časopis - KELTOVINY
Transkript
časopis - KELTOVINY
číslo 11 září 2013 1 Doufáme, že jste mokré i horké léto prožili v klidu a můžete se začíst do dalšího čísla časopisu Keltoviny. My jsme se také nenudili a připravili jsme Vám pár stran, doufáme, příjemného počtení. Také jsme navštívili několik akcí, kde jsme ukázali, co umíme. Martin Štulla TITULNÍ STRANA KELTOVINY PŘEDSTAVUJEME SPEKTRUM POMÁHÁME… DOSTAVNÍK CO NOVÉHO VE SPORTU? PONY EXPRESS PÍSNIČKY PRO POTĚCHU DUŠE SPEKTRUM SERIÁLOVÁ SKLIZEŇ ŽELEZNIČNÍ CESTOU KULTURNÍ POZVÁNKY Redakce časopisu: šéfredaktor Martin Štulla Folkový lok Jihočeské pohádkové království Cukr s láskou, s láskou k cukru… Prostor o.s. WILD WEST - mountain men Extraliga ledního hokeje 10. díl Vagóny – J. Nedvěd Larp Návštěvníci Sám o velikonočním víkendu 2 3 6 8 9 10 13 14 15 17 18 20 korektura Pavla Stejskalová redaktoři, dopisovatelé, aneb kdo se stará o výběr článků: Lidka Tošovská, Pavla Stejskalová, Martin Štulla, Karel Halberštádt, Tomáš Fiala, Zuzana Rottová, Ivan Vaněk, Vráťa Horký Použitý obrazový materiál: titulní strana: archiv: Vráťa Horký, zadní strana: Zuzana Rottová archiv: Tomáš Fiala, Martin Štulla, Pony Express, Petra Němcová, Kateřina Pelcová, Jaroslav Kerles, Oldřich Kučera (informační rubrika seskupení kamarádů Keltoviny) Informace k hudebnímu festivalu: Již od dubna jsme připravovali, spolu s Pohodáři VSKH, hudebně rodinný festival Folkový lok s Pohodáři na trávě. Měli jsme zajišťovat mediální propagaci celé akce, bohužel další z pořadatelů nám nedodával informace o domluvených kapelách včas a naše propagace akce tím pozbývala smyslu a tím pádem jsme od tohoto projektu upustili. Snažili jsme se zajistit doprovodný program, který se nám podařilo sehnat – naše vystoupení, taneční skupinu Širák a šermířskou skupinu Claymore. Nakonec ani jeden ze jmenovaných se na akci neobjevil, protože díky nejmenované osobě (pozn. nesmíme jmenovat člověka, který mohl za to, že byl festival „zrušen“) festival neproběhl v takovém rozsahu, jak byl plánován. Celý festival se týden před samotnou akcí stěhoval z Loveckého zámečku Ohrada do nejmenované restaurace v Českých Budějovicích. Doufáme, že další akce, na kterých se budeme podílet, dopadnou o mnoho lépe. 2 JIHOČESKÉ POHÁDKOVÉ KRÁLOVSTVÍ (informace použity ve spolupráci s Jihočeským pohádkovým královstvím) Jihočeské pohádkové království je unikátní projekt, založený Marcelem Goetzem z Informačního a mapového centra v Českých Budějovicích. Panovníkem se stal jihočeský patriot, režisér Zdeněk Troška, takto Jeho Výsost Zdeněk I., v Hošticích u Volyně rozený, kolem kterého královský kancléř Marcel postupně shromáždil pestrý výběr pohádkových ministrů a pohádkových kanceláří v jižních Čechách i okolí. Neopakovatelného ducha vtiskl království karikaturista Jaroslav Kerles, který vymyslel postavičku kapra Jakuba, jenž se stal v mnoha podobách maskotem Jihočeského pohádkového království. Jihočeské pohádkové království má tak svůj erb a každé pohádkové místo svůj malý obrázek (logovtip) s kaprem Jakubem. Ještě nedávno bylo Pohádkové království vymezováno jako „území na jih od Prahy“, dnes však pohádkové infokanceláře naleznete na západě, severu i východě Česka. Každý rok se pořádá Pohádkový den v některém z jihočeských měst, na kterém se sejdou pohádkoví ministři ze široka daleka a přednesou svou zprávu panovníkovi o tom, co podnikli pro jeho zemi v uplynulém roce. Dále pak řadu dalších akcí, které najdete na konci tohoto článku. Království vydává i pohádky a jako poslední, věru neobyčejný počin, připravila i sérii pohádkových večerníčků. Po zhlédnutí několika ukázek se máte věru nač těšit. ČLENEM POHÁDKOVÉHO KRÁLOVSTVÍ JE I SESKUPENÍ KELTOVINY. DESATERO ČLENA KLUBU Lásku Jižním Čechám a Šumavě prokazuj. Znakem království se před bližními pyšni. Alespoň jednou ročně Šumavu a Jižní Čechy navštiv. S pohádkovým pasem, či vandrovní knížkou své cesty konej a výhody užívej. V. Studánky a prameny ochraňuj. VI. Památná, tajemná a pohádková místa poznávej. VII. Pohlednicí s kaprem Jakubem, či jeho přáteli dobré lidi potěš. VIII. Akcí Pohádkového království se účastni. IX. Nejméně jednou ročně se za pohádkovou bytost převlékni. X. Členství v pohádkovém klubu přátelům nabízej. I. II. III. IV. hlavním partner: 3 HISTORIE POHÁDKOVÉHO KRÁLOVSTVÍ: 01. 05. 1995 narození kapra Jakuba (na kole a s pivem Pito) 05. 07. 2001 rozhodnutí: s kaprem do světa, poté vytvoření prvních devíti logovtipů od malíře Jaroslavem Kerlesem únor 2002 prezentace projektu Jižní Čechy pohádkové na veletrhu Holiday World v Praze 14. 02. 2002 otevření Největší prodejní výstavy turistických pohlednic v ČR 20. 04. 2002 vydání první pohádkové vandrovní knížky v Čechách (12 míst) 21. 06. 2002 příchod budoucího pohádkového krále Zdeňka Trošky do českobudějovické pohádkové kanceláře 20. 10. 2002 první dětský pohádkový karneval s kaprem Jakubem a křest první pohádkové knížky 31. 12. 2002 první Pohádkové poledne 20. 02. 2003 I. Pohádkový den v Grandhotelu Zvon v Č. B. 14. 03. 2003 schválení erbu Pohádkového království 09. 11. 2003 korunovace pana Zdeňka Trošky na krále Pohádkového království hejtmanem Jihočeského kraje panem Janem Zahradníkem 31. 12. 2003 tisk první pohádkové bankovky 23. 03. 2004 II. Pohádkový den a křest cestovního pasu České Budějovice 02. 07. 2004 otevření pohádkové kanceláře v Hošticích u Volyně 07. 11. 2004 první summit pohádkových vládců Čech, Moravy a Slezska v Českých Budějovicích 03. 01. 2005 zahájení klasifikace pohádkových a tajemných pobytů, pohádkových kanceláří 01. 04. 2005 III. Pohádkový den v Českém Krumlově, založení Pohádkového klubu pro děti a dospělé, první vyhlášení prestižních cen "JAKUB" 07. 04. 2006 IV. Pohádkový den v Telči s živým orlojem 01. 07. 2006 založení České pohádkové akademie, uznání Josefa Švejka pohádkovou postavou pro dospělé, a to se souhlasem pana Richarda Haška 06. 04. 2007 V. Pohádkový den ve Strakonicích na hradě, hrad byl povýšen na pohádkový 14. 06. 2007 založení cechu Jižní Čechy pohádkové při Jihočeské hospodářské komoře 11. 04. 2008 VI. Pohádkový den v Táboře, založení Pohádkové unie a Zemských pohádkových kanceláří v Mlázovech a Příbrami 03. 05. 2008 První vystoupení Rychlého Kelta a přátel s kulturním pásmem pro Pohádkové království 21. 03. 