stáhnout publikaci v

Transkript

Kamila Svobodová | Zemědělství na jižní a jihovýchodní Moravě v polovině 19. století ve světle stabilního katastru
1
Kamila Svobodová
Zemědělství
na jižní a jihovýchodní Moravě
v polovině 19. století
ve světle stabilního katastru
2
3
Obsah
Úvod7
Přírodní a klimatické podmínky
11
Prameny16
Literatura20
Stabilní katastr
24
Obyvatelstvo a rolnické usedlosti
33
Hospodářské zvířectvo
54
Zemědělské kultury a parcely
74
Druhy a rozloha jednotlivých kultur
74
Parcely84
Pěstované plodiny
90
Hospodářské soustavy
130
Zemědělské práce
139
Závěr145
Resumé152
Rejstříky154
Prameny a literatura
4
156
5
Úvod
Předkládaná práce si klade za cíl vytvořit plastický obraz moravského zemědělství ve čtyřicátých
letech 19. století, v době, kdy doznívalo staletí trvající období těžké úmorné ruční práce na poli,
kdy výnos stačil pouze k vlastnímu samozásobení hospodářství. Do osevních postupů se zaváděly nové plodiny (luštěniny, okopaniny a pícniny), pomalu se zlepšovala technika obdělávání
půdy, zvyšovaly se stavy hospodářského zvířectva i výnosy polních plodin, nejdříve v úrodných
oblastech, později v těch méně úrodných. Připravovaly se tak velké změny, ke kterým došlo
ve druhé polovině 19. století v souvislosti s politickými, sociálními a hospodářskými reformami,
jdoucími ruku v ruce s technickým pokrokem a industrializací země, kdy začala zemědělská
produkce venkova zásobovat potravinami vznikající a rozvíjející se průmyslová centra moderních měst.
Zatímco problematika zemědělství v předchozím období 18. století je již do značné míry zpracována v pracích starších badatelů, jako jsou nebo byli Josef Křivka,1 František Lom,2 Vratislav
Šmelhaus3 nebo Vlastimil Vondruška,4 obdobím první poloviny 19. století se v minulosti zabývali sice titíž autoři, ale již v omezené míře, kdy sledovali pouze vývoj osevních ploch jednotlivých zemědělských plodin nebo hospodářských soustav na teritoriálně úzce vymezených
územích, v podstatě pouze na dominikálu, případně podali obecný popis zemědělských prací
a používaného zemědělského nářadí, a to navíc jen v Čechách, Morava zůstala až na drobné
zmínky v jejich pracích zcela opomenuta.5 Lze sice samozřejmě na ni české reálie do značné
6
1
KŘIVKA, Josef: Skladba osevu zemědělských plodin v poddanských hospodářstvích na roudnickém panství v 18. století.
Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 65–84; Zadlužení poddanského zemědělství na roudnickém panství
v 18. století. Praha 1986.
2
LOM, František:Vývoj osevních ploch obilnin a sklizní od 16. století v Čechách. Sborník Československé akademie zemědělských věd 2, 1957, s. 161–172; Historický vývoj osevních ploch plodin v Čechách od roku 1756. Sborník Československé
akademie zemědělských věd. Historie a muzejnictví 3, 1957, s. 43–48.
3
ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy vývoje zemědělství v Českých zemích v období 1750–1850. Vědecké práce
Zemědělského muzea 19, 1979, s. 37–62.
4
VONDRUŠKA, Vlastimil: Základní rysy zemědělské výroby v Čechách v letech 1781–1848. Hospodářské dějiny 17, 1989,
s. 7–69.
5
KŘIVKA, Josef: Průměrná roční produkce obilovin v Čechách v první polovině 19. století. Československý časopis historický
31, 1983, s. 378–391; LOM, František: Vývoj osevních postupů a soustav hospodaření v českých zemích. Metodologická
studie. Vědecké práce Zemědělského muzea 13, 1973, 85–140; ŠMELHAUS, Vratislav: Výrobní situace velkostatkového
i selského hospodářství v českých zemích ve 30. a 40. letech 19. století. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s.
149–176; VONDRUŠKA, Vlastimil: Problematika homogennosti zemědělských výrobních oblastí v Čechách v 1. polovině
19. st., Hospodářské dějiny 12, 1984, s. 379–401.
7
míry také vztahovat, ale konkrétní údaje chybí. Co se týče druhé poloviny 19. století, která byla
dobou obrovského rozvoje nejen průmyslu, ale i zemědělství, je už situace jiná. V Čechách je
toto téma poměrně kvalitně zpracováno především Leošem Jelečkem či Jiřím Šoušou,6 Morava
má podrobnou práci Eduarda Alberta.7
Poslední větší práce o dějinách zemědělství vyšla v roce 2010 a jejími
autory jsou Magdalena Beranová a Antonín Kubačák.8 Tato kniha
navazuje na starší práci Antonína Kubačáka z roku 1994.9 Období let
1620–1848 však tato obsáhlá publikace plná obrázků věnuje pouhých třicet stran, které pochopitelně stačí pouze na nejzákladnější
informace.
Období první poloviny, přesněji řečeno druhé čtvrtiny, 19. století,
doba, kdy se připravovaly významné změny v tomto nezastupitelném oboru lidské činnosti, byla tedy doposud v naší historické
vědě značně opomíjena a stále ještě chybí jakýkoliv ucelenější popis
stavu zemědělství v té době především na Moravě, přestože se
zachoval vynikající pramen pro jeho poznání, jakým jsou vceňovací
operáty stabilního katastru, které více či méně podrobně popisují
obraz naší země ve 40. letech 19. století, a to nejen velikost a vzhled
obcí a daňové zisky z nich pro stát, ale především stav a fungování
zemědělské výroby, jež byla v té době stále ještě hlavním výrobním
odvětvím, z nějž plynuly zisky do státní pokladny.
Výsledkům prací na přípravě stabilního katastru v našich zemích se
doposud systematičtěji věnoval pouze Vladimír Kůš, který však tyto
prameny zpracoval pouze s ohledem na Čechy a navíc neúplně,
a to hlavně proto, že ve svém bádání vycházel pouze ze sumářů
(Tabelární přehledy oceňovacího operátu ...), takže jeho práce nepostihuje všechny aspekty zemědělské výroby v operátech zachycené,
jako byly např. velikosti rodin a domácností, velikosti hospodářských usedlostí ne pouze názvy hospodářů či užívané hospodářské
soustavy.
Obálka vázaného
vceňovacího operátu
stabilního katastru.
MZA v Brně, fond D 8,
obec Mikulov, okres Mikulov,
inv. č. 1727, kt. 637.
Smyslem předkládané práce je analýza stavu zemědělství v polovině, přesněji řečeno ve čtyřicátých letech, 19. století, kdy probíhaly
na Moravě vceňovací práce stabilního katastru s následnými reklamacemi a vytvářením sumářů
až do roku 1852. Právě výsledky těchto prací, vceňovací operáty, jsou hlavním pramenem této
práce, která si klade za cíl zaplnit mezeru v bádání a navázat na práce starších badatelů o tomto
tématu. Měla by alespoň částečně doplnit poznání stavu zemědělství na Moravě v krátkém,
dosud téměř nezpracovaném, období a také napomoci objasnit příčiny zásadních změn
a vývojových tendencí, k nimž v této době a v době následující docházelo.
Proto jsou těžištěm předkládané práce kapitoly, popisující počet obyvatel, domů a rodin,
velikosti hospodářství a četnost jednotlivých jejich druhů, stejně jako dobové názvy
jednotlivých kategorií hospodářů, dále pak stav hospodářského zvířectva a způsoby jeho
chovu a výživy.
Nedílnou součástí práce je analýza jednotlivých zemědělských kultur a jejich procentuální
zastoupení v produktivní půdě zkoumaného území Moravy, průzkum zastoupení jednotlivých
bonitních tříd různých kultur, výpočty velikosti parcel v jednotlivých okresech. Na tuto kapitolu
navazuje obsáhlý popis všech hlavních a častěji zastoupených doplňkově pěstovaných plodin,
jejich výnosy a teritoriální zastoupení, a také kapitola týkající se hospodářských soustav tehdy
užívaných, jejich různých modifikací a variant, doplněná o popis obvyklých způsobů kultivace
půdy a používaných nástrojů v daném období.
Tato témata (s výjimkou výnosů hlavních druhů obilí a hospodářských soustav) dosud nejsou
v naší odborné literatuře zpracována a pokud o nich najdeme více či méně podrobné zmínky,
jedná se výhradně o údaje z prostředí Čech. Podrobnější informace z teritoria Moravy nalezneme pouze v pracích o dějinách jednotlivých obcí, komplexnější zpracování většího územního celku zatím chybí.
Sledovaným územím je Brněnský kraj v hranicích jeho existence v letech 1850–1854, tedy„staré“
kraje Brněnský, Jihlavský a Znojemský. Na Moravě existovalo již od roku 1637 celkem pět krajů:
Brněnský, Olomoucký, Hradišťský, Znojemský a Jihlavský, největší kraj Olomoucký byl v roce
1735 rozdělen na dvě části, na kraj Olomoucký a Přerovský. Tento stav pokračoval i po reformě
krajské správy, uskutečněné císařským reskriptem z 23. ledna 1751, kdy bylo i nadále zachováno šest krajů. K další reformě pak došlo po roce 1848 a vstoupila v platnost 1. ledna 1850.
Morava byla rozdělena na dva kraje Brněnský a Olomoucký, přičemž Brněnský tvořily bývalé
kraje Brněnský, Jihlavský a Znojemský, kraj Olomoucký pak bývalé kraje Olomoucký, Přerovský
a Hradišťský. V roce 1855 byla provedena další reforma (byla uvedena v platnost 12. května
1855), která opět změnila počet moravských krajů ze dvou na šest.10
Jak je řečeno výše, předkládaná práce se věnuje stavu zemědělství na území Brněnského
kraje, jak existoval v letech 1850–1854, tzn. v hranicích „starých“ krajů Brněnského, Jihlavského
a Znojemského. Nižšími, a pro tuto práci základními, jednotkami tu byly berní neboli daňové
okresy (Steuerbezirke), které vznikly již v roce 1789 pro potřeby josefínského katastru, kdy byly
vytvořeny jako obvody okresních berních výběrčí, kterými byly jednotlivé větší pozemkové
vrchnosti, tehdy nově pověřené berní správou. Měly různě velkou rozlohu, od jedné obce až
po obrovská dominia. V souvislosti s reformou krajské správy v roce 1850 došlo také k vytvoření
nových berních okresů a již vyměřené katastrální obce do nich byly přerozděleny, na zkoumaném území jich tak vzniklo celkem 32 (jejich seznam viz podrobně v příloze č. 1: Prameny). 11
Výjimku tvoří okresy Kyjov, Jevíčko, Moravská Třebová a Svitavy, které sem v této době patřily v podstatě pouze přechodně. Před i po letech 1850–1854 totiž spadaly do krajů jiných Hradišťského (Kyjov), resp. Olomouckého. V příslušných krajských sumářích jsou proto uváděny
podle doby, ve které daný sumář vznikal. Proto pokud jsou v práci používány sumáře, vzniklé
v letech 1850–1854, jsou celkové údaje z nich přepočítány tak, aby byly údaje ze zmiňovaných
čtyř okresů vyloučeny.
Pokud pomineme správní hledisko, jsou berní okresy velmi vhodné jakožto základní teritoriální jednotky pro účely této práce především pro svou velikost. Tvoří jakési mikroregiony
v rámci jednotlivých krajů a lze tak s nimi lépe pracovat. Jednotlivé obce v rámci nich mají
víceméně shodný či téměř shodný charakter, zastoupení jednotlivých druhů dobytka, skladba
6
JELEČEK, Leoš: Zemědělství a půdní fond v Čechách ve 2. polovině 19. století. Praha 1985; ŠOUŠA, Jiří: Ke zpracování zemědělských dějin let 1848–1918. Vědecké práce NZM 30, Praha 1993 (vyšlo 1995), s. 183–196.
7
ALBERT, Albert: Ekonomika moravského zemědělství ve druhé polovině 19. století I–II. Prameny historie zemědělství
a lesnictví 8, Praha 1970.
8
BERANOVÁ, Magdalena; KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha 2010.
10
JANÁK, Jan; HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Dějiny správy v Českých zemích do r. 1945, Praha 1996. s. 134, 160 a 273.
9
KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Českých zemích I. (od 10. století do roku 1900). Praha 1994.
11
POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy v Čechách před rokem 1848. Historická geografie 4, 1970, s. 133–134.
8
9
pěstovaných zemědělských plodin či způsobů obhospodařování produktivní půdy je podobná
ne-li totožná. Jejich počet (32) je také velmi vhodný pro podrobnější popis teritoria, které čítalo
na 750000 obyvatel v cca 1600 obcích, obhospodařujících asi 1000.000 ha produktivní půdy.
Teritorium vymezené „velkým“ Brněnským krajem tvoří v podstatě dvě rozdílná území, teplejší
a sušší jižní a jihovýchodní část a studenější a vlhčí část severní a severozápadní, jejichž přírodní
podmínky a klima odráží mimo jiné i stupeň rozvinutosti zemědělství a skladbu pěstovaných
plodin. V úrodnější jižní a jihovýchodní části, jak bude dále ukázáno, byl kladen důraz především na pěstování obilí, kterému byla věnována drtivá většina orné půdy, díky větším výnosům
všech plodin tu byly i vyšší stavy dobytka. Co se týče technických inovací a zavádění zlepšených
hospodářských soustav však bylo toto území spíše zaostalejší, hospodáři lpěli více na tradicích
a vzhledem k úrodnosti své půdy, jejíž plody stačily k jejich „dobrému bydlu“, neměli potřebu
sahat po novinkách a zkoušet nové postupy. Naopak méně úrodná a proto i chudší severní
a severozápadní část sledovaného teritoria se sice vyznačovala nižšími výnosy zemědělských
plodin a nižšími stavy hospodářského zvířectva, zato tu však panovala větší variabilita v pěstovaných plodinách, zaváděly se nové postupy v jejich pěstování a zkoušely se různě vylepšené
hospodářské soustavy.
Přírodní a klimatické podmínky
Vzhledem k tomu, že předkládaná práce se zabývá poměrně rozsáhlým územím celé jižní
a západní Moravy, které tvoří nesourodý celek s různými přírodními podmínkami, je nezbytné
poněkud blíže popsat přírodní ráz a klima sledovaného teritoria, se kterými je zemědělství
neodmyslitelně spojeno.
Sledovaná část Moravy leží na území několika vrchovin, pahorkatin i nížin s různou nadmořskou
výškou. Jako vrchoviny označujeme území s členitějším povrchem, ležícím obvykle do nadmořské výšky 900 m n. m., ve kterém se relativní výškové rozdíly mezi nejnižšími a nejvyššími
body povrchu (např. dny údolí a okolními vrcholy) pohybují od 150 do 300 m, pahorkatiny mají
mírně zvlněný povrch, ležící obvykle do nadmořské výšky 600 m n. m., s relativními výškovými
rozdíly od 30 do 150 m, a nížiny se rozkládají na území do nadmořské výšky 300 m n. m. s výškovými rozdíly do 30 m. Protože všechny horopisné celky mají určitý rozptyl mezi nejnižšími
a nejvyššími body povrchu, udává se u každého pohoří i nížiny tzv. střední (neboli průměrná)
nadmořská výška.
Celá Morava se nachází na styku několika velkých horopisných jednotek Evropy, a to České
vysočiny na severozápadě a Karpat na jihovýchodě. Na jižní Moravu pak zasahuje výběžek
Panonské pánve.
Česká vysočina je součástí starých pohoří střední Evropy, které vznikly hercynským vrásněním
v prvohorách (karbonu), na jižní Moravu zasahuje jihovýchodní okraj České vysočiny – Českomoravská soustava. K ní počítáme západní a část střední Moravy, Českomoravskou vrchovinu
a Brněnskou vrchovinu.
Českomoravská vrchovina, jak už sám název říká, se rozkládá zčásti v Čechách a zčásti
na Moravě. Na Moravu zasahuje její východní část od hranice mezi Čechami a Moravou
na západě až po čáru spojující Znojmo – Oslavany – Veverskou Bítýšku a Letovice na východě.
