NEBOŽTÍCI
Transkript
NEBOŽTÍCI
fenomén KŘEHKÁ VZPOMÍNKA. Památeční sklo je český patent a spojuje kvalitní křišťál a malé množství popela zesnulého, který je zataven přímo do skla. DĚDA NÁM VYKVETE. NEBOŽTÍCI PŘEJÍ Biourna, která se ekologicky rozloží v půdě: popel se uloží pod sazeničku. KUMŠTU FOTO: MEMORY CRYSTAL Život si chceme užít stylově. Oslavujeme ho designovým nábytkem, značkovým oblečením a někteří jím prosviští v luxusním „žihadle“. Když přijde na smrt, estetické nároky nás opouštějí: odbudeme ji uniformním pohřbem a nenápaditou urnou. Nebožtíkovi lze ale dopřát švihácké útočiště. Funerální design vstává z hrobu. DOJEMNÁ OZDOBA. Urny mohou vypadat i jako umělecká díla, která krášlí interiér. Takové vyrábí třeba sochař Martin Chmelař. text: Linda Kholová foto: Memory Crystal, Tafofil – Krása tajemství hřbitovů / / Barbora Faiglová POSLEDNÍ JÍZDA. 31 FOTO: MARTIN CHMELAŘ / ATELIER CHMELAŘ 30 FOTO: PROFIMEDIA.CZ Britská firma Crazy Coffins z Leicestershiru nabízí rakve bizarních tvarů. fenomén S LÁSKOU K TAJEMNU. FOTO: PROFIMEDIA.CZ Dana Svítilová miluje hřbitovy, za což v minulosti sklízela od okolí urážky. Teď o nich vydává knihu, v níž mimo jiné vysvětluje náhrobkové symboly. FOTO: PROFIMEDIA.CZ Jen minimum Čechů nechává své zesnulé blízké pohřbívat do země. A když už, náhrobky volí neosobní a nevýrazné. V cizině se naopak lidé mohou přetrhnout, aby hroby hýřily nápady a vyjadřovaly co nejlépe to, co měl nebožtík rád. V Londýně takové rovy fotí hřbitovní milovnice Jana Dohnalová. „Vídám na náhrobcích třeba i pivní etikety,“ říká. P řed lety se na ni okolí dívalo úkosem. Ona si ale nemohla pomoci: kráčela zasněně mezi náhrobky, nasávala vůni hřbitovního kvítí, sedávala šťastná na lavičkách u zdí porostlých břečťanem… „Měla jsem celkem dlouho obavy se přiznat, protože i když jsem své touhy po těchto místech držela zkrátka, občas se mi vytrhly a já zahlédla napřímený ukazováček z davu a zaslechla na svou adresu slova typu ‚pošuk‘ a ‚nekrofil‘,“ říká Dana Svítilová. Profesí je učitelka a průvodkyně, srdcem tafofil. Tedy člověk, který miluje hřbitovy. Toulá se po nich, fotí jejich oprýskaná, půvabná i tajuplná zákoutí a obrázky pak sdílí s podobně založenými náturami na sociální síti. Právě teď jí vychází kniha, která je bohatě ilustrovaná fotografiemi od Barbory Faiglové. Stejně jako paní Svítilová, i další hřbitovní fanynka, spisovatelka Jana Dohnalová, si stýs- FOTO: TOMÁŠ MAJER TROCHU ŽIVOTA DO TOHO UMÍRÁNÍ! INZERCE ká, když přijde řeč na nové pořádky. Jen zlomek Čechů totiž pohřbívá své blízké pod zem, a když už, tak náhrobky vypadají žalostně všedně. Ještě na začátku předminulého století to byla jiná písnička: rodiny se předháněly, kdo bude mít krásnější náhrobek, povolávaly k tomu i renomované sochaře – andělíčci se prali o místo s hrdličkami –, a navíc se z mnoha dalo vyčíst, čím dotyčný za života vynikal, jakou měl profesi. Na jistých neobarokních a secesních náhrobcích bylo dokonce možné najít i motivy spojení smrti a erotiky, rozkoše a bolesti. Taková kreativita je ale pryč. „Snaha o umění upadla u pohřbívání někdy po válce, od té doby, snad vlivem minulého režimu, se snažíme nevybočovat, mít hrob co nejméně nápadný,“ říká Jana Dohnalová. Protože žije a pracuje v