Z P R AV O D A J V Ý C H O D O Č E S K Ý C H F I L M A Ř Ů

Transkript

1 / 2012
Z P R AV O D A J V Ý C H O D O Č E S K Ý C H F I L M A Ř Ů
Absolventský snímek Školy AVT „Mohelanka“ Milana Konečného
donasec 1 2012.indd 1
22.5.2012 9:50:00
obsah
2292 - 2339 = 1/2012 strana 1 - 48
3
4
5
7
8
9
11
12
13
14
15
16
17
18
20
ÚVODEM
Časy se mění... - M. Lajdar
UNICA 2011
UNICA - Bulharsko - Ruse
POD HLAVIČKOU VčVSAFV….
19. Valná hromada VčVSAFV,
Zpráva o činnosti za rok 2011
Plán činnosti na rok 2012
Návrh na usnesení,
Obětavý kameraman nebo hazardér - O. Krejcar
Krajská soutěž amatérských filmů - propozice 2012
Zaplacené členské příspěvky ke 31. 3. 2012
SOUTĚŽE / bylo…
Střekovská kamera 2012 - P. Baran
Střekovská kamera už po 45. - K. Pokorný
Střekovská kamera - A. Krejčová
Fešná pětačtyřicítka - J. Minařík
Výsledky - Střekovská kamera
Juniorfilm ve Dvoře Králové n.L. - I. Hanušová
Juniorfilm 2012 - T. Magnusek
Mladá kamera Uničov - T. Doruška
Nahlédnutí k profesionálům aneb... - MFF Berlín
21
22
23
26
27
30
31
32
33
Zlaté slunce svítilo letos ve Dvoře K.n.L. - I. Hanušová
Jak jsme letos (ne)soutěžili - V. Beran
PAF 2012 v pražském Ponrepu - P. Lášek
Přehled přidělených dotací MK ČR 2012
34
OSOBNOSTI REGIONU
Ondřej Krejcar
38
VZDĚLÁVÁNÍ
Co je to vlastně ta dramaturgie XII.
Další nebezpečná slova: PARODIE - R. Adler
40
41
42
45
47
INFORMACE Z IMPULSU…
Začátek roku v IMPULSu
Škola audiovizuální tvorby
- absolventské projekce posluchačů 10. běhu
Ohlédnutí za Školou AVT
Opět po roce „Prima“ filmy v Náchodě,
Útěk. Ale kam a proč? - R. Adler
Novela občanského zákoníku - změny pro občanská sdružení
SOUTĚŽE / bude…
Královédvorské Zlaté slunce, Zlaté slunce Blansko,
59. Český videosalon,
Krajská soutěž amatérských filmů Hradec Králové,
Musaionfilm 2012
NAPSALI NÁM...
Jsem pomocný režisér - Z. Krejčí
„Deníková válka“ ve filmu - T. Nováková
Večer s prezidentem - J. Minařík
Dárek nejkrásnější - J. Minařík
NVÚ - premiéra - L. Báchor
Jak to zvládáme...P. Vaněk
Jak jsem jela poprvé na WÖFF do Berlína - S. Oktábcová
Vydává:
Středisko amatérské kultury
IMPULS Hradec Králové
ve spolupráci s Východočeským
volným sdružením pro amatérský
film a video
za finanční podpory MK ČR
Fotografie poskytli:
Ondřej Krajcar, Radek Hochman,
Zdeněk Čermák, Zdeněk Krejčí,
Petr Lášek, Milan Konečný, Vladimír
Bezděk, Hana Kosová, Zuzana Dobiášová, Lukáš Báchor, Petr Vaněk,
Wolfgang Becker a www.filmdat.cz
Děkujeme
Texty posílejte ve formátu word
a fotografie samostatně v příloze.
Textové příspěvky zaslané ve
formátu „jpg“ nelze použít pro
zpracování ve zpravodaji!
jaro
Redakce:
IMPULS
Pospíšilova 365/9
500 03 Hradec Králové
e-mail: [email protected]
495 545 434
Grafická úprava a kresby:
Mario Alfieri
Neprošlo jazykovou úpravou!
Neprodejné
Náklad: 200 ks
Vyšlo: duben 2012
Tisk: Alkapress Hradec Králové
22.5.2012 9:50:00
ÚVODEM
Milan Lajdar, šéfredaktor
Časy se mění…
N
ic nového pod sluncem. Jenže čím
jsem starší, tím víc vnímám, jak se
mění zcela překotně. Intuitivně se bráním:
ještě chvíli mi nechte můj svět, který tak
důvěrně znám, a pak – třeba ta vyhlášená
potopa.
Č
asy se mění; léta také v amatérském
filmu. Mohou za to nové technologie,
zcela jiná nastupující generace, internet
a možná i my, starší konzervativci, kteří
máme raději to své jisté a osvědčené. Když
totiž například připravíme přehlídku amatérských filmů pro mladé „jako za starých časů“,
nepřijde na ni přes obrovské úsilí a přesvědčování ani noha. Bohužel, nikdo neporadí,
jak na to, aby mládež zcela dobrovolně ve
svém volném čase přišla na něco, co vůbec
nezná – a tudíž ji to naprosto nezajímá.
N
ěkdy mám pocit, že už jsem všechno
viděl, zažil, nic mě nepřekvapí a když
v tichosti odejdu žít třeba do džungle, nikdo
si toho ani nevšimne. Jenže se mi ještě
nechce házet flintu do žita. Proto se snažím
držet krok „s tepem doby“, i když jsem často
mimo.
P
odobně to mám s filmem, i s tím amatérským. Rád bych viděl něco, co jsem
ještě neviděl, ale kromě úžasných digitálních triků v profesionální kinematografii mě
už nepřekvapí vůbec nic. Takže dokonce
občas přemýšlím, zda má cenu se ještě
vůbec aktivně účastnit…
A
pak sedím u televize a přistihnu se, že
vůbec nesleduji nejnovější filmy, estrády či televizní noviny, ale čím dál víc mě
baví obyčejné autentické lidské příběhy,
které by nevymyslel ani geniální scénárista.
S napětím i s jistým pousmáním sleduji, jak
farmář hledá ženu, jak je v různých rodinách
prostřeno nebo jak se vyměnily manželky a
co z toho vzešlo. Možná to je důkaz o mé
chátrající duševní potenci a o všeobecném
úpadku kdysi nadějného umělce.
J
enže i z amatérských filmů mě nejvíc
oslovil svérázný děda, který odléval na
zahradě trpaslíky, paní harmonikářka, která na první poslech nebyla žádnou světovou sólistkou, ale dokázala rozdávat radost,
nebo ti nadšenci, kteří například na invalidním vozíku vyjeli na Sněžku, nebo udělali
něco, o čem se nám normálním jenom zdá.
T
akže přes všechny chmury a pochybnosti stále trvám na tom, že naše činnost
má smysl, pokud zaujme, pobaví či motivuje ty druhé. Pokud i pro jiné diváky objevíme
příběhy lidí, kteří nás aspoň na chvíli přesvědčí, že to má smysl. Cokoliv. Zejména
však život a tohle pozemské pinožení. I díky
tomu se ve mně občas klube víc optimista.
Velice se proto těším na nové amatérské
filmy. Zejména na ty, které voní člověčinou,
a divák si z nich odnese i kousek naděje
ve své duši či srdci. A nemusí být ani příliš
sentimentální.
Milan Lajdar
3
22.5.2012 9:50:01
UNICA
25. 8. - 2. 9. 2012
BULHARSKO - RUSE
Mnoho věcí ze současného Bulharska najdete
v kořenech města Ruse, ať už to je stavitelství lodí,
železnice, urbanismus, pivovarnictví, bankovnictví,
pojišťovnictví, sborový zpěv, moderní zemědělství
a rozvoj kinematografie. Vskutku, kino zde vykročilo
svými prvními kroky v únoru 1897 a mnoho nejlepších filmařů pochází právě z Ruse. První kinoklub tu
byl založen v roce 1924 a dnes je Ruse hlavním městem bulharského alternativního filmu a hostuje zde
74. světový kongres a festival UNICA.
President NFAK, Vladimír Iliev
Drazí přátelé,
nejvrcholovější filmová tvorba z celého světa
zavítá k nám. Každá pořadatelská země představí ze
svého „pomyslného pytle“ to nejlepší. Stane se tak
konečně v Bulharsku a v pytli nic nezůstane, protože
budete ohromeni touto zemí, která má v nabídce od
všeho trochu – hory, moře, řeky, lesy a planiny.
Legendy nezobrazují vždy nejpřesnější informace,
ale historie dokládá, že tu před osmi tisíci lety Varnská civilizace vytvořila první zlatý ornament na světě.
Na těchto místech se také zrodil božský Orfeus a gladiátor Spartakus – osvoboditel otroků. Pouze u nás
lidé tančí bosí na ohni a vychutnávají se ta nejlepší
vína. Zde známý biskup Ulfilas vytvořil abecedu Gótské říše, předobraz současné Evropy, a svatá dvojice
Cyril a Metoděj dali písmo Slovanům. Podle amerického patentového úřadu zde vytvořil Bulhar John Atanasoff první počítač.
Vítejte v Bulharsku! Užívejte si v Ruse!
Město je situováno na pravém břehu po proudu
řeky Dunaje a je 7 000 let staré. Nejstarší obyvatelé
byli známí jako Trákové a poté se tu postupně usadili Keltové, Rumuni, Gótové, Slované a nynější Bulhaři. Současné město Ruse je páté největší město
v zemi a je administrativním, průmyslovým, dopravním, obchodním a kulturním centrem.
4
22.5.2012 9:50:01
Pod hlavičkou
Ondřej Krejcar, předseda VčVSAFV
19. VALNÁ HROMADA VčVSAFV
17. BŘEZNA 2012
VIDEOKLUB IMPULS, HRADEC KRÁLOVÉ
19. valná hromada VčVSAFV se konala v sobotu
17. března 2012. Vzhledem k tomu, že byla nevolební, rozhodli jsme se pozvat všechny filmaře do nových
prostor střediska Impuls. Valnou hromadu, která se
konala v přednáškovém sále, zahájil a řídil předseda
Ondřej Krejcar.
Po valné hromadě se uskutečnila beseda s kameramanem Jiřím Středou, který putuje s rybářem Jakubem Vágnerem po evropských i světových řekách
a mořích za mimořádnými rybími úlovky.
Březnové filmové odpoledne zakončila projekce
absolventských snímků a předání osvědčení posluchačům 10. běhu Školy audiovizuální tvorby.
***
Zpráva o činnosti
Východočeského volného
sdružení pro amatérský film
za rok 2011
Se zprávou o činnosti seznámila přítomné členy
sdružení Jarmila Otrubová.
Zprávu otiskujeme ve zkrácené podobě, protože
informace o akcích sdružení, které na základě dohody pořádáme ve spolupráci se střediskem Impuls,
byly již zveřejněny v jednotlivých číslech zpravodaje
Donašeč...v roce 2011.
26. března 2011 se konala volební valná hromada
v CC Lucie v Hradci Králové. Součástí programu byl
seminář zaměřený na dokumenty a reportáže, hostem byl Roman Vávra, režisér, který představil snímky natočené během cesty po Patagonii. Na semináři
se v rámci spolupráce podílelo i středisko Impuls,
zajistilo ho zejména po organizační stránce.
Rada VčVSAFV zasedala v roce 2011 celkem 3x.
1. zasedání bylo v sobotu 26. března po valné
hromadě, která zvolila nové složení Rady VčVSAFV.
Ta na krátkém jednání rozhodla, že volby členů výboru se budou konat na dalším zasedání.
2. zasedání se konalo v pondělí 13. června, Rada
na něm zvolila nový výbor a projednala další body
programu.
3. zasedání proběhlo v pondělí 12. prosince, na
programu byla příprava, stanovení termínu jednání,
návrh programu valné hromady 2012 a projednání
propozic CS, ze kterých budou vycházet propozice
KSAF.
O všech podrobných informacích jste se mohli
dočíst v minulých číslech zpravodaje.
KRAJSKÁ SOUTĚŽ AMATÉRSKÝCH FILMŮ
se uskutečnila se ve dnech 14. – 15. května 2011
v Country clubu Lucie v Hradci Králové. Filmy do
soutěže přihlásilo 54 autorů a spoluautorů, kteří do soutěže přihlásili celkem 55 soutěžních
snímků.
Porota ocenila kvalitu snímků a 29 filmů oceněných v jednotlivých kategoriích postoupila do
předvýběru, ze kterého bylo vybráno 16 snímků
do celostátní soutěže. To byly téměř dvě třetiny
celkového počtu snímků v celostátním kole.
Ocenění na celostátní soutěži Český videosalon
získalo pro náš kraj 10 snímků.
Ze snímků oceněných na soutěži v Hradci Králové
byly tři vybrány do kolekce České republiky pro
73. ročník celosvětové soutěže amatérských filmů UNICA, které se konalo 20. – 28. srpna 2011
v Lucembursku. Snímek NEPŘÍTELEM OSUDU
Ondřeje Krejcara z Hradce Králové získal na
tomto „mistrovství světa“ stříbrnou medaili a bronzovou medaili za snímek DEDLINE získal mladý
autor Filip Javora z Náchoda.
NÁCHODSKÁ PRIMA SEZÓNA
Další soutěží, na které se VčVSAFV společně
s Impulsem podílí, je celostátní studentská filmová
NÁCHODSKÁ PRIMA SEZÓNA, která je součástí
víceoborové celostátní přehlídky NPS vyhlašované občanským sdružením Prima sezona Náchod.
Soutěž je určena pro autory ve věku do 21 roků.
5
22.5.2012 9:50:02
Pod hlavičkou
V roce 2011 se uskutečnil 5. ročník – zúčastnilo se
11 škol a 1 filmový klub mládeže z České republiky a do soutěže přihlásily 37 snímků. Do soutěže
bylo nominováno 23 snímků. Dalších 10 snímků
bylo zařazeno do projekce v diskuzním klubu a 4
snímky nebyly z technických důvodů do soutěže
zařazeny. Soutěžní kolekci hodnotila odborná i
studentská porota. Pro přítomné se po každém
promítnutém bloku uskutečnil rozborový seminář.
Výsledky a další informace byly zveřejněny v Donašeči č. 3./2011. V letošním roce je vyhlášen
6. ročník, který bude sdružení spolu s Impulsem
opět zajišťovat.
Jedním z úkolů daných stanovami našeho sdružení
je prezentovat dobré výsledky v oblasti amatérského
filmu na veřejnosti....
KDE VŠUDE JSME PREZENTOVALI
TVORBU FILMOVÝCH AMATÉRŮ V ROCE 2011
...a na úvod jen poznámka - zařazení filmů do
kolekce je vždy projednáno s autorem, od některých autorů máme souhlas trvalý.
8. – 10. června 2011 se promítala kolekce amatérských filmů na festivalu Musaionfilm pro pracovníky muzeí z celé ČR, uskutečnil se i seminář
o tvorbě filmů pro potřeby muzeí a připomněli
jsme možnost spolupracovat při jejich realizaci
s dobrými filmovými amatéry.
19. srpna 2011 se uskutečnilo již podruhé promítání kolekce amatérských filmů pro účastníky festivalu amatérských divadelních souborů Lojzíkův
Machov v Machově u Náchoda. Kolekci amatérských filmů v celkové délce 82 minuty jsme sestavili ze snímků s náměty o divadle, z divadelního
prostředí, z filmů o hercích i režisérech i filmů hraných, u kterých jsme předpokládali, že by divadelLadislav Dvořák a Miroslav Trudič
níky mohly zaujmout a tematicky doplnit program
festivalu. Kolekci osobně na festival dovezl Martin
Škrobák a představil ji divákům.
30. listopadu 2011 se promítala kolekce amatérských snímků jako doplňkový program pro setkání pracovníků oblasti školství Královéhradeckého
kraje, promítalo se v zaplněném sále kina Centrál
v Hradci Králové.
7. prosince 2011 se v nových prostorách střediska Impuls konal vánoční filmový večer. Sešli
se na něm členové hradeckého filmového klubu,
který měl v Impulsu po mnoho let zázemí. Promítaly se snímky, které si autoři na setkání přinesli.
Setkání bylo současně i rozloučením a uzavřením
dlouholeté činnosti klubu, protože většina jeho
členů se rozhodla ze zdravotních důvodů členství
ukončit, a tak vlastně filmový klub v původní podobě zanikl. Mladí autoři mají možnost se setkávat
ve filmovém klubu Junior, který jim je průběžně
k dispozici.
RYCHNOVSKÁ OSMIČKA
První víkend v září se uskutečnil 53. ročník Rychnovské osmičky. Přínosem pro propagaci amatérského filmu soutěže R8 jsou každoročně projekce pro střední školy, kterých se účastní cca 1200
studentů, do projekcí pro veřejnost byly vybrány
i snímky východočeských autorů (viz program projekce). Vzhledem k tomu, že město Rychnov nad
Kněžnou ukončilo před koncem roku 2011 činnost
rychnovského kina, R8 o tuto diváckou prioritu mezi amatérskými festivaly přijde. Protože se
v roce 2011 nekonala soutěž POL8 v Polanica
Zdroj v Polsku, odkud jsme vždy přiváželi do soutěže R8 kolekci snímků, zajistili jsme ve spolupráci
s MCK Polanica výběr a předání soutěžní kolekce
pro soutěž R8.
CINEMA OPEN 2011
Ve dnech 11. a 12. 11. 2012 se konal druhý ročník
festivalu Cinema Open. Divákům představil méně
známý nekomerční proud kinematografie, krátké
filmy natáčené nezávislými tvůrci, filmovými amatéry či studenty filmových škol, a to filmy hrané,
dokumentární a animované, českých i zahraničních autorů. Hostem letošního ročníku festivalu byl
režisér a profesor FAMU Rudolf Adler. Vzhledem
k jeho životnímu jubileu byl jeho tvorbě věnován
sobotní večerní programový blok.
Součástí programu festivalu byly také workshopy se zaměřením na animaci, které připravila
a zajišťovala Střední škola aplikované kybernetiky
v Hradci Králové. Ve foyer kina bylo rozmístěno
sedm stanovišť, kde si návštěvníci měli možnost
vyzkoušet dotykové kreslící tablety, animaci, kla-
6
22.5.2012 9:50:02
sické ruční kreslení a dotykovou tabuli. Velkým
lákadlem byla možnost si vyzkoušet práci s opravdovou 3D kamerou s živým náhledem na velké 3D
TV skrze speciální brýle.
Festival představil v hlavním programu celkem 44
filmy, k vidění bylo 11 animovaných, 19 dokumentárních a 12 hraných filmů a 2 reportáže. Kino za
oba dva dny navštívilo okolo 200 diváků.
Kdo si jako vstupenku zakoupil festivalový voucher, měl v ceně i nápoj podávaný v příjemné
kinokavárně. K festivalu byl vydán programový
katalog, festival měl vlastní prezentaci na www.
cinemaopen.cz .
Pro roky 2012 a 2013 byl festival Cinema Open
zařazen do prestižních kulturních akcí města
Calendarium Regina Hradec Králové.
VZDĚLÁVÁNÍ A METODICKÁ ČINNOST
JUNIOR - filmový klub
Filmový klub Junior – je průběžně k dispozici
mladým zájemcům o filmování. V průběhu roku
2011 ho využívali hlavně členové klubu, kteří se
připravovali k přijímacím zkouškám a studiu na
vysokých filmových školách ve Zlíně, Praze nebo
Písku, nebo další zájemci pro přípravu filmů na
soutěže a přehlídky. Činnost klubu byla v prvním
pololetí omezena ztíženými podmínkami v období, kdy jsme se připravovali na stěhování a neměli
k dispozici filmové studio.
KONZULTAČNÍ STŘEDISKO
Konzultační středisko je otevřené od roku 1986,
jeho vznik iniciovala ještě při KKS Marie Vrbecká, tehdejší metodička. Od té doby ho využívá i
opakovaně řada amatérských tvůrců východních
Čech i mnozí autoři z jiných míst České republiky.
Opodstatnění jeho existence potvrzují výsledky a
úroveň amatérského filmu v regionu a četná oce-
nění východočeských autorů na domácích i zahraničních soutěžích a festivalech. V průběhu roku
2011 se uskutečnilo 37 konzultací amatérských
filmů, převážně jako příprava filmů na soutěže a
přehlídky.
DONAŠEČ dobrých filmových zpráv
Informační zpravodaj vydává středisko Impuls
společně s VČVSAFV od roku 1993. Hlavním
cílem je shrnout a zaznamenat v něm zprávy
o dění v oboru, poskytnout informace o významných přehlídkách a soutěžích i reflexi oboru jako
současného společenského fenoménu. Dává prostor pro diskuzi a výměnu názorů na současné
dění v oblasti amatérského filmu v regionu i celé
České republice. V roce 2011 vyšla 4 čísla, z toho
číslo 2 bylo programovým zpravodajem krajské
soutěže amatérských filmů. Zpravodaj vydáváme
ve formátu A4, v rozsahu 60-64 stran v černobílém
tisku. Poděkování patří všem, kdo se podílejí na
jeho obsahové náplni.
***
Plán činnosti na rok 2012
VčVSAFV vychází z dohody
o spolupráci se Střediskem amatérské kultury
IMPULS Hradec Králové, ve které jsou stanoveny
akce, na nichž se sdružení bude podílet.
Uspořádání valné hromady VčVSAFV - březen.
Seminář a beseda pro účastníky valné hromady
a další zájemce - březen.
Zasedání Rady VčVSAFV - červen, listopad.
SOUTĚŽE A PŘEHLÍDKY
NPS - Celostátní soutěž studentských filmů
1. – 30 4. předvýběr a organizační příprava
soutěže
2. 5. 2012 soutěž studentských filmů
- videokklub kina Vesmír v Náchodě
12. - 13. 5. 2012 CC Lucie Hradec Králové,
postupové kolo pro celostátní soutěž Český
videosalon CINEMA OPEN – 3. ročník,
16. – 17. 11. Artkino Centrál HK, festival krátkometrážní nekomerční filmové tvorby Spolupráce na výběru filmů pro prezentaci filmové tvorby na soutěžích a festivalech - průběžně
7
22.5.2012 9:50:02
Pod hlavičkou
VZDĚLÁVÁNÍ
Rozborový seminář
- při studentské filmové NPS 2. 5. kino Vesmír
Náchod - pro studenty středních škol
Jarní filmový workshop
- 1. pololetí – pro mladé autory KHK a další zájemce
Filmová/audiovizuální výchova
- informativní seminář pro učitele a zájemce o kurz
F/AV - 1. pololetí
Podzimní filmový workshop - 2. pololetí - filmová dílna pro mladé autory
OZVĚNY FESTIVALŮ - prosinec, Divadlo Jesličky - projekce oceněných
amatérských filmů pro veřejnost Setkání s filmem
- nabídka projekce vybraných amatérských filmů pro žáky ZŠ a SŠ, uskuteční se na základě
požadavků škol.