Na základě rysů povrchu se moravská část Českomoravské vrchoviny dělí na menší horopisné celky. Na západě při česko-moravské hranici zabíhá do okolí Pozďátek malý výběžek
Křemešnické vrchoviny s členitým povrchem, který má i sousední Javořická vrchovina v okolí
Českého Rudolce, Studené a Mrákotína. Je to nejvyšší část Českomoravské vrchoviny, má
střední nadmořskou výšku 603,5 m n. m., její součástí jsou i Jihlavské vrchy s nejvyšším bodem
Českomoravské vrchoviny Javořicí (837 m n. m.).
Střed moravské části Českomoravské vrchoviny zaujímá rozlehlá Křižanovská vrchovina, která se
rozprostírá se od Slavonic při moravsko-rakouské hranici na jihu až po Jihlavu a Žďár nad Sázavou
10
11
na severu a Křižanov a Velkou Bíteš na východě. Má střední výšku 541 m n. m. V jihozápadní
části Křižanovské vrchoviny leží Dačická kotlina, protáhlá sníženina na horním toku Moravské
Dyje, stále však v dosti velké nadmořské výšce, její dno leží ve střední výšce 527 m n. m. Západní část
Křižanovské vrchoviny kolem horního toku řeky Jihlavy tvoří Brtnická vrchovina. Pramení v ní
řada řek, zejména Moravská Dyje, Jihlávka, Brtnice, Želetavka, Jeviškovka a Rokytná, střední
výška je 578 m n. m. Východní část Křižanovské vrchoviny pak představuje Bítešská vrchovina
o střední výšce 517 m n. m.
Jihovýchodní část Českomoravské vrchoviny se nazývá Jevišovická pahorkatina (střední výška
414 m n. m.), na západě pahorkatiny leží mělká Jemnická kotlina (střední výška 486 m n. m.),
východně od ní se nachází členitější Bítovská pahorkatina s povrchem v průměrné výšce 445 m
n. m. Směrem na sever terén klesá do rozsáhlé Jaroměřické kotliny, jejíž dno leží v průměrné
výšce 475 m n. m. Rozlehlá východní část Jevišovické pahorkatiny nese název Znojemská
pahorkatina, což je členitá pahorkatina s plochým povrchem prořezaným hlubokými údolími
řek Dyje, Jevišovky, Rokytné, Jihlavy a Oslavy. Její povrch leží v průměrné výšce 365 m a m.
Severovýchodní část Českomoravské vrchoviny tvoří Hornosvratecká vrchovina, s průměrnou
výškou povrchu 580 m. n m. Na území Moravy se z ní nachází převážná část podcelku Žďárské
vrchy se střední výškou 658 m n. m a celá Nedvědická vrchovina (střední výška 526 m n. m.).
Brněnská vrchovina tvoří jádro Moravy v okolí Brna. Její západní část představuje protáhlá
3–10 km široká sníženina Boskovické brázdy, která probíhá od Moravského Krumlova na jihozápadě až k Moravské Třebové na severovýchodě, její povrch dosahuje střední výšky 354,6 m n.
m. Protáhlým hřbetem zvaným Žernovická hrást je rozdělena na Oslavanskou brázdu na jihozápadě a Malou Hanou na severovýchodě.
Další část Brněnské vrchoviny, vrchovina Bobravská, se dělí na tři menší celky, a to na Leskounskou
vrchovinu na jihozápadě, Lipovskou vrchovinu ve středu a Řečkovicko-kuřimský prolom
na severovýchodě. Střední výšku má 316,7 m n. m.
Severovýchodní část Brněnské vrchoviny tvoří masivní horopisný celek Drahanské vrchoviny,
který na severovýchodě sahá až k příčné sníženině u Konice, střední výšku má 462,8 m n. m.
Horopisně se dělí na tři odlišné části, západní část vrchoviny mezi Boskovicemi, Blanskem
a Brnem nazýváme Adamovská vrchovina, střední výška je 400 m n. m., ve středu Drahanské
vrchoviny leží Moravský kras se střední výškou je 448 m n. m. a východní část Drahanské vrchoviny tvoří Konická vrchovina (střední výška 485 m n. m.).12
Karpaty jsou součástí mladých pohoří Střední Evropy, náleží k pásemným pohořím, které
se začaly vyvíjet koncem druhohor. Skládají se z více pásem, z nichž na Moravu zasahují ze
Slovenska a Polska Vnější Západní Karpaty, současně před čelem vrásnících se Vnějších
Západních Karpat vznikl pás Vněkarpatských sníženin.
Vnější Západní Karpaty tvoří na Moravě pás pahorkatin, vrchovin a hornatin probíhající od jihozápadu k severovýchodu, od moravsko-rakouské hranice u Mikulova na jihovýchodě až po Místek na moravsko-slezské hranici na severovýchodě. Dále je na Moravě dělíme
na podsoustavy Jihomoravské Karpaty, Středomoravské Karpaty, Moravsko-slovenské Karpaty,
Západobeskydské podhůří a Západní Beskydy, z nichž na námi sledovaném území leží Karpaty
Jihomoravské a Středomoravské.
Jihomoravské Karpaty představují jihozápadní část Vnějších Západních Karpat na jižní Moravě
12 DEMEK, Jaromír; NOVÁK, Václav a kol.: Neživá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada sv. 1, Brno 1992,
s. 15–24.
12
v ohbí Dyje u Mikulova (střední výška 263,4 m n. m.), Středomoravské Karpaty jsou rozloženy
mezi ohybem Dyje u Zaječí a Napajedelskou průrvou u Napajedel (střední výška 281,6 m n. m.).
Tato podsoustava se dělí na čtyři navzájem odlišné celky, a to na dvě vrchoviny (Ždánický les
a Chřiby) a na dvě pahorkatiny (Litenčická a Kyjovská pahorkatina).
Ždánický les leží v jihozápadní části Středomoravských Karpat, střední nadmořská výška je 270,7 m
n. m. Chřiby na něj navazují severovýchodně za údolím řeky Kyjovky (střední výška 342,6 m n. m.).
Severně od Chřibů leží Litenčická pahorkatina, která tvoří severní část Středomoravských Karpat.
Má ráz členité pahorkatiny o střední nadmořské výšce 293,7 m n. m.13
Vněkarpatské sníženiny tvoří pás, který se táhne od údolí Dyje na moravsko-rakouské hranici směrem k severovýchodu až k Ostravě. Jde o nejúrodnější zemědělskou oblast na Moravě,
která se dělí na Západní a Severní (kolem Ostravy).
Západní Vněkarpatské sníženiny začínají na jihozápadě u řeky Dyje na moravsko-rakouské hranici Dyjskosvrateckým úvalem, který se rozkládá mezi moravsko-rakouskou hranicí a Brnem,
jeho povrch vykazuje nadmořskou výšku 210 m n. m. Na severovýchodě na něj navazuje úzká
a protáhlá sníženina Vyškovské brány. Leží mezi Drahanskou vrchovinou na severozápadě
a Litenčickou pahorkatinou na jihovýchodě a má střední nadmořskou výšku 226,5 m n. m.
Na severovýchodě přechází Vyškovská brána do rozsáhlé sníženiny Hornomoravského úvalu,
jenž je protažený od severozápadu k jihovýchodu až k Napajedlům. Její povrch má střední nadmořskou výšku 225,8 m n. m.
Panonská pánev zasahuje na Moravu pouze okrajově, a to Dolnomoravským úvalem na hranici mezi Moravou, Slovenskem a Rakouskem. Povrch této sníženiny má střední nadmořskou
výšku 183,2 m n. m. Osu sníženiny tvoří široká niva řeky Moravy spolu s nivou Dyje.14
Pro poznání přírodních podmínek daného území je nezbytné znát nejen jeho nadmořskou
výšku, ale i místní klima, tedy průměrnou (ale i maximální a minimální) teplotu a množství
srážek. Především teplota vzduchu je nejvýznamnějším klimatotvorným prvkem charakterizujícím prostředí, velikost změn teploty vzduchu určuje ráz života v přírodě.
Roční chod teploty vzduchu na Moravě není rovnoměrný, ale naopak značně proměnlivý.
Nejchladnějším měsícem roku je převážně leden, ve 30 % případů však jím může být únor
a v 18 % případů pak prosinec. Průměrná teplota v lednu klesá ve vrcholových partiích Žďárských
a Jihlavských vrchů pod -5 °C, ostatní výše položené části Českomoravské a Drahanské vrchoviny mají lednové průměry kolem -6 °C. V pahorkatinných částech Moravy se pohybují lednové průměry kolem -2 až -3 °C, Dyjskosvratecký a Dolnomoravský úval jsou teplejší než -2 °C.
Nejteplejším měsícem je nejčastěji červenec, ve 23 % případů srpen a ve 14 % červen. Opět jsou
nejstudenější vrcholy Žďárských a Jihlavských vrchů, které mají červencové průměry pod 15 °C,
na Českomoravské a Drahanské vrchovině se setkáváme ve vyšších polohách s teplotami pod
16 °C, níže pak pod 17 °C, Znojemská a Litenčická pahorkatina mají průměrné teploty v červenci nad 18 °C a Dyjskosvratecký a Dolnomoravský úval včetně Ždánického lesa nad 19 °C.
Nadmořská výška ovlivňuje roční chod teploty vzduchu i jinak. Na jaře leží často sněhová
pokrývka ve výše položených místech obvykle i více zalesněných déle, a působí tak na snižování průměrných teplot, zatímco v úvalech jsou průměrné teploty dubna a října bezmála
shodné, vyšší polohy Drahanské vrchoviny, Žďárské vrchy a Jihlavské vrchy mají jaro o 1 °C
chladnější. K významné charakteristice území patří i údaje o teplotních extrémech.
13
Tamtéž, s. 29–31.
14
Tamtéž, s. 37 - 38.
13
Rozdílem denní maximální a minimální teploty vzduchu je denní amplituda teploty, která je
výrazným odrazem působení reliéfu terénu, slunečního záření i oblačnosti a rychlosti větru
na rozkyv teploty.
Průměrná denní maxima teploty vzduchu se pohybují v létě ve vrcholových polohách
Žďárských a Jihlavských vrchů kolem 17 °C, s ustupující výškou hodnota průměrného denního
maxima rychle roste, takže na většině území Českomoravské a Drahanské vrchoviny kolísá
mezi 21 a 22 °C a v úvalech překračuje hodnotu 25 °C. Průměrná denní minima jsou zejména
v zimních měsících výrazně závislá na typu reliéfu. Ve vrcholových polohách Hrubého Jeseníku
a Moravskoslezských Beskyd klesají na -10 °C. Od těchto hodnot se příliš neliší ani hodnoty
často zaznamenávané v členitém vrchovinném terénu, v oblasti úvalů se tato hodnota pohybuje kolem -5 °C. V létě jsou minima závislá především na nadmořské výšce a v nejvyšších polohách Moravy se pohybují kolem 7 až 8 °C a v úvalech i nad 13 °C.
Mezi důležité charakteristiky území patří také zahájení, ukončení a trvání období s určitou denní
teplotou, k výpočtu těchto charakteristik se využívá stoupajících a klesajících částí křivky ročního chodu teploty, přičemž nejčastěji jde o datum nástupu, ukončení a trvání období s průměrnou denní teplotou větší nebo rovnou 0, 5, 10, 15 °C.
Průměrná denní teplota vzduchu 0 °C. charakterizuje nástup a konec vlastní zimy. V průměru
se trvání zimního období pohybuje v úvalech kolem 55 dnů, začíná koncem druhé prosincové
dekády a končí v polovině února, ve vrchovinách se však délka tohoto období prodlužuje až
o 20 dnů, začíná koncem prvé dekády prosince a končí posledními únorovými dny. Velké vegetační období, v němž začínají jednoduché projevy života rostlin a jež znamená taky nástup jara
a konec podzimu, je charakterizováno průměrnou denní teplotou 5 °C a vyšší. V úvalech jaro
začíná v druhé dekádě března, ve vrchovinách koncem března, podzim končí v úvalech v prvé
polovině listopadu, ve vrchovinách na jeho počátku. Průměrnou denní teplotou 15 °C a více je
určeno letní období. To začíná na jižní Moravě v druhé dekádě května a končí v polovině září (asi
120 dnů), ve vrchovinách ale začíná až v druhé dekádě června a končí již v druhé dekádě srpna,
trvá tedy jen kolem 60 dnů. 15
Kromě teploty můžeme za rozhodující ukazatel podnebí považovat srážky, jsou totiž určujícím
činitelem při vývoji vegetace, jsou proto významné zvláště z hlediska zemědělského, vodohospodářského a technického.
Velká vertikální členitost Moravy i její geografická poloha umožňující různou intenzitu atlantských i středomořských vlivů způsobuje značné rozdíly v rozložení srážkových úhrnů. Vliv
nadmořské výšky na rozdělení srážek se projevuje jen u vyšších pohoří obklopujících Moravu
na severu a východě, na ostatní území mají kromě ní vliv na množství srážek také návětří a závětří
horských překážek. Nízké srážky zaznamenáváme v dešťovém stínu, např. ve východních
částech Českomoravské vrchoviny, v částech Brněnské vrchoviny, a především v Drnholecké
pahorkatině, na kterou navazuje prakticky celá jižní Morava až po Brno.
Srovnáme-li srážkové úhrny odvozeně, tedy s vyloučením místních vlivů, se srážkami skutečně
naměřenými, obdržíme relativně suché a relativně vlhké oblasti. Asi o 30 % méně srážek, než
by skutečně příslušelo podle nadmořské výšky, spadne v jižní části Dyjskosvrateckého úvalu,
větší srážkové úhrny (asi o 30 až 60 %) mají naopak některé části Hrubého Jeseníku, a zvláště
Moravskoslezské Beskydy, ani jedny však neleží na sledovaném území.16
Z uvedeného vyplývá, že území „velkého“ Brněnského kraje se skládalo ze dvou odlišných
oblastí. Jižní a jihovýchodní část, kterou můžeme vymezit od západu na východ Znojemskou
pahorkatinou, Dyjsko-svrateckým úvalem, Vyškovskou bránou, Jihomoravskými Karpaty,
Dolnomoravským úvalem a Ždánickým lesem, byla teplejší, měla delší vegetační období (cca
240 dnů), když, jak již bylo řečeno, jaro zde začínalo (a stále začíná) ve druhé dekádě března
a podzim končil (a stále končí) v první polovině listopadu, letní období zde trvalo od druhé
dekády května až do poloviny září (asi 120 dnů), zatímco chladnější zbytek území, vymezený
především Českomoravskou a Brněnskou vrchovinou, měl vegetační období asi o měsíc kratší
(cca 210 dnů), jaro začínalo koncem března a podzim končil na počátku listopadu, a léto tu
bylo kratší dokonce o polovinu, když začínalo až ve druhé dekádě června a končilo již ve druhé
dekádě srpna.
Teplejší jižní část zkoumaného území také vykazovala méně srážek, což bylo způsobeno jak
nižší nadmořskou výškou, tak také faktem, že její část ležela v tzv. srážkovém stínu, a proto zde
spadlo až o 30 % méně srážek, než by skutečně příslušelo podle nadmořské výšky. Chladnější
část naopak vykazovala díky své vyšší nadmořské výšce vyšší srážkové úhrny.
Závěrem můžeme proto konstatovat, že jižní a jihovýchodní část se vyznačovala teplejším
a sušším klimatem a také vyšší úrodností půdy, což mělo za následek, jak bude dále ukázáno,
vyšší výnosy všech plodin, které umožňovaly tamním obyvatelům chovat vyšší počty hospodářského zvířectva. Ve skladbě zemědělských plodin byl kladen důraz především na obiloviny,
ostatní plodiny byly pěstovány pouze v menší míře (i přes své vyšší výnosy) či jen doplňkově.
Co se týče technických inovací a zavádění zlepšených hospodářských soustav, však bylo toto
území méně rozvinuté, hospodáři lpěli více na tradicích a vzhledem k úrodnosti své půdy, jejíž
plody jim zajišťovaly poměrně vysokou životní úroveň, neměli potřebu zavádět do polních
prací novinky a zkoušet nové postupy.
Severní a severozápadní zbytek území měl chladnější a vlhčí klima a tím pádem také méně
úrodnou půdu, což způsobovalo nižší výnosy zemědělských plodin a ve svém důsledku také
nižší stavy hospodářského zvířectva. Lze zde však nalézt větší variabilitu v pěstovaných plodinách a zdejší hospodáři byli také příznivěji nakloněni novým postupům v pěstování plodin
a rovněž častěji zaváděli na svých polích různě vylepšené vícehonné hospodářské soustavy.
