tradièní víru a pøijali nìco nového,“ prohlašuje
Sergej. Mají pocit, že jejich tradièní národní víra je vytlaèována a obávají
se, že to znièí zdejší kulturu. Ovšem køesanská víra ve skuteènosti proti
ní není, ba v jistém ohledu tuto kulturu dokonce posiluje.“ Naneštìstí Sergejovo rehabilitaèní støedisko není jediným pøíkladem pronásledování
v Kazachstánu. V uplynulých osmi letech bylo zde pokutováno a policií
pøepadeno množství baptistických sborù.
Bojovný islámský extremismus v Ázerbájdžánu,
Turkmenistánu a Tádžikistánu
Po vítìzství ruské revoluce v roce 1917 napsal Lenin „Provolání k muslimùm“. V nìm prohlašuje: „Muslimský lide Ruska… všechny vaše mešity
a náboženská sídla byla znièena za carské vlády… Od nynìjška vaše
pøesvìdèení i ideály nabyly vrchu a navždy zùstanou svobodné.“
Leninova shovívavost vùèi islámu pøinesla v dobì sovìtské vlády tomuto
náboženství rozkvìt. Islám získal výsadní postavení v mnoha bývalých
sovìtských republikách, vèetnì Ázerbájdžánu, Turkmenistánu a Tádžikistánu. V kontrastu s tím byli ruští køesané v tisku obviòováni, že pijí krev
pøi Veèeøi Pánì a dìti utápìjí ve vodì pøi køtu.
8
V Ázerbájdžánu žije jistý køesan jménem Kerem, který vyniká velmi horlivým misijním úsilím a zvìstuje Krista
doslova každému, kdo je ochoten ho
vyslechnout. Avšak nìkolik jeho pøíbuzných, kteøí zùstali horlivými muslimy, se domnívá, že by všichni Ázerbajdžánci mìli být muslimy.
Po dvou mìsících, co Keren pøijal køesanství, byl rodièi i dalšími pøíbuznými
varován, aby pøestal s chozením do
kostela i ètením Bible. Keremùv otec
se velmi rozzlobil, když zjistil, že jeho
syn pøijal køesanskou víru, a dokonce
vyhrožoval, že svého syna probodne.
Synovi øekl: „Pokud nepøestaneš èíst
Bibli a chodit do kostela, jsem rozhodnut tì zabít. Kerem vzpomíná, že otci Mešita v Ázerbájdžánu
odpovìdìl: „V této vìci tì poslechnout
nemohu.“ Po tìchto slovech ho otec neprobodl, jak sliboval, ale jen udeøil do tváøe. V následujících letech Kerem zakusil i další protivenství, a to
ze strany policie nebo militantních muslimù.
Pøi jedné pøíležitosti ho policie odvedla na místní stanici k výslechu,
protože byl pøistižen, jak na ulici zvìstuje lidem Krista. Policisté od
Kerema požadovali, aby pøestal lidem kázat o Ježíši, což ovšem Kerem
kategoricky odmítl. „Øekl jsem jim: ‚Ne, já jsem odhodlán zvìstovat evangelium každému èlovìku v Ázerbájdžánu.‘“ Jeden z vyšetøujících policejních dùstojníkù zaèal Keremovi vyhrožoval, že ho zmlátí a strèí do vìzení.
Kerem pøiznává, že v tu chvíli se ho opravdu zmocnil strach, protože tehdy
byl vìøícím jen osm mìsícù a pøíliš zkušeností víry ještì nemìl.
„Když jsem si ale pøipomnìl slovo Boží, že dokonalá láska vyhání
všechnu bázeò, zaèal jsem se v duchu modlit a prosil jsem Pána, aby mì
posílil a vyhnal z mého srdce všechen strach.“ O tøi hodiny pozdìji policie Kerema propustila.
Kerem vypravoval, že další tìžkou zkouškou prošel, když bohoslužby
jejich sboru v pronajaté budovì pøerušili militantní muslimové a drželi
v zajetí Kerema a další vìøící. Muslimové tyto køesany tloukli, kopali a proklínali a snažili se je pøinutit k tomu, aby se pøestali scházet.
Ale Kerem se zastrašit nenechal a dokonce zaèal poøádat malé shromáždìní ve svém vlastním bytì. Toto shromáždìní již existuje deset let.
