Vyvolení
Transkript
Vyvolení Na začátku svedli boj Vyvolení s mocnostmi zla o tento svět. Jmenuji se Freghar a já sám jsem se,byť nepřímo,zúčastnil této bitvy. Toto,co držíte v rukou,je můj deník,ve kterém najdete průběh nejkrutější bitvy světa.Slyšte,začínám : Krásná ostrovní země Roveland,která posílala do světa jako poslední z magických zemí čáry a kouzla a kde odpočívali bohové po té,co stvořili tento svět,začala chřadnout. Někdo nebo něco jí ubíralo sil. A nejen jí. Zemi,vodě,vzduchu. Zemdlení bohové se postavili tomu neznámému na odpor,ale prohráli. Teď už jsme zbývali jen my. Strážci lidské rasy. Bojovníci řádu Kane. Nejstarší, ,,moudří“ , rozhodli,že se jako jediný pokusím vykonat rituál Krow - Kane. Rituál,při němž vložím to nejcennější co náš řád má,schopnost čarovat a vědomosti,do rukou osmi lidem. Vyvoleným. Zatímco já budu čarovat,zbylí členové našeho řádu půjdou do bitvy proti krutým vojskům pána temnoty,který si usmyslel,že si osvojí sílu všech elementů. I když jsou bojovníci chrabrých srdcí mužové,bojím se,že jistá smrt je nemine. Je předvečer vykonání rituálu. Snad podaří se mi splnit to,co moudří žádají a vyvolení zachrání náš svět. Snad ... nadešel čas. Dopisuji deník. Vy,co budete toto číst,vězte,že jsem svůj život položil za správnou věc. Freghar Zhasl svíčku,odložil pero a vyšel před dřevěnou boudu,kde domov svůj on měl. Ušel sotva pár kroků,když jej obklíčili vojáci. Bránil se udatně,jenže když zabil jednoho,objevili se místo něj dva. Až příliš pozdě si uvědomil,že za to může Násobící kouzlo. Zajali jej a odvedli k jejich pánu. Byl to ale vůbec člověk ?! Hluboké hnisavé rány po celém obličeji,místo očí prázdné důlky,nos zřejmě představovaly dírky v místech,kde tento čichový orgán většinou bývá. Jen ústa měl lidská. Červený plášť přes sebe,seděl na trůně,po jehož obvodu byly umístěny lebky. Lidské lebky. Posluhovači pána temnoty hodili Freghara k jeho nohám. ,, Vzpomínáš si na mě,Mistře čaroději?“ skřípavý hlas se nesl sálem z čistého křišťálu. Mnohým při něm tuhla krev v žilách. Frghara zamrazilo. ,,To nemůže být pravda!“ říkal si v duchu,aby hopán temnoty nemohl slyšet. Ale on přesto věděl,co si myslí a říká pro sebe. Četl jeho myšlenky. ,,Že to není pravda?“ rozesmál se, ,,tak se podívej. Už nejsem tím vyplašeným učněm magie,co jsem býval.Jsem někdo,lepší-než ty kdy můžeš být !!! Brzy,již brzy se stanu pánem světa a ty tomu nezabráníš ! Vidíš ty lebky,které představují jak velkou mocí disponuji? Takto skončili všichni mí nepřátelé,kteří se mi postavili na odpor.Pro tebe však schovávám něco mnohem horšího.Nechám tě žít. Zatím.Vykonáš rituál Krow-Kane a budeš se dívat,jak ti vaši skvělí Vyvolení budou umírat pomalou smrtí jeden za druhým. ,, Ne!“vykřikl Freghar,i když věděl,že jeho protivník má pravdu a bude po jeho.,, Jenže co teď? Jak se dostanu z téhle šlamastyky ?“ přemítal v duchu a horečně namáhal mozkové závity, ,, odtud se nedostanu. To je jisté. Vykonat rituál Krow - Kane také nemohu,poslal bych Vyvolené na jistou smrt. Hm,to je problém“. V křišťálovém sále bylo ticho. Zatímco byl Freghar ponořen do svých myšlenek,pán temnoty vstal z trůnu a přešel k Zrcadlu lidstva,vodní tůni,která odrážela životy smrtelníků.Chvíli se díval na její hladinu a pak se otočil zpět k Fregharovi:,,Nadešel čas,Mistře čaroději. Pokud vykonáš rituál Krow - Kane dobrovolně,tvoje smrt bude potom rychlá a bezbolestná.Nebo použiji násilí a můžů ti slíbit,že tvoje smrt bude jedno velké pomalé mučení,které si já vychutnám. V každém případě to uděláš. Nuže,jakou variantu sis vybral ?“ ,,Tuhle !“ vykřikl Freghar a vyřkl kouzlo smrti. Vyšlehl zelený blesk. Zničehonic leželo u nohou pána temnoty mrtvé tělo Mistra čaroděje. Než by zradil svůj řád,raději zvolil smrt. Na tváři věčného nepřítele světla se objevil úsměv :,,Tak takhle ty tedy. Myslíš si,že tvou smrtí to všechno končí?! Kdepak,teď to teprve začíná. Chachacha“. Otočil se k jednomu za svých sluhů. ,,Přiveď mi Lakmose“,přikázal.Jako správný pán temnoty měl v záloze plán,kdyby byly nějaké potíže s Fregharem. Lakmos,více bázlivka než čaroděj bojovník,poslední z řádu Kane,ketrý znal tajemství rituálu,byl ochoten zabít vlastní matku,jen aby si uchránil svůj mizerný život. ,,Jen pojď blíž“,pobídl Lakmose pán temnoty, ,,přece bys mne nerad rozzlobil? Víš něco o rituálu Krow - Kane?“ Bázlivec neschopen slova němě přikývl. ,,Výborně. Pokud si chceš,ty červe,zachránit svůj mizerný život,vykonáš tento riruál. Jestli ne,tvá smrt bude jedno velké pomalé mučení. Tedy?“ ,,Udělám,jak přikazuješ“, ozval se sotva slyšitelně Lakmos. Doufal,že ho pán temnoty ušetří,prokáže mu milosrdenství. Netušil,jak moc se plete. ,,Poručte svým lidem,aby mi rozvázali pouta,jinak rituál těžko provedu“,v Lakmosově hlase zněla nově nabytá odvaha z nečekané vlídnosti pána temnoty. Ustoupivší vojáci mu zvedli sebevědomí. ,,K vykonání rituálu potřebuji zlatou mísu Všemohoucího,dýku boha války Ralena a Knihu elementů. Bez těchto věcí nebude mít rituál žádaný efekt“,Lakmosovo chování se otočilo o 180 stupňů. Pán temnoty nechal čaroděje poroučet svým lidem,věděl totiž,že to nebude dlouho trvat a Lakmos bude následovat Freghara do Země stínů. Poručil tedy, aby přinesli věci,které žádal. Během několika málo minut měl čaroděj bojovník starobylé artefakty v rukou. Lakmos vzal zlatou mísu Všemohoucího,klekl si na zem a položil ji před sebe. Potom vzal Knihu elementů a rozevřel ji na straně s nějakými klikyháky. Vložil dýku boha války Ralena do své pravé dlaně a řízl se s ní do dlaně levé.Během doby,co krev kapala do mísy,odříkával Lakmos kouzelnou formuli pro vložení magických sil do rukou obyčejným smrtelníkům. Rituál skončil. Čaroděj bojovník zahalil krvácejícídlaň do kusu bílého plátna a povstal.Čekal,že uvidí patřičnou reakci pána temnoty.Nečekal,že místo toho .... . ,,Nééééé!“ vykřikl.Vyšlehl zelený blesk ................................ o 100 let později Azaxa ,,Čarodějnice,lhářka,cizoložnice“,ozývalo se rozzuřeným davem vesničanů.Uprostřed vesnice stála hranice a právě k ní teď vedli ženu.Krásnou - dlouhé havraní vlasy,pomněnkové oči a bujné tvary jejího těla nedávaly mnohým mužům spát. Nyní ale byla její tvář zkřivena hrůzou a vztekem. ,,Pusťte mě,nechte mě,vy šmejdi !“ rozčilovala se a pokoušela se vytrhnout svým katům. Může však slabá žena něco zmoci proti dvěma silným a ramenatým mužům ? Ne,jistěže ne. Dovedli ji na hranici a přivázali ke kůlu. Marně se pokoušela osvobodit. Nešlo to. Jeden z jejích katů zapálil louč a přiblížil ji nebezpečně blízko k hranici.,,No tak,dělej,čeho se bojíš?!“ vřeštěla žena,vědouc,že již jí není pomoci. Hranice vzplála. Záře ohnivých jazyků se odrážela v očích vesničanů,bažících po ženině smrti. Plameny již olizovaly její kotníky,když zasáhla ,,boží ruka“. Nebe se zatáhlo a zahřmělo. Blesk uhodil do hranice,uhasil oheň a ženu odhodil na strom.Uhodila se do hlavy a omdlela. ,, Pomóc,pomóc,čarodějnice!“ vyděšený dav vesničanů se rozprchl. V místech,kde kdysi stáli lidé s vražednou touhou vidět ženinu smrt,stál nyní muž zahalen v bílé roucho a kápi stejné barvy mu halila tvář. Lehce jako pírko vzal ženu do náručí a pak s ní zmizel stejně nenápadně,jako se objevil. ,,Kdo jsi ?