Formát - Nadační fond Nehemia
Transkript
03 nehemia 2015 Přinášíme změnu do lidských životů Nehemia info Nadační fond Nehemia, Selská 29, Havířov - Bludovice www.nehemia.cz [email protected] tel. 595 173 715 Uprchlíci Ukrajina, Řecko Irák „Já jsem přišel, aby mé ovce měly život…“ Angelika Marsh Je čas vyrazit! Dan Drápal Čtyři teze k islámské migraci Nepál í n e s e ř t ě m e Z 2 NeHE MIA IN INFO FO N eHEM I A INFO Projekty Nehemia a seznam variabilních symbolů 1000 Humanitární projekty 1001 Fond Náhlé pomoci 1002 Humanitární sbírka 1003 Lékařská pomoc dětem 1006 Obnova dětského domova Slavjansk na Ukrajině 1008 Zemětřesení v Nepálu 1009 Ukrajina – Uprchlíci 1101 Kavkaz – Kráva do každé rodiny 1120 Ukrajina – dětské domovy 1202 Děti Etiopie – Kofele 1203 Děti Tanzanie – Masajové 1204 Děti Etiopie – Jimma 1301 Severní Korea – pekárna 2000 Misionáři 2101 Ukrajina, Balkán – Václav Bednář 2102 Bosna a Hercegovina – David Symon 2104 Slovensko – Jan Bihári 2302Persie 2501 Austrálie – Thomas a Marcela Hempfilovi 3000 Projekty praktické pomoci 3301 Izrael – obnova lesů na Karmelu 3302 Terénní vůz pro Hamida 3102 Pracovní výjezd do Moldavska 4000 Rozvoj krátkodobé misie quantum solidum cz Centrum pojištění, odborníci na Vaší straně www.insia.cz Je čas vyrazit! Je-li loď ukotvená v přístavu, kormidlo nefunguje… Angelika Marsch Německo Redaktor Miroslava Cásková Adresa redakce Nehemia Info Selská 29, 736 01 Havířov-Bludovice Česká republika Telefon 595 173 715 [email protected] Ředitel 739 584 117 [email protected] Kancelář 739 584 118 [email protected] Účetní 739 524 877 [email protected] Webwww.nehemia.cz Facebookfacebook.com/NehemiaCZ Twitter@NehemiaCZ Flickrflikr.com/nehemiacz 5000 Podpora národních církví a pastorů 5101 Ukrajina – pastor Pavel Golub 5102 Ukrajina – pastor Michail Balko 5103 Ukrajina – pastor Konstantin Melnik 5104 Chorvatsko – Dohnalovi 5201 Etiopie – evangelisté TFM 5301 Čína – Bible pro Čínu 5302 Jakutsko – Ilja a Aňa 6000 Správa projektů a provoz organizace 6004 Neurčené dary 6410 Mzdy a dotace na mzdy 6412 Mzda Leoš Cásek 6413 Mzda Danuše Bednářová 8000 Servisní podpora misie 8104 Vzdělávací kurzy a akce 8201 Časopis Nehemia INFO Stěhujete-li se nebo máte-li změněnou adresu, dejte nám prosím včas vědět a napište 8202 Publikace misijní literatury nám svou starou i novou adresu, abychom vám mohli i nadále zasílat Nehemia Info. Platby v ČR: Citfin Praha • číslo účtu: 1057340/2060 (účet bez bankovních poplatků) Na tento účet je možné zasílat dary i v jiných měnách než jen v CZK (USD, EUR, GBP aj.). Pokud bydlíte na Slovensku, nejlevnější cestou, jak podpořit projekty, je poslat peníze na účet Tatra banky: ČSOB Havířov • číslo účtu: 100113352/0300 Při těchto platbách se neplatí žádné mezinárodní bankovní poplatky! platba v eurech • č. ú. 292 386 4527/1100, var. sym. 1057340 platba v US dolarech • č. ú. 282 981 7791/1100, var. sym. 1057340 Angelika Marsch, která byla hlavním hostem na již 7. ročníku Misijního víkendu, nám poskytla krátký rozhovor. Prostřednictvím organizace Wycliffe byla 12 let na misijním poli v Peru. Půl roku pracovala v džungli na dvojjazyčném školicím programu, poté jako administrativní pracovnice v Limě, hlavním městě, a později strávila deset let v horách mezi kečuánskými indiány jako specialistka pro gramotnost. Učila domorodce číst a psát v jejich rodném jazyce a rozebírala s nimi Boží slovo přeložené do jejich jazyka. Co bylo tím prvním momentem, který vás vypudil na misijní pole? Prostřednictvím lidí z organizace Wycliffe na Aljašce mezi Eskymáky jsem se dozvěděla o tom, že hledají nové učitele. Docela mě to překvapilo, protože jsem si myslela, že hledají pouze překladatele Bible. V malé knížce, kterou mi věnovali, byl náš život přirovnáván k lodi. Je-li však naše loď ukotvená v přístavu, můžeme točit kormidlem, jak chceme, ale směr nezměníme. Musíme vyplout na otevřené moře, pak bude kormidlo dobře fungovat. V tu chvíli jsem pocítila, jak ke mně Bůh mluví: „Jsi připravena vyjet? Vyplout?“ Poprvé jsem jasně vnímala, že po tom hoří mé srdce a že je čas vyrazit. A co si myslíte, že lidem nejvíce brání v tom, že nejdou na misijní pole? Myslím si, že je to mnohdy strach z neznáma. Budu zde mít nějaké přátele? Budu mít dostatek peněz? Kde budu bydlet? Jaké bude podnebí? Budu se schopna naučit jazyk? Unesu odloučení od své rodiny? Když nás obklopí všechny nejistoty, jsme často paralyzováni strachem a máme najednou dojem – to přece nejsem schopen zvládnout… Věřte však, volá-li vás Bůh, už dopředu našel na všechny překážky své řešení. Vzpomínáte si na jeden ze silných Božích doteků, na který nikdy nezapomenete? Vím, že jich určitě bylo více… Ano, moc dobře si vzpomínám. Když jsem žila v Peru, věděla jsem, že Bůh – Otec se o nás vždycky stará a dá nám vše, co potřebujeme. Co mě však opravdu dostalo, byla skutečnost, že chce taky naplnit naše touhy. Tehdy jsem používala Moshus, svůj oblíbený parfém, a pamatuji se na moment, kdy jsem z lahvičky vymačkávala poslední kapku a posteskla si: „Ach, tady uprostřed hor v Peru si podobný parfém nekoupím.“ A představte si, vím, že to není žádná tragédie, nic vážného, ale hned na druhý den jsem od své kamarádky z Německa dostala balíček a v něm byl můj oblíbený parfém, úplně stejný! A to mě rozplakalo. Byla jsem dojatá. Protože jsem v tom pociťovala Boží řeč: „Opravdu se mi tvoje vůně líbí, opravdu!“ Vnímala jsem v tom najednou jeho obrovskou starostlivost, zájem a péči. Můj Bůh vložil touhu po novém parfému do srdce mé kamarádky. Věděla jsem, že to Pán Bůh vůbec nemusel udělat, nestojí na tom záchrana světa, ale tím jsem pochopila, jak moc se o mě zajímá. Jako by tím jinými slovy říkal: „Ty jsi moje milovaná dcera, jsi dcera Krále a já pro tebe udělám cokoliv!