Ale jako dalším podobným spoleèenstvím v Ázerbájdžánu, chybí dosud
i tomuto úøední registrace. Pøesto Kerem zùstává pevný. „Pokud køesané
v Ázerbájdžánu chtìjí k nìèemu dospìt, musejí se obrnit trpìlivostí.“
Islámská nadvláda je rovnìž patrná i v sousedním Turkmenistánu.
V tomto malém národì byla prakticky úplnì potøena veškerá misionáøská aktivita. V roce 1998 byli ze zemì vypovìzeni všichni køesanští
9
misionáøi a v souèasnosti
vlastní úøední registraci
pouze dva sbory, oba navíc rusky mluvící. Kvùli
despotické politice nìkdejšího prezidenta Saparmurata Niyazova neexistuje v Turkmenistánu žádný
sbor domorodých Turkmenù.
Prezident Niyazov v roce
2006 zemøel, ale jeho válka s køesanstvím je v této
zemi povìstná dodnes. Zakázal v zemi Bible, nechal
buldozery strhnout baptistické kostely a neúnavnì pronásledoval církevní
Navzdory tomu, že kostel tìchto køesanù nechaly
pøedstavitele. Pøesto se odpøed deseti lety úøady strhnout buldozerem, pokraèují
vìøící i nadále ve spoleèných shromáždìních v sou- haduje, že v této zemi žije
asi tisícovka vìøících, kteøí
kromí.
se horlivì scházejí ve svých
domácnostech. Jejich poèet i pøes trvající pronásledování narùstá.
Sovìtská tradice náboženského útlaku pokraèuje rovnìž v sousedním Tádžikistánu. Jako ve vìtšinì støedoasijských zemí, je i zde islám
v pøevaze a více jak 90 % obyvatelstva vyznává jeho sunnitskou anebo
šíitskou formu. Køesané jsou zde bìžnì pronásledováni. V èervnu 2009
byl pøinucen sbor Grace Sunmin Church opustit svou legálnì nabytou
budovu, kterou vládní úøady církvi bez jakékoli náhrady zkonfiskovaly.
Ministr kultury k tomu pro agenturu Forum 18 opovržlivì poznamenal: „Myslím si, že by se mìli sbalit a budovu opustit, pokud tak ještì
neuèinili.“
Nový zákon o náboženství z roku 2009 hrozí ještì silnìjší restrikcí
náboženského života v Tádžikistánu. Zakazuje soukromé náboženské
školy a vyžaduje úøední povolení pro všechny skupiny, které chtìjí hlásat jakékoli náboženské zásady. To ovšem znamená, že veškerá domácí
shromáždìní budou moci úøady klasifikovat jako nezákonné. V dodatku
zákon rovnìž vyžaduje, aby každé dítì, døíve, než absolvuje náboženskou
výuku, pøedložilo písemné svolení obou rodièù, zakazuje proselytismus,
a požaduje od náboženských organizací úøední povolení pro zahranièní
návštìvy i pro úèast na zahranièních konferencích.
Když se v roce 1917 za ruské revoluce Lenin usídlil v Petrohradì, vytyèil
si dva cíle – eliminovat kapitalistický buržoazní systém a vymýtit køesanství. Nedosáhl ale ani jednoho požadavku. Navzdory skuteènosti, že
je zde stále živý jeho odkaz o pronásledování køesanù, je køesanská
církev ve støedoasijských republikách stále živá a dokonce vzkvétá. Hlas
10
muèedníkù se tìmto vìøícím snaží dlouhodobì pomáhat. Obstarává jim
Bible, køesanskou literaturu i útoèištné domy. Jsme jim vdìèni za jejich
vytrvalost a svìdectví. Vìøíme, že i jejich situaci má Bùh, pro kterého není
nikdy pozdì, plnì pod kontrolou. Lenin je mrtvý, ale církev žije dál.
– Hlas muèedníkù, USA, listopad 2010
ÚVAHA TOMA WHITA
Mìli bychom se pøedevším ptát
a pøemýšlet
Když jsem v minulém roce navštívil nìkteré z našich
spolupracovníkù v Pákistánu, byl jsem zaujat jejich touhou pøinést evangelium lidem, kteøí žijí v tìch nejnebezpeènìjších oblastech zemì. Možná si myslíte, že pro
køesany je nebezpeèný celý Pákistán, avšak úroveò
nebezpeènosti se napøíè zemí znaènì liší.