Londýně, ví, že je to česká specialita. I jindy upjatí Angličané na náhrobky lepí třeba etikety piva, které měl i Jindy upjatí Angličané lepí na náhrobky třeba etikety od piva, které měl zesnulý rád. Fotografie, ze kterých mrazí N aši předkové nebyli – co do morbidnosti – žádní packalové. Ještě před sty lety si lidé libovali třeba ve vystavování nebožtíka na katafalk, případně ho pokládali na speciálně upravenou postel, kde tři dny ležel a byl oplakáván. Hojně se pohřbívalo do zděných hrobek – za tím účelem se používaly bohatě zdobené zinkové rakve. Klasické dřevěné rakve mívaly v úrovni hlavy mrtvého okénko, aby byla vidět jeho tvář. Zvláštní kapitolou pak bylo fotografování zesnulých. V případě mrtvého dítěte byla jeho post mortem fotografie umístěna přímo na náhrobek. Pózující nebožtíci měli často kolem hlavy ovázané šátky, to aby jim čelist neztuhla otevřená. Nejbizarnější vychytávkou pak byl jakýsi držák na mrtvého: po smrti pozůstalí nebožtíka „naaranžovali“ do požadované vzpřímené pozice a zezadu ho opřeli o speciální konstrukci, aby vypadal jako živý. zesnulý rád, pokud byl fotbalista, zhotoví mu z květin fotbalový míč, u jiného bývalého sportovce vévodí pietnímu místu soška boxera a nedávno si paní Dohnalová vyfotila i náhrobek s postavičkou z dětského pořadu Teletubbies. „Byla jsem na hřbitovech v různých evropských zemích – Češi ve strohosti jednoznačně vedou,“ říká Jana Dohnalová. I ona vydala o svém koníčku knihu, nese název Na poslední cestě. Opulentní pohřby s rakví už dneska vyznávají jen „světští“ a Romové. To jsou také ojedinělí zájemci o různé sošky andělíčků, lampičky, vázičky a všechny ty ozdoby, bez kterých se v minulosti neobešel žádný hřbitov. SPECIÁLNÍ HOST: Vrátím se jako smrček Ateističtí Češi jsou mistři v kremaci – pro své zesnulé blízké ji volí pětaosmdesát procent lidí. To je po Japoncích a Švýcarech nejvíc na světě. S obaly na urny, které vyfasují po žehu z pohřebního ústavu, si nedělají hlavu. Nejčastěji volí ty nejlevnější a nejfádnější, nebo popel nechají rozptýlit. Hlavně ať je to rychlé, jednoduché, finančně nenáročné a bez nutnosti se ostatky dále zaobírat. S takovým cynismem svých příbuzných často počítají i ti, kteří už smrt vyhlížejí. „Moje tetička chtěla být zpopelněna, abychom se prý nemuseli starat o její hrob. Nechtěla být na obtíž,“ říká Jana Dohnalová. ÚTERÝ 22. 12. 2015, 19:30 O2 ARENA PRAHA 32 WWW.TRISESTRY.CZ 33 stry_O2_inzerce_instinkt_94x122.indd 1 7.10.2015 9:38:30 fenomén Palmová ratolest, vavřínový věnec – Kristovo vítězství nad smrtí Putto – neutrální bytost, která nemá křídla, ztělesňující melancholii; v mytologické představivosti křesťanské Evropy si zesnulé děti udržovaly zvláštní postavení – jako neviňátka bez hříchu se přimlouvají za spásu svých blízkých Kříž, kotva, srdce – víra, láska, naděje nebo pokora Lebka, kniha – meditace Makovice, květy vlčího máku – odkazují k řeckému bohu spánku Hypnovi a bohu snů Morfeovi Šišky borové i smrkové – nesmrtelnost Motýl – konečnost života, zmrtvýchvstání ILUSTRACE: ALENA FAIGLOVÁ Párek hrdliček – nekonečný žal opuštěného partnera Beránek – nevinnost, symbolizuje i Ježíše Krista Zdroj: Tafofil, Dana Svítilová a Barbora Faiglová, Grada, 2015 34 LUXUS PRO NEBOŽTÍKA. Jako jedni z prvních