číslo 14 květen 2014
Transkript
číslo 14 květen 2014 1 Další číslo časopisu máte před sebou. A můžete si být jisti, že od nás na Vás nevypadne vzpomínkový článek na zpěvačku Ivetu Bartošovou, která tragicky zahynula na konci dubna. Ač nás to velmi mrzí, pietní vzpomínka písničkou proběhla již na našich stránkách na facebooku. Máme tu několik článků, které se věnují výročím. Největší radost máme ze spolupráce na článku o stavebnici Monti systém s firmou Beneš a Lát a. s., zmíníme se i o invazi do Normandie v roce 1944. Dozvíte se o projektu Kniha za knihou, o který se zajímala naše nová redaktorka z Českých Budějovic. Představíme Turistické známky z Rýmařova, které můžete potkat jak v ČR či na Slovensku, tak i v jiných zemích Evropy a Ameriky. V kulturních pozvánkách Vás pozveme (tedy spíše Vaše děti) na náš PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR (bude probíhat ve spolupráci s Tyflokabinetem ČB) a na další akce po celé republice. Veškeré otázky odpovíme na [email protected]. Šéfredaktor Martin Štulla Vydává spolek KELTOVINY Redakční rada a dopisovatelé: Martin Štulla (šéfredaktor), Pavla Štullová (korektura textu), Karel Halberštádt, Tomáš Fiala, Zuzana Rottová, Věra Melicharová, Ivan Vaněk, Lada Reisnerová, Vojta „Kiďák“ Tomáško, Libor Čermák, Lenka Jenderová … Použité fotografie a ostatní obrazový materiál: titulní strana: Tereza z Davle; zadní strana: Miroslava Vazačová; ostatní fotografie jsou přímo se jménem autora… Obsah 14. čísla časopisu aneb co si u nás přečtete: SPEKTRUM Projekt: Kniha za knihou PÍSNĚ PRO POTĚCHU DUŠE Nejdelší den PŘEDSTAVUJEME Turistické známky SPEKTRUM Stavebnice Monti system POMÁHÁME SaSM – DDM ČB ŽELEZNIČNÍ CESTOU Nejen po Vysočině DOSTAVNÍK Práskání bičem… POD KOPYTY KONÍ… Historie rodea – díl 3. POVÍDKOBRANÍ Jo tenkrát KRÁLOVSKÉ NOVINY Informace nejen pro rytíře SERIÁLOVÁ SKLIZEŇ Taková normální rodinka SPEKTRUM Den D – vylodění v Normandii VEVERUŠÁK Zprávy pro správňáky KULTURNÍ POZVÁNKY 2 4 4 6 7 8 10 12 14 15 17 18 19 21 STÁHNETE SI STARÁ ČÍSLA NA WWW.KELTOVINY.CZ projekt: Kniha za knihou autorský článek Lada Reisnerová Chtěla bych Vám dnes představit projekt pro podporu Mateřské školky se zrakovým postižením v Českých Budějovicích. Tento projekt vznikl na společenskovědním semináři na českobudějovické střední škole, kde žáci dostali od paní profesorky úkol, aby vymysleli projekt, který by zlepšil prostředí v nějaké komunitě. Žáci se rozdělili do skupinek a vymysleli různé projekty. Pak proběhlo hlasování a projekt Patricie Reisnerové a jejích kamarádů vyhrál. Jaký byl cíl projektu Kniha za knihou? - Naším cílem bylo zlepšit situaci v Mateřské škole pro děti se zrakovým postižením tím, že jsme vybírali od lidí knihy, které jsme následně 11. a 12. dubna prodávali. Projekt se odehrál v Kredanci. 2 Kolik vás na tom projektu spolupracovalo? - Byly jsme čtyři studentky, ale měli jsme k ruce spousty pomocníků. Bylo to jen na vás, nebo se do toho určitým způsobem zapojili i profesoři? - Celou dobu nás podporovala naše profesorka ze semináře, jinak to byl, a je, samostatný úkol pro naši skupinku. Kolik vám přišlo lidí? - Byli jsme velmi překvapeni zájmem obyčejných lidí pomoci. A co školka? Už jste něco vybrali nebo nakoupili? - Ne, ještě ne. Uskuteční se slavnostní předání, jehož datum ještě upřesníme. Každopádně v nejbližší době. Dobře. A co knihy? Prodali jste všechny? - Všechny ne, to jsme ani nepředpokládali. Prodali jsme ale víc než polovinu A jaké nejzajímavější knihy se tam objevily? - Byly tam knihy od světových autorů, jako je Dan Brown, Ed McBain a John Irving. Samozřejmě tam byly knihy od českých autorů, např. Nezval, Seifert, Čapek. Dále byly k dostání kalendáře, př. od Josefa Lady, a různé diáře. Knihy tam byly dobrodružné, encyklopedie a odborná literatura, detektivky, příběhy, pohádky a spousty jiných druhů. Byl z toho zkrátka velký výběr Za jaké ceny jste knihy prodávali? - První den byly knihy od 10,- do 50,- korun, vždy po 10,- korunách a druhý den už stály jen 10,- nebo 30,- korun. A závěrečná otázka: Jaký z toho máte pocit? - Pocit máme skvělý. Udělali jsme něco dobrého, přišlo hodně lidí a dokonce jsme si to i užili zkrátka úspěch Tak to vám všem moc přeji Hodně štěstí v dalších projektech, děkuji za rozhovor Spolek Keltoviny byl také na korunovaci nového Pohádkového krále Václava I., řečeného Vydra. Foto: Pohádkové království Celé Pohádkové království se těší na Vaše návštěvy na našich akcích. Foto: Pohádkové království 3 Foto: Pohádkové království Nejdelší den Věra Melicharová F C B čerpáno z velkyzpevnik.cz F Hřbety skal a bílý písek, vystoupí z příboje vln F B C F za pár chvil, už vylodí se i ten tvůj invazní člun. Do mušlí z týhletý pláže dnešní den psal stovky jmen k tomu číslu z kalendáře že dnes byl nejdelší den. Dmi Ami Dmi Ami Den dnešní byl nejdelší, možná i dni zítřejší, Dmi Ami B C štěstí jak už tolikrát, dál při nás bude stát. Francouzská ti dívka mává, hrůzy spíš tak nevidíš jenom sníš, jak voní káva, a těšíš se na Paříž. Hřbety skal a bílý písek, vystoupí z příboje vln za pár chvil, už vylodí se i ten tvůj invazní člun. Den dnešní byl nejdelší, možná i dni zítřejší, štěstí jak už tolikrát, dál při nás bude stát. Den dnešní byl nejdelší, možná i dni zítřejší, štěstí jak už tolikrát, dál při nás bude stát. Francouzská ti dívka mává, hrůzy spíš tak nevidíš jenom sníš, jak voní káva, a těšíš se na Paříž. Hřbety skal a bílý písek, vystoupí z příboje vln za pár chvil, už vylodí se i ten tvůj invazní člun. Foto: Karel Pfeifer Turistické známky David Holub autorský článek Dá se jen těžko předpokládat, že by nějaký čtenář Keltovin neznal Turistické známky. U zrodu tohoto původního a originálního fenoménu stáli dva kamarádi, skautští vedoucí David Holub a Ladislav „Gin“ Šín. Turistické známky - Jsou to kulaté, dřevěné, vypalované plakety, které jsou suvenýrem a zároveň "potvrzením" o dosažení turisticky atraktivního místa. Jinde je nelze 4 koupit (bohužel pár výjimek se najde a známka jde koupit i jinde). Navazující číslovaná řada známek sleduje hřebeny hor, toky splavných řek, mapuje hrady, zámky, přírodní i technické památky, historická města, zpřístupněné jeskyně, zoologické zahrady a mnoho dalších zajímavých