KONZULTAČNÍ STŘEDISKO AFV
- celoroční nabídka odborné poradenské činnosti
v oblasti filmové tvorby
Filmový klub JUNIOR
- filmová „školička“ otevřena celoročně pro žáky
ZŠ a SŠ a začínající autory Na základě požadavku pořadatelů soutěží
amatérských filmů v regionu KHK bude VčVSAFV
i v letošním roce spolupracovat na zajištění propagace soutěží, zajištění porotců apod. a věnuje
ceny sdružení.
usnesení
Návrhová komise ve složení: M. Škrobák, R. Hochman, V. Šimek vyslechla všechny přednesené zprávy
a příspěvky a předložila návrh na usnesení, který byl
valnou hromadou schválen:
1. Valná hromada bere na vědomí:
a) zprávu o činnosti sdružení v roce 2011
(J. Otrubová )
b) zprávu o hospodaření (S. Verner)
c) zprávu revizní komise (J. Vačlena)
2) Valná hromada schvaluje:
a) zprávu revizní komise za rok 2011
s připomínkou, aby byla vedena pravidelně aktualizovaná evidence členů se záznamem
zaplaceného členského příspěvku
b) návrh plánu činnosti sdružení na rok 2012
(M. Škrobák)
c) zachování výše členského příspěvku na rok
2013 ve výši 200 Kč
3) Valná hromada ukládá
Radě sdružení:
a) provést výměnu členských průkazek
s jednoroční platností
T: duben 2012
b) sledovat dění v amatérském filmu
a informovat o něm členskou základnu
T: průběžně
c) uplatňovat návrh institutu „Čestného členství“
pro členy starší 80 let
T: průběžně
d) dvakrát ročně (v Donašeči č. 1 a č. 3)
zveřejnit seznam členů sdružení, kteří uhradili
členský příspěvek na daný rok
T: 4-9/2012
zapsal: Martin Škrobák, v. r.
V Hradci Králové dne 18. března 2012
Obětavý kameraman nebo hazardér?
Mnoho členů našeho sdružení se v jarní březnové
sobotě těšilo ponejvíce na druhou část valné hromady, kterou obsadil se svým programem filmař, střihač a kameraman Jiří Středa z Úpice. Už samotná
beseda s člověkem s profesionální praxí je ve všech
ohledech zajímavá, ale co teprve, když Jiří Středa má
za sebou exotické cesty po celém světě, zejména do
Afriky, Asie a Jižní Ameriky. To vše navíc s mediálně známým rybářem Jakubem Vágnerem, který si
ho vybral jako jediného spolupracovníka na cesty za
trháním rybářských rekordů. Společně natočili unikátní záběry pro BBC, Českou televizi a další světové
agentury. Nebyl to však jenom mladý rybář, s kým
8
22.5.2012 9:50:03
KRAJSKÁ SOUTĚŽ
AMATÉRSKÝCH FILMŮ
KRAJ KRÁLOVÉHRADECKÝ
Jiří Středa na besedě
spolupracoval. Stál s kamerou po boku také českým
osobnostem, jako je Karel Gott, Jiřina Bohdalová.
Známí sportovci a umělci jezdili na zahraniční cesty v uskupením zvané Amfora. A Jiří Středa s nimi.
V soukromí i na veřejnosti.
Jiří Středa byl odmalička všestranný, hrál hokej a
na hudební nástroj-trumpetu. Byl taktéž zapáleným
filmovým amatérem, když ho k filmování přivedl jeho
otec, člen úpického filmařského klubu. Výhodou tedy
bylo, když se v sále Impulsu rozhlédl zjistil, že mnoho tváří okolo sebe zná osobně ještě z dob, kdy se
na soutěžích objevoval se svými filmy. O to byl jeho
projev poutavější, protože ho od posluchačů nedělil formální odstup. Osazenstvo si vyslechlo mnoho
nevšedních zážitků z extrémních podmínek, v kterých
byl nucen jako kameraman pracovat. Například si
musel přivazovat techniku před zlodějskými opicemi,
či kameru zavěšoval do vzduchu ve stanu, aby ji při
silných deštích neodvlekla voda. Není překvapením,
že mnoho kamer jeho plejády nepřežilo. Při některých zážitcích se opravdu tajil dech, například když
ho kousnul ve vodě jedovatý had a byl dva dny v bezvědomí, když mu málem přimrzla kamera k obličeji na
úzkém skalním převisu, nebo jak pozoroval na 15m
nebezpečného krokodýla po hlavu zabořen ve vodě.
Byl dokonce i osobně svědkem jednoho usmrcení
fotografa právě tímto nebezpečným tvorem. Fotografie této události mu jako důkaz na jeho poutavém DVD
s ukázkami nechyběla. Bylo tam však mnoho dalších
zajímavých záběrů, nejen pro fanoušky extrémního
rybaření. Mnoho zajímavých míst, situací a lidí, které
cestou s kamerou nasbíral.
Setkání s nevšedním hostem trvalo dobré dvě
hodiny a všichni byli po skončení velmi nadšeni,
někteří dokonce šokováni, co lze vše pro kvalitní
řemeslo obětovat. Svérázný Jiří Středa je pro někoho možná hazardér, pro většinu však obětavý kameraman, který se nebojí natočit cokoliv a kdekoliv.
Zasloužil by za svou práci nejvyšší ocenění, i když on
o žádné takové ani nestojí. Uznává jiné hodnoty, které mu jisto jistě pomohly se ze všech situací úspěšně
dostat na nohy!
Ondřej Krejcar
PROPOZICE
HRADEC KRÁLOVÉ
COUNTRY CLUB LUCIE
12. - 13. KVĚTNA 2012
SOUTĚŽ SE KONÁ POD ZÁŠTITOU
RADY KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE
Pořádají:
Východočeské volné sdružení
pro amatérský film a video
a Středisko amatérské kultury
IMPULS Hradec Králové
Finanční podpora:
Královéhradecký kraj
Ministerstvo kultury
Město Hradec Králové
I. POSLÁNÍ SOUTĚŽE
Představit novou amatérskou filmovou tvorbu
a zapojit do soutěže mladé autory regionu.
V odborné diskuzi posoudit úroveň soutěžních
snímků přihlášených do krajského kola, ocenit nejlepší snímky a vybrat kolekci k postupu do předvýběru celostátního kola. Otevřením soutěžních
projekcí i seminářů veřejnosti prezentovat úroveň
a výsledky oboru v Královéhradeckém kraji.
II. ÚČAST V SOUTĚŽI
Soutěž je dvoukolová - krajská kola a celostátní
kolo. Přihlásit snímek přímo do celostátního kola
není možné, s výjimkou „minutafilmu“. Do soutěže
se může přihlásit občan České republiky a cizinec
žijící na území České republiky za těchto podmínek:
9
22.5.2012 9:50:04
Pod hlavičkou
a) se snímkem nesoutěžil v minulých ročnících
celostátního ani krajského kola
b) přihlásí všechny soutěžní snímky do jednoho
krajského kola
c) řádně vyplní průvodní list ke všem soutěžním
snímkům
d) soutěžní snímek není primárně určen ke
komerčním účelům, neuvádí ho profesionální
firma a nejedná se o snímek vysokých filmových
škol
e) snímek neporušuje zákony ČR
f) autor souhlasí s pořízením kopie jeho snímku
pro archiv NIPOS - ARTAMA
g) autor zašle předběžnou přihlášku a odevzdá snímek a Průvodní list v termínech stanovených pro krajskou soutěž
h) z krajských soutěží můžou postoupit do celostátní soutěže autoři starší 15let
III. SOUTĚŽNÍ KATEGORIE
D - dokumentární snímky R - reportážní a publicistické snímky
H - hrané snímky A - animované snímky E - experimentální snímky K - videoklipy
Doporučená délka snímků je do 20 minut. Výjimky pro účast v krajském kole může stanovit jeho
pořadatel. V odůvodněných případech (mimořádný tvůrčí počin, apod.) může porota doporučit do
předvýběru i snímky nad tento limit. Pořadatelé si
vyhrazují právo z časových důvodů nezařadit do
soutěže snímky přesahující výrazně doporučenou
délku.
IV. ORGANIZAČNÍ ZÁLEŽITOSTI
Ubytování a stravování, ekonomické zajištění.
Ubytování pro autory a seminaristy je zajištěno
v ubytovacím zařízení Hostel, Heyrovského ulice
v Hradci Králové v ceně cca 290,- Kč a stravování
v CC Lucie. Pokud se podaří zajistit dotaci z grantů na pokrytí nákladů v dostatečné výši, budou mít
účastníci soutěže i seminaristé ubytování zdarma
a autoři snímků přijatých do soutěže budou mít
hrazeno ubytování a cestovné. Pokud nebude
dostatek financí, soutěžící se zúčastní na vlastní
náklady. Informace bude zveřejněna na webových
stránkách a také v pozvánkách, které všem přihlášeným zašleme. V sobotu i neděli bude pro
účastníky připraven společný oběd.
Hodnocení soutěžních snímků: soutěžní kolekci
bude hodnotit odborná porota, jmenovaná pořadateli krajského kola.
Ceny: pořadatelé na základě návrhu odborné
poroty udělí následující ceny: 1., 2. a 3. cena
v každé kategorii. Při velkém množství kvalitních
snímků můžou být některé ceny zdvojeny a pořa-
datelé si vyhrazují právo při malém počtu snímků
v kategorii některou cenu neudělit. Čestná uznání za dílčí složky filmu. K cenám budou náležet
diplomy. Každý autor obdrží účastnický list. Dále
budou uděleny zvláštní ceny vypsané pořadateli
- Cena hejtmana Královéhradeckého kraje, Cena
VčVSAFV, Cena Petra Primy za kameru dotovaná střediskem Impuls a Cena diváka dotovaná
VčVSAFV.
Postup do celostátní soutěže: z krajského kola
postupují do předvýběru CSNF snímky oceněné
na 1. - 3. místě v jednotlivých kategoriích a porotou doporučené snímky oceněné čestným uznáním.
V. TECHNICKÉ PODMÍNKY
Zásady pro technické vybavení Do soutěže se přijímají filmy na nosičích miniDV
a DVD video. Záznam musí být nahrán v normě
PAL. Každý film bude nahrán na začátku samostatného nosiče. Na nosiči nesmí být žádný další
záznam než soutěžní film. Pokud autor dodá snímek na kazetě VHS nebo S-VHS bude mu snímek
přepsán na DVD.
Pro miniDV platí: před vlastním filmem musí být
alespoň 30 vteřin černé (bez jakýchkoliv dalších
obrazových a zvukových údajů). Po skončení filmu musí být alespoň 10 vteřin černé. Záznam
musí být nahrán rychlostí SP. Kazety musí být
přetočeny na začátek a zajištěny proti smazání.
Za nezajištěnou kazetu nenesou pořadatelé odpovědnost.
Pro DVD platí: před filmem a po jeho skončení
musí být 5 vteřin černé (bez jakýchkoliv dalších
obrazových a zvukových údajů). Na DVD nebude
žádné grafické úvodní menu s výjimkou tabulkového menu ze stolních DVD rekordérů. Na DVD
nebudou žádné bonusové materiály.
Na obalu nosiče musí být údaje:
a) kompletní název filmu
b) jméno a adresa autora vč. PSČ
c) délka filmu v minutách i vteřinách (délka od
začátku do konce zvukového či obrazového záznamu)
d) časová délka zaváděcí černé minimálně 5 vteřin (od úplného začátku nosiče do prvního AV
záznamu)
Na samotném nosiči musí být uvedeny údaje:
1) název filmu
2) jméno autora
3) délka snímku
Soutěžní snímky zaslané do krajského kola,
i když nepostoupí do celostátního finále, budou
autorům vráceny pouze na vyžádání. Ostatní
snímky zůstávají v archivu střediska Impuls.
10
22.5.2012 9:50:04
Výměny nosičů mezi krajským kolem a celostátním finále jeho pořadatelé nepovolují.
Filmy, které nebudou splňovat technické zásady budou z celostátní soutěže vyřazeny, a to
i v případě, že pořadatel krajského kola zajistil
jejich projekci.
VI. KALENDÁŘ SOUTĚŽE:
1) vyhlášení krajského kola březen 2012
2) předběžné přihlášky filmů
do soutěže a na ubytování
do 30. 4. 2012
3) předání snímků s Průvodními listy do 7. 5. 2012
4) termín konání soutěže 12. - 13. 5. 2012
5) vrácení vyžádaných snímků
do 30. 5. 2012
Informace a kontakty
Předběžné přihlášky, soutěžní snímky
a Průvodní listy doručte na adresu:
Středisko amatérské kultury IMPULS
Pospíšilova 365/9, 500 03 Hradec Králové
(Předběžné přihlášky můžete zaslat
i mailem na: [email protected])
Info na: www.impulshk.cz
495 545 434, 773 133 741, 773 133 744
Zaplacené členské příspěvky ke 31. 3. 2012
Berger Petr
Brázdová Tereza
Buchtele Oldřich
Dvořák Ladislav
Kratochvíla Martin
Muller Klaus
Schejbal Jaromír
Szturc Pavel
Šimek Václav
Štěpánková Vendula
Švenka Karel
Teimer Viktor
Trudič Miroslav
Vačlena Jan
Verner Stanislav
Zábraha Rudolf
Štěpánková Vendula
Čestní členové
Adler Rudolf
Cita Jaroslav
Habuš Josef
Doleček Jaroslav
Poledne Václav
Petrovický Zdeněk
***
Členský poplatek 200,- Kč můžete uhradit složenkou nebo převodním příkazem.
Číslo účtu VčVSAFV 182 908 940 / 0300 ČSOB Hradec Králové
PO ZAPLACENÍ ČLENSKÉHO PŘÍSPĚVKU VE VÝŠI 200,- Kč OBDRŽÍ ČLENOVÉ VČVSAFV
PRŮKAZ PLATNÝ PRO ROK 2012.
ABCD… pro všechny
FILM A VIDEO
Skripta jsou určena pro všechny zájemce o získání informací
o základech filmové řeči, o jejím formování a možnosti jejího užití.
Neměla by chybět v knihovničce žádného filmaře. Pokud máte
o skripta zájem, kontaktuje nás na adrese:
[email protected]
a můžete je získat za pouhých 100,- Kč. + 20,- Kč poštovné.
11
22.5.2012 9:50:05
SOUTĚŽE /
bylo...
Střekovská
kamera 2012
Neznám u nás lepší soutěž pro možnost setkávání se. Tedy hned na začátku mé zprávy z letošní Střekajzny srdečné poděkování pánům organizátorům.
Snad jen podivení nad chybějícími autory z Hradeckého písečku. Buď je na ně moc brzy, nebo organizovaně zbrojí na blížící se celostátní klání.
Slíbil jsem Ivovi, že tedy něco o mých pocitech
z letošního ročníku napíši. To jsem ale netušil, jaká
nevídaná bouře se začne odehrávat na Filmdatu.
Tedy asi mezi filmaři, kterým nepřijali do soutěže jejich
filmy, mezi častěji odměňovanými a cenami opomíjenými, spolu s bojovými výkřiky reformistů zvláštně
vydělených kategorií.
Nechci se do toho částečně zběsilého tlukotu slov
zapojovat. Snad jen to, že po pátečním výběru jsem
si začal pro sebe navrhovat zavedení nové soutěžní kategorie, a to homefilmu. Člověk by si pak lépe
mohl vybírat, čeho se zúčastní. Buď promítací sál,
nebo si povyprávět s filmovými přáteli. A to je vždycky na těch soutěžích to nejhezčí a nejcennější. Proto
i Střekajzně bravo, udělali pro nás toho hodně, zvláště v dobách „krize“.
Výsledková listina je známá. Pro mne je nepředstavitelné být porotcem. Hodnotit, to snad bych ještě
svedl, ale známkovat, sestavovat pořadí? Nikdy! On
i ten kolikrát oceněný film je pro mne slepý. Slepý ve
smyslu filmového obrazového jazyka. Krása za sebou
řazených obrazů, práce se světlem, zvukem. Jeden
z nejvíce pozoruhodných tvůrčích počinů „Zánik
domu uvaděčova“ Bohumila Kheila málem cenově
ostrouhal. Ale naštěstí nejsem oceňovatelem, takže
to nechme na těch, co byli pro tuto funkci vyvoleni.
Jak jsem již na počátku mé úvahy uvedl, setkávání je tou největší cenou pro mne i pro těch mých pár
přátel. Bez přítomnosti Aleny Krejčové a jejího emotivního nasazení by bylo i těch jejích počinů nějak
méně. Blahopřál jsem i manželu Zdeňkovi k „300
stranám života a smrti“. Nevím ale, jestli by mě ještě více v tomto případě nezaujal film o filmu. Muselo
to být drama, když se mezi vysokohorskými turisty
a horolezci Alena nadšeně drápala do skal ve svém
jinak slušivém kloboučku.
Má mít Jarda Nykl podle některých z druhého břehu zvláštní kategorii? Proboha ne! Přece vůbec o soutěžení nejde, a tudíž ani o ceny. Leda bychom podle
některých přispěvovatelů tam jezdili pro pivo, trička
atd. Tyto drobné pozornosti beru spíše jako poděkování nám, autorům, že jsme přijeli se svými výtvory.
Setkávání s kolegy spolutvůrci v tomto našem miniaturním oboru je nad ceny.
Nikdy mně neseděly hrané amatérské filmy. Určitě pro to, že sám nejsem schopen nic podobného
vytvořit. A protože tady ten amatérismus, většinou
někde třeba jen v maličkostech, trčí slámově z bot.
David Březina je výborný, ale přesto někde ten vystavěný příběh není pro mne věrohodný. Ale možná je
to nadsázka. Nevím, ale je mi sympatický svou tvorbou.
Abych pořád jen nechválil. I na takové amatérské
soutěži je zapotřebí organizovat profesionálně. Vůbec
mně připadá, jakoby se v našich kruzích pojem profesionální pomalu stával nadávkou. Pro mne je to
označení toho, že: vykonáno bezchybně. To se asi
nedá říci o promítání divných formátů na Střekajzně,
ani 4:3 ani 16:9. A také jsem se nudil při rozborovém
semináři. Kde je mé volání po udělování cen odborných? Za kameru, scénář, režii... Asi je to věc nemožná, související s odborností poroty. Škoda.
Krása a hloubka dokumentu Lubomíra Patsche
„Život v tieni“!!! A pak Václav Fořt mi podal svou matičku Prahu v docela příjemné poloze, že by se i nám,
Brňákům, mohla jevit jako soukromá, pohostinná,
přátelská. Holt jenom znalci tohoto města se takový
kousek může podařit. A najít a osadit jej příjemnými
lidmi. Kolikrát já jsem Kampou procházel kolem vily
v českém prostoru nadhodnoceného mudrce Wericha a netušil, že i tento místní velikán může být i pro
mne splasklý do přijatelnější podoby. Zato paní Červená a Suchý! Paráda.
Nakonec můj kamarád Eda Mocek. Sice mne
varoval v předvečerním sezení v Pekle pivním, že je
to něco jiného než Janáček. A bylo. Je mi sympatické
to jeho hledání. Závěr oné dámy šilhající přes tlusté
brejle do papírku a mluvící o tom, že zbojník by měl
táhnout na Prahu, mi byl sympatický obrazem, akcí.
Ale jinak mít něco proti symbolu Prahy, že to špatné
se děje tam, mluví proti těm, co to trpně říkají. Ani při
obrazu státníka jsem se nějak moc nebavil. Asi jsem
vše špatně pochopil, ale takové to věčné stýskání,
nadávání, naříkání mně vadí. A že toho zvláště u nás
v Brně si může člověk užít.
A to jsem zase pomalu u Filmdatu. Přátelé moji
i nepřátelé. Je nás pár dědečků a babiček. I sem tam
trochu těch mladších. Aspoň na pár chvil odložme
tyto naše národní vlastnosti a pojďme si fandit.
Kdo nemůže přijet, může být s námi i jinak.
Protože jestli mi v Ústí něco chybělo, tak to byl
Bohuš Cihla. Ale já se s ním setkám na Lysé. Na hoře,
odkud je vidět pěkně shora na to naše pinožení.
Petr Baran, Brno
12
22.5.2012 9:50:05
Střekovská kamera
už po PĚTAČTYŘICÁTÉ
Ano, Střekajzna“ - jak si ji pokřtili po svém pravidelní účastníci - slavila letos půlkulatiny. Takže do
abrahámovin jí zbývá už jen....
První soutěž roku 2012 měla i letos mnoho kladů
a nepatrně záporů. K těm nejvýznačnějším plusům
patří bezesporu ekonomické zabezpečení akce a bůh
ví, jak to ústečtí organizátoři dělají, že všem autorům
přijatých filmů hradili jejich náklady v plné výši. Tedy
cestovné, stravování, ubytování. Připočteme-li k tomu
i tzv. vstupní balíček s propagačním materiálem týkajícím se Ústecka (a nezbytnou propisovačkou), vezmeme-li v úvahu účastnický diplom spolu s kovovým
minipohárkem s emblémem soutěže, pak je nasnadě,
že žádný z účastníků neodjížděl zklamán. I když cen
bylo „jen“ 13 pro 41 filmů.
Dlužno podotknout, že neabsentoval ani náš
východočeský region zastoupený třemi autory z Dlouhé Vsi, Nové Paky a Rychnova nad Kněžnou. Budiž
připsána chvála Jaromíru Schejbalovi z posledně
jmenovaného města, že jeho „Vitální Rudolf“ oceněný
na jiných předchozích soutěžích si tentokrát odvezl
Cenu poroty.
Ostatně tradice předchozích let se ani tentokrát
Mgr. Alena Krejčová
nezměnila, když Hlavní cenu získala domácí autorka
s titulem „300 stran života a smrti“ a její jméno - Alena
Krejčová - už navždy zakotvilo mezi prominenty soutěží, respektive medailových umístění.
Naproti tomu vzbudily u diváků rozpaky snímky točené stylem „guláše“ (těžko se s nimi setkáme
v krajských kolech celostátní soutěže). Foyerové
diskuze většího rázu vyvolal film pražského tvůrce
nesoucí název „Fake book“. Rozhodně 2. cenu by si
zasloužili jiní autoři. Inu, někdo má rád vdolky....
Novinkou letošní Střekajzny bylo rozšířené hodnocení, když k Hlavní ceně a medailím za 1. místo
a třem Cenám poroty a stejnému počtu čestných
uznání byly uděleny tři „pochvaly“. Zda letošní zkušební existence bude mít odezvu i v budoucnu, nezáleží jen na porotcích, ale především na sponzorování.
V Ústí nad Labem jich bylo několik, všem kraloval....
ale, nač dělat propagaci v „Donašeči“ firmě, jejíž jméno figurovalo nejen ve vstupní hale, ale později i na
internetu?
Co dodat na závěr.
I filmařské neprofesionální soutěže postihla hospodářská reforma, také v těchto sférách se rozvinul
boj o finance. Zároveň však i snaha udržet ušlechtilého kulturního „koníčka“ v dostizích s jinými akcemi.
Věřme, že filmařina autorů všech věkových kategorií (a to není myšleno ironicky, protože v jejich řadách figurují lidé pěstující své hobby už dlouhou dobu
v „podzimu“ svého života), přežije s jedinou snahou
dát o sobě vědět těm mladším, žijícím „lukrativnějším“ způsobem.
A to už je zase jiné, vážnější téma.
Karel Pokorný, Nová Paka
Střekovská kamera
17. 2. a 18. 2. se konal 45. jubilejní ročník Střekovské kamery v Ústí nad Labem. Do projekce bylo přijato 41 filmů, z toho 16 hraných a 2 animace. Zvlášť
potěšující byla účast diváků. V sobotním odpoledni
sledovalo soutěžní filmy v Národním domě celkem
130 přítomných. Patrně, jak potvrdil ředitel soutěže
Mgr. Petr Špás, to byl návštěvnický rekord na amatérské soutěži.
Co se týká kvality filmů, názory se různily. Někteří
návštěvníci měli dojem, že filmy mohly být lepší, jiní
byli překvapeni a nadšeni. Porota ale hovořila o nárůstu kvality a žánrové pestrosti. O kvalitě soutěže
svědčí i skutečnost, že porota požádala o přidání dalších ocenění.
A tak byla poprvé zavedena cena Pochvala, kterou obdrželi tři autoři.
Osobně jsem velmi ocenila snímek Eduarda Mocka Legenda o Ondrášovi. Zbojník Ondráš je pravda
13
22.5.2012 9:50:05
SOUTĚŽE /
bylo...
i legenda. Nádherné záběry beskydské přírody,
v souznění s lidovými tanci a pestrostí krojů, jsou
citlivě vsazeny mezi četná svědecká vyprávění lidí
z Beskyd. Filmu nechybí poetika a umělecký výraz.