2009 VII. Pohádkový den v Písku – Sladovně, založení pohádkové kanceláře v Mariánských Lázních – Boheminium pro Pohádkový západ a zavedení pohádkových tolarů 20. 03. 2010 VIII. Pohádkový den v Třeboni, jmenování 12 - ti ministrů 11. 03. 2011 IX. Pohádkový den v Jindřichově Hradci, představení Pohádkové železniční mapy 7. října 2011 Přijetí seskupení Keltoviny mezi členy Pohádkového království a vytvoření vlastního logovtipu 16. 03. 2012 X. Pohádkový den v Netolicích, setkání k televizním večerníčkům 15. 03. 2013 XI. Pohádkový den v Dačicicích a Slavonicích i s Veronikou Žilkovou. Jmenování Josefa Švejka patronem českých věží a rozhleden. 4 Některé z akcí, co Pohádkové království pořádá: Kulinářské zážitky (koná se na asi 20 místech v ČR) Poznávání památek za letních úplňků (asi 50 akcí) Měsíc věží a rozhleden (letos zapojeno asi 110 turistických cílů v ČR) Zvonkové průvody v adventním čase (20 míst) Kulinářské zážitky s vandrovním 4pohledem Jižní Morava má svá vinobraní. My Jihočeši jsme začali pořádat Borůvkobraní, Mrkvobraní, Jablkobraní, Houbobraní, Buchtobraní a Koláčobraní a řadu dalších… Oslavujeme plody, které v naší kouzelné krajině vyrůstají a umožňují nám zde příjemně žít. Kdo něco bere, musí také dávat, kdo má práva, má i povinnosti. Buďme šetrní a ohleduplní nejen k sobě, ale i ke krajině, která nám tolik dává… Poznávání památek za letních úplňků s vandrovním 4pohledem Tajemství úplňku vzrušuje lidstvo od nepaměti… Jeho zvláštní atmosféru si můžete vychutnat při speciálních prohlídkách památek, které pro vás otevírají své brány i večer na řadě míst Jižních Čech – v Bechyni, Českých Budějovicích, Českém Krumlově, Helfenburku, v pohádkové chalupě Mlázovy, v Pošumavská jižní dráze Nové Údolí, Písku, Rudolfově, Slavonicích a dalších… Sběratelská soutěž po věžích a rozhlednách s OZP Zapojené turistické cíle jsou na mapě věží a rozhleden ČR, z roku 2012, značeny červeně, ostatní dosud nezapojené modře. Za čtyři různé, správně orazítkované pohádkové 4 - pohledy, z nichž je jeden tzv. pohled "na výšku", získáte v Zemských pohádkových kancelářích diplom, medaili, pobyt v Pohádkovém království a překvapení. Zvonkové průvody Hlas zvonků k období adventu a vánočnímu času neodmyslitelně patří. Novodobou tradici zvonkových průvodů byla znovu založena v roce 1995. Tehdy se poprvé uskutečnil zvonkový průvod při příležitosti obnovení zvonkohry na českobudějovické radnici. Na přelomu milénií se dočkal zvonkový průvod své současné podoby v období vánočním a probíhá v řadě měst Jihočeského, Plzeňského a Středočeského kraje. Hlavní pohádková kancelář nám. Přemysla Otakara II. č. 21, České Budějovice, 370 01 tel.: 386 352 589, e-mail: [email protected] www.pohadkovekralovstvi.cz Kresby J. Kerlese použity se svolením Pohádkového království 5 Cukr s láskou, s láskou k cukru… (http://www.brnovinky.cz/relax-a-hobby-brno/cukr-s-laskou-s-laskou-k-cukru-ve-30-000-pytlicich) Závislost pro milovníka sladkostí i pro sběratele. Cukr. Dá se sbírat? A jak? Přesvědčit jste se mohli sami přímo na výstavě Kateřiny Pelcové ve společenském sále Kulturního vzdělávacího a informačního centra v Brně-Vinohradech od 22. do 24. února 2013. Na výstavě s názvem Cukr s láskou, s láskou k cukru, jste mohli vidět část z autorčiny sbírky zhruba 30 tisíc balených cukrů i jiných cukrových produktů. Poznejte, jak vypadají tyčinky, vrtulky, kostky, ale i pořádné cukrové homole. Oslaďte si život. Kdy a jak tě napadlo sbírat cukr? Cukry sbírám asi 13 let. Byla jsem s babičkou na návštěvě u její kamarádky, která mi nabídla k čaji cukr. Byl zabalený v sáčku. Já, tehdy ještě jako dítě, jsem si sáček vzala, ale místo v čaji skončil v kapse. Protože jsem tehdy nechodila do kaváren, balené cukry jsem neznala. Doma jsem měla sbírku ubrousků po mamince, a tak jsem si říkala, proč nesbírat i něco jiného. A bylo to! Cukry mi začali nosit známí. Když jsem zjistila, že existuje klub sběratelů baleného cukru, přihlásila jsem se do této organizace. Sbírka se pak začala pěkně rozrůstat. Zajímá tě jen ten sáčkový nebo i v jiném provedení? Dříve jsem sbírala jen sáčkové, respektive balené cukry, což nejsou nejen pytlíky, ale například i balené kostky cukru. Dnes už má sbírka obsahuje vše, co se cukru týče. Mám cukry vanilkové a skořicové, sbírám cukrové homole, historické i současné, různá cukrová balení, krabičky od cukru. Ale mám ve sbírce i několik cukřenek. Zajímám se tedy o vše, co je s cukrem spojené. foto: Kateřina Pelcová Dokážeš, odhadnou, jak velkou zásobu už máš? Kde cukry skladuješ? Balených cukrů mám asi 30 tisíc kusů. Bohužel to nevím přesně, protože se sbírka pořád rozrůstá. Ale ráda bych si vytvořila systém v počítači, který by počítal za mě. Takový mají někteří sběratelé. Co se týče skladování, zatím mám cukry ve svém pokoji, ale myslím, že mě brzy vytlačí. Cukry ukládám do euroobalů a uchovávám převážně v šanonech nebo papírových krabicích. Sladká sběratelská komunita se dělí na ty, kteří schraňují pytlíky i s cukrem, a druhou skupinu, jež sáčky vysypává a sbírá jen prázdné obaly. Kam se řadíš ty? Já patřím k té první skupině, sbírám pytlíky i s jejich obsahem. Myslím si, že sáčky bez cukru nejsou to pravé, k balenému cukru cukr prostě patří. Chápu ale, že někteří sběratelé kvůli úspoře místa cukry vysypávají. Možná je ale lepší cukr nevysypávat, spíše se zaměřit na nějakou specializaci. Je to věc každého sběratele, pro co se rozhodne. Podle čeho svoji sbírku třídíš? Mám dvě kritéria. Třídím podle tvarů cukru a potom podle zemí. Českou republiku mám podrobněji roztříděnou podle různých oblastí, například restaurace, hotely, cukrovary, cukry sběratelů, letecké, nápoje, velkosklady. Cizinu, kde je cukrů velmi mnoho, třeba v Itálii či Španělsku, se snažím třídit i podle výrobců a balíren. 