míst. Turistické známky spolu s každoročně aktualizovanými mapami mohou hrát roli průvodce po krásách naší vlasti. Celý systém je neustále rozšiřován. Od ledna 2010 jsme začali doplňovat každou Turistickou známku její zmenšenou verzí na připojené barevné samolepce. S Turistickými známkami se hraje sběratelská hra. Výroční Turistické známky jsou památkou na vybrané festivaly, dálkové pochody, výročí měst, obcí či památek, jubilea osobností, nebo jiné významné akce. Lze je získat na zveřejněných Turistických známkových místech od data vydání známky, v průběhu konané akce a pak až do konce příslušného kalendářního roku. Dále se Výroční známky nevyrábějí. Sběratelům je možné je poslat pouze po akci v případě, že známky byly vyprodány, a na základě obvyklého důkazu o návštěvě místa. Tedy - nemusí být přímo jejich sběratelem, ale určitě zná někoho ve svém okolí, kdo této sběratelské vášni propadl. Každý, kdo tráví svůj čas v přírodě, navštěvuje historické a přírodní památky, už na tato dřevěná, vypalovaná kolečka nutně musel na svých cestách narazit – jejich vznik se totiž datuje rokem 1998, kdy byla vyrobena ta první, s číslem 1, pro nejvyšší moravskou horu Praděd. V současnosti existuje v České republice přes 2000 Turistických známkových míst, a kromě toho se tyto kulaté suvenýry rozběhly do dalších evropských zemí: Nejlíp se jim vede v sousedním Slovensku a Polsku, a jejich rozšiřování pokračuje velmi nadějně například v Anglii, Rusku či Maďarsku. Není bez zajímavosti, že jejich tvůrci stále hledají nové partnery pro další evropské země, na kterých ještě nevlaje vlajka s typickou větrnou růžicí. V součtu už je totiž zahraničních Turistických známek víc než těch českých – celkem přes čtyři a půl tisíce – a tento počet neustále roste. Není to už jen o sběratelských suvenýrech: Z Turistických známek se postupem času stává informační a propagační bedekr, který dokáže poradit, co stojí za vidění. Ve spojení s aplikacemi pro chytré mobilní telefony a s turistickou mapou na www.mapy.cz jde bez nadsázky o projekt, který má svá nejlepší léta teprve před sebou. Foto: Turistické známky Foto: Turistické známky Historii i současnost Turistických známek můžou turisté od letošního roku shlédnout v nově otevřeném muzeu, jehož součástí je infocentrum, westernová škola, parkoviště a zázemí pro návštěvníky. Naleznete jej v Janovicích u Rýmařova, u hlavní silnice č. 11, nedaleko janovického zámku. Středobodem celého areálu je „Nultý rozcestník Turistických známek“ s číslem 2000. Slavnostní otevření muzea se uskuteční poslední sobotu před prázdninami 28. června 2014. Je připraven bohatý kulturní program, večerní country bál, a mnoho dalšího. Jste srdečně zváni! K DNEŠNÍMU DNI (31. 12. 2013) JE VYDANÝCH: 2028 TURISTICKÝCH ZNÁMEK - 1271 VÝROČNÍCH TURISTICKÝCH ZNÁMEK 205 PRÉMIOVÝCH TURISTICKÝCH ZNÁMEK 5 MONTI SYSTEM Martin Štulla informace použity s laskavým svolením firmy BENES A LÁT Monti systém – dvě slova a spousta zájmů… Hlavně zájmů o auta různých druhů a různých stylů. V roce 1984 se tato autíčka objevila na pultech obchodů a hned sklízela zasloužené ovoce svou originalitou spojenou pouze s vylámáním vylisovaných částí z platíčka a zacvaknutí dílků do sebe. Od výfuku až po zpětná zrcátka. Vše si člověk mohl poskládat sám. Další ozdobou byly barevné samolepky – ať už na auta závodní nebo kamiony až po vozy služeb (hasiči…). něco z historie firmy, která „stavebnici“ vyrábí: 1934 - pan Beneš založil slévárnu v Praze v Holešovicích. 1945 - pan Josef Lát nastoupil do podniku. 1949 - založení Sdruženého komunálního podniku města Semil 1984 - na trh přichází první modely aut Monti Systém, vyráběné Kovozávody Semily 1988 - Monti Systém získává zlatou medaili na Mezinárodním veletrhu v Lipsku 1992 - privatizace vdovou a syny po panu Benešovi a panu Látovi, založení BENEŠ a LÁT, slévárna a strojírna v.o.s. 1998 - transformace na BENEŠ a LÁT, a.s. 2005 - výrobní závod a autorská práva ke značce VISTA® byly koupeny firmou BENEŠ a LÁT, a.s. 2007 - ocenění „Firma roku 2007“ v České republice 2008 - firma BENEŠ a LÁT a.s. získává na Pražském Hradě „Národní cenu kvality za rok 2008“ 2009 - otevření nového závodu v Poříčanech 2012 - stavebnice SEVA 1 získala ocenění "Správná hračka" 2013 - otevření nového závodu v Mimoni Doposud bylo vyrobeno cca 108 modelů. Modely Monti Systém jsou vyráběny v České republice a jako všechny stavebnice a hračky značky VISTA neobsahují nebezpečné ftaláty! Pro jejich opatrnější zacházení doporučuje firma zakupovat modely pro děti starší 6 let. Mezi stavebnicemi však naleznete i ty, které obsahují více detailních prvků. Tyto modely jsou určeny, díky složitější montáži, dětem starším 8 let. Některé stavebnice se skládají z cca 30 součástek, ty složitější pak okolo 200. Modely jsou v měřítku 1:28, 1:35 a 1:48 Foto: Beneš a Lát, a.s. Každý rok je série rozšířena o několik modelů, existují i modely vyrobené na zakázku (informace dále v článku). Existuje série Monti metal, která obsahuje modely, jejichž některé části jsou kovové. Tato série se ale již nevyrábí. Další podobnou stavebnicí byl Kliklak vyrábělo VD Směr od roku 1989 do roku 2006. Série obsahovala dva modely Škody Favorit, a to jeho civilní verzi a verzi Rallye 96. 6 Díky spolupráci firem BENEŠ a LÁT, a.s. a PK Models je o řadu modelů MONTI SYSTEM víc. Záměr firmy PK Models je přinášet na modelářský trh nové a hlavně zajímavé modely s logy převážně českých firem a společností, ale i zahraničních, a to jak v limitovaných sériích, tak i jako reklamní modely. Firmy a společnosti, které úspěšně využily a spolupracovaly na svých autech: Švestka demolice, Záchranná služba hlavního města Prahy, Urban pneu, SIKO koupelny a řada dalších… Foto: PK Models Komu? Salesiánskému středisku mládeže České Budějovice. Účelem této sbírky je nákup mikrobusu pro děti a mládež za účelem zajištění akcí. Důvodem jejího založení je nevyhovující technický stav vozidla Ford Transit, který má Salesiánské středisko v současnosti k dispozici. Vozidlo se využívá hlavně pro přepravu dětí nebo pracovníků na různé akce konané jak v Českých Budějovicích, tak i mimo ně, nebo pro přepravu materiálu na chaloupky (letní tábory) či jiné pobytové akce. Ročně pořádáme 40 akcí pro děti a mládež, kterých se celkově účastní přibližně 450 dětí a 12 táborů chaloupek, kterých se zúčastní kolem 230 dětí. Auto je využíváno i na zajištění technického zázemí pro již zmiňované akce, aktivity a tábory. Pomocí sbírky od dárců bychom rádi v budoucnosti zakoupili kapacitně podobné auto, které bude v lepším technickém stavu. 