Velmi na mne zapůsobil i film Petra Barana Moje
hora. Tento zkušený filmař nám představuje známého amatérského filmaře a svého kamaráda Bohuše
Cihlu. Vyprávění Bohuslava Cihly a jeho výstup na
Lysou horu působí až dojemně.
Jsem obdivovatelka Nyklových animací a ani jeho
Jablíčková pohádka mě nezklamala.
Pohádkový svět Jaroslava Nykla mě i tentokráte
donutil stát se na chvíli dítětem.
Díky hlavním pořadatelům soutěže, Mgr. Petru
Špásovi a Ivo Renotiérovi, Střekovská kamera bodovala perfektní organizací, spokojeností diváků a přítomných soutěžících.
Mgr. Alena Krejčová
Fešná pětačtyřicítka
Rok od roku je pohlednější a těší se stále většímu
zájmu. Letos na kulatém pětačtyřicátém výročí ji navštívil neuvěřitelný počet filmových fandů. Ve filmařské
rodině jí neřeknou jinak než Střekajda.
Mnozí ji už znají...
Zrodila se v Ústí nad Labem a do dnešních dnů
má dva starostlivé tatínky, Ivo Renotiéra a Petra Špáse. V mládí byla stěhovavá, více než dvacet let byl
jejím domovem Dům dětí a mládeže a třicítku až čtyřicítku oslavovala v Kulturním domě Corso.
Střekajda má mnoho obdivovatelů a milenců. Není
se čemu divit. Je bezvadnou hostitelkou, oplývá příjemností a srdečností. Dovede se o své návštěvníky
dokonale postarat. Sdružuje příznivce filmové tvorby
z Čech, Moravy, ale i Slovenska a Německa. Všichni se na ni každoročně těší. V “Pekle“, restauraci, si
poklábosí, a to nejen o své tvorbě. Střekajda nikoho
nezarmoutí.
Tvůrčí dostaveníčko...
….Na letošní Střekajdě se opět potkávaly známé
tváře amatérské rodiny : Krejčová, Baran, Mocek,
Kheil,…za ty mladé se dostavil David Březina, několik
let vystrkující filmařské růžky. Jistě o něm bude slyšet
častěji. Postrádali jsme filmového matadora Cihlu.
Prý ho straší choroba, ale přátelé důvěrně prozradili,
že ho poslední dobou trápí i lenora. Ta s malým l.
Po zhlédnutí Baranova filmu se mi tomu nechce věřit.
Tak určitě příště, pane Cihlo, snad budete čilejší.
Pana Edvina Svobodu zaujala Bludička režisérky
Aleny Krejčové. Lákalo ho sledovat tvorbu, zrod díla
a vnímavým zvídavým pohledem vše přiblížit filmo-
vou řečí divákovi. Doktor Mocek oprášil starou lidovou legendu o zbojníku Ondrášovi a svým nezaměnitelným filmařským vkladem ji věnoval k podívání.
Romantika a poetika hledače námětů z domovské
beskydské krajiny osvěžila naše oči.
Pilná, stále hledající a objevující Alena Krejčová
opět překvapila nevšedním námětem a jeho nevšedním zpracováním. Zvolila protiklad překrásné klidné
krajiny, kterou v období první světové války prošla
nesmyslná smrt. Vydala se po stopách svého dědečka, rakouského vojáka. Co všechno tato obdivuhodná
krajina viděla, prožila a proplakala během válečného
děsu. Krejčová svým poetickým pohledem zdatné filmařky dovede zaujmout.
Brněnský filmař Petr Baran vsadil na zajímavou
osobnost. Tou je bezesporu filmový kamarád Bohuslav Cihla. Ten nezakrývá svoji velkou lásku a svůj
letitý vztah dokazuje neutuchajícím úsilím a trvalou
neubývající nezdolností. Milovaná Lysá hora je stále
mladá, ale on stárne. Zvykl si na ni a ona na něho.
Její vrchol ho stále přitahuje. Nevzdává její výšku
a plný chlapské energie ji stále po svých zdolává.
Nelituje vynaložené námahy, miluje ji a ona mu to krásou vynahrazuje. Nelze popsat okamžiky, když stojí
na jejím vrcholu. Pěknou řádku let na ní vyšlapává
cestičku. Těší se vždy, že tam nahoře opět potká své
kamarády. Mnozí z nich už její výšku nezdolávají pěšky. V chatě , kde střechu olizují mraky, si popovídá
s kamarády. Stánek přátelství vybudovaný společnou
prací je pak plný krásných vzpomínek.
Jaroslav Nykl je sběratelem zasloužených cen.
Jako dítě jsem obdivoval mravenčího hrdinu Ferdu.
Líbil se mi na obrázku malíře Sekory jeho puntíkatý
motýlek. Proto jsem se těšil na uváděnou „Jablíčkovou pohádku“. Vypráví, jak mravenečkům pomohli
kamarádi. Animace je namáhavá, ale krásná dobrodružná tvorba. Vyžaduje lásku, trpělivost a mnoho
času. Tvůrce mně zcela důvěrně prozradil, že pohádka si vyžádala denní desetihodinovou celoroční práci.
Nechám na počtářích, kolik si ten jen desetiminutový
snímek vyžádal pracovních hodin. Jardu Nykla animační tvorba těší, a tak ty hodiny nepočítá. Těší ho
úspěch u diváků, zejména těch dětských.
Doktor Novák je pohodář, filmovému koníčku se
prý věnuje devět let a je vidět, že mu dělá radost. Je
vnímavý a všímá si těch nejvšednějších věcí. Oživuje
je svou vtipnou animací a prožívá s nimi podivuhodné příběhy. Vzpomeňme třeba na oživlé plechovky.
Střekajdu navštěvuje pravidelně, je vtipný , společenský a rád se setkává se svými filmovými přáteli. Jeho
skromnost vyvažuje úspěchy, sbírá stále vědomosti,
svoji tvorbu neustále vylepšuje a úspěšně soutěží.
Stále se cítí učedníkem a pro svůj příběh si vybral
knihy.
Václav Fořt z pražské ČKK je zdatný kameraman a objektivy jeho kamery prošlo mnoho událostí.
Dovede ji držet pevně a je pyšný na to, že ji úspěšně
14
22.5.2012 9:50:05
zvládá i bez stativu. Má dar kameramanské pohotovosti a nenápadnosti. Snímaným živým objektům
nechává prostor pro jejich vyjádření. Předvedl to i na
dílku “Pražské pozoruhodnosti“. S kamerou navštívil
objekty se zajímavou a pro mnoho diváků neznámou
historií. Ke své filmařské procházce přizval Ondřeje
Suchého a paní Červenou, ti svými vzpomínkami ta
mlčenlivá místa osobitě oživili. Naslouchal jim a zkušeným kameramanským okem snímal.
Bohumil Kheil si Střekovskou kameru také oblíbil.
Jeho film “Zánik domu uvaděčova“ na motivy E. A.
Poea Zánik domu Usherů nezůstal bez povšimnutí
a ocenění. Atmosféra vyprávěného děje si získala
přízeň diváků i poroty.
Cena potěší...
Hlavní cenu Střekovské kamery obhájila Alena
Krejčová z Ústí nad Labem filmem “300 stran života
a smrt“.
První cenu si plně zasloužila kreslená pohádka
Jaroslava Nykla z ČKK Praha.
Druhou cenu odvážel mladý, filmově zdatný
Pražák David Březina. “Fake book“ oslovil sociálním
námětem i zpracováním.
Třetí cena zůstala také v Ústí nad Labem. Převzal
ji Edvin Svoboda za film „Jak se točí bludičky“.
Z Ceny poroty Eduarda Mocka, za “Legendu o Ondrášovi“, se jistě radují filmaři ve Frýdku–Místku.
Druhá Cena poroty byla udělena filmu “Vitální
Rudolf“Jaromíra Schejbala z Rychnova nad Kněžnou. “
Poslední Cena poroty za snímek “Moje hora“ putovala s Petrem Baranem do Brna.
Z Čestných uznání se radovali: Lubomír Patsch
z Liptovského Hrádku za “Život v tieni“,
Václav Fořt z ČKK Praha za “Pražské pozoruhodnosti“ a Bohumír Novák z Nového Města na Moravě
za “Knihy“.
Pochvaly si zasloužily “Zánik domu uvaděčova“
Bohumila Kheila z Prahy, “Zvonice vstala z popela“
Jiřího Mohaupta z Rokytnice pod Troskami a “Je
kámen a pýr zde od věků“ Jaroslava a Evy Boudových. Obdivuji ten manželský pár z Jablonce nad Nisou. Ve svém pokročilejším věku stále mají co sdělit
a tvůrčím způsobem zasahovat do amatérské filmové
tvorby. Zaslouží si za to hlasitý potlesk. Kéž by se
objevilo více takových párů na filmovém klání.
Střekajda se opět po všech stránkách vydařila.
Díky pořadatelům i těm, kteří ji navštívili.
Kdo umí, ten umí...
Střekajda je fešná, soutěživá, má úroveň a je oblíbená. Je obdivovaná, a tak není divu, že se najde
osamělý výkřik nepodložené podezíravosti a ukápne
jedovatá slina. Lze jen říci, že ti, co umějí, se nemusí osobně zviditelňovat a usilovat o zájem poroty. To
činí svými dílky, na která se porota každoročně těší.
Vzpomněl jsem si na babiččino: „Komu není shůry
dáno…“Úspěch dosahují filmy, které diváky osloví.
Neztrácejme tvůrčí čas přemítáním, kdo je či není
amatér. Tvořme, soutěžme, rozhodující je výsledek.
Amatéři vyhrávají i na soutěžích profesionálních.
Nykl na filmovém festivalu ve Zlíně, Mocek na Artfilmu v Telči..
Slovo k semináři
Za zamyšlení stojí poznámka brněnského Barana,
že se na střekovském semináři nudil a pochybuje o
odbornosti poroty. Nedivím se tomuto sběrateli cen, je
nejen výborný filmový autor, ale i v umělecké oblasti
pedagogem, na ústeckém semináři asi jediným. Je
odborník a přednáší v oboru fotografie. Divím se ale,
proč své pochybnosti a kritiku neprojevil přímo na
seminárním hřišti a svěřuje se filmové veřejnosti později po internetu. Vítám amatéry, kterým už úroveň
odbornosti porotců nestačí. Mistře Barane, rád přijmu
radu, jak by seminář účastníků různé filmové zdatnosti dle Vás měl vypadat. Nechám si od profesionálního pedagoga poradit. Zajímalo by mě, jakou výši a
druh odbornosti na porotci vyžadujete.
Jaká bude šestačtyřicetiletá Střekajda v příštím
roce? Taková, jak ji amatérští filmaři ověnčí svými
hodnotnými dílky.
Jiří Minařík
VÝSLEDKY
Ocenění nezávislé na kategorii:
Hlavní cena - 300 stran života a smrti, Alena Krejčová Soutěžní kategorie: Bez rozlišení
1. cena: Jablíčková pohádka, Jaroslav Nykl
2. cena: Fakebook, David Březina
3. cena: Jak se točí bludičky, Edvin Svoboda
Čestné uznání: Život v tieni, Ľubor Patsch
Pražské pozoruhodnosti, Václav Fořt
Knihy, Bohumír Novák
Cena poroty:
Legenda o Ondrášovi, Eduard Mocek
Vitální Rudolf, Jaromír Schejbal
Moje hora, Petr Baran
Pochvala:
Zánik domu uvaděčova, Bohumil Kheil
Zvonice vstala z popela, Jiří Mohaupt
Je kámen a pýr zde od věků…, Jaroslav a Eva Boudov
Porota:
Ing. Emil Pražan, Mgr. Miroslav Tuščák , PhDr. Jiří Minařík
15
22.5.2012 9:50:05
SOUTĚŽE /
bylo...
Juniorfilm
ve Dvoře Králové nad Labem
již po osmnácté!
Rok uplynul opět jako voda, přišel březen a s ním
také další ročník celostátní soutěže amatérských filmařů Juniorfilm – memoriál Jiřího Beneše. Ve dnech
9. a 10. března 2012 se do kina Svět sjeli nejen porotci a hosté, ale také někteří autoři soutěžních snímků
a jejich doprovod z Čech, Moravy i Slovenska. V pátek odpoledne soutěž odstartovala sympatická rodačka ze Dvora Králové nad Labem, rozhlasová moderátorka Českého rozhlasu Eva Kvasničková, která
soutěží provázela po oba dny.
Mohlo by se zdát, že soutěž s dlouholetou tradicí
již nemůže přinést nic nového, ovšem v případě Juniorfilmu je opak pravdou a novinek v letošním ročníku bylo hned několik. Za jednu z nejvýznamnějších
změn lze jistě považovat událost, že patronát nad
filmovou soutěží převzal Tomáš Magnusek. Nejen
že tento známý filmový herec, producent a scénárista zasedl v porotě, rozhodl se také ocenit jeden
ze soutěžních filmů či některého z autorů speciální
cenou. Tou je finanční příspěvek na vybraný projekt
oceněného autora, zajištění profesionálního herce
pro chystaný film a bezplatné zapůjčení osvětlovací
a gripové techniky. Ocenění nemalé hodnoty získala
po Magnuskově dlouhém rozhodování dvojice Dalibor Mráz a Jiří Otipka z Ostravy. Přestože tito dva
autoři soutěžili v Juniorfilmu se dvěma společnými
snímky, Cenu Tomáše Magnuska nezískali konkrétně
za žádný z nich. Ohodnocení dostali za tvůrčí nápady, filmařské provedení, technické zpracování a další
aspekty. Všichni jistě budeme s očekáváním sledovat
další vývoj filmařské kariéry D. Mráze a J. Otipky.
Není totiž žádným tajemstvím, že loňský čtyřnásobný
vítěz Juniorfilmu Matěj Brothánek po svém úspěchu
přijal podanou ruku Tomáše Magnuska a úspěch na
sebe nenechal dlouho čekat. Matěj Brothánek se tak
může pochlubit spoluprací na Magnuskově filmu Školní výlet nebo vlastním autorským snímkem Marnost
nade vše. Tato černá komedie se v pátek v podvečer
stala příjemným překvapením i zpestřením programu
Juniorfilmu. Studentský film s sebou totiž do Dvora
Králové nad Labem Matěj Brothánek přivezl a od přítomných diváků za něj získal dlouhý potlesk.
Druhou novinkou Juniorfilmu bylo rozšíření odborné poroty. Tým hodnotitelů se rozrostl ze tří na sedm
členů a nutno říci, že porotci se své úlohy zhostili
zodpovědně, s nadšením a optimismem. K ostříleným bardům poroty Juniorfilmu, jež jste mohli v kině
Svět vidět již v loňském roce, se připojily nové tváře.
Sedmičlenná porota se sjela z různých koutů Čech
a Moravy, o vítězích tak rozhodovala předsedkyně
poroty PhDr. Lenka Poláková z Ostravy, Mgr. Miloslav
Tuščák a František Nejedlý z Prahy, Tomáš Magnusek a Zdeněk Balcar z Náchoda, Milan Chára z Nového Hrádku a Patrik Ulrich z Pardubic.
Zapomenout nesmíme ani na porotu dětskou,
která také letos hodnotila filmy z pohledu „mladých
a nezkušených“. Přestože měl pětičlenný tým dětských porotců zřejmě trochu jiná kritéria hodnocení
než porota odborná, i tak se v udělení některých cen
obě poroty shodly nebo si byly ve svých rozhodnutích velmi blízké. Ocenění obou porot si tak například
odnesli autoři a autorky snímků Po smiechu býva
plač, V náručí svých představ nebo Za sklem.
Do třetice novinek tu byla změna věkové hranice
směrem dolů, a to u dvou kategorií – autoři ve věku
20 – 22 let a kolektivy do 20 let. Jelikož je Juniorfilm soutěží určenou dětem, žákům a studentům, je
tato věková hranice více než dostačující. Starší filmaři pak již většinou bývají posluchači vysokých škol
či studenti filmařských škol, kteří nesplňují podmínky
dané propozicemi.
Součástí dvoudenní přehlídky amatérské filmové
tvorby bývá také tradičně doprovodný program, který byl i letos bohatý. V pátek po ukončení druhého
soutěžního projekčního bloku bylo, jak je již výše
uvedeno, promítání černé komedie Matěje Brothánka Marnost nade vše. Poté se obě poroty, autoři se
svým doprovodem i někteří hosté přesunuli do salonku Hankova domu, kde na všechny přítomné čekalo
krátké filmové setkání s tvorbou Jiřího Beneše, muže
a velké osobnosti, jež stála u zrodu Juniorfilmu. Hostem a průvodcem Druhé vzpomínky byl Jiří Beneš
mladší, který poodhalil i pár zajímavostí ze zákulisí
filmového kumštu. Následoval neméně zajímavý
workshop režiséra, hudebního skladatele, kameramana a střihače Pavla Danka. Téma základy střihu
a střihová řeč, základy dějové linky nebo poslání filmového díla byla velmi atraktivní a své posluchače si
Pavel Danko udržel až do pozdních večerních hodin.
Doprovodný program byl připraven také na neděli.
Po skončení soutěžní projekce mohli zájemci s Vladimírem Jiřičkou vyrazit na krátkou vycházku centrem
města, kde je čekala prohlídka historických památek
a připomínka hraběte F. A. Šporka.
Po sobotním obědě a odpočinku, kdy se poroty
poradily a rozhodly o vítězích, následoval v kině Svět
pohovor s odbornou porotou. Během ní si autoři mohli vyslechnout konkrétní komentáře a připomínky ke
svým filmům, zeptat se na názory odborníků a odnést
si dobré rady. Pak již přišlo na řadu slavnostní vyhodnocení. Obě poroty rozdaly nejen mnoho diplomů
16
22.5.2012 9:50:05
Mgr. Iveta Hanušová
Tomáš Magnusek
a velmi pěkných cen, ale také radosti a slov chvály. Nezbývá než věřit a doufat, že získané úspěchy
budou amatérské filmaře motivovat k další práci, jejíž
výsledky budeme moci zhlédnout za rok na dalším
ročníku Juniorfilmu.
Co říci závěrem? Snad jen, že letošní Juniorfilm
proběhl ve znamení několika důležitých čísel: samotná soutěž se stala plnoletou, neboť Juniorfilm - memoriál Jiřího Beneše oslavil osmnácté výročí. Šťastnou
sedmičku přinesl počet odborných porotců a do
třetice všeho dobrého jsme napočítali řadu novinek v letošní soutěži. Opomenout nesmíme důležitá čísla v počtech soutěžících filmů: 61 přihlášených
snímků, ze kterých 47 prošlo předvýběrem do soutěže. V 18. ročníku Juniorfilmu bylo uděleno celkem
35 různých ocenění.
Výsledkovou listinu a mnoho dalších důležitých
informací najdete na www.ddmdvurkralove.cz nebo
na portálu www.filmdat.cz. Tímto bychom velmi chtěli
poděkovat panu Jaroslavu Šikovi, správci nadnárodního registru neprofesionálního filmu FILMDAT, za
spolupráci a pomoc, bez které by se Juniorfilm obešel jen velmi těžko. Velké poděkování patří také všem
zaměstnancům a dobrovolníkům DDM Jednička,
paní Zuzaně Čermákové a pracovníkům Hankova
domu i kina Svět. Dále děkujeme všem odborným
i dětským porotcům, moderátorce Evě Kvasničkové, vedoucímu workshopu Pavlu Dankovi i Jiřímu
Benešovi mladšímu. Za převzetí záštity nad soutěží,
podporu i hezké ceny děkujeme městu Dvůr Králové
nad Labem, zejména pak paní starostce Mgr. Editě
Vaňkové. V neposlední řadě patří naše poděkování
Ministerstvu kultury a Královéhradeckému kraji, za
jejichž finanční podpory byl letošní Juniorfilm realizován. Věcnými cenami soutěž podpořila královéhradecká společnost Real Time.
S diváky Juniorfilmu, filmaři a dalšími příznivci
amatérské filmu se za rok v březnu těšíme opět na
viděnou.
Juniorfilm 2012
Do projektu Juniorfilmu jsem se zapojil především kvůli podpoře mladých autorů. Již v loňském
roce jsem si vybral mladého autora Matěje Brothánka, jehož studentský film jsem pak podpořil finančně
i organizačně. Letos jsem to udělal stejným způsobem u jiné mladé dvojce.
Teď k samotnému festivalu. Největší pochvala patří
zástupcům organizátorů, a to prosím několikrát podtrhnout. Jejich práce je na silně profesionální úrovni
- materiály pro porotce, znělky a celková grafika festivalu, výběr moderátora a celkový přístup k mladým
autorům i k porotcům. Je to neuvěřitelné. Těžko říci,
zda si to zaslouží veřejnost města, ve kterém se festival děje či samotní mladí filmaři, kteří svůj film poslali.
Festivalu se ani nezúčastnili. To mne mrzelo ze všeho
nejvíce.
Přeji organizátorům festivalu, aby se jim na Juniorfilm podařilo dostat příště samotné tvůrce filmů
i veřejnost.
Tomáš Magnusek, Náchod
Pavel Danko, lektor semináře
17
22.5.2012 9:50:06
SOUTĚŽE /
bylo...
mladá kamera
uničov
Už si ani nepamatuji, kolikrát jsem v Uničově
v porotě byl, ale trošinku mi pomohla skvělá a cenná publikace ke XXX. výročí Mladé kamery, ve které
jsem s radostí i závistí několikrát listoval, a v posledním jubilejním ročníku 2004 našel i sebe v porotě …
a je zvláštní, že jsem si hned vzpomněl na první
dojmy a také dojmy druhé, třetí … teď už poslední
– v pořadí už asi osmé. První setkání s KAMEROU
bylo pro mne překvapivé – byl jsem sice zvyklý na
obrovskou akci (LFŠ) a návaly lidí, ale komorní atmosféra, nasazení účastníků a skvělé filmy byly pro mne
velkým překvapením. A tak jsem neodmítal členství
v porotě ani v dalších letech a na každý ročník se
těšil. I tento rok nebyl výjimkou, přesto jsem pár
postřehů a změn zaznamenal. Určitě ne v organizaci, která byla opět bezchybná, ani program neměl
výrazné chyby a prodlevy (snad jen popůlnoční raut a
setkání s účastníky je poněkud pozdě … ale to snad
ani jinak v tak nabitém programu nejde).
Takže – postřehy a problémy jsem snad viděl jen
v kvalitě a struktuře soutěžních filmů :
• NEJVÍCE FILMŮ Z FAMU – na rozdíl od minulých
let se mi přece jen zdálo, že nejvíc filmů bylo vybráno
(zasláno ?) z FAMU – například v mém prvním ročníku byl v soutěži jen jeden film z FAMU. Snad to bylo
i přítomností dvou „famáckých“ porotců, snad to ale
nebylo díky nekvalitě ostatních nevybraných filmů.
V minulosti totiž „famácké“ filmy překvapivě patřily jen
k lepšímu průměru a nějak výrazně nepřevyšovaly.
Ani letos – kromě skvělého dokumentu RUCE REVOLUCE – nějak zvlášť neoslnily a přispěly k celkové
nižší úrovni soutěže (CELÉ).
• PŘEKVAPENÍ Z OSTRAVY – i když animovaných filmů bylo letos poskrovnu, nakonec velmi dobrý dojem
a pocit zachraňovalo studio QQ OSTRAVA. Líbily se
mi všechny jejich filmy, dokonce bych raději víc ocenil
film DAHUE (opět režie Eva Gargušová).
• ROSTOUCÍ KVALITA AMATÉRSKÉ TVORBY – na
rozdíl od stagnace studentské tvorby je ale patrný
a potěšují kvalitativní posun v tvorbě ryze amatérské.