“ zaskuhrala žena vyprahlými rty,když se probudila a zjistila,že leží na slaměném loži v dřevěné boudě.Muž,halen v bílém rouchu a kápí,jež mu kryla tvář,právěl máčel kus plátna v misce s vodou a osvěžoval jím ženiny rty. ,,Ničeho se neboj,Azaxo“,hlas měl konejšivý a plný něhy, ,,již jsi v bezpečí. Mé jméno není tím důležitým,co by tě mělo zajímat. Mnohem důležitější se stává otázka,kdo jsi ty,Azaxo. Neptej se mě,odkud znám tvé jméno. Stejně ti nic neřeknu. Dostalo se ti nejvyšších poct.Ty a dalších sedm lidí jste byli vyvoleni k tomu,abyste zachránili tento svět před velikou zkázou. Ten blesk a ztemnělé nebe nebyly ojedinělými přírodními úkazami.Bylo to znamení“. Azaxa chvíli nevěřícně muži naslouchala.Jakmile skončil,dala se do smíchu. ,,Co mi to tu povídáte za nesmysly?“ měla tvář od ucha k uchu. Přestože byla před pár hodinami na prahu smrti,zachovala si svůj lehkomyslný přístup. ,,Já a vyvolena? Co je to za blbost?“ Najednou se jí úsměv z tváře vytratil. Azaxa v sobě zmobilizovala síly a zvedla se z lože.Postavila se zahalenému muži na úroveň jeho očí a tiše,téměř neslyšně řekla :,, Již jako malá jsem chtěla být bohatou,protože naše rodina chudobou velmi strádala.Proto jsem prodávala to jediné,co mám.Své tělo. Já už nic jiného neumím. Nejsem hodna stát se vyvolenou.Je mi líto“. Obešla ho a hodlala odejít. Muž ji chytil za ruku a řekl : ,,Tvá duše je čistá,mé dítě. I když tomu nevěříš“. Lackrim Kdo tak pošetilý může se dobrovolně odebrat na samotu a v tichu prožít celý svůj život? Kdo jiný než Lackrim,syn bohatého statkáře.Před více než padesáti lety se tehdy dvacetiletý mladíček rozhodl vydat se cestou víry.Již odmalička se lišil od ostatních chlapců ve vsi. Odmítal si s nimi hrát,stranil se jich. Poté,co se jej otec několikrát marně pokoušel přivést k rozumu,nechal ho žít vlastním životem. Nyní již sedmdesátiletý Lackrim poustevník žil životem pokorným,připraven kdykoli odejít z tohoto světa.Jenže,během několika málo minut bylo všechno úplně jinak... Jednoho teplého večera ulehl Lackrim na tvrdé lože zcela vyčerpán.I zdál se mu sen zhola podivný : Viděl sám sebe jako mladíka,jak stojí v kruhu,obklopený postavami v bílých rouchách držících svíce.Všude kolem Lackrima byla mlha. ,,Vítej,poustevníče“,snad v mysli Lackrimově se ozval hlas konejšivý a plný něhy neb nikdo jiný nepromluvil, ,,již tě očekávám. Neznáš mě,ale já tebe ano. Byl jsi vyvolen,abys zachránil svět před velikou zkázou,která je každým okamžikem blíž a blíž. Poněvadž jsi jediný,kdo vydal se na cestu víry a dobrodiní,slyš nyní,co ti povídám.Vydáš se do vesnice zvané Monteklava a nalezneš tam ženu lehčích mravů,Azaxu. Spolu navštívíte několik dalších vesnic a přiberete k sobě kovářova učně Sira Rogera,zlodějíčka Waga,týraného slouhu Yarduse,porodní bábu Glester,Hidaqle,ženu zbožnou a ctnostnou a Felinor,babku kořenářku. Dohromady vytvoříte silnou družinu,která se pokusí zachránit náš svět a domov. Každý z vás bude nadán jednou z božských sil. Buď zdráv,Lackrime a hodně štěstí“. Poustevník se probudil. Cítil se podivně.Jako byl sláb a velmi unaven,teď jej únava opustila. Svěží vyskočil z lože a vydal se ke studánce,jejíž vodu pil. Podíval se na hladinu a nevěřil vlastním očím. Na jeho tváři nebyla jediná vráska,vlasy dorostly a získaly původní barvu. ,,Tak to tedy byla pravda“,hlesl Lackrim užasle. ,,To potom znamená,že ...“. Glester ,,Jen vydržte,paní,již vidím hlavičku“,ve vzduchu bylo cítit napětí. Žena prožívala těžký porod a Glester,porodní bába,se snažila seč mohla,aby zachránila jak ženu,tak dítě. Leč její snaha zdála marnou se být. Žena zemřela,ale dítě,slabé,neduživé,ještě žilo. Šlo o vteřiny. Během dalších několika málo minut se mělo rozhodnout o osudu nemluvněte. Bude - li žít nebo zemře. Glester vynaložila všechny své síly a znalosti,aby novorozeněti usnadnila boj. Občas se v životě stává,že když si něco moc přejeme a snažíme se na maximum,obyčejně to končí krachem. Glester malého chlapce nezachránila,zemřel. Zoufalá opustila chýši. Posadila se na zem a skryla si tvář v dlaních. ,,Proč oni! Proč museli zemřít,co jsem udělala špatně?“vzlykala. ,,Neplač,Glester,pláč ti nesluší“,hlas konejšivý a plný něhy se snažil ženu utěšit v jejím žalu.Uslzená Glester vzhlédla. Před ní stál muž v bílém rouchu a bílá kápi mu halila tvář. ,,Kdo jste?“zeptala se přiškrceným hlasem. ,,Jsem přítel“,odvětil, ,,přišel jsem,protože jsi vyvolenou.Ty a dalších sedm lidí musíte zachránit tento svět neb vše,co zde vidíš,zanikne. Zjáza se blíží pomalu,ale jistě a vy nemáte moc času. Během příštích několika dní tě navštíví poustevník Lackrim a Azaxa,žena lehčích mravů. Dbej všech jejich rozhodnutí a přidej se k nim.Pamatuj,času není nazbyt“. Snad nějakým kouzlem začal se tajemný přítel zprůhledňovat,až zmizel docela ... Wag ,,Chyťte hoooo,zloděéééj,ukradl mi peníze !“ křičel bohatý,ale přespříliš lakomý obchodník Menos.Obratný zlodějíček Wag mu totiž odcizil něco málo z bohatství,které si tak ,,těžce“ nastřádal. Nyní se hnal s koštětem za tím nestydatým darebákem,který se odvážil mu něco ukrást. Měl ale jednu velkou smůlu. Protože měl ohromný majetek,žena mu vyvařovala těžká jídla,nebylo tedy čemu divit,že mu kolem břicha narostly ohromné tukové polštáře.Mohl by s takovým ,,pupkem“ chytit vysokého hubeného zlodějíčka? Že mohl ? V žádném případě ! Menos supěl již po několika metrech a prudce oddychujíc vztekle dupl do země,sledujíc vzdalující se Wagovu postavu. Chlapec zatím doběhl do lesa a teprve tam se zastavil. No,chlapec. To jsem krapánek přehnala. Wag byl všechno jen ne chlapec. Vysoký,ramenatý (ne však tlustý !) s bystrýma očima a chytrou hlavou. Musel krást,jinak by zemřel. Žádný mistr jej nechtěl do učení,co taky počít s drzým a upřímným jinochem. Jeho drzost bývala menším zlem než to,že byl upřímný. Vždy co měl na srdci,to na jazyku. Nikdy si nebral servítky. Není pak divu,že byl mnohým mistrům spíše na obtíž než k užitku.Wag ale nebyl na práci levý,to zase ne. Čile se měl k dílu,až mnohým jeho vrstevníkům oči přecházely.Jen ta upřímnost ... Co naplat. Čisté srdce je holt čisté srdce. Když jej tak vyhodili ze třetího učení,zoufalý usedl na první kámen,který mu přišel v cestu. V čirém zoufalství si nevšiml čtyř mužů,kteří jej nenápadně sledovali až k lesu,do kterého vstoupil.Obklíčili ho. Vůdce tlupy a patrně nejsilnější z nich zahřměl:,,Peníze nebo život !“ Wagovi už bylo všechno jedno. Bez práce nebyly peníze,bez peněz jídlo,bez jídla je jen smrt.Krást nemohl do konce svého života. Takže by tak jako tak zemřel. Wag si to v hlavě rychle sesumíroval a povstal : ,,Nemám peněz,zrovinka mě vyhodili ze třetího učení. Takže volím život“,řekl a zavřel oči. Čekal,že ucítí meč,vpichující se mu do břicha. Nic se však nedělo. Pomalu otevřel jedno oko. Na zemi ležely mrtvoly oněch čtyřech mužů,jež Waga přepadli. U nich stál muž zahalen v bílé roucho a kápi,jež mu kryla tvář. Zabil je bez jediného zvuku. ,,Proč jsi zabil ty muže ?“ zeptal se ho Wag. ,,Chtěli ti ublížit“,odpověděl muž, ,,a to není správné.Musel jsem je zastavit,zemřel bys“. ,,Možná jsem chtěl umřít“,Wag muže neznal,přesto mu vyjevil část svého příběhu, ,, jsem zloděj. Musím krást neb mě v žádném učení nechtějí. Zrovinka před chvílí mě vyhodili ze třetího. Co mám dělat?