7 Nejen po Vysočině Tomáš Fiala autorská tvorba Už jsem se zde několikrát zmiňoval o krajských variantách „Celodenní jízdenky“ a „Skupinové víkendové jízdenky“ (dříve ČD Net a SoNe+). Tuto nabídku jsme se spolužáky využili při návštěvě Středočeského kraje a neobešel bych se bez ní ani při mých železničních toulkách po jižních Čechách. Tentokrát bych se chtěl s vámi podělit hned o dva velmi podobné výlety, během kterých jsem čerpal výhody varianty platné po Vysočině. A vlastně jen po Vysočině, platnost jízdenek totiž hranice kraje lehce přesahuje. První cestu jsem podnikl sám 16. března 2013. Z Třebíče jsem odstartoval osobním vlakem číslo 4864, tedy krátce po Foto: Tomáš Fiala šesté hodině ranní. Překvapilo mě, kolik lidí nastupovalo zároveň se mnou. Navíc k těmto lidem postupně přistupovali další a další a všichni se vzájemně znali. Záhy jsem z jejich hlasitého hovoru poznal, o co se jedná. V Kamenné se toho dne konal turistický pochod! Muselo se jednat o dost důležitou akci, protože před Jihlavou byl náš motorový vůz v podstatě přeplněn. České dráhy na tuto akci reagovaly posílením kapacity Os 8346, kterým jsem následně pokračoval z Jihlavy – místo jednoho motoráku jely dva. Ale i tak jsem do Kamenné stál; zdaleka ne jediný. Vzpomínal jsem, jak ještě nedávno jezdil tento spoj v klasické vozbě, s elektrickou lokomotivou řady 242, patrovým vozem Bmto či Bdmteeo a vozem BDs. Dnes se tyto soupravy objevují na rameni Havlíčkův Brod – Horní Cerekev pouze v pracovní dny. Podle mého názoru by se však hodily i při podobných očekávaných přeplněních spojů či v neděli odpoledne, kdy musí také často někteří lidé při cestě z Jihlavy do Havlíčkova Brodu stát. V Havlíčkově Brodě jsem přestoupil do rychlíku a už jsem frčel do Kutné Hory. Tam jsem tedy poprvé opustil hranice kraje Vysočina. Hodinovou jízdu jsem využil hlavně k odpočinku, abych byl dostatečně čilý ve zbytku dne. V Kutné Hoře jsem přestoupil do téměř prázdné Regionovy, která byla nasazena na Os 19207. Potěšilo mě, že si mám kde sednout – a že mám dokonce celou „čtyřku“ sám pro sebe. Nastal čas odjezdu a… Nic! Až po chvíli mi došlo, že ještě nepřijel rychlík od Prahy. Přisupěl až za chvilku. A s ním přijel i hotový nával lidí, kteří obsadili téměř všechna volná místa. Doufal jsem, že na městském nádraží většina z nich vystoupí. Jenže nevystoupili. Někteří ano, jejich sedadla však obsadili přistoupivší. Každopádně trať 235 Kutná Hora – Zruč nad Sázavou na mě udělala dobrý dojem, slouží jak k cestám „domorodců“ z jednotlivých obcí, tak turistům. Na některých zastávkách totiž stačí vystoupit z vlaku a jste v lese. Anebo v bahně, vlastně Bahně – tak se totiž jmenuje jedna ze zastávek. Na většině z nich vlak zastavuje jen na znamení, s vlakem 19212 jsme se Foto: Tomáš Fiala křižovali podle plánu ve Zbraslavicích. 8 Další přestup mě čekal ve Zruči. Po „Posázavském pacifiku“ jsem se vracel zpět na území Vysočiny. Kodrcal jsem se Os 9205 více jak hodinu, ale rozhodně to stálo za to. Pokud by chtěl člověk projet trať 212, zabralo by mu to asi tři hodiny, ale jestli se rád dívá z vlaku okolo trati, je to dobrá investice času. Ve Zruči jsem měl až příliš mnoho času, nic se tam totiž nedělo. Dokonce ani neprojížděl žádný nákladní vlak. A tak jsem si jen vyfotil motoráček, který mě přivezl, a nádražní budovu. Nakonec jsem se však přeci jen rychlíku 679 dočkal a mohl jsem se vrátit na „hlavní“ Foto: Tomáš Fiala vysočinský uzel – do Havlíčkova Brodu. A zde mě samozřejmě čekal další přestup, jak už to u mě bývá dobrým zvykem. Podruhé toho dne jsem projížděl mě dobře známé stanice a zastávky – Mírovku, Šlapanov, Kamennou, Dobronín, Střítěž,… A taky Jihlavu. Mou výstupní stanicí byl totiž tentokráte až Kostelec u Jihlavy. Čekalo mě další opuštění kraje Vysočina, protože jízdenka mi umožnila si trať 227 projet celou, tedy až do konečné stanice Slavonice. Na všechny vlaky byly tehdy nasazovány motorové jednotky Regionova z Provozní jednotky Havlíčkův Brod (Depo kolejových vozidel Brno). V Telči jsme se křižovaly s protijedoucím vlakem a také tam došlo ke změně vlakové čety. Ve Slavonicích jsem měl chvíli času, takže jsem mohl lehce fotograficky zdokumentovat okolí stanice, která před nějakým časem prošla modernizací, a vzniklo zde ostrovní nástupiště. Zpáteční cesta mi připadala dost únavná, až do Dačic jsme totožni všechny zastávky na znamení projížděli. A zkuste si to představit – jet Regionovou skoro půl hodiny bez zastavení, po mnohahodinové předchozí jízdě, sám … Byl jsem docela rád, když jsem se dostal zpátky do Kostelce. Přijela další Regionova, kterou jsem zamířil zpátky do Jihlavy. Tam jsem mohl vystoupit a jet Os 4817 rovnou domů. Ale neučinil jsem to – místo toho jsem si ještě jednou „otočil“ Havlíčkův Brod. Žádný valný důvod jsem k tomu vlastně neměl, ale nakonec jsem nelitoval. Cestou tam i zpátky jeli mj. i opilí občané, v prvním případě čtveřice starších mužů, ve druhém případě skupinka mladých lidí. Bylo zajímavé hledat mezi těmito partami rozdíly. Kromě věku a míry opilosti se dost lišilo i jejich chování. Starší se snažili být v klidu, zatímco mladí působili o dost agresivněji, dokonce slovně napadli vlakovou četu. S oběma skupinami opilců se musela potýkat stejná průvodčí, což jsem jí opravdu nezáviděl. A pak už mě čekal jen poslední vlak, rychlík 661 Rožmberk. Ač jsem dorazil do Třebíče už v 19:21, připadal jsem si skoro unavenější než po výletech do jižních Čech, při kterých jsem toho objel mnohem více. Na zopakování této trasy jsem se domluvil se svým spolužákem letos v únoru. 15. 2. 