JAN HALUZA dokázal natočit absolutně profesionální film a je jen krůček od šance natočit celovečerní
akční biják pro kina. Osobně mne nadchla opavská,
překvapivě zralá, hravá a upřímná výpověď ZATMĚNÍ (velmi jsem se pobavil a zjistil, že technika není
všechno a že dobrý film potřebuje hlavně duši a zdravý rozum. Osobně mne překvapila účast vyloženě
špatných a nepovedených filmů v soutěži – nevěřím,
že bylo přihlášeno tolik špatných filmů … ale na to se
příště zeptám pořadatelů.
• KRIZE VÝPOVĚDI – bohužel se ale opět prohlubuje krize upřímné a uvěřitelné výpovědi. Proto také
na závěrečném panelu (i v zákulisí poroty), několikrát
vyvstala otázka, proč vlastně někteří tvůrci točí filmy,
anebo se hlásí na filmovou školu. Drtivá většina výpovědí byla infantilních nebo nesrozumitelně zpracovaných, jakoby se tvůrci báli věnovat „obyčejným“ problémům a kopírovat „obyčejné“ životní situace. Opět
převládaly fantasmagorie a těžko uvěřitelné situace či
výpovědi. Na rozdíl od výsledného prohlášení poroty
si nemyslím, že je ostuda mít vzory a kopírovat je (to
dělají skoro všichni dobří autoři, jen vždy ke svým
vzorům přidají něco svého originálního). Já moc těch
čitelných vzorů naopak neviděl a doporučoval bych
18
22.5.2012 9:50:06
mladým tvůrcům občas zabrousit do historie a seznámit se s vrcholnými díly světové, ale i domácí kinematografie. Ostatně i při diskuzi se ukázalo, že přítomní
tvůrci moc filmově „načteno“ nemají.
ZÁVĚR – velmi držím palce MLADÉ KAMEŘE,
která mě opět překvapila a nabídla skvělé zážitky
filmové i lidské. A už se těším na další určitě lepší
ročník.
Tomáš Doruška
Mladá kamera 2012 - výsledková listina
I. kategorie (Amatérský film, tvůrce do 20 let)
1. cena: neudělena
2. cena: Ondřej Fischer, Zatmění
3. cena: Lucie Stroupková, Moucha
II. kategorie (Amatérský film, tvůrce 21 – 30 let)
1. cena: Jan Haluza, Do tmy
2. cena: Andrej Chovanec, Ahoj, Adam
3. cena: neudělena
III. kategorie (Neamatérský film, tvůrce do 30 let)
1. cena: Viktor Portel (FAMU Praha), Kaiser Kanner Dirigent
2. cena: Eva Gargašová (QQ studio Ostrava), Bylo nebylo
2. cena: Dominik Krutský (FAMU Praha), Kam zmizela
Alenka
3. cena: Jan Votýpka (VOŠF Zlín), Hard Art
3. cena: Michal Böhm (FAMU Praha), Hypnexagogium
Čestné uznání:Quyah Trang Nghiem (FAMU Praha),
Un interrogatoire
Hlavní cena: Tomáš Elšík (FAMU Praha), Ruce revoluce
Cena diváků: Eva Gargašová (QQ studio Ostrava), Bylo nebylo
Hodnocení poroty
Porota poctivě a se zájmem zhlédla všech 32 projekcí přihlášených do soutěže. Mezi klady amatérských i studentských filmů řadíme ojedinělé pokusy
o autorskou výpověď, snahu projevit vlastní názor.
Je v pořádku, když mladí tvůrci svými díly provokují
nebo upozorňují na problémy kolem sebe. Jistou lítost
vzbudil relativně velký počet projektů, které nepokrytě
kopírují uctívané vzory bez ambice autorského podpisu. Ne všichni si zatím plně osvojili práci s filmovým
jazykem, ale to neznamená, že jejich příští díla nebudou lepší. V době, kdy se česká kinematografie stále
více soustřeďuje na dokumentární tvorbu, by se mezi
mladými amatéry dal očekávat i větší zájem o tuto
oblast. Porotu potěšily i ojedinělé animované počiny,
v hraných filmech doporučuje neupřednostňovat formu nad obsahem. Přejeme vám dostatek energie do
dalších projektů.
Porota pracovala ve složení Martin Čihák, Tomáš
Doruška, Jiří Králík, Simona Oktábcová, předseda
Zdeněk Jiráský.
Jiří Králík
Mladá kamera Uničov 2012
Mayský kalendář končí,
festival MK jede dál
Chvíli jsem váhal, z jaké pozice mám o Mladé kameře psát. Letos jsem se na filmy díval z křesla porotce,
před dvaceti lety ještě ze židle v roli účastníka soutěže.
Kdo očekává, že bych tu napsal objektivní zprávu ze
soutěže o každém oceněném filmu, tak ho zklamu.
Předem bych chtěl ocenit, že soutěž se odehrála už
po třicáté osmé, a to v atmosféře, kde je znát nadšení
pro věc, a i přes všechny vnější okolnosti festival stále
vytrvale cílí na ty, kdo film milují, tedy na filmové amatéry.
Než budu mluvit o konkrétních filmech, neodpustím si krátké zamyšlení, kdo jsou milovníci filmu dnes.
Když soutěž vznikala, soutěžící byli nejspíš lidé bez
snadného přístupu k rozsáhlé kvalitní literatuře o filmu,
bez možnosti vidět mnoho filmů, které je zajímaly, a žili
s vidinou dalšího možného zdokonalení a rozvoje buďto
přímo v centralizovaném systému profesionální praxe
nebo možnosti absolvování jedné ze dvou tří škol, kde
byl přetlak uchazečů a klíčem pro přijetí nebyly jen předpoklady uchazeče. Pak šlo ještě zůstat mimo instituce
a dělat film amatérský.
Dnes je na území bývalého Československa škol
zabývajících se audiovizí více než deset a zejména
privátní ústavy vykazují poměr přihlášených uchazečů
a přijatých ke studiu blízko 1:1. Z internetu jde dnes získat dost široké povědomí o filmovém jazyce a zákonitostech filmového sdělování, o množství dostupných filmů na síti se ani nemusím zmiňovat. Pokud chtějí dnes
amatéři vidět kvalitní filmovou projekci, můžou se inspirovat na velkém množství domácích a zahraničních přehlídek. Co se týká technologií, stále ještě zůstává laciná
možnost natočit a dokončit S8 film a v digitálním světě
se tvůrce obejde už prakticky bez peněz.
Letos tak převažovali v soutěži autoři, kteří už studují, nad těmi, kteří zůstávají bez institucionalizovaného
vzdělání.
Celou tuhle úvahu píšu také proto, že v současnosti nevidím jasné dělení mezi profesionály a amatéry
v tom, kdo už začal studovat filmovou školu. Vidím rozdíl mezi tím, kdo dělá, točí pro slávu a peníze, a tím,
kdo točí z potřeby něco sdílet. Sílu filmu hodnotím podle
myšlenky, naléhavosti sdělení a dále podle schopnosti
autenticky zacházet s audiovizuálním médiem.
Film Ruce revoluce, video Tomáše Elšíka, byl na
festivalu oceněn Hlavní cenou. Porota se shodla, že
nejde o klasický film do kina. Podle mého jde o audiovizuální agitku spíš ve stylu Expanded cinema. Nicméně autorské hravé sdělení, kde město je určené pro
lidi, působí v záplavě audiovizuálního odpadu dneška
až překvapivým a osvěžujícím dojmem. Struktura filmu
je na druhou stranu až náhodně repetitivní a zvuková
stránka bohužel poněkud monotónně pouze dokresluje
obrazový obsah. Ruce revoluce se provedením zkrátka
19
22.5.2012 9:50:07
SOUTĚŽE /
bylo...
asi nevejdou do kina, chtějí do ulic.
Do tmy Jana Haluzy je důkazem, že pokud se dnes
sejde skupina nadšenců, mohou na koleně o víkendech udělat středometrážní akční film, aniž by se musel
divák ošívat, cítit celou dobu trapně za tvůrce a přihlížet
diletantismu. Dostal první cenu v kategorii amatérů do
30let. Co se filmu dá vytknout, je přemíra násilí, bezhlavé kopírování zaběhnutých šablon žánru a nefunkční scénář. Největší škoda ale je, že autoři jak ve filmu
samotném, tak při jeho obhajobě v následné diskuzi,
vědomě rezignovali na jakékoliv sdělení.
Kaiser Kanner dirigent Viktora Portela dostal první
cenu ve své kategorii za kreativní přístup při práci v ateliéru. Cvičení, v němž má student k dispozici herce a
jednoduchou scénu, proměnil v osobitý portrét s celkem
třemi postavami. Ve zkratce se dozvídáme poměrně do
hloubky o protagonistovi a jeho stylu uvažování formou
inscenovaného rozhovoru dvou filmových postav podle existující literární předlohy, reprezentovanou jedním
hercem. Do procesu natáčení vstupuje zpoza kamery
autor a vytváří další interpretační vrstvu.
Holky plné eko emocí Moniky Midriakové se nedostaly do soutěže. Formálně jde o autobiografickou esej,
rekonstrukci rozhovoru tří dívek nad stavem světa. Prostota a naivita provedení ale nijak nestíní autenticitě
sdělovaného, jemný humor a nadhled autora nad sebou
samým je vzácným audiovizuálním zážitkem. Film bylo
možné zhlédnout po projekci soutěžních snímků.
The Death Contract je protivný film. Vrství klišé a shrnuje snad všechna špatná rozhodnutí několika generací
filmařů. V podtextu je rasistický a používá hloupé praktiky kulturních sjednotitelů. Zkrátka blbost a hodnotím ho
jako nehorší film festivalu. Autor má už 30 let a tak příští
ročník Mladé kamery už bude bez jeho filmu.
Bylo nebylo Evy Gargašové je hravé animované
zpracování fragmentů pohádek, které vytváří sřetězení
absurdních situací. Proud imaginace valí bez ohledu na
postavy a zastaví se až u postele, kde opilý děda předčítá spletenec skazek svému vnoučeti. Dalo by se ještě
více zapracovat na výtvarném pojetí, kde díky tvorbě
v počítači schází prvek lidské ruky, a snad by prospělo
i více dramaturgie všem náhodně se objevujícím motivům a postavám.
Omlouvám se, že tady nezmíním všechny podstatné filmy soutěže, které by si to zasloužily. Dochází mi
totiž papír.
Nutno říct, že soutěž Mladá kamera Uničov je
důležitým místem prezentace, konfrontace a iniciace
filmařů s jedinečnou atmosférou. Na závěr patří ještě
poděkování organizátorům, hostům a mladým filmařům,
kteří tímto setkáváním vytváří ostrůvky osobité kultury.
Nezbývá, než se těšit na příští ročník.
Tomáš Doruška, člen poroty
***
Nahlédnutí k profesionálům
aneb
České filmy
na MFF v Berlíně Na letošním ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně (9.2.-19.2.2012) měl český film zastoupení v několika oblastech. Na Evropském filmovém trhu
(European Film Market) zastupovalo České filmové
centrum naši kinematografii již podesáté.
Ve stánku s názvem Central European Cinema
Stand zastupovalo ČFC národní kinematografii společně se Slovinským filmovým centrem a se Slovenským
filmovým ústavem. Také v oficiálním programu letošního Berlinale se objevily tituly, na nichž se podílely české
filmové produkce.
Film Královská aféra (En kongelig affaere/A Royal
Affair) vybraný do letošní mezinárodní soutěže se natáčel v českých lokacích. Výpravný dobový film s Madsem
Mikkelsenem v hlavní roli vznikal v Česku od března do
května 2011. V programu Forum se mezi 38 filmy představil snímek Příliš mladá noc. Jedná se o film sedmadvacetiletého slovinského režiséra Olma Omerzu, kterým absolvoval na FAMU, v současné době ale žije
v Praze. Světovou premiéru měl v Berlíně také snímek
Příliš mladá noc. Do české distribuce byl uveden v březnu letošního roku.
„České filmy jsou již tradiční součástí programu
Fóra. Mají odvahu vyprávět citlivé příběhy a jak se
v tomto případě ukázalo, dotýkají se zásadních etických
témat naší doby. Takovým filmům chceme dát místo
v programu Fóra a tím i režisérovi a producentovi filmu.
Příliš mladá noc nabídnout na Berlinale veřejný prostor,
jaký si zaslouží,“ řekl Christoph Terhechte, ředitel sekce
FORUM na Berlinale 2012.
České filmy se na Berlinale představily projekcemi
také v rámci tamního filmového trhu. Letos do Berlína
zamířilo 6 snímků - Cigán režiséra Martin Šulíka, Perfect Days – I ženy mají své dny režisérky Alice Nellis,
Slámova Čtyři slunce, Vorlíčkova pohádka Saxána
a Lexikon kouzel, Nevinnost Jana Hřebejka a Alois
Nebel Tomáše Luňáka.
„Pět ze šesti uváděných filmů již má mezinárodního
prodejce, což svědčí o tom, že zahraniční agenti u českých snímků vidí komerční potenciál. Navíc většina filmů uváděných na filmovém trhu vznikla v mezinárodní
koprodukci a i to ukazuje cestu, která směřuje na mezinárodní trh,“ sdělila Jana Černik z Českého filmového
centra.
(informace s použitím materiálů
MFF Berlín)
20
22.5.2012 9:50:07
SOUTĚŽE /
bude...
KRÁLOVÉDVORSKÉ ZLATÉ SLUNCE
9. 3. 2012 Součást programu soutěže Juniorfilm Dvůr Králové n.L.
Zemské kolo - postupová soutěž školních filmů pro kraje:
Jihočeský, Karlovarský, Královéhradecký, Liberecký,
Plzeňský, Středočeský, Ústecký a hlavní město Praha.
ZLATÉ SLUNCE BLANSKO
26. - 27. 4. 2012
Kino Blansko
Zemské kolo - postupová soutěž školních filmů pro kraje:
Zlínský, Jihomoravský, Olomoucký, Moravskoslezský, Vysočina
a Pardubický
59. ČESKÝ VIDEOSALON
Celostátní soutěž neprofesionální filmové tvorby
Ústí nad Orlicí, Malá scéna
15. - 16. června 2012
KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ
12. - 13. května 2012
COUNTRY CLUB LUCIE HRADEC KRÁLOVÉ
MUSAIONFILM 2012
MUZEUM JANA AMOSE KOMENSKÉHO
V UHERSKÉM BRODĚ
vás zve na 15. ročník
přehlídky muzejních filmů
6. – 8. června 2012
areál muzea Uherský Brod
21
22.5.2012 9:50:08
NAPSALI NÁM...
***
Jsem
pomocný režisér
Práce pomocného režiséra nebývá vždy jednoduchá, zvláště pokud je šéfem, jako v mém případě,
vlastní manželka. O tom jsem se již několikrát přesvědčil nejen při samotném natáčení, ale i při přípravě filmu či jeho domácího rozboru. Bývá to někdy
u nás dost dramatické, a tak tomu bylo i při tvorbě
filmu posledního.
Bylo už jaro, já odpočíval na zahradě, když se
přede mnou objevila má žena a v ruce držela malý
zápisník. Než jsem se stačil na něco zeptat, už jsem
slyšel, že je to deníček jejího dědečka, který našla
v písemnostech po své mamince a že jako voják do
něho zapisoval krutě prožité zážitky z 1.světové války. Říkám, že je to dosti zajímavé, chci ještě něco
říct, ale už slyším, že by bylo dobré natočit dokument
právě z těch míst, kde dědeček bojoval. A protože
mám ženu rád a v její filmové tvorbě ji podporuji, k její
radosti souhlasím a začínám přemýšlet, kdy a jak tento filmový výlet do Itálie uskutečnit.Vyhledávám na
mapách jednotlivá místa bojů a plánuji trasu, jak se
nejlépe do těchto míst dostat. Po dokončení všech
příprav startuji na počátku léta auto a po českých
silničkách a rakouské dálnici přijíždíme až do italské
Cortiny ďAmpezzo, která se stala na několik dalších
dní naším domovem. Odtud jsme vyjížděli na různá
místa, na kterých v letech 1915 až 1917 zuřila tvrdá válečná fronta. Na některá místa nebylo těžké se
dostat vč. prohlídky Muzea války v bývalé pevnosti
Tra i Sassi či na válečný hřbitov v Toblachu. To nejtěžší však na nás teprve čekalo. Z deníku dědečka
jsme věděli, že nejtěžší boje zažil na úpatí i přímo
na vrcholu hory Col di Lana/2452 m/, které se také
říká Krvavá hora, kde zahynulo přes 1000 vojáků.
A právě na tato místa se Alena nejvíce těšila. Ten den
jsem brzy ráno jako pomocný režisér dobalil potřebné věci do batohů vč. filmového materiálu a odjeli
k výchozímu místu. Cesta byla na začátku poměrně
pohodlná, vedla kolem jezírka a dále řídkým limbovým
a modřínovým lesem až k průsmyku Passo Sief. Nadšená Alenka skoro neustále snímala krásu zdejších
hor, občas se posilnila trochou jídla a pití a statečně
pokračovala dál. Čím více jsme se blížili k našemu
cíli, tím byl výstup obtížnější a to už jsme se také
dostali do míst, kde jsou ještě dnes pozůstatky válkyzákopy, kryty, ostnaté dráty apod. V jeden moment
chci něco ženě ukázat, otočím se, a ona nikde. Za
chvilku vidím jen její hlavu, jak se zapnutou kamerou
prochází zákopem tak, jako její děda. Touto namáhavou zákopovou cestou přichází skoro až na vrchol
Cina Sief do výšky 2424 m. To už je místo, kam žádná
vyšlapaná cesta nevede a po obou stranách je jen
příkrý sráz. Nastává krize a já se bojím, že poslední
část výstupu už Alena nezvládne. Dodávám jí odvahu, beru ještě její batoh, stativ i kameru a vydáváme
se dále vzhůru podél skalnatého roztříštěného hřebenu a za pomocí lan a železných skob na samotný
vrchol Krvavé hory. Jsme šťastni a unaveni. Otevírám
plechovky s kávou, připíjíme na úspěšné dokončení
výstupu a začínáme odpočívat. Alena to však dlouho
nevydrží a já se nestačím divit tomu, jak bere kameru a pokračuje v natáčení okolních horských masivů
a detailních míst přímo na vrcholu hory. Cesta zpět
vede po stejné trase a já se domníval, že už má
všechno natočené a budeme se vracet jako normální
turisté. Nebyla to pravda. Alena se opět stále a stále zastavovala na místech, která musela zachytit její
kamera, a tak se návrat začal prodlužovat a já měl
obavu, abychom se za světla ještě stačili vrátit. Stejně to však nevyšlo, slunce dávno zapadlo a my přijeli
do kempu už za tmy.
Filmová cesta po stopách dědečka skončila, já
dostal od paní režisérky velkou pochvalu za práci
pomocného režiséra a v současné době budu očekávat, čím mě žena překvapí a kam za filmovými záběry
půjdeme, pojedeme, poletíme či poplujeme.
Závěrem chci toto vyprávění doplnit tím, že samotný film Aleny Krejčové s názvem 300 stran života
a smrti má za sebou (článek píši na sklonku února),
úspěšnou premiéru na 45. ročníku Střekovské kamery, kde získal Hlavní cenu a určitě jej budou vidět diváci i odborná porota na dalších filmových soutěžích.
Mgr. Zdeněk Krejčí
***
„Deníková válka“
ve filmu
Hlavní cenu ze 45. ročníku Střekovské kamery,
která probíhala ve dnech 17. a 18. 2. 2012 v Národním
domě v Ústí nad Labem, obdržela ústecká filmařka
Alena Krejčová. Bylo tak zúročeno její roční úsilí. Rok
pracovala na svém dokumentárním filmu „300 stran
života a smrti“, aby nás pak v 18 minutách zatáhla
do bojů 1. světové války v italských Dolomitech. Její
dokument, točený podle nalezeného deníčku jejího dědečka, na konci projekce jen málokteré oko
nechal suché. Nádherné obrazy zdejší krajiny střídaly
stránky deníku psané inkoustovou tužkou úhledným
rukopisem. Někdy nás autorka nechala do deníčku
22
22.5.2012 9:50:08
***
nahlédnout a číst samotné, někdy nám z něho působivě četl komentátor filmu Petr Frič. Nikdo z diváků
si nedokázal představit válečné peklo, kterým vojáci
museli projít. V každém, kdo film viděl, musela zanechat stopu nesmyslnost a krutost války. Je absolutně
jedno, kdo stál na jaké straně fronty. Smrt, zmasakrovaná těla, sny, naděje, touha a vzpomínky provázely
každého bojujícího.
K tomu, aby film mohl vzniknout, se musela
paní Krejčová vydat po starých vojenských trasách
a cestách, kudy tenkrát jel, šel a stoupal její dědeček.
Velkou oporou pro ni byl zejména v Dolomitech její
manžel, který jí pomáhal nosit stativ, dodával odvahu
na Via Ferrata (cesta, která místy vede po řetězech
a skobách) a hlavně svou ženu po všech stránkách
nesmírně podporoval. Jak sama říká paní Krejčová:
„Bez manžela bych to sama nikdy nezvládla!“ Myslím,
že už sám tento sportovní výkon zaslouží obdiv. Paní
Krejčová letos oslaví 64. narozeniny a její výstupy do
výšky téměř 3 000 m n. m. jsou záviděníhodné.
Není pochyb, že film si postupně získá diváky i na
dalších soutěžích amatérského filmového dokumentu
a paní Krejčové přinese jistě mnoho krásných cen.
Ten film si ty ceny totiž skutečně zaslouží.
Taťána Nováková, Ústí nad Labem
Večer s prezidentem
Pospíchal jsem, a tak se mi zdálo, že se ta pražská
tramvaj nějak vleče. V rozjímání, zda dojedu včas,
mě vyrušil náhle se objevivší dávný spolužák. „Kam
tě nožky vedou?“ „Do Podbaby“, odvětil jsem roztržitě
a následovalo zvědavostní: “Randíčko? Jo, s prezidentem. S prezidentem Klausem?“, zaznělo udiveně.
„Ne, prezidentem Českého výboru UNICA.“
Do Domu techniků v Dejvicích jsem dorazil včas.
Předseda ČKK Pavel Vrbata právě zahajoval tvůrčí
večer inženýra Jana Vačleny.
Ostřílený filmař klubové diváky nezklamal. Pohodovým, jemu vlastním humorem představil sebe i svá
filmová dílka. Vyprávěl, jak mu bylo řečeno, aby neradil, že ještě nebyl v Rusku.. Tak se vydal do Moskvy.
A jeho videokamera tam nezahálela. Vznikl zajímavý dokument, ke kterému vtipný komentář namluvil
životní kamarád, zkušený divadelní herec. Domníval
se však, že bližší souznění s divákem získá, když další snímek z Ruska doprovodí svým hlasem. A podařilo se.
Překrásnou kubánskou krajinu opěvoval už mořeplavec Kolumbus a o dost později mezi jinými i slavný spisovatel Ernest Hemingway. Jak ji viděl v roce
2OO7, nám předvedl inženýr Vačlena. Neopomíjel
nezaměnitelnou působivost blízkých záběrů, ale přesto jsem postrádal detailní tváře místních krásek.
Ty jsem při návštěvě zeleného ostrova potkával na
každém kroku. Nedivím se, tvůrce navštívil ostrov se
svojí manželkou. Zaujalo mě vyprávění, jak hledal ty
pohledné dívky, které tabákové listy válejí na lepých
stehnech. Žádné však nenašel, asi už pracují jinde.
Přiznám se, že i já jsem se s nimi v té čarokrásné
zemi nepotkal. Asi je to jen chytrý reklamní trik
…Dokument z německé výstavy, svědectví veletržní události zachycené vnímavým okem zvídavé
kamery, nás vtáhl do veletržního shonu.
Reportáží “Sólo pro tanker“ jsme se stali svědky
slavnostního okamžiku spuštění plavidla na hladinu
řeky. Strohé, ale výstižné, vše podstatné vypovídající
sdělení.