Pomineme-li tyto vlivy závětří a návětří na srážky, zjišťujeme v horských oblastech poměrně
plynulé přibývání srážek s výškou. Na Moravě vzrůstají měsíční úhrny srážek plynule do výšky
asi 400 m n. m. v chladné části roku asi o 8 mm na 100 m, v teplé části o 12 až 15 mm na 100 m,
od 400 m do 550 m však dochází k poklesu průměrných měsíčních úhrnů, méně v zimě, více
v létě. S rostoucí nadmořskou výškou do 750 m n. m. dochází opět k přibývání srážek v zimě asi
o 5 až 7 mm na 100 m, v létě kolem 10 až 12 mm na 100 m výšky, poté následuje další pokles
úhrnů s výškou zejména v letních měsících od 750 do 900 m n. m.
15
14
Tamtéž s. 131 - 136.
16
Tamtéž, s. 138 - 140.
15
1) Topografie - jsou popsány přírodní podmínky obce, její celková rozloha, v mnoha případech
i stručné dějiny.
2) Hranice katastrální obce - s podrobným popisem, kudy procházejí. Jsou zde vyjmenovány také
okolní obce s uvedením světových stran, na kterých se vzhledem k popisované obci nacházejí.
3 Obyvatelstvo - počty obyvatel podle pohlaví na základě posledního soupisu, zpravidla z roku
1843 (pokud je uveden počet obyvatel z roku 1840, je většinou hned vedle příp. na jiném
místě operátu doplněn i počet z roku 1843), dále počet „der Wohnparteien“ neboli domácností,
počty hospodářů nebo rodin (je to vždy výslovně uvedeno), kteří se živí zemědělstvím, řemesly
spolu se zemědělstvím, řemesly a ničím z uvedeného, průměrný počet a druh čeledi ve větších
hospodářstvích a obvyklá i sváteční strava a nápoje obyvatel.
Prameny
Základním pramenem této práce jsou vceňovací operáty Stabilního katastru, pro Brněnský
a Olomoucký kraj uložené v Moravském zemském archivu v Brně, ve fondu nesoucím značku D
8 a název Stabilní katastr - Vceňovací operáty. Ty jsou přes svou jedinečnou hodnotu dosud stále
ještě málo zpracovaným pramenem, který by si pro ohromné množství informací, jež obsahuje,
v budoucnu jistě zasloužil edici. Dnes jsou využívány snad pouze badateli, zabývajícími se dějinami jednotlivých obcí, pro které přinášejí nepřeberné množství údajů o vzhledu té které obce
v pevně stanovené době, na počátku 40. let 19. století. Lze zde nalézt jak podrobnosti o obyvatelstvu, množství a způsobu chovu dobytka, nejbližším trhu, tak i skladbu půdního fondu
obce, jednotlivé zemědělské kultury, pěstované plodiny a jejich ceny, způsoby obdělávání půdy
a posloupnost polních prací. Jsou zde obsaženy také podrobnosti o lesním fondu a druzích dřevin
rostoucích v lesích příslušných k obci či podrobnosti o výnosech z jednotlivých zemědělských
kultur. U každé větší obce je také seznam řemeslníků či protoprůmyslových podniků (většinou
palírny, mlýny či cihelny), které v obci fungovaly, často spolu se základními údaji o jejich velikosti
(např. počet zaměstnanců či množství ročně spotřebovaného obilí). Takto podrobně byly ve své
době zpracovány všechny obce téměř celé habsburské monarchie (s výjimkou Uher a Lombardie),
je v nich tedy zafixován obraz velkého území tak, jak vypadalo během asi čtyřiceti let, kdy byl
stabilní katastr zpracováván. Na základě těchto operátů byly dále zpracovány okresní a krajské
sumáře, v nichž jsou kromě informací o lesích, o kterých předkládaná práce nepojednává, také
souhrnné přehledy o rozlohách zemědělských kultur i jednotlivých zemědělských plodin včetně
výnosů z nich. Kvalitním pramenem jsou také statisticko-topografické sumáře s podrobnostmi
o počtu obyvatel a způsobu jejich obživy, dále domů, rodin a dobytka, jež bohužel dnes nelze plně
využít, protože se dochovaly pouze neúplně.
Z výše uvedeného vyplývá, že vceňovací operáty stabilního katastru jsou výborným pramenem
nejen pro dějiny zemědělství, ale i průmyslu a hospodářství vůbec, dále také pro dějiny
obyvatelstva či dějiny sociální. Jednotlivé obce jsou seřazeny v abecedním pořadí podle svých
českých názvů, takže se prolínají obce kraje Brněnského a Olomouckého. Pro bližší rozlišení obcí se
stejným jménem je uveden okres, ve kterém ležely v roce 1971, kdy tento fond revidovala, uložila
do kartonů a pořídila nový inventář D. Matoušová (poprvé tento fond uspořádal v roce 1951 Z.
Láznička). Za operáty jednotlivých obcí následují jednotlivé zemské a krajské sumáře, opět pro
oba kraje.
Každý vceňovací operát (das Steuerschätzungsoperat nebo také Katastralschätzungselaborat) se
skládá ze tří částí. V první části, která má charakter úvodu, je na více stránkách podle následujícího
schématu podán detailní popis všeobecného přírodního, hospodářského a sociálního stavu obce
k danému roku. Toto schéma obsahuje následujících 14 okruhů otázek:
16
4) Stav dobytka - komisaři byli povinni sami zjišťovat stavy dobytka.17 Jsou zde uvedeny počty kusů
jednotlivých druhů domácího zvířectva, rasy a jejich původ, způsob chovu, strava a jejich počet
ve větších hospodářstvích. Počet hovězího dobytka je rozdělen podle užitku zvířat (tažní voli,
býci na chov, krávy na mléko a mladý dobytek), u ovcí podle plemena (šlechtěné, pološlechtěné
a nešlechtěné).
5) Řeky a potoky - jejich využití, eventuálně zjištění, kde se bere pitná voda pro obyvatelstvo
a dobytek.
6) Ulice a cesty - popis jejich stavu a informace, kdo za něj odpovídá.
7) Místa trhu - je uvedeno místo nejbližšího trhu, jeho vzdálenost v čase i mílích, často i způsob
prodeje nadbytku obilí (odkud a kdy sem jezdí podomní obchodníci).
8) Kultivovaná, nekultivovaná a nepoužitelná půda - v podobě soupisu, příp. tabulky. Poté je
uveden poměr těchto druhů půdního fondu (1:1000).
9) „Die Grunderzeugnisse“ - jsou vypočítány jednotlivé druhy kultur a u každé je uvedeno, jaké
plodiny a v jakém množství jsou tam pěstovány.
10) Půdní kultury - jsou popsány způsoby, jak se jednotlivé kultury obdělávají a kdy, např. termíny
stříhání vinic, vinobraní, doby setí a žní. Často jsou popsány druhy nářadí, používaného při
jednotlivých pracích.
11) Kvalita a cena „der Grunderzeugnisse“ - jednotlivé produkty jsou oceněny podle jejich kvality
a je také uvedeno, proč mají některé produkty lepší kvalitu a jiné horší. Rovněž se zde zmiňuje,
kterých produktů je v obci dost, příp. nadbytek, a které se musí kupovat.
12) Počet hospodářství - uvedeny jsou počet a velikost všech druhů usedlostí, zahrnuti jsou
i bezzemci a hospodáři na dominikálu, ale také další domy v obci, škola, fara, hospoda, obecní
dům, vrchnostenské budovy atd.
13) Domy - jejich počet, vzhled a způsob stavby, někdy jsou obsaženy i zmínky, jestli jsou domy
pojištěny proti požáru a jejich počet, příp. název pojišťovny.
14) Průmysl - jsou uvedeny počet a druh řemesel, speciální zemědělské činnosti, jako např. chov
včel nebo bource morušového. Jsou vyjmenovány protoprůmyslové podniky, často palírna,
pivovar, pila nebo mlýn, s podrobnostmi, např. kolik má palírna zaměstnanců a kolik alkoholu
ročně vyrobí (nebo kolik spotřebuje obilí či brambor), příp. počet a druh složení mlýna.
17
MORITSCH, Andreas: Der Franziszeische Kataster und die dazugehörigen Steuerschätzungsoperate als wirtschaftsund
sozialhistorische Quellen. East European Quaterly 3, 1969, s. 442.
17
Druhá část operátu se věnuje vlastnímu vceňování pozemků. U každé kultury je uveden počet
bonitních tříd, u každé třídy osevní postup a výnos jednotlivých plodin na jedno jitro (v měřicích, metrických centech nebo mázech podle druhu plodiny). Vše je podrobně vysvětleno, sled
jednotlivých plodin po sobě, způsob úhoření, způsob počítání výnosu. Tato část je ukončena
datem sepsání protokolu a podpisem komisařů.
Třetí část operátu obsahuje podrobné protokoly o jednotlivých pracích, zejména o vypočítávání hrubého a čistého výnosu, o cenách
v roce 1824, který byl hlavním měřítkem při vypočítávání peněžního
výnosu jednotlivých produktů, více či méně rozsáhlý protokol lesní,
protokoly o existenci či neexistenci robot a konečný protokol čistého
výnosu ve formě tabulky.
Vceňovací operáty jednotlivých obcí byly v této práci využity především pro analýzu počtu obyvatel a hospodářských zvířat, velikostí
a druhů zemědělských usedlostí a podrobné informace o osevních
postupech, způsobu obdělávání půdy a pěstování plodin, zejména
vinné révy. Bohužel se však nedochovaly vceňovací operáty všech
zkoumaných obcí, u téměř poloviny okresů nějaká obec chybí.
Většinou se ale jedná pouze o jednu až dvě obce, přičemž základní
údaje o nich se dají vyhledat v jiných pramenech, případně literatuře.
U okresů Moravský Krumlov a Znojmo je mezera větší, u Moravského
Krumlova chybí osm obcí z 50, což je 16 %, a u okresu Znojmo je
podíl chybějících obcí ještě markantnější, je to 14 obcí ze 73, tedy
19 %. Podrobnější informace o chybějících obcích viz v kapitole
Obyvatelstvo a rolnické usedlosti - tabulka č. 1 nebo v příloze č. 1.
širokou publicistickou činnost. Prameny, uložené v jejím fondu, mají proto spíše charakter vzdělávací, jsou zde uloženy různé návody a rady na zlepšení způsobů obdělávání půdy, zavádění
nových plodin, hnojení a vůbec zlepšení výnosů nebo výsledky anket o různých tématech.
Fond Místodržitelství obsahuje písemnosti Moravskoslezského zemského gubernia (1786–
1849) a Moravského místodržitelství (1850–1880) a kromě mnohých jiných záležitostí se okrajově týkají i stavu a rozvoje zemědělství v té době. Část z nich jsou písemnosti, týkající se již zmiňované hospodářské společnosti, dále bychom tu našli informace o chovu dobytka či výsledky
žní. Celkově se zde nacházejí prameny, týkající se rozvoje zemědělství na Moravě z období
60. let 18. století – 80. let 19. století. Informace, které se v nich nalézají, mají spíše roztříštěný
charakter, navíc pocházejí z různých dob. Vzhledem k tomu, že předkládaná práce pojednává
o stavu moravského zemědělství v úzce vymezeném období (40. léta 19. století), je v podstatě
pro jejich útržkovitý a neúplný charakter nelze využít.
Částečně může údaje o chybějících obcích nahradit statisticko-topografický sumář, uložený v kartonu 1411 (inv. č. 3470), který byl
ale zpracován v roce 1846, a proto existuje zvlášť pro kraj Brněnský,
Znojemský a Jihlavský. Dochoval se však pouze sumář brněnský,
jihlavský a znojemský chybí. Ani kraj Brněnský však není kompletní,
v sumáři chybí údaje pro větší část okresu Ždánice. Navíc vzhledem
k tomu, že se oba nejhůře zachované okresy nacházely v kraji
Znojemském, nelze jej pro doplnění údajů o těchto okresech využít.
Úvod vceňovacího operátu.
inv. č. 1727, kt. 637.
Pro analýzu celkové rozlohy zemědělských kultur a jednotlivých druhů plodin, jejich výnosy
a ceny pak byly použity sumáře pro Brněnský kraj s rozlohami a výnosy z jednotlivých zemědělských kultur, uložené v kartonech 1414 a 1415 (inv. č. 3472), sumáře s rozlohami a výnosy
všech hlavních druhů plodin v kartonech 1412 a 1413 (inv. č. 3471) a sumář s cenami plodin
v jednotlivých obcích, uložený v kartonu 1409 (inv. č. 3468).
Informace o rozvoji zemědělství v první polovině 19. století podávají také prameny ze dvou fondů
Moravského zemského archivu v Brně, z fondu Hospodářské společnosti a Místodržitelství, jak
dále zjistíme, jsou však pro tuto práci v podstatě nevyužitelné.
Fond Hospodářská společnost obsahuje písemnosti „Moravsko-slezské společnosti pro povznesení orby, přírodo- a zeměvědy“ (tzv. Ackerbaugesellschaft), která vznikla v roce 1811 spojením
Moravské a Slezské hospodářské společnosti (její předobraz, tzv. Agricultur-Societät, vznikla
už v roce 1769). Tato společnost měla za úkol podporovat průmysl a zemědělství, šířit vědecké
poznatky mezi hospodářskými pracovníky a starat se o zlepšení zemědělské a průmyslové
výroby. V roce 1814 vznikla v rámci ní sekce pro chov ovcí a v roce 1816 pomologický spolek.
V letech 1816 - 1818 bylo založeno spolkové Františkovo muzeum, společnost zajišťovala také
18
19
Neméně důležitou pro předkládanou práci je také literatura, týkající se chovu hospodářských
zvířat ve sledované době. Jsou to zejména práce Eduarda Alberta o ekonomice moravského
zemědělství a vývoji živočišné výroby na Moravě,22 které sice zpracovávají období až druhé
poloviny 19. století, ovšem s jistým přesahem do doby starší. Albert navíc uvádí stará plemena
hospodářských zvířat a jejich teritoriální rozšíření, bohužel již zde nenajdeme způsob chovu
nebo ustájení. Přínosné jsou také příspěvky dalších autorů o chovu jednotlivých druhů hospodářských zvířat,23 především „Historie chovatelství“ autorů Vladimíry Růžičkové a Miroslava
Čeňka, vydaná v roce 2010 Národním zemědělským muzeem v Praze, která je sice spíše souborem historických fotografií z fotoarchivu muzea k danému tématu, obsahuje však v každé
kapitole cenný popis vývoje chovu jednotlivých zvířat.24
Literatura
Ani tato práce by se samozřejmě neobešla bez stávající odborné literatury, věnující se podrobně
jednotlivým tématům, zde obsaženým. Bylo nutno prostudovat nejen literaturu, týkající se
dějin zemědělství, hospodářských dějin, vývoje obyvatelstva v našich zemích, ale i literaturu
pojednávající o katastrech, vývoji pěstování jednotlivých plodin, chovu hospodářských zvířat,
vývoji zemědělských soustav či základní práce o vývoji správy, daňové soustavy nebo o přírodních a klimatických podmínkách Moravy. Podrobněji se teď zmíníme o nejdůležitější literatuře
pro tuto práci, seznam veškeré použité literatury je přiložen na jejím konci.
Práce o dějinách zemědělství obecně nejsou nijak četné, nejnovější z nich vyšla, jak již bylo zmíněno, v roce 2010, a je pouze přepracovanou starší verzí knihy Antonína Kubačáka „Dějiny
zemědělství v českých zemích I.“ z roku 1994. Stále ještě ceněnou prací jsou „Dějiny zemědělského
průmyslu“ z pera Václava Vilikovského,18 které vyšly v roce 1936, a na něž částečně navázal
až František Lom v roce 1972.19 Přínosná je také studie Zdeňka Tempíra o zemědělství
ve „Studiích o technice v českých zemích v letech 1800–1900“ z roku 1983.20 Zatím poslední práce
o tomto tématu se objevila, jak již bylo řečeno, v roce 1994, vydal ji Antonín Kubačák, který má
být rovněž autorem avizované a dosud nevydané syntézy zemědělských dějin.21 Všechny tyto
práce mají bohužel jeden společný rys, a to, že se věnují spíše zemědělství českému a nikoli
moravskému. Drtivá většina krajových odlišností a podrobností pochází z teritoria Čech, Morava
je zmiňována jen výjimečně.