“ Taková drobnost, která však zasáhne člověka více než něco velkého… Něco se hluboce dotkne našeho ducha. A na závěr, máte něco, co byste vzkázala našim čtenářům? Myslím si, že pro každého z nás je velice důležité odkrýt Boží vůli pro naše životy. To je to nejdůležitější. On nás totiž zná více než my sami sebe. Pokud jste mu tedy plně odevzdali své životy a vyplujete-li stejně jako ta loď na otevřené moře a požádáte našeho Pána, aby vás vedl, zažijete opravdu naplněný život. Nebude to život bez problémů. V dnešní době se setkáváme s terorismem, zemětřesením, čelíme nemocem a mnohým dalším potížím… Když se však ohlížím zpátky, vím, že jsem zažila opravdu bohatý život. Klíčem je skutečně odevzdat celý život Kristu a nic si nedržet pro sebe. On vám řekne, co se svým životem máte udělat. A nebudete se muset starat. Pokud stejně jako jeho ovce znáte jeho hlas, zakusíte jeho pokoj a on z vás jako Hrnčíř učiní nádhernou nádobu. Ptala se: M. Cásková 3 4 NeHE MIA IN FO N eHEM I A INFO Romští pastoři ze Zakarpatí v ČR! Služba romských pastorů se prokazovala skutečnou pokorou a úctou … co se dalo. Když mi bylo deset, začal jsem pít. V opilém stavu jsem byl velice agresivní. Lidé přede mnou dokonce zamykali svoje vrata. V osmnácti jsem se oženil. Narodila se nám tři děvčátka. V té době se moje žena obrátila. Vzhledem k tomu, že jsem nenáviděl křesťany, začal jsem ji trápit. Když jsem se dozvěděl, že byla na shromáždění nebo na modlitbách, často jsem ji krutě bil, až upadala do bezvědomí. Ona se však celou tu dobu modlila za mé spasení. Jednoho dne mi můj známý řekl, že bych se měl vzpamatovat a obrátit se k Ježíši. Nechtěl jsem to poslouchat. Když se moje žena opět chystala na další setkání, zeptal jsem se, kde shromáždění proběhne. Se strachem v očích, že zase něco provedu, mi to přece jen řekla. Před časem jsem totiž dům, ve kterém měli setkání, zabarikádoval a odřízl elektřinu. Tentokrát mě však táhla zvědavost, co křesťané na takovém setkání dělají. Na konci setkání jsem však padl na kolena a odevzdal svůj život Ježíši. To se stalo před deseti lety. Od té doby toužím projevovat své ženě lásku a vytvořit pro naše děti domov, ve kterém bude láska a pokoj, to, co jsem já ve svém dětství neměl.“ A bylo pro jeho manželku těžké odpustit? Sama odpověděla: „Ano, bylo to těžké, ale vždyť jsem se za jeho obrácení modlila. Než se to stalo, byl v moci ďábla a potřeboval pomoc. Nakonec ho Pán Ježíš zachránil.“ V dubnu navštívila Českou republiku skupina romských pastorů ze Zakarpatí. Turné bylo velkým obohacením pro nás i pro ně. Jejich služba se prokazovala nejen silným pomazáním, ale hlavně jejich skutečnou pokorou a úctou k druhým. Oni sami mohli vidět, jak žijí sbory v Čechách, mohli nám sloužit a předat něco ze svého misijního ducha. Ve sborech se sdíleli se svými svědectvími ze života i ze své služby v romských komunitách. Hovořili také o aktuální situaci na Ukrajině. Výjezdu do Čech se účastnilo sedm romských pastorů pod vedením Michaila Balka, hlavního pastora, který je zodpovědný nejen za romskou část, ale i za ukrajinskou část Církve živého Boha na Zakarpatí. Rovněž má na starosti romský sbor v Mukačevu, ve kterém je nyní kolem 250 členů. Na dvou nedělních bohoslužbách se schází kolem 300–400 lidí. V současné době má celé seskupení na Zakarpatí dvacet sborů, z nichž některé mají více než stovku členů a některé přibližně 50 členů. Některé sbory se schází formou domácích skupinek, kde je zhruba 30 lidí. Za třicet let práce, která povstala z ničeho, založili romští pastoři na Zakarpatí více než třicet sborů. Pán Ježíš nezachránil jenom Feriho, ale celou jeho rodinu. Tam, kde bylo peklo, přišel pokoj, a kde byla agresivita, přišla láska a úcta. Když se dívám na nynější Feriho život, bylo pro mě těžké uvěřit vyprávění o jeho starém životě. Naplnilo se slovo z 2 Kor 5,17: „Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.“ Během čtyř let mého cestování na Ukrajinu jsem potkal mnoho Romů. Feri už od samého začátku, co jsem ho poznal, byl neuvěřitelně skromný, klidný a vyrovnaný, asi nejvíce ze všech Romů, které jsem kdy potkal. Další svědectví naleznete na www.nehemia.cz Zde jsou náměty, jak můžete podpořit službu romských pastorů na Ukrajině: 1.Hledáme finanční podporu pro klíčové vedoucí a pastory. V dnešní době jich podporujeme šest. 2.Finanční pokrytí cest do okolních sborů. Mnohé sbory nemají svého vedoucích, proto tam musí pastoři několikrát týdně dojíždět. Vzdálenosti od mateřského sboru jsou od 10 do 50 km. 3.Peníze na léky, důležité návštěvy lékařů a operace klíčových služebníků. Službu romských pastorů můžete podpořit prostřednictvím č. účtu 1057340/2060, var. s. 5102. Slavoj Raszka CB Nová generace, Třinec Zde je svědectví jednoho z nich… „Tam, kde bylo peklo, přišel pokoj, a kde byla agresivita, přišla láska a úcta.“ „Když mi bylo sedm let, můj otec zemřel. Doma nás bylo deset. Při takovém množství dětí na mě mamka neměla čas. Vyrůstal jsem na ulici ve skupině jiných dětí. Kradli jsme, Pokoj Boží přeji Zdravím všechny ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Přináším pozdravy z misie na Slovensku, kam pravidelně jezdím. Stále se věnuji kázání evangelia a přinášíme jej na místa, kde to dříve nebylo možné. Chystáme se otevřít novou skupinku v Novom Mestě nad Váhom. Chtěli bychom zde vytvořit nové vztahy a navázat další kontakty s místními lidmi. Naší prioritou je vybudovat ze stávajících křesťanů skutečné učedníky. Nadále však budeme chodit i do ulic a zvěstovat evangelium. V poslední době jezdíme do osad, chválíme Pána a modlíme se za lidi. Velkým svědectvím je pro mě žena z jedné z navštívených osad. Lékaři tvrdili, že nikdy nebude mít děti. Když jsme se však za ni modlili, zanedlouho otěhotněla. Nedávno, když jsme ji opět navštívili, řekla nám, že čekají druhé dítě. Je to veliký zázrak, který Pán učinil. Sláva našemu Bohu, jemu patří čest, není to naše zásluha. Všechno je to jeho dílo. Tento rok v létě plánujeme pomoc potřebným v osadě Prašnik. Tato osada má problém s pitnou vodou. Není tam vybudovaná vodovodní přípojka, a tak bychom jim moc rádi pomohli. Prosím, modlete se za tuto oblast. Do této spolupráce by se měli zapojit i další lidé z naší republiky. Prosím, modlete se i za to, abychom mohli navázat spolupráci s místním starostou obce. Jsme vděčni za každou vaši pomoc. Jak finanční, tak i modlitební. Bůh Vám všem žehnej. Službu Jana Biháriho můžete podpořit prostřednictvím čísla účtu 1057340/2060, var. s. 2104. Jan Bihári Misionář AC