“ ,,Již nezoufej“,zpoza kápi vykoukl úsměv, ,,teď budeš mít na práci mnohem důležitější věci. Jsi vyvoleným,Wagu. Ty a dalších sedm lidí musíte zachránit svět před velikou zkázou,která se nezadržitelně blíží. Během příštích několika dní tě navštíví skupinka podivných lidí.Snažně tě prosím Wagu,věř jim. Stejně jako teď věříš mně“. Mladý zloděj,pardon,zachránce světa,chtěl muže obejmout,ale hmátl jen po vzduchu. Muž se prostě ,,vypařil“.... Hidaqle ,,Dobrý den,Hidaqle“,muž halen bílým rouchem a kápí,jež mu kryla tvář,vstoupil do dveří ženiny chýše a uctivě pozdravil.Když se mu dostalo taktéž pěkného pozdravení,sedl si na lavici,oddělenou od ostatních částí chýše hrubými kusy látky. Tenkrát totiž ženy zbožné a ctnostné jako Hidaqle dělaly práci dnešních knězů. ,,Musím se ti k něčemu přiznat,ó ctihodná“,začal muž, ,,nejsem tu kvůli zpovědi“. ,,Pak tedy kvůli čemu ?“otázala se žena. ,, Obávám se,že někdo jiný bude dávat rozhřešení hříšníkům neb ty sama během několika dní odjedeš. Objeví se tu totiž skupinka podivně vyhlížejících lidí,vyvolených. Ty sama jsi jednou z nich. Musíte zachránit svět před velikou zkázou,ó ctihodná.Nemeškej tedy s balením,času není nazbyt“. Hidaqle chtěla něco namítnout,ale muž opět nenápadně zmizel ... Felinor ,,Bolí vás něco ?“ zeptala se přátelsky vyhlížející osůbka muže v bílém rouchu a kápi,jež mu kryla tvář.,,Kdepak“,odvětil, ,,naléhavě s vámi potřebuju mluvit,Felinor“. ,,Jak víte,jak se jmenuju ?“užasla žena. ,,Na tom nesejde. Nemám již mnoho času,tedy poslouchejte pozorně. Za pár dní se tu objeví skupina lidí,ke kterým se musíte přidat.Na nich,stejně jako na vás,totiž záleží budoucnost lidstva.Musíte jej zachránit nebo všechno a všichni zahynou. Více vám řeknou oni.Já už musím jít.Pamatujte,času není nazbyt“,a stejně jako u všech vyvolených i u Felinor se vypařil ... Yardus ,,Dělej,ničemníče,ty kůže líná,od čeho tě platím!“ křičel bohatý řemeslník na chudáka Yarduse,svého slouhu. Pokud by se někdy v budoucnu dělala anketa o nejzbídačenější osobu,vítězem by se stal jistě Yardus. Šaty tenké a zaplátované,chodil v nich v zimě v létě,jeho výplata byla jeden mur(na naše je to v přepočtu asi jeden padesátník).Jídla dostával poskrovnu a bičem každý den,ale nestěžoval si. Yardus byl zkrátka dobrého srdce,což bylo pro něj v této chvíli spíše na obtíž. Nedokázal totiž svého pána opustit. Ale přece někdo jej dokázal vymanit z pánových nebo lépe řečeno tyranových pout. Ach ano,muž v bílém rouchu a kápi,jež mu kryla tvář.Přišel k tyranovu prahu v pozdních večerních hodinách.Nechtěli jej vpustit,ale muž použil na sluhy Omamovací kouzlo a oni ho vpustili. ,,Vypadni odsud,ty zmetku mizernej !“ rozkřičel se řemeslník,když viděl vcházet muže do kuchyně. ,,Hned půjdu“,odvětil tiše, ,,jen s sebou někoho vezmu“. ,,Nikoho s sebou nevezmeš,slyšíš ? Tohle je můj dům,já jsem v něm pánem a já rozhodnu kdy kdo půjde !“ tyran začínal pomalu šílet. Muž nedbal jeho výkřiků,nalezl Yarduse a spolu sním se vytratil do tmy. Zavedl teď již bývalého slouho do jedné opuštěné chýše a řekl mu:,,Zde zůstaneš několik dní,dokud si pro tebe nepřijde skupina lidí.Jídla,oblečení a dřeva na zátop zde máš na dosti dlouhou dobu,strádat tedy nebudeš.Rád bych ti všechno vysvětlil,ale času není nazbyt a já již musím jít.Opatruj se,Yardusi“. Zmizel .... Sir Roger ,,Zase všechno udělám já,k čertu!“ rozčiloval se mladý kovářův učeň Sir Roger.Jeho mistr byl věčně naložený v lihu a tak mu nezbývalo nic jiného,než udělat všechnu práci sám.,,Co tě rozčiluje?“ za Sirem Rogerem se objevil muž v bílém rouchu a kápi,jež mu kryla tvář.... ,, Kdo u všech čertů jste ?“zeptal se učeň nepříliš zdvořile.,,Přítel“,oznámil mu muž, ,,jsem tu,abych ti oznámil,ať jsi připraven kdykoli opustit řemeslo,protože již brzy tě čeká největší dobrodružství tvého života. Nemohu ti nic víc říct,snad jen,buď připraven“. A zmizel stejně nenápadně jako se objevil. ,,Asi jsem měl halucucanici“,pomyslel si Sir Roger,i kydž netušil,jak moc se plete .... Kdo je oním mužem ? Jakto,že umí čarovat ? Od dob skonu mistra Freghara je toto umění považováno za zázrak. Jak věděl,kdo jsou vyvolení ? Že by potomek bojovníka řádu Kane ? Ale pokud to byl syn,znamená to,že někdo ten krvavý masakr před sto lety přežil ? Nebo je to jen Fregharův duch,který se vrátil ze Země stínů,aby dokončil úkol ? Kde je pravda ? Vše je jak jste přikázal“,oznámil tajemný přítel podivné osobě v černém plášti,která k němu stála zády.Teď se ale otočila.Hnisající rány v obličeji,prázdné oční důlky,dvě dírky místo nosu a lidská ústa,to už tu někde bylo .... ,,Jen tak dál,Lestere|Lestre|“,pokýval hlavou očividně spokojený pán temnoty, ,,jen tak dál. Čekal jsem déle než sto let,pár dní navíc mě nezabije.Můj velký den se blíží.Vlastní rukou pošlu do Země stínů ty ,,vyvolené“. Cha cha cha cha ... ,,Jak jen to povídal ten hlas ?“ přemítal Lackrim nahlas, ,,mám jít do vesnice Monteklana a najít tam ženu lehčích mravů,Azaxu. To jistě nebude problém. Takové ženy osadníci většinou vyhostí někam k lesům,takže musím jít tam“. Jen láhev s vodou,pytlík s bylinkami a lesními plody si vzal a vesele vykročil na cestu. Co mlád všímal si každé maličkosti,každého zvířátka,kytičky,bylinky. Vše mu nyní bylo o tolik vzácnější. Šlo se mu lehce,slunce svítilo a na světě bylo krásně. S rázným krokem a veselou myslí se mu zcela jistě svižně pochodovalo,takže na zrodu pátého dne stál v lese u Azaxina obydlí. Zaklepal. Žádná reakce. Znovu zaklepal. Zase nic. Když zaklepal po čtvrté,vešel. Bouda byla zkušeně,ale příliš jednoduše zařízená. ,,Je tu někdo ?“ zeptal se. Ne,nikdo tam nebyl. Alespoň na chvíli. Neslyšel ji přicházet,přesto věděl,že tam je. Otočil se a v tu ránu zapomněl věci,které jí chtěl říct. Její krása mu vyrazila dech. Nic jí neubralo na smyslnosti. Usmála se na něj a sametovým hlasem se jej zeptala,co si přeje. Až za několik minut mu došlo,že se ho vůbec na něco ptala. ,,Jmenuji se Lackrim“,vzpamatoval se, ,,jsem tu,abych tě odtud odvedl. Vzpomínáš si ještě na muže v bílém ? Byl i za mnou. Všechno mi řekl. My musíme zachránit svět,Azaxo. Ze všeho nejdříve se musíme spojit s ostatními druhy. Je to tvůj osud a ty jej musíš následovat“. Azaxa mu chvíli mlčky naslouchala.,,Že by přece jen byla pravda,co říkal ten muž ?“ pomyslela si,asi ano,jinak by tu nebyl. ,,Dobrá,Lackrime. Předpokládám,že jsi se mě chtěl zeptat na to,jestli půjdu s tebou. Tak tedy dobře. Půjdu s tebou.Odcházíme hned ?“ zeptala se nakonec. Přikývl a tak si šla zabalit v ranečky jen ty věci,ketré pro ni byly životně důležité.Vyrazili okamžitě. Prvním druhem,ketrého měli ve své pouti navštívit,byl Wag.Zlodějíček. Toulal se lesem,když se za ním objevil stín.Zprvu se příšerně lekl,ale pak se uklidnil. To jistojistě nebyli loupežníci,ketří by jej chtěli okrást. Lackrima zcela přehlédl,ale Azaxina krása mu učarovala. Přišel k ní,poklekl,vzal ji za ruku a políbil. Wagova galantnost se ženě líbila. Lackrim ignoroval cukrování těch dvou a řekl :,, Jmenuji se Lackrim a toto je Azaxa.Přišli jsme,abychom...“. ,,Já vím,proč jste přišli“,přerušil ho Wag, ,,ten muž v bílém mi všechno řekl.Půjdu s vámi,protože můj život stejně za nic nestojí“. ,,Výborně“,řekla Azaxa,dosud sojící ve stínu Lackrimově. Opět vyrazili na cestu. Dalším vyvoleným byla Glester. ,,Co tu chcete ?“ odbyla je nevrle. Neměla náladu se sněkým vybavovat.Rodina s ní odmítla mluvit,protože odmítla uzavřít posvátný svazek manželský s mužem,kterého jí rodina vybrala. Lackrim s Wagem a Azaxou mlčky přešli Glesteřinu špatnou náladu.Chvíli bylo takové to trapné ticho,kdy si nemáte co říct.Pak se Lackrim nadechl a spustil :,, Drahá Glester.Vím,že to co ti teď řeknu bude znít bláznivě,ale prosím věř mi,je tomu tak. Ach,já nezdvořák,zapomněl jsem ti představit svou maličkost a své dva druhy.Jmenuji se Lackrim a toto jsou Wag a Azaxa a ...