Literatura o dějinách hospodářství pojednává o zemědělství bohužel pouze okrajově. Za zmínku
stojí snad jen nejnovější práce kolektivu autorů pod vedením Ivana Jakubce a Zdeňka
Jindry o dějinách hospodářství v českých zemích v 19. a na počátku 20. století, do níž napsal
kapitolu o zemědělství již zmiňovaný Antonín Kubačák. Bohužel se zde z valné většiny věnuje
období druhé poloviny 19. století a o období předchozím uvádí na necelých čtyřech stránkách pouze ty nejzákladnější informace. Z prací, objevivších se v posledních deseti letech, už
lze uvést pouze vysokoškolské učebnice obecných hospodářských dějin Františka Stellnera
a Jozefa Faltuse, které jsou však jen novějšími přepracovanými a doplněnými verzemi starších
prací, a zemědělství věnují také jen minimum prostoru.
18
VILIKOVSKÝ, Václav: Dějiny zemědělského průmyslu v Československu od nejstarších dob až do vypuknutí světové krise hospodářské. Praha 1936.
19
LOM, František: Přehled dějin zemědělské výroby v českých zemích. Praha 1972.
20
TEMPÍR, Zdeněk: Zemědělství. In: Jílek F. (ed.), Studie o technice v českých zemích 1800 - 1918 I, Praha 1983, s. 29 - 89.
21
KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Českých zemích I. (od 10. století do roku 1900). Praha 1994.
20
Také kapitola o pěstování zemědělských plodin by byla neúplná bez odborné literatury, vztahující se speciálně k jednotlivým druhům plodin. Zatímco o starých odrůdách obilí toho mnoho
napsáno nebylo, neboť články o pěstování hospodářských plodin v první polovině 19. století
se téměř výhradně věnují skladbě osevu obilí především na dominikálu, ne však jeho odrůdám,25 v literatuře, věnované luskovinám,26 okopaninám,27 zelenině28 či technickým plodinám,29
najdeme vždy kapitolu, věnovanou původu těchto rostlin, starým odrůdám či ideálním podmínkám pro jejich pěstování.
Odborná literatura je také důležitá pro kapitoly o hospodářských soustavách a zemědělských
pracích vůbec, a to především práce Františka Loma a Vlastimila Vondrušky, k nimž však
musíme samozřejmě přiřadit i články z pera Josefa Křivky a Vratislava Šmelhause.
Využití těchto prací však přináší mnohé problémy. František Lom, jehož práce jsou základem
pro poznání fungování a vývoje hospodářských soustav, se zabývá úzce vymezeným teritoriem statků v majetku rodu Schwarzenberků (Třeboň, Krumlov, Lovosice, Březnice a Marklín),
případně teritoriální vymezení práce neuvádí vůbec, a také vymezení časové je pouze neurčité,
22 ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství ve druhé polovině 19. století I – II. Prameny historie zemědělství
a lesnictví 8, Praha 1970; týž, Vývoj živočišné výroby na Moravě v 18. století. Sborník Vysoké školy zemědělské, řada A, Brno
1964, s. 607 - 620.
23
BERAN Zdeněk: Krmivová základna v soustavě českého zemědělství 1750 – 1938. Prameny a studie 11, ČSZM 1978, s. 60;
LOUDIL, Lumír: Vývoj plemenářské práce a chovatelských podmínek v živočišné výrobě v Čechách (období 1750 - 1870)
I. část. Vědecké práce Zemědělského muzea 12, 1972, s. 123 - 174; ŠAFRÁNEK, Karel: Chov koz. Chrudim 1899.
24 RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství v českých zemích. Z fotoarchivu Národního zemědělského
muzea Praha. Praha 2010.
25 KŘIVKA, Josef: Průměrná roční produkce obilovin v Čechách v první polovině 19. Století. Československý časopis historický 31, 1983, s. 378 - 391; týž, Skladba osevu zemědělských plodin v poddanských hospodářstvích na roudnickém
panství v 18. Století. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 65 – 84; LOM, František: Historický vývoj osevních
ploch plodin v Čechách od roku 1756. Sborník Československé akademie zemědělských věd, Historie a muzejnictví 3, 1957,
s. 43 - 48. Informace o starých odrůdách obilí najdeme in: KUBAČÁK, Antotnín: Dějiny zemědělství v Českých zemích
I. (od 10. století do roku 1900). Praha 1994; MOUDRÝ, Jan; VLASÁK, Jan: Pšenice špalda (Triticum spelda L.) alternativní
plodina. Praha 1996.
26 FUCIMAN, Lumír: Základy pěstování fazolu polního, fazolu zahradního a čočky jedlé. Praha 1994; HOSNEDL, Václav;
HOCHMAN, Miroslav: Základy pěstování hrachu. Praha 1994.
27
BARTOŠ, Václav: Řepa a její zušlechtění. Praha 1904; BENC, Stanislav: Cukrová repa. Bratislava 1960; KLEČKA, Alois; KUNZ,
Emil: Krmná řepa. Praha 1948; KODYM, Stanislav: Pěstování cukrové řepy. Praha 1947; KOSAŘ, Jiří: Krmná řepa. Praha 1985;
RYBAČÁK, Václav: Cukrovka. Praha 1985; KUTNAR, František: Malé dějiny brambor. Pelhřimov 2005; RYBAČÁK, Václav:
Brambory. Praha 1988; ZAVADIL, Slavomír: Z počátků pěstování řepy v českých zemích. Vědecké práce Zemědělského
muzea 18, 1979, s. 103 - 142; týž, Nejstarší odrůdy cukrovky a přehled vývoje ve šlechtění řepy. Vědecké práce
Zemědělského muzea 20, 1980, s. 125 - 148.
28
PETŘÍKOVÁ, Kristína a kol.: Zelenina. Pěstování, ekonomika, prodej. Praha 2006.
29 FÁBRY, A. a kol.: Olejniny. Praha 1992; BECHYNĚ, Miroslav: Základy pěstování máku. Praha 1993; BECHYNĚ, Miroslav;
KADLEC, Timoteus; VAŠÁK, Jan a kol.: Mák. Praha 2001; KUBÁNEK, Vladimír: Olejniny. Praha 1992; BOOTH, Martin: Konopí:
dějiny. Praha 2004; MOJŽÍŠ, Bohumír: Len, jeho historie, pěstování, zpracování a užití. Praha 1988; RUMAN, Michal: Konopí:
staronový přítel člověka. Chvaleč 2008; ŠTAUD, Jindřich: Základy pěstování přadného a olejného lnu. Praha 1997.
21
neboť pojednává o době druhé poloviny 18. a celého 19. století.30 Výjimečně uvádí jako milník
rok 1848 (pro zavádění střídavé hospodářské soustavy na rustikálu). Jeho dílo, stejně jako dílo
Vratislava Šmelhause, však musíme z hlediska metodologického považovat pro téma vývoje
hospodářských soustav za zásadní.
Vlastimil Vondruška naopak ve svém bádání vychází z drobných sond a studiem menších
celků se snaží vytvořit síť, pokrývající celé Čechy.31 Sám však uvádí, že pro vypracování obecných závěrů je třeba podrobnějšího studia jednotlivých oblastí Čech. Vratislav Šmelhaus,
jehož práce jsou velmi přínosné kromě tématu již zmiňovaných hospodářských soustav také
pro výzkum teritoriálního rozšíření jednotlivých plodin a jejich odrůd, je odborníkem zejména
na historické postupy zemědělských prací a zvláště na druhy starého zemědělského nářadí.32
Josef Křivka, stejně jako ostatní autoři, vychází především ze situace na dominikálu, takže
význam jeho prací spočívá spíše v možnosti srovnávání údajů.33
Pro všechny autory je pak typické, že se zabývají pouze Čechami a Morava je v jejích pracích
opomenuta. Ve svých pracích, co se týče údajů ze čtyřicátých let 19. století, vycházejí navíc
většinou z dobové Schnabelovy Statistiky,34 výjimečně pak z Kůšova Stabilního katastru,35
zpracovávajícího pouze teritorium Čech. Pro Moravu jim jsou jediným pramenem Schwoyovy
a Wolneho Topografie.36
Také o katastrech existuje několik základních prací, které můžeme rozdělit na několik skupin.
Nejstarší práce o stabilním katastru vznikaly jen pár let po ukončení práce na něm a jsou to
především články Christiana d’Elverta, který jako první u nás studoval nejen katastry, ale především vývoj daňového systému se zaměřením na Moravu a Slezsko,37 a také práce Josepha
Wesseleho, jenž se zabýval monarchií jako celkem.38 Na ně pak navazují statistické práce
Heinricha Caesara Weebera ze druhé poloviny 19. století39 a práce Aloise Šimka z roku
1918.40 Přímo z pramenů vychází ve své „Nauce o rakouském katastru“ František Novotný,41
velmi kvalitně je také zpracováno heslo „Katastr“ v Ottově slovníku naučném.42
Druhá skupina prací Romana Sandgrubera o našich katastrech pochází ze druhé poloviny
20. století, jsou to však často spíše práce kartografické s „povinným“ historickým úvodem. Spíše
než podrobnosti o vceňování pozemků v nich objevíme do nejmenších detailů dovedený popis
vyměřování a vytváření katastrálních map.43 Jedinou prací, která se věnuje výlučně stabilnímu
katastru, je „Stabilní katastr“ Vladimíra Kůše.44 Tato práce vychází z tzv. Tabelárních přehledů
oceňovacího operátu Stabilního kastastru v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, uložených v roce
1983, tj. v době vzniku práce, v Ústředním archivu geodézie a kartografie v Praze, věnuje se však
pouze Čechám a obsahuje také jen údaje, které autor excerpoval z příslušných sumářů, ostatní
prameny, vztahující se k tomuto katastru zcela pomíjí.
Za další skupinu můžeme považovat práce vycházející po roce 1945 v Rakousku, z nichž velmi
přínosná je zejména agrární statistika monarchie,45 která však pojednává o celé habsburské
monarchii ze statistického hlediska, takže zatímco se o plochách a výnosech pěstovaných plodin
či o počtech chovaného dobytka dovíme podrobnosti pro celé 19. století, další, pro tuto práci
neméně důležité skutečnosti, jako způsoby pěstování či chovu, zde bohužel nenalezneme. Tato
práce však obsahuje cenné informace o vytváření stabilního katastru v celé monarchii. O využití
přímo vceňovacích operátů stabilního katastru pak pojednává článek Andrease Moritsche,
který se věnuje jak jejich podrobnému popisu, tak i možnostem využití tohoto pramene pro
potřeby hospodářských či sociálních dějin. 46 Za zmínku stojí také příslušná část monografie
o habsburské monarchii v letech 1848 - 1819 z roku 1973 z pera Aloise Brussatiho, věnovaná
hospodářskému vývoji soustátí.47 Její využití pro potřeby této práce je však značně omezené,
neboť pojednává striktně o období druhé poloviny 19. století a Čechám a Moravě jsou tu navíc
věnovány pouhé tři stránky.
Také ostatní kapitoly této práce se opírají o starší odbornou literaturu, byť není v tomto úvodu
přímo zmiňována, protože není samozřejmě možné věnovat se podrobně všem citovaným
publikacím a článkům.
30
LOM, František: Organisace zemědělského podniku před rokem 1848. Zprávy Ústavu zemědělské ekonomiky Vysoké školy
zemědělské v Brně 20, Brno 1948; týž, Soukromá ekonomika v době zemědělských krizí 19. století v Čechách. Praha 1930;
týž, Vývoj osevních ploch obilnin a sklizní od 16. století v Čechách. Sborník Československé akademie zemědělských věd 2,
1957, s. 161 - 172.; týž, Vývoj osevních postupů a soustav hospodaření v českých zemích. Metodologická studie. Vědecké
práce Zemědělského muzea 13, 1973, 85 - 140.
31 VONDRUŠKA, Vlastimil: Problematika homogennosti zemědělských výrobních oblastí v Čechách v 1. polovině 19.
st.. Hospodářské dějiny 12, 1984, s. 379 - 401; týž, Základní rysy zemědělské výroby v Čechách v letech 1781 – 1848.
Hospodářské dějiny 17, 1989, s. 7 - 69; týž, Zemědělská revoluce na rustikálu v 1. polovině 19. století. Sborník historický 31,
1985, s. 83 - 140.
32 ŠMELHAUS Vratislav, Výrobní situace velkostatkového i selského hospodářství v českých zemích ve 30. a 40. letech
19. Století. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 149 - 176; týž, Základní problémy vývoje zemědělství
v Českých zemích v období 1750 – 1850. Vědecké práce Zemědělského muzea 19, 1979, s. 37 - 62.
33 KŘIVKA, Josef: Hospodaření českého sedláka ze středních Čech ve 2. polovině 19. století. Praha 1994; týž, Skladba osevu
zemědělských plodin v poddanských hospodářstvích na roudnickém panství v 18. století, Vědecké práce Zemědělského
muzea 20, 1980, s. 65 - 84.
39 WEEBER, Heinrich Caesar: Die Landgütter Mährens und Schlesiens nach ihren resp. Besitzern und Culturspfächen. Brünn
1857; týž, Die Landtäflichen und Lehen-Güter im Markgrafthum Mähren und Herzogthum Schlesien. Brünn 1864; týž, Das
Markgrafthum Mähren nach seinen landwirtschaftlichen Verhältnissen im weiteren Sinne, statistisch skiziert. Brünn, 1873;
týž, Der Grossgrundbesitz und die Naturalproduction von Mähren und oest. Schlesien. Brünn 1877.
40
ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru země Moravskoslezské. strojopis, Brno 1918.
41
NOVOTNÝ, František: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových. Praha 1911.
42
Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, čtrnáctý díl. Kartel - Kraj, Praha 1998.
34 SCHNABEL Georg Norbert, Tafeln zur Statistik von Böhmen. Eine Sammlungtabellarischer Übersichten der Areal- und
Bevölkerungs-, der Industrie- und Cultruverhältnisse Bohmens, nach ihrem neusten Zustande. Prag 1848.
43 BOGUSZAK, František; CÍSAŘ, Jan: Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. Století. Praha
1961; MAŠEK, František: Pozemkový katastr. Praha 1948; POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy v Čechách před
rokem 1848. Historická geografie 4, 1970, s. 131 - 143.
35 KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. Obraz operátu stabilního katastru v Čechách v polovině 19.století z pohledu oceňovacího
operátu. Praha 1983.
44 KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. Obraz operátu stabilního katastru v Čechách v polovině 19. století z pohledu oceňovacího
operátu. Praha 1983.
36 SCHWOY, Franz Josef: Topographische Schilderung des Markgraftum Mähren 1 – 3. Prag - Leipzig - Wien 1786–1794;
WOLNY, Gregor: Die Markgraffschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert 1 - 6, Brünn 1835 –1842.
45 SANDGRUBER Roman, Österreichische Agrarstatistik 1750–1918. HOFFMANN, Alfred: Matis herbert (ed.), Wirtschaftsund Sozialstatistik Österreich - Ungarns II. Wien 1978.
37 d'ElLVERT, Christian: Zur Oesterreichischen Finanz-Geschichte, mit besonderer Rücksicht auf die böhmischen Länder,
Schriften der historisch-statistischen Section der k.k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der
Natur- und Landeskunde 25, Brünn 1881.
46
38
22
WESSELY, Joseph: Österreichs Grundsteuer – Kataster. Wien 1865.
MORITSCH, Andreas: Der franziszeische Kataster und die dazugehörigen Steuerschätzungsoperate als wirtschaftsund
sozialhistorische Quellen. East European Quaterly 1969, s. 438 - 448.
47 BRUSATTI, Alois: Die wirtschaftliche Entwicklung, WANDRUSZKA, Adam; URBANITSCH, Peter: Habsburgermonarchie
1848 – 1918. Band 1, Wien 1973.
23
Přípravné práce na novém katastru započaly již v roce 1810, kdy byla nejvyšším kabinetním
dopisem ze dne 21. srpna ustavena dvorská komise pro úpravu daně pozemkové v čele
s tajným radou a komořím hrabětem Kristiánem Wurmserem. Práce komise však byla pozdržena následkem válečných událostí a jejím výsledkem bylo vydání císařského patentu ze dne
23. prosince 1817 o zavedení stabilního katastru.52
Patent císaře Františka I.
z 23. prosince 1817
o zavedení stabilního katastru.
MZA v Brně, fond D 8, kt. 1405.