Bohumín 5 6 NeHE MIA IN FO N eHEM I A INFO Bosna – tvoje příští bydliště? Zdravím vás z Balkánu s modlitbou a s výzvou pro některé z vás, možná zrovna pro tebe: Hledáme několik pracovníků pro dlouhodobou misii v Bosně. Co jsou dva roky v životě člověka? Je pro tebe uvažování o misii něčím abstraktním, něčím dalekým na jiném kontinentě, něčím pouze pro top křesťany, něčím finančně nemožným, něčím, kde si myslíš, že nemáš čím přispět? Rád bych vyzval české křesťany, aby přemýšleli o Evropě jako o misijním poli, o svém městě, zemi, o zemích sousedních, blízkých, a přesto svým způsobem dalekých. Takovou zemí je Bosna a Hercegovina, 550 km autem od hranic ČR. Bosna geograficky nepatří do okna 10/40, ale statisticky se objevuje na seznamu nezasažených národů. Hlavní etnikum Bosňáci, nebo po staru Muslimové, ovlivňují svým islámským fatalismem i pravoslavné Srby a katolické Chorvaty. U všech je náboženství spojeno s nacionalismem. Bosenští muslimové jsou papírově „nezasažení“, plné evangelium však potřebují slyšet i Chorvati a Srbové, kteří, jak si vzpomínáte, za poslední války činili hrozné věci. Jak by asi vypadal konflikt v letech 1992–1995, kdyby tito lidé byli proměněni evangeliem?! Po sedmi letech života v Bosně nejsem optimista, zadělává se tu na nový konflikt. Obrovské neodpuštění a napětí bublající pod povrchem… to všechno může změnit jen Ježíš! V současné době je tu na 3,8 mil. obyvatel přibližně 500–600 evangelikálních křesťanů. Je zapotřebí více místních pracovníků a misionářů ze zahraničí. Výhodou je, že k Čechům tu lidé mají dobrý vztah, i jazyk se člověk naučí poměrně rychle. Konkrétně se modlíme za: • pracovníka se studenty a s mladými lidmi do Banja Luky (2-3 roky) a • pracovníka do sborů, který by pomáhal církevním vedoucím v pionýrské práci ve městech Bihać, Sanski Most, Jajce, Tuzla, Banja Luka (2-3 roky). V Bosně je tvrdá půda a člověk, který sem pojede, by měl mít od Boha povolání a lásku k místním lidem. Já sám jsem přijal povolání jet na misii do Bosny v roce 2005, odstěhoval jsem se sem v roce 2008, v roce 2011 mi Bůh dal manželku, původem z Chorvatska (z Bosny). V r. 2016, tedy po osmi letech naší služby mezi studenty v Banja Luce, plánujeme společně s Irenou další kroky. Můžete se spolu s námi modlit za moudrost a také za nové pracovníky! Pokud byste se o dvou- až tříleté misii v Bosně chtěli dozvědět více, můžete kontaktovat mě osobně nebo také Václava Bednáře, který má na srdci budování mostů mezi ČR a Bosnou a často na Balkán s průzkumnými týmy jezdí. Těm z vás, kteří na misii právě do Bosny nepojedou, ale přesto si trpělivě přečetli tento článek a za službu tady se modlí, srdečně děkuji! Ať vám Bůh požehná v budování Božího království tam, kde právě jste. Službu Davida a Ireny můžete podpořit prostřednictvím č. účtu 1057340/2060, var. s. 2102. David Symon misionář CBH Praha Čtyři teze k islámské imigraci 18. března tohoto roku se v Charitasu (sídle KDU-ČSL na pražském Karlově náměstí) konala konference o islámské imigraci. Nebudu referovat o všech příspěvcích, byť byly vesměs velmi kvalitní, a zastavím se u snad nejzásadnějšího: Poslanec Evropského parlamentu Pavel Svoboda přednesl čtyři teze, jimiž by se měla Evropa ve vztahu k islámské imigraci řídit. Teze vycházejí z přesvědčení, že náš vztah k muslimským imigrantům by neměl být primárně konfrontační. Naším cílem není a nemůže být postavení islámu jako takového mimo zákon a rovněž by nebylo správné muslimy jakkoli otevřeně či skrytě šikanovat. Na druhé straně jsme svědky častého ustupování radikálním muslimům. Zpravidla se tak neděje v legislativě, i když takové pokusy už zde také byly, ale v praktické „všední“ politice. První Svobodova teze zní: Pokojné soužití s muslimy v Evropě nesmí znamenat islamizaci Evropy, protože to by znamenalo konec evropských hodnot. Nyní se sluší říci, co to ty evropské hodnoty jsou. Toto sousloví se sice objevuje velmi často, ne vždy však ten, kdo je používá, vysvětlí, co tím vlastně míní. Pokusím se je alespoň stručně uvést: Jde o základní svobody – svobodu slova, svobodu shromažďování, svobodu vyznání a možnost praktikovat své náboženství, pokud neodporuje zákonům dané země, dále o ochranu soukromého vlastnictví a především právní stát. Ten předpokládá soudy nezávislé na legislativě a exekutivě a možnost odvolání k vyšší instanci. A konečně zmíním ještě rovnost před zákonem i rovnost v občanském životě. (O evropských hodnotách by toho bylo možno napsat ještě mnohem více, soudím však, že pro účely tohoto článku výše uvedené stačí.) Islamizace Evropy by znamenala znerovnoprávnění žen a „jinověrců“ a praktickou ztrátu svobody slova. Pokojné soužití s muslimy je možné jedině tehdy, nebudou-li tyto základní evropské hodnoty zpochybňovat a usilovat o jejich relativizaci nebo přímo odstranění. Druhou Svobodovu tezi považuji za snad nejdůležitější: Hlavní příčinou plíživé islamizace není úsilí muslimů, ale slabost Evropanů při obhajobě evropských hodnot. Tuto tezi považuji za významnou zejména proto, že je nepřímým apelem na každého z nás. Neříká, co mají dělat ti druzí, ale obrací se do vlastních řad. Pokud někde v Evropě vznikají zóny, kde se uplatňuje právo šaría, pokud je možné, aby ve Velké Británii byly znásilňovány stovky dívek, pokud je možné, aby muslimové nutili své dcery vzít si toho, koho jim vyberou rodiče, pokud se praktikuje ženská obřízka (kterou, podotýkám, Korán nevyžaduje), pak to není dáno tím, že by se změnila legislativa, která by všechny tyto neblahé jevy umožnila. Nicméně tyto jevy se dějí, a když někdy i velmi otřesné skutečnosti vyplavou na povrch, jako se stalo v posledním půlroce v několika případech ve Velké Británii, pak se ukáže, že to bylo umožněno zbabělostí policistů, sociálních pracovníků a často i volených představitelů městských či obecních rad. Ti všichni se po odhalení přiznávali, že o věci sice věděli, ale měli strach proti muslimům zakročit, protože se báli nařčení z rasismu. Na přístupu našeho ministerstva vnitra oceňuji, že tento vývoj v zemích se silnou islámskou menšinou sleduje a hledá cesty, jak se vyvarovat chyb, kterých se dopustily vlády