6 Považuješ nějaký kousek za nejcennější? Jaký to je? Nejcennější jsou pro mě cukry staré, hlavně Československé, z cukrovarů, které dnes již nevyrábí. Ty lze těžko získat. Stejně tak i staré cukrové homole. Velkou radost mám ale také z cukrů, které jsou z různých exotických zemí, kam se běžně člověk nedostane. Nedávno jsem získala cukr z ostrovního státu Trinidad a Tobago. Jsem vždy velmi ráda, když se mi sbírka rozroste o další nový stát. Ale neodmítnu žádný cukr, potěší mě každý, kdo si na mě vzpomene a do mé sbírky přispěje. Jsi členkou Klubu sběratelů baleného cukru, čím se klub zabývá? Klub sběratelů baleného cukru – KSBC – se zabývá sdružováním sběratelů se stejným zájmem – sbíráním cukru. Dvakrát do roka pořádá výměnné dny, letní mezinárodní burzu sběratelů cukru, a na podzim výroční členskou schůzi spojenou také s výměnou cukříků. foto: Kateřina Pelcová Mimo toho vydává pro své členy klubové cukrové série a časopis Cukřenka, kde je vždy zajímavé počtení ze světa cukru. Já jsem členkou klubu 10 let. Je pro mě důležité, že jsem díky klubu získala spoustu přátel, s nimiž se stýkám nejen na burzách. Máte v klubu svoji hantýrku? Jak fundovaně říkáte sáčku s cukrem? Asi jako každá zájmová skupina, i sběratelé cukrů mají svoji hantýrku. Myslím, že nejvíce se odráží právě v pojmenovaní různých balení cukru, samozřejmě vychází z toho, jak balíček vypadá. Balené cukry označujeme jako pytlík nebo sáček, tyčinka nebo trubička, kostka, vrtulka, čtvereček, ale také vajíčko, srdíčka nebo kolečka, balóny. Myslím, že i cukrový laik dokáže určit, jak asi tyto jednotlivé cukry vypadají. Co cukr a zahraničí, jsi v kontaktu se sběrateli i mimo Českou republiku? Zahraniční cukry, to je obrovská spousta různých balení. Obzvlášť některé země jsou doslova mistry ve výrobě a balení cukrů, třeba Itálie, Francie, Španělsko, Švýcarsko, Německo. V těchto zemích se dají pěkné balené cukry a celé cukrové série nakoupit v obchodech, jsou na nich různé motivy, především barevné, výjimkou nejsou ani fotografie. Myslím, že zahraniční sběratelé mají oproti nám značnou výhodu. Také v zahraničí jsou sběratelské organizace. Díky nim jsem měla možnost navštívit burzu cukrů v Itálii a v Německu. Kontaktů mám poměrně hodně, se spoustou sběratelů se znám osobně, dopisuji si několikrát do roka se sběratelkou z Anglie. foto: Kateřina Pelcová Brousí si někdy na tvoji sbírku zuby nezvaný návštěvník, třeba z hmyzí říše? Tato otázka mě nepřekvapuje, mám několik kamarádů, kteří vyhrožovali, že mi na cukry pozvou mravence. Naštěstí musím říct, že s tímto problém nemám. Tím, že jsou cukry balené, nelákají žádné nezvané hmyzí návštěvníky. Snad to tak vydrží i nadále. Někdy se spíš objeví nějaké malé dítko, které by si na cukrech chtělo smlsnout, to vidím jako větší nebezpečí. Také hrozí nebezpečí, že pokud obdržím nějaký cukr politý, může se stát, že navlhne a potom ztvrdne. Ale to jsou spíše výjimky. Sladíš? Jak co. Třeba kávu si osladit musím, ale naštěstí ji moc často nepiju. Čaj si někdy osladím, ale někdy ho zvládnu hořký. Nejčastěji, když jsem někde v kavárně a dostanu k němu cukr, který ještě nemám ve sbírce. 7 Prostor o. s. (upraveno z http://www.os-prostor.cz) Od samého počátku se Prostor profiluje jako organizace, která nejen řeší problémy sociálně vyloučených skupin, ale která se stará o rozvoj celého regionu, kde působí. Prostor pružně reaguje na potřeby obyvatel a iniciuje jejich řešení. Vyrostla tak celá řada odborných sociálních pracovníků a schopných manažerů. Prostřednictvím stáží, konferencí či psaní evropských projektů šíříme své know - how dále a pomáháme rozvíjet celý region. Poslání: Vytvářet programy, které předchází pádu a pomáhají vzhůru lidem, kterým společensky rizikové jevy, společenské předsudky a neinformovanost znesnadňují život. Aktivně se podílet na rozvoji regionu nejen v oblasti sociálních služeb a využívat svého všestranného potenciálu ve prospěch společnosti. Cíle: poskytovat kvalitní služby v oblasti sociální prevence chránit psychické a fyzické zdraví jednotlivce i společnosti spolupracovat s okolím v zájmu kvalitní péče o klienta podporovat rozvoj a aktivní život regionu Hodnoty Profesionalita Anonymita a diskrétnost Otevřenost a důvěra Transparentnost, vytrvalost a odvaha Lidskost a etika foto: archiv o.s. Prostor 1. pád: kdo, co: Občanské sdružení Prostor vytváří programy, které předchází pádu a pomáhají vzhůru lidem, kterým společensky rizikové jevy, předsudky a neinformovanost znesnadňuji život. 2. pád: bez koho, čeho: Naše pomoc by nebyla účinná bez profesionálního týmu a podpory okolí. 3. pád: komu, čemu: Pomáháme žákům, učitelům, školám, mladým, rodičům, uživatelům drog, etniku, všem občanům okresu Kolín a Kutná Hora. 4. pád: koho, co: Za vším vidíme člověka. 5. pád: oslovujeme, voláme: Oslovujeme grantová schémata. Sponzory. Partnery. Politiky. Lékaře. Pedagogy. Ostatní odborníky. Voláme po informované společnosti. 6. pád: o kom, o čem: O těch, kterým jsme již pomohli, pomáháme a pomůžeme. 7. pád: s kým, s čím: foto: archiv o.s. Prostor S námi. S Vámi. Prostor. telefon: 317 471 740 email: [email protected] http://www.os-prostor.cz 8 WILD WEST - mountain men (upraveno z http://capata-bruntal.webnode.cz/povidani-o-divokem-zapade) Zatímco Divoký západ kovbojů a pistolníků se odehrával přibližně v letech 1860-1890, Divoký západ Indiánů a vojáků v letech 1854-1891, Divoký západ prvních vystěhovalců a zlatokopů v letech 1842-1876, ten pravý divoký Divoký západ se konal mnohem dřív, vlastně úplně nejdřív, zhruba v letech 1820-1840, v éře Rocky Mountain Fur Trade, kožešinářského obchodu ve Skalistých horách. Byla to doba tvrdých, volných chlapů, zvaných mountain men, lovců z hor, kteří žili na indiánském území, obcházeli ledové potoky a kladli pasti na bobry. Tihle chlapi existovali sotva jednu generaci. Zmizeli na začátku čtyřicátých let, když se přestaly nosit módní doplňky z bobří kožešiny a chytání do pastí se přestalo vyplácet. (Stejně už byla většina bobrů ve Skalistých horách vychytaná.) Lovci z hor ovšem nebyli žádní cestovatelé, objevitelé nebo průkopníci uvědoměle razící cestu těm, který měli přijít po nich. Oni jenom lovili bobry. Plavili se po velkých řekách v dřevěných člunech, v kanoích z březové kůry nebo prostě na vorech, křižovali na koních a mulách americký Západ od Kansasu po Kalifornii, od písečných pouští Nového Mexika a Utahu až po deštné lesy Oregonu, a přitom jen tak, mimochodem, objevovali cesty, kterými dneska vedou dálnice a železnice. Lovec z hor zavrhl civilizaci a odešel do doby kamenné. Stačilo mu pár věcí: pasti, puška, nůž, ševcovské šídlo, prach a olovo. Měl mezka nebo koně, jednoho nebo dva, jezdil v malých, náhodně sešlých partách, stavěl si sruby a žil s indiánskými ženami. Ty vydělávaly kůže a šily oblečení a chystaly horkou vodu, aby se zahřál, když večer přicházel promočený a vymrzlý od bobřích potoků. Žil jako Indián. Zatímco Indián se nedokázal změnit v bledou tvář, bledá tvář se