Stabilní katastr
Snaha státu o podrobné popsání pozemkového majetku poddaných a s ní související pokusy
o co nejpřesnější vyměření berních povinností sílily v našich zemích od poloviny 17. století
stejně jako moc státu tyto dávky vybírat. Po lánových rejstřících a prvních katastrech, tereziánském a josefínském, se v první polovině 19. století začalo v téměř celé monarchii (s výjimkou
Uher a Lombardie) pracovat na katastru novém, který měl podle přání tehdy panujícího císaře
Františka I. vydržet na „věčné časy“, a proto byl nazván „stabilní“ - trvalý, v rakouských zemích se
však dodnes označuje také jménem jeho tvůrce „Franziszeiche Kataster.“
Vzhledem ke své podrobnosti se stal tento katastr velmi důležitým pramenem pro poznání hospodářství a zvláště zemědělství a průmyslu v době svého vzniku. Pro komplexnější poznání významu
tohoto pramene je důležité nahlédnout jak do obsahu patentu císaře Františka, kterým byl tento
katastr zaveden, tak i do způsobu jeho realizace, především do procesu vytváření vceňovacích operátů jednotlivých obcí. Jen tak poznáme, jak zodpovědná práce na něm byla odvedena, a doceníme
konkrétnost a podrobnost údajů v něm obsažených.
Předchůdcem stabilního katastru byl, jak již bylo řečeno, katastr josefínský, který však platil pouze
velmi krátkou dobu, jeho vytváření ale v mnohém souviselo s pozdějším katastrem stabilním, a proto
nelze pominout základní informace o něm.
Práce na josefínském katastru probíhaly v letech 1785–1789. Katastr vešel v platnost 1. listopadu
1789, už 1. května 1790 však byla jeho platnost pozastavena a v roce 1792 byl na nátlak šlechty částečně zrušen.48 Problémem bylo především zdanění dominikálu, které se šlechtě nelíbilo, takže pro
vrchnostenskou půdu byl opět zaveden systém katastru tereziánského. Takto upravený elaborát byl
nazván katastr tereziánsko - josefský. 49 V roce 1819 pak bylo na jeho bázi vytvořeno tzv. provizorium
daně pozemkové, které zůstalo v platnosti až do vzniku katastru nového.50 Od roku 1817 se totiž již
začal vytvářet nový katastr - stabilní, a protože práce na něm byly zdlouhavé, bylo nutné, než by vešel
v platnost, zavést nějaká prozatímní pravidla vybírání pozemkové daně, proto bylo vydáno 1. května
1819 poučení k tomuto patentu, které provizorium zavedlo.51
48
SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik 1750 - 1918. HOFFMANN, Alfred; MATIS, Herbert (ed.): Wirtschaftsund Sozialstatistik Österreich - Ungarns II., Wien 1978, s. 30.
49
MAŠEK, František: Pozemkový katastr. Praha 1948, s. 14.
50
SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik, s. 31.
51
POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy v Čechách před rokem 1848. Historická geografie 4, 1970, s. 133.
24
52
ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru země Moravskoslezské. strojopis, Brno 1918, s. 1.
25
§ 1
Dani pozemkové podléhají užitky z půdy i budov.
§ 14
Ocenění pozemků a budov se vykoná bez ohledu na povinnosti majitele ke třetí osobě, ať jsou tyto
povinnosti čistě osobní nebo jsou zajištěny hypotékou (dluhy, peněžní služby, naturální dávky,
roboty).
§ 2
Dani pozemkové podléhá veškerá půda plodná v poměru ke zpeněžení sklizně, které bylo možno
dosáhnout obyčejnou pílí.
§ 15
Vyměřování, mapování a odhad provádějící úřady a osoby obdrží podrobné návody, jejichž ustanovení, pokud to bude zapotřebí, budou uveřejněna oběžníky.
§ 3
Užitek z budov bude podroben pozemkové dani. Výtěžek se počítá tak, jako by byl pozemek obhospodařován před zastavěním a zvětšuje se o činži, kterou budova poskytuje, nebo poskytnout může.
§ 16
Výsledky měření a odhadu se vyloží, aby mohly zainteresované osoby proti nim podat námitky ještě
před rozvržením daně. O námitkách, pokud budou oprávněny, bude definitivně rozhodnuto.
§ 4
Daň pozemková bude vyměřována podle čistého výtěžku.
§ 17
Podle výsledků měření a odhadů opravených po reklamačním řízení bude každoročně podle potřeby
státu rozvržena pozemková daň tak, že každá země, kraj, okres, obec a každý držitel pozemku nebo
domu zaplatí státu ze sta čistého výtěžku podíl (procento) odpovídající úhrnné daňové sumě.
Zde je jeho stručný obsah:53
§ 5
Za čistý výtěžek se považuje výnos produktivní plochy při obyčejném způsobu hospodaření, docílený
v letech obyčejné úrodnosti, zmenšený o výlohy za zpracování, osetí, ošetřování a sklizeň.
§ 6
Při budovách budou od výtěžku odečteny udržovací výlohy.
§ 7
Čistý výtěžek pozemků a domů se zjistí po zaměření, zmapování a ocenění.
§ 8
Měření provedou vědecky vzdělaní a prakticky vycvičení zeměměřiči vojenského i civilního stavu.
§ 9
Pro každou obec se vyhotoví samostatná mapa, v níž se znázorní obvod a ohraničení obce, uvnitř
pak každá plocha odlišná kulturou, držitelem, přirozenou nebo umělou hranicí, topografickou
polohou, tvarem, ve stanoveném měřítku.
§ 10
Odhad vykonají v každém okrese zvláště ustanovení komisaři s hospodářským vzděláním, spravedliví, nestranní, znalí místních poměrů.
§ 11
Budou postupovat podle § 4, 5 a 6 a vyšetří, kolik bonitních tříd se rozeznává u ploch rolí, luk, pastvin, vinohradů, lesů v přirozeném složení půdy dotyčné obce, kolik celkem průměrně vynáší za rok
určitá plošná jednotka té které kultury a její třídy při obyčejném způsobu hospodářství a při obyčejně
pěstovaných plodinách, a jakou peněžní částkou lze výtěžek hodnotit. Jak veliké jsou provozovací
výlohy, a jak veliký je tedy čistý výtěžek, když se tyto výlohy odečtou.
§ 12
Podle §11 stanovený tarif pro určitou plošnou jednotku každé kultury a její třídy se upotřebí při
zjišťování čistého výtěžku jednotlivých pozemků každého držitele v obci připadajícího na jejich
celkovou plochu.
§ 13
Odhad budov se provede parifikací stavebních částí a zjištěním výnosu činže.
53
26
§ 18
Změny nastalé během času v osobě držitele, velikosti jeho držby budou zjišťovány a vedeny v patrnosti, aby byla pozemková daň vždy vybírána od skutečného držitele reality a podle skutečné její
velikosti.
§ 19
Při živelných pohromách (odplavení, propadnutí, sesutí pozemku, zboření domu) se pozemek
navždy zničený vyloučí ze zdanění.
§ 20
Držiteli pozemku při živelných pohromách dočasně úplně nebo částečně zničeného se povolí
dočasně úplná nebo částečná sleva pozemkové daně.
§ 21
Naproti tomu budou zdaněny nově přibylé objekty (naplaveniny, nové budovy).
§ 22
Od pozemkové daně se neosvobozují držitelé pozemků a domů. Naproti tomu nepodléhají dani:
Plochy, které nelze žádným způsobem vzdělávat (skaliska, veřejné silnice, řeky kanály), hřbitovy,
pokud slouží k pohřbívání, státní budovy, kostely, kasárny, nemocnice.
§ 23
Vzhledem k potřebě a všestranné výhodě tohoto opatření (měření) je žádoucí, aby veškeré práce
rychle postupovaly, a aby k nim bylo použito veškerých prostředků v plné míře.
§ 24
Protože by práce, kdyby se měly provádět zároveň ve všech zemích říše (německých a italských),
vyžadovaly mnoho času, nákladů a pomocníků, vykonají se v jednotlivých zemích postupně.
§ 25
Vyhrazujeme si ustanovení pořadí zemí, v nichž má být upravena pozemková daň a úřadů, jimž
bude svěřeno vedení.
§ 26
Země, ve kterých bude nový berní systém nejprve proveden, budou používat výhod v tomto zákonu
uvedených; správná kvóta daně, připadající na zem, však bude určena až po provedení ve všech
zemích, kdy bude teprve její vzájemný poměr správně vyšetřen.
Kopie patentu je uložena v Moravském zemském archivu v Brně (dále jen MZA), kt. 1405, inv. č. 3463, při překladu
do češtiny je přihlédnuto k překladu Aloise Šimka, Z minulosti pozemkového katastru, s. 2 - 4.
27
Se soupisem pro stabilní katastr se začalo ještě v roce 1817 v Dolních Rakousích přípravnými
pracemi. Nejdříve probíhalo vyměřování, jehož výsledkem byla pro každou obec katastrální
mapa v měřítku 1:2880 s odpovídajícími parcelními protokoly, po měření následovalo ocenění
jednotlivých pozemků.54 Dolní Rakousy se staly první zemí Habsburského soustátí, kde byl celý
katastr vyhotoven, podle zkušeností zde získaných se pak postupovalo dále. Dalo by se tedy říci,
že byly jakými pokusným králíkem, pozemková daň vyměřená v rámci stabilního katastru zde
začala platit už v roce 1835.
Předmětem zdanění byl pozemek zde zvaný parcela, pro který byl určen čistý výnos. Zaměření,
zobrazení, sepsání a popsání pozemků mělo být provedeno jednotně v téměř celé monarchii (kromě Uher a Lombardie), bylo proto postupováno podle předem vyzkoušených zásad.
Byla vybudována trigonometrická síť, pro každou katastrální obec byla zeměměřiči zhotovena
samostatná katastrální mapa vyhotovená v měřítku 1 : 2880 (1 palec = 40 vídeňských sáhů),
v níž byly znázorněny hranice obce a veškeré pozemky, lišící se od sebe různým držitelem,
kulturou, užíváním a pod. Zobrazené pozemky byly označeny parcelními čísly, oproti číslům
topografickým, užívaným v katastru josefínském. Měřičské práce prováděly osoby vojenské, ale
také civilisté, a to zejména v pozdější době, kdy se tyto práce rozrůstaly a vyžadovaly si množství
pracovních sil.55
Indikační skica stabilního
katastru. MZA v Brně, fond D 9
Stabilní katastr – indikační skici,
obec Přibice, okr. Židlochovice,
sign. 2077, kt.493.
informacemi Aloise Šimka pro Moravu a Slezsko,57 pro Čechy pak byly údaje převzaty z Ottova
slovníku naučného,58 přičemž souhlasí s ostatními našimi pracemi o tomto tématu, v této kapitole zmiňovanými.
země
počátek
ukončení
mapování mapování
vceňování
daňová
platnost
Dolní Rakousy
1817
1835
1835
1835
Korutany
1818
1828
1842
1844
Krajina
1818
1828
1842
1844
Štýrsko
1819
1825
1842
1844
Přímoří
1817
1843
1844
1844
Horní Rakousy
1822
1830
1844
1845
Salzburg
1822
1830
1844
1845
Dalmácie
1823
1848
1852/56
1852
Morava
1824
1836
1852
1852
Slezsko
1824
1836
1852
1852
Čechy
1826
1843
1860
1860
Halič
1844
1854
nedokončeno
nedokončeno
Bukovina
1854
1856
nedokončeno
nedokončeno
Tyroly
1855
1860
nedokončeno
nedokončeno
Základy organizace berní správy vytýčilo poučení k císařskému patentu o novém katastru
z 1. května 1819 (současně ustanovilo i provizorium pozemkové daně), přičemž byl do značné
míry převzat systém vytvořený josefínským katastrem. Ten vytvořil v roce 1789 úřady krajských
a okresních berních výběrčí, přičemž obvody krajských výběrčí byly totožné s obvody krajů,
obvody okresních berních výběrčí byly pro tento účel nově vytvořeny. Pro jednotlivé větší
pozemkové vrchnosti, které zde byly pověřeny berní správou, byly vytvořeny různě velké berní
okresy.
Celá akce, která započala, jak již bylo řečeno, v roce 1817 v Dolních Rakousích, trvala celých
42 let a skončila v roce 1860 v Tyrolsku. Morava byla mapována v letech 1824–1836, Království
české nezávisle na ní v letech 1826–1843. Následující tabulka znázorňuje postup prací v jednotlivých zemích, jak zeměměřičských tak vceňovacích. Za základ jsou brány údaje Romana
Sandgrubera,56 které však jsou pro naše země nepřesné a místy zavádějící, proto byly doplněny
Došlo tak k situaci, že proti zcela malým okresům o jedné katastrální obci stála obrovská
dominia, což se samozřejmě odrazilo i v organizaci těchto úřadů, která byla složitější než
u úřadů malých. Tyto berní okresy byly stejně jako kraje převzaty pro účely již zmiňovaného
berního provizoria i pro budoucí stabilní katastr. Obvody berních okresů zůstávaly stejné, provizorium pozemkové daně se vztahovalo na katastrální obce vytvořené josefínským katastrem,
pro katastr stabilní byly katastry obcí nově vyměřovány.59 V roce 1850 pak byly vytvořeny nové
berní okresy zcela bez souvislostí s vrchnostenskou správou a již vyměřené katastrální obce byly
do nich přerozděleny.60
57
ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru. s. 22.
54
SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik, s. 31.
58 Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. čtrnáctý díl. Kartel - Kraj. Praha 1998, s. 68.
55
MAŠEK, František: Pozemkový katastr. s. 16 - 17.
59
POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy. s. 133 - 134.
56
SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik. s. 132.
60
JANÁK, Jan; HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Dějiny správy v Českých zemích do r. 1945. Praha 1996, s. 273.
28
29
Cirkulář „Popsání
obecních hranic ku konci
pozůstávajícího katastru“
z 11. října 1826. MZA v Brně,
fond D 8, kt. 1405.
Mapa Moravy s vyznačením
daňových okresů. MZA
v Brně, fond D 8, kt. 1405.
I v novém katastru tak zůstávala základní berní jednotkou katastrální obec, za niž se považovalo
území, které již bylo berní obcí v josefínském katastru. Kde bylo v hlavní berní obec spojeno
více obcí, jednotlivé obce se zaměřily zvlášť. Odchylka od tohoto ustanovení byla povolena
pouze v případě, že berní obec měla méně než 500 jiter, nepravidelný tvar (např. pás táhnoucí
se podél druhé obce), byla uzavřena uvnitř druhé obce, nebo když byl pozemek jedné obce
obklopen pozemky obce druhé. Při úpravě hranic obcí však nesměly být dotčeny hranice berních okresů, pokud dělila okresní nebo dokonce zemská hranice katastrální území nějaké obce,
byla obec připojena k tomu okresu nebo kraji, kam spadala větší část jejího katastru.61
Na Moravě a ve Slezsku bylo změřeno celkem 3724 obcí, které byly
zakresleny na 17.181 mapových listech, pro celou monarchii to bylo
celkem 164357 mapových listů. Průměrný roční výkon jednoho geometra byl 3625 ha, denní výkon asi 24 ha. Měření včetně triangulace
stálo na Moravě a ve Slezsku 1.359.000 zlatých, v rakouských zemích
celkem činily náklady asi 36000000 zlatých. Obce samotné platily materiál a figuranty.62
Po kartografických pracích následovalo oceňování pozemků neboli
parcel, prováděné podle prováděcího nařízení vydaného v roce 1825
pro Dolní Rakousy, které bylo na ostatní země převedeno v téměř
nezměněné podobě. Oceňování pozemků prováděli odhadní komisaři
pod vedením odhadního inspektora spolu se zástupci obcí a místních
úřadů, komisaři měli být poctiví, nezaujatí a přesní a měli dobře rozumět
polnímu a lesnímu hospodářství, jedna odhadní komise byla určena
pro obvod asi 12 - 15 čtverečních mil.63 Na pomoc této komisi bylo pro
každou berní obec (Steuer-Gemeinde) zřízeno obecní představenstvo
v čele s obecním představeným (purkmistrem nebo starostou) a 6 členy
výboru (Ausschussmänner). Mělo se tak stát volbou, která by k těmto
funkcím povolala osoby, požívající důvěry sousedů, dobře obeznámené
s místními poměry v pozemkové držbě.64 Nad činností odhadních komisařů bděli odhadní inspektoři.65
Převod čtverečních sáhů na
metrickou soustavu. MZA
Odhadní komise vycházely z katastrální mapy, vyhotovené pro tento
katastr, na níž si komisaři zjistili kulturu každého pozemku, na místě
porovnali jakost různých pozemků téže kultury a třídili je podle jakosti.66
Pozemky různých zemědělských kultur nebo části rozdělené potoky,
veřejnými cestami, oplocené nebo obehnané zdí, tvořily na mapě samostatné parcely. Zahrady musely mít výměru nejméně 25 čtverečních
sáhů, menší zahrady se spojily se stavebními parcelami. Hliniště, pískovny a lomy musely mít
více než 50 čtverečních sáhů, aby tvořily samostatné parcely. Sousedící domy téhož držitele
tvořily různé parcely, pokud měly různá domovní čísla.67
Komisaři vyšetřovali střední cenu pro parcelu u každé plodiny, zapisovali hrubý výnos sklizně
a převáděli jej na peníze. Zjišťovali provozní náklady a z toho počítali čistý výnos, který určovali pro každou třídu. Při určování hrubého výnosu sklizně se braly v potaz příznivé, nepříznivé
a normální okolnosti. Pro určení peněžní hodnoty sklizně se považoval za normální rok 1824,
který byl nejlevnějším rokem z padesátiletí 1774 až 1824.68 Nakonec se zjišťovalo procento,
kterým by se měl hrubý výnos redukovat na čistý a ten se zapisoval do výkazu pro katastrální
obec a do sumárního výkazu pro odhadní okres.