Bonbonkem večera byl podle mého dokument,
portrét celoživotního kamaráda “Dobrý člověk“. Tvůrce potvrdil pravdivost, že nejlepšího výsledku lze
dosáhnout jen dokonalou znalostí snímaného objektu, a to nejen povrchní. Film nás ovanul velkým přátelstvím, osobností a uměním herce pardubického,
dříve královéhradeckého divadla. Vtáhl na jeviště do
jednoho dramatu jednu z mnoha ztělesněných hereckých postav Vaška Duška.
Mezi ukázkami nebyl hraný snímek. Tvůrce prozradil, že zatím žádný nevytvořil. Filmařiny ale prý
není konec, a něco má v plánu. Tak se těšme.
23
22.5.2012 9:50:08
NAPSALI NÁM...
Půvabné záběry z celuloidového pásku neztrácejí stále svoji hodnotu. Nejen pro blízkou rodinu, ale
i pro ostatní diváky. Čiší z nich závan minulých věků
a stávají se cenným materiálem pro tvorbu nových
filmů. A to, dnes už životní jubilantka paní Eva Benešová, mistrně využívá. Tatínek byl vzorem a dceruška
obdivovatelem a vděčným učedníkem.
Jan Vačlena a Pavel Vrbata, předseda ČKK
Filmař Vačlena umí a těm, co chtějí, rád poradí.
Může, už byl v Rusku. S úsměvem dodal a ne jen
jednou!
PhDr. Jiří Minařík
***
Dárek nejkrásnější
Radostí štědrovečerní pod zářícím stromečkem
bylo roztomilé robátko Evička. Sudičky jí předpověděly bohatý život, početnou rodinu a mimořádného
životního partnera. Nejstarší jí dala do vínku pro chvíle potěšení „filmařské oko“. Proroctví nad kolébkou:
„Budeš úspěšnou filmařkou“, se do slova a do písmene paní Evě Benešové splnilo. Odmalička se jí filmování líbilo.
Napsal scénář a půjčil kameru
Dal na slova slavného režiséra, když je napsán
scénář, film je hotov a zbývá ho jen natočit. Školačce
Evě bylo tehdy deset, sedl a napsal scénář. Zaměřil se na svoji rodinu a dvě dcerky v nejrůznějších
dětských situacích. Pak si vypůjčil kameru a točil.
Dík jemu se z archivních záznamů na nás usmívají
skotačivé dívenky. Staly se nejbližším a nejmilejším
objektem kameramana. I po letech film nezestárnul
a je rodinnou kronikou. Dvě roztomilé mladé herečky, dnes starší dámy, stále obdivují schopnost filmu
zastavit tak rychle ubíhající čas. Těší se ze svého
radostného dětství a při promítání vzpomínají, jak
jim otec postavil sněžného slona. Byl tak veliký, že
na něho lezly po žebříku. V tom válečném roce 1942
bylo tolik sněhu, že nejezdily tramvaje.
Dětem pro radost a vzpomínky
...Aby se i děti paní Evy mohly vracet do svého
dětství, zakoupili s manželem kameru. Toho však filmování nebavilo a paní učitelce při starání o rodinu
času nezbývalo. Tak se moc nenatáčelo. Před padesátkou se ozvalo srdíčko a následoval předčasný
invalidní důchod.
V rodině se fotografovalo. Syn fotil už od první
třídy foťáčkem darovaným od tatínka. Diapozitivy
z výletů a pobytů na chatě se promítaly za halasu
celé rodinky na plátno. Paní Eva fotila od své čtyřicítky, syn jí daroval automat Minolta, byl pohodlný, jen
se mačkalo. Objektiv zamířila na školní děti a přírodu.
Zaujal ji i romantický pohled z jejich vily vystavěné
tatínkem, zkušeným architektem. Milovala tu stráň se
stromy a nahoře za nimi Staré Střešovice. Rázovité
domečky s kulisou proměn ročních období, jak z krásně vyprávěné pohádky.
Bavil jí tajemný zrod fotografického obrázku, a proto vstoupila do řady fotoamatérů v klubu, který později i vedla, vystavovala a často vítězila. Když došla na
trhu vývojka, vyměnila statickou fotografii za pohyblivé obrázky. To už se na zahradě batolily čtyři vnoučci. Škoda ten půvab dětství nesvěřit zvědavému oku
minikamery. Cesta do bazaru a pořízení Admiry na
klíček se stala rychlým řešením. První krůčky vnoučků na osmimilimetrové „tkaničce“ se staly nenahraditelnou životní dokumentací.
Eva Benešová s Jaroslavem Nyklem
24
22.5.2012 9:50:08
Pozvání mezi filmové fandy
…Na jedné z vycházek v roce 1987se paní Eva
potkala s plakátem, zval příznivce filmu do Českého klubu kinoamatérů. Vstoupila a dochází dodnes.
Byla to změna - život mezi ženami a dětmi vyměnit
za spolupráci se šikovnými staršími filmařskými pány.
Přijali ji mezi sebe vlídně, poradili a pomohli. Zejména
pochvalu zaslouží za pomoc pan Vrbata, současný
předseda.
A kdo jsou ti Čekákáci? Skupinka lidí různých
profesí, jejichž koníčkem je tvůrčí činnost. Nemusejí
udělat díru do světa, netouží po kariéře, nemají potřebu se před někým vytahovat. A ani netouží po uznání.
Splnili biologické poslání a mohou si dělat, co chtějí.
Může být větší štěstí než to, že jsme se dožili svobody, že máme na prahu stáří ještě dostatek duševních
sil, abychom si nejen natočili, ale i sestříhali film, jen
tak sobě pro radost?
Video zvítězilo
Skončil filmový záznam a prodralo se video.
Videokamera se pro paní Evu stala finančně nedostupnou. V nouzi vypomohl klubový kolega, nynější
předseda Pavel Vrbata. Natočil paní Benešové svou
kamerou film o starém kronikáři. Neměla televizor ani
videorekordér, a tak pomohl i se střihovým zpracováním. Film získal na Rychnovské osmičce třetí cenu
a později na různých soutěžích další.
O ČKK se paní Benešová domnívá, že nemá
budoucnost. S mladými si prý nemají co říci, což prý
není ničí chyba. Staří jsou přesvědčeni, že základem
filmu je příběh, který by měl něco sdělit. Mladí tvůrci jsou okouzleni možností techniky. Do klubu chodí
ráda, i v pokročilém věku je stále mimořádně tvořivou
členkou. Setkává se s lidmi, kteří mají rádi tvůrčí práci
a mají si co říci.
Láska se penězi neměří
Být filmovou amatérkou a nemít čím natáčet?
Milující manžel si věděl rady. Svého životního koníčka vyměnil za „koně“ své milované ženy. Celoživotní sbírku známek obětoval, aby se jeho Eva mohla
plně věnovat své lásce. Prodal ji tehdy za deset tisíc,
později za ni mohl získat možná až půl milionu. Ale
láska k manželce se na cenu peněz nepřepočítává.
Pro zálibu své družky nikdy svého rozhodnutí nelitoval. Přispěla i kuponovka, dali na dobrou radu synka
a akcie těsně před propadem prodali. Byla kamera,
bylo čím točit.
Tam za strání žil jiný svět
Filmy paní Benešové se dlouze uchovávají
v paměti. Jednoznačně mě oslovil film o neúprosně
mizejících Starých Střešovicích. Zásluhou filmového
zpracování budou žít dále v mé paměti. Teprve po
zhlédnutí dokumentu jsem se seznámil s režisérkou.
Začala ho točit v době, kdy se měly domky bourat
a místo nich stavět ambasády socialistických států.
Bylo to v sedmdesátých letech minulého století. Na
obyvatele byl vyvíjen velký nátlak a všechny domky
nenávratně zmizely, jen jediný svůj domek uhájil pan
Jágr. Toho paní Benešová přivedla do klubu a stali se
přáteli. Zůstal i původní domek pana Sochůrka, po
sametové revoluci požádal o jeho navrácení. Je však
obestavěn novými domy, takže vypadá, jako by stál
ve výtahové šachtě.
Režisérka natočila nejen vyprávění starousedlíků,
ale i film o squaterech, kteří se do rozpadlých opuštěných domků nastěhovali, a pořádali tu zajímavé
kulturní pořady. Snažili se lokalitu zachránit, aby byla
ukázkou kontrastu s Loosovou vilou, dnes již rekonstruovanou. Mohla tu být střešovická Zlatá ulička.
Se zájmem jsem naslouchal vzpomínky na spolužačky z obecné školy, holčičky ze Starých Střešovic. Žily v jiném světě. V domcích se suchým záchodem vydlabaným ve skále. Maminky praly a uklízely
v blízkých vilách. Dívenky nás asi neměly moc rády.
My jsme se jich bály a také jsme se styděly, že si
žijeme v přepychu, a ony v bídě. Vodu pumpovaly
na náměstí přímo proti naší vile. Žilo se tam i pěkně
a pobývali zde zajímaví lidé. Vše jsem se dozvěděla
až při natáčení filmu. Dokument získal tvůrkyni největší počet cen. Naposledy na Feminafilmu v roce
2006 dostala cenu za amatérky a Věra Chytilová za
profesionálky.
Režisérka prožila hodnotný plodný život. Vychovala dvě děti a má čtyři vnoučata. Pracovala třicet let
jako učitelka. Získala více než 100 cen, má 3 Benátské Oscary a v roce 2005 získala zlatou medaili Český lvíček. Na Festivalu katedry filmové vědy získala
cenu Zlatý voči 98. Předpověď sudičky se bezezbytku
vyplnila. Filmování se stalo její druhou velikou láskou,
tou první byl manžel, podporující ji ve filmování.
Rád si připomenu slova paní Evy Benešové: „Nejlépe je radovat se z přítomnosti, než nastane doba a
budeme podřimovat u televize, u televizní novely, a
cpát se sušenkami.“
PhDr. Jiří Minařík
(uveřejněno ve Videohobby)
25
22.5.2012 9:50:08
NAPSALI NÁM...
***
NVÚ - premiéra
Školu AVT jsem absolvoval snímkem „Nepřichází v úvahu - portrét Štěpána Málka“ v délce 12min.
Tehdy prostě mé zkušenosti na dílo většího rozsahu
nestačily.
Ovšem muzikantům jsem slíbil, že film o jejich
kapele přesto natočím. Získal jsem jejich archiv,
což ve skutečnosti byla přepravka asi 20 VHS kazet
s amatérskými záběry z koncertů, a přemýšlel, co dál.
Rozhodně jsem potřeboval několik vystoupení natočených lépe a pokud možno přímo z pódia. Absolvoval jsem tedy s kapelou tři koncerty a chystal se uskutečnit rozhovory. Tady začaly nemalé obtíže. Kapela
za uplynulých 25 let prodělala značné personální
změny a nepřestala s tím ani v průběhu natáčení. To
mi vskutku několikrát silně nabouralo nejen natáčení,
ale hlavně celou koncepci filmu.
Dějová linie filmu je postavená na časové ose,
a tak můžeme vidět dění v kapele od jejích počátků
až po současnost.
Celým dílem nás pak provází trojice muzikantů,
která je jediným pevným základem, tvořícím kapelu N.V.Ú. napříč celým čtvrtstoletím, obohaceným
o doplňující výklady bývalých členů. Samozřejmě
v patřičných místech se objevují i zbylí členové současné sestavy.
K samotné skladbě - já jsem se nakonec nechtěl
ve filmu moc slyšet, tudíž otázky jsou odstřihnuté
a odpovědi jednotlivých členů jsou navzájem prostříhané. Vzniká tak určitý tlak na diváka, kdy si dílo
samotné žádá jeho pozornost, aby ho vzápětí odměnilo pochopením.
Dále pak je, pokud to jen trochu bylo možné, kladen i důraz na vazby mezi rozhovory a mezi archivními záběry z koncertů, a to buď v podobě textů - vazba
na předchozí obsah rozhovoru, či v podobě vizuální
- vazba na osobu, která hovořila.
V průběhu natáčení došlo také k celkem velkému převratu na poli formátu digitálního videa a na
trh vstoupilo dnes známé HD rozlišení. I já jsem tedy
nakoupil kamery s tímto rozlišením a hlavní materiál
filmu je tedy natočen již v HD 16:9. Archivní materiál jsem několikrát zkoušel zakomponovat pomocí
pozadí do nového formátu, ale nakonec zvítězila opět
cesta nejjednodušší a vše je oříznuto a upraveno pro
kinoformát 16:9. Archivním materiálům to nakonec
spíše prospělo, neboť výsledným ořezem se dala
leckde vylepšit stávající kompozice obrazu. Trvalo to
bezmála pět let a v pátek 23.3.2012 se uskutečnila
premiéra filmu „Nepřichází v úvahu“ v délce 61min
v hradeckém kině Centrál.
Štěpán Málek, frontmen skupiny NVÚ
Kino bylo takřka vyprodané, potlesk před promítáním značil dobrou náladu publika, a tak sem se těšil
na následující reakce. Doufal sem, že některé pasáže
budou vyvolávat smích, ale přeci jen jsem dělal dokument, takže množství a intenzita smíchu mě velmi
příjemně překvapily. Bouřlivý aplaus vypuknuvší ještě do závěrečných titulků pak znamenal, že všechna
ta práce měla smysl a stálo za to to dotáhnout až
k premiéře.
Lukáš Báchor, Pardubice
***
O potížích při natáčení filmu Kamarádi
jsem psal minule, nicméně alespoň při jeho
zhlédnutí uvidíte, že máme slušný zvuk
i solidní obraz a také rezervy v ostření
a hereckých výkonech atd.,atd. ....
Bylo to za jeden den, takže tak...
Prej to máme poslat BESIPU...:-)))
Film Kamarádi si můžete pustit
na http://www.youtube.com/
watch?v=qIFzUuYKN7o
Jak to zvládáme…
Byl jsem tuhle na filmu Gorilla. Jeho tvůrci se údajně inspirovali Babičkou a tak po nepříliš úspěšné Plácačce natočili tenhle punkový chlív. Řeknu na rovinu,
že nic sprostějšího jsem v životě neviděl a nevím,
v čem ta údajná inspirace tkví. Každopádně Gorilla
běží stále v kinech a návštěvy jsou více než závidě-
26
22.5.2012 9:50:08
níhodné. Nutno tedy konstatovat, že ačkoliv zveřejnění v ČT 1, 2, 3, 4 a 24 se nikdy nedočkáme, dožili
jsme se alespoň chvíle, kdy alternativní umění vytrhlo undergroundového diváka od gramofonu, kde do
omrzení sjížděl desky Sex pistols.
Náš film Sametový let stále bobtná. Myslím, že
slovo film je už pro tento druh zábavy příliš úzkým
pojmem, neboť se jedná spíše o dlouhodobé životní
poslání. Ano, je třeba říci, že skutečné dílo nevzniká
za 2 – 3 roky, nýbrž vyžaduje 10 – 15 let a někdy
dokonce celý život.
Abych omezil producentem Procházkou spočítané náklady (30 mil.), využil jsem několik protivládních demonstrací na Václavském náměstí k sejmutí
obrázků běsnícího davu. Zde jsem nejen potkal Petra
Tomka, ředitele Underfilmu, který mé lovecké záměry
hned odhalil, ale také shledal, že většina požadavků
rebelujících je mému srdci blízká.
Zároveň jsme začali pracovat na skutečně kvalitním hereckém obsazení SL a předali naše požadavky
Castingu Barrandov. Mimo to produkce usoudila, že
je třeba vyvinout tlak i do zahraničí a oslovila Brada
Pitta, jestli by se neujal role Václava Havla. Bohužel
zatím neúspěšně. Brad na všech svých pěti emailových a třech stacionárních adresách zarytě mlčí.
Mimo to jsme začali shánět peníze aktivně sami.
Máme nyní roztočené lukrativní projekty, jako např.
reklamu na autosalon a upoutávku na prodlužování
vlasů libovolné délky. Několik svateb a pohřbů zdá se
na spadnutí.
Také jsme objeli a domluvili veškeré lokace. Například scény na pražském Hradě budou na zámku Zbiroh a koncert PPU včetně zásahu bezpečnostních
složek se odehraje v jednom barokním opuštěném
kostele na Rakovnicku.
Rovněž jsem navštívil setkání filmařské obce
s novou ministryní kultury Alenou Hanákovou, abych
se obeznámil, jak to vlastně tady u nás v ČR chodí,
jaká je situace a jaké jsou naše šance.
Tedy pro vás všechny, co jste tam v paláci nebyli,
jen telegraficky sděluji, že situace je špatná a peněz
málo. Kromě hluboké deprese jsem si tak odnesl
poznání, že i ti všichni ostatní, co se navíc ještě filmem živí, jsou na tom stokrát hůře než my. Nám se to
totiž točí, když máme současně normální práci – jak
mi vyčítá jeden známý, co si může nohy uběhat za
každou pičičandou.
Do toho všeho zmatku se nám ještě na stará
kolena rozjela kapela, starý - dobrý XXL. Na podzim
máme turné s Václavem Bínou. To je prostě tak, že
když někde člověk moc tlačí na pilu, nedělá dobře
a naopak, když netlačí vůbec, dojde k samovznícení.
Petr Vaněk, Praha
***
...na „Finále v Plzni“
Jak jsem jela poprvé
na WÖFF do Berlína
a nevěděla, jak to všechno stihnu...
(protože filmů tam bylo moc
a Berlín je opravdu veliké město!)
Článek na „objednávku“ (tu objednávku níže vysvětlím), o 18. ročníku mezinárodního festivalu, bych
asi měla začít seriózní informací - asi takto:
Mezinárodní festival WÖFF (Festival autorů
ze Západu a Východu) je soutěžní festival krátkometrážních filmů, jsou zde snímky autorů ze
západní a východní Evropy a celý festival zároveň tvoří možnost k setkáním nezávislých filmových tvůrců Evropy a podporuje porozumění
mezi kulturami západní a východní Evropy.
Tak tolik základní informace z katalogu.
A vy, kteří mě znáte, pravděpodobně tušíte, že víc
27
22.5.2012 9:50:09
NAPSALI NÁM...
oficiálních projevů a formálních informací ze mě už
patrně nevypadne, takže začnu jinak.
Až se bude někdy sčítat, co Jarmila „Šla“ udělala
pro amatérský film, bude toho jistě dlouhý seznam.
V posledních letech se ale „pasovala“ na tichého společníka všech, kteří vyjíždějí na nejrůznější filmařské
akce. Prostě je s námi se všemi, i když jsme na kilometry daleko. Odjíždíte-li na akci (ono je to mimochodem stejné, jestliže Jarmilu na obdobné akci i potkáte), tak chvíli před odjezdem některým z nás zazvoní
telefon. A je to tady! Umně a nenásilně chytá nešťastníka do sítě s žádostí o „malý nepatrný článeček
a příspěveček do Donašeče“.... „Tak, Simonko, děkuji
a čekám po tvém příjezdu na článek“.
A je to!
Mžikem se vám následující akce ZMĚNÍ:
a)....z původně příjemné přehlídky neprofesionálních
filmů, kterou jste chtěli spojit s prohlídkou cizího města a těšili jste se na kamarády, se kterými SPOLEČNĚ
ve volném čase mezi filmy ještě pokecáte, popijete a
pojíte.....
b)....v příjemnou akci plnou filmů a kamarádů, kteří
ve volném čase mezi filmy popíjejí, jedí a ve všech
prostorách a koutech v hloučcích diskutují, ALE!!!
pravidelně se vás nezapomenou zeptat např.: „Kam
jdeš? S námi? A neměla by ses dívat, když máš psát
článek?“ A při odchodu do protějšího bufetu na kebab
někdo z nich zaručeně utrousí :„ Jdeme se najíst, ještě že nemusíme tentokrát psát článek...!“
Ano. Jediný její telefonát před odjezdem ze mě
udělal daleko zodpovědnější členku „výpravy“, než
jsem původně měla v plánu.
„Asi s vámi nemůžu jít na pivo, budu muset pak
doma psát…Asi s vámi nemůžu jít na víno, budu
muset pak doma psát...Nemůžete mi, prosím, někdo
ten španělský film pořádně přeložit, abych věděla, o čem byl, abych o něm pak doma mohla psát?
Nemůžu s vámi na televizní věž ani k Brandenburské
bráně, budu přece muset pak doma psát..“
Občas hraju s mým sedmiletým synem karty a ta
hra se jmenuje Černý Petr. Nevím, proč jsem si na ni
teď vzpomněla!
Ale přiznám se pro jistotu rovnou vzhledem
k tomu, že letošní ročník byl (prý poprvé) ochuzen
o sobotní dopolední výlet po Berlíně a já v tomhle
městě skutečně nikdy nebyla, pustily jsme se s Terezkou, vyzbrojené nezbytnou mapou a deštníkem, protože ten den se nad Berlínem opravdu „čerti ženili“,
do centra.
(Mimochodem – napadla mě malá asociace,
když už jsme ti filmaři - Nebe nad Berlínem. Úžasný
a působivý německo - francouzský film z roku 1987,
vyznamenaný Cenou za režii na 40. MFF v Cannes,
jehož mystický děj je zasazený ještě do zdí rozděleného Berlína).
Tereza Brázdová a Simona Oktábcová
U-Bahn, S-Bahn, M-Metrotram, Metrobus, autobus (lodě a jízdní kola nepočítám, vzhledem k sobotní vichřici a silnému lijáku), to jsou možnosti, jak cestovat Berlínem. Ovšem zjistit možnost, jak se vrátíme
z centra zpět až do okrajové čtvrti na Anton Platz do
malého útulného kinečka zavánějícího starými časy,
tak to bylo přece jenom časově náročnější. Jednak
jsme neustále s nosem přišpendleným k mapě hledaly
mezi trasami U, S, M, kde to vlastně jsme, abychom
potom metodou „pokus – omyl“ a se slovy: „Nezdá se
ti, že tady už jsme dvakrát byly“, opravdu prošlapaly
nahoru a dolů a znovu dolů a nahoru jeden z těchto
nespočetných uzlů podzemky a nadzemky.
Metro je rozděleno na dráze 143 kilometrů na
deset linek, má 173 stanic, městských vlaků jezdí na
331 kilometrech 15 linek a to jsem ještě nedošla k
písmenu M ( metrobusům a metrotramům). A proč
tahle statistika?
Protože je jasné, že jsem si musela vybrat buď
poznávání Berlína, kde jsem nikdy nebyla, a potom
na filmy od pátku do soboty můžu zapomenout,
a nebo se smířit s tím, že Berlín neznám a ani ho
nepoznám. A tak zvítězil film. Víkendové rozložení
mých kulturních zážitků bylo 1:40. Jedna Brandenburská brána a 40 filmů z celkového počtu 49.
Berlín je opravdu mocné a veliké město!