zemí, v nichž k těmto jevům dochází. Občas sice zaznívají hlasy, že se u nás těmito záležitostmi zabývat nemusíme, protože počet muslimů v České republice je zanedbatelný. Na postoji ministerstva vnitra je ale chvályhodné právě to, že chce být na možné problémy připraveno včas, a ne je řešit, až bude pozdě. Druhou Svobodovu tezi považuji za nejdůležitější, nejkontroverznější ale bude patrně teze třetí: Kdo nechce respektovat evropské hodnoty (zejména právní řád postavený na lidských právech) a evropskou kulturu, ať jde žít někam jinam. Uvědomuji si, že tato teze je velmi problematická v zemích, kde žijí muslimové druhé a třetí generace. Jak už bylo mnohokrát konstatováno, muslimové druhé a zejména třetí generace zastávají radikální či vyloženě zločinné postoje mnohem častěji než ti muslimové, kteří se před mnoha lety přistěhovali do Evropy za prací a nalezli v ní nový domov. Nedokážu si představit, jak by bylo možno deportovat všechny radikální muslimy třeba z Francie či Velké Británie. Nicméně muslimové mají stejná práva jako my – mají volnost pohybu, a tedy i emigrace, a tato třetí teze vlastně říká: Na evropských hodnotách budeme trvat; je zde určitý základ, který je mimo veškerou diskusi. Můžeme diskutovat o různých aspektech náboženského soužití, nebudeme ale diskutovat kupříkladu o tom, zda by nebylo lepší, aby svědectví ženy mělo pouze třetinovou hodnotu ve srovnání se svědectvím muže. A budeme trvat na praktické platnosti těchto hodnot i v těch částech našich zemí či měst, kde mají muslimové většinu. Pokud se jim to nelíbí, nechť využijí článků 13 a 14 Všeobecné deklarace lidských práv, které jim dávají právo opustit svou zemi a hledat útočiště v jiné. Konečně čtvrtá teze zní: Sebevědomá Evropa by měla vyžadovat, aby i v muslimských zemích byla respektována svoboda náboženství. Opět si položme otázku, co to může znamenat prakticky. Evropské armády nemohou třeba vtrhnout do Jemenu a prosazovat tam rovnoprávnost mužů a žen. Mnohé muslimské země jsou ale příjemci nejrůznějších podob evropské pomoci, ať už finanční nebo odborné. Je zcela namístě podmínit pokračování této pomoci ochranou náboženských menšin v dané zemi – a mám na mysli ochranu skutečnou, nikoli pouze verbální. To není žádný kulturní ani jiný imperialismus – to je vlastně služba těmto zemím. Uvidíme, jaký bude osud Svobodových tezí. Oceňuji ale, že KDU-ČSL se těmito otázkami jako vládní strana odpovědně zabývá. Zatím se ke mně nedoneslo, že by tyto otázky promýšlely i další dvě vládní strany, byť je jejich odpovědnost vzhledem k lepšímu volebnímu výsledku vyšší. Pavel Svoboda ale tyto teze nepředkládá proto, aby se staly příčinou koaličních sporů – jestli něco přímo volá po nadstranickém projednávání, pak je to právě tato problematika, kterou se budou muset zabývat ještě mnohé budoucí vlády. Dan Drápal 19. března 2015 7 8 NeHE MIA IN FO Pracovní misijní výjezd do Moldavska Jak už jsem v minulém čísle informoval, plánujeme stavební misijní výjezd do Moldavska. Začátkem května jsme spolu s bratrem Mirkem Walkem jeli přímo na místo, abychom podrobně zmapovali situaci, zjistili ceny materiálu a připravili na podzimní výjezd podrobný rozpočet. Termín pracovního výjezdu plánujeme od 18. do 27. září. Jedná se o dva projekty ve městě Falesti. Chtěli bychom vyměnit střechu na budově Teen Challenge pro ženy a pak v místním sboru zrekonstruovat toalety. Střecha je už v dosti špatném stavu a minulý rok se propadla i část stropu. Z tohoto důvodu bude potřeba udělat také nový komín. Budova je maličká, proto by náklady na materiál neměly výrazně překročit částku 100 000 Kč. Rekonstrukce toalet vyjde na nějakých 65 000 Kč. Předpokládané náklady na cestu, ubytování, stravu by na každého účastníka neměly přesáhnout 6000 Kč. Věřím, že se nám tyto prostředky podaří dát dohromady stejně tak jako ochotné a správné bratry. Počítám s 12 lidmi z České republiky a pak s dalšími místními dobrovolníky. Prosím, modlete se za tento výjezd. Hodně bude záležet na počasí, hlavně při stavbě střechy. Modlete se také za správné lidi. Pokud vám Pán klade právě tento projekt na srdce, budu velmi rád, když se jakýmkoliv způsobem zapojíte. Děkuji a přeji Boží požehnání. Stanislav Bocek vedoucí výjezdu Finanční dary můžete posílat na číslo účtu 1057340/2060, var. s. 3102. N eHEM I A INFO Moldavsko očima Václava Bednáře V nebi propukla oslava podobná našemu vítězství v hokeji… Letos jsem měl opět možnost jet s oldřichovickou mládeží do Moldavska. Cesta autem přes Rumunsko byla opět dlouhá a trvala 26 hodin. Sloužili jsme jak dětem, tak i mládeži. Oblíbená dětská hra byla „gumicuk“ – natahování gumových lan, které jsou připevněny ke stromu či plotu. Malovali jsme jim také barvami na obličej a hráli nejrůznější hry. Když přišel na řadu duchovní program, v tichosti a se zájmem poslouchaly. Mládež také chodila do základních škol, aby řekli studentům něco o České republice. Marek Motyka hovořil o „výzvách“ v životě a následně je pak zval na dětské odpoledne. Na program přicházely děti od 6 do 13 let. S mládeží jsme pak navazovali kontakty prostřednictvím fotbalu, který jsme si s nimi zahráli na hřišti. Věnovali jsme se také seniorům. Po celý týden jsme s nimi rozebírali žalmy. Zpívali jsme chvály v češtině, sdíleli se se svými svědectvími a sloužili slovem, zatímco druzí v kuchyni připravovali oběd. Babičky se na něj moc těšily, dokonce si s sebou přinášely i nádoby, aby si oběd mohly odnést domů. Ve středu jsem s nimi mluvil „o moci slov“, abychom mluvili dobrá slova lidem kolem sebe a nepomlouvali se či neproklínali. Všichni souhlasně říkali amen. Hned po skončení se však babičky do sebe pustily a začaly si nadávat. Jednu babičku dokonce ze sboru vyhodily. S pastorem jsme na to jen nevěřícně zírali. Později jsem se dozvěděl, že jen 3 z nich odevzdaly svůj život Bohu. Na pátek jsem si připravil evangelizační slovo a na následnou výzvu, kdo chce přijmout Krista, jich více než 12 zvedlo ruku. Jaká to byla radost! V nebi propukla oslava podobná našemu vítězství v hokeji, když jsme porazili Finy. Jen doufám, že v srpnu uvidím na jejich tvářích změnu a místo ustaraných tváří uvidím tváře radostné. S dětmi jsme prožili nádherné dny. Mnohé z nich za námi ještě přišly a děkovaly za čas, který jsme s nimi strávili. Dokonce i rodiče volali pastorovi a ptali se, jestli bude nějaký program pro děti a zdali na něj můžou své děti poslat. Moc vám děkuji za vaše modlitby. Již teď se těším na srpnový výjezd do Moldavska! Vašek Bednář AC Havířov Službu Vaška Bednáře můžete finančně podpořit prostřednictvím čísla účtu 1057340/2060, var. s. 2101. 