Odhadní komise zjistila druhy kultur v obci, zařadila všechny pozemky do bonitních tříd a vyznačila vzorové pozemky v mapě a klasifikačním protokolu. Po dokončení prací ve svém obvodu
předala komise výsledky odhadnímu komisaři, který měl na starosti reklamace.
Následující reklamace se dělily na reklamaci všeobecnou a na reklamaci soukromých zájemců.
Obsah vyhlášky o ní se měl v dotyčné obci vybubnovat, vyhlásit z kazatelny a vyvěsit. Představený
obce (starosta nebo purkmistr) pak měl mít mapy a protokoly vždy pohotově k nahlédnutí.
Všeobecnou reklamaci vznášela obec. Starosta a výbor si měli všímat popisu obecních hranic,
druhů zemědělských kultur, sazeb, počtu tříd a čistého výnosu. Po sepsání obecních stížností
se přistoupilo ke stížnostem individuálním, které zájemci podávali u starosty do protokolu před dvěma členy výboru. Starosta měl pobízet obecní
výbory a držitele pozemků, aby si důkladně prohlédli výsledky měření
a vceňování a aby v případě nesrovnalostí podávali reklamace. Ty se vyřídily buď přímo nebo po vyšetření na místě. Rozhodnutí o vyřízení vydal
okresní úřad starostovi s opravenými archy držitelů, kteří podali stížnost,
s poučením, že se v případě nesouhlasu mohou naposledy odvolat
k zemskému finančnímu ředitelství.69
V každé zemi obstarávala agendu zemská komise pro pozemkovou daň,
které podléhaly krajské komise pro úpravu daně a inspektoráty. Zemská
komise měla na Moravě sídlo v Brně v Kounicově paláci (dnes rektorát
Masarykovy univerzity) a v jejím čele stál zemský president Antonín
Bedřich hrabě Mitrovský, jeho zástupcem byl Wolfgang rytíř z Manneru,
dvorní rada.70
Krajské komise byly zřízeny v každém kraji pro vedení katastrálních záležitostí. Předsedal
jim krajský hejtman nebo jeho zástupce, pod jehož vedením obstarával záležitosti politické
krajský komisař, záležitosti mapovací místoředitel, odhadní práce pak hospodářský inspektor.
Technické spisy zasílala zemská komise přímo mapovacímu místořediteli a ten je postupoval
inspektorům. Krajské komise měly dozírat na zaměřování a určování hranic obcí a parcel, vyžadovat potřebnou asistenci od představitelů okresů a obcí a oznamovat případy nesprávného
postupu. V roce 1827 byla dvorská komise pro úpravu daně pozemkové jako samostatný orgán
zrušena a její agendu převzala c.k. spojená dvorská kancelář, zemská i krajské komise na Moravě
byly při té příležitosti zrušeny a agendu převzala zemská vláda.71
Na úschovu operátů katastru pozemkové daně byly 21. prosince 1822 zřízeny dekretem
dvorské komise pro úpravu daně pozemkové v jednotlivých zemích archivy map, které zahájily
činnost od 1. listopadu 1824. Rozhodnutím ze dne 12. března 1833 pak byl zřízen ústřední
archiv, v němž byly uloženy všechny operáty trigonometrické triangulace, litografické otisky
61
ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru. s. 23 - 24.
62
Tamtéž, s. 22.
63
BOGUSZAK, František; CÍSAŘ, Jan: Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. Století. Praha
1961, s. 55.
64
POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy. s. 135.
68
SANDGRUBER Roman, Österreichische Agrarstatistik, s. 31.
65
MAŠEK, František: Pozemkový katastr. s. 17.
69
BOGUSZAK, František; CÍSAŘ, Jan: Mapování a měření. s. 55.
66
BOGUSZAK, František; CÍSAŘ, Jan: Mapování a měření. s. 55.
70
67
71
Tamtéž, s. 14 - 15 a s. 19.
30
31
Tabulka s přehledem hrubého
a čistého peněžního výnosu
v obci. MZA v Brně, fond
D 8, obec Hustopeče, okres
Hustopeče, inv. č. 2485, kt. 898.
katastrálních map ze všech zemí, opisy elaborátů měřických a vceňovacích, a vzorový dolnorakouský sáh se spisy o definitivním stanovení jeho délky a porovnání s mírou metrickou.
Působnost archivů byla stanovena až v roce 1826 dekretem dvorské komise z 18. listopadu,
archivní instrukce byla vydána 6. července 1841. Archiváři vyřizovali nejen záležitosti archivu,
dohlíželi i na práce evidenční a reklamační, které pod jejich dohledem prováděli geometři
v zimních měsících podle směrnic o reklamaci z 28. července 1829.72
Práce na stabilním katastru, které začaly mapováním Dolních Rakous
v roce 1817, postupovaly vpřed jen pomalu. Mapování všech korunních
zemí bylo dokončeno až v roce 1860, oceňování výnosů ale ještě stále
chybělo v Haliči, Bukovině, Tyrolsku a Vorarlbergu. Určení kultur a poměru
výnosů odpovídalo v každé korunní zemi skutečně v té době nalezenému
stavu, ale ceny pocházejí z roku 1824. Právě fakt, že vceňovací práce
vycházely částečně z právě platných poměrů a částečně z poměrů několik
let až desetiletí starých, činil jednotlivé zemské katastry těžko srovnatelnými. V Haliči a Tyrolích, kde probíhaly měřící práce v letech 1854 až 1860,
nebylo ocenění výnosů podle cen v roce 1824 vůbec provedeno.
Čím déle se čekalo na dokončení katastru, tím méně uspokojující byly jeho
výsledky. Později oceněné země měly na rozdíl od těch oceněných dříve
vyšší čisté výnosy a následně také vyšší daňové odhady. Nespokojenost
s výsledky katastru a jeho statická povaha vedla už v 60. letech k pokusu
aktualizovat údaje nejen o výnosech, ale i o plochách. Diskutovalo se
o tom už od roku 1860. Z možností alternativního katastru, revize katastru
výnosů a vytvoření nového katastru výnosů byla vybrána poslední možnost a od 29. května 1869 byl pod názvem „Grundsteuerregulierung“
vytvářen nový soupis výnosů, který byl ukončen v roce 1883. Známe ho
pod názvem reambulovaný katastr.73
Návod na provedení
individuální reklamace pro
katastr z 12. srpna 1847. MZA
Přestože práce na tomto katastru byly započaty v roce 1817, současně
s vydáním patentu císaře Františka I. o zavedení stabilního katastru ze
dne 23. prosince 1817, trvaly pro svou teritoriální i časovou náročnost
celých 43 let. Byly ukončeny v roce 1860 v Čechách, přestože v Tyrolsku,
Haliči a Bukovině vůbec nezapočalo vceňování pozemků a celý katastr
tak zde zůstal nedokončen. Na Moravě byly práce na katastru započaty
v roce 1826 mapováním (do roku 1836) a následné vceňování pozemků trvalo až do roku 1852,
přičemž základní vceňovací operáty pro každou obec byly sepisovány v letech 1842 až 1845,
následně pak z nich byly vyhotovovány okresní, krajské a zemské sumáře.
Jak „stabilní“ tento katastr byl, ale můžeme soudit podle samotného faktu, že již v roce 1869,
tedy pouhých sedmnáct let poté, co se na Moravě začaly podle něj platit daně, došlo k rozhodnutí jej revidovat, výsledkem této revize se pak stal v osmdesátých letech 19. století nový
katastr - tzv. reambulovaný.
Obyvatelstvo a rolnické usedlosti
Pro poskytnutí komplexního obrazu zemědělství v kterékoli době jsou stejně jako popis zemědělských kultur a pěstovaných plodin důležité i údaje o počtu obyvatel, žijících na popisovaném
území, početnosti rodin a průměrných počtech lidí, žijících spolu v jednom domě, jakož i charakteristika hospodářských usedlostí neboli gruntů. Z těchto informací pak následně můžeme
zjistit, jak se velikosti rodin či usedlostí měnily v závislosti na poloze okresu v rámci zkoumaného
území, jestli např. velikost rodiny, domu nebo gruntu závisela na úrodnosti oblasti, v níž daný
okres ležel.
Sledované území Moravy vymezují kraje Brněnský, Jihlavský
a Znojemský tak, jak existovaly před rokem 1850. Jedná se celkem
o 32 okresů s 1609 katastrálními obcemi. Vzhledem k tomu, že
od vytváření vceňovacích operátů jednotlivých obcí uplynulo již více
než 170 let, bylo by spíše zázrakem, kdyby se dochovaly všechny bez
výjimky. Bohužel se tak nestalo a jak již bylo řečeno, u téměř poloviny zkoumaných okresů některá obec chybí. Většinou se však jedná
pouze o jednu až dvě obce, přičemž základní údaje o nich se dají
vyhledat v jiných pramenech, případně dopočítat podle statistických
údajů.
Pouze u okresů Moravský Krumlov a Znojmo je mezera větší. U prvního z nich chybí 8 obcí z 50, což je 16 %, u okresu Znojmo je podíl
chybějících obcí ještě markantnější, je to 14 obcí ze 73, tedy 19 %.
Nejhodnotnějším pramenem, ze kterého se dají čerpat informace
o chybějících obcích, je Statistický sumář, který se však dochoval pouze pro kraj Brněnský, přičemž Jihlavský a Znojemský chybí, navíc ani kraj Brněnský se nedochoval kompletní, v sumáři
chybí údaje pro větší část okresu Ždánice. Bohužel vzhledem k tomu, že oba nejhůře zachované okresy se nacházely v kraji Znojemském, nelze tento sumář pro doplnění údajů o těchto
okresech využít.74 Pro základní informace o počtu obyvatel chybějících obcí však postačí využít
pramenu tištěného.
Ve 30. a 40. letech 19. století vycházela v Brně dosud velmi ceněná Moravská topografie benediktinského mnicha Gregora Wolného, která základní data o každé obci obsahuje. Znojemský
72
Tamtéž, s. 30 a 33.
73
SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik. s. 32 - 34.
32
74
Sumář statisticko-topografický, inv. č. 3470, karton 1411.
33
Statistický sumář Brněnského
kraje s počty obyvatel.
MZA v Brně, fond D 8, kt.1411.
Obyvatelé obce Komárov,
dnes část Brna,
v dobovém kroji.
Ludvíková Miroslava,
Moravské a slezské kroje.
Kvaše z r.. 1814, Brno,
München 2000, s. 135.
Obyvatelé Břeclavi
v dobovém kroji.
Ludvíková M., Moravské
a slezské kroje, s. 163 a 164.
kraj vyšel jako třetí díl v roce 1837 a kraj Jihlavský v roce 1842 jako díl šestý.75 Vzhledem k tomu,
že údaje o počtu obyvatel, domů a rodin ve vceňovacích operátech pocházejí z roku 1843
(v případě, že operát vznikl již na konci roku 1842, pochází údaje o obyvatelstvu z roku 1840
a informace o situaci v roce 1843 jsou doplněny většinou buď hned vedle nebo na jiném místě
operátu), vzniká tedy rozdíl jednoho, případně šesti let. V tomto případě je možno si pomoci
statistickými metodami. Statistické práce z druhé poloviny 19. století uvádějí, že počet obyvatel habsburské monarchie rostl každý rok o jedno procento, a tento koeficient také užívají pro
výpočet počtu obyvatel daného území pro určitý rok, když vycházejí z posledního sčítání obyvatel.76 Můžeme tedy údaje o chybějících obcích upravit stejným způsobem, když informace
z Wolného Topografie navýšíme o jedno, případně šest procent.
Tabulka č. 1 zachycuje počty obyvatel ve všech sledovaných okresech a také procentuální podíly
obojího pohlaví. Poslední sloupec podává názorný přehled počtu obcí jednotlivých okresů, kdy
je celkový počet součtem počtu obcí s dochovanými vceňovacími operáty a bez nich. Tučně
jsou vyznačeny okresy, u nichž jsou zachovány vceňovací operáty všech obcí nebo u nichž je
možné počty obyvatel, domů, rodin, hospodářů, dobytka i rozlohu produktivní půdy dopočítat
podle údajů sumáře uloženého v kartonu 1411 (inv. č. 3470). Tato tabulka je tedy, stejně jako
všechny ostatní tabulky v této kapitole vypracována podle vceňovacích operátů jednotlivých
obcí zkoumaných okresů, v případě jejich nezachování ze statisticko-topografického sumáře
(sign. 3470, karton 1411), nebo z příslušného svazku Wolneho Topografie.77
75
WOLNY, Gregor: Die Markgraffschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert III, Znaimer Kreis. Brünn
1837; týž, Die Markgraffschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert VI., Iglauer Kreis und mährische
Enklavuren. Brünn 1842.
76 WEEBER, Heinrich Caesar: Die Landgütter Mährens und Schlesiens nach ihren resp. Besitzern und Culturspfächen. Brünn
1857, s. 8; týž, Die Landtäflichen und Lehen-Güter im Markgrafthum Mähren und Herzogthum Schlesien. Brünn 1864, s. 19;
týž, Der Grossgrundbesitz und die Naturalproduction von Mähren und oest. Schlesien. Brünn 1877, s. 128.
77
34
WOLNY, Gregor: Die Markgraffschaft Mähren...
Celkem žilo v roce 1843 na zkoumané části Moravy asi tři čtvrtě miliónu obyvatel, přesně
759.455, v celkem 1.609 obcích. Za samostatné katastrální obce byla považována také předměstí
větších měst, pro která byly vypracovány vlastní vceňovací operáty. Například Brno se skládalo
celkem z 20 samostatných katastrálních území. Největším okresem co do počtu obyvatel byl
okres Brno (59.231 obyvatel), což je vzhledem k jeho funkci moravské metropole pochopitelné,
na druhém místě stála Jihlava (51.741 obyvatel) a pak Znojmo (42.271 obyvatel), které byly
v té době také krajskými městy. Nejméně lidnaté pak byly okresy Klobouky, Ždánice a Vranov
nad Dyjí. Zajímavá jsou srovnání okresů co do počtu obcí a rozlohy produktivní půdy, která
jsou od předchozího značně odlišná. Nejvíce obcí měly okresy Tišnov, Brno a Velké Meziříčí,
z nichž se k nejlidnatějším řadilo pouze Brno, a co do rozlohy byly největší okresy Znojmo, Brno
a Hrotovice. Na opačném pólu pak stály Ždánice, Klobouky a Bučovice, nejmenší okresy co
do rozlohy, a Břeclav, Klobouky a Hrotovice s nejmenšími počty obcí.
Obecně žilo v této části Moravy asi o čtyři procenta více žen než mužů, vzájemný poměr byl
52 % ke 48 %. Největší zastoupení žen měly okresy Nové Město na Moravě a Jaroslavice, v nichž
byly rozdíly více než šestiprocentní, a nejmenší rozdíly mezi pohlavími byly v okresech Velké
Meziříčí a Jemnice a činily asi jedno procento.