S jedním z tìchto odvážných evangelistù jsem se vydal za jistým církevním pøedstavitelem v Láhaur, abychom ho požádali, zdali by se mohl
jeho sbor podílet na køesanské práci v severozápadních provinciích,
kde pùsobí radikální muslimové. Onen církevní pøedstavitel se obrátil k mému spoleèníkovi a øekl: „Proè chceš jít zrovna tam? Žádné sbory
v této oblasti nemáme.“ Nahlodávající duch náboženství pøemìnil tohoto
èlovìka na bázlivce.
Richard Wurmbrand, zakladatel naší organizace, v jednom kázání kdysi
popisoval, jak tomu možná je, když se duše èlovìka ocitne pøed Božím
soudem. Faráø Wurmbrand mluvil asi v tom smyslu, že až budeme vzati do
nebe a Ježíš nás povede skrz nebeskou bránu, v jednu chvíli nás zastaví,
aby nám pøedstavil nádhernou záøící duši, které se dostává veliké cti.
A když se Ježíše zvìdavì zeptáme, kdože je ta osoba, proè je tak mimoøádná a co v životì konala, Ježíš nás pøivede k slzám odpovìdí: „To jsi ty.
Takovým bys mìl být.“
I když vím, že toto vyprávìní, které jsem slyšel již jako mladík, nemá
základ v Písmu, pøesto ho celý život chovám v pamìti a èasto mì vede
k zamyšlení nad sebou samým.
Podle mého názoru není hlavním zabijákem køesanských zpùsobù
nìjaká pokaženost. My všichni zakoušíme zkaženost ba høích v našem
osobním boji s ïáblem. Ale stejnì jako je vysoký krevní tlak považován
za tichého zabijáka našeho pøirozeného tìla, tak tichým zabijákem evangelia je prostøednost – neboli biblicky øeèeno, vlažnost. Vlažný život je
ten, který není ani dobrý ani špatný. Prostøední køesané mohou užívat
život prostì tak, jak pøichází, a vìøí, že pokud mají víru a jsou „dobrými“
lidmi, nemusí toho zase tak moc vykonat.
Když jsem ve svých dvaceti letech musel podstoupit nìkolik operací
11
kvùli rakovinì žaludku, dostával jsem injekce Demerolu, medikamentu proti bolesti.
ڞasné! Úèinek byl veliký. Bolest byla pryè
i všechny problémy. Ale když za mnou z New
Yorku pøiletìl mùj bratr a sedl si vedle mì na
nemocnièní lùžko, nemohl jsem vùbec mluvit, ale jen naprázdno polykat. A kdybych byl
trvale pod vlivem Demerolu, zøejmì by mì
tento medikament úplnì pøipravil o veškerou
moji životní sílu.
Tento týden jsem se vrátil ze severního Vietnamu, kde jsem navštívil pøíslušníky kmene
køesané v jedné
Hmong, žijící podél hranic s Èínou, kteøí uvìøili Pákistánští
své písni zpívají: „I kdyby mì
v Krista bìhem posledních dvaceti let. V roce vìšeli, budu následovat Ježíše.“
1997 naše misie pro nì vydala úplný pøeklad Je v tom ozvìna slova z kniBible, který je ve Vietnamu samozøejmì ile- hy Zjevení 2,10: „Buï vìrný
gální knihou. Také jsme mezi tìmito køesany až na smrt, a dám ti vítìzný
vìnec života.
rozdali tisíce krátkovlnných rozhlasových pøijímaèù, aby mohli poslouchat vysílání evangelijních programù. Mnohým
nepøátelé evangelia vypálili domy, jiní byli zbiti, uvìznìni nebo dokonce
zabiti, ale pøes všechno utrpení zùstali vìrni své víøe. Nìkterá z jejich svìdectví vám pøineseme v dalších vydáních našeho zpravodaje.
Setkal jsem se rovnìž s jednou køesanskou dívkou, kterou poslali
komunisté do vìzení již ve ètrnácti letech. Zloèin, který spáchala, spoèíval v tom, že malým dìtem vyprávìla o Ježíši Kristu.