“. ,,Můžete si ušetřit ty kecy“,přerušila ho Glester trochu hrubě, ,,už ten příběh znám.Sice tomu moc nevěřím,ale půjdu s vámi. Proč ne“. Opět se vydali na cestu.Teď už byli čtyři. Lackrim,Azaxa,Wag a Glester. S dalšími čtyřmi se museli spojit. Cesta probíhala v klidu.Yardus,Sir Roger,Hidaqle a Felinor věděli o tom,že je čtyřka navštíví a bez větších námitek se k nim přidali. Nyní byli úplní. Vyvolení,družina lidí,naděje této země. ,,A co teď ?“ měl velmi oprávněnou otázku Sir Roger, ,,stane se zázrak nebo co ? Todlecto jaksi nedomysleli“. Otázka zůstala viset ve vzduchu.Co teď ? Osmička Vyvolených zůstala jaksi bezradně stát na vrcholu jedné z hor,kterými byl svět na počátku své existence doslova posetý. Nikdo neznal odpověď na otázku Sira Rogera. ,,Vítejte,Vyvolení“,zpoza stínu osamělého stromu se vyloupla postava tajemného přítele, ,,vítejte na hoře Tamur. Na tomto místě se již před sto lety prováděly magické rituály a obyčejným smrtelníkům skryté obřady. Tato hora se po jistý čas stane vaším domovem. Zde se naučíte jak ovládnout božské síly,které vám byly svěřeny a použít je v boji. Stanu se vaším učitelem a ...“. Nedořekl neb Sir Roger mu neomaleně skočil do řeči. ,, Moment,moment,to je všechno od vás moc hezký,ale že bych to naprosto dokonale pochopil,to zase ne. To tu máme žít ? V týchle díře? Jste se snad ucviknul nebo já už fakt nevim,co si mám myslet? Vlezete nám do života,obrátíte nám ho vzhůru nohama a ještě chcete,abysme žili v tomhle,v tomhle ...,hernajs,já nemám slov ! Adrenalin v krvi Sira Rogera rychle stoupal.Srdci jemu nejbližší věděli,že se nevyplatí jakkoli jej naštvat.Jakmile byl jednou v ráži,nedal se zvládnout. ,,Uklidněte se,Sira Rogere,ještě si něco uděláte“,uklidňoval jej tajemný přítel, ,, kvůli vám samotnému se uklidněte. Já vím,že to,o co vás žádám není jednoduché,ale přemýšlejte. Jste Vyvolení a jako takoví máte k tomuto světu určité povinnosti. Pokud nezachráníte tento svět před tyranií pána temnoty,na světě zavládne chaos. Služebníci zla vyrabují nespočetné množství osad,mnoho lidí zemře. Mezi nimi hlavně ženy a děti. To byste vážně chtěli ? Aby svět platil za to,že jste byli příliš hrdí? Přemýšlejte. Zkuste si představit tu hrůzu,až budou malé a nevinné děti prchat před nelítostnými vojáky pána temnoty“. Vyvolení se zarazili. Netušili,že situace je až tak moc vážná. ,,Pokud je to vážně tak jak říkáte“,ozvala se felinor nesměle, ,,pak si myslím,že je naší povinností udělat vše,co je v našich silách,abychom tomu předešli“. Nervózně se rozhlédla po ostatních.Nikdy takhle dlouhý proslov neměla,dnes to bylo poprvé.Bylo ticho. ,,Myslím,že není co řešit“,řekla konečně Azaxa a ukončila tak trapnou chvíli ticha, ,,jdeme do toho.Ať se stane,co se má stát“. ,,Ale ...! “ Sir Roger měl na jazyku námitku. ,,Ano ?“ otočila se na něj Azaxa s ledovým až vražedným pohledem,který se za dvacet století naučí každá vdaná domácí hospodyňka k umlčení manžela. Zmlknul. Kdyby její pohled uměl zabít,již by byly jeho kosti v prach obráceny. Tajemný přítel sledoval tuto výměnu s úsměvem na rtech. ,,Pokud to takhle půjde dál“,pomyslel si, ,,můj pán nebude mít žádný problém sprovodit je z tohoto světa a ukázat jim cestu do Země stínů“. ,,Začněme tedy“,řekl a zachránil tak Sira Rogera před jistou zkázou, ,, hned zkraje vám musím sdělit,kdo z vás bude mít jakou sílu. Ty,Azaxo,budeš ovládat oheň. Sire Rogere,ty si porozumíš s vodou. Glester,element země dnešním dnem za svůj bereš.Lackrime,tebe vzduch poslouchat bude. Felinor,ty zůstaneš léčitelkou,avšak tvé znalosti budou stonásobně lepší,než bývaly. Wagu,ty ochráncem družiny se staneš. Yardusi,důležitým členem družiny se staneš. Tvých pět smyslů se násobně zlepší a již na stohů nebezpečí vycítíš. A Hidaqle,tvůj přínos družině bude neméně důležitý než ostatních. Uvidíš věci,které se staly,které se dějí,ale i stanou. Ihned začali se cvičením.Po cvičení se šla Azaxa projít. Osmička Vyvolených byla tak unavená,že usnula,jen so spočinula na lůžku.Jen Sir Roger ne. Už ho nebavily ty věčné hádky. Proto se rozhodl podat Azaxe ruku ke smíru. Sledoval ji. Azaxa ho brzy objevila a hned se do něj pustila,proč ji sleduje. Z původního smíru se tak stal souboj. Glester probudila kvílící země,protože jí jejich souboj ničil kořeny stromů a bylin. Lackrima zase vítr. Jak Lackrim tak Glester seběhli z hory co jim síly stačili a hnali se k místu souboje. To,co uviděli,jim vzalo dech. Azaxa i Sir Roger měli na sobě znamení svých schopností.Azaxina barva vlasůse změnila z původní havraní černě na jasně červenou,v očích jí plály ohnivé plamínky,kolem sebe měla ohnivý kruh. Nejenak na tom byl i Sir Roger. Vlasy dostaly barvu studánkové modři,jeho oči byly modré jako to nejhlubší moře a kolem sebe měl vodní kruh. ,,Přestaňte !“zakřičeli Lackrim a Glester současně. Sir Roger se po nich otočil a na chvíli tak vypadl z koncentrace,čehož využila Azaxa a zapálila mu vlasy na hlavě. ,, Huááááááá !“ zařval Sir Roger,zcela zapomněl na to,že ovládá magii vody,zpanikařil a dal se na zběsilý úprk. ,,Chachacha“,smála se Azaxa,až se za břicho popadal. Podívala se na Lackrima a Glester,jestli jim to také připadá tak zábavné a ...,úsměv jí ztuhl na tváři,začal se vytrácet až úplně zmizel.Nejen že se neusmívali,výrazy jejich obličejů byly tvrdé,ještě na ni upírali vyčítavý pohled. ,,Co-co jsem provedla ?“ nechápala Azaxa.Lackrim s Glester se na sebe podívali a nakonec promluvil Lackrim :,,Možná se ti zdají takové hry vtipné,ohnivá bojovnice,ale i my ostatní ovládáme elementy a ty jim ubližuješ.Ničíš je a to nemůžeme připustit.Ještě jeden podobný žertík,drahá Azaxo, a můžeš si být jistá,že budeš potřebovat mnoho síly,abys dostala na kolena jak mě,tak Glester.Doufám,že jsi mě pochopila“. Lackrim s Glester odešli.Azaxa se za nimi zahanbeně dívala. Už nějaký čas žili na hoře. Každý den spolu trávili a cvičili se v magii. Lackrim byl mezi ostatními vážený pro svou moudrost a ochotu pomoci. Nikdo si jej nechtěl znepřátelit. Tím méně Azaxa. Cítila se špatně. Najednou měla pocit,jakoby nepatřila sem, na horu a mezi ostatní. Vždyť nikdo jiný se nechoval tak jako ona. Ostatní členové družiny se učili zacházet s magií opatrně cvičit s ní,všichni brali svůj úkol vážně. Jen ona ne. Azaxa byla zoufalá. Nechtěla zpátky k Yardusovi a spol. Nedokázala by se jim podívat do očí. Najednou si totiž zcela uvědomovala své jednání a chtělo se jí umřít. Posadila se na zem a skryla hlavu v dlaních. Rozbrečela se. Ve svém zoufalství neslyšela přicházet Sira Rogera,který chtěl tu situaci mezi nimi vyřešit jednou provždy. Sedl si vedle ní a něžně jí položil ruku kolem ramen. ,,Tak už neplač“,utěšoval ji konejšivě. Azaxa vzhlédla a podívala se mu do očí. Co v nich uviděla,těžko říct. Snad laskavost,něhu či upřímnou starost o ni ? Jedno však zcela jisté je. Dusil ji knedlík v krku a proto vyhrkla :,,Já nejsem taková,vážně ne. J-já nevím,co se to se mnou děje. Vždyť todlecto jsem nikdy nedělala !Proč jsem taková !