9 10 NeHE MIA IN FO N eHEM I A INFO Pomoc uprchlíkům z východní Ukrajiny Přístav v Patře – NADĚJE PRO UPRCHLÍKY? Zde je pár postřehů a zážitků Janise V. a Pavla V. z misijních cest do Řecka. Byl to čas, kdy pro uprchlíky z jihovýchodu, čekající na svou záchrannou loď, společně s jinými vytvářeli duchovní program, zpívali chvály Bohu, kázali, promítali film Ježíš v jejich jazyce a rozdávali Nové zákony a naslouchali jejich příběhům. Spolu s tamní církví jim také rozdávali nové boty, oblečení, deky, potraviny a vitamíny… Vidět rozzářené oči člověka, který vás vůbec nezná, neví, odkud jste a co po něm vůbec chcete, bylo pro mě za tu dlouhou a únavnou cestu tou nejkrásnější odměnou. Na podzim roku 2014 jsem opět s dobrou partou nadšenců pro misii navštívil uprchlíky v řeckém přístavu Patra, kam se již pár let jezdí. Vše bylo moc fajn, ale trochu smutné, když člověk vidí lidskou bídu a beznaděj. O to víc mě potěšilo, že místní řecké evangelické církvi leží na srdci pomoc těmto lidem a všemožně se snaží, aby netrpěli hlady a nouzí o oblečení. Každý týden je z jejich úkrytů vozí auty do církve a připravují pro ně program, aby se mohli setkat s Kristem. Při návštěvě uprchlíků ve staré zkrachovalé továrně mi vždycky ukápne slza. Ustrašené tváře mladíků ve věku od čtrnácti do dvaceti let se pomalu z útrob továrny trousí dovnitř a vůbec netuší, kdo jsme, proč jsme přišli, a myslím, že mají spíš obavy, jestli nejsme od policie nebo z imigračního úřadu. Až když si všimnou, že máme v ruce jídlo, deky nebo boty, začnou se pomalu jejich obavy rozplývat a s radostí ve tvářích si berou přinesené věci. Vidět rozzářené oči člověka, který vás vůbec nezná, neví, odkud jste a co po něm vůbec chcete, bylo pro mě za tu dlouhou a únavnou cestu tou nejkrásnější odměnou. To bych nevyměnil za nic. Myslím, že můžu mluvit za všechny, kteří tam byli se mnou, když řeknu, že jsme byli doslova políváni Boží láskou a dobrotou. Až tam si člověk plně uvědomí, jak Pán Bůh miluje člověka a proč byl ochoten za nás obětovat svého jediného syna Ježíše Krista. Vzpomínám si na jeden moment, kdy byl zase mým průvodcem Pavel Vašát. Navštívili jsme navečer afghánské uprchlíky – Paštúny, kteří seděli vedle přístavu na haldách hlíny (kdo už byl v Řecku v Patře, ví, kde to je) a upřeně se dívali na odplouvající lodě. Povídali jsme si s nimi a jeden mi řekl se smutným výrazem v očích: „Nemáme žádnou naději. Nemáme co jíst, nemáme peníze a ztratil jsem i práci.“ (Chodil na nějakou brigádu zřejmě načerno.) Když jsme odcházeli, tak říkám Pavlovi, že se za nimi musíme druhý den zastavit, nakoupit jim nějaké jídlo a Pavel mi odpověděl: „Proč zítra? Naproti je obchod, tak jim můžeme nakoupit hned. Nač to odkládat!“ Až jsem se zastyděl, jak jsem byl hloupý. Skočili jsme tedy do obchodu, nakoupili jídlo a šli za nimi zpátky k přístavu. Bylo toho tolik, že jsme to nemohli skoro unést. Doufali jsme, že tam ještě budou, jinak bychom to nebyli schopni odnést domů. Museli bychom to tam nechat. Byli jsme asi 8 km od našeho bydlení. Naštěstí tam ještě byli. Vtom se mi naskytl naprosto úžasný pohled. Zhruba 190 cm vysoký Pavel stál nad malými sedícími uprchlíky. Otočili se a vyděšeně pohlédli nahoru na Pavla. Mysleli si asi, že si pro ně přišla policie. Když jim Pavel předával tašky s jídlem, nikdo nepromluvil ani slovo. Pak se však jejich oči úplně rozjasnily a jejich tvář se zalila radostí a vděčností. Nadšeně volali na ostatní a zjišťovali, co je v taškách. Tento den pro ně skončil šťastněji. My jsme s radostí v srdcích kráčeli těch osm kilometrů domů a ještě v noci vzpomínali na ty nezapomenutelně rozjasněné tváře. Janis Vasilopulos AC Varnsdorf Moje první misijní cesta měla hned několik důležitých bodů, skrze které jsem si mohl nově uvědomit, kým Bůh je a co je v jeho srdci. Především jsem se dostal poprvé v životě do situace, kterou jsem neměl já pod kontrolou, a to tím, že jsem nasedl poprvé v životě do letadla a odevzdal jsem vše i svůj život plně do Božích rukou. Mohu říci, že jsem si cestu velmi užíval a moje dosavadní obrovské strachy vzaly za své. Dostal jsem se také poprvé do situace, kdy jsem byl v cizí zemi a neznal jsem jejich řeč, ani jsem neovládal žádnou jinou cizí řeč a byl jsem na několik dní odkázán na svého „Árona“, který byl jediný, kdo se mnou komunikoval. Byly také situace, kdy jsem se měl setkat s lidmi, o kterých jsem nic nevěděl, kteří v mém srdci vyvolávali strach či obavy. Co to jsou za lidi, jsou zlí, jsou připraveni jednat tvrdě, jsou nebezpeční mému životu? První setkání s uprchlíky však i tyto obavy odstranilo a já viděl lidi, kteří jsou v obrovských potřebách, lidi, kteří jsou vděčni za přijetí, za čaj či jídlo nebo vyjádření našeho postoje k nim. V církvi jsem se setkal s lidmi, kteří věří tomu, že když oni budou mít pohled upřený ven, tak nebeský Otec bude do své církve přivádět lidi a církev poroste. Jejich nadšení a štědrost byly velkým povzbuzením pro všechny, jak pro uprchlíky, tak pro nás. Osobně jsem byl tak povzbuzen tím, co tamní církev dělá pro lidi v potřebě, že jsem chválil Ježíše za to, že je to On, který vede svůj lid k naplnění jeho vůle. Prožil jsem i já, co to konkrétně může znamenat pro mě. Pán Bůh vyprázdnil moji peněženku tak rychle jako nikdy předtím. Byl jsem přemožen Boží láskou k lidem, obzvláště k těm, kteří jsou v potřebě. Byl jsem ochoten dát vše, co jsem měl s sebou. Když k tomu připočtu osobní vztahy s lidmi, kteří s námi spolupracovali a kteří jsou blízko našemu srdci, není se co divit, že v mém srdci Pán Bůh udělal docela dobrý „průvan“. Že by to byl Duch svatý, který zafoukal? Věřím, že ano! Pavel Vašát Pastor AC Varnsdorf Pokud