Zajímavý je také pohled na průměrné počty obyvatel žijících v jednom domě, případně v jedné
rodině (tabulka č. 2). Průměry pro sledované území činily 6,45 obyvatel na dům a 4,45 lidí připadajících na jednu rodinu, což dává někdy ne zcela odpovídající pravdě obrázek spokojené
rodiny s jedním až dvěmi dětmi, s níž žili rodiče na výminku a celé hospodářství doplňovala
děvečka nebo pacholek (případně oba) na výpomoc. V případě chudších hospodářství je
nahradil vyšší počet dětí v rodině. Přestože průměrný počet obyvatel v jednom domě v rozmezí
6,0 - 6,75 splňovala téměř polovina zkoumaných okresů (15), najdeme i zde výjimky, a to dost
zásadní. Zatímco nejnižší průměr má okres Třebíč - 3,95, tedy o 2,45 osoby méně než je celkový
průměr, na opačné straně stojí Jihlava s průměrem 9,52, což je o 3,12 osoby více. Zajímavé je
srovnání s průměrnými počty lidí, tvořícími jednu rodinu. Zatímco v okrese Třebíč se počty lidí
35
žijících v jednom domě a v jedné rodině příliš neliší, 3,95 a 3,72, u okresu Jihlava je rozdíl větší
- 9,52 obývalo jeden dům zatímco rodinu tvořilo jen 4,38, což zdaleka nedosahuje průměru,
natož aby jej případně přesáhlo.
Na opačných stranách tabulky tu stojí okresy Hrotovice s průměrným počtem členů jedné rodiny 3,53, což znamená jedno až dvě
děti, a na druhé straně okres Blansko - 6,18, tj. průměrně čtyři děti
na rodinu. Pro zajímavost, okres Blansko nalezneme na druhém místě
co do počtu obyvatel jednoho domu, průměr tu činí 9,18. Ideálním
obrázkem pro tento okres je tak rodina se čtyřmi dětmi, babičkou
a dědečkem na výminku a děvečkou nebo pacholkem na výpomoc.
Výčet obyvatel ve
vceňovacím operátu.
inv. č. 1727, kt. 637.
Nedá se říci, že by poloha okresu v úrodnější či méně úrodné oblasti
měla větší vliv na velikost rodin, tedy že by byly v úrodnějších oblastech rodiny početnější. Spíše se zdá, jakoby úrodnost půdy a z ní
vyplývající relativní lepší životní úroveň s velikostí rodin hospodářů
nesouvisela. Jakási souvislost se dá vystopovat pouze v počtech obyvatel jednoho domu, kdy
lze celkově říci, že v méně úrodných oblastech žilo v jednom domě více obyvatel, a častěji zde
obývaly jeden dům dvě rodiny.
Selka z Jihlavy a okolí
v dobovém kroji.
a slezské kroje, s. 70.
Sedlák z Jihlavy a okolí
v dobovém kroji.
Již jsme se částečně dotkli velikosti jednotlivých zemědělských usedlostí, hospodářství neboli
gruntů. Přestože ve čtyřicátých letech 19. století byla společnost ještě stále agrární, v některých
okresech se objevuje nezanedbatelný počet měšťanských domů, průměr na celé zkoumané
Čeští sedláci od Telče, Dačic
a Rudolce v Jihlavském kraji
v dobovém kroji.
území sice činí 3,21 %, ovšem nalezneme je pouze v osmi okresech ze zkoumaných 32 (tabulka
č. 3). Pokud pomineme Brno, kde nejsou v katastrálních územích náležejících do města až
na dvě výjimky žádná hospodářství zmiňovaná, a proto nejsou v následující tabulce vůbec
brána v potaz, největší podíl měšťanů nenajdeme kupodivu v obou dalších krajských městech
Jihlavě a Znojmě, ale v okrese Dačice případně Ivančice, kde dosahoval počet měšťanských
domů 25,61 a 23,42 %. Ve Znojmě to bylo 13,31 a v Jihlavě, vzhledem k rozlehlosti a lidnatosti
okresu pouze nepatrných 0,88 %.
Největší podíl hospodářů činí bezzemci, tedy hospodáři, kteří paradoxně nevlastnili žádnou
ornou půdu a živili se většinou službou u větších sedláků, ti tvořili téměř polovinu všech hospodářů (46,82 %). Většinou se jim říkalo malí domkáři, ovšem i oni vlastnili v některých obcích
menší pozemky. Na druhém místě, ovšem až s velikým odstupem, stáli majitelé 11 až 20 jiter
půdy (tedy asi 5 - 10 ha), tvořili 13,79 % z celkového počtu hospodářů. Ostatní kategorie hospodářů nedosahovaly ani 10 % celkového počtu hospodářů, i když majitelé pozemků o velikosti
6 až 10 jiter (3 - 5 ha) se této hranici velmi blížili, jejich počet dosahoval průměru 9,96 %.
Obecně by se dalo říci, že větší počet bezzemků žil v okresech v úrodnějších oblastech, kde
bylo pro ně samozřejmě lepší živobytí (Jaroslavice 67,14 %, Hodonín 60,10 %, Hustopeče
56,51 %, Klobouky 54,68 %, Břeclav 54,40 %). Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo a platí
to i v tomto případě. Mezi okresy, v nichž bychom mohli napočítat nadpoloviční většinu
bezzemků patří i okres Brno (52,59 %), kde se to dá vysvětlit blízkostí velkého města, ale
také Jihlava na Českomoravské vrchovině (51,01 %). Daleko méně bezzemků žilo v méně
úrodných oblastech ve vyšších polohách, kde pro ně bylo méně příležitostí k obživě (Velké
Meziříčí 23,37 %, Jemnice 32,37 %, Slavkov 32,68 %, Dačice 33,12 %, Náměšť 35,38 %). Jak se
dále ukáže, byly tu sice větší grunty, ale ne tak početné, aby se na nich uživil kromě rodiny
hospodářovy i větší počet rodin bezzemků. Také zde najdeme výjimky, mezi okresy s nejnižšími počty bezzemků patřil již zmiňovaný Slavkov u Brna a také Židlochovice jich měly méně
než průměrný počet (38,87 %).
36
37
Malá tabulka č. 4 představuje celkové procentuální podíly jednotlivých kategorií hospodářů,
přičemž čísla v levém sloupci označují výměry gruntů v jitrech. Název „dominikalisti“ je označením pro hospodáře, jejichž pozemky leží na dominikálu, a kteří jsou ve vceňovacích operátech nazývání jako Dominicalisten, Familianten nebo Collonisten, kategorie nazvaná jako „další“
obsahuje hospodáře, u kterých vceňovací operáty neudávají velikost jejich usedlosti. Tabulka
č. 3 pak znázorňuje podrobně počty jednotlivých druhů hospodářů ve zkoumaných okresech
a jejich procentuální podíly na celkovém počtu.
A nyní se na jednotlivé kategorie hospodářů podívejme podrobněji. Existovaly značně velké
rozdíly mezi velikostmi zemědělských usedlostí v jednotlivých okresech. Největší byly u kategorie bezzemků, kterých byla na celém zkoumaném území téměř polovina (46,82 %). Ovšem
pokud se podíváme pozorněji, zjistíme, že zatímco v okrese Jaroslavice čítal jejich podíl celých
66,72 %, v Hrotovicích to bylo pouze 18,55 %, což představuje rozdíl více než 48 %.
U ostatních kategorií byly rozdíly mezi okresy na obou pólech tabulky asi dvacetiprocentní,
jedinou výjimkou z tohoto tvrzení je kategorie hospodářů s usedlostmi o velikosti 6 - 10 jiter,
kde činí rozdíl mezi mezními okresy 37 %, to je však také nepoměrně méně než u kategorie
bezzemků. Nejmenší rozdíly panovaly v kategorii hospodářů, hospodařících na usedlostech
patřících k dominikálu, kterých bylo celkem nejméně, 2,72 %. Rozdíl tu činil necelých dvanáct
procent. Tabulky č. 5 až 11 ukazují přesněji situaci v jednotlivých kategoriích hospodářů.
Z uvedených údajů je jasně patrné, že v okresech ležících na Českomoravské nebo Brněnské
vrchovině, které měly drsnější klima a méně úrodnou půdu, jasně převažovaly grunty s větší
výměrou orné půdy. Celkově zde byly také, jak dále uvidíme, tyto grunty daleko větší. Naopak
v okresech ležících na úrodné jihovýchodní Moravě bylo více menších usedlostí s výměrou
do 10 jiter.
Tento způsob rozdělování hospodářů, tedy podle velikosti usedlosti, se zdá být daleko vhodnější, než jejich dělení podle dobových názvů, kdy byl hlavním měřítkem lán, jednotka v každé
obci jinak velká, přizpůsobená místním poměrům. Lán původně znamenal pozemek, který
stačil pro obživu jedné rodiny, což se zdá být značně zavádějící, právě kvůli tomu, že vzhledem
ke kvalitě půdy a místnímu klimatu byl nejen v každém okrese, ale často i v sousedních obcích
jinak velký.
Jak zavádějící je rozdělení hospodářů podle jejich dobových názvů, lze také ukázat na příkladu
okresu Boskovice, kde měl celoláník nejvíce 25 jiter, třičtvrtěláník v jiné obci však 100 jiter půdy,
půlláník 54 a čtvrtláník 40 jiter.
Během staletí také docházelo k dělení majetku a vznikaly usedlosti o velikosti nejrůznějších
částí lánu, čímž se značně rozrůstá počet kategorií hospodářů. Nejčastěji se můžeme setkat
s půl- a čtvrtláníky, ovšem usedlosti se většinou dělily i na menší části, na osminy, a tak nacházíme grunty o velikosti jedné, tří, pěti, sedmi osmin lánu, dále to jsou usedlosti dělené na šestiny, příp. třetiny, a v okrese Dačice se objevují dokonce dvě hospodářství o velikosti jedné
šestnáctiny lánu. Hospodáři s menšími grunty, někdy docela nepatrnými, které zdaleka nestačily k obživě jejich rodiny, a otec rodiny (často i další členové) si musel přivydělávat u větších
sedláků, jsou zváni jinými názvy, většinou snad podle velikosti jejich domu či pozemku. Tak
můžeme najít chalupníky (Chalupner), domkáře (Häusler) nebo zahradníky (Gärtler) a také hospodáře označované jako „Hüttler“. Objevují se v okresech Hrotovice a Znojmo a jejich název by
se vzhledem k názvu i velikosti jejich gruntů dal přeložit jako domkáři nebo chalupníci (tyto
kategorie v dotyčných okresech vůbec nenajdeme). Otrocký překlad z němčiny - chataři (Hütte
= chata) přijmout nelze, stejně jako označení baráčníci, které se pro tuto kategorii hospodářů
38
používalo v Čechách, zatímco na Moravě je nenalezneme.78 Moravskou specialitou byli podsedci, které nenajdeme naopak v Čechách.
Největší skupinou hospodářů, jak již bylo řečeno, byli bezzemci, většinou označovaní jako
malí domkáři (Kleinhäusler), i ti však v některých obcích vlastnili maličké pozemky, zcela bez
pozemkového majetku byli pouze tzv. kopáči nebo sekáči (Hauer), kteří se objevují ve vinorodých oblastech (okresy Hustopeče, Mikulov, Znojmo a Židlochovice) a živili se nájemnou
prací ve vinohradech, a také tzv. Käuschler (obyvatelé chatrčí či pastoušek), kteří se ojediněle
objevují ve dvou okresech na Českomoravské vrchovině, v Novém
Městě na Moravě a Velkém Meziříčí, v nichž malí domkáři vlastnili
malé pozemky do dvou jiter a právě tito hospodáři zde označovali
bezzemky. 79
Výčet hospodářů ve
vceňovacím operátu obce
Rybné, okres Jihlava.
MZA v Brně, fond D 8, obec
Rybné, okres Jihlava,
inv. č. 2303, kt. 834.
Celkem se na sledované části Moravy objevuje 26 dobových kategorií
hospodářů. Tabulky č. 12 a 13 podrobně ukazují počty jednotlivých
skupin v každém okrese. Pro lepší přehlednost v nich jsou hospodáři
rozděleni na dvě části, přičemž hlavním kritériem je procentuální
zastoupení v celkovém počtu. Rolníci, jejichž kategorie nedosahuje
jednoho procenta, jsou v tabulce č. 12 označeni souhrnným názvem
„další“ a je jim vyhrazena tabulka č. 13.
Na opačné straně majetkového spektra stojí hospodáři, jejichž grunty
měly více než jeden lán, jsou však výjimkou a na zkoumaném území
jich bylo pouze pět v celkem čtyřech okresech. V okrese Dačice
nalezneme jednoho dvouláníka (98 jiter),80 v okrese Brno a Jihlava jedenapůlláníky (52 a 180
jiter)81 a v okrese Židlochovice se objevuje hospodář s výměrou gruntu 5/4 lánu (50 jiter).82
Velikostí gruntů se jim blíží celoláníci, kteří se mnohdy více liší názvem než rozsahem majetku.
Pro zajímavost si uveďme největší velikosti usedlostí hospodářů, označovaných jako celoláníci,
v již zmiňovaných okresech: Dačice - 85 jiter, Brno - 45 jiter, Jihlava - 120 jiter, Židlochovice - 55
jiter. Tam byly některé usedlosti celoláníků dokonce větší než grunt 5/4láníka. Ačkoliv celoláníci nebyli nijak početnou skupinou hospodářů, jejich podíl dosahoval průměrně čtyř procent,
přesto je najdeme téměř ve všech zkoumaných okresech, jedinou výjimkou je okres Hrotovice,
kde se vůbec neobjevují a nejvyšší kategorií jsou tam třičtvrtěláníci.
Již bylo řečeno, že ve vyšších polohách převažovaly usedlosti s výměrou nad 30 jiter, přičemž
někdy velmi výrazně tuto hranici přesahovaly. Tabulka č. 14 ukazuje nejvyšší výměry usedlostí
celoláníků v okresech, v nichž dosahovaly více než 80 jiter (cca 45 ha). Skutečným „rekordmanem“ ve velikosti gruntů byla obec Dolní Heřmanice v okrese Velké Meziříčí,83 v níž vlastnili
celoláníci usedlosti o velikosti 200 až 250 jiter, tedy těžko přestavitelných 114 - 142,5 hektarů.
Největší rozdíly ve velikosti gruntů v jedné kategorii hospodářů v rámci jedné obce existovaly v obci Vlachovice v okrese Nové Město na Moravě,84 kde celoláníci vlastnili hospodářství
o výměře 30 až 200 jiter (17 - 114 ha). Další kategorií po celolánících byli třičtvrtěláníci, kteří
se však vyskytují jen ve 24 zkoumaných okresech. Nejčastěji tak po celolánících následovali
78
KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. Obraz zemědělství v Čechách z pohledu písemného oceňovacího operátu. Zdiby 1988, s. 30.
79
Za pomoc při překladu německých označení jednotlivých skupin hospodářů děkuji prof. Jiřímu Malířovi
a Doc. PhDr. Bohumíru Smutnému, Dr. a Mgr. Janě Blažkové z Moravského zemského archivu v Brně.
80
MZA, Obec Borek, okres Dačice, sign. 160, kt. 66.
81
MZA, Obec Šlapanice, okres Brno, sign. 2420, kt. 874; obec Rybné, okres Jihlava, sign. 2303, kt. 834.
82
MZA, Obec Nikolčice, okr. Židlochovice, sign. 1726, kt. 636.
83
MZA, Obec Dolní Heřmanice, sign. 463, kt.288.
84
MZA, Obec Vlachovice, sign. 2928, kt. 1070.
39
Vlachovice, okres Nové
Město na Moravě.
Vlachovice, okres Nové Město
n. M., inv. č. 2928, kt.1070.
půllánici. Nelze však předpokládat, že grunty ¾ nebo ½ láníků byly přesně o čtvrtinu či polovinu
menší než grunty celoláníků, někdy se jim svou velikostí blížily, jindy jí zdaleka nedosahovaly.
Např. v obci Olešnice v okrese Kunštát měl celoláník 121 - 141 jiter, zatímco půlláník jen 28 - 49
jiter.85
Zajímavé je také srovnání počtu hospodářů rozdělených podle dobových názvů na zkoumané části
Moravy a v Čechách. Jedinou kategorií, která je přibližně stejně zastoupená, byli nejchudší malí
domkáři (52,4 % na Moravě a 53,54 % v Čechách). Další skupiny hospodářů se pak od sebe více či
méně liší. Na Moravě byli druhou nejpočetnější kategorií čtvrtláníci se 17 %, zatímco v Čechách je
najdeme až na šestém místě s necelými pěti procenty. V Čechách stáli na druhém místě chalupníci
s více než 10 %, na Moravě však jejich podíl čítal jen 0,74 %. A tak bychom
mohli pokračovat i s ostatními skupinami hospodářů, proto jsou podíly
jednotlivých kategorií hospodářů pro přehlednost uvedeny v tabulce č. 15
a zde si uveďme pouze pořadí skupin hospodářů tak, jak šly v obou zemích
za sebou podle jejich četnosti:
a živili se službou u větších sedláků, ti tvořili téměř polovinu všech hospodářů (46,82 %). Na druhém
místě, ovšem až s velikým odstupem, stáli majitelé 11 až 20 jiter půdy (tedy asi 5 - 10 ha) tedy 13,79 %
z celkového počtu hospodářů. Ostatní kategorie nedosahovaly ani 10 % celkového počtu hospodářů,
i když majitelé pozemků o velikosti 6 až 10 jiter (3 - 5 ha) se této hranici velmi blížil, jejich počet
dosahoval průměru 9,96 %.