Během dvou dnů se promítlo 49 filmů z 19 států
s pětadvacetiminutovými přestávkami mezi bloky. Po
jednotlivých blocích následovaly hned rozbory poroty, takže program běžel oba dva dny hezky česky
řečeno – DURCH. Německo, Španělsko, Estonsko,
Rusko, Polsko, Chorvatsko, Bulharsko, Arménie, Slovensko, Francie, Gruzie, Litva, Itálie, Turecko, Ukrajina, Venezuela, Česká republika. Nádhera! Záměrně
vyjmenovávám všechny země, odkud přicestovaly
filmy a s některými z nich i samotní filmaři, aby také
na vás doma v obýváku dýchla ta pestrost a multikulturní zážitek, kdy se v tom malém starém kině na
28
22.5.2012 9:50:09
okraji mohutného Berlína propojila etnika 19 zemí,
a my, kteří jsme v tom potemnělém sále seděli, jsme
se potichu spolu s krásnými písněmi slavné Edith Piaf
ocitli na Montmartru, za chvíli v ulicích Tbilisi nebo
díky příběhu mladé turecké rodiny ve slunečném
tureckém velkoměstě, potom zase v komorním hraném dialogovém filmu na španělském venkově, hned
zase s bačou ve slovenských horách a nebo nás klasik obrazového vyprávění Ital Mandolessi chvíli provedl zvyklostmi muslimů v období ramadánu. A celé
tohle cestování po zeměkouli s filmy hranými, dokumentárními, animovanými a experimentálními všeho
druhu a chutí, při kterých se nikdo nenudil a snad ani
neusnul, zakončil v sobotu odpoledne náš starý dobrý Jarda Nykl (pozn. autorky: slovo „starý“ neznamená, že jsi, Jaroušku, už starý, ale je zde synonymem
kvality – např. „staré dobré víno“). Máme ho u nás
všichni rádi a on všude tam, kam se svými kreslenými postavičkami a broučky s odepínacími křidélky
a nejrůznějším jiným hmyzem přijede, dostává ocenění. A vypadá to, že i v Berlíně ho mají rádi, protože
i tam jeho nafoukaná žárovka Hedvika, film tentokrát
hmyzuprostý, dostala Cenu diváků.
A teď se omlouvám rozborůchtivým kolegům, že
je v tomto krátkém ohlédnutí za berlínským festivalem zklamu. Nemám v úmyslu tady rozebírat a hodnotit jednotlivé filmy. Považuji za nejdůležitější podělit
se o dva bezprostřední dojmy a pocity, které jsem si
z Berlína (díky berlínskému WÖFFu) přivezla.
Když jezdím na přehlídky neprofesionálních filmů buď mezi porotce nebo jen tak se podívat, stále
znovu a znovu všem těm, pro které je film koníčkem,
závidím. Upřímně závidím tu svobodu a možnost točit
si jen to, co kdo chce a v jakém tvaru chce.
Film je jeden z nejhezčích způsobů, jak vyslovovat
co chci a jak chci. Je to dokonalé sdělení, protože
vícerozměrné. Film pracuje s obrazem, zvukem - ať
už hudbou, stylizovaným zvukem nebo jen ruchem
a atmosférou. Film vypráví kombinací mnoha výrazových složek. A to je na něm to vzrušující. A já vždy
závidím, že se svými nápady se nemusíte, tak jako
my, kteří se filmem musíme mimo jiné i uživit, vtěsnat
do škatulky, která omezuje. Největší omezení je žánr
a čas. Jednoduše řečeno stopáž. Konkrétně řečeno – máte nápad, chcete točit, chcete něco sdělit,
máte volné ruce. Můžete to sdělit na ploše pěti minut
nebo máte-li potřebu, natočíte minut patnáct. Tohle
privilegium je to, co my, profesionálové, nemáme tak
zcela a nemáme vždy. Jen pro jistotu ale upozorním
– v žádném případě nezaměňujme tuhle svobodu za
heslo „dlouhý film je dobrý film“. To jsem říct nechtěla. Neobhajuji tímto zbytečně a samoúčelně dlouhé
a nudné filmy, které jsou nudné právě proto, že jsou
dlouhé a mnohdy by přestaly být nudné, kdyby se
ostrým střihem zkrátily.
A proč tato úvaha nad filmařskou svobodou? Protože jsem byla svědkem filmařského svátku – filmy
z nejrůznějších zemí, nejrůznějších žánrů a stopáží
(nejdelší film měl stopáž 19 minut), byly plné nápadů, myšlenek, smutků, radostí, byly pestré, vyrovnané kvalitou, byly to filmy, po kterých mnohdy zůstalo
v sále ještě před potleskem těch pár vteřin toho uctivého přemýšlivého ticha. (Mimochodem: nepromítání
delších filmů než 20 minut, byť by se zprvu může jevit
jako opatření diskriminační, se mi zdá být velice příznivé, protože se udržuje spád a tempo jednotlivých
bloků a účastníci a diváci zůstávají bdělí a neztrácejí
pozornost)
A tak se mi po zkušenosti s tou pestrostí zajímavých evropských filmů chce říct, byť to bude asi znít
pateticky a jednoduše: „Točte! Točme!“
Točte, protože je toho moc, co by se mělo říkat,
o čem by se mohlo a mělo točit.
Vždyť už jsem říkala, že tu tvůrčí svobodu všem
neprofesionálním filmařům ze srdce závidím.
A ten druhý postřeh? Nebo spíš informaci, kterou
jsem si z Berlína přivezla?
V historii WÖFFu se příliš neorientuji, neumím
encyklopedicky rozebrat, kdy a jak festival vznikl,
jakými prošel změnami a kolik potřebuje sponzorů,
aby takhle „šlapal“. Vím to základní a velmi zjednodušeně řečeno: byl jednou jeden klub kinoamatérů, kteří
se rozhodli, že budou pořádat promítání amatérských
filmů. A jak šly roky, vyklubal se z toho už 18. ročník,
v současnosti dvoudenního excelentního festivalu,
kde je atmosféra tak příjemná, že nikdo ze zúčastněných nepochybuje o tom, že všichni mají rádi film. Je
jasné, že nezbytnou součástí a podmínkou k úspěchu při organizaci podobné akce jsou pochopitelně
peníze. Jsem ale obecně také toho názoru, že ne
vždy a všude jsou to jen a jen samotné peníze, které
určují cestu někam kupředu. Je to i v lidech a jejich
přesvědčení, chuti a ve všech těch „neziskových“
vlastnostech. A tak si jen velmi opatrně, s vědomím,
že nejsem ani organizátor, ani ochotný či neochotný sponzor, ze kterého je potřeba vytáhnout nějaký
peníz, přiložím své polínko do ohně. Mrzí mě, že ať
koukám na sever, na jih, východ a západ od matičky
Prahy, nevidím u nás ani jednu z akcí, která by byla
takovým úctyhodným svátkem pro neprofesionální
filmaře.
A když si pak ještě k tomu našinec přečte, že na
soutěži, u které už z tradice vyplývá, že právě ona
by mohla být adeptem na ten vyšší „level“ a že by
se mohla důstojně přehoupnout právě i přes hranice
(a myslím, že tomu už tak bylo), tak tam, že nebylo
24 filmů přijato kvůli chybějícím údajům na obalu,
chce se mi i přes tu všeobjímající moc peněz říct, že
je to prostě vždycky, ve všem a všude v lidech.
Simona Oktábcová
29
22.5.2012 9:50:09
NAPSALI NÁM...
***
Zlaté slunce svítilo
letos ve
Dvoře Králové n.L.
Součástí letošního filmového svátku ve Dvoře Králové, kterým je již tradičně Juniorfilm, se letos poprvé
stala 9.3.2012 také postupová soutěž Královédvorské
Zlaté slunce, zemské kolo celostátní neprofesionální filmové tvorby pro kraje: Jihočeský, Karlovarský,
Královéhradecký, Liberecký, Plzeňský, Středočeský,
Ústecký a hlavní město Praha. Pro DDM Jednička,
organizátora akce, bylo pořádání soutěže nejen zajímavou zkušeností, ale také velkou výzvou. Páteční ráno a dopoledne patřilo v kině Svět amatérským
filmařům a jejich čtrnácti snímkům, které bojovaly
o postup do celostátního kola. Soutěžní snímky přicestovaly skutečně z různých koutů republiky. Svá
želízka v ohni měla Plzeň, Police nad Metují, Hradec
Králové, Chuderov, Náchod a také domácí studentská
filmařská líheň z Gymnázia Dvůr Králové nad Labem.
Sešly se tu filmy různých žánrů a technik provedení,
které potvrzují, že zájmy a dovednosti filmařů mohou
být velmi odlišné. Někteří se věnují animované tvorbě, jiný se specializuje na videoklipy - pestrost výběru
témat v této soutěži rozhodně nebyla na škodu, neboť
projekce byla rozmanitá, poutavá a nepředvídatelná.
Tedy určitě pro diváky, kteří nás potěšili svou účastí.
Na soutěžní projekci se přišly podívat děti z královédvorských mateřských a základních škol, klienti Husova domu a praktické školy. Měli jsme velkou
radost, že se jich sešla více než stovka, kino bylo
skoro plné.
Dopolednem provázela sympatická moderátorka
vysílání Českého rozhlasu Eva Kvasničková, rodačka
ze Dvora Králové nad Labem, která každý film velmi
pěkně uvedla a představila. Velký zájem vzbuzovala také šestičlenná porota, ve které zasedl například
Mgr. Miroslav Tuščák - metodik neprofesionálního
filmu, scénárista a spisovatel. V porotě jsme mohli vidět také spolutvůrce příběhů Pata a Mata, pana
Milana Šebestu, známého animátora, nebo Zdeňka
Balcara z Náchodské TV. Dalším porotcem byl pan
Zdeněk Čermák, zástupce ZOO Dvůr Králové nad
Labem, hlavního partnera akce, a Mgr. Iveta Hanušová, ředitelka DDM Jednička.
Přestože filmů nebylo mnoho, porota neměla jednoduchou práci, protože většina snímků byla opravdu
zdařilá. Ocenění a doporučení poroty získaly mimo
jiné i filmy o F.A. Šporkovi královédvorských studentů gymnázia, kterým tímto moc gratulujeme a držíme
jim pěsti ve finále. Kromě dvou soutěžních filmů byly
všechny snímky oceněny ať již Čestným uznáním
poroty, Cenou ZOO Dvůr Králové nad Labem nebo
1. – 3. místem. V komentářích porotců se objevovala
slova a výrazy jako „zajímavý pokus, neobvyklý úhel
pohledu, renesanční střihová práce“ a podobně. Za
těmito, mnohdy až cizojazyčně znějícími, výroky se
většinou skrývala slova chvály, uznání a ocenění
porotců. Bylo velmi příjemné, že porotci stále dokáží
vidět amatérské práce okem shovívavým, pozitivním a nekritizujícím. Na každém snímku bylo možné
nalézt něco, co stálo za pochvalu a porotci pochvalnými slovy rozhodně nešetřili. Jedinou skvrnkou na
celé projekci pak byl výskyt několika nevhodných
výrazů, které lze považovat za hanlivé až vulgární,
a které dle slov poroty i samotných diváků do filmů
rozhodně nepatří.
Budeme věřit, že příští ročník zemského kola přinese další zajímavé snímky od stávajících i nových
autorů a již teď se s vámi všemi těšíme na viděnou.
Závěrem bychom rádi poděkovali Ministerstvu kultury ČR a také Královéhradeckému kraji za finanční
podporu, Národnímu informačnímu a poradenskému středisku pro kulturu, amatérské umění a dětské
estetické aktivity Nipos Artama za cenné rady, spolupráci a pomoc při organizaci a městu Dvůr Králové
nad Labem, které převzalo záštitu.
PŘIHLÁŠENÉ FILMY ZLATÉ SLUNCE
2012 DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM
Jogurtíci - Martin Petruň
Khaki kočka - Luděk Suchánek,
Kolektiv NAŠA TV - ZUŠ Police nad Metují
Pan Pastelka
- Adam Blažek, Michal Klik, Josef Meier
Panda - Jan Bergl
Vánoční etuda - Kolektiv Animánie
Veselé Vánoce 2012 - Filip Krsek
Léto v Šanghaji - Martin Hrnčíř
30
22.5.2012 9:50:09
Adventures of Big Ears and Ping Pong
- Do Bao Vuong
Fly! - Šimon Macek
Nemůžeš nic - Ladislav Novotný
Poslední partie - Ondřej Černý, Jan Bergl
Špork a jezuité, Špork a jeho lázně - Nikola Glosová Bloody Dany - Daniel Volf
Na tři blesky - Ladislav Novotný
PŘIHLÁŠENÉ FILMY ZLATÉ SLUNCE
2012 BLANSKO
Domeček - Martin Žůrek
Civil War - Martin Fiala
iMurder - Martin Fiala
Miluji tě - Ondřej Syrový
Povedený snoubenec - Martina Svobodová
Psíma očima - Radoslav Horák
Psycholog - Franziska Nagelová
Rozhodnutí - Pavlína Taubingerová
Televizní noviny - Kamila Kubíková
The Golden Times - Filip Mašek
V náruči svých představ - Lukáš Hanák
Zápisník 58 - Vilém Musil
Život je jen hra - Pavlína Taubingerová
Úsměv nic nestojí - Adam Kolář
Jak jsme letos (ne)soutěžili
Letos jsme obeslali pouze jednu přehlídku, a tou
bylo zemské kolo Zlatého slunce. Tento rok byl pro
nás vysloveně „hubený“, takže se nám „na plac“ podařilo vypustit pouze dva miniaturní „kousky“, jeden animovaný a jeden experiment, takže jsme před sebou
neměli každoroční dilema, kam naše „dílka“ poslat.
Za rok to ale může být jinak, protože máme rozpracovaný dokument, kde nám půjde o to, aby ho lidé
viděli, abychom získali kvalitní zpětnou vazbu pro
další snažení - a samozřejmě bychom s ním i rádi
v soutěži uspěli.
Poslat DVD kamkoliv problémem zpravidla
není, ale vyhodnocení výše uvedených parametrů
je důležité pro rozhodnutí, na kterou přehlídku se
vypravit se žáky osobně. Za roky „soutěžení“ se naše
cestování ustálilo na ose postupové soutěže Videosalonu - kterou je krajská přehlídka v Hradci Králové a národní v Ústí nad Orlicí. Tyto příležitosti si,
pokud je to jen trochu možné, nechceme nechat ujít.
Pak máme ještě naši „ZUŠkovou“ přehlídku, která je
téměř povinností, a do toho se snažíme „vmáčknout“
alespoň ještě jednu další soutěž, a je toho „až nad
hlavu“.
Byl jsem jednou účastníkem jednání o soutěžích
pro „filmovou mládež“ a tam padla otázka: „Kde jsou
tvůrci?“, protože některé akce zřejmě účastí mladých autorů neoplývají. Pokusím se na ni odpovědět
z pohledu učitele, který se zabývá výukou filmové tvor-
Vladimír Beran
by v základní umělecké škole, a mám na ni jednoduchou odpověď: „Je přesoutěžíno.“ Na čtyři přehlídky
do roka prostě tým dohromady nedám, i kdybych se
„rozkrájel“, a to vůbec nemluvím o profesionálních
akcích, které by bylo velmi dobré navštívit ze studijních důvodů.
Z uvedeného výčtu potenciálně navštívených akcí
mi přitom vypadlo v první větě zmíněné Zlaté slunce. Mám dojem, že se zatím „hledá“. Letošní zemské
kolo se konalo ve Dvoře Králové společně s Juniorfilmem. Když jsem se podíval na přihlášené filmy,
tak v Juniorfilmu jich bylo o dost více, než v obou
zemských kolech Zlatého slunce dohromady. Protože to do Dvora Králové nemáme z Police daleko,
tak jsme si zajeli alespoň na večerní workshop, který byl kvalitní, ale autorů na něm bylo málo. Tím, že
jsme letos měli jen drobnosti, tak jsme je do Zlatého
slunce přihlásili. V příštím roce, kdy snad budeme mít
hotový další filmový dokument, se ale dostaneme do
problému, neboť postupová kola přehlídek Videosalonu a Zlatého slunce se míjejí a nejde obeslat obě
najednou, budeme se tedy muset rozhodnout. Svou
práci chceme porovnat s dospělými kolegy z regionu,
takže dokumenty posíláme už tradičně prostřednictvím krajského kola Videosalonu v Hradci králové,
musíme tedy soutěžit mezi dospělými a nebudeme
na tom nic měnit. Dřívější schéma, kdy se v krajském
postupovém kole setkaly obě přehlídky tak, že byla
dětská i „dospělácká“ kategorie promítána současně,
ale hodnocena každá zvlášť, nám tedy vyhovovalo
více.
Samozřejmě nejde o to, co vyhovuje nám, protože názorů bude určitě hodně. Přesto bych se rád
přimluvil za otevření diskuze, jak dál se Zlatým sluncem. Současná praxe, kdy jsou dětská zemská kola
oddělena od dospělých krajských kol, podle mě staví
obě aktivity do protikladu, protože si autoři musí volit
mezi nimi. Navíc je tvorba mladých autorů odtržena
od tvorby dospělých - a to není ku prospěchu věci.
Za této situace se mně rýsují dva možné způsoby
31
22.5.2012 9:50:09
NAPSALI NÁM...
řešení. Buď se vrátit k dřívější praxi, kdy byla dětská
tvorba samostatnou kategorií krajských kol postupové přehlídky Videosalonu, nebo soutěže úplně oddělit
tak, aby bylo možné obeslat obě - jako např. účast
na Juniorfilmu nevylučuje Zlaté slunce ani Videosalon
atd. Já bych se přimlouval za variantu první. Ta druhá
by Zlaté slunce přidala jako další akci na již přeplněný
přehlídkový „trh“ a nad jeho ponecháním v současné
podobě si kladu otazník.
Vladimír Beran
NAŠA TV, ZUŠ Police nad Metují
***
PAF 2012
v pražském Ponrepu
Velikonoční víkend znamená pro mnoho lidí odjezd
na chaty, chalupy či na výlety do přírody. Pro pořadatele PAF to bývá, a to již od prvního ročníku, termín festivalu PAF. Není to však pravidlem a dokonce
musím říct, že to ani není záměrem, ale spíše omylem. Kinosál bývá k dispozici a v kalendáři soutěží
akcí není jiná akce podobmného charakteru v okolí
50 km. A tak při stanovení termínu půl roku předem
se jaksi zapomene na to, že jsou také Velikonoce.
Ale i tak to nakonec většinou nevadí, protože pár lidí
vždycky přijede.
A jaký tedy letošní PAF byl? Na letošním ročníku bylo přihlášeno 42 snímků s celkovou projekční
dobou 707 minut, vloni bylo 36 filmů a 670 minut. Průměrná délka filmu byla 16,8 min. (vloni 18,6). Filmů
nad běžnou hranici 20 minut překročilo 9 (vloni též
9), nejdelší přihlášený film měl 58 minut (vloni 89).
V soutěžní projekci se nakonec objevilo 35 filmů.
Letos byla spousta filmů vyřazena pro nesplnění
podmínek soutěže. Nejčastěji to byla podmínka, že
jeden autor mohl přihlásit jen jeden film. Dále se nám
se svými filmy hlásili i autoři, kteří svůj film točili pro
filmovou školu nebo jinou uměleckou školu v rámci
výuky. Některé filmy, jako každý rok, byly přihlášeny
a nakonec nedorazily. Na PAFu se filmy již několik let
přihlašují pouze elektronickou přihláškou a tak se ví,
jaké filmy mají dorazit. Zde mají autoři kromě zaslání
klasického DVD, což už dnes v dobách HD filmů bývá
zastaralé, mnoho dalších možností, jak film doručit.
Nejčastější cestou bývá zaslání filmu přes internet
jako soubor MPG přes různé služby typu Úschovna,
Letecká pošta apod.
Čtvrtina filmů tak byla promítána ve svém správném formátu a to HD nebo i FullHD. K tomu je zapotřebí samozřejmě také odpovídající videoprojektor.
Díky němu jsme si mohli dovolit i to, co jsem na žádné jiné soutěži ještě neviděl. A to bylo roztažení filmů,
natočených ve formátu 21:9 přes plné širokoúhlé plátno s plnou výškou obrazu. Právě kvůli tomutu zážitku
spousta autorů posílá své filmy a hlavně se osobně
přijede podívat. Je to totiž něco jiného, než koukat na
domácí televizní obrazovce případně někde v sále,
kde na plátně 4:3 koukáte na malý obdélník uprostřed.
A nakonec tedy ještě výsledky:
Hlavní cena:
Sonata of Silence - Robin Lipo
Cena za dokument:
Bača Milan verzus smernice EU - Ján Kuska
Cena za hraný film do 30 min.:
Project - Milan Letocha
Cena za hraný fim nad 30 min.:
Do tmy - Jan Haluza
Cena za animovaný fim:
Pomsta - Igor Goryunov
Cena za režii:
Víra našich otců - Lukáš Masner
Zvláštní cena poroty:
Chuť střelného prachu - Milan Cyroň, Tomáš Uher
Čestné uznání za režii:
Konec - Rosana Zvelebilová
Čestné uznání za pointu filmu:
Ivanovo lhůta - Miloš Kameník
Čestné uznání za kameru:
Mitote - Matouš Bičák
Čestné uznání za produkci:
The Death Contract - David Březina
Petr Lášek
32
22.5.2012 9:50:10
PŘEHLED PŘIDĚLENÝCH DOTACÍ
V ROCE 2012
PROGRAM PODPORY NEPROFESIONÁLNÍCH UMĚLECKÝCH AKTIVIT (FILM)
MINISTERSTVA KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY
převzato z: wwwmkcr.cz
33
22.5.2012 9:50:11
OSOBNOSTI REGIONU...
Po roce 2000 se mezi mladými zájemci
o filmování ve „filmovém klubu JUNIOR“
při středisku Impuls objevil nový zájemce.
Patřil k těm mladým autorům, kteří to
s filmováním mysleli vážně. Svědčí o tom nejen
řada dobrých filmů, které v dalších letech
natočil, ale i to, že je v současnosti již sám
vedoucím filmového klubu Junior,
kde se mladým zájemcům o filmování věnuje.
Mimo to je i několik let členem poroty
studentské filmové Náchodské prima sezony
od loňského roku i předsedou VčVSAFV.
V loňském roce získal ONDŘEJ KREJCAR
z Hradce Králové na „mistrovství světa“
amatérských filmařů na UNICA 2011
v Lucembursku stříbrnou medaili.
A protože jsme dosud v rubrice
„osobnosti regionu“ představovali
převážně“ dříve narozené“ filmaře,
byl tento úspěch důvodem požádat
o odpovědi na několik otázek
tentokrát právě Ondru...
ONDŘEJ KREJCAR
Jak hodnotíte současnou filmovou tvorbu mladých autorů?
Jsem spokojen. Viděl jsem hodně a převažují pozitiva. Mladí dokáží s invencí využít dnešní dostupné
technologie ke zrealizování svých nápadů. Úroveň
je vždy adekvátní tomu, z jakých možností dotyčný
autor vychází. Rozdíly jsou a budou vždy u studentů
filmových škol a studentů obyčejných škol, kde se
filmem baví jen v rámci nějakých kroužků. Studenti
filmových škol dokazují, že se vyrovnají svým nadšením a pílí mnohdy profesionálům. Nejdůležitější
skupinou jsou však lidé, kteří si k filmu našli cestu,
i když dělají ve škole či v profesi něco jiného.
Ti musí také podle mě dostat co největší příležitost,
protože hlavně pro ně je myšlená a definovaná podpora neprofesionálních uměleckých aktivit. Logicky
tím stát projevuje podporu a dává prostor k tomu,
aby nalezl zajímavá díla, osobnosti a umělecké
proudy. I od této skupiny jsem viděl dostatek kvalitních děl, která mohou konkurovat profesionálním
dílům a utvrzují mě v tom, že musí dojít ke změně
koncepce péče o neprofesionální film.
Jaké byly Vaše začátky s kamerou?
Poprvé jsem držel kameru v ruce v 17 letech,
když jsme měli v partě kluků tajně vypůjčenou
kameru otce jednoho z kamarádů. Byla to ruční
VHS-C kamera a ihned mě odzbrojil živý náhled
v malém barevném LCD monitoru. Znamenalo to
nekonečnou řadu možností, jak s tím naložit
a zpestřit si tak svůj volný čas. A tak jsme si
s kamerou začali hrát, nejen před ní ale i za ní.
S partou přátel ve stejném věku jsme měli více
aktivit, ale legrácky před kamerou nás začaly více
a více bavit, až jsme se rozhoupali k tomu, že natočíme útvar zvaný hraný film. Samozřejmě film tomu
říkat lze jen stěží, ale to podstatné, nadšení
a chuť realizovat nám nechyběla. Odjeli jsme
na jarní prázdniny na chalupu u lesa a natáčeli.