“ vzlykala. Sir Roger jí pozorně naslouchal a ani jednou ji nepřerušil. Bylo ticho. Oba se pohroužili do svých myšlenek. Po pár minutách Sir Roger promluvil :,,Azaxo,ty nejsi zlá. Jen my dva,no-oba jsme tvrdohlaví a neradi děláme kompromisy.To je pak těžký. Víš,já jsem tě sledoval jen proto,abych ti podal ruku ke smíru. Už mě obtěžuje ten fakt,že jsme na sebe jako kočka a pes. Měli bysme být kámoši,protože na nás závisí budoucnost nás všech.Čeká nás bitva a buď v ní vyhrajeme nebo prohrajeme. Jiná možnost není. V následujících dnech se na sebe budeme muset spolehnout,proto bysme se měli usmířit.Co ty na to?“ Azaxa se na něj usmála a Siru Rogerovi se zrychlil dech. Úsměv prozářil její tvář a dokončil tak dílo matky přírody.Sir Roger byl celý okouzlen její krásou a nejraději by ji hned tam na místě vzal do náruče a zlíbal jí její plné rtíky,až by oba zapomněli na bitvu,kterou mají před sebou a která by jim mohla být osudnou. Jenže stál nohama pevně na zemi a bylo mu jasné,že se musí ovládnout. Proto se zvedl a rychle odešel,jinak nevímnevím,jak by to dopadlo ... Lester sledoval celou scénu s úsměvem na rtech. Bylo mu hned od začátku jasné,že se Azaxa Siru Rogerovi líbí a najednou zničehonic zjistil,že je (Vyvolené) začíná mít rád ... . A to bylo zlé znamení ... ,,Lesterééé!“ zakřičel pán temnoty.V mžku stál Lester u něj a čekal.Pán temnoty se k němu otočil se zlověstným úsměvem na rtech.,,Okamžitě mi vysvětli své chování“,poručil. ,,Víte,vaše výsosti.Vyvolení jsou na Tamur již určitý čas a já si nemohu pomoci,mám je rád“,Lester se odhodlal k pravdě. Věděl,že pán temnoty by stejně poznal,že lže,takže by to vyšlo nastejno. Očekával trest. Pána temnoty se zmocňoval vztek. ,,Co si to dovoluješ ?!“rozkřičel se, ,,já jsem ti dal milost a nedal tě zabít.Já jsem tě vychoval jako vlastního syna. Já jsem tě naučil všechno,co umíš.A takhle se mi odvěčuješ? Tím,že se spolčíš s těmi hlupáky !!!! Jediný důvod,proč jsem je ještě nezabil je ten,aby mi byli rovnými soupery a já si s nimi mohl hrát. Proč-proč-kde se v tobě vzal takový cit ? Vždyť démoni city NEMAJÍ !!!“ Pán temnoty se pokoušel uklidnit.Bylo toho na něj moc. Jeho nejvěrnější ho zradil. Na koho se má potom spolehnout,když ne na ty,kteří jsou mu pravou rukou ? Uvažoval.,,Pokud je má Lester rád“,říkal si v duchu, ,,větší bolest než smrt by mu jistě působil pohled na trpící ty prachobyčejné smrtelníky“. Zhluboka se nadechl a řekl Lesterovi:,,Zklamal jsi mě můj nejvěrnější. Proto budeš pykat.Ne-nezabiju tě. Tvůj trest bude mnohem horší.Proměním tě v orla a jako bezmocný ptáček budeš pozorovat,jak ti smrtelníci umírají jeden po druhém mou rukou. Antaré nigma tolte chá !“ Pán temnoty vykřikl.Lester se v bolestných křečích zhroutil na zem. Chvíli se válel na zemi,křičíc hrůzou a trhajíc si bolestí vlasy z hlavy,až se proměnil. Byl orlem a zcela bezmocný ... Lester nebyl vždy služebníkem démonovým,býval lidským mládětem.Ale to už je dávno. Tak strašně dávno,že již ani ti nejstarší pamětníci si nejsou zcela jisti,jak se to doopravdy událo. Totiž to,že Lester přešel na špatnou stranu. Nejvěrohodněji zní vyprávění starého Makuse....I to bylo tak. Lester byl chytrý dítko. Vše na co sáh´ se mu dařilo.Stydlivý,taková nemluvka to byl. Vychovávala ho jedna moc hodná paní,která ho našla před svým prahem jako nemluvně. Ze začátku jsme si mysleli,že mu naši bohové dali do vínku zručnost,ale po jistý čas jsme s údivem zjišťovali,že jsme se dokonale spletli. To bylo jednou takhle na večír,šel jsem domů z procházky(však mi rozumíte - z procházky jako z procházky)a tu vidím jak se u ,,dobré víly“(tak jsem té hodné paní potichu říkal) svítí a tak jsem si řek´,že se tam mrknu. V té místnosti,ve které se jako svítilo,stál Lester a říkal něco divnýho.Znělo to jako : Tychte namu poxa mé. To,co se stalo potom,mi vzalo dech. Do vzduchu se vznesly svíce a začaly tančit. Vím,že to bláznivě,ale já to fak´viděl.Ten chlapec mě asi musel zahlídnuť,protože ty svíce žuchly na zem a všechno zhaslo. Na zejtřek sem si s ním chtěl promluvit,ale zjistil sem,že zmizel. Asi eště ten večer odešil z vesnice.Dlouhou,dlouhatánskou dobu o něm nebylo slyšít,až jednoho dne k nám do vesnice přišel cizinec,který nám o něm povědil.Že prý hned na začátku studoval v řádu Kane a že prý tam našel otca.Freghar nebo tak nějak,že prý se menoval.Ale ti dva se asi pohádali a Lester odešel z řádu. Dlouhou dobu bloudil pln vzteku na svého otca,až jej prej našel pán temnoty,kterej z něj udělal démona a Lester mu musel sloužit.Že prej jen čistá láska z něj může udělat zpátky člověka.Ptal sem se toho cizinca,jak to,že toho tolik ví o tom chlapci a on mi odpověděl :,,Lester je krev mé krve. V jeho žilách koluje moje krev.Já jsem Freghar. Jeho otec. To já jsem ho měl ochránit před pánem temnoty,zklamal jsem ... Uplynulo již mnoho dní,kdy Vyvolení poprvé stanuli na hoře Tamur.Hora jim poskytovala vše-útočiště,jídlo,vodu. Odvděčovali se jí usilovným cvičením a správným a moudrým zacházením s dary,jež jim byly dány. Azaxa se usmířila s Lackrimem a Glester-řekla jim,že její chování bylo neuvážené až infantilní a velmi svých činů lituje. Lackrim jí zprvu nevěřil,ale přesvědčily ho její upřímné a zoufalé oči prosící o odpuštění.Vše bylo téměř jak má být.Téměř. Lester chyběl. Družina na to přišla jen pár hodin poté,co jej pán temnoty proměnil v orla. ,,Hééj,neviděli jste někdo našeho přítele ?“ křičel Sir Roger od pramene s vodou,který se tam zázračně objevil,na své přátele na druhém konci Tamur. Ostatní se rozhlédli. Teprve teď téměř všem došlo,že jejich tajemný přítel chybí. Jen jedna jediná osoba si Lesterovu nepřítomnost až bolestivě uvědomovala. Azaxa. Nebylo minuty,aby na něj nepomyslela.Ačkoliv se líbila Siru Rogerovi,který by za ni život do ohně dal,necítila k němu víc než přátelství.Zato Lester. Nikdy mu nestanula tváří v tvář a přesto věděla,že on je mužem jejího života,že jen on může vrátit světlo do tmy,ve které se ztrácela.Nikdo jiný kromě ní také netušil,že ten orel,který se co hodinu zjevoval na nebi,je jejich ztracený přítel. Jen ona to věděla,protože pohlédla dravci do očí a tam spatřila svůj vlastní obraz.I když si myslela,že ví všechno,nebylo tomu tak.Ani ona ani zbytek Vyvolených nevěděl o armádě zrůdných vojáků pána temnoty,kteří pochodovali přímo na Tamur neboť se rozhodl,že si se svými soupery trochu pohraje. Lester se v kůži orla všemožně snažil své chráněnce upozornit na blížící se nebezpečí,ale nikdo mu nerozuměl. Ani Azaxa. Den za dnem šel a nebezpečí sílilo. Sir Roger se velmi snažil sblížit se s Azaxou,ale ona jej prakticky přehlížela. Byl pro ni kamarádem,víc mu nemohla dát. Jednoho krásného letního dne podstoupila družina Vyvolených zkoušku,jež je stmelila. Ale za jakou cenu ... Příliš pozdě uviděli vojska táhnoucí na horu. Yardusova schopnost vidět nebezpečí dřív-tentokrát selhala.Zkouška ohněm. Azaxa,Sir Roger,Glester a Lackrim vytáhli do boje s elementy.Ostatní měli zbraně. Červená. Modrá.Hnědá.Tyrkysová. Barvy se prolínaly a pojily,jak čarodějové družiny sesílali kouzla na nepřátele. Dokud byli spolu,byli silní. Stalo se však,co stát se nemělo. Rozdělili se. Jeden ne jednoho. A to byla velikánská chyba. Lackrim,Glester a Sir Roger si se svými protivníky poradili vskutku snadně. Jenže Azaxe začaly docházet síly. Zničehonic stála čarodějka proti nepříteli zcela bezbranná a vydaná mu na milost a nemilost. Malinká očička se v znetvořeném obličeji zlověstně zablýskla,když se k ní blížil,připraven vyslovit kouzlo poslední. Kouzlo nejhorší.Kouzlo smrti. Sir Roger to zpozoroval.Jak ve zpomaleném filmu se vrhl k Azaxe ve chvíli,kdy netvor zařval :,,Nichamé tolte chá antaré ma jagá !