1. přednáška
Transkript
Metody termické analýzy 1. Teorie termických metod. 1.1. Axiomy klasické termodynamiky Klasická termodynamika pojednává o přeměnách různých druhů energie, o směru fyzikálních a chemických dějů a o rovnováze. Je založena na čtyřech principech vyhlášených axiomaticky, jež jsou ve shodě se zkušeností. Z nich odvozuje logickou cestou zákonitosti platné pro jednotlivé soustavy. Základní termodynamické principy lze formulovat takto: Nultý princip: Existuje intenzivní stavová funkce, zvaná teplota, která má ve všech soustavách s tepelně vodivostními stěnami, jež jsou spolu v rovnováze, stejnou hodnotu. První princip: Existuje energetická stavová funkce, zvaná vnitřní energie (U), jejíž infinitezimální změna je dána rovnicí dU = dQ + dW kde Q je teplo a W práce, které uzavřený systém vyměňuje s okolím a d značí diferenciál. Druhý princip: Existuje stavová funkce, zvaná entropie (S), jejíž infinitezimální změna se řídí vztahem dS ≥ dQ T kde T je absolutní teplota, znaménko = platí pro vratné děje a znaménko > pro nevratné děje. Třetí princip: Entropie dokonalého krystalu je při absolutní nule nulová lim S T →0 =0 1.2. Sdílení tepla Sdílení tepla provází podstatnou část technologických operací a je důležité i při metodách termické analýzy. Základní procesy spojené se sdílením tepla jsou: - ohřívání, chlazení (bez změny fáze) - vypařování, kondensace - tuhnutí, tavení - sublimace, solidifikace - přívod nebo odvod reakčního tepla Základní způsoby sdílení tepla: a) Vedeni. Teplo se sdílí v látce kteréhokoliv skupenství, rozumí se jím transport tepla v prostředí, v němž nastává mikroskopický pohyb hmoty. Tomuto požadavku vyhovují látky tuhé vždy, tekutiny jen za zvláštních podmínek. b) Konvekce. Nastává v tekutinách, uplatňuje-li se zároveň jejich makroskopický pohyb, tedy proudění. Technicky jsou nejdůležitější případy, kdy výměna tepla nastává mezi povrchem tuhého tělesa a tekutiny. Nedochází li ke změně fáze, rozlišujeme konvekci volnou (přirozenou), při níž je proudění tekutiny vyvoláno rozdílem teplot a tím i hustot a dále konvekci vynucenou, při níž je pohyb tekutiny vyvolán tlakovým rozdílem s působením vnějších sil. Za určitých podmínek se volná a vynucená konvence uplatňuje současně. Dochází-li ke změně skupenství, jde především o kondensaci nebo var. c) Sálání má zcela odlišnou podstatu. Je zprostředkováno elektromagnetickým vlněním, které se šíří prostředím propustným pro infračervené záření. 1 doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Metody termické analýzy 1.3. Vedení tepla Při vedení tepla rozlišujeme dva základní případy: (a) V prvním případě je tepelný tok ustálen tak, že rozložení teplot v tělese se nemění s časem – jde o stacionární (ustálené) vedení tepla. Stacionární teplený tok homogenní neomezenou rovinou stěnou o tloušťce s při rozdílu teplot ∆t vyjadřuje vztah Q = λ. A. / ∆t / .τ s kde Q je množství tepla, λ je tepelná vodivost, A plocha a τ je čas (b) Ve druhém případě není teplený tok ještě ustálen a rozložení teplot se účinkem akumulace mění s časem, jde o nestacionární (neustálené) vedení tepla. Ve zvláštním případě teplota v jednotlivých bodech tělesa osciluje kolem rovnovážného stavu, tepelný tok je tedy ustálen pouze z hlediska dostatečně dlouhého časového úseku – jde o kvazistacionární vedení tepla. Matematickým vyjádřením nestacionárního vedení tepla se nebudeme zabývat. Tepelná vodivost λ má rozměr [W/m K], resp. [J/m s K]. V odborné literatuře a v praxi se dříve používaly vedlejší jednotky tepelné energie, kilokalorie. Rozměr tepelné vodivosti byl pak [kcal/m h deg], případně [cal/cm s deg]. Pro přepočet platí kcal = 4186,8 J kcal/m h deg = 1,1630 W/m K cal/cm s deg = 418,68 W/m K 1.4. Přestup tepla Při sdílení tepla konvekcí mezi povrchem tuhého tělesa (nebo tělesa, které lze za tuhé považovat) a tekutinou je mechanismu výměny tepla na fázovém rozhraní obecně velmi složitý, Zavádí se proto součinitel přestupu tepla α, který děj popisuje v jednoduché formě. V ustáleném stavu platí známý vztah Q = α . A. / ∆t / .