dokázala změnit v Indiána velice rychle, když na to přišlo. Lovec četl z větví a z trávy, z pohybu zvěře a ptáků, věděl, co znamená tmavá skvrna na vodní hladině, čerstvě sedřená kůra ze stromu, zvířený prach na cestě. Dávno zapomněl, jak zní kostelní zvon a lomoz práce na farmě, a naučil se - stejně jako Indián - naslouchat pustině, kde ho každý podezřelý zvuk mohl varoval před smrtelným nebezpečím. Pro lovce z hor nebylo nic neobvyklého, když narazili na zohavené mrtvoly svých druhů (hlavy - i s klobouky - naražené na kůl, těla prošpikovaná šípy). Pomsta byla jejich zákon. Pokud měli šanci, vystopovali Indiány, kteří ten „zločin“ spáchali, a naložili s nimi podobným způsobem. Stojí psáno, že lovci z hor stříleli po všem, co se hýbalo, a dokonce i po sobě navzájem a často zcela bezdůvodně. Poďobaný Jim Higgins z party Ewinga Younga se opil a dostal nápad zastřelit Velkého Jima Lawrence, a tak ho zastřelil. Každé léto přijížděly do Skalistých hor handlířské karavany ze St. Louis. Lovci naložili na soumary, co za rok nalovili, a odebrali se na velké rendezvous, kde to za pár dní propili a prohráli v kartách. Když se jednoho dne vzpamatovali a zjistili, že jim nic nezbylo, vrátili se „domů“, aby s podzimem vyrazili na další dlouhý lov… Naživo něco podobného naleznete v Jaroticích u Písku: Pevnost Ford Hary Vás tam zavede a vyzkoušíte si pravý život lovců kožešin. http://www.forthary.cz/ 9 foto: archiv Ford Hary Extraliga ledního hokeje se hlásí na scénu (informace sebrány z oficiálních stránek hokejových klubů) Hokejoví fanoušci jistě odpočítávají dny do startu dalšího ročníku Extraligy ledního hokeje a teď se dočkají. Září je totiž už tradičně spojeno krom začátku školního roku i se začátkem nejvyšší české soutěže. A jaké změny se odehrály v extraligových klubech? Strakovi indiáni přišli o brankáře i talentovaného Kováře, vrací se bouřlivák Duda Hodně těžká cesta za obhajobou čeká Škodovku. Tým ztratil spolehlivé brankářské duo MazanecSvoboda, navíc za lepším odešel i elitní útočník Jan Kovář. Branku tak bude hájit Lukáš Mensator, který se bude snažit vrátit do někdejší formy. Návrat do plzeňského dresu zažije Radek Duda, který jistě přispěje po hokejové stránce, ale bude muset krotit své emoce a vyvarovat se průšvihům. Hlavní oporou mužstva bude opět mecenáš plzeňského klubu Martin Straka, jehož jistě podpoří i Tomáš Vlasák či Ondřej Kratěna. Zlín tradičně s minimem změn, ale bez Sedláčka a Hamrlíka Vicemistři ze Zlína tradičně spoléhají na sehranost a vlastní odchovance. Po sezóně se klub rozloučil se zlínským srdcařem Martinem Hamrlíkem, který ukončil svou úspěšnou kariéru. Do KHL odešel i brankář Jakub Sedláček, čímž se uvolnila pozice jedničky, o kterou se poperou zkušený Luboš Horčička a mladý Libor Kašík, který exceloval v Olomouci. Náhradou za Hamrlíka by měl být další zlínský patriot Jiří Marušák. Klub opět potáhne duo Leška-Balaštík, velký prostor však dostanou i mladí Honejsek a Holík. Slavia oslavuje příchod Bednáře a oplakává odchod Hertla I přes nevoli Vladimíra Růžičky se ze Slavie do NHL odporoučel největší talent českého hokeje Tomáš Hertl. Jeho šikovnost by mohl vykompenzovat comeback Jaroslava Bednáře, který ve své době střílel jeden gól za druhým. Slavia se rozhodla i o výměnu gólmanů, když místo Kopřivy přišel velezkušený Adam Svoboda. Jinak se můžeme těšit na staré známé. Obranu budou držet Kadlec s Kolaříkem, útok tvoří mimo jiné Jakub Sklenář, Tomáš Micka, Lukáš Krenželok nebo Vladimír Růžička mladší. Spojení Oceláři-Růžička končí Třinec se dle očekávání loučí s jedním z nejlepších hráčů v tuzemsku Martinem Růžičkou, který už potřeboval jít výš. Končí i řada dalších hráčů, z nichž nejvíce vyčnívá jméno Davida Květoně. Adekvátní náhrady ovšem nepřišly. Jedinou výraznější posilou je zkušený bek Tomáš Linhart. Oceláři tak budou muset spoléhat na veterány Radka Bonka, Jana Peterka, Jiřího Polanského a Václava Varaďu. V brance jistě nezklame slovenský reprezentant Peter Hamerlík. 10 Sparta v čele s Rolinkem ohlašuje útok na titul Nejvíce ze všech posílila před sezónou Sparta. Angažovala miláčka českého publika a kapitána mistrů světa Tomáše Rolinka a k němu brankáře Tomáše Pöpperleho, který exceloval v dresu pražského Lva. Za zmínění stojí i angažování karlovarských hokejistů Kumstáta a Pecha. Sbohem naopak dostalo zkušené trio Hanzlík, Tenkrát a Broš. Klub se bude nadále spoléhat na služby svých stálic Petra Tona, Jaroslava Hlinky nebo Ivana Rachůnka. Olympijští vítězové budou chtít dostat Litvínov nahoru Z poslanecké sněmovny se na led vrátil Jiří Šlégr a spolu s parťákem z Nagana Martinem Ručinským jistě ještě budou chtít ukázat, že ze svého umu nic neztratili. Litvínov udržel krom Karla Kubáta všechny klíčové hráče včetně reprezentačního brankáře Pavla Francouze. Nechybí ani lídři Viktor Hübl, Michal Trávníček či František Lukeš. Jágrovo Kladno přivítalo do svých řad snipera Tenkráta Kladenský odchovanec Petr Tenkrát zjevně poznal, že je ten správný čas se vrátit domů. Svému mateřskému týmu má rozhodně co dát. Do známého prostředí se vrací i Tenkrátův kolega ze Sparty Francouz Sascha Treille. Tito dva hráči jistě zacelí díru po odchodech Kameše, Valského a Látala. Rytíři se budou opět spoléhat na výborného gólmana Cháberu a matadora Pateru. Vítkovice bez legend Ujčíka a Malíka Dění ve Vítkovicích plnilo v létě spíše bulvární zprávy než ty sportovní. Klub se celkem hlasitě rozloučil s oblíbenými veterány Viktorem Ujčíkem a Markem Malíkem. Posily tým nezískal, a tak se bude muset spoléhat na brankáře s geniální lapačkou Romana Málka, zkušeného obránce Michala Barinku nebo klubovou legendu v útoku Jiřího Burgera. S Mountfieldem se do Hradce nepřestěhovali Kotalík a Kovář Firma Mountfield ukradla Budějovicím extraligu a přenesla ji do Hradce Králové. Zároveň se přesunula i většina budějovických hráčů v čele s Jiřím Šimánkem a Františkem Ptáčkem. Nepodařilo se však udržet gólmana české reprezentace Jakuba Kováře a žádnou adekvátní náhradu v brance nevidíme, což bude problém. Působení v Hradci odmítl Aleš Kotalík, když se řídil srdcem a podílí se na renesanci budějovického hokeje. Perníkáře opustil Rolinek, gólový přísun však slibuje příchod Sýkory Ztráta Tomáše Rolinka, Martina Barteka, Pavla Brendla či Jiřího Marušáka Pardubice jistě bolí, přišla však adekvátní náhrada v podobě super střelce Petra Sýkory a velezkušeného Josefa Marhy. Dále zůstal kádr beze změn. Gólmanovi Růžičkovi bude dobře krýt záda Dušan Salfický, útok zase poženou kupředu Jan Starý, Jiří Cetkovský, Radovan Somík či mladý Tomáš Nosek. 