2014 jsme opět seděli v Os 4864. Jenže tentokrát se naštěstí nekonal žádný turistický pochod v Kamenné, takže jsme si mohli pěkně sednout. A seděli jsme i v Os 8346. Zkrátka skoro všechno se velmi podobalo prvnímu výletu. Rychlíkem do Kutné Hory, přes Bahno do Zruče nad Sázavou, Posázavský pacifik, Kostelec u Jihlavy. A tam jsme teprve narazili na asi nejvýraznější změnu, která od loňského grafikonu proběhla. Místo Regionov ovládly trat Kostelec u Jihlavy – Slavonice motorové vozy 841 RegioSpider. A opět kompletně. Byly uvolněny z úseku Studenec – Velké Meziříčí, kam se vrátily vozy 810, které naopak nahradily mezi Okříškami a Znojmem Regionovy. Pěkná rošáda, nemyslíte? Ve Slavonicích jsem na nic nečekal a vydal Foto: Martin Štulla jsem se na úplný konec trati, který se nachází kousek za stanicí za obloukem a kupou větví u zarážedla. Škoda – někdo by možná možnost výletu do Rakouska uvítal. A ještě jednu změnu měl náš výlet oproti první verzi – už jsme „neotočili“ Brod, vzali jsme to Os 4817 rovnou domů, společně s florbalistkami z Luk nad Jihlavou, které se asi vracely z nějakého zápasu. 9 Práskání bičem nepatří jen na Divoký západ Martin Štulla informace upraveny z honacke-bice.webnode.cz HISTORIE BIČŮ První biče vznikly již v neolitu a sloužily k lovu a chovu zvířat. Ve starověku se bič začal využívat i jako nástroj určený k trestání a posléze i mučení lidí. V této době také došlo k využití biče jako nástroje, kterým lze lidi (otroky) donutit k rychlejší práci. Ve středověku se bič mimo zemědělství prosadil především v námořnictví, kde právě pomocí biče nutili dozorci galejníky k vyšším výkonům. Dále se pomocí biče vyslýchali odsouzenci. Bič se někdy používal též jako magický nástroj. Práskáním biče se lidé snažili odehnat mračna a nepřízeň počasí. Bič je ruční pracovní nástroj, určený k ovládání dobytka. Biče se vyráběly prakticky po celém světě a podle způsobu užití vznikaly biče různé délky. Tím docházelo ke vzniku různých specializovaných bičů, které se pak vyvíjely nezávisle na ostatních druzích biče. V dnešní době se bič především v Evropě, stává spíše sportovním náčiním. Prakticky se v Evropě využívají pouze biče určené k výcviku šelem v cirkuse či koní. V ostatním světě je využití biče při pastevectví daleko rozšířenější, to platí nejen pro rozvojový svět, ale i např. pro USA. Foto: archiv Keltoviny ROZDĚLENÍ BIČŮ Foto: archiv Keltoviny Biče lze dělit podle několika základních vlastností, ani jeden z těchto způsobů není zcela vyčerpávající a ani jeden z těchto způsobů nepřevládá nad jiným. Vzhledem k délce používání biče a množství vzniklých bičů a jejich odlišnosti je nemožné najít nějaké přesné rozdělení. Nejčastěji bývají biče děleny podle konstrukce biče, způsobu, jak je bič používán, druhu ovládaného zvířete. Za méně častá dělení lze považovat např. dělení podle doby nebo místa vzniku, podle tvaru, způsobu výroby, materiálu nebo zdobení, atp., ačkoliv pokud se hovoří o určité skupině bičů, uplatňují se zpravidla právě tato dělení. Bič se skládá z pevné části (bičiště) a volné části - těla biče. Pod pojem bič ale spadají i nástroje, u nichž jedna z částí není přítomna - parkurový bičík je tvořen pouze velmi pružným bičištěm (tenký kožený plátek na konci, zvaný hlídač, energii úderu nepřenáší), „hadí“ honácké biče naopak bičiště nemají vůbec. 10 PROČ BIČ PRÁSKÁ K charakteristickému prásknutí biče dochází, pokud koneček těla biče překoná rychlost zvuku – 332 m/s a vyvolá rázovou vlnu, nastává pak tzv. akustický třesk - prásk. Podobný efekt ovšem mnohem silnější slyšíme, když tryskové letadlo dosáhne nadzvukové rychlosti. Bič je tak první a nejstarší lidský nástroj schopný překonat rychlost zvuku. KONSTRUKCE BIČŮ Rukojeť biče Rukojeť biče je ze dřeva, rákosu, nebo z kovové trubky. Jejich délka a průměr je dán druhem biče. Americký bič má poměrně krátkou rukojeť (20-30 cm) a poměrně tuhý přechod mezi pevnou a ohebnou částí biče. Australský dvoudílný bič má poměrně dlouhou rukojeť (40-70 cm) a je spojen s tělem biče kloubem nebo poutkem. Foto: David Navrátil Tělo biče Tělo biče je složeno z jádra, vrchního opletu, nástavního řemínku a práskačky. Duše je u bičů velmi důležitá. Dává jim váhu, pružnost, udává jejich tloušťku a ovlivňuje spolu s rukojetí i jejich ovladatelnost. Mezi výrobci je jeho složení a výrobní postup nejvíce střežené tajemství. Dává totiž biči jeho vlastnosti. Řemínkový vrchní oplet drží pohromadě jádro biče a dává biči finální ohebnost a vzhled. Důležitý je počet řemínků v opletu biče. Platí, že z čím více řemínků je bič pleten, tím je kvalitnější. Dále se pak bič skládá z nástavního řemínku dlouhého 70 – 90 cm, ten může být z jednoho kusu nebo ze dvou spojených řemínků, první je o něco masivnější a na něj je napojený o něco slabší koncový nástavní řemínek. Na úplném konci biče je pak práskačka, která vydává vlastní akustický třesk (bang). Na výrobu práskačky se nejčastěji používají umělohmotné tenké provázky, které se skrucují, nebo splétají. NAŠE BIČE ANEB S BIČEM DO POHÁDKY… Sdružení Keltoviny se také o práskání bičem zajímá a vystupuje s ním. Kromě asi nejvíce rozšířeného pojmu, že bič patří ke kovboji, se snažíme naše vystoupení rozšiřovat o další kostýmy. Takže s námi vyrazíte na průzkum historie, spolu s naším pastýřem ovcí… Do středověku Vás zavede náš potulný kejklíř a děti vezmeme do pohádky s naší čertovskou partou. Také se snažíme učit mládež alespoň základní práskání, aby tento krásný koníček nezaniknul. K tomu nám slouží náš otevřený klub pro mladé kovboje a také návštěvy dětských letních táborů, kde jsme vítaným zpestřením a vyplněním táborového programu. Foto: archiv Keltoviny 11 Historie rodea – 3. díl Martin Štulla upraveno z http://www.prorodeo.cz/prorodeo Rodeo po 1. světové válce 1. světová válka se stala téměř smrtelnou i pro rodeo. Ale tři muži a dvě organizace ho přivedli zpět k životu a ještě zvýšili jeho významnost, přestože se tak nestalo na Západě, kde se rodeo zrodilo, ale ve velkých městech Východu. Tex Austin vytvořil Madison Square Garden Rodeo v roce 1922. Okamžitě se stalo přední událostí. Zastínilo tak Cheyenne Frontier Days a jeho vítězové byli pak považováni za neoficiální mistry světa. V roce 1924 Austin uspořádal London Rodeo na Wembleyském stadionu, které se stalo všeobecně uznávané jako nejúspěšnější mezinárodní soutěží v historii rodea. Nicméně přes značné úspěchy Austin ztratil nad soutěží Madison Square Garden kontrolu a jeho vliv klesal. Texasan plukovník William T. Johnson převzal gardenské rodeo. Brzy začal rodea pořádat v dalších krytých