Ale ani tam nezùstala tato mladá žena v neèinnosti. Ve ètrnácti letech
sloužila Ježíši ve vìzení a o sedm let pozdìji ve svém svìdectví stále ještì
pokraèuje. Totéž platí tøeba o èínském køesanovi Gao Fengovi. Když se
vrátil domù po tøíletém vìzení, jeho pøátelé naøíkali nad „ztraceným
èasem“. Ale Gao jim odpovídal: „Radìji chci jít na tøi roky do vìzení za to,
že nìco dìlám pro Ježíše, než sedìt doma nedìlat pro nìho nic.“
Ještì než nás Richard Wurmbrand pøed deseti lety pøedešel na vìènost, zanechal nám jednu výzvu. Nebyl to biblický verš, ani nìjaké filozofické pojednání. Byla to prostá dvì slova: „Buï iniciativní“. Nemyslím
si, že bych sám dìlal to nejlepší, co bych mohl. Avšak pronásledovaná církev podobnì jako svatí lidé, které jsem za svùj život poznal, mì vybízejí
k tomu, abych byl lepší, abych se neøídil jen žádostmi svého tìla.
Nespokojujte se s životem pod vlivem duchovního Demerolu, s prùmìrností a snazší cestou, s tím, že nièeho nedosáhnete, protože pøece
„zasluhujete“ odpoèinek. Ano, pøipomeòte si, že právì z vìzeòské cely
psal apoštol Pavel církvi v Efezu o Bohu jako o tom, „který pùsobením své
moci mezi námi mùže uèinit neskonale víc, než zaè prosíme a co si dovedeme pøedstavit“ (Efezským 3,20). Každý den je dar. Jak s ním naložíte?
– Hlas muèedníkù, USA, únor 2011
12
SVĚDEC T V Í PRONÁSLEDOVANÝCH K ŘESŤANŮ
Indie
Pøíbìh Manini
Manini Digal vyrostla v evangelikální rodinì v indickém státì Urísa
ve správní oblasti Kandalmal. Když bylo Manini patnáct let, srocovali se
v oblasti jejího bydlištì hinduistiètí extrémisté, rozhnìvaní kvùli vraždì
jistého guru. Tøebaže se k tomuto èinu pøihlásili maoisté, hinduistiètí radikálové z nìho obvinili køesany. Jedno srpnové odpoledne roku 2008
dorazil dav hinduistù do Maniniho bydlištì, kde zaèali radikálové bít
jejího otce, matku a dìdeèka. Pak
se násilníci obrátili k Manini.
Dívku nejdøíve ztloukli a pak
ji znásilnili. Nakonec rozlili petrolej a zapálili a dívku strèili do
ohnì. Manini utrpìla jak fyzická tak duševní zranìní. Na pravé
stranì tìla ji oheò zpùsobil rozsáhlé popáleniny. Ale díky pomoci ostatních køesanù z okolí se jí
dostalo lékaøského ošetøení.
Pøes prošlé utrpení Manini
prohlašuje, že díky svému opravdovému vztahu k Ježíši dokázala
Patnáctiletá indická køesanka Manini Digal odpustit tìm, kteøí jí tolik ublížili
dokázala odpustit tìm, kteøí s ní nemìli žádné a pøivodili jí tolik bolesti. „Odpusslitování.
tila jsem jim, protože ti lidé neznají Ježíše Krista. Kdybych je
znovu potkala, nebudu k nim pociovat nenávist a dokázala bych se na
nì i usmívat.“
Manini si zvolila obtížnou, ale osvobozující cestu odpuštìní. A díky
tomu není zahoøklou ženou, která by snila o odplatì, ale je uèednicí
Ježíšovou, která si øíká: „Moje budoucnost je u Pána a kam mì povede,
tam pùjdu.“
Nigérie
Pøíbìh Bukara
Bukar Samson má jizvy na tváøi i po tìle. Pøišel k nim pøi krvavém útoku
militantních muslimù, kteøí 24. února 2004 v mìstì Yelwa v nigerijském
státì Plateau pøipravili o život desítky køesanù, vypálili mìsto a znièili
množství kostelù vèetnì toho, kam Bukar chodil pravidelnì do shromáždìní a kde byl pastorem jeho otec.
13
Islámští fanatici do tohoto kostela vtrhli s maèetami
a se vší brutalitou zaútoèili
na pøítomné køesany. Bukar byl pøi útoku zranìn,
a ve snaze zachránit si život
pøedstíral, že je mrtev. Bukarovi se sice pøežít podaøilo, ale jeho otec byl pøi
útoku zabit.