11 V Kometě po neúspěšné sezóně nezůstal kámen na kameni Velké změny se v létě udály v Brně. Tým dal vale svým dlouholetým oporám Radimu Bičánkovi, Radku Dlouhému a Romanu Eratovi. Naopak do svých řad přivítal beky Jana Hanzlíka s Davidem Noskem a útočníka Libora Pivka. Zůstali zkušení strážci zadních řad, gólman Jiří Trvaj a obránce Tomáš Žižka. Karlovy Vary vyházely zlatou generaci Ještě větší řez do kádru než u Komety byl k vidění ve Varech a nevyhnul se ani zlaté generaci, která pro Karlovy Vary vyhrála mistrovský titul. Nové angažmá tak mají Petr Kumstát, Lukáš Pech, David Nosek, Jan Košťál, František Skladaný nebo Václav Skuhravý. Za ně si klub přivedl Brňáky Dlouhého s Bičánkem, vítkovického Hrušku či Látala z Kladna. Ze staré kostry zůstali například Martin Zaťovič nebo David Zucker. Pirátům pomůže k vykrádání stadionů Bartečko či rakouský reprezentant Lakos Velkou sílu nabrali v létě Piráti. Za chomutovský klub už sice nebudou dále nastupovat Kraft, Káňa či Důras, ale zvučných jmen bude i tak dost. Největším úlovkem Je slovenský reprezentant Ľuboš Bartečko, kterého získali Piráti spolu s Jaroslavem Svobodou ze Lva Praha. Přichází i zkušený extraligový harcovník Jozef Balej či reprezentant Rakouska André Lakos. Představí se i staří známí Tomáš Divíšek, Vojtěch Kubinčák nebo Štěpán Hřebejk. Liberec po loňském propadáku nakupoval, Nedvěd si prodloužil kariéru Parta kolem Petra Nedvěda prožila minulou sezónu blamáž. Pro tento rok si Nedvěd přivedl na pomoc útočníky Vampolu, Bartka a Valského, obranu vyztuží Jiří Hunkes. V týmu už nepokračuje rebel Radek Duda. Post prvního brankáře zaujme Marek Schwarz, v útoku se bude chtít prosadit mladý Tomáš Filippi. 12 Pony Express – 10. díl (archiv Pony Expressu) 2005 - 21. ročník – Československého Pony expresu Letos už podruhé pod hlavičkou European Pony Express Association. Československý Pony Express vyjel 19. srpna v 19 hodin ze slovenských Košic, naše hranice překročil tradičně na Bumbálce v neděli ve čtyři ráno 21. srpna. Suchdolem nad Odrou projel jezdec na koni v 11:30 hodin, kde se setkal s pošťákem z polského Przysieczu. Ve Stříbrné Lhotě, v srdci celého podniku, se sešli jezdci české východní a jižní větve v pondělí 22. srpna ve 23:30 hodin. Poslední jezdec české západní větve opustil území České republiky v Dolních Poustevnách v úterý v 17:30 hodin. Do německého Harenu dorazil poslední jezdec tohoto ročníku v sobotu 27. srpna v 18:00 hodin. 2006 - 22. ročník – Voyagerská pošta Po vzoru starých trapperů, kteří přepravovali z nepřístupných končin po vodě své zboží a poštu do civilizace, vyrobili členové Trappers Corralu (TC) historické plavidlo, se kterým absolvovali několikadenní plavbu po Labi. TC požádal XPC o další přepravu svých poštovních zásilek z lodi. Toto setkání proběhlo na molu v Roudnici nad Labem. Postmaster XPC přijal trapperskou poštu, přidal ji jezdcům do mochilly a ti pokračovali dále po své trase, zatím co trappeři mizeli v mlze na své bárce. 2007 - 23. ročník – Došlo k prodloužení větví EPEA Byla prodloužena větev v Polsku do města Zavada, v Německu do města Rikenbrok a na Slovensku se přiblížila na maďarské hranice na hraniční přechod Senia 2008 - 24. ročník – Došlo k prodloužení slovenské větve EPEA Startoval z Holandských hranic města Rütenbrock 18. 8. na německo-českém hraničním přechodu Sebnizt – Dolní Poustevna, poštu předali němečtí jezdci Pony Expressu jezdcům České západní větve. Poštovní jezdci pokračovali směr Roudnice nad Labem, kde přebrali poštu od Voyageur Post aneb lodní pošty Trapperu. Pošta byla přepravována na dobové bárce, která vyjela po Labi z loděnice ve Starém Kolíně. Česká jižní větev startovala z rakousko - česko hraničního přechodu Studánky. Do Stříbrné Lhoty dojela Česká západní a jižní větev. Dál předali poštu České východní větvi, která pokračovala na východ. Jezdci s poštou dorazili do Jihlavy na Pančavu a předali poštu Moravské západní větvi. Moravská západní větev převzala poštu od jezdce z Beaver City – Strážek a pokračovala na východ směr Suchdol nad Odrou. Josef Havrlant, jezdec Moravské západní větve dojel s poštou do Suchdolu nad Odrou. V Suchdolu nad Odrou po rozdělení pošty startovali jezdci Moravské východní větvi, M. Lacina a Jemelka, ve směru československý hraniční přechod Bumbálka. Poštu předali jezdcům slovenského Pony Expressu. Pošta má cíl na slovensko-maďarském přechodu Milhošť 26. 08. 2008, kde byl dojezd Slovenské části XP. Směr Polsko za Moravskou severní větev poštu přebrali jezdci J. Valchář a M. Matulová. V Opavě jedci předají poštu Polským jezdcům. Polští jezdci pokračovali směr sever – cíl byl taktéž 26. 08. 2008 ve Western City Luboň – dojezd Polské části XP. 2009 - 25. ročník – prodloužení EPEA do Holandska V roce 2009 proběhla jízda a přeprava pošty XP na Slovensku v pohodě a v určeném čase. 9. ročník P.E. v Polsku se uskutečnil v termínu bez problémů. Poláci zvou jezdce na 10. výročí Polského Pony Expressu do Nového Dwora 11. 9. 2010. Drobné zpoždění MZV bylo vyrovnáno už v Jihlavě a na německo-české 13 hranice Dolní Poustevna dorazili jezdci v předstihu. Na trase nebyly žádné problémy. Startovalo se na čas v Sebnitzu, ale jízdu provázely problémy. Poranění koně bylo takové, že se musel kůň vyměnit a tak nastalo 4 hodinové zpoždění. Na holandské hranice dorazili již ale jen s hodinovým zpožděním. Nultý ročník Holandské větve Pony Expressu jeli spolu s Německými jezdci a jeli 4 úseky cca 100 km. Předávky byly: Klazievaveen, Coevorden – Weijerswold, Hardenberg, Ommen. 