přemýšlíte o tom, jak byste mohli pomoci lidem na Ukrajině, uprostřed všech bojů, v atmosféře nejistoty a strachu z války, jejíž pokračování stále visí ve vzduchu, můžete podpořit uprchlické rodiny ze zakarpatské Ukrajiny. Nehemia se rozhodla zaštítit práci Jirky a Nadi Kašparových, a jejich prostřednictvím tak pomoci lidem v nepředstavitelné tíživé životní situaci. Válečný konflikt na východní Ukrajině si vyžádal více jak jeden milión tzv. vnitřních uprchlíků, kteří museli opustit, leckdy ve spěchu, své bydliště, svou práci, své firmy atd… a mnozí se již nyní nemají kam vrátit. Jejich dům či byt už prostě neexistuje. Církev na Ukrajině se napříč denominacemi mimořádně zmobilizovala a s velkým nasazením slouží všem lidem, kteří jsou v nouzi. Mnozí naši bratři a sestry v Kristu zažívají na okupovaném území východní Ukrajiny pronásledování a jejích rodiny jsou vystaveny neustálému nebezpečí. Komu se podařilo uprchnout, je často v tíživé finanční situaci. Během okupování východních oblastí se daly do pohybu tisíce rodin, které se rozmístily do všech ostatních – válkou nezasažených oblastí. Do Zakarpatské oblasti přišlo také hodně uprchlíků, kterým pomáhají různé církve a organizace. V létě 2014 místní letniční sbory hostily cca 250–300 věřících ze Slavjanska, kde v červnu proruští ozbrojenci brutálně zavraždili 2 syny pastora letničního sboru a 2 diakony. Při ostřelování zde byl vážně poničený dětský domov, jehož oprava byla do značné míry financována Nehemií. Po osvobození Slavjanska se většina uprchlíků vrátila domů, přišly však další rodiny z Doněcka a okolí. Protože je Naďa původem ze Zakarpatí a zná osobně služebníky z místní letniční církve, zejména ze sboru v Zariččji, rozhodli jsme se pomoci uprchlíkům v nám známých sborech a přiblížit ostatním jejich životní příběhy. A Pán už otevřel mnoho srdcí. V rámci AC Varnsdorf jsme sesbírali spoustu oblečení, hraček a bot, které postupně na Ukrajinu odvážíme a rozdáváme všem potřebným rodinám. Místní sbor se také velkou měrou na pomoci podílí. Pomáhá novým rodinám hradit náklady na elektřinu, plyn i palivové dříví, opravuje domy, zprostředkovává pro otce rodin brigády. V loňském roce také z vybraných darů zakoupili a zaslali na frontu autobus, který je speciálně vybavený na lékařskou pomoc raněným. Díky obrovské inflaci se však možnosti sboru vyčerpávají. Chtěli bychom proto pomoci několika početným rodinám. Nejakutněji rodině Božijevových, původem z okupovaného Doněcka. Mají 3 vlastní a 3 adoptované děti a přišli úplně o všechno. Stihli si vzít jen pár nejnutnějších věcí. Nyní pro ně hledáme nový domov. Mají na srdci službu sirotkům a opuštěným dětem. Dokonce žádali vládu o pomoc při zřízení dětského domova rodinného typu, teď se však vše změnilo. Je válka! Zde vnímáme naléhavou potřebu pomoci a modlíme se za Boží jednání. Takových rodin je však mnohem více. Další svědectví a podrobnosti naleznete na stránkách www.nehemia.cz nebo na www.pomocproukrajinu.estranky.cz Na závěr bych chtěl napsat, že jsme rádi, že jsme tyto naše bratry a sestry v Kristu mohli osobně na místě poznat a vidět víru, která prochází ohněm zkoušek. Hluboce mě to zasáhlo a obohatilo. Způsobilo to ve mně ještě větší touhu pomoci. Uvědomil jsem si, že tito lidé nejsou méně vzdělaní, zruční nebo nějak méně duchovní. Do této zkoušky se dostali ne svojí vinou a snaží se v ní obstát. Muži jsou zodpovědní manželé a otcové, kteří chtějí i v této době finančně zabezpečit své rodiny a rozhodně nechtějí jen pasivně čekat, až jim někdo pomůže. Jejich ženy vše prožívají srdečně a citově. Snaží se na novém místě vytvořit domov pro celou rodinu. My jim v tento daný čas z Boží milosti můžeme materiálně a finančně pomoci. Duchovně se však můžeme obohacovat a povzbuzovat vzájemně, neboť to, že patříme stejnému Pánu, je nadevše. Rozhodnete-li se k nám připojit, budeme vděční. Jiří a Naďa Kašparovi AC Varnsdorf Pokud byste se chtěli do této pomoci prostřednictvím NF Nehemia finančně zapojit, použijte prosím číslo účtu 1057340/2060, var. symbol 1009. 11 12 NeHE MIA IN FO N eHEM I A INFO Irák pokračuje! Děkujeme všem, kdo jste se zapojili do sbírky na pomoc válečným běžencům v Iráku. V současné době výše sbírky již překročila 1 600 000 Kč! Díky vám jsme mohli pomoci s nákupem potravin, léků, hygienických potřeb, přikrývek a dalšího potřebného vybavení. Toto vše bylo rozdáno ve spolupráci s našimi bagdádskými partnery přímo do rukou potřebným. Aktuální situaci dokreslují slova našeho hlavního koordinátora v Bagdádu: „Na počátku uprchlické vlny jsme týdně nakupovali pro běžence potraviny za 10 000 USD. Avšak s ubývajícími zdroji jsme byli nuceni zredukovat týdenní potravinovou pomoc na 5000 USD. Další velkou potřebou jsou léky, za které vydáme měsíčně minimálně 1000 USD. Aktuálně do Bagdádu přicházejí z důvodu bojů o město Fallujah tisíce sunnitských uprchlíků. Chtěli bychom jim pomoci, potřeba je však tak obrovská, že pro to ani nemáme žádné další zdroje!“ Správní rada NF Nehemia se na svém posledním zasedání jednomyslně shodla, že v Iráku chceme pomáhat dlouhodobě, proto pokud chcete pomoci potřebným v Iráku, použijte prosím číslo účtu 1057340/2060, v. s. 1002 – Irák. „Já jsem přišel, aby mé ovce měly život…“ Děti si hrály na to, že do tábora vtrhli teroristé a oni mají za úkol hledat únikové cesty… Mou cestu do Iráku v podstatě odstartovalo svědectví Leoše Cáska o podpoře Nehemie křesťanů ve válečném Iráku. K odletu do Iráku nakonec došlo letos v březnu, kdy jsem se připojil k týmu doktora Salmana Hasana, který jako rodilý Iráčan a vedoucí misijní organizace ICOM sdílí se svým týmem evangelium napříč celým Irákem. On sám byl svědkem mnoha děsivých, ale i zázračných okolností, kdy se projevovala nadpřirozená Boží moc. Naším cílem bylo hlavní město iráckého Kurdistánu, Irbíl, kde se nachází desítky uprchlických táborů, z nichž mnohé jsou většinově křesťanské. Díky kurdským milicím, pešmergům, je autonomní oblast Kurdistán relativně bezpečnou oblastí, do které přirozeně proudí statisíce uprchlíků z oblastí ovládaných Daeš (arabské označení Islámského státu). Celkově je dnes v iráckém Kurdistánu