začali Jan Šípek (vlevo) a Jan Šimon prodávat urny na internetu. Na stole před nimi bílá urna ze soli, urny ručně malované technikou airbrush nebo zdobené krystalky Swarovski. FOTO: RADEK CIHLA Eros, Amor – okřídlené dítě s loučí nebo urnou odkazuje na Krista a možnost nového svobodného života duše překonávající tělesnou smrt ká na výrobek reklamní brožura. Taková vzpomínka na bezpodmínečnou lásku ale už není žádná láce, ten nejmenší diamant přijde na pětadvacet tisíc, ten největší na více než tři sta tisíc. Kámen se dá zasadit do nejrůznějších šperků. „A má to tu výhodu, že vzpomínku na dotyčného může mít při sobě i víc členů rodiny, protože popela je zapotřebí jen trochu,“ chválí produkt Dalibor Novák. ČÁRA ŽIVOTA. Takový název má netypická urna sochaře Martina Chmelaře. Část na vsyp popela je důmyslně ukryta. FOTO: ATELIER CHMELAŘ Jaký význam mají funerální plastiky u křesťanských náhrobků? Na památku si můžete nechat zhotovit laserový portrét. Do hranolu optického skla se neprodyšně uzavře pramínek vlasů zesnulého a do středu hranolu se pak laserem vypálí detailní portrét milovaného s mírným 3D efektem. „K tomuto výrobku je vystaven certifikát pravosti použití vlasů,“ píše se u nabídky na webu. Taková high-tech relikvie přijde na 2500 korun. To ale není vše. Mrtvými se můžete i zdobit – firma Heart in Diamond z Nového Boru dokáže z částic uhlíku z popela vyrobit unikátní diamant. „Co nás dělá člověkem, je naše bezpodmínečná láska k rodině, jejím členům, našim přátelům, a dokonce k zvířecím kamarádům. Tyto kouzelné okamžiky strávené společně tvoří bohatou mozaiku našeho života. Je to jako kulisa, kterou jsme si sami vytvořili a jejíž hodnota přetrvává navždy, tak jako diamanty,“ lá- Manželé na magnet Jedním z těch, kteří by si přáli, aby se oprášila někdejší sláva funerálního designu, je i ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený. Novodobé náhrobky jsou podle něj buď bez nápadu, nebo nevkusně okázalé. Fantazii majitelů hrobových míst se totiž bohužel meze nekladou. Třeba pseudoantické sloupy pak mezi viktoriánskými nebo secesními hroby působí jako pěst na oko. VZPOMÍNKA DO DLANĚ. Část popela může být zatavena do „památečního skla“. Náročnější z něj mohou nechat vyrobit diamant, a nosit tak zesnulého třeba v náušnicích. INZERCE Málokdo ví, že urnu lze alespoň zvolit podle životního stylu nebo povahy jejího budoucího obyvatele. Jednou z prvních firem, která takové nápadité urny začala nabízet na internetu, jsou Weburny.cz. Mají v nabídce kolem pěti stovek modelů z kamene, dřeva, keramiky, křišťálu, ale třeba i karbonu, do které se pochovávají motorkáři. Veliké oblibě se těší ekologické urny vyrobené z biologicky odbouratelných materiálů, které se po čase rozloží v půdě. Mohou být bohatě zdobené a barevné – prohlížím si třeba tu, na které je technikou airbrush vyobrazen maják v moři, zaujme i bílá nádoba, která je celá vyrobena z mořské soli. „Koupili si ji lidé, kteří v ní příbuzného pohřbili do řeky,“ říká spolumajitel e-shopu, Jan Šípek. Jiná ekourna je posázena krystalky Swarovski, je tady i model, do kterého se vloží popel, přidá se substrát a sazenice. „Popel tak vlastně vdechne nový život, zrodí strom,“ vysvětluje Šípek. Nejčastěji lidé objed- návají urny do