arénách, což navždy změnilo tvář celého sportu. V zastřešených arénách již nebylo místo na dostihy a omezení časem snížilo počet soutěží, které mohly proběhnout. Rodea již netrvala celé dny tak, jak tomu bylo pod západním nebem. Nicméně Johnson byl přední postavou v modernizaci a profesionalizaci tohoto sportu. Podařilo se mu také zajistit, že velká rodea vzkvétala i během Velké hospodářské krize. Před první světovou válkou se kovbojové a kovbojky jen výhrami na rodeích nemohli uživit. Většina z nich také účinkovala v představeních Wild West show a na rodeích. Top jména se pak mohla mimo sezónu objevit v estrádách. Ostatní si museli vzít jakoukoli práci, kterou se jim podařilo sehnat. S příchodem velkých organizátorů a rozšířením rodea do východních částí země se rodeo pro nejlepší soutěžící stalo lukrativní kariérou, přestože Wild West show zmizely. I během nejhoršího období Krize rodeová publikace „Hoofs and Horns“ odhadovala průměrný výdělek kovbojů na 2 až 3 tisíce dolarů. To je v příjmech řadilo například daleko před učitele a na stejnou úroveň nebo o něco vyšší než zubaři. A ty největší hvězdy vydělávaly mnohem více. Foto: prorodeo.cz Od roku 1934 každé rodeo, které Johnson pořádal, trhalo rekordy v počtu návštěvnosti. Typické Johnsonovo rodeo se skládalo z 16 disciplín, z nichž 6 bylo soutěžních: bareback a saddle bronc a steer riding, steer wrestling a calf roping pro muže a bronc riding pro ženy. Steer riding je dnes bull ridingem, ale ostatní disciplíny Johnsonových soutěží pro kovboje jsou stejné jako dnešní soutěže ježděné pod hlavičkou PRCA. Na druhou stranu zábavné prvky jako basketball na koních a koňské kvadrily dnes už většinou vymizely. V roce 1929 se staly dvě události, které rodeo rozdělily geografickým středem: superstar cowgirl Bonnie McCaroll zemřela během nehody při bronc ridingu v Pendeltonu v Oregonu. Její smrt přiměla mnoho rodeí vynechat soutěže pro ženy. V ten samý rok západní organizátoři rodeí založili Rodeo Association of America (RAA), aby do chaotického sportu vnesli řád. Z velké části kvůli smrti McCaroll byla RAA organizací čistě mužskou. Přes prosby, aby to nedělali, odmítli zařadit jakékoli disciplíny i pro ženy. RAA doufala, že se jí podaří ucelit pravidla a soutěže a vymýtit bezohledné organizátory, kteří ohrožovali integritu sportu. RAA stanovila termíny pro titul skutečného světového šampiona kovbojů, založeného na systému bodů získaných na základě peněžitých výher v rodeích pod hlavičkou RAA. Základní princip tohoto systému se používá dodnes, přesto sen o ustanovení pouze jednoho světového šampiona se nemělo podařit naplnit ještě po desetiletí. 12 Nebýt tragédie McCaroll, zbytek rodeové historie mohl být velmi odlišný. Není pravděpodobné, že by zde byla nějaká potřeba pro založení WPRA a barrel racing by pravděpodobně neexistoval. Východní organizátoři se připojili k plukovníkovi Johnsonovi, který ignoroval RAA a pokračoval se zapojováním lukrativních ženských disciplín. Nicméně to mělo krátkého trvání. Kovbojové plukovníka nenáviděli, protože cítili, že nepřerozděluje peníze férově, a především kvůli němu samotnému, protože s nimi jednal s opovržením. V roce 1936 šli na Boston Garden Rodeo do stávky, kde požadovali přesun větší části ze vstupného do výher. Management rodea nakonec plukovníka donutil ustoupit a vítězoslavní kovbojové založili Cowboys Turtle Association (CTA), kterou dnes známe pod názvem Professional Rodeo Cowboys Association (PRCA). Poražený Johnson prodal celou společnost, odešel do důchodu a v rodeovém světě o něm už nikdo neslyšel ani ho nikdo neviděl. Stejně jako RAA nezařazovala CTA žádné soutěže pro ženy. První vedení asociace zahrnovalo některé z top kovbojů té doby: Hugh Bennett, Everett Bowman, Bob Crosby, Herman Linder a Pete Knight. CTA a RAA mají dlouhotrvající a pokračující vztah, ale kovbojové nakonec ve významu převážili. Foto: prorodeo.cz Mezitím, v roce 1931, organizátoři Stamford Cowboy Reunion pozvali všechny místní ranče, a vyslaly mladou ženu starší 16 let, aby se účastnila soutěže navržené pro „přidání ženskosti do čistě mužského rodeového sportu“. Ženy byly hodnoceny podle toho, která měla nejlepšího koně, nejatraktivnější oblečení a podle jejich horsemanshipu během jejich jízdy kolem tří barelů v úloze v podobě trojlístku. Soutěž měla obrovský úspěch a byla dále hojně kopírována. V roce 1939 Everett Colburn, náhrada za Johnsona v Madison Square Garden, pozval skupinu Texas Sponsor Girls, aby se účastnila jeho rodea ve formě propagačního kaskadérského představení. Druhá skupina se objevila na rodeo v roce 1940. Skládala se ze zpívajícího hollywoodského kovboje Gene Autryho a žen, které jezdily během jeho zpívání písně „Home on the Range“. Tato tradice pak přetrvávala desetiletí. Brzy potom Autry vytvořil rodeovou společnost a převzal nejen Madison Square Garden, ale také Boston Garden a většinu ostatních hlavních rodeových akcí mezi oběma pobřežími. Prvním jeho činem bylo přerušení soutěže v bronc ridingu pro cowgirls, která byla lákadlem Madison Square Garden rodea od jeho založení v roce 1922. A tak ženám nezůstalo nic kromě sponzorské ženské disciplíny pro pozvané, jízdy kolem sudů. Kvůli Gene Autrymu tak opravdové cowgirl soutěže z rodeí zmizely po celých Státech. Sponzorské soutěže byly základem vzniku barrel racingu, který je dnes prémiovou ženskou rodeovou disciplínou. Nicméně Autryho vliv byl mnohem širší a dlouhodobý. Jeho popularita byla taková, že organizátoři zjistili, že nejsou schopni přilákat dostatečné davy bez westernového zpěváka, který by uváděl jejich rodeo. Dodnes je rodeo jediným profesionálním sportem, kde atleti nejsou největším tahákem. Autrymu se také přičítá, že udržel sport naživu během druhé světové války díky jeho obchodní podnikavosti a silně patriotickým tématům, které prosakovala jeho produkcí. 