2010 - 26. ročník - Slovenská čast Pony Expressu má novou jižní větev s cílem v Bratislavě Holandsko trasu prodložilo a startovalo se z města Zwole. Jezdci ČVV přivezli poštu z westernového městečka STONETOWN. Na slovenské části se jízdy zúčastnil i host, jezdec M. Struk z ČZV Všem poštovním jezdcům jízdy Evropského Pony Expressu děkujeme za včasný dojezd bez úhony. A přátelé, toto vše je možné, neboť: “Každý ten jezdec musí být v sedle doma, s koněm dojet projet, i když hoří Arizona”!!!!! Vagóny - Jan Nedvěd (http://www.velkyzpevnik.cz/zpevnik/nedvedi-brontosauri/vagony Na to moje zpívání stačí, když mám jenom velkou chuť mínus první podání poslouchej a na chvíli se vzbuď u stánků se tráva už normálně s tiskem prodává jestli my jsme nespali a zatím čas šel rychle za náma Na to Tvoje zpívání za všechna ta léta jsem si zvyk upřimný a naivní sem tam ňáká šmíra ňákej vzlyk kočovnej jsi herec můj kapesník si otřu ze Tvej slov nikdy se jich nezbavím ve mně jsou jak černý slzy vdov Refr: Víš, co pojedeme ještě dál zase jednou rozezpívat sál jako v dobách před léty kdy nás auťák za písničkou hnal možná je to tisíc let možná v kloubech asi bolí nás čert vem ňáký starosti budem zpívat, dokud máme hlas Až nás Pán Bůh nakloní po každým se jednou slehne svět písničky tu zůstanou ty nás budou na zem vracet zpět z nebeskýho vagónu mávat budem kam nás osud sved ještě hoří dobře je uhlík co jsi z táboráku zved Refr: Víš, co pojedeme ještě dál zase jednou rozezpívat sál jako v dobách před léty kdy nás auťák za písničkou hnal možná je to tisíc let možná v kloubech asi bolí nás čert vem ňáký starosti budem zpívat, dokud máme hlas 14 foto: Oldřich Kučera Larp (upraveno a zkráceno z http://cs.wikipedia.org/wiki/Larp /) Larp (z anglického Live Action Role Play) je forma hraní rolí, ve kterém živí lidé fyzicky svými činy představují činy svých postav. Účastníci interagují mezi sebou navzájem a s okolním prostředím, přičemž usilují o splnění cílů ve fiktivním světě reprezentovaném světem skutečným. Pro larp je typické, že nemá žádné publikum a jeho smyslem je hlavně zábava a zážitek účastníků. Přestože jsou larpy primárně určeny jejich hráčům a hráčkám a nikoli publiku, jsou velmi fotogenické - především díky propracovaným kostýmům a herním výkonům hráčů. Reportáže - ať už psané či ve formě fotogalerie či videa – jsou v komunitě oblíbené, neboť umocňují zážitek ze hry. Ty zpravidla pramení z prožití příběhu skrz svoji postavu či kompetetivního fyzického boje. Všechny konflikty ve sdíleném fiktivním světě mohou být řešeny jako ve skutečnosti (reálně, diegeticky), nebo různými zástupnými mechanismy (pravidly). Historie Svět Larp byl nezávisle na sobě vynalezen několika skupinami v Severní Americe, Evropě a Austrálii. Tyto skupiny sdílely zálibu v některém z literárních žánrů nebo hraní rolí a touhu zkusit fyzicky zažít jejich svět. Předchůdci a možnými ovlivniteli larpu jsou Společnost pro kreativní anachronismus, táborové hry, kostýmové párty, simulace v roli, Commedia dell'arte, improvizační divadlo, psychodrama, vojenské simulace a historické rekonstrukce. První zaznamenanou larpovou skupinou je Dagorhir, která byla založena v roce 1977 v USA a zaměřuje se na fantasy bitvy. Po uvedení filmu Logan's Run do kin v roce 1976 se staly první larpy založené na tomto snímku součástí amerických conů. V roce 1981 začala působit International Fantasy Games Society. IFGS byla pojmenována podle fiktivní skupiny z knihy Dream Park z roku 1981, která popisovala futuristické larpy. V roce 1982 byla na Harvard University založena Society for Interactive Literature, první zaznamenaná skupina tvořící dramatické larpy v USA a předchůdce Live Action Roleplayers Association. Česko Český larp se začal vyvíjet během 90. let 20. století. Za první počátky lze ovšem považovat bitvy s příběhem, případně celovíkendové hry s příběhem. Příkladem může být třetí setkání přátel SHŠ Herold na hradě Zubštejn v květnu 1987. Dochované fotografie potvrzují i dílčí dějové linie. Vzhledem k oblíbenosti fantasy žánru prvních tvůrců larpů byl spojen s reedicí českého překladu děl J. R. R. Tolkiena v této době. První larpy byly prakticky jen živým ztvárněním tehdejších her na hrdiny a ze současného pohledu se jednalo o družinovky, ve kterých malé skupinky dobrodruhů procházely po určité trase a čelily nástrahám připravenými tvůrci a organizátory. Kromě izolovaných družinovek se kolem roku 1995 výrazně rozmohl formát bitev, které měly podobu čistě bojově zaměřeného larpu. Za účelem sjednocení pravidel na těchto bitvách vzniklo ASF Asociace Fantasy, o. s., které později své pole působnosti rozšířilo. Koncem století se začaly objevovat též tzv. světy. Prvním larpem tohoto druhu byla týdenní Fraška, konaná v roce 1997 na hradě Cimburk. Výraznější rozvoj různých stylů a žánrů přišel až po roce 2000, především díky nástupu internetu jako komunikačního prostředku. Jedním z nejvýraznějších rysů celkového vývoje komunity v ČR se spolu se současným vývojem komunikačních technologií (internet celkově, facebook, různá diskusní fóra,...) staly určité štěpící otázky. Ty pak symbolizovaly určité rozdělení komunity na dva či více názorových táborů a dlouhodobý „boj“ 15 o další směřování v dané otázce. Dříve to byl především přístup k (ne)bezpečnosti zbraní, později vývoj zásahových ploch a samotných bojových pravidel, v současnosti (2011) pak převažuje spor o financování a obecný přístup k akcím. Smysl Většina larpů je vytvořena pro zábavu. Přitažlivé aspekty mohou zahrnovat společnou tvorbu příběhu, pocit ponoření se do fiktivního světa, překonávání překážek ve snaze dosáhnout cílů postavy a mezilidskou interakci. Larpy také mohou obsahovat další herní prvky jako náročné hádanky a aspekty podobné sportu jako například boj simulovanými zbraněmi. Přestože jsou larpy primárně určeny jejich hráčům a nikoli publiku, díky propracovaným kostýmům a hereckým výkonům poskytují možnost pořízení fotografií, zvukových nahrávek či audiovizuálních děl. Reportáže a recenze jsou poměrně oblíbené, neboť umožňují konfrontovat zážitek z larpu se zážitkem jiného hráče, případně se o larpu více dozvědět i bez účasti na něm. Kromě zábavního a uměleckého účelu mohou být larpy navrženy k vzdělávacím nebo politickým účelům. Styly Spektrum larpů, které se v Česku i ve světě konají, je široké a navzájem mohou být jednotlivé larpy v mnoha ohledech velmi rozdílné. Mohou se lišit svým námětem, žánrem, počtem účastníků, délkou trvání, pravidly či prostředím. V současnosti neexistuje obecně uznávaná taxonomie larpů. Žánr Larpy mohou nabývat libovolného vlastního žánru, ale většina z nich používá zasazení odvozená z již etablované žánrové literatury. Některé larpy si své prostředí přímo půjčují z existujících děl, jiné využívají prostředí navržené přímo pro daný larp či prostředí reálného světa. Larpy, ve kterém účastníci ztvárňují příběh z prakticky libovolného žánru populární