Pro Bukara bylo velmi
tìžké vyrovnat se smrtí
otce i mnoha pøátel a spoluvìøících a dlouho zápasil
Nigérijský køesan Bukar Samson vypráví o pronásle- o to, aby onìm násilníkùm
dování, které zakusila jeho rodina.
dokázal odpustit. „Když
došlo k té hrozné události, pomyslel jsem si, že tohle tìm lidem nikdy neodpustím.“
Pak se ale v Bukarovì srdci stala zmìna, kterou zpùsobila pøedevším
èetba Písma. Bukar prohlašuje, že pod vlivem Bible dokázal tento hrozný
skutek odpustit hlavnì z toho dùvodu, když si uvìdomil, že lidé kteøí to
spáchali, nevìøí v Ježíše Krista.
Když jsme se s Bukarem setkali, navštìvoval právì biblickou školu, kde
se pøipravoval na službu pastora.
Bukar a Manini objevili moc Ježíšova slova o odpuštìní a zachovali se
podle nìho i tváøí v tváø osobní tragédii. Díky tomu našli vysvobození
z nenávisti a mohou žít život lásky, nikoli hoøkosti a hnìvu.
My sice nezakoušíme fyzické muèení ani se nemusíme dívat, jak nìkdo
z našich blízkých umírá násilnou smrtí. Avšak tyto pøíbìhy nás mohou
inspirovat k modlitbám za pronásledované køesany, kteøí trpí pro svou
víru. Jejich rozhodnutí odpustit v Ježíši Kristu tìm, kteøí se na nich provinili, nám jasnì ukazuje, že odpuštìní je možné. Odpuštìní neznamená,
že by ze své pamìti vymazali to, co se stalo, ale vysvobozuje èlovìka ze
stavu, kdy je ochromen hoøkostí a touhou po odplatì. Místo nich pøichází
do srdce vìøícího láska Kristova. Tak velikou sílu odpuštìní má.
– Hlas muèedníkù, Kanada, bøezen 2011
Mali
Pøíbìh Teremuna
Obyvatelé francouzsky hovoøícího státu Mali jsou pøevážnì muslimové
a køesané tvoøí ménì jak 2 % populace. V hlavním mìstì zemì existuje
asi padesátka malých sborù, ve kterých mohou køesané praktikovat svoji
víru. Avšak na venkovì, kde dosud vládnou kmenové a rodinné vazby,
14
èelí køesanští konvertité
znaèné opozici.
Hlas muèedníkù zøídil
v Mali útoèištný dùm, jenž
slouží tìm nové obráceným køesanùm, kteøí byli
vyhnáni svými rodinami
z domova. Bìhem svého
pobytu se tito køesané
pøipravují na vydávání svìdectví svým krajanùm. Naše misie jim opatøuje Bible
i další literaturu.
Jedním z takových konPracovník Hlasu muèedníkù povzbuzuje Teremuna
vertitù, který potøeboval (nalevo) poté, co dovyprávìl svùj dramatický pøínajít útoèištì, je Teremun, bìh.
nìkdejší uèitel koránu.
Jeho otec jej nutil proti jeho vùli ke sòatku. Jednoho dne se Teremun
posilnil alkoholem, aby dokázal otci odepøít poslušnost. Protože jej ale
alkohol podle islámského uèení kulticky zneèistil, nemohl Teremun jít
do mešity, a proto se toulal po okolí, až se nakonec dostal k jednomu kostelu. Zde se pustil do rozhovoru s tamním pastorem, který mu vyprávìl
o víøe v Krista. Teremun byl svìdectvím pastora natolik zaujat, že se nakonec stal køesanem.
V dùsledku toho jej ale jeho rodina zavrhla. Dva týdny po obrácení ho
ve tøi hodiny ráno probudila jeho matka, a s otcem mu dali na vybranou:
buï se vzdá køesanství, anebo se ho rodina zøekne.
Teremun odpovìdìl: „Tati, nemám se co rozhodovat. Dáváte mi na
vybranou mezi èlovìkem a Bohem. Bùh
je pøece Stvoøitel nás všech. A já jsem pøesvìdèen, že i vy na mém místì byste volili
stejnì. Já se rozhoduji pro Ježíše Krista.“
Po tìchto slovech se na nìho otec vrhl
a tloukl Teremuna jak smyslù zbavený a pak
ho jednoduše vyhodil ven z domu. Rodièe
pak znièili úplnì všechno, co jejich synovi
patøilo, jako by to bylo proklaté. Teremun
pak odešel k pastorovi, který ho pøivedl
k víøe.