13 JO TENKRÁT… Vojta „Kiďák“ Tomáško autorská tvorba Všechno mě bolí. Vstávám z postele, protírám oči a shazuju z polštáře kocoura. Nevím, co to má za zvyk v noci potichu přijít, a nacpat se ke mně. Takže vyčistit zuby, vyplivnout pár kočičích chlupů, uvařit kafe a zapnout počítač. Ze včerejška mám nedodělanou písničku v notách. Ale stejně se mi moc nezdá, asi to ještě budu předělávat. Dívám se na sebe do zrcadla. Tak to jsem já? Zmačkaná tvář, třídenní strnisko, prošedivělé vlasy, které už volají po holiči, vrásky jak kůra borovice a chlupy v uších. Sakra, co na mě ještě ty holky vidí? Ženský jsou nepochopitelné. To už za ta léta vím. Večer hraju v jakési dědině na Vysočině. Už tuším, že to bude díra na konci světa. Už vím, kdo přijde. Pořadatel s rodinou, dva až tři zvědavci, pár odkvetlých dorostenek, které se nudí, a spousta volných a prázdných židlí. Ještě že pro mě přijedou na nádraží, abych nemusel pěšky s báglem a kytarou. Už mi to moc nešlape. Jo tenkrát… Koukám, že slovo tenkrát používám stále častěji. Vlak zastavil na opuštěném vesnickém nádražíčku. Byl jsem jediný, kdo vystoupil. Už na mě čekali. Smráká se a taky už dost špatně vidím. Nějaký chlápek s vousama mi tiskne ruku, ukládá kytaru do auta a jedeme vstříc jednomu z dalších propadáků. Vesnická hospoda se sálem. Kolik už jsem takových viděl. Jenže tady nestačím zírat. Před hospodou není kam zaparkovat. Auto vedle auta. Vcházím dovnitř, prodírám se mezi spoustou lidí. „Už je tady, už přijel.“ „Hele táto, to je on“. „Jé, Kiďák“. Všichni se na mě usmívají, podávají ruku, nebo alespoň významně pomrkávají. Teprve ve světle žárovek si můžu prohlídnout toho, kdo mě přivezl. Jeho hlas je mi povědomý i tvář maskovaná šedivým plnovousem. Ty oči. Ty oči. Kde jen jsem je viděl. Sakra paměť. Stárnu. Jo tenkrát… Musím uznat, že jsem překvapený. Tolik lidí. A v takové díře. Vždyť je tu jen pár baráků. To kvůli mně přijeli z dalekého okolí. Na malém pódiu stojan s mikrofonem, židle, sklenice s vodou. Ladím a dívám se po sále. Lidi pomalu přichází, zdraví se povídají. Pak potemní světla, a první tóny se rozletí. Pohladí posluchače, vsáknou se do dávno nemalovaných stěn, stečou po ušmudlaných oknech a zapadnou do duší těch, co ví. Jako pokaždé, přivírám oči a nořím se do příběhů a tónů svých písní. Ne, nemyslím si, že jsou bůhví jak geniální. Nejsou. Jen jsem v nich já. Se svými bolestmi, pochybami i radostmi. Lásky i zklamání. Vítězství i prohry. Je v nich kus mé cesty za hledáním. Život. Můj i jejich. A proto jim věří. Stejně jinak psát neumím. Nedovedu jen tak pokládat slova o ničem a tvářit se, že jsem mistr zeměkoule. Veselá střídá vážnou, potlesk střídá nábožné ticho, tóny pronikají kůží až do hlubin těla a najednou je tu poslední písnička, poslední přídavek, poslední úklona. Jsem unavený. Dřív jsem přece jen vydržel víc. Jo tenkrát… Ukládám kytaru do pouzdra a s chutí se vydávám k výčepu na jedno malé. Cestou pár podpisů, pár podání rukou, pár pochvalných vět. „Máš jiný písničky než tenkrát. Víc pod kůži, víc zasáhnou. Líbilo se mi to. A mojí ženě taky“. „Díky moc“. Ten hlas, ty oči. Sakra, odkud toho chlápka znám? A najednou mi to zapálí. To je přece náš Šerif. Šerif naší osady. Bože, kolik je to let? „Jseš to vážně ty? Šerif“? „Jo, tak jsi mě přece jen poznal. To víš, ubývá vlasů, roste bříško, a ty fousy..“ Sedíme u rohového stolu, je dávno po půlnoci, jeho žena i s dvěma klukama už dávno odešla domů a my vzpomínáme. Jo tenkrát… 14 „Pamatuješ jak.., a co Torpédo s Jimmem.., jo tak Jimm žije v Dánsku? A zase, „pamatuješ jak…kdy to bylo? Jo a ten potlach…“ „Kde spíš“? „V nějakém penzionu, asi pět kiláků odsud“ Musím zavolat taxík, zítra ještě hraju někde u Prahy. A co ty? Jak jsi se octl v takové myší díře“? „To víš, láska, dům, děti…“ Šerif se odmlčel, dopil pivo a zvedl se k odchodu. „Měj se a díky za všecko. Za vzpomínky, za písničky, za pohlazení duše“. „Taky díky Šerife. Že jsi přišel. Že v nás nic neumřelo. A až budeš psát klukům, pozdravuj je. Ještě žijem“. Taxík mě vyhodil před penzionem a odfrčel za dalším ritem. Naproti na chodníku se vášnivě líbají a obírají dva puberťáci a z blízké diskotéky je slyšet rytmické dus dus. Nic mi to neříká. Dává se do deště. Kapky dopadají na obličej a stékají pomalu dolů. Zavírám na chvíli oči a vidím je. Jimm, Torpédo, Šerif. Hladké tváře, opálená těla, kůže jak samet. Svět plný nepoznaných věcí, čeká jen na nás. Zase jdeme po ulici na nádraží. Bágly na zádech, kytara a slunce v očích. „Vrátit ten svět a nekončící indiánské léto“, zpívám v jedné ze svých písní. Na rtech mám dešťovou kapku. Když ji olíznu je slaná. Jdu spát. Zítra je taky den. Třeba přijde někdo známý a já mu budu moct říct. Foto: Mirka Vazačová „Jo tenkrát….“ Královská koruna si klade za cíl zajistit zdroje zejména výdělečnou činností pro účely podpory a rozvoje českého šermu, historických, historizujících i Larp fantasy akcí, projektů, řemesel, vystoupení, jarmarků, hradů, tradic i památek v rozsahu všech dob. Mnozí říkali pesimistické komentáře ke Královské koruně a zakládání společenství pro podporu, šermu, řemesel, historie a dalších aktivit. Jiní říkali, to vše už tady bylo, co z toho a jak to dopadlo. Další říkali, bylo by to fajn, jen dát lidi dohromady nebude sranda a každý to raději propije, než aby dal příspěvek. Já k tomu říkám, že jde téměř vše, když mají lidé pevnou vůli a cíl, schopnosti to naplánovat a sílu to vykonat. Mnohým projekt Královské koruny vadí a to ještě pořádně neexistuje. Ptám se proč? Zřejmě pro mnoho důvodů a jedním z nich je bezesporu to, že ti mnozí již dlouho nic nevytváří, vezou se na svých nostalgických pozicích v domnění, že to tak bude až do konce světa a vedou řeči jako ředitelé zeměkoule. Přitom je tolik lidí, kteří by se rádi zapojili a něco vytvářeli a společenství Královské koruny by jim v tom mělo významně pomoci. Program Královské koruny by měl pomoci stejně tak šermířům, jako řemeslům, tancům, hudbě, zpěvu, jarmarkům, bitvám, turnajům a v neposlední řadě školám šermu, dostupným po celé zemi a hlavně pro děti a mládež. Samozřejmě podpora a dotace stojí peníze, které je potřebné zajistit, jak z vlastních zdrojů, tak z výdělků a sponzorů. Je logické a jenom blázen by si myslel, že nemusí nic dát, na to aby něco dostal, proto je členský příspěvek nezbytný. Zejména proto, aby společenství Královské koruny mohlo být silným, nezávislým a garantovaným partnerem pro města, obce, cestovní ruch a další subjekty. A podruhé proto, aby bylo společenství schopno produkovat své vlastní výdělky a zdroje. Je jednoduché neustále opakovat, že něco nejde. Pojďme dělat něco proto, aby