τ kde /∆t/ je rozdíl teploty stěny a specifikované teploty tekutiny, z něhož zároveň vyplývá definice α v diferenciálním tvaru dQ 2 = α . / ∆t / dA.dτ Při teoretickém řešení součinitele α nutno současně řešit rovnici kontinuity, rovnici pohybu a rovnici vedení tepla pro pohybující se prostředí včetně příslušných okrajových podmínek 1.5. Definice metod termické analýzy Pod pojmem termická analýza rozumíme obecně takové experimentální analytické metody, při nichž se sledují některé fyzikální nebo fyzikálně-chemické vlastnosti zkoumané látky v závislosti na čase nebo na teplotě. Jsou to tedy metody, které popisují změny fyzikálně chemických vlastností sledovaného systému při jeho ohřevu. Většina těchto metod sleduje příslušné vlastnosti systému (hmotnost, energii, rozměr, vodivost apod.) jako dynamickou funkci teploty. Základním jevem důležitým pro metody termické analýzy je změna entalpie (∆H). Každou látku lze charakterizovat obsahem volné entalpie (G), která je daná vzorcem G = H – TS kde H je entalpie, T je absolutní teplota a S je entropie. Každý systém má za dané teploty snahu dosáhnout takový stav, který odpovídá nižšímu obsahu volné entalpie. Příkladem může být přechod látky z jedné krystalické formy do druhé, která má za dané teploty menší obsah volné entalpie a je tedy stálejší. K vytvoření stabilnější krystalické struktury nebo jiného stavu s nižší hodnotou volné entalpie může při ohřevu vzorku dojít i postupně přes jednotlivé mezistupně. Takovou přeměnou může být tání, 2 doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Metody termické analýzy var, sublimace, krystalická přeměna, chemická reakce apod. Přeměna je pak charakterizována teplotou a změnou entalpie. Změna entalpie může být provázena i změnou hmotnosti sledované látky, jako tomu je např. při chemickém rozkladu, dehydrataci, sublimaci nebo oxidaci. Při ohřevu nebo ochlazování látky dochází k reverzibilním nebo ireverzibilním změnám rozměrů, které závisí na počátečních rozměrech a teplotě. Rovněž analýza plynných produktů chemických reakcí a sledování dalších fyzikálně chemických parametrů, jako je elektrická a tepelná vodivost, optické vlastnosti, dielektrické konstanty, termoelektrické napětí, magnetické vlastnosti atd., je podkladem metod, které lze podle definice řadit k metodám termické analýzy. Protože chemická reakce nebo změna fáze bývá provázena změnami několika fyzikálně chemických parametrů současně, používá se současně několika tepelně analytických metod, čímž se získá nejen větší vzájemně se doplňujících výsledků , ale obvykle se zajistí i lepší shoda pokusných podmínek. K nejstarším metodám termické analýzy patří termická gravimetrie (TGA) a diferenční termická analýza (DTA). Obou těchto metod se již používá dlouho. S prvními pracemi termogravimetrického charakteru se setkáváme již v letech 1893 a 1914 i když váhy tehdy používané nebyly nazývány termováhami. Definujeme-li termováhy jako zařízení umožňující vyjádřit nebo graficky zapsat změny hmotnosti vzorku podrobeného ohřevu nebo ochlazování v závislosti na teplotě nebo čase Počátky diferenční termické analýzy spadají přibližně do téhož období jako vznik metody termogravimetrické. V roce 1886 ji použil poprvé Le Chatelier ke studiu kalcitu a později též ke studiu jílových materiálů. Metodu zdokonalil v roce 1891 Roberts-Austen zavedením diferenčního termoelektrického článku, který měřil rozdíl termoelektrického napětí mezi články umístěnými ve zkoumaném vzorku a vzorku standardním, nepodléhajícím změnám. 1.6. Základní princip metod termické analýzy Jednou z experimentálních metod, jichž se dnes v laboratořích pro hodnocení materiálů používá je termická analýza. V této oblasti jsou vyvíjeny stále nové metody, které sledují změny vlastností materiálu s teplotou. Obecně zde vystupují tři veličiny: a) čas b) teplota c) vlastnost materiálu Čas. Při izotermickém ohřevu sledujeme změny vlastnosti v závislosti na čase. V praxi však kombinujeme izotermický a neizotermický ohřevu zkoumaného materiálu. Pro neizotermní ohřevu stanovujeme rychlost ohřevu a čas je pak dán rychlostí ohřevu a teplotním intervalem, ve kterém měření provádíme. Tedy: teplotní interval (K) = rychlost ohřevu (K/min) x čas (min) Teplota. Proces může probíhat za izotermických podmínek, ale mnohem častěji se při termických metodách používá proměnné teploty. Opět nejčastěji jde o konstantní rychlost ohřevu, ale současná úroveň regulační a výpočetní techniky umožňuje i jiné typy ohřevu, jako periodické zvyšování a snižování teploty ve zvoleném teplotním intervalu, přičemž vzrůst teploty může být konstantní rychlostí a pokles teploty samovolný nebo je konstantní rychlost ohřevu i chlazení. Jiná možnost je, že rychlost ohřevu se periodicky mění a změny rychlosti mají tvar sinusovky nebo jinou periodu. 