Jednou dokonce i nonstop, celý den i noc.
Vybavení bylo tristní, v podstatě jen analogová
kamera. Žádný stativ, mikrofon, světla. I tak jsme
to dokázali a ihned se tím chlubili ostatním.
Poté jsem na střední škole zkusil vytvořit
i dokument.
34
22.5.2012 9:50:11
Co bylo impulsem se filmováním vážněji zabývat?
Hlavní jiskru zažehnul můj učitel češtiny a učitelka dějepisu, kteří chtěli, abych prezentoval na své
škole život svého prastrýce Josefa Janeby, který byl
za druhé světové války stíhač RAF a z války se už
nevrátil. Babička mi o něm často vyprávěla, bylo to
až do její smrti pro ní citlivé téma, proto jsem bral
jako povinnost o něm podat co nejvěrnější svědectví. No a tam mě napadlo, že si na pomoc vezmu
videokameru, že ukážu spolužákům více, než stihne
mluvčí před holou tabulí. S vypůjčenou kamerou
jsem natočil fotografie, dokumenty a reálie. To jsem
při přepisu z videokamery na videorekordér obohatil
o mluvené slovo z připojeného mikrofonu a o hudbu
z CD. Tato prezentace měla úspěch a já s ní získal
i ocenění na středoškolské odborné činnosti v kraji.
Jaké bylo první setkání s amatérským filmem?
V době okolo roku 2000 jsem já, ani nikdo v okolí
netušil, že existuje hnutí zvané amatérský film.
Až poté, co jsme to díky internetu a stránkám
amatfilm.cz zjistili, chtěli jsme soupeřit s ostatními.
Rychle jsme však vystřízlivěli, když jsme viděli na
krajské soutěži, že tam jsou filmy natočené téměř
profesionální technikou, sestříhané ve střižnách,
s profesionální konzultací i vedením nebo filmy
školní. Přišlo nám to dost nefér, když se jednalo
o amatérskou soutěž. Tohle jsme od definice amatérský film nečekali. Křivda se však rychle změnila
v touhu vyrovnat se konkurenci.
A první úspěšné filmy?
A tak jsme vytvořili náš nejúspěšnější hraný akční
film, který vyhrál na Mladé kameře. Mladé publikum
z něho bylo unešené, stará garda ho však v Hradci
Králové zařízla a jak se ukázalo, neprávem. Od té
doby jsem se nezastavil a připravoval náročnější
projekty, mezi kterými byli i dokumenty. Do doby, než
jsem se dokázal technicky osamostatnit, vděčím za
rozvoj kvality zejména hradeckému středisku Impuls
a ředitelce paní Šlaisové za poskytnutí zázemí. Jak
už z mé prvotní zkušenosti vyplývá, filmy nejraději zpracovávám v úzké tvůrčí skupině lidí, kdy se
vzájemně můžeme inspirovat a povzbuzovat. Jiný
postup však praktikuji u dokumentů, jejichž scénář si tvořím a nosím v hlavě sám. Je to dáno díky
úzce vyhraněnému tématu, do kterého se málokdo
dokáže vcítit jako já.
Jak vznikal „stříbrný film“ Nepřítelem osudu?
Dokumentárně hraný film Nepřítelem osudu, který
loni získal stříbrnou medaili na UNICA v Lucembursku se natáčel a postprodukoval celý rok. Dobu
zabrala příprava scénáře z literární předlohy spisovatele Vítka Formánka, který na filmu úzce spolupracoval. Nejvíce času pak zabralo shromáždění výpovědí pamětníků hlavního hrdiny Františka Truhláře
a příprava hraných sekvencí. Jejich natáčení už pak
šlo rychle. Neměly totiž poutat pozornost svou brilantností, nýbrž působit jako ryzí dokumentaristické
záběry z války. Těžkou etapou bylo tvoření leteckých
soubojů. Zvažoval jsem použití archivních záběrů
do doby, než jsem zjistil cenu za jejich práva. Ještě
že mám v týmu mistra Radka Hochmana, který
z naprosté nuly vytvořil akční letecké sekvence do
detailu přesně. Dokonce ani bývalí piloti nerozpoznali, že se jedná o počítačovou fikci. Kdyby bylo
hodnocení na festivalech modernější, dostal by
určitě řadu ocenění za speciální efekty. Na filmu
spolupracoval i Zdeněk Svěrák. Poskytl do filmu
svůj vklad formou hlasového projevu, který se
natočil ve studiu, aniž by film ještě viděl, tudíž do
filmu nijak nezasahoval. Na celosvětovém klání
UNICA, kde film reprezentoval spolu s ostatními
kolekci ČR jsem osobně nebyl a neznám úroveň
zde promítaných filmů , abych posoudil jak velký
úspěch to je či nikoliv. Trochu mi zvuk UNICA kazí
fakt, že jsem znal způsob nominování českých
filmů na tuto akci a jejich kvalitu. Jinak jakékoliv
ocenění potěší, stříbrná medaile z ekvivalentu
mistrovství světa o to víc. Obecně jsem však raději,
když může film vidět co nejvíce diváků. Pro mě tedy
35
22.5.2012 9:50:11
OSOBNOSTI REGIONU...
Ing. Jan Vačlena, předseda ČVU,
předává ocenění z UNICA
„Stříbrný film“ na UNICA 2011 - Nepřítelem osudu
bylo naplnění cíle, když mi pan Rudolf Adler pomohl
na filmu jako dramaturg a zprostředkoval vysílání
v České televizi, kam má většina podobných filmů
dveře zavřené.
Absolvoval jste Školu audiovizuální tvorby při
středisku Impuls Hradec Králové. Jaké bylo téma
vašeho absolventského snímku?
Ano, nedávno jsem dokončil nový film Řemeslo nad
umění, portrétní dokument neobyčejného člověka,
který vznikl jako absolventský film v rámci Školy
audiovizuální tvorby v Hradci Králové. Po více jak
ročním časosběrném natáčení vznikl materiál, jenž
je nahlédnutím do pestrého života restaurátora
a kamenosochaře Hynka Bláhy, který se vzdal pohodlného městského života a usídlil se v malebné krajině v budově staré vesnické fary. Téma životní linie
Hynka Bláhy nebylo vybráno náhodně, jelikož Hynek
Bláha se mnou spolupracoval na natáčení předchozích filmů a již tehdy naznačil velký potenciál, který
jeho osoba v sobě skýtá. Nosným prvkem se stalo
jeho přesídlení do staré fary, kterou postupně
s novou kulturní a duchovní vidinou renovuje, vytvořil si v ní svůj ateliér a zázemí pro svou rodinu.
Že mu není lhostejný život lidí okolo, je patrné
i z toho, že ve vedlejším románském kostelíku často
pořádá pro obyvatele duchovní hudební setkání.
Hynek ve filmu odkrývá úděl tvrdé, přesto zajímavé
práce na památkách a svůj pohled na uměleckou
tvorbu. Jeho dobrosrdečnou povahu a pozitivní
životní filozofii podtrhuje i fakt, že se snaží připomínat originálním způsobem památku zapomenutých
československých válečných letců, kterou chce
jednou zhmotnit v originálním figurálním sochařském
díle. Tím by měl být pomník válečných letců, na který však není jednoduché získat adekvátní finanční
obnos. Jedním z cílů tohoto snímku je také upozornit
na tuto šlechetnou věc.
A jaký je Váš pohled na amatérské filmové soutěže?
Co si myslím o významu přehlídek? Mají být soutěžní či nikoliv? Můj názor je ten, že pro každého
tvůrce je důležitý hlavně divák a až potom vyjádření odborníků. Pro autora je sice důležité, aby film
konstruktivně posoudil odborník, rozebral jeho klady
a zápory. Ale zkušenosti kinematografie dokazují,
36
22.5.2012 9:50:12
z natáčení..
že vkus diváka je nepředvídatelný a navíc, že nikdo
nikdy objektivně neposoudí film někoho druhého,
pokud sám tvoří. To vidím i na sobě, že jsem jako
většina porotců profesně zdeformován na to, abych
film vnímal jako běžný a uvolněný divák. Navíc celou
tuto část může obsáhnout pozice dramaturga. Proto
si dovedu představit filmový festival bez důležitých
rozborů poroty, pouze s reakcemi diváků z řad veřejnosti. Nemám rád model projekce autoři autorům
tak, jak to je dnes téměř všude k vidění. Když je soutěžní přehlídka, je jistě pěkné, že film výraznějších
kvalit dostane ocenění. Musí to však být posuzováno velice citlivě a v žánrových kategoriích. Nelíbí se
mi model 1. – 3. místo jako ve sportu, nekonečné
seznamy čestných uznání dle libosti pořadatelů. Totální paskvil vznikne, když se ceny dublují.
Znevažuje to umístění a je to nesrozumitelné nejen
pro veřejnost. Všechny krajské a ostatní soutěže v
České republice bych vyměnil za jednu s prestižním
zvukem, s adekvátním zázemím a diváckou návštěvností. Amatérský film ve své původní podobě a jeho
ohlas u nás slábne čím dále tím rychleji a už ho nic
asi nezachrání.
Tato slova nezní příliš optimisticky. Co byste na
závěr amatérskému filmu a amatérským filmařům
doporučil... poradil... popřál...?
V zásadě jde o to jinak definovat neprofesionální
filmové odvětví, přizpůsobit ho světovému trendu,
definovat základní standardy kvality a přizpůsobit
podmínky. Zjednodušeně řečeno, odlišit od sebe
dvě skupiny filmařů. Ty ambiciózní a schopné dodají
svým filmům potřebnou atraktivitu, kvalitu a zázemí
a od těch, které mají natáčení videokamerou jen
jako koníčka a většinou natočí něco z dovolené,
nějakou reportáž či hranou taškařici. Tyto dva tábory
se totiž utkávají na stejné půdě a to je špatně. Těm
druhým většinou stačí posezení a promítnutí filmům
mezi sebou na klubové úrovni, jak se většinou na
všech soutěžích děje. Ta první skupina potřebuje
diváky, musí bojovat o příležitosti, jak svůj film dále
distribuovat, musí představovat předstupeň profesionální kinematografie. V dalším plánu jde totiž
o sponzory, o lepší možnosti pro vytváření svých filmů, o patronace známých filmařských jmen. Poslední roky ukázaly, že to jde. Viděli jsme od neprofesionálních tvůrců film v kinodistribuci, v TV i na
filmových festivalech. Doba je nakloněná tomu, že
dnes může kdokoliv natočit technicky způsobilý film
i do kinodistribuce a nezáleží na tom, zda je dobrý
nebo špatný. Ochota sponzorů, trh a divácký vkus
totiž spolehlivě rozhodnou o tom, zda to bude pro
autora konec, ztracená investice či teprve začátek
něčeho dalšího.
-šla-
37
22.5.2012 9:50:13
VZDĚLÁVÁNÍ...
CO JE TO VLASTNĚ
TA DRAMATURGIE?
XII.
Další nebezpečná slova
PARODIE
Mládí se rádo směje, dělá si legraci ze všeho
možného, vtípky znevažuje zavedená pravidla
a distancuje se tak od světa rodičů. Netřeba nad
tím příliš lamentovat. Ruku na srdce, postihlo to
každou generaci. A tak se nezřídka přihodí i mladým nadšencům pro filmování, že tuto tendenci
chtějí uplatnit i v realizaci vlastních nápadů před
kamerou i za ní. Dnes, kdy jsou potřebné přístroje a programy obecně dostupné prakticky každému, alespoň v našich podmínkách, je možné se
k nějakému výsledku dobrat zdánlivě jednoduše.
Stále více se filmuje na školách i mimo ně. Jsme
prostě ve věku audiovize. Vznikají dokonce speciální tvary. Například tak zvané maturitní filmy
začínají soupeřit s klasickými fotografickými tably. Výsledky bývají různé. Nechme nyní stranou
skutečnost, že jejich autoři většinou neovládají
základní principy komunikačního systému výrazových prostředků a postupů, jemuž se říká
filmová řeč. Soustřeďme se na obsah a na to,
jak komunikuje s divákem. Tyto filmy jsou v první řadě určeny úzkému kruhu zúčastněných.
Tam komunikují zpravidla dobře, i když ve zcela specifické rovině. Zasvěcení diváci nereagují
v první řadě na obsah, ale promítají do filmu při
jeho sledování vlastní zážitky z natáčení a osob-
ní vazby k ostatním účastníkům. Často se baví
kolektiv nejvíce přímo při natáčení samotném.
Jenomže nezřídka se dostaví ambice předložit
výsledek nezasvěcenému a osobními vazbami
neovlivněnému publiku. Pak se autoři setkávají
nezřídka s rozpaky a nepochopením. V diskuzi
pak zaslechneme pro vysvětlení záměru argument, že věc přece nebyla myšlena vážně a šlo
přece jenom o parodii.
A jsme u jádra problému. Co je to vlastně
parodie? Má nějaká pravidla nebo je dovoleno
vše? Kdy ji divák přijme, porozumí a pochopí?
Pohled do slovníku ledaco napoví. Dočteme
se například: parodie – žertovně a posměšně
pozměněný obsah vážného díla, často literárního, s ponecháním původní formy. Něco směšně
podobného něčemu.
Na žertovné a humorné poloze zobrazení
nebo vyprávění bývá shoda. Ovšem co dál? Jak
je to s tím pozměněným obsahem vážného nebo
lépe jiného díla, s ponecháním původní formy?
Zde jsme u podstaty věci. Parodie se odvolává na
informovanost diváka o formě jiného díla. Nemusí
jít nutně přímo o konkrétní titul, ale třeba o kategorii, model, druh nebo žánr - prostě o ustálený
soubor formálních prostředků, jimiž bývá určitý
obsah prezentován. Žádáme-li ovšem dostatečnou informovanost nutnou k pochopení parodičnosti po divákovi, o to více ji musíme vyžadovat
po autorovi takového pokusu. Kdo jiný než on by
měl vědět, co vlastně paroduje a jak je založena obsahová i formální struktura díla nebo děl,
která žertovně pozměňuje. Nezná-li ona fakta co
nejdokonaleji, jeho záměr nutně selže.
Pro inspiraci se raději poohlédněme po
nějakých dobrých příkladech. Je-li naším zájmem
filmová dramaturgie, pak v domácí kinematografii nalezneme parodické dílo naprosté dokonalosti. Je jím Limonádový Joe podle scénáře Jiřího
Brdečky. Formální půdorys klasického westernu
je absolutně dodržen do nejmenších detailů (prostředí, postavy a jejich typologie, zápletka, vývoj
děje, pointy atd.), avšak je naplněn neobyčejně
humorným, originálním obsahem. Jenomže pan
Brdečka byl nejenom milovníkem žánru, ale přímo jeho znalcem. Věděl o něm tolik, že by mohl
o westernu přednášet snad i v Hollywoodu.
Kompetence autora parodie, jeho znalost
parodovaného obsahu a formálního tvaru, je pro
zdar výsledku nepostradatelnou podmínkou.
V rovině realizace jde pak o tytéž předpoklady a schopnosti. Abyste mohli cokoli a kohoko-
38
22.5.2012 9:50:13
li parodovat, musíte napřed předmět parodie
dokonale ovládat.
Brilantních příkladů tohoto typu jsou plné
němé grotesky.
Nešikovné, směšné lapsy a drobné nehody
vyvolávající bouři smíchu v kině vyžadují od aktérů vynikající, mnohdy až ekvilibristické schopnosti při parodování předváděné činnosti. Charles
Chaplin v kostýmu známé postavičky tuláka jezdí jako noční hlídač ve vyšším patře obchodního
domu na kolečkových bruslích okolo nechráněného průhledu do spodních pater. Dostává se k jeho
okrajům tak blízko, že je takřka jisté, že se zřítí
do hlubiny. Je z toho přirozeně naprosto zděšen.
Jezdit neumí a nedokáže zastavit. Brusle si půjčil
z dlouhé chvíle ve sportovním oddělení a chtěl je
jen vyzkoušet. Vždycky se však z prekérní situace nějakou nemotornou a směšně působící figurou dostane. Je jasné, že geniální komediograf
musel umět jezdit na kolečkových bruslích dokonale, aby na nich mohl předstírat – tedy parodovat – nemotornost.
Parodie ale není přesně totéž co imitování
právě proto, že vychází vždy z jasného koncepčního záměru naplnit humorným obsahem
známý formální model. Nicméně parodovat v širším slova smyslu lze ledaco. Třeba sociální jevy
a jejich ohlas v médiích. Příkladem toho budiž
skvělá jevištní parodie herců známého divadla
Sklep, která si vzala na mušku současné televizní diskuze literárních kritiků, v nichž často nejde
ani tak o probírané dílo a jeho kvalitní kritickou
reflexi, ale spíš o to, aby se pseudointelektuálním exhibicionizmem mediálně zviditelnili účastníci pořadu. Zmíněná parodie se týká údajně
nového vydání Bible. Herci v rolích kritiků vrší
jeden nesmyslný absurdní kritický argument za
druhým ve snaze blýsknout se před publikem
a kolegy. Vytýkají například knize, že se v ní
za sebou opakuje čtyřikrát jeden příběh, což je
docela nuda.( Divák ví, že jde o čtyři evangelia.)
Brilantní kritická parodie pak končí rozpaky nad
tím, že na obálce knihy není uveden ani autor.
V tu chvíli jeviště pohltí tma a zahřmí. Dokonalá
pointa.
Z předchozích příkladů je snad jasné, že
záměr parodovat nespočívá jen v povrchní plané hře na něco, o čem autor nemá dostatečné
informace, ale že jde opět o záměrnou, koncepčně podloženou tvorbu specifického uměleckého
tvaru. Pakliže onen základ, obracející se aktivně i k divákovi a jeho znalostem, chybí, míjí se
výsledek účinkem. Výslovnost pojmů tvoření
a pitvoření zní sice docela podobně. Ve skutečnosti však každý z nich označuje něco diametrálně odlišného.
Rudolf Adler
39
22.5.2012 9:50:13
INFORMACE Z IMPULSU...
Začátek
Roku
v IMPULSu
T
ak jsme se zabydleli na nové adrese. V nově
upraveném, klidném a čistém prostředí jsme si
rychle zvykli. A protože jsme chtěli filmařům ukázat,
kde nyní Impuls sídlí a jaké jsou pro činnost v oblasti
filmu podmínky, dohodli jsme se, že letošní – nevolební valná hromada se uskuteční ve výukovém sále
střediska Impuls. Abychom přispěli k programu valné
hromady, zajistili jsme besedu s Jiřím Středou, světoběžníkem a kameramanem rybáře Jakuba Vágnera.
O celé akci jste si již mohli přečíst v první části zpravodaje.
N
spěvků, velký problém. Navíc nejprve sdružení musí
náklady uhradit v plné výši, protože dotační peníze
přijdou často až měsíce po konání akcí. A sdružení
nemají žádné finanční rezervy, ze kterých by mohla
náklady, i když v tom lepším případě jen dočasně,
uhradit. Proto jsme se rozhodli, že mimo krajskou
soutěž amatérských filmů, na kterou VčVSAFV dotace nadále žádá, převezme ostatní podávání žádostí
a jejich vyúčtování na sebe Impuls, který má možnost
ze svého rozpočtu jednotlivé akce před příchodem
dotací zafinancovat. Vyvstávají však obavy, že tyto
nastavené podmínky pomalu „odbourají možnost“
malých občanských sdružení cokoli pořádat. Navíc
je obava, jak to vůbec v příštím roce s podporou
státu pro „živé“ umění bude. K současné problematice neprofesionálního umění se připravuje diskuzní
fórum. Více na www.nipos-mk.cz
V
únoru 2012 bylo vyhlášeno krajské kolo a rozeslány propozice Krajské soutěže amatérských
filmů, kterou společně připravují VčVSAFV a středisko Impuls Hradec Králové. Hlavního pořadatele jsme
upozornili na nepřesnost v bodu III/b – v propozicích
celostátní soutěže, kdy by mohlo docházet k nejasnostem při postupu filmů z krajských kol do předvýběru. Špatná formulace byla ihned opravena.
a únor jsme naplánovali první filmový workshop.
Leden byl téměř jarní, a tak jsme si říkali, že přijet do Hradce odkudkoli nebude problém. Ale počasí, jako již několikrát, sehrálo při přípravě workshopu svoje. Koncem ledna začalo sněžit, nastala tuhá
zima a mrazy dosahovaly arktických hodnot. Nejen
že se nedalo příliš cestovat, v závějích se ocitly silnice i koleje, ale každým dnem přicházely zprávy, že
někdo z přihlášených onemocněl a víkend místo na
workshopu stráví s horkým čajem doma v peřinách.
Tak se nedalo než toto setkání odvolat. Dohodli jsme
se, že najdeme nový termín a sejdeme se opravdu
až na jaře.
V
V
S
ždy na začátku roku je nutné zhodnotit rok starý,
naplánovat, co se v současných finančních podmínkách dá udělat v roce novém. Jako každoročně
je nutné zpracovat řadu žádostí o finanční granty
a doplnit jimi rozpočet na vybrané akce ve všech oborech. Vzhledem k tomu, že se rok od roku zpřísňují
pravidla pro vyúčtování, bylo nutné způsob podávání
grantů nastavit podle současných pravidel. Dosavadní způsob financování soutěží a přehlídek byl přes
dobrý a prospěšný záměr spojen se značnou mírou
problémů. Zčásti také nebyl v souladu s nastavenými
podmínkami těchto dotací, protože sdružení je nemohou poskytovat takzvaně „třetím osobám“. Praktický problém je však v tom, že sdružení by vždy mělo
„zadotovat“ část rozpočtu akce ze svého, což je pro
malá sdružení, která mají příjmy jen z členských pří-
souvislosti s přípravou filmů pro soutěž se znásobil počet zájemců o konzultace při přípravě či
dokončování filmu. Zatím se podařilo všem filmařům
vyhovět a snad to bude na úrovni filmů v konečné
fázi znát.
V
e stejný den, kdy se konala valná hromada,
jsme naplánovali i absolventské projekce posluchačů 10. běhu Školy audiovizuální tvorby a sobota
17. března tak byla „velkým východočeským „filmovým dnem“. Posluchači školy přijeli již na besedu
s Jiřím Středou a účastníci valné hromady zůstali na
první veřejnou projekci nových absolventských filmů.
tředisko Impuls a VčVSAFV se opět ujaly přípravy a uspořádání 6. ročníku celostátní studentské
filmové soutěže, která je součástí Náchodské prima
sezony. Do uzávěrky 31. 3. 2012 přihlásilo do soutěže 8 škol a celkem 31 snímků. Předvýběrová porota zhlédla tyto snímky a konstatovala, že všechny je
možné zařadit do soutěžní projekce.
O
d začátku roku propagujeme na školách připravený odborný kurz Filmová/audiovizuální výchova s akreditací MŠMT, který je určený pro učitele
základních a středních škol, základních uměleckých
škol, pedagogy domů dětí a mládeže, dětských televizních studií, filmových kroužků i studenty pedagogických fakult. Filmová/audiovizuální výchova byla
zařazena do rámcově vzdělávacích programů škol od
40
22.5.2012 9:50:13
školního roku 2010/2011. A jak svědčí příliv školních
filmů posledních šesti let do filmové Náchodské prima
sezony, na řadě škol se studenti filmu věnují. V České
republice stále není v nabídce vzdělávání možnost
získat kvalifikaci a odborné vzdělání pro učitele filmové výchovy. Věříme, že otevřením kurzu, které plánujeme na podzim letošního roku, nabídneme aspoň
části z nich možnost získat odbornou kvalifikaci pro
práci se studenty.
AUTOŘI O SVÝCH FILMECH:
N
a základě spolupráce s NIDV v Praze jsme požádali také o akreditování informativního jednodenního kurzu věnovaného problematice F/AV, kde
by se zájemci měli možnost seznámit se základními
postupy a koncepcí výuky filmové výchovy.