O tøi mìsíce pozdìji ho jeho pøíbuzenstvo
uneslo. Odvezli ho na nìjaké místo, kde ho
šest dní všemožnì trápili. Nakonec ho pustili a Teremun se uchýlil opìt do církve,
kde se nyní pravidelnì úèastní køesanské Hlas muèedníkù na mnoha mísslužby.
tech Afriky rozdává potøebným
– Hlas muèedníkù, USA, øíjen 2010
nejnutnìjší vìci.
15
ZPR ÁV Y ZE SVĚTA
ÍRÁN
Nejvyšší vùdce zemì varuje pøed
hnutím domácích církví
Pøedstavitelé domácích církví v Íránu se
obávají vlny nového pronásledování jako
dùsledek výroku nejvyššího vùdce zemì
ajatolláha Ali Sajjida Alí Chameneího. Ten
ve svém projevu z øíjna 2010 varoval pøed
„sítí domácích církví“, které ohrožují islámskou víru a oklamávají muslimy. Íránští køesané doufají, že tato øeè paradoxnì
nakonec pøitáhne ještì více lidí ke Kristu.
Jeden z íránských pøedstavitelù domácí církve, který si pøál zùstat v anonymitì,
k tomu poznamenal: „Myslím, že je to poprvé, kdy ajatolláh otevøenì mluvil proti
dává, že ajatolláhovo prohlášení má ale
i svùj líc. „Chameneí zmiòuje a tím i uznává,
že v Íránu existuje hnutí domácích církví.
To mùže povzbudit tajné vìøící nebo motivovat lidi, kteøí hledají pravdu, aby se zamysleli nad køesanskou vírou a navštívili nìjaké spoleèenství.“
V listopadu minulého roku byl podle
zpráv odsouzen k trestu smrti za odpadlictví íránský pastor Youcef Nardarkhani.
Ten byl zatèen v øíjnu 2009, když protestoval proti rozhodnutí úøadù, že jeho syn musí
studovat korán.
Pastor Youcef je jedním z nìkolika èlenù
svého sboru, kteøí se dostali kvùli své víøe
do vìzení. V minulosti nechaly úøady také
zatknout jeho manželku Tinu, která ale byla
pozdìji propuštìna.
Podle vyjádøení médií byl pastor Youcef pøemístìn do vìzení Lakan, které je
pod správou politické policie islámské republiky.
Pastorùv obhájce podal proti rozsudku odvolání. Za posledních dvacet let nebyl v Íránu za odpadlictví popraven žádný
køesan. Pamatujme na pastora Youcefa i jeho rodinu ve svých modlitbách.
Hlas muèedníkù, prosinec 2010
Íránští køesanští konvertité se
scházejí ke studiu Bible a k bohoslužebným shromáždìním ve
svých domovech.
hnutí domácích církví a zmínil je naprosto konkrétnì. Podobné projevy však vìtšinou mají minimální spoleèenský dopad. Ne
že by obyvatelé Íránu mìli vùèi køesanùm
nepøátelsky zareagovat, ale mùže to být pobídka pro bezpeènostní síly a náboženskou
policii. Toho se pøedstavitelé køesanských
spoleèenství obávají.“
Citovaný církevní pøedstavitel však do16
Íránský pastor Youcef Nardarkhani, který
spravuje ètyøsetèlenný sbor, èelí nyní trestu
smrti. Na obrázku je svou manželkou
Tinou.
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Nesuïte
„Nesuïte.“ Matouš 7,1
Pán Ježíš øekl Petrovi: „Tobì dám klíèe nebeského království“ (Matouš
16,19). Každé Boží dítì mùže otevírat toto království komukoli, dokonce
i tomu nejhoršímu èlovìku, a to zvìstováním Kristova odpuštìní. Avšak
tentýž Ježíš praví: „Mám klíèe pekla“ (Zjevení 1,18). Tyto klíèe ale nikomu
nedal. Vyhradil je pouze pro sebe. Jinak by se mohli nìkteøí z nás sami
uvrhnout do pekla kvùli svému bláznovství, a mohli bychom také zatratit
ty, kteøí nevìøí stejným zpùsobem jako my. Matka pøece dává svým dìtem
hraèky, a nikoli nùž, kterým by se mohly poøezat. A proto Petr dostal klíèe
Rafael Santi (1483–1520) Kristus
pøedává klíèe sv. Petrovi
nebes, ale ne klíèe pekla.