to šlo. 15 16 Taková normální rodinka a její „pokračování“ Pavla Štullová informace zpracovány z csfd.cz Protože Taková normální rodinka se dočkala pokračování, našla jsem pro Vás informace o seriálech, které byly na motivy Rodinky zfilmované. Největší slávy se dočkalo její první zfilmování a také je velmi divácky stále a stále vřele přijímáno. Zde přidávám jeden z mnohých názorů na Rodinku z roku 1971: „Fan Vavřincová stvořila sitkom, za který by se nemuseli stydět tvůrci Kroku za krokem a Ženatého se závazky dohromady, aniž to tušila a spolu s geniální režií a excelentní hereckou konstalací vzniklo něco, co může bavit generace. Díl s malířem Hamouzkem, který si míchá svinibrodskou zeleň šmrncnutou cihlou, aby vystřihl jelínky ("holky, povedla se mi srnka"), pejsky a hvězdičky, zatímco v kuchyni maminka zpívá s mokrým hadrem na hlavě "proč bychom se netěšili", babička plánuje do další detektivky obsadit vraha jménem Hamouzek a jedna z dcer ho následně kousne do ruky…“Hamouzku, kams to vlez".“ Foto: Bux.cz Komedie / Rodinný - Československo, 1971, 8 x 55 min Navzdory názvu nejsou Hanákovi tak docela normální. Maskot rodiny, babička (Marie Rosůlková) píše detektivky, které jí nikdo nikdy nevydal, její dcera Cilka (Dana Medřická) má zase ve zvyku se zčistajasna vprostřed věty rozezpívat, její manžel Oldřich (Zdeněk Řehoř) se nevěnuje ničemu jinému než svým želvičkám, myšičkám a jiným zvířatům. Starší dcera Pavla (Jana Štěpánková) všude možně cvičí jógu a se stoickým klidem snáší četná darebáctví svých dvojčat, kterým nikdo neřekne jinak než Raubíři, a tiché podivínství svého manžela Petra (Eduard Cupák), který jen jí, spí a čte noviny. A do této rodiny se chystá její mladší sestra Kateřina (Daniela Kolářová) uvést svého plachého nastávajícího Zdeňka (Jaromír Hanzlík). Foto: Česká televize Komedie / Rodinný - Česko, 2011, 6x30 min Foto: Falcon Želvičky, rozepsané detektivky, taneční pro dospělé, vražda na pět způsobů, cappuccino se šlehačkou a jedno velké stěhování z Ameriky do Čech... To vše a ještě mnohem více prožívají hrdinové v laskavé (rodinné) komedii Rodinka. Soužití několika generací přináší kuriózní situace. Ztřeštěná puberťačka, pěstitel orchidejí na penzi, vášnivý kutil s katastrofálními následky, studentka univerzity třetího věku, které se stále zapalují lýtka, archeolog bez práce a další členové docela normální a přesto krásně praštěné (bláznivé) RODINKY, se rádi sejdou za každých okolností u společného stolu, ke kterému se vždy dají přidat další židle… 17 Den D - Vylodění vNormandii – 6. 6. 1944 Martin Štulla čerpáno z internetových stránek www.druha.svetova.cz Na samotnou invazi byly připraveny obě strany velice dobře. Němci sice ještě neměli dobudovány všechny bunkry a dělostřelecké pevnůstky. Přesto bylo opevnění s názvem Atlantický val, které se táhlo od pobřeží Norska přes Dánsko, Německo, Holandsko, Belgii a Francii, velmi silné. Nejvíce bunkrů se nacházelo v oblasti Pas de Calais. Bylo to totiž nejužší místo kanálu La Manche a Němci předpokládali, že se Spojenci vylodí právě tady. V okolí bylo také hodně přístavů, které jsou velmi důležité pro přísun zásob, materiálu a vojáků. Foto: druha.svetova.cz Jen málokterý německý generál předpokládal, že by se Spojenci vylodili v Normandii. Jedním z mála německých generálů, jenž odhadl místo invaze byl "pouštní lišák" polní maršál Erwin Rommel, který byl ke konci roku 1943 vyslán na inspekci obranných zařízení Atlantického valu. Nařídil, aby byla tato oblast posílena vojáky i stavebním materiálem pro budování obrany proti invazi. Práce na Atlantickém valu však pokračovaly velmi pomalu a v červnu nebyly ani zdaleka dokončeny. Chyběl beton, miny a další materiál. Na začátku června 1944 nehlásili meteorologové dobré počasí, a proto se Rommel vydal do Německa na odpočinek za svou ženou a synem a při té příležitosti chtěl zajít za Hitlerem, aby ho přesvědčil a poskytl mu více jednotek na obranu francouzského pobřeží. Na druhé straně kanálu probíhaly přípravy na invazi už od roku 1942. 19. srpna 1942 provedla kanadská vojska (2. pěší divize a 14. tankový prapor) nájezd na okupované pobřeží Francie u přístavu Dieppe, ztráty však byly obrovské. Další zkušenosti získali spojenci při vylodění v severní Africe, na Sicílii, v Itálii a obojživelných akcích v Pacifiku. Jako vyloďovací oblast bylo vybráno pobřeží od města Caen po poloostrov Cotentin. Tato oblast byla rozdělena na 5 částí. Američané se měli vylodit na plážích Omaha a Utah. Britové a Kanaďané obsazovali pláže Juno, Gold a Sword. Proti invazním jednotkám měly zpočátku bojovat průměrné německé jednotky. Spojenci předpokládali, že Němci však brzy přisunou kvalitnější jednotky z celé Francie a nejvíce se obávali formací Waffen SS. Ale pouze jediná byla rozmístěna poblíž pláží a to 12. tanková divize SS Hitlerjugend. Den D operace OVERLORD byl stanoven na 5. června 1944, ale tento den zuřila v kanálu La Manche prudká bouře, která znemožnila vyloďování, a proto vrchní velitel odložil invazi o jeden den na 6. června. 6. června panovalo v kanálu celkem slušné počasí, za kterého byla operace uskutečnitelná. ... Operace OVERLORD bylo také jedno velké vítězství svobodných států nad zvrhlým nacistickým režimem, a proto se také dodnes každoročně 6. června setkávají veteráni ze všech zemí a jednotek, které se vylodily v okupované Francii, aby si zavzpomínali na svoje padlé kamarády, jenž položili život za svobodu a demokracii v Evropě. Popisovat Vám historická fakta invaze by bylo nejspíše velmi nudné a hlavně jsou lehce dohledatelné, takže byli informace zkráceny na nejnutnější informace. Tento článek měl pouze upoutat pozornost a vzpomenou na všechny padlé vojáky, kteří se zasloužili o to, že můžeme svobodně dýchat… 18 Máme tu další ukázky naší tvorby z internetových stránek www.veverusak.cz, kde také naleznete CELÉ ČLÁNKY… Zde, v rámci spolupráce se sdružením Keltoviny, jsou pouze krátké ukázky. team stránek Staré pověsti české Laskončina kuchařka pro malé kuchtíky Staré pověsti české by měl znát každý kluk či holka. V této knize prastaré legendy ožívají, mění se v zábavné příběhy a děti si je tak snadno zapamatují. Pohádkové prasátko Pigy se svou kamarádkou a skvělou kuchařkou Laskonkou