kultury (detektivka, romantická komedie, drama), se začínají stávat spíš standardem, než výjimkou. Vzhledem k průběhu geneze larpu je však stále většina larpů zasazována do fantastických žánrů (tzn. fantasy, science fiction, horor). Kulturní význam V rozvinutých zemích se larpová kultura stává mainstreamem. Larp někdy bývá omylem zaměňován s jinými rolovými, rekonstrukčními, kostýmovými, nebo dramatickými aktivitami. Larp je v západní kultuře vnímán jako součást ústupu od tradičního diváckého umění k participačnímu umění. Účastníci larpu se vzdávají role pasivního pozorovatele a přijímají roli, která je odlišná od jejich každodenního života a zvyklostí. Organizátoři a všichni účastníci jsou díky tomuto zapojení někdy bráni jako spoluautoři larpu. Tento společný proces tvorby sdílených fiktivních světů může být asociován s rozšířením geek kultury v rozvinutých společnostech, která je spojena s prodlužováním doby vzdělání, rozvojem moderních technologií a stále vyšším množstvím volného času. V porovnání s mainstreamovým videoherním průmyslem, který je vysoce komercializovaný a převážně zaměřen na "hardcore hráče" ve smyslu adolescentních mužů, je larp méně komodifikován a ženy se v něm mnohem častěji objevují jako autorky a účastnice. Spekuluje se o tom, že larp se jednoho dne vyvine v obrovské odvětví průmyslu založené na principu geolokačních her za použití všudypřítomné výpočetní techniky. foto: Víža Thrin Náhlík 16 Návštěvníci (upraveno z http://cs.wikipedia.org/wiki/návštěvníci(serial)) V 25. století, přesněji v roce 2484, žijí lidé ve světě míru, lásky a bez válek. Poklidně žijící lidstvo je však náhle překvapeno poplachem. CML, Centrální Mozek Lidstva – hlavní superpočítač dohlížející na dění na Zemi – hlásí, že v blízkosti planety má proletět kometa, která ji vychýlí z dráhy, následkem toho se stane její velká část neobyvatelnou. Jako nejnadějnější projekt na záchranu lidstva před katastrofou je vybrán a realizován ten, který předloží akademik Filip (v cenzurované verzi Richard), vášnivý obdivovatel a životopisec Adama Bernaua: cestu v čase zpět do konce 20. století. foto: www.csfd.cz Adam Bernau, geniální matematik přelomu 20. a 21. století (který v 30. letech 21. století získal Nobelovu cenu), totiž ve svých vzpomínkách zmiňoval, že v době svého dětství si zapsal do sešitu několik poznámek a výpočtů, které mají skrývat tajemství, jak snadno přesunovat v prostoru „celé kontinenty, ba i světy“. Tento sešit však při požáru jejich domu shořel - protože však ve 25. století již pro lidstvo není problém cestovat v čase nazpět, je akademik Filip doplněn o tři další experty vybrané Centrálním Mozkem Lidstva (CML) a tato skupina je jako expedice Adam 84 vyslána do roku 1984, aby zmíněný sešit zachránila. foto: www.csfd.cz Cestování časem je sice zakázáno, vzhledem k situaci je však povolena výjimka. Přestrojeni za skupinu geometrů, vyměřujících dálnici, mají těsně před osudným požárem sešit s rovnicemi zachránit a přivézt zpět do budoucnosti. Blesková akce se však nezdaří, a tak jsou členové expedice nuceni strávit v rodném městečku Adama Bernaua, Kamenici roku 1984, mnohem více času, než původně plánovali. Zmatkování členů expedice seriálu dodalo komediální nádech. Výsledkem expedice je přivezení značného množství exponátů a také dědy Drchlíka, který zjistí, že CML byl instalován nakřivo a poskytoval nesprávné předpovědi. Kvůli soudnímu sporu iniciovanému vdovou po prof. Filipovi se v určitém období po roce 1989 seriál nesměl vysílat. Paní Filipová soud vyhrála a hlavní postava seriálu, akademik Filip, musela být přejmenována na akademika Richarda. Všechny dialogy, v nichž se jméno vyskytuje, byly předabovány. Režisér Polák se při soudním přelíčení obhajoval mimo jiné takto: „Akademika Filipa jsem pojmenoval po našem kocourovi.“ foto: www.csfd.cz 17 Sám o velikonočním víkendu (použito informací - Jízdní řád 2012-2013) České dráhy ve spolupráci s Lidlem přicházejí čas od času (většinou v době nějakého příhodného státního svátku) s lákavou nabídkou – jízdenkou ČD Net za 199 Kč (od prosince 2012 se nabídka jmenuje „Celodenní jízdenka“). I stalo se o Velikonocích 2012, že jízdenka byla nabízena na dva dny po sobě – na sobotu a na neděli. Zkrátka si nějaký manažer na generálním ředitelství řekl, že v době velikonočních svátků jezdí vlaky příliš málo lidí a bylo by dobré s tím něco udělat. A já jsem si řekl, že bych toho měl nějak využít. Jenže mělo to i svoji svízel – ono vstávat v sobotu brzy (pro představu – tak ve tři hodiny), foto: Tomáš Fiala přijet pozdě (v deset večer) a v neděli zase vstávat brzo a zase přijet pozdě, to není zrovna šité na míru pro obyčejného člověka, který si rád přispí. Předpověď počasí vypadala celkem příznivě… Po krátké poradě doma jsem se rozhodl vyrazit na dvoudenní výlet. Sám. Kluci si naplánovali pouze jednodenní akci na Posázavském pacifiku, takže mě nechali ve štychu. 7. dubna jsem nevstával ve tři hodiny, ale už ve dvě hodiny a čtyřicet pět minut. Potřeboval jsem totiž stihnout první ranní spoj do Brna, tehdy myslím Os 4823, dnes už Os 4821, s přípojem R 1403, kterým jsem pokračoval do Jeseníků. Usmyslel jsem si totiž, že projedu celou jesenickou větev kolem tratě 292. V devět hodin jsem dorazil do Hanušovic, kde jsem zahájil průzkum dosud mnou neprobádaných oblastí. Tedy nejprve lokálky Hanušovic – Staré Město pod Sněžníkem. Předně k tomu názvu – přízvisko „pod Sněžníkem“ je skutečně oprávněné, jak jsem si ověřil. Jak jinak než tím, že jsem Sněžník skutečně viděl. Pokud mě neklamal zrak, na vrcholku ještě ležel sníh, ač už bylo celkem teplo (zatím mi bylo teplo, ale to později změnilo, k čemuž se za chvíli dostanu). Při pohledu na okolní krajinu jsem si říkal, že by nebylo úplně od věci někdy vyrazit do této oblasti na turistický výlet, tentokráte ale jsem prostě musel pokračovat v cestě. Trať nese v jízdním řádu číslo 294 a je dlouhá (krátká) pouze 11 kilometrů. Veškeré (tři) mezilehlé zastávky jsou na znamení, jinak řečeno, když si nezmáčknete tlačítko, tak prostě nevystoupíte, jelikož vám strojvedoucí ani nezastaví, ani nepřibrzdí. Kromě zastávek na znamení je důležitý ještě fakt, že ve všech vlacích je zaveden specifický způsob odbavování cestujících. Copak znamená toto? Dráhy se snaží všemožně šetřit, proto na vybrané vlaky nenasazují průvodčí. Jízdenky prodává