“ Kouzlo zasáhlo Sira Rogera plnou silou do hrudi a odhodilo jej. To už k nim mířili Lackrim s Glester,kteří se postarali o netvora. Azaxa se vrhla ke ztuhlému tělu svého zachránce :,,Prosím,ať není mrtvý.Prosím,prosím“. Nikdo jejích motliteb nevyslyšel. Kouzlo nejhorší se nedalo nijak zvrátit,nebylo protikouzlo. Azaxino tělo se otřásalo vzlyky. Objímala mrtvého a stále nemohla-ne,nechtěla ! pochopit,že duše Sira Rogera odešla do Země stínů,odkud není návratu. Glester mladou dívku ojala a utěšovala.To už přicházeli zbylí druhové.Byli od krve a zranění,ale žili. A to bylo hlavní. Však je Felinor dá zase dohromady. Lester nešťastně kroužil nad nimi a sám sebe obviňoval ze smrti Sira Rogera.Azaxa k němu upřela pohled. Ačkoliv byl dravcem bez daru mluvit,pro tentokrát si rozuměli. Teď víc než kdy jindy si přáli Vyvolení zničit pána temnoty a pomstít tak svého druha. Jenže podaří se jim to ? Vždyť božské síly byly dány osmi lidem a jich je jen sedm.Bude jejich spojená moc silnější než zlo,kterým vládne pán temnoty,anebo budou následovat Sira Rogera do Země stínů ? . Uběhlo již několik dní od chvíle,co Sir Roger zemřel,ale na Tamur jakoby se zastavil čas.Hrobové ticho se vznášelo ve vzduchu. Od toho černého dne je již žádní vojáci nenapadli a Vyvolení tomu byli jen rádi. Většina z nich neměla na cvičení svých mocí ani chuť,ani náladu,ani sílu. Jen Azaxa teď trénovala usilovněji než kdy dřív. Dopředu ji hnal pocit viny. Tak nějak si v hlavě sesumírovala,že kdyby toho osudného dne byla jen o něco silnější,bylo by dnes všechno úplně jinak. Sir Roger by žil. Vstávala s úsvitem a odcházela na cvičiště,odkud odcházela s prvními hvězdami. Dřela a pilovala své umění do dokonalosti,aby alespoň na chvíli zapomněla na to,že muž,kterého ona celou svou duší a celým svým srdcem miluje,je zaklet v orla a na to,že muže,který ji miloval,přijala za svého matka Země a jeho duše putovala do Země stínů. Tak nějak tušila,že vpád těch zrůd byl teprve začátek a že to bude mnohem horší.Nechtěla ale se svým tušením znepokojovat ostatní,kteří už tak chodili po hoře jak těla bez duše. Poslední souboj mezi dobrem a zlem se blížil. Čas se nachýlil. Buď vyhrají smrtelníci,svět bude zachráněn a smrt Sira Rogera bude pomstěna nebo vyhraje pán temnot a vše bude ztraceno. Buď anebo. Třetí možnost neexistovala. Jednoho brzkého večera,kdy Vyvolení ulehli,zatímco Azaxa ještě cvičila,se zdál Glester podivný sen. Stála uprostřed krajiny plné těch nejroztodivnějších rostlin. Tráva byla modrá,nebe fialové. Rostliny rostly obráceně než zvykem bývá,tam kde květy obvykle jsou,teď kořeny se upínaly ke slunci,jež svým tvarem obdélník připomínalo. Připadala si,jak v té nejpodivnější pohádce. Tu k ní přicházela nějaká osoba. Zřejmě muž. Halen v bílém rouchu s bílou kápí přes obličej byl Glester podivně známý. ,,Tajemný příteli!“ vykřikla radostně a málem by se mu vrhla do náruče a objala ho – jenže se zarazila. Něco bylo jinak. Špatně. Lester došel až k ní a řekl jí : ,,Jsem rád,že tě vidím,Glester a také,že mě poznáváš. To,proč tu jsi je velmi důležité,proto musíš udělat všechno,co ti řeknu. Mě už na hoře v lidské podobě nespatříte,pán temnoty mě proklel v orla.To,co teď vidíš,je jen uchovaná vzpomínka na mě v tvé mysli. Dobře mě poslouchej : Vaše zkouška ohněm se blíží. Pán temnoty s vámi začíná ztrácet trpělivost,už jej nudíte. Proto se rozhodl s vámi skoncovat. Musíte být připraveni na nejhorší. Trénujte usilovně,dokud na vás nepadne únava. Vydejte se ve stopách Azaxiných,jež je dnes více než připravena. Pán temnoty je ale silný,mnohem silnější než si dokážete představit. Budete teď muset spoléhat jeden na druhého. Vaše víra ve vás samé vás posílí. Nedůvěra vás ale nakonec může oslabit. Mějte to na paměti. Co ale po tobě chci. Potřebuji,abys šla za Azaxou a řekla jí toto,přesně slovo od slova : Život je dar, jím nemůžeš plýtvat, láska jsou slzy, jež nemůžeš slíbat. Kdo srdce má čisté a skutečně miluje, ať staví se zlu,kouzlí a čaruje. Láska jej ochrání před silou temna, chráněnec na Zemi mír a klid zjedná. Jdi už a nezapomeň říci můj vzkaz Azaxe.Již je to jen na vás. Vím,že máš mnoho otázek,ale prozatím ti můžu zodpovědět jen jednu. Tomuto místu se říká Arnoth a již je tomu sto let,co jej naposledy použil nějaký mistr z řádu Kane. Slouží k tomu,aby se nějaký čaroděj v nouzi spojil se svým učněm. Já v nouzi nejsem. Za to vy ano. Nezbývá vám již moc času. Sbohem,Glester“. ,,Počkej!“ vykřikla Glester,ale v tom se s výkřikem probudila. ,,Co se ti uáááá stalo?“ ptal se ospalý Wag, ,,zase si lehni a spi“. Jenže Glester neměla na spánek ani pomyšlení. ,,Kde je Azaxa?“ptala se rychle. ,,Asi na cvičišti“,odpověděla jí polospící Felinor,otočila se na druhý bok a opět usnula. Glester vyskočila čile z lůžka a vydala se za svou mladou kamarádkou na cvičiště. Poznala ji už zdálky,ačkoliv byla všude tma. Azaxa si zrovinka zkoušela překážecí zhoubné kouzlo. Patřilo k těm obtížnějším,ale dívka měla trpělivosti dost. Trik tohoto kouzla spočíval v tom,že musela vytvořit dostatečně silný plamen,který by se na jistou chvíli stal nepříteli obtížnou překážkou a zároveň,aby mu dokázalo ublížit a zpomalit jej tak. ,,Azaxo,pojď sem na chvíli“,zavolala Glester,protože zůstala v uctivé vzdálenosti od ohně. Přece jen jí trošinku naháněl strach. ,,Děje se něco?“ zeptala se Azaxa,když k ní doběhla. Glester souhlasně pokývala hlavou a hned spustila majíce strach,že by mohla zapomenout na vzkaz od Lestera:,,Život je dar,jím nemůžeš plýtvat,láska jsou slzy,jež nemůžeš slíbat. Kdo srdce má čisté a skutečně miluje,ať staví se zlu,kouzlí a čaruje.Láska jej ochrání před silou temna,chráněnec na Zemi mír a klid zjedná“. Glester skončila. Azaxa omráčeně poslouchala svou jen o několik málo měsíců starší kamarádku. ,,O – odkud tohle máš,kdo-kdo ti tohle řekl?“dostala ze sebe. ,,Náš tajemný přítel“,odvětila Glester vesele,nevidíc Azaxinu náhlou bledost, ,,no, to bys normálně nevěřila,co se mi událo“. ,, Ale věřila“,opáčila Azaxa potichu. ,,Bylo to fakt dost divný“,pokračovala Glester , jakoby ji Azaxa nebyla přerušila, ,,šla jsem si lehnout a už jsem spala,když tu jako najednou stojim v nějaký divný zahradě nebo krajině,co já vim,co to bylo, a tu ke mně přichází... To neuhodneš! Náš ztracený tajemný přítel! Chtěla jsem ho jako obejmout,že ho ráda vidím,ale on se nenechal a hned spustil. Nejdřív mi kladl na srdce(teda jako ne jenom mě,jo),abychom si navzájem věřili a spolíhali jeden na druhého a taky povídal,že náš souboj se již blíží.Nakonec mi řekl,abych ti řekla,co jsem ti řekla. Chtěla jsem se ho zeptat na spoustu otázek,počínaje otázkou,co s ním je,konče otázkou,kde to jsem. Řekl mi,že jsem v Arnothu. Pak jsem se s výkřikem probudila. To je,co ?“dožadovala se odpovědi své kamarádky,jež se jí po tom osudném faux-pas1 stala sestrou. Azaxe se podlomila kolena a ona klesla na zem. ,, Co je s tebou,vypadáš divně“,zeptala se Glester,která si konečně všimla dívčiny bledosti, ,, nepotřebuješ něco?