N
a začátku dubna jsme naši nabídku vzdělávání
F/AV prezentovali i na 9. ročníku celostátní konference, která se uskutečnila ve dnech 3. – 5. dubna 2012 v prostorách gymnázia v Novém Městě na
Moravě se souhrnným zaměřením a názvem Počítač ve škole. Významná část programu byla věnována i filmové a audiovizuální výchově.
-šla-
MOHELANKA
Dokument - 12:36
Milan Konečný, Dolní Loučka Dokument zachycuje atmosféru setkávání členů
dechové hudby Mohelanka, kteří se pravidelně scházejí pro svou lásku k hudbě a dlouholeté přátelství.
Původně velký dechový orchestr závodu MEZ Mohelnice, který vznikl roku 1948, se vypracoval až k prvnímu místu v prestižní soutěži Kmochův Kolín. Dnes
zůstává už jen nejužší jádro muzikantů, které existuje
také díky nadšení jejich manželek.
ABSOLVENTSKÉ PROJEKCE
POSLUCHAČŮ
10. BĚHU ŠKOLY AVT
Závěrečné setkání 10. běhu Školy audiovizuální tvorby se uskutečnilo s sobotu 17. března 2012
v prostorách střediska Impuls v Hradci Králové. Posluchači představili a promítli svoje absolventské snímky Mohelanka, Vousatý Oliš, Hudba Hradní stráže a Policie
ČR , Morava, víno a chirurgie a Řemeslo nad umění.
Vedoucí pedagogové kurzu – profesoři FAMU
Rudolf Adler a Jiří Myslík na závěr zhodnotili úsilí
všech posluchačů a předali osvědčení. Tím se završila dvacetiletá epocha hradecké Školy audiovizuální
tvorby. S prvním „náborem“ jsme začali na podzim
roku 1992 a výuku v prvním běhu jsme otevřeli v roce
1993 na podzim. V průběhu školy jsme třikrát obnovovali akreditaci a letos se tak celý cyklus uzavřel.
„VOUSATÝ OLIŠ“
Dokument 16:20
Ing. Vladimír Bezděk, Vyškov
Ve svém absolventském snímku jsem se pokusil
o představení keramika, sochaře, malíře, grafika,
kreslíře, designéra a především umělce Oldřicha
Víchy. Jeho osobitý humor, nadhled a lidskost jsou
neodlučitelnou součástí jak jeho osobního života, tak
i umělecké tvorby.
41
22.5.2012 9:50:14
HUDBA
HRADNÍ STRÁŽE A POLICIE ČR
Dokument - 26:20
Ing. Hana Kosová, Praha
Film stručně přibližuje vznik a historii Hudby Hradní
stráže a Policie ČR prostřednictvím výpovědí bývalých i současných dirigentů a členů souboru a provází
diváky místy, kde se mohou s tímto tělesem setkat.
ŘEMESLO NAD UMĚNÍ
Dokument - 24:05
Ondřej Krejcar, Hradec Králové
Nahlédnutí do pestrého života restaurátora a kamenosochaře Hynka Bláhy, který se vzdal pohodlného městského života a usídlil se v malebné krajině
v budově staré vesnické fary. Tu postupně s novou
kulturní a duchovní vidinou renovuje, vytvořil si v ní
svůj ateliér a zázemí pro svou rodinu. Ve vedlejším
románském kostelíku často pořádá pro obyvatele
duchovní hudební setkání. Hynek ve filmu odkrývá
úděl tvrdé, přesto zajímavé práce na památkách a svůj
pohled na uměleckou tvorbu. Jeho dobrosrdečnou
povahu a pozitivní životní filozofii podtrhuje i fakt, že
se snaží připomínat originálním způsobem památku
zapomenutých československých válečných letců,
kterou chce jednou zhmotnit v originálním figurálním
sochařském díle.
Ohlédnutí za Školou AVT
MORAVA, VÍNO A CHIRURGIE
Dokument - 18: 45
Ing. Zuzana Dobiášová, Praha
Film je portrétem předního českého traumatologa
a zakladatele první spinální jednotky v ČR prof. MUDr.
Petera Wendsche, CSc. Tato přední osobnost české
chirurgie páteře je zajímavá dvěma základními polohami svého životního příběhu, v nichž jedna zásadně ovlivňovala druhou a naopak. Ale teprve dnes,
s časovým odstupem, lze dovozovat – ostatně jako v
historii národů či v osudech osobností - jak zdánlivě
banální příhoda osobního či profesního rázu posléze
ovlivnila druhou rovinu života člověka.
Škola byla skutečně velkým přínosem, přiblížila mi
pohled dokumentaristy a umožnila mi tvořit krátké a jednoduché amatérské dokumenty, osvojila jsem si základní
dovednosti. Škola je svým rozsahem omezena a není
v jejích možnostech nahradit FAMU. Předpokládá se
tedy, že posluchač je již některými znalostmi vybaven. Já
osobně bych přivítala praktický seminář práce s kamerou v terénu i praktické použití střihových programů. Za
podstatný přínos bych považovala „kuchařku produkce“,
která by řešila autorská práva a smluvní vztahy.
Přesto, že moje osobní zaměření bylo „kameraman
zpravodajství“, škole se podařilo mě částečně přesměrovat na „autora dokumentaristu“ (samozřejmě amatéra…).
Co se týká přístupu vyučujících, musím přiznat, že
někteří mě svým „drsnějším“ přístupem vůči všem posluchačům od studia spíše odrazovali. Prof. Adler svým
nadšením dokázal velmi upoutat, motivovat a strhnout.
K absolvování 3. semestru mě svým lidským přístupem
42
22.5.2012 9:50:14
Ondra Krejcar, Hana Kosová, Vladimír Bezděk, Milan Konečný, Zuzana Dobiášová
motivovala zejména paní ředitelka, za což velmi děkuji,
stejně tak jako za všestrannou a vytrvalou péči během
celého studia.
Hana Kosová, Praha
Jsem velmi ráda, že jsem rozhodla školu absolvovat.
Přestože jsem se již docela dlouho pohybovala v oblasti
výroby audiovizuálních děl, můj náhled na tento proces
byl velmi jednostranný. Díky škole se mi otevřel nový
pohled a získala jsem nové zkušenosti, které, jak doufám, mi poslouží v další tvorbě.
Co bych během výuky přivítala, byla praktická stránka. Například společně si vyzkoušet práci s kamerou
v exteriéru i interiéru, střižnou v rámci natočeného materiálu a uskutečnit diskuze okolo toho, jak by kdo výsledný
produkt koncipoval.
Děkuji všem přednášejícím za přístup a trpělivost
a přeji hodně štěstí a úspěchů do dalších ročníků.
Zuzana Dobiášová, Praha
prof. Jiří Myslík na závěrečném setkání s absolventy
Děkuji všem za to, že jsem Školu audiovizuální tvorby
v Hradci Králové směl absolvovat. Postupnými kroky se
totiž povedlo pedagogům něco do této doby nemožného,
a to přinutit mě k tomu, abych neimprovizoval a opravdu
se řídil pravidly, která jsou potřeba k tomu, aby výsledek
vyjádřil to, co chci někomu jinému říci nebo ukázat. Je
toho spousta, co jsem se naučil díky účinně zvolené strategii pedagogů a formátu studia. Přesvědčil jsem se o
tom, že tvorba není sled náhodných improvizací, ale proces provázaných příprav a souvislostí. Je toho tolik, že
do této chvíle nemohu pochopit, jak je možné, že jsem já,
muž, něco takového dokázal. Jak je známo, muž dokáže
dělat nanejvýš jednu věc nebo vnímat jeden děj, a u mě
je to skoro jako zákon. Takže už teď je jasné, co mi škola dala. Už někdy vnímám i dva děje najednou. Během
studia jsem se přesvědčil i o tom, že valná většina lidí
kolem mě nechápala, co mi tak dlouho trvá, než jsem
svůj film dokončil. Korunu tomu nasadil můj šéf, který
naléhal, abych mu už konečně ukázal, co jsem vytvořil.
Po zhlédnutí se podivoval, cituji: „A to je všechno? A to ti
to tak dlouho trvalo?“ Ano, trvalo a doteď se divím, že mi
to trvalo tak krátce.
Chci poděkovat pedagogům i paní ředitelce Šlaisové
za neuvěřitelnou trpělivost, že jsem školu mohl dokončit.
Vladimír Bezděk, Vyškov
Škola audiovizuální tvorby v Hradci Králové mi pomohla ujasnit si mnohé postupy a praktiky v oblasti přípravy,
natáčení a zpracování filmů, zaujalo mě poutavé nahlédnutí do historie kinematografie a různorodost přednášek
k jednotlivým složkám tvorby filmu. Oceňuji nejen organizační zajištění školy, kde nikdy nenastal žádný nesoulad,
ale také pedagogické umění profesorů, kteří dokázali
vždy intuitivně problematiku objasnit, a jejich profesní
znalosti, které dokáží srozumitelně posluchačům repro-
43
22.5.2012 9:50:15
dukovat. Nejvíce mě oslovilo praktické cvičení v ateliéru,
což pro mě byla nová zkušenost. Pro další ročníky bych
doporučoval snad jen přísnější termíny pro fáze tvorby
absolventského filmu. Celkově bych do budoucna přál
kvalitnější zázemí a vybavení pro praktickou výuku, jelikož by silněji umocnila nabyté teoretické znalosti.
Ondřej Krejcar, Hradec Králové
Co mi škola dala
aneb Z profesionálního flétnisty
potulným křídlovákem
Absolventský večírek je za námi, filmy zhlédnuty, slova pochvalná, ale také špetka té kritiky pánů profesorů
(to abychom neodešli s vědomím, že zvládáme úplně
všechno) byla vyřčena a nezbývá než bilancovat.
Škola audiovizuální tvorby mi vrátila především mládí (i když se ve svých 44 letech ještě necítím tak stár),
ovšem ne díky známému prostředí vzdělávacího zařízení, tabuli, zkoušení a hořkému pocitu neúspěchu. Díky
natáčení absolventského snímku se ze mne opět stal
křídlovák v dechové kapele, podobné té z dětství, kde
jsem začínal svou kariéru později profesionálního flétnisty. Moji bývalí kolegové v armádním orchestru dnes
nevěřícně kroutí hlavou nad informací, že jsem „na stará
kolena“ přesedlal na křídlovku, nicméně právě i k tomu
mne donutilo studium školy v Hradci Králové.
V nestřeženém okamžiku, kdy předstíranou ledovost
profesionálního tvůrce dokumentárního filmu přemoh-
la empatie, jsem protagonistům svého dílka, hráčům
dechové hudby Mohelanka, přislíbil účast na jedné ze
zkoušek. Kapela bez hráče na křídlovku není „hratelná“,
jak se říká mezi muzikanty. Ale znáte to, podáš prst a
vezmou ti celou ruku. V květnu budu hrát matkám a na
paradráze, v červnu v průvodu o Božím těle a setkám
se s roztančenými důchodci na Vlachovce v Mohelnici.
Pohřby střídající se s periodicitou čtrnáctidenní jsou pro
vytíženého křídlováka samozřejmostí.
A kdeže jsou vyprodané koncertní sály, cesty do
zahraničí a ovace fanynek armádního souboru? Sláva
polní tráva. Nakonec nejopravdovější je ona cesta na
vesnický hřbitůvek v průvodu smutečně oděné dechové
hudby. Život pozemský končí a ten neprobádaný „virtuální“ život po životě začíná. Podobně jako každé ukončené
filmařské autorovo dílo, ztrácí jeho diktát scény, zvuku,
střihu a žije ve vzpomínkách „štábu“ a účinkujících; možná čas od času vstane z mrtvých na nějaké neprofesionální soutěži filmů či jako hřeb večírku autorových přátel.
Ale vzpomínat budu rád na své profesory pány Adlera
a Myslíka, milou paní Šlaisovou, spolužáky a členy svého
rodinného štábu, kteří mé studium mocně podporovali.
A v Mohelance možná budu hrát do konce svých možností, až zuby ustoupí umělé náhradě. Pak mne možná
mí hudební následovníci vyprovodí na poslední cestě
v efektní filmové scéně a já zapomenu na všechny starosti, konstruktivní námitky pana Adlera a Myslíka, dlouhé noci ve střižně a manželčin zdvižený prst.
Milan Konečný, Dolní Loučka
44
22.5.2012 9:50:15
Opět po roce „prima“ filmy
v Náchodě
Na konci března přivezl Martin Poláček, spolupracovník festivalu Náchodské prima sezony do Impulsu
balík DVD s filmy přihlášenými do letošní studentské
filmové soutěže. Napočítali jsme jich 31 a byly z 8 škol
z různých koutů České republiky – v lince od Ústí nad
Labem, přes Třeboň, Rychnov nad Kněžnou, Hradec
Králové až do Valašského Meziříčí. Každý z porotců,
byli to Rudolf Adler, Jarmila Šlaisová a Ondřej Krejcar
si nejprve promítli filmy každý sám, následně jsme se
sešli, dali o filmech řeč a ty, na který jsme neměli jednotný názor si promítli znovu a diskutovali o nich. Pro
správné posouzení jsme považovali o všech filmech
ještě společně diskutovat, některé znovu promítnout.
Po týdenní přestávce si někdy jen těžko dokážete
snímek vybavit, i když ho máte „opoznámkovaný“
v bloku. Nakonec jsme ve shodě rozhodli, že všechny
snímky, které studenti škol do soutěže přihlásili, jsou
na takové úrovni, že je možné je zařadit do soutěžní projekce. V kolekci byly hlavně hrané snímky,
málo dokumentů a s politováním jsme konstatovali,
že oproti minulým ročníkům i méně animovaných
snímků. Doplňovalo je několik videoklipů a experimentů. Soutěž se bude ve videoklubu v Náchodě
konat 2. května 2012 a tak se budeme těšit na
setkání se studenty, která jsou vždy velmi inspirativní, věříme že oboustranně.
Co nás letos zaujalo, byly hrané snímky a také to,
že jich byla většina. Jak zapůsobily zfilmované příběhy na předsedu poroty se dočtete v následujícím
textu. -šla-
ÚTĚK.
ALE KAM A PROČ?
Promítal jsem si soutěžní kolekci studentských
a školních filmů přihlášených letos na náchodskou
PRIMA SEZÓNU několik dní před veřejnou projekcí, abych se připravil na rozborové semináře, které
tam praktikujeme po každém soutěžním bloku. Již po
několika titulech vložených náhodně do přehrávače
jsem si začal říkat: Něco se děje. Ale co? Po dvou
třetinách projekční doby už to bylo jasnější a na konci
nesporné. Ze třiceti titulů devatenáct fabulovaných,
hraných filmů. Mladí filmaři zjevně začínají tíhnout
k vyprávění příběhu. To je přece dobrá zpráva. Snaha komunikovat s ostatními lidmi tím, že jim vylíčím
něco, co jsem zažil sám nebo někdo jiný, a zaujmout
oním vyprávěním patří k základním archetypům
komunikace ovlivňujícím mezilidské vztahy – způsobům, jimiž si osvojujeme a vykládáme svět, v němž
žijeme. V neposlední řadě patří též vyprávění a zobrazení příběhu k základním předpokladům umělecké
tvorby v řadě oborů. Již Aristoteles ve své POETICE
zformuloval, jak vylíčit příběh co nejpoutavěji. A Sofokles, v tragediích dodnes provozovaných, i Euripides
v komediích tento model uváděli úspěšně do tvůrčí
praxe.
Příběhem prostě komunikujeme s okolím a navazujeme s ním vztah.
„ Představte si, co se mi včera stalo....“ „ Máma šla
ráno nakupovat a ....“
Jeden příběh se vrší na druhý. Život každého
z nás se vlastně z příběhů skládá. A jsou mezi námi
lidé, kteří je rádi a více či méně úspěšně dovedou
vyprávět.
Maturita - film Martina Dufka
45
22.5.2012 9:50:16
Mimes War - film studentek z gymnázia v Ústí nad Labem
Jaké příběhy nám ale vyprávěli svými filmy studenti na Prima sezóně? Především je nutno konstatovat, že z oněch devatenácti uvedených pouze dva
zpracovávaly nějakou osobní zkušenost vycházející
z bezprostředně poznané a prožité reality. Dva další
byly v reálném životě zakotveny pouze částečně, aby
stejně nakonec vplynuly do nápodoby nějakého fantasy žánru. Všechny ostatní se pak zcela jednoznačně
obracely do virtuálního světa nereálné či nadreálné
fantazie, v několika případech vycházející ze zážitků po konzumaci drog a zobrazující různé psychózy,
stavy i představy z nich plynoucí. Autoři se většinou
spokojili s pouhým konstatováním a někdy i vizuálně
zdařilým konstatováním těchto stavů. Ojediněle příběh domýšleli do hororových konců. Mládenec trpící
schizofrenií vraždí ženy a skládá si je rozřezané do
mrazáku. Dále jsme viděli dívku obdařenou nadpřirozenými schopnostmi, jimiž při procházce městem
pomáhá lidem, aby sama nakonec skončila pod koly
auta ve chvíli, kdy jedinkrát pomůže slepci přechá-
zejícímu ulici zcela obyčejně. Zbytek pak byly neumělé, pitvorné, a tedy nezdařilé parodické nápodoby
komerčních žánrů kriminálních a thrilleru.
Podivná žeň. Nelze se vyhnout otázce po příčinách toho, co vede mladé lidi přes touhu tvořivě
komunikovat k onomu úprku od reality. Jeví se jim tak
nezajímavá a nudná? Neumí se dívat pozorně kolem
sebe nebo je naopak to, co se kolem nich děje, znechucuje a dávají to najevo i tímto způsobem? Je-li
tomu tak, co k tomu přispělo a kdo? Otázka pro sociology, psychology, ale také pro učitele a rodiče. Je
to zřetelný a vážný signál a možná i volání o pomoc
vysílaný tímto způsobem.
Nesporný je vliv velkých medií a trhu s mediálními produkty, jimž jsou děti a mládež dnes tak často
ponechávány na pospas v době, kdy si utvářejí vlastní žebříček hodnot a morálních postojů.
I když je tato tendence v komunikaci a tvůrčích
pokusech mladých a nejmladších filmařů stále zřejmější, bylo v soutěžní kolekci z čeho vybírat a co
ocenit. Dokumenty jako by potvrzovaly onen odklon
od reality i počtem – byly jen tři. Zato ovšem všechny
filmařsky kultivované, zpracovávající závažné náměty. Animované filmy na tom byly početně lépe a řada
z nich upozornila na výtvarné talenty autorů. Další
snímky, včetně hraných, pak přinesly řadu vizuálně
originálních nápadů a v neposlední řadě i vtip a tolik
potřebný mladý humor.
Jsem velice zvědav na to, jak bude letošní kolekce
přijata generačně příbuzným publikem a jak ji ocení
studentská porota.
Rudolf Adler
46
22.5.2012 9:50:16
Velká novela občanského zákoníku zrušuje s účinností k 1. 1. 2014 podstatnou část zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Nová úprava spolku (nynějších občanských sdružení) bude nově zahrnuta do občanského
zákoníku jako úprava obecně aplikovatelná na veškeré právnické osoby
typu korporace a to všude tam, kde speciální zákony o jejich právních formách nestanoví specifickou úpravu. Nový občanský zákoník tedy zavádí
nový pojem spolek.
Spolek je vymezen v zásadě jeho
základními znaky, jimiž jsou např.
samospráva, dobrovolnost členství, oddělení majetkových sfér
spolku a jeho členů atd.
Nová právní úprava spolku jako
modelové právnické osoby korporativního typu je poměrně složitá a
v praxi neziskového sektoru může
do budoucna přinést řadu aplikačních těžkostí. Pozitivní z hlediska
neziskového sektoru je zejména
dispozitivnost většiny ustanovení, jejich účinky lze tedy jednoduše vyloučit odkazem na odlišnou
úpravu ve stanovách spolku.
Některé zásadní body
nové právní úpravy spolků
Vznik spolku
Spolek bude vznikat dnem zápisu do veřejného rejstříku. Novela stanoví 30ti denní
lhůtu od podání návrhu na zápis a nebude-li v této lhůtě ani vydáno rozhodnutí o
odmítnutí zápisu, považuje se spolek za
zapsaný do veřejného rejstříku třicátým
dnem od podání návrhu.
Činnost spolku
Činnost spolku bude rozdělena na hlavní a
vedlejší. Hlavní činností spolku muže být,
dle novely, jen uspokojování a ochrana
těch zájmu, k jejichž naplňování je spolek
založen. Přitom bude možné spolek založit
k prosazování zájmů jeho členů , nemusí
být nutně založen za účelem obecné či
veřejné prospěšnosti. Hospodářská nebo
jiná podnikatelská činnost tak bude pouze
činností vedlejší a může být vykonávána
jen za účelem podpory vlastní spolkové
činnosti.
Pokud spolek bude založen za účelem
veřejné prospěšnosti a tedy bude přispívat svou činností k dosahování obecného
blaha,zakotvuje novela občanského zákoníku právo při splnění zákonem stanovených podmínek na zápis statusu veřejné
prospěšnosti činnosti dotčeného spolku,
do veřejného rejstříku.
Podmínky statusu veřejné prospěšnosti však zatím nejsou jednotně a přesně
stanoveny(nový občanský zákoník tento pojem dostatečně nedefinuje), nutno
podrobně vymezit co je veřejná prospěšnost !, dá se, do značné míry , předpokládat , že se bude vycházet i ze zákona
248/1995 sb. O obecně prospěšných společnostech. Podotýkám, že významná část
představitelů sektoru NNO dlouhodobě
volá po zákoně o veřejné prospěšnosti….
Shrnutí
1. Občanská sdružení, vzniklá podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů,
ve znění pozdějších předpisů, se budou
od 1.1.2014 považovat za spolky podle
nového obč. zákoníku. Sdružení bude
muset pouze v případě, pokud by jeho
název nebyl v souladu s ustanoveními
nového občanského zákoníku, tedy např.
tehdy, kdy název subjektu bude obsahovat
pojem „ sdružení“, svůj název změnit a to
do 1.1.2016.
Organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem podle zákona č.
83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se budou považovat za pobočné spolky , avšak statutární
orgán občanského sdružení o jehož organizační jednotku jde (tedy dle nové úpravy
a terminologie statutární orgán hlavního
spolku ) bude však muset podat nejpozději
do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona návrh na zápis pobočného spolku,
jinak posledním dnem této lhůty pobočný
spolek zanikne .
2. Pokud se spolek bude zabývat činností
veřejně prospěšnou může si tento status
nechat zapsat do veřejného rejstříku .
Jedná se dle mého názoru o právo nikoli
povinnost tedy veřejná prospěšnost jako
činnost spolku bude zapisována fakultativně , na žádost statutárního orgánu spolku.
Veřejnou prospěšnost by si spolky měly
nechávat do rejstříku zapisovat ,ve svém
vlastním zájmu .(např. kvůli sponzoringu
atp.)
3. Až do účinnosti zákona o veřejném rejstříku, do něhož se zapisují spolky, budou
spolky registrovány dle zákona č. 83/1990
Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
info - NIPOS/ARTAMA, Mgr. Miroslav Tuščák
22.5.2012 9:50:17
22.5.2012 9:50:17

Z P R AV O D A J V Ý C H O D O Č E S K Ý C H F I L M A Ř Ů

Transkript

Podobné dokumenty

Zpravodaj Východočeského volného sdružení pro amatérský film a

věda a výzkum v praxi - Časopis stavebnictví

informace pro uživatele software Esri Digitální mapa veřejné správy

KRAJSKÁ SOUTĚŽ AMATÉRSKÝCH FILMŮ Královéhradecký kraj

č. 451 - Posel

Kulturní akce 2014

Toshiba RD-XS24_str.1-29_CZ.pmd - Schuss-CZ