dvou tisíc korun (nejlevnější – kovové – stojí do tisícovky), je k mání ale i urna za čtyřicet tisíc vyrobená z polodrahokamu onyxu. „Musí se samozřejmě přihlédnout k tomu, jestli půjde urna do země, na náhrobek, bude vystavena v kolumbáriu, anebo doma na polici,“ doplňuje kolegu z Weburny.cz Jan Šimon. Jiný e-shop, Hrbitovnizbozi.cz, nabízí i odlitky z bronzu. „Urna pak vyjde i na šestnáct tisíc, ovšem takovou objednávku dostaneme maximálně jednou dvakrát do roka,“ říká majitel obchodu Milan Hegner. Kromě uren nabízí i různé doplňkové zboží, které předválečné generace zbožňovaly: pískovcové holubičky, portréty Panny Marie, Ježíše na kříži, plastiky květin… O to je ale minimální zájem. „Zejména kříže Češi nemusí. Mají je rádi jen Moraváci a také lidé z jižních Čech,“ říká Hegner. Děda ve skle i Mrtvými se můžete i zdobit. Z částic uhlíku z jejich popela lze vyrobit unikátní diamant. Kdo by zatoužil po ještě odvážnějším smutečním umění, může zauvažovat o zhotovení takzvaného „vzpomínkového skla“. Část popela zemřelého člověka se zataví do křišťálu, který se pak dá vytvarovat třeba do malého srdíčka a vznikne originální talisman. O sklo je podle Dalibora Nováka, majitele e-shopu Memoryurny.cz, velký zájem. Klasické Shakespearovo drama se vrací na filmová plátna v nové verzi, v nichž září současná herecká elita Michael Fassbender a Marion Cotillard. V KINECH OD 5. LISTOPADU 35 FOTO: MEMORY CRYSTAL Hrdličky a ti druzí fenomén DŮSTOJNÉ STARÉ ČASY. Naši předkové se až do 2. světové války ve funerálním umění přímo vyžívali a ke zhotovení náhrobku najímali i renomované sochaře. Ani staré hroby však nejsou chráněnou památkou. Sto stran rozhovorů pro lidi, kteří nezapomněli číst. Adoptuj si velikána FOTO: ČTK / MARTIN HURIN H „Připravujeme manuál, co si nájemce bude moci v tomto směru dovolit. Zatím naši úředníci schvalují jen technické parametry náhrobků,“ říká Červený. Problémem jsou nevzhledné hroby, ke kterým se nikdo nehlásí, a tudíž o ně ani nikdo nepečuje – na šestadvaceti pražských hřbitovech je jich kolem čtyřiceti procent. V některých z nich odpočívají i slavní literáti, vědci nebo státníci – ty je možné adoptovat (viz Adoptuj si velikána) a nově i na renovaci těchto hrobů přispět pomocí DMS. Ředitel Červený se letos rozhodl ještě pro jeden neobvyklý projekt. Ve spojení s Czechdesignem vyhlásila Správa pražských hřbitovů na jaře soutěž Funerální design. S návrhem originální urny nebo náhrobku se mohli zapojit designéři, sochaři, ale třeba i studenti uměleckých škol. Pořadatelé byli zaskočení velkým zájmem – sešlo se celkem 320 návrhů. Vyhrála Zuzana Knapková s představou partnerských uren, které jsou spojeny magnety. Druhé místo obsadil Tomáš Černý s nápadem přidávat jednotlivé schránky na urny na sebe a tím budovat vícegenerační hrob. Za ním se umístila Táňa Kubiková s ná- 36 hrobkem Povídkář, na kterém je vkusně umístěna lavička. „Svou dispozicí hrob dává pozůstalým příjemný pocit soukromí při vzpomínání na zesnulou osobu,“ ocenila porota. „Byl jsem překvapený, jak to téma i mladí lidé vzali vážně. Připravujeme vydání katalogu s nejlepšími návrhy. Zájemci se pak s jednotlivými designéry budou moci domluvit na jejich realizaci,“ říká Červený. Milovnice hřbitovů Jana Dohnalová, která