na 2 milióny uprchlíků. Situace zde je opravdu neutěšená. Naše poslání spočívalo v návštěvách uprchlických rodin, v duchovní a materiální podpoře a díky nejmenované izraelské organizaci jsme do táborů mohli distribuovat i Bible v arabštině. Stav uprchlíků na severu Iráku je i přes relativní bezpečí tristní. Ti, kteří neměli to štěstí utéci před příchodem Daeš a vzít si něco málo ze svého majetku, žijí dnes v uprchlických táborech a jsou naprosto odkázáni na pomoc církve a mezinárodních humanitárních organizací. Většina táborů byla ještě do letošní zimy stanová, po kruté zimě se ale pomalu do táborů začaly dodávat unimobuňky, kde je aspoň elektrická přípojka, střecha nad hlavou a suchá zem. Díky finanční pomoci velkých církví je v táborech zajištěna potravinová pomoc, a pokud jsou mezi uprchlíky i učitelé, tak také provizorní základní škola, což ale mnohdy není pravidlem. Při válce vždycky nejvíce trpí děti. Jednou jsem byl svědkem toho, jak si děti hrály na to, že do tábora vtrhli teroristé a ony mají za úkol hledat únikové cesty… Díky neustálé nejistotě a strachu o budoucnost jsou lidé v táborech pod trvalým stresem, mnohdy dochází i k táborovému syndromu (jsou to psychosomatické symptomy, které se mohou vyskytnout při dlouhodobém pobytu v uprchlických zařízeních). Ti, kteří se nedostali do stanových táborů, zamířili do nedostavěných budov a obchodních komplexů, kde jim byly pomocí sádrokartonů postaveny provizorní kóje. V Irbílu jsme jeden z takových táborů navštívili v křesťanské čtvrti Ainkawa (mimochodem v této čtvrti je situována většina křesťanských táborů). Jednalo se o nedostavěné obchodní centrum, kde žilo něco přes tisíc lidí. Hygienické podmínky zde byly, jako ostatně všude jinde, alarmující (průměrná vzdálenost na WC byla něco přes 200 metrů, což je pro nemohoucí lidi a těhotné ženy martyrium). Jedním z mnoha děsivých příběhů, kterých jsme za celý pobyt slyšeli nepočítaně, je příběh křesťanského muže, kterému budeme říkat Anwar. Žil se svou manželkou ve městě Karakoš, kde před vpádem Daeš žilo přes 60 tisíc křesťanů. Díky úspěchu v podnikání se mu podařilo otevřít dva autobazary a menší farmu s dobytkem. Byli již se ženou před důchodových věkem a těšili se z přicházejícího stáří. Po vpádu Daeš do jejich města se ale všechno radikálně změnilo. Jeho syn a snacha byli uneseni a brutálně zavražděni. Když navštívili jeho dům, pro výstrahu mu před očima zastřelili jeho manželku a přinutili ho k zaplacení vysokého výpalného a konverzi na islám, nebo zabijí i jeho a zbytek rodiny. Tyto podmínky stejně jako většina křesťanů z Karakoše odmítl a ještě ten den se se zbytkem rodiny vydal bez jakéhokoliv majetku na sever Iráku. Navzdory ukrutnostem jsme ale z úst těchto lidí neslyšeli spílání nebo proklínání, ba naopak mnozí vyvyšovali jméno Ježíše Krista za milost a výsadu, že tyto hrůzy přežili a můžou tak prožít další dny svého života. Několikrát jsme měli příležitost se s těmito lidmi dokonce modlit za jejich nepřátele z Daeš, aby Hospodin obměkčil jejich srdce. Na základě těchto slov mi přicházela na mysl pasáž z Jana 10,10: Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život… Na základě zkušenosti s utrpením iráckých uprchlíků jsem si mohl hodně názorně uvědomit, že mnohdy ani fyzický život není tou maximální hodnotou, ale život, který dává Kristus, je něčím, co přesahuje jakékoliv utrpení a pronásledování – Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět… Jan 16,33. Václav Radoš Třinec Misijní víkend – Bok po boku „Je to síla vidět spolupráci misijních organizací. Žádné konkurenční prostředí! To mě na téhle konferenci oslovilo.“ To se občas stává, že nám člověk zvenčí otevře oči pro něco, co bychom přehlédli, čemu bychom nevěnovali takovou pozornost. Můj pohled zaostřila na jeden z aspektů Misijního víkendu jeho letošní hlavní řečnice, pracovnice Wycliffových překladatelů Bible Angelika Marsch z Německa. Dokázala bych vyjmenovat několik důvodů, proč je tahle akce důležitá a proč stojí za to ji každoročně uspořádat. Ale teď vám chci nabídnout chvíli úžasu a vděčnosti za skutečnost, která na první pohled není zřejmá a nadto není vůbec samozřejmá. Misionářů není dost. Komu by se chtělo vyměnit zaběhané životní koleje a své jistoty za krok do neznáma? Čeho ještě není dost, jsou peníze. Misijní dílo nevydělává a nikdy vydělávat nebude. Ve světle těchto dvou charakteristik misijní práce se jeví skoro jako nerozumné postavit se bok po boku s ostatními organizacemi a umožnit, aby zájemci měli možnost se seznámit s jednotlivými projekty a vybrat si, do kterého se zapojit. Nebylo by daleko strategičtější uspořádat prezentaci své činnosti a pro ni získávat potřebnou podporu? Pracovníci Operace Mobilizace ČR, Nadačního fondu Nehemia, Křesťanské misijní společnosti, české kanceláře Wycliffových překladatelů Bible, české sekce organizace Youth with a Mission, křesťanské rozhlasové misie Trans World Radio – CZ a několika dalších subjektů – ti všichni i letos přistoupili na Boží logiku, která není určená konkurenčním bojem. A pozvali společně českou křesťanskou veřejnost na 7. ročník Misijního víkendu, který proběhl v sobotu 28. března v brněnském sboru Bratrské jednoty baptistů. Hlavním hostem byla misionářka s pozoruhodnými zkušenostmi z dlouholeté služby nejen v Peru, Angelika Marsch. Její dopolední přednáška byla plná výzev a čerstvého pohledu na „Boha, který je na misii“. Toto poselství ale nepůsobilo křečovitě ani nátlakově, nevyvolávalo pocit viny, že „by se asi mělo dělat něco, co se nedělá“. V klidném, radostném a obdivném zaměření na Boží přístup ke světu jakoby přeskakovaly jiskérky nadšení: Bůh nás do misie nenutí, on zve k zapojení do svého velikého díla! Rozmáchlou črtu Božího misijního působení napříč věky a světadíly dokreslily prezentace misijních organizací, které vysílají české misionáře anebo naopak působí na našem území. Celkový obraz pak doladily semináře (o tom, jak přistupovat k muslimským spoluobčanům anebo o unikátním propojení vlastního zaměstnání s misijní prací), citlivě chvály a spontánně tryskající modlitební čas. Zbývající prázdná místa vyplnilo malé