Luther prohlásil o Erasmu Rotterdamském, svém filosofickém odpùrci:
„Zemøel bez svìtla, bez køíže a bez Boha,“ což znamená, že ho Luther zatratil do pekla. Erasmova poslední slova byla: „Milovaný Bože.“
Byl vám svìøen pouze jediný klíè. Otevøete druhým brány nebes.
Nikoho nezatracujte. A nezatracujte ani sebe.
– Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights
Další prùbìžnì aktualizované zprávy ze svìta v èeštinì naleznete na internetových adresách
www.prayer.cz mucednici.prayer.cz
Mùžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected] [email protected]
Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com www.persecution.net
Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese:
mucednici.prayer.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY
Skryté kameny v základech církve
CHET BITTERMAN
Bøezen 1981
V roce 1978 byl Chet Bitterman
èerstvým otcem a právì dostudoval biblickou školu. Se svou manželkou Brendou
pocítili oba povolání odejít do Kolumbie,
aby se tam podíleli na novém pøekladu
Božího slova v jazyce jednoho izolovaného indiánského kmene. Než odjeli na
tuto misii, Chet se modlil: „Pane, tento
kmen je ten nejodlehlejší a nejhùøe pøístupný kvùli své poloze i kultuøe, a právì
z tohoto dùvodu si nelze vybrat jiný
kmen, Pane, s tebou je to tak dobøe, to
je mùj kmen.“ A tak Chet i jeho manželka
odešli z prostøedí, které dùvìrnì znali
a pøipojili se k èlenùm Viklefovy biblické pøekladatelské spoleènosti, kteøí
pùsobili mezi domorodým obyvatelstvem v Kolumbii.
Ale Kolumbie byla v té dobì, podobnì
jako dnes, zemí násilných konfliktù mezi
vládními silami a povstalci marxistických
guerill èi jinými paramilitaristickými
organizacemi. O dva roky døíve, než
Chet pøicestoval do Kolumbie, odpálili
povstalci bombu u vchodu do kanceláøe
Viklefovy spoleènosti. Guerilly považují
tuto organizaci za souèást CIA.
Po nìkolika mìsících práce pro rozhlasové vysílání a výpomoci ostatním
misionáøským rodinám, byl Chet poslán
k indiánskému kmenu Carijona, aby tam
pracoval na pøekladu Bible. Ještì než
odcestoval, prodìlal operaci žluèníku,
po které se zotavoval v domì øeditele
Letního jazykovìdného institutu (LJI)
v Bogotá. 19. ledna 1981 v 6.30 hod vtrhlo
do øeditelova domu sedm ozbrojených
pøíslušníkù guerillové organizace M-17.
Když zde nenalezli øeditele LJI, odvedli
sebou Cheta. Povstalci pak pod hrozbou
Chetovy fyzické likvidace požadovali,
aby ze zemì odešli všichni bibliètí pøekladatelé. Tato podmínka však nebyla
splnìna, a tak bylo 7. bøezna nalezeno
Chetovo mrtvé tìlo v prázdném autobusu mìstské dopravy.
Jeho rodina nalezla pozdìji v Chetovì
zápisníku náznaky myšlenek na možné
muèednictví. „Situace v Nikaragui se
zhoršuje. Pokud Nikaragua padne, obávám se, že s ní padne i zbytek Støední
Ameriky. Snad je to jen jakýsi druh autosugesce, ale stále mi pøichází na mysl,
že mì Bùh povolá, abych byl v Kolumbii v jeho službì obìtován. Nebráním
se tomu.“
– Hlas muèedníkù, USA, únor 2011
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka.
V prosinci vychází dvojèíslo.
Toto periodikum je registrováno u Ministerstva
kultury ÈR pod evidenèním èíslem
MK ÈR E 12970
Bulletin vydává obèanské sdružení
POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm
• informovat veøejnost o pronásledování køesanù
• podporovat vydávání literatury, která vypovídá
o køesanských muèednících a svìdcích víry.
Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian
Association (ICA).
Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3:
1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu
pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci.
2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám
køesanských muèedníkù.
3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro
Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování
køesanù v totalitních zemích a problémových
oblastech.
5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných
na køesanech.
Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese:
Hlas muèedníkù
pošt. pøihrádka 21
377 01 Jindøichùv Hradec
Úèet pro dobrovolné pøíspìvky:
ÈSOB Jindøichùv Hradec
è. ú.: 131257607/0300