“ Azaxa se vzpamatovala ze chvilkové slabosti,vstala a usmála se na Glester : ,,Ne,děkuju.Jen bych teď byla ráda o samotě,pokud by ti to nevadilo“. Glester zavrtěla vesele hlavou a odběhla. Bylo zvláštní,jak jeden nevšední zážitek může přebít smutek ze ztráty přítele. Azaxa se zhluboka nadechla a začala počítat,aby se uklidnila a nevhrkly jí slzy do očí. Chápala tu básničku. Lester ji takto nabádal k odvaze. Slíbil jí tímto,že ji ochrání silou své lásky,kterou nemohl zničit ani pán temnoty,jak moc byla silná. Stane se jednou,že mu bude moci pohlédnout do tváře,dotknout se ho,políbit jej? Nastane jednou tento den? Následujícího rána byli kupodivu všichni brzo vzhůru,což nebývalo zvykem. Zvláště tedy ne u Vyvolených.Azaxu to překvapilo. ,,Rádi bychom si s tebou promluvili“,řekl Lackrim,zvolený mluvčím celé družiny. ,,O ?“ pobízela jej Azaxa. ,,Bylo nám řečeno,že náš souboj se blíží a ,že ty jediná z nás jsi připravena utkat se s pánem 1 Chybné jednání,omyl,nedopatřenost temnot.Naše síly ochabují,o tom není pochyb. Již dlouho jsme necvičili. Abych to zkrátil,jdeme tě požádat,aby ses nás ujala. Stala se naším učitelem a obnovila moci nás všech. Co tomu říkáš ?“ Azaxa mlčela. Přemýšlela. Nezdálo se jí to jako zas tak špatný nápad. ,, Dobrá,souhlasím“,řekla nakonec, ,,pomůžu vám. Dlužím to někomu“. Vyvolení se znovu učili zacházet s dary,jež jim byly dány. Znovu se učili splynout se svou mocí vjedno. Vstávali s úsvitem a zmožení usínali dlouho po půlnoci. Jejich čas se blížil. Rozhodující souboj měl brzy nastat..... Rozhodujícího dne se vyvolení probudili do nového jasného dne. Slunce,jakoby vědělo,co se chystá,rozhodlo se podpořit je svou zářivou silou,která jim vnášela do duše klid před blížícím se soubojem. Sbalili si věci,které měli na Tamur,pomáhali těm druhým s balením – to všechno zcela mlčky,jakoby věděli,že slova jim jsou nanic. Brzy zrána se vydali na cestu. Ke Garmin,sídlu pána temnoty to bylo velký kus cesty a slunce začalo již brzy nepříjemně hřát,ale Vyvoleným to bylo jedno. Vždyť měli mezi sebou Mistra větru! Stačilo jen pár vhodně zvolených kouzelných slov a pak už jim horko vůbec nebylo,protože jejich rozpálená těla chladil studený vítr. Co míli dělali přestávku,aby si odpočali. Nechtěli se vyčerpat,protože věděli,že budou své síly ještě potřebovat. Nikdo z nich po cestě nemluvil,každý byl pohroužen do svých vlastních myšlenek. Někdo myslel na rodinu,kterou dlouho neviděl a možná již neuvidí,druhý myslel na nadcházející souboj. Azaxa myslela na Lestera a jeho slova. Život je dar,jím nemůžeš plýtvat ... . Co když zklame? Pomůže jí? Pokud ano,jak když jej pán temnoty zaklel v orla ? A proč se spojil v Arnothu s Glester a ne s ní ? Proč ? Azaxa věděla,co je Arnoth. Lester jí to jednou řekl,když šli na procházku. Jasně si vzpomněla,že je to kouzelný svět,kam vstoupit můžeš jen v myšlenkách (taková telepatie,řekl by každý). Šli dlouho,až na sklonku šestého dne dorazili k cíli. Stáli pod Garmin,horou,jež patří temným čárům a kletbám. Mezi venkovským lidem traduje pověst,že první páni Garminie,říše,v jejíž středu Garmin stála,se postavili pánu temnot v souboji neb pán temnot jim chtěl horu vzít. Páni bojovali udatně,ale podlehli,zemřeli,ale i prý po své smrti pomáhají všem,kdo by se chtěl zlu postavit. Vyvolení se rozhodli přespat pod horou a ráno se vydat k jejímu vrcholu a naplnění svého cíle. Inu – plán to byl dobrý,což o to,ale něco jim ho překazilo. Něco – nebo spíš někdo. ,,Ááááááááááá“,zaječela Felinor a vymrštila se do sedu. Wag hodil po Felinor miskou na jídlo,aby ji umlčel,ale Felinor křičela dál. ,,Co se u všech ďasů áááááááááááááá“,otevřel Wag oči,znechucen tak nepříjemným budíčkem,navíc ještě před svítáním,ale když viděl to samé co Felinor,zaječel jak ženské. Ve sluji,kterými byla Garmin doslova protkána se vznášeli průsvitné postavy. Jednomu chyběl nos,druhému zas kus tváře – pozůstatek boje s pánem temnot. Vyvolení se jeden po druhém začali budit a křičet jako o závod,jen Azaxa si duchapřítomně vzpomněla na onu pověst. ,,Ticho !“ zakřičela na své druhy a ti se uklidnili. ,,Čeho si žádáte,Garminijští páni ?“zeptala se průsvitných postav. Jeden z nich,ten,co utrpěl největší ztrátu v boji se zlem,promluvil : ,,Jdete porazit pána temnoty. Ví o vás a je na vás připraven. Dejte si proto velký pozor. Chceme vám pomoci udělat to,co my jsme nedokázali. Pomůžeme vám. Již brzy se začne rozednívat,ať jste připraveni. Neptejte se nás,jak vám pomůžeme. Jen nám věřte“. Duchové zmizeli. Vyvolení s otevřenou pusou ještě dlouho zírali do míst,kde se před chvílí vznášeli první páni této země. ,,V-viděli j-jste t-to?“dostal ze sebe Wag, ,,kdo to-co to bylo ?“ Felinor se podívala na Azaxu: ,,Můžeš nám vysvětlit ....?“ ,,To byli první vlastníci říše,která patřila za jejich vlády k nejmocnějším a nejváženějším“,skočila jí Azaxa neomaleně do řeči, ,,jednoho dne se zlo rozhodlo,že ovládne Garminii, tuto nádhernou starobylou zemi. Páni se mu postavili,ale jejich nepřítel byl tenkrát silnější než oni sami. Je tomu již víc jak sto let,co se tu zlo usídlilo. Mrtví ale nemohou v klidu spočinout v hrobě,dokud tu to zlo bude.Proto pomáhají každému,kdo se mu chce postavit. Copak neznáte tu pověst ?!“ Azaxa byla pohoršená jejich neznalostí,ale nebyl čas,aby jim mohla pořádně vyčinit.Svítalo. ,,Fofrem si všechno sbalte !“zavelela . ,,A to jako ...?“ zeptal se otráveně Yardus. Na rozhraní mezi dnem a nocí se tu objeví nějaká strašidla,nenechají je pořádně se vyspat a teď má ještě celej utahanej vstávat?! Tak to ani náhodou !!!! ,,Copak jste je neslyšeli ?!“rozkřikla se Azaxa,která se sama pasovala na vůdce družiny, ,,za chvíli se něco začne dít! Nejsme tu,abychom si váleli šunky,ale abychom poslali pána temnoty k čertu ! Okamžitě vstávat! Bude to ?!!“ Ostatní členové družiny až nadskočili,když se na ně rozkřičela. Vždycky dělali věci pomalu a s rozmyslem,ale rychlostí,s jakou se jali balit své věci,by se mohli rovnat dnešnímu gepardovi,a to je sakra rychlé zvíře.,,Tak se mi to líbí“,pochvalovala si Azaxa. ,,A teď se bude dít ...?“zeptal se Lackrim. ,, Uvidíš. Á už jste tady,výborně“,otočila se Azaxa,když viděla zděšený obličej svých přátel.Za ní stál,no-spíš vznášel se,jeden z nočních návštěvníků.Beze slova se otočil a zmizel ve stěně. ,,No tak,na co čekáte !“pobídla je dívka a jako první se vydala za duchem.Ostatní ji ostýchavě následovali.Pořád ještě nevěděli co si o tom všem mají myslet. Šli již hodnou chvíli,když se Yardusi udělalo zle. Zorničky se zostřily a on viděl několik vojáků,kteří o nich nevěděli,ale blížili se přímo k nim.,,Azaxo!“ ozval se.Dívka se otočila. ,,Vojáci,jsou tu“,oznámil jí, ,,neví o nás,ale míří přímo k nám“. Azaxa kývla,že rozumí. ,,Připravte se“,řekla potichu svým druhům. Wag,Hidaqle,Yardus a Felinor tasili zbraně. Mágové probudili své elementy k životu. Čekali.Napětí se dalo krájet. Jenže ... dlouho nikdo nešel. Azaxa se otočila na Yarduse s němou otázkou v očích. Pokrčil rameny a znovu se zaměřil na ony nepřátele. Byli blíž,blížili se,pomalu,ale jistě. Byli tu. Bylo jich sedm.Stejně jako Vyvolených. Síly byly vyrovnané.Moment překvapení byl však na straně smrtelníků.Pán temnoty nikomu neřekl,kdo se brzy objeví. Wag prvního rozsekl vejpůl. Další skončil na zemi s vyhřezlými vnitřnostmi,Felinor mu rozpárala břicho. Mágové družiny ani nemuseli využít svých schopností,všechno za ně udělali bojovníci. Když i poslední netvor skončil na zemi s proťatým hrdlem,zvedli se nebojující Vyvolení a vyšli z úkrytů. ,, Byl by někdo tak laskav a vysvětlil mi,co to mělo znamenat ?