občerstvení, společný oběd a spousta osobních rozhovorů na téma misie. Obrázek Misijního víkendu 2015 je pěkně v rámečku na pomyslné stěně vedle předchozích 6 ročníků. Vedle už je připraveno další místo. Jaký bude formát dalšího setkání? Barvy nápadů se právě míchají, hledají se noví spolupracovníci a osvěžující perspektivy. Jedno je ale jasné už teď – zvát do misijního díla, které má za cíl naplnit svět evangeliem Ježíše Krista, bude mít smysl, dokud nepřijde Pán podruhé na tuto zem. A smysl má, zdá se, i dělat to bok po boku… Lída Hojková Rádio TWR 13 14 NeHE MIA IN FO N eHEM I A INFO Zemětřesení v NEPÁLU K předposlednímu ničivému zemětřesení o síle 8,1 stupňů Richterovy stupnice došlo v Nepálu v roce 1934. V dubnu a v květnu letošního roku byl Nepál opět zasažen masivním zemětřesením. První bylo o síle 7,3 stupňů, druhé 7,8 stupňů Richterovy stupnice. Sesuvy půdy vyvolané zemětřesením pohřbily mnohé vesnice i silnice. Nadcházející monzuny zřejmě celou situaci ještě zhorší. Obětí bylo opravdu mnoho. Zemřelo 8 631 lidí (4 750 žen, 3 867 mužů a 14 neidentifikovaných). Zcela zničeno bylo 494 717 domů, částečně 267 373 domů, 26 nemocnic, 25 000 učeben, což znamená, že 870 000 dětí ve věku od 3 do 18 let nemá možnost chodit do školy/školky). Celá událost tedy ovlivnila 5 600 000 lidí. 2,8 miliónu obyvatel se najednou ocitlo bez domova. Hned po tragické události jsme spolu s naší partnerskou organizací AVC Švýcarsko zahájili humanitární sbírku na pomoc všem přeživším a traumatizovaným obětem. AVC Švýcarsko zde už od roku 1990 spolupracuje s místním církevním hnutím „Ananta Shalom“, které se také podílí na rozvoji gramotnosti, poskytuje vzdělání v oblasti zdraví a hygieny, životního prostředí a zemědělství. Tato církev je státem registrována a vedoucí našeho týmu zde pracuje více než 25 let. Proto také dobře funguje i spolupráce s místními úřady. V první vlně jsme rozdávali stany, přikrývky, deky, rohože, léky, pitnou vodu, kuchyňské potřeby, vodní filtry, desinfekční prostředky, svítilny a solární nabíječky na mobilní telefony v celkové hodnotě 4000 Kč na rodinu. Kromě toho také rodiny dostávaly potravinové balíčky v hodnotě 1300 Kč na týden. Nyní se naše pomoc soustřeďuje do dvou oblastí: Bhaktapur a Gorkha. V okolí Bhaktapuru bylo zničeno 115 domů a v okolí Gorkhy bylo zničeno 21 362 domů a 43 církevních budov (ze 109). Poskytujeme zde rodinám plechové střešní krytiny. Obzvláště nyní v nadcházejícím období dešťů budou potřeba. Dále rozdáváme pískové vodní filtry. Voda je zde silně znečištěná. Lidé nabírají špinavou vodu z řek a potoků. A v neposlední řadě se věnujeme lidem s posttraumatickým syndromem. V červenci bychom chtěli vyškolit 250 nových služebníků a pastorů, kteří budou schopni lidem s posttraumatickým syndromem pomáhat. Děkujeme, že jste se do sbírky už zapojili. Finanční prostředky můžete nadále posílat na číslo účtu 1057340/2060, v. s. 1008. V současné době jsme nashromáždili prostředky ve výši 132 000 Kč. 15 Mohl jsem volat k Bohu… jednoduchým a mocným způsobem! Letos již dvakrát proběhla akce Měnit svět modlitbou. V Kolíně a ve Valašském Meziříčí. Zde si přečtěte reakce některých účastníků. Ne každý má obdarování vyjet na misii, ale když vidím, co se kolem mě děje, nenechává mě to chladným. Jsem rád, že alespoň touto formou se mohu zapojit a podpořit modlitbou jak misionáře, pronásledované, tak i ty, kteří nebyli zasaženi Božím slovem. Tato akce mi dala aktuální informace a zároveň jsem mohl společně s dalšími volat k Bohu o pomoc a milost pro ty, kteří to potřebují. Daniel P. Jsem vděčná za skvělou příležitost připomenout si, že na světě nejsme sami, přemýšlet nad situací lidí v jiných zemích a zároveň je podpořit jednoduchým a přitom mocným způsobem – modlitbou. Barbora G. A co Vy? Přijdete příště spolu s námi měnit svět modlitbou? Taková modlitební, jakou jste udělali dnes, by mohla být aspoň jedenkrát za měsíc. Povzbudily mě chvály. Chvála Zvítězíme v něm, krví Beránka, slovem svědectví se mě opět dotkla. Už měsíc mi totiž zní v uších. Moc mě to povzbudilo, cítil jsem v tom Boží moc a Jeho přítomnost. Ježíš je vítěz. Z dnešních modliteb jsem měl velkou radost. Vnímal jsem, že jsou hodně důležité, a věřím, že tam Bůh mocně jednal. Zdeněk Z. Byl to dobře využitý čas, i když jsme byli unavení, ale velmi jsme si cenili toho, že Leoš mohl přijet a seznámil nás s těmi modlitebními tématy. Mohli jsme se dozvědět o konkrétních misionářích a modlit se za ně – získali jsme obecný přehled právě i ze současné situace. A na základě toho mě osobně to podnítilo více přemýšlet o misii a celkově o Nehemii a jejich podpoře do budoucna. Bylo to tam opravdu fajn. Daniela O. Je až neskutečné vidět, kolik modlitebních potřeb se může týkat misie, misionářů, různých misijních projektů, ale i aktuální situace ve světě. Bylo skvělé se s těmito modlitebními potřebami seznámit a zároveň se i zapojit do modliteb. Tyto modlitby oživily a prohloubily můj pohled na misii, za což jsem velmi ráda. Rut B. www.nehemia.cz Měnit svět modlitbou
Podobné dokumenty
Formát - Nadační fond Nehemia
kde jsme měli jet na 3 týdny vyučovat laické pastory a
služebníky. Tento výjezd se posune na leden či únor roku
2017. Nicméně Roman pojede na přelomu srpna a září
na 2-3 týdny vyučovat misiologii n...
Formát - Nadační fond Nehemia
1001 Fond Náhlé pomoci
1002 Humanitární sbírka
1003 Lékařská pomoc dětem
1006 Obnova dětského domova Slavjansk na Ukrajině
1008 Zemětřesení v Nepálu
1009 Ukrajina – uprchlíci
1101 Kavkaz – K...
Okno 10/40 - Nadační fond Nehemia
Informace, z čeho a jak budeme stavět, se
měnily v čase (dřevo, cihly), věděli jsme,
že budeme spát v nějakém hotelu, ale je
SYNTETICKÉ MOŠUSOVÉ LÁTKY V POVRCHOVÝCH
zaměřil na činnost a výsledky VÚV T.G.M. jako střediska a největšího pracoviště výzkumu ve všech oblastech, které se týkají vody, jejího užití a ochrany
i ochrany proti ní. Stále častěji se objevuj...
Nepál - Tibet
auto a zatáčka střídá zatáčku. Náš řidič neustále troubí a jeho styl řazení v kopci mě opravdu dostává. Toliko pohled řidiče/začátečníka. Cestu jsem
prospala nebo spíše proklimbala – úmyslně jsem c...