zrovna své foto- i Mladé designéry téma smrti bavilo: do soutěže poslali 350 návrhů moderních náhrobků a uren. grafie náhrobků vystavuje v Londýně, si pohrává – zpola vážně, zpola žertem – s odvážnou myšlenkou. „Lidé jsou dneska posedlí značkami. Pracuji ve velkém obchodním domě a jsem dennodenně svědkem, jaké peníze jsou lidé ochotní dát třeba za kabelky světových návrhářů. Co takhle zkusit nabízet náhrobky značky Gucci nebo Louis Vuitton? Tady v Londýně by to na hřbitově zase tolik výstředně nepůsobilo," usmívá se. Znovu zažehnutý zájem o funerální design dělá radost i tafofilce Daně Svítilové, která básní: „Mé srdce plesá, že je funerálek pozvednutý a dostal možnost se hřát na slunci uměleckého zájmu.“ Na druhou stranu připouští, že novodobému designu nerozumí a její největší láskou vždycky zůstanou hroby na starých válečných hřbitovech. Je ráda, že ji za její koníček již dneska málokdo odsuzuje. „Nakonec i moje děti přežily výchovu potrhlé matky, která je od útlého mládí vláčela po hřbitovech. Dnes mému hřbitovničení přihlížejí s blahosklonným úsměvem, a když mi chtějí jednou za čas udělat radost, tak mě vezmou na výlet – mezi hroby.“ ¾ řbitovy nejsou památkově chráněny, takže i hroby významných Čechů mohou časem zmizet. Pokud se o hrob dlouhodobě nikdo nestará, je místo nabídnuto k odkoupení. „Někteří nájemci pak chtějí mít své hrobové místo úplně prázdné, takže se musí stávající ostatky odstranit. I významná osobnost by teoreticky mohla končit ve společném hrobě, i když jsem se s tím ještě nesetkal,“ říká ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený. Opuštěné hroby slavných lidí, často v dezolátním stavu, je už druhým rokem možné adoptovat. Smlouva o adopci se uzavírá na deset let, poplatek činí třicet tisíc korun. Náplní adopce je péče o hrob, jeho zvelebování – neslouží však k tomu, aby byl do něj kdokoli další pochováván. Za dva roky se v rámci tohoto projektu podařilo zachránit více než stovku hrobů. Mecenáše našel například příbytek básníka Karla Jaromíra Erbena, novináře Karla Havlíčka Borovského, spisovatelů Jana Karafiáta i Eduarda Basse. Kteří velikáni jsou ještě „k mání“, lze zjistit na www.hrbitovy.cz. Druhou možností, jak pomoci pražským hřbitovům, je zaslat libovolnou peněžní částku na sbírkový účet číslo 269245430/0300 nebo poslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS SPH na telefonní číslo 87 777. Cena DMS je 30 Kč. Nechte si poslat časopis za 1 SMS přímo domů 1 Pro objednání zašlete SMS ve tvaruINTmezera JMÉNOmezeraPŘÍJMENÍmezeraULICEmezera MĚSTOmezeraPSČ na telefonní číslo 902 06. 2 Za cenu 32 Kč vč. DPH/SMS zašleme časopis přímo k vám domů. Technicky zajišťuje: GLOBDATA a.s., Na Příkopě 9–11, Praha 1, www.globdata.cz, www.platmobilem.cz 37
Podobné dokumenty
Rozhovor: Rebecca Neff
Nad tím jsem přemýšlela často, protože to nebylo
v Čechách vždy jen lehké. Velmi mě to změnilo.
Přece jsem byla cizinka a často jsem měla problém
se dorozumět. Hlavně ze začátku. Měla jsem
ale jedn...
1 ROK ČESKÉ HUDBY 2014 – doporučený výběr Změny vyhrazeny
Krumlov, Boskovice, Tišnov, Lysice, Náměsť nad Oslavou, Slavkov u Brna, Třebíč, Hustopeče, Velké Meziřící, Pernštejn hrad,
Kyjov, Moravský Krumlov, Žďáír nad Sázavou, Rájec-Jestřebí, Ivančice.
V pa...