“ otázala se suše Azaxa a štítivě překročila jednu z mrtvých zrůd. ,,Řekněme,že bys to mohla brát jako pomstu“,zašklebil se Wag. Azaxa se jen ušklíbla. Duch mrtvého vládce Garmínie se opět objevil a tak pokračovali v cestě. Byla velice náročná,v jednu chvíli se stáčela dolů,pak zase stoupala nahoru,pro změnu se zužovala,takže museli co nejvíce zatahovat břicha,aby se do chodeb vlezli. Mrtvý je nyní vedl tak,že se již se žádnými vojáky pána temnoty nepotkali.Což bylo v tu chvíli jen dobře. Aspoň si mohli šetřit síly na pána temnoty. Vyvolení byli každou chvílí napjatější a napjatější. Nadešel čas,aby zúročili všechny své znalosti. Chodba končila. Za ní byl .... .,,Tady naše pomoc prozatím končí“,oznámil mrtvý, ,,nemyslete si však,že již vám nepomůžeme. Ničeho se nebojte.My vám pomůžeme,až nadejde ten správný okamžik“. Zmizel. Co jiného byste také mohli čekat od již více jak sto let starého ducha ? No nic,fakt že nic. Pouze sál pána temnoty byl z čistého křišťálu,všechno ostatní bylo z hlíny anebo skály. Proto se dopředu dostala Glester.Stačily dva jednoduché pohyby rukou,jedno účinné zaklínadlo a bylo to. Země se rozevřela a Vyvolení se dostali do křišťálového sálu pána temnoty. Nebyl tam,alespoň zpočátku. Vešli. ,, Kde je ?“ zeptal se Wag. ,,Hledáte někoho?“ zeptal se pán temnoty,který se jako duch zjevil před nimi.,,Vás“,odpověděla ostře Azaxa,kterou začal popadat vztek. Ten mizera je jen tak v klídku,jako by se nechumelilo! No,počkej.Já ti ukážu! ,,Proč si myslíte,že zvítězíte ?“otázal se jich pán temnoty bez jakýkoliv emocí, ,,jsem starší než vy všichni dohromady. Nebýt mě,ani byste nevěděli,že existuje něco jako ty vaše síly. To já jsem vám umožnil cvičit se v jejich ovládání. Jsem silnější než vy všichni dohromady. Kde se ve vás bere ta drzost myslet si,že proti mně něco zmůžete ?!“ V jeho hlase zazněla teď už špatně skrývatelná zloba. ,,Víte moc dobře,že proti mně nemáte žádnou šanci. Abyste mě mohli zničit,muselo by vás být osm. Jenže-cha,vás je jen sedm. Takže nemáte šanci“,pán temnoty si vychutnával svůj triumf.Myslel totiž,že bez vodního mistra Sira Rogera jsou zcela ztracení.Jenže se přepočítal. Vyvolení se na sebe podívali. Rozuměli si beze slov. ,,Ena tá mukeš sel!“vykřikla Azaxa a vrhla Oslabující kouzlo ohně proti zlu. Rozhodující souboj byl zde.Pán temnoty čekal její reakci vyslal proti Azaxe štítové kouzlo,které ji zasáhlo do prsou a odhodilo. Byl to velmi vyčerpávající boj. Vyvolení se snažili vytěžit ze svých znalostí co nejvíc. Jenže ani to nestačilo. Pán temnoty byl silnější než oni,přesně jak předpovídal. Všechny je dostal na kolena. Leželi tam a věděli,že zklamali. Že zklamali všechny ty muže a ženy. A co hlavně,zklamali děti. Azaxe bylo zle. Ležela tam,pokořená pánem temnoty. V hlavě jí hučelo.Najednou zničehonic uslyšela v hlavě Testerův vzkaz a pochopila.Pochopila všechno. S vypětím všech sil se postavila a podívala se pobavenému pánu temnoty zpříma do očí. ,, Copak,děťátko?“zeptal se jí poťouchle, ,,snad ještě nechceš lekci ?“ ,,Život je dar,jím nemůžeš plýtvat,láska jsou slzy,jež nemůžeš slíbat.Kdo srdce má čisté a skutečně miluje ať staví se zlu,kouzlí a čaruje.Láska jej ochrání před silou temna,chráněnec na Zemi mír a klid zjedná !“zvolala Azaxa silným hlasem a pevným hlasem. ,,Co to má znamenat ?!!“ pán temnoty byl překvapený,jak jen se dá výraz překvapení rozpoznat ve znetvořené tváři. Wag,Glester,Lackrim,Yardus,Felinor a Hidaqle se při Azaxiných slovech zvedali z křišťálové podlahy.,,Víte,nic jste nepochopil.Chtěl jste nás vidět umírat pomalou a bolestivou smrtí na zranění,která jste nám způsobil. Jenže nás nemůžete ani zabít ani porazit“,slova se ujala Azaxa, ,,nás je osm. Sira Rogera možná za svého přijala matka Země,ale v našich srdcích žije dál. Pokud bude dál v našich srdcích a vzpomínkách,bude nás osm“. Pán temnoty na ni vyjeveně zíral. S jedním nepočítal. Se silou,která je starší než zlo. Nepočítal s láskou. Vyvolení se chytili za ruce. Tím se jejich schopnosti spojily. Společně jako jeden,jako tým,pronesli kouzlo :,, Život je dar,jím nemůžeš plýtvat,láska jsou slzy,jež nemůžeš slíbat.Kdo srdce má čisté a skutečně miluje,ať staví se zlu,kouzlí a čaruje. Láska jej ochrání před silou temna,chráněnec na Zemi mír a klid zjedná“.Síla tohoto kouzla odhodila pána temnoty dozadu. Přišel o svou sílu. Nikdo nikdy nemůže porazit moc lásky ni přátelství. Nikdo. Vyvolení se na něj upřeně dívali. Nechtěli jej zabít. Přišel o moc,už nemůže nikomu ublížit. V sálu se objevili Garminijští páni. Jejich vůdce řekl družině:,,Blahopřeji. Dokázali jste to. Byli bychom vám pomohli,ale zvládli jste to bez nás. Teď už to nechte na nás. Vládce Země stínů,Kysat,by rád viděl toho mizeru ve svém panství. Takže mu ho s radostí dovedeme“. Hidaqle měla jednu otázku :,,Co teď bude s vámi,když už pán temnoty vlastně neexistuje ?“ ,, Budeme již moci v klidu spát“,řekl vůdce mrtvých a rozplynul se. Všichni zmizeli. Jak první vládci této říše,tak i bývalý vládce zla. Vyvolení si oddychli. Všechno již bylo za nimi. Zlo bylo poraženo a oni žili. Zranění,ale žili. Pomalu se vydali domů. Do svých chýší,lesů,k rodině. Vojáci pána temnoty zmizeli spolu s ním,takže svět mohl opět v klidu dýchat. Vše bylo tak jak dřív. Jen budoucí paní Wagová nebo Yardusová nevěděly o tajemstvích svých mužů. Co že se stalo s Azaxou a Lesterem? Inu,Azaxina upřímná láska byla natolik silná,že zrušila Lesterovo zakletí.Konečně si mohli pohlédnout do očí. Uviděli v očích toho druhého svůj vlastní obraz. Svou lásku.Své štěstí. Víc už o nich nikdy nikdo neslyšel. Lackrim a Hidaqle se vrátili ke svým řemeslům. Pomáhali lidem a odměnou jim bylo štěstí a radost v očích lidí. Felinor se provdala a založila rodinu. No a Glester se usmířila s rodinou a dokonce našla zalíbení v muži,kterého prve odmítala. Ačkoliv se věnovali rodinám,byli Vyvolení kdykoli připraveni zabránit všem,kteří by se pokusili zmocnit jejich domovů,aby dosáhli svého. Byli tu.Byli připravení. Byli Vyvolení.
Podobné dokumenty
Renocar magazin podzim 2009
jen prvních pár kilometrů a pak nastoupí klasický zážehový
agregát, nový Opel Ampera je jiný. Přestože disponuje i klasickým benzinovým motorem, jezdí výhradně na elektřinu
a spalovací motor slouží...
stáhnout
S macešskou láskou ulpívá na modrém řečišti
jejich žil, na cáru těla, co nikdy nepřijala za
vlastní, a přesto jí ze zákona patří. Dívá se
na sebe a myslí na tu druhou… Za zrcadlem.
S rukama slepce ...
Ruze pro kazatele
tické univerzitě. Na to, abych vstoupil do semináře, se cítím příliš
mladý.“
Na to hlas Boží: „Ale ty máš talent na jazyky, synu! Můžeš kázat
slovo Boží ve všech zemích Babylónu. Jsi zrozen k tomu,...
Dnešní otec - Spravedlnost dětem
a emočně vstřícné chování – což nejen že je na ně příliš, ale stojí také v přímém rozporu
s předchozími očekáváními.
Tento tlak na muže vychází z mnoha rovin. Mužská identita se ustavuje jednak
sch...
- Úsvit
pro řešení krizových situací a ne
pro ochranu hranic, která bude
potřeba léta. Navíc, proč držet
na hranicích armádu místo toho,
abychom koupili technologie? To
je mnohem levnější a účinnější
řešen...
Deník iCe - Ice WoW server
Arak: Ok já jen, že cena jednoho stacku Titania se pohybuje v aukcích i od 400g a díky
tomu půjde vše nahoru s cenou.
Wolf: To je samozřejmě nejvíce věc lidí, kteří to tam dávají a momentálně vím, ...