strojvedoucí (při řazení vlaku sólo motorový vůz 810 nejde o nic náročného), někteří lidé se vozí bez placení, často se tam vyskytují revizoři. Hnedle jsem se vrátil do Hanušovic a pokračoval rychlíkem do Jeseníku. Cesta vedla takzvaným Slezským semmeringem, což neznamená nic jiného než honosnější název pro horskou železnici. I když – Pražský semmering je taky a žádnými velkými horami se neubírá. Jisté je to, že semmeringy jsou krásné tratě, kde je největším potěšením pohled z okna do krajiny. Kličkujete mezi skalami a kopci a opět dostáváte turistické choutky (alespoň na mě zase lezly). K dominantám tratě 292 patří větrné elektrárny v Ostružné, pro fanoušky železnice dobře známý „šotoflek“ (pozn. autora: šotoflek je místo, kde se dá krásně vyfotit vlak). Já jsem si vyfotil aspoň ty elektrárny, když už ne vlak. A nebyl jsem zdaleka sám, nabídky obchodního domu Lidl využilo celkem dost lidí, když to přeženu, tak skoro polovina vlaku jela na síťovou jízdenku. 18 V Jeseníku rychlík končí, proto jsem musel přestoupit do osobního vlaku. Opět ho tvořil sólo motorový vůz 810, tentokráte i s průvodčím. Až posud by se vše zdálo v pořádku. Obavy mě přepadly ve chvíli, kdy jsem si všiml, že do vlaku nastupuje většina rychlíkového osazenstva. Hold jsme se cestou do Mikulovic pořádně mačkali. Díval jsem se z okna a koutkem ucha poslouchal, o čem si povídají ostatní vlakový nadšenci. Zjistil jsem tak, jaká je například situace na Ostravsku nebo na Slovensku. foto: Tomáš Fiala ČD Netky využila totiž i skupinka Slováků. Oddechl, když jsem přestoupil na další lokálku. Tentokráte ještě kratší, devítikilometrovou dráhu vedoucí z Mikulovic do Zlatých Hor. I zde je zaveden specifický způsob odbavování cestujících, i zde jsou všechny mezilehlé zastávky (Ondřejovice a Ondřejovice zastávka) na znamení. V letošním roce jsou na trati vlaky vedeny pouze o víkendech a svátcích, jedná se celkem o čtyři páry osobních vlaků denně. Jaký je to rozdíl proti trati, na kterou vyjíždějí vlaky co chvíli, a to díky tomu, že na ní probíhá konkurenční boj! Snad nemusím vysvětlovat, o co se jedná, noví soukromí dopravci žijí v domnění, že budoucnost má asi jen linka z Prahy na východ… Z Mikulovic jsem se vrátil kousek nazpět, konkrétně do stanice Lipová Lázně. Odtud totiž odbočuje další, tentokráte celkem dlouhá, lokální trať Lipová Lázně – Javorník ve Slezsku. Má celých 31 kilometrů! Cestovní doba je celkem dlouhá – čtyřicet osm minut. Ale na lokálky se nejezdí kvůli rychlému povožení. Na znamení tentokráte byly pouze některé zastávky a vlak byl doprovázen průvodčí, což jsem uvítal. Sbíral jsem na jízdenku totiž razítka, i když takovéto jízdenky by se správně měly označovat pouze jednou. S většinou průvodčích se dá nějak domluvit, i když tehdy to bylo jednodušší, tehdy ještě nebyly jízdenky tištěny na termocitlivý papír jako dnes. Ze stanice Velká Kraš odbočuje trať do Vidnavy. Ale tu jsem bohužel neprojel… Ne že by mi v tom zabraňovaly časové důvody – zkrátka a dobře tam byla zastavena veškerá osobní doprava, krajský úřad se rozhodl, že tamní obyvatelé vlaky nepotřebují. Takovýto osud už potkalo mnoho tratí, na některé se po pauze zase vlaky vrátily, jinde byly koleje úplně vytrhány a trasa využita například jako základ cyklostezky. Zanecháme ale stesků nad rozlitým mlékem a přesuneme se na peážní trať. Co že je to za nadávku? On je totiž Slezský semmering peážní, tedy že chvilku vede po území jiného státu, načež se zase rychle vrací do Česka. V tomto případě jsem se podíval do Polska. Byl jsem však na vážkách – mám či nemám. Začalo kapat, zatáhlo se, měl jsem nutkání se vrátit domů. Naštěstí jsem se překonal a do Glucholaz, což je jediná polská stanice, jsem se podíval také. Upřímně řečeno, takhle škaredé nádraží se jen tak nevidí… I když jsem od této zajížďky nic moc nečekal, byl jsem celkem zklamaný. Potom už jsem zamířil (s přestupem v Krnově) do Opavy. Stanice Opava východ, nejkrásnější nádraží pro rok 2012. Opavskem jsem „zabil“ zbytek dne. Okolo tohoto města totiž vede několik dalších lokálek, které jsem chtěl projet. Všechny! A to se mi povedlo, navrtil jsem Jakartovice (zde vlaky dříve jezdily až do Horního Benešova, ale asi taky nebyly potřeba) a Hradec nad Moravicí. A potom ještě Chuchelnou a Hlučín. Trať Chuchelná – Kravaře ve Slezsku (318) odbočuje z lokálky Opava – Hlučín (317). Původně jsem vás chtěl zatěžovat historií těchto tratí, ale raději popíšu průběh noci. V Opavě je samozřejmě přes noc čekárna zavřená (jinak by to asi tak pěkné nádraží nebylo), tudíž jsem čekal přes tři hodiny venku. Neobešlo se to bez problémů, dostal jsem se do menšího konfliktu s opilým místním obyvatelem. A hlavně mi byla zima! Vzal jsem si zimní bundu, i když přes den se dalo chodit pomalu jen v tričku. A stejně to bylo málo! Ono se totiž dost náhle ochladilo, vyjasnilo se a začalo mrznout. S tím jsem nepočítal. Ze začátku to šlo, dokonce jsem se zmohl i na pár nočních fotek, ale poslední hodna byla krutá. Jednak už jsem byl šíleně unavený, jednak jsem se třepal zimou. A vlak do Ostravy stále zamčený! Dočkal jsem se. Ale změnil jsem plány. Myslel jsem si, že během neděle se projedu i po Valašsku (což jsem nakonec uskutečnil až v létě), ale z Českého Těšína jsem pokračoval nejbližším spojením domů. Ani ve vlaku jsem se nedokázal zahřát, byl jsem šíleně zesláblý. Na dotek jsem sice asi hřál jako kamínka, ale vnitřně jsem byl úplně ztuhlý. Doma jsem vpadl do postele a byl jsem rád, že jsem rád. Nadával jsem si, do čeho jsem sám sebe vlastně namočil. A v tu chvíli bych asi nevěřil, že to nebylo naposledy. Ale o tom, až jindy. 19 20 21 22 23 DOPLUJTE, VŽDY TAM KAM POTŘEBUJETE… 24
Podobné dokumenty
DK_osobni-rejstrik
2/2002 (IX), 12; 3/2002 (IX), 12; 1/2003 (X), 12; 1/2004 (XI),12;
2/2004 (XI), 12; 1/2005 (XII), 12;
Zvláštní číslo S-1/1999 (IX),8; S-2/2000 (X),12;
Vol. 16 No. 3/53 ZDE - Bullet Corral - Westerners International
Už pět závodů, z celkových
osmi, mají za sebou rodeoví
jezdci v letošní sezóně. Po
Radotínu
se
odjelo
rodeo
v Hoslovicích, Táboře-Větrovech,
Malenicích a Hodějově.
V I. divizi o Mistra ČR v rodeu
(...
svědectví cyrila a metoděje
Strašně moc se těším! Původně
jsem si i říkal, že to pro mě není, že
tam bude moc lidí a taky abych nejel
sám, ale teď doufám, že si setkání
s Františkem, byť i z dálky, moc užiju.
● Chodím taky na...