připravili výběr těch nejbáječnějších receptů, které určitě zvládnete i vy. Laskončina kuchařka je plná jednoduchých receptů a kreslených návodů, jak si mohou děti samy připravit zdravou snídani a svačinky do školy, osvěžující limonády a spousty jiných dobrot. Foto: Fragment Muchomůrčí povídání Každý ví, že jsou to smrtelně jedovaté houby. Ale, co už každý vědět nemusí je fakt, že se s nimi můžete setkat nejenom v listnatých lesích, ale taky na louce nebo třeba v příkopu u cesty. Tyto jedovaté houbičky to na nás zkoušejí a vykukují i v místech, kde byste to nečekali. Mají rády podobné podmínky jako žampiony, jsou si s nimi i dost podobné. A tak není divu, že se každý rok nezkušení houbaři muchomůrkami otráví, zamění je za žampiony nebo holubinky. V jejich plodnicích jsou obsaženy organické jedy, které napadají játra, ledviny, cévní systém i nervovou soustavu. V listnatých lesích je najdete od léta až do podzimu. Nebezpečné je na nich to, že příznaky otravy se můžou projevit až po 12 hodinách. V tu dobu si někteří lidé ani neuvědomí, že jejich zdravotní problémy a bolest by mohla být způsobená jedovatou houbou. Dokonce i zbytky jídla, které by mohly pomoct dokázat, jestli se nejedná o planý poplach, jsou v tu dobu už nenávratně vyhozené nebo dokonce dojedené. Bez lékařské pomoci ke smrti dochází pomalu během dvou, tří dnů. Foto: Fragment Poušť - Místo extrémů Když se řekne slovo poušť, člověku se hned vybaví obrovské množství horkého písku. Ale ne všechny pouště musí být pokryty pískem. Známe i jiné druhy, například solné, skalní, skalnaté roviny a dokonce sem patří i hory. Je pro ně typické, že tu velmi málo prší, půdu nemůžeme obdělávat, rostliny rostou jenom tam, kde se hromadí voda, vanou tady silné větry. Během dne teplota dosahuje až 55°C, v noci mrzne. Navíc se teplota v různých ročních obdobích mění. Na povrchu naší planety byste napočítali kolem 50 velkých pouští. Na povrchu naší planety byste napočítali kolem 50 velkých pouští. Nejznámější je asi Sahara s rozlohou 7 770 000 km2. Dalšími jsou třeba Arabská poušť s 1 290 000 km2, Libyjská - 1 680 000 km2, Gobi - 1 040 000 km2, Rub al - khali - 650 000 km2, Kalahari - 520 000 km2. 19 Katastrofy Rostliny, co nejsou k jídlu Slovo katastrofa má svůj původ v řeckém kata - strófé a v překladu znamená zničení nebo zvrat. Planeta Země, malá modrá kulička si obíhá kolem své osy zdánlivě klidně. Čas od času dá vědět o své ničivé síle. V mžiku zasáhne určitý kus země, pustoší všechno kolem, přináší zkázu a smrt. V dřívějších dobách si lidé mysleli, že za tyto nepředvídané situace můžou bohové, vesmírná tělesa nebo jde o varování o blížícím se konci světa. Z historických pramenů se dovídáme o tom, jak využívali zkušeností při předvídání těchto situací. Žili v souladu s přírodou a usuzovali s citem, pozorovali chování zvířat i ptáků. Dnes máme k dispozici moderní techniku. Pomocí monitorování, výpočtů a grafů se snažíme přelstít přírodu, předehnat ji aspoň o krok a včas odhalit možné katastrofy tak, aby bylo dost času na potřebnou evakuaci. Rostliny obsahují spoustu prospěšných látek, vitamínů, minerálů a jiných dobrot, které vašemu tělu prospívají. V přírodě najdeme ale i byliny, kterým je lepší se vyhnout. Některé z nich můžou způsobit nevolnost nebo dokonce otravu. Listy, semena a plody, které voní po mandlích. Jejich vůně může prozrazovat obsah jedovatého kyanidu. Jedovaté bývají častěji listy, které rostou po trojicích. Nikdy nejíme přezrálé, nahnilé nebo plesnivé ovoce, může obsahovat jedovaté toxiny. Plodům, co se podobají fazolím s fialovými až černými skvrnami se vyhněte, pravděpodobnost toho, že se jedná o jedovatou rostlinu je vysoká. Dejte si pozor na byliny podobné mrkvi a petrželi, i tady je vysoké riziko otravy. Nikdy nepojídejte semena z lusků u rostlin, které neznáte. Houby jsou další rizikovou skupinou. Detektiv Klubko tajemství žlutého kufru Kam až může zajít učitel? Každý kdo chodí do školy, mi potvrdí, že mezi slovem učitel a učitel může být obrovský rozdíl. Je jedno, jestli jste prvňák nebo prvák, nezáleží na tom, jestli chodíte do zapadlé školy někde na vesnici nebo do prestižní soukromé se školným vysokým jako měsíční plat vašeho táty. Zajímá je, co děláte ve volném čase, nekroutí očima nad novou počítačovou hrou, nehroutí se z toho, co z nás bude, až jednou dospějete. Někteří učitelé vám dopřejí vlastní názor, některým se svěřovat s osobními pocity by se rovnalo pomalé sebevraždě. Vaši nespokojenost si totiž dobře pamatují, nezapomínají a vrátí ji protiútokem ve chvíli, kdy byste to vůbec nečekali. Třeba na školním výletě. Učitelům, kteří mají vždycky pravdu, a dokonce i v případě, že ji nemají, (za to můžete stejně vy), se prostě neodporuje. Detektiv Klubko nikdy nezaváhá a bystře si poradí i s těmi nejzapeklitějšími záhadami. Tentokrát prokoukne zatraceně dobrý plán loupeže v bance a nenechá se zmást ani strašidlem na zámku. Detektiv Klubko nikdy nezaváhá a bystře si poradí i s těmi nejzapeklitějšími záhadami. Tentokrát prokoukne zatraceně dobrý plán loupeže v bance a nenechá se zmást ani strašidlem na zámku. Pomocí lupy se i z tebe stane detektiv! Na konci každého příběhu si vyzkoušej, jestli jsi stejně bystrý jako detektiv Klubko! VŠECHNY ČLÁNKY NALEZNETE NA WWW.VEVERUSAK.CZ 20 21 22 23 24
Podobné dokumenty
novinky v cenové soustavě úrs 2013/i - pro
Cenová soustava ÚRS splňuje nové legislativní požadavky podle novely zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách účinné od 1. 4. 2012
a prováděcí vyhlášky č. 230/2012 Sb. o veřejných zakázkách úči...
KVIZ TŘEBÍČ
městem a celá Třebíč je odtud jako na dlani. Přesný čas návštěvy (dne 9. 9. od 9.00 do 17.00
hodin) lze dohodnout na tel. 568 889 115, 568 889 118, e-mail: [email protected]
www.vodarenska.cz
11...
Zde - Bullet Corral - Westerners International
příspěvků WI-CZ. Proto na začátek trochu osvěty.
Obecně platí, že členství na další rok se vybírá vždy na podzim
na valných hromadách corralů nebo na členských schůzích
(rozpravy na větvích Pony Ex...
Březen 2011
odezní. Mohou ţít nový, zdravý ţivot. Ale ta cesta k němu je trnitá, plná kamenů,
lemovaná bolestí a slzami. Stojí však za to.
S mojí diagnózou a nepravidelnými návštěvami oddělení, stejně jako táb...