3 doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Metody termické analýzy Rychlost ohřevu K/min Periodická změna rychlosti ohřevu Čas (min) Vlastnost materiálu. Podle druhu sledované vlastnosti rozlišujeme jednotlivé metody termické analýzy. Přehled nejdůležitějších metod je uveden v tabulce Název metody Diferenční termická analýza (DTA) Diferenční kompensační kalorimetrie (differential scanning calorimeter – DSC) Termogravimetrie (TGA) Diferenční termogravimetrie (DTGA) Dynamicko-mechanická analýza (TMA) Dilatometrie Efluenční plynová analýza Pyrolýza Tepelné luminiscenční analýza Elektrická vodivostní analýza Sledovaná veličina teplotní rozdíl mezi vzorkem a srovnávanou látkou množství tepla dodaného vzorku změna hmotnosti prvá derivace změny hmotnosti změna mechanické vlastnosti (modul, tuhost, apod.) změna objemu množství sledovaného plynu produkty pyrolýzy světelná emise změna elektrického odporu 1.7. Mezinárodní organizace pro termickou analýzu. Mezinárodní komitét pro termickou analýzu a kalorimetrie - The International Confederation for Thermal Analysis and Calorimetry (ICTAC) má za cíl podporovat mezinárodní spolupráci v této oblasti prostřednictvím vědeckého výboru, kongresů, výměny informací, a koordinaci činnosti v oblasti standardizace a názvosloví. ICTAC vznikla původně z ICTA - The International Confederation for Thermal Analysis. Mezinárodního komitétu pro termickou analýzu, která byla založena na První mezinárodní konferenci o termické analýze v Aberdeenu ve Skotsku v září 1965. V roce 1992 chtěla ICTA zdůraznit vztah mezi termickou analýzou a kalorimetrii a přejmenovala se na ICTAC. 4 doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Metody termické analýzy ICTAC má asi 500 individuelních členů a 23 přidružených národních nebo regionálních společností s asi 5000 individuelními členy. Organizace je řízena výkonným výborem. Ve výkonném výboru jsou zastoupeni individuelní členové i zástupci jednotlivých národních organizací. Dále jsou v něm předsedové vědeckých komisí (pro udílení ceny, kalorimetrii, vzdělávání, geologické obory, kinetiku, názvosloví, publikační činnost a standardizaci). Členové výkonného výboru jsou voleni na kongresech ICTAC. 5 doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, katedra textilních materiálů, TF, TÚ Liberec Metody termické analýzy
Podobné dokumenty
NAVLHAVOST POLYMERŮ – důsledky
rychlost difúze molekul vody u navlhavých polymerů, nebo-li rychlost
ztráty vlhkosti. Jakmile teplota polymeru vzroste, nastane větší pohyb
molekul a přitažlivost mezi polymerními řetězci a molekul...
6. přednáška
proudění plynu, způsob měření teploty atd.)
(c) z fyzikálních a chemických vlastností vzorku (hmotnost, velkost a geometrie částic,
způsob úpravy a historie materiálu).
6.2. Využití TGA v polymerní...
Hodnocení časových změn půdních vlastností na podkladě datových
Na obou Lokalitách ŽELEZNÁ i ČERNIČÍ došlo paradoxně (možná však logicky) k zvýšení
pH po odvodnění – důsledek antropického zásahu – 1) změny hydrického charakteru
půd a 2) případně vysokou dávkou ...
Hrubý rozbor vzorků paliv pomocí termogravimetrie
spolehlivé alternativní metody hrubého rozboru paliv,
které by umožnily větší automatizaci procesu, omezily
vliv lidského faktoru a zmenšily manipulaci s většími
kvanty analytického vzorku. Jednou ...
Navlhavost a sušení plastů. - Katedra strojírenské technologie
Vliv teploty polymeru
Teplota polymeru má největší význam při procesu sušení.
Ovlivňuje rychlost difúze molekul vody u navlhavých polymerů,
nebo-li rychlost ztráty vlhkosti. Jakmile teplota polymer...
sahara hg - PS
= 3x400V, 2-otáčkový - nižší otáčky, ventilátor se širokými
lopatkami, pro nižší výkonovou řadu (4)
= 3x400V, 2-otáčkový - vyšší otáčky, ventilátor se
širokými lopatkami, pro vyšší výkonovou řadu (...
Zanášení teplosměnných ploch kotle spalovny komunálních odpadů
poklesnout pod teplotu rosného bodu spalin (cca 190°C). Velkou výhodu v tomto ohledu
představuje možnost regulace teploty spalin na výstupu z kotle. Regulace teploty na konci
spalinové cesty je rea...
1. Základy obsluhy plazmatických reaktorů, seznámení s technikou
Obr. 1: Teplotní a hustotní režimy plazmatu