Grunty s větší výměrou orné půdy jasně převažovaly v okresech ležících ve vyšších polohách, které
měly drsnější klima a méně úrodnou půdu a byly také daleko větší (až 140 ha). Naopak v úrodnějších
oblastech jihovýchodní Moravy bylo více menších usedlostí s výměrou do 10 jiter. Morava: malí domkáři, 1/4láníci, 1/2láníci, celoláníci, 1/8láníci, 3/4láníci,
podsedci, zahradníci, další kategorie hospodářů.
Čechy: malí domkáři, chalupníci, 1/2láníci, celoláníci, zahradníci, 1/4láníci,
baráčníci, 3/4láníci, osadníci.
Další skupiny hospodářů, které v tomto výčtu nejsou uvedeny, byly v dané
zemi natolik nepočetné, že jsou v tabulce uvedeny jen pro porovnání
s druhou zemí.
Olešnice, okres Kunštát.
Olešnice, okres Kunštát,
inv. č. 1821, kt. 670.
Zatímco malých domkářů, které při zobecnění můžeme považovat za bezzemky, byla v obou zemích
cca polovina, další kategorie se od sebe značně lišily. Jsou to však rozdíly v názvosloví, ze kterých
nemůžeme vyvodit diference ve skutečných velikostech gruntů, a při chybějící analýze velikostí
hospodářských usedlostí v Čechách bohužel nemůžeme provést smysluplné srovnání velikostí
gruntů v obou zemích.
Závěrem lze tedy říci, že celkově žilo v roce 1843 na zkoumané části Moravy asi tři čtvrtě miliónu
obyvatel, přesně 759.455, obecně tu bylo asi o čtyři procenta více žen než mužů, vzájemný poměr
byl 52 % ke 48 %. Zajímavý je pohled na průměrné počty obyvatel žijících v jednom domě, případně
v jedné rodině. Průměry pro sledované území činily 6,45 obyvatel na dům a 4,45 lidí připadajících
na jednu rodinu, což dává obrázek spokojené rodiny s jedním až dvěmi dětmi, s níž žili rodiče
na výminku a celé hospodářství doplňovala děvečka nebo pacholek (případně oba) na výpomoc.
V případě chudších hospodářství je nahradil vyšší počet dětí v rodině. Místy je však toto tvrzení
zavádějící, neboť zvláště v chudších usedlostech a v méně úrodných oblastech žily často v jednom
domě dvě rodiny.
Nedá se však říci, že by poloha okresu v úrodnější či méně úrodné oblasti měla větší vliv na velikost
rodin, tedy že by byly v úrodnějších oblastech rodiny početnější. Spíše se zdá, jakoby úrodnost
půdy a z ní vyplývající relativní lepší životní úroveň s velikostí rodin hospodářů nesouvisela. Jakási
souvislost se dá vystopovat pouze v počtech obyvatel jednoho domu, kdy lze konstatovat, že
v méně úrodných oblastech žilo v jednom domě více obyvatel, a častěji zde obývaly, jak již bylo
řečeno, jeden dům dvě rodiny.
Co se týče velikosti zemědělských usedlostí, největší podíl hospodářů činili bezzemci (označovaní
nejčastěji jako Kleinhäusler, ale také Käuschler nebo Hauer), kteří nevlastnili žádnou ornou půdu
85
40
MZA, Obec Olešnice, sign. 1821, kt. 670.
41
TABULKA č. 1 – Počty obyvatel
TABULKA č. 2 – Počty obyvatel v jednom domě, popř. v jedné rodině
okres
celkem
ženy
%
muži
%
obce
celkem
domy
lidi v domě
rodiny
lidi v rodině
Blansko
23333
12003
51,44
11330
48,56
55 + 1
Blansko
23333
2543
9,18
3775
6,18
Boskovice
19032
9910
52,07
9122
47,93
50 + 2
Boskovice
19032
2641
7,21
4279
4,45
Brno
69231
36387
52,56
32844
47,44
98 + 1
Brno
69231
12422
5,44
12114
5,71
Břeclav
17153
8897
51,87
8256
48,13
13
Břeclav
17153
2932
5,68
3931
4,36
Bučovice
16336
8530
52,22
7806
47,78
32
Bučovice
16336
2438
6,7
3727
4,39
Bystřice n. P.
19472
10137
52,06
9335
47,94
74 + 2
Bystřice n. P.
19472
2531
7,69
4291
4,54
Dačice
20943
10837
51,75
10106
48,25
56 + 2
Dačice
20943
3327
6,29
4994
4,19
Hodonín
16422
8468
51,56
7954
48,44
16
Hodonín
16422
3218
4,95
3850
4,27
Hrotovice
15005
7688
51,24
7317
48,76
42 + 1
Hrotovice
15005
2320
6,47
4245
3,53
Hustopeče
19238
9862
51,26
9376
48,74
20 + 1
Hustopeče
19238
3367
5,55
4563
4,22
Ivančice
17031
8688
51,01
8343
48,99
34 + 2
Ivančice
17031
2555
6,67
3716
4,58
Jaroslavice
17480
9288
53,14
8192
46,86
20 + 5
Jaroslavice
17480
2691
6,5
3892
4,49
Jemnice
15516
7884
50,81
7632
49,19
44 + 1
Jemnice
15516
2470
6,04
3755
4,13
Jihlava
51741
27086
52,35
24655
47,65
82 + 1
Jihlava
51741
5437
9,52
11816
4,38
Klobouky
10479
5409
51,62
5070
48,38
13
Klobouky
10479
2098
4,85
2562
4,09
Kunštát
20521
10854
52,89
9667
47,11
70 + 3
Kunštát
20521
3180
6,45
4293
4,78
Mikulov
31563
16570
52,5
14993
47,5
20 + 4
Mikulov
31563
4376
7279
4,34
Mor. Budějovice
23038
11769
51,09
11269
48,91
56 + 1
Mor. Budějovice
23038
3434
6,71
5362
4,3
Mor. Krumlov
24918
12989
52,13
11929
47,87
42 + 8
Mor. Krumlov
24918
4227
5,89
6016
4,14
Náměšť n. O.
15129
7912
52,3
7217
47,7
53
Náměšť n. O.
15129
2131
7,1
3313
4,57
Nové Město n. M.
21837
11621
53,2
10216
46,8
50 + 1
Nové Město n. M.
21837
3234
6,75
4860
4,49
Slavkov
22630
11716
51,77
10914
47,23
38
Slavkov
22630
3509
6,45
6180
3,66
Telč
27033
13961
51,64
13072
48,36
87 + 2
Telč
27033
3889
6,95
6312
4,3
Tišnov
27187
13908
51,16
13279
18,84
100 + 1
Tišnov
27187
3757
7,24
6097
4,46
Třebíč
27871
14338
51,44
13533
48,56
71 + 1
Třebíč
27871
7042
3,96
7494
3,72
Velké Meziříčí
31226
15687
50,24
15539
48,76
95 + 1
Velké Meziříčí
31226
4323
7,22
7066
4,4
Vranov n. D.
11949
6283
52,58
5666
47,42
27 + 1
Vranov n. D.
11949
2108
5,67
2497
4,37
Vyškov
29773
15519
52,12
14254
47,86
42 + 4
Vyškov
29773
4509
6,6
6884
4,32
Znojmo
42271
22283
52,71
19988
47,29
59 + 14
Znojmo
42271
6680
6,33
9963
4,24
Ždánice
11565
5979
51,7
5586
48,3
15
Ždánice
11565
2041
5,67
2728
4,24
Žďár n. s.
13928
7135
51,23
6793
48,77
28
Žďár n. s.
13928
1899
7,33
3356
4,16
Židlochovice
28604
14910
52,13
13694
47,87
47
Židlochovice
28604
4376
6,35
6710
4,26
759455
394508
48,05
1609
759455
117705
6,45
171920
4,42
celkem
42
51,95
364947
celkem
43
TABULKA č. 3 – Velikost hospodářství v jitrech
Okres
%
21–30
%
%
6–10
%
do 5
%
b. p.
%
43
1,34
115
3,57
448
13,91
370
11,49
496
15,40
1592
49,44
59
1,83
173
7,25
175
7,33
140
5,87
268
11,23
279
11,68
1180
49,73
26
1,09
Brno
45
0,87
267
5,17
839
16,24
929
17,98
67
1,30
2717
52,59
260
5,03
Břeclav
33
1,21
105
3,85
598
21,92
382
14,00
126
4,62
1484
54,40
2728
Bučovice
34
1,42
52
2,17
426
17,75
495
20,63
262
10,92
1131
47,13
2400
Bystřice n. P.
457
19,61
145
6,22
143
6,13
49
2,10
56
2,40
1141
48,95
35
1,50
Dačice
393
14,54
297
10,99
140
5,18
114
4,22
81
3,00
895
33,12
90
3,33
Hodonín
49
1,57
141
4,53
532
17,07
300
9,63
116
3,72
1870
60,10
108
3,47
Hrotovice
231
11,68
199
10,06
300
15,17
124
6,27
218
11,02
867
43,83
21
1,06
Hustopeče
78
2,52
112
3,62
488
15,78
228
7,37
179
5,79
1748
56,51
41
1,33
119
3,85
Ivančice
59
2,42
88
3,62
430
17,67
273
11,22
88
3,62
884
36,32
42
1,73
570
23,42
Jaroslavice
204
9,60
141
6,64
197
9,27
63
2,97
19
0,89
1426
67,14
Jemnice
392
18,30
290
13,55
131
6,12
65
3,04
228
10,65
693
32,37
173
8,08
169
7,89
2141
Jihlava
694
18,94
162
4,42
206
5,62
110
3,00
441
12,04
1869
51,01
150
4,09
32
0,87
3664
17
0,89
40
2,09
304
15,89
406
21,22
60
3,14
1046
54,68
41
2,14
Kunštát
508
17,46
355
12,20
271
9,32
184
6,33
163
5,60
1428
49,09
Mikulov
129
3,10
4,33
722
17,36
373
8,97
192
4,62
2003
48,16
M. Budějovice
418
14,49
239
8,28
285
9,88
148
5,13
189
6,55
1183
41,01
188
6,52
Mor. Krumlov
88
3,17
451
16,23
577
20,77
210
7,59
25
0,90
1384
49,82
43
1,55
2778
Náměšť n. O.
292
16,17
176
9,73
347
19,21
11
0,61
305
16,89
639
35,38
36
1,99
1806
Nové Město
398
13,39
148
4,98
226
7,60
147
4,95
552
18,57
1396
46,97
105
3,53
2972
31
0,80
109
2,83
851
22,09
555
14,41
270
7,01
1259
32,68
139
3,61
273
7,09
Telč
648
18,32
366
10,35
249
7,04
123
3,48
105
2,97
1521
43,00
26
0,74
499
14,11
Tišnov
198
5,90
388
11,55
679
20,22
285
8,49
164
4,88
1480
44,07
129
3,84
35
1,04
3358
Třebíč
301
10,97
208
7,58
381
13,89
149
5,43
578
21,07
1081
39,40
5
0,18
40
1,46
2743
Velké Meziříčí
728
1,73
314
7,45
Vranov n. D.
123
6,55
235
12,51
157
8,36
59
3,14
38
2,02
986
52,47
225
11,97
Vyškov
86
2,23
253
6,56
574
14,89
679
17,61
110
2,85
2092
54,27
12
0,31
Znojmo
81
1,62
511
10,23
515
10,31
430
8,61
126
2,52
2422
48,48
239
4,78
5
0,27
105
5,57
718
38,07
92
4,88
953
50,53
13
0,69
1886
1880
Blansko
Boskovice
Klobouky
Slavkov
nad 30
Ždánice
Žďár n. s.
Židlochovice
celkem
11–20
dom.
%
měšť.
%
další
%
Celkem
69
2,14
28
0,87
3220
145
6,07
1
0,00
2387
42
0,81
5166
305
692
25,61
2331
2702
3116
18
0,91
1978
100
3,23
3093
2434
74
100
3,48
5,23
2124
1913
2909
560
13,46
4159
235
8,15
2885
56
640
297
15,80
86
4,57
139
7,39
175
9,31
109
5,80
997
53,03
42
2,23
84
1,95
166
3,85
853
19,80
626
14,53
308
7,15
1674
38,87
214
4,97
142
7139
7,67
6344
6,82
12623
13,57
9112
9,80
7081
7,61
42844
46,06
2446
2,63
4056
44
13,08
365
9,48
3537
2,98
1879
12,81
3,3
4,36
3852
49
1,27
3855
32
0,64
4996
240
5,57
4307
1447
1,56
93026
45
TABULKA č. 4 TABULKA č. 5
TABULKA č. 8
TABULKA č. 9 Procentuální podíly jednotlivých skupin
hospodářů (podle jiter)
rocentuální podíly usedlostí
P
nad 30 jiter (nejmenší a největší)
Procentuální podíly usedlostí o velikosti
6–10 jiter (nejmenší a největší)
do 5 jiter (nejmenší a největší)
velikost hospodářství
%
usedlosti nad 30 jiter
usedlosti 6–10 jiter
usedlosti do 5 jiter
bezzemci
46,06
okres
%
okres
%
okres
%
11–20
13,57
Klobouky
0,66
Náměšť n. O.
0,65
Krumlov
0,82
6–10
9,80
Brno
0,84
Bystřice n. P.
2,10
Jaroslavice
0,93
nad 30
7,67
Slavkov
0,87
Jihlava
3,04
Brno
1,24
21–30
6,82
Jihlava
19,19
Brno
17,28
Nové Město n. M.
19,13
do 5
7,61
Jemnice
19,58
Bučovice
20,53
Třebíč
21,27
měšťani
4,36
Bystřice n. P.
19,60
Ždánice
38,07
Velké Meziříčí
32,11
dominikalisti
2,63
další
1,56
TABULKA č. 6 TABULKA č. 7 TABULKA č. 10
TABULKA č. 11
rocentuální podíly bezzemků (nejmenší
P
a největší)
rocentuální podíly usedlostí na
P
dominikálu (nejmenší a největší)
bezzemci
okres
%
okres
%
okres
Ždánice
0,27
Dačice
5,18
Klobouky
1,55
Ždánice
Bučovice
2,17
Jihlava
Jemnice
14,49
Krumlov
Hrotovice
46
usedlosti na dominikálu
%
okres
%
Hrotovice
18,55
Třebíč
0,19
5,57
Velké Meziříčí
22,92
Velké Meziříčí
0,27
5,70
Jemnice
27,67
Vyškov
0,34
Mor. Krumlov
22,21
Hodonín
60,01
Mor. Budějovice
6,66
17,75
Hrotovice
22,36
Klobouky
62,60
Jemnice
8,64
17,83
Slavkov
23,78
Jaroslavice
66,72
Vranov
11,97
47
TABULKA č. 12 – Velká hospodářství podle lánů
Okres
více než 1 lán
Blansko
3/4 lánu
28
Boskovice
Brno
lán
2
1/2 lánu
1/4 lánu
182
654
1/8 lánu
chalupníci
zahradníci
domkáři
podsedci
malí domkáři
66
189
219
258
1447
216
1187
53
2360
344
1461
27
1160
10
1139
8
40
208
358
4
195
170
96
678
1137
136
162
84
758
Břeclav
32
Bučovice
38
20
528
580
338
134
208
96
3
132
141
431
154
54
1
119
629
177
386
235
68
Hustopeče
3
332
268
38
38
172
Ivančice
7
63
484
273
27
12
30
Jaroslavice
128
93
344
166
19
Jemnice
153
134
470
190
12
220
99
416
308
39
111
Klobouky
12
4
205
436
3
38
Kunštát
50
433
344
270
28
Mikulov
55
487
952
359
Bystřice n. P.
Dačice
1
Hodonín
Hrotovice
Jihlava
1
49
24
5
50
572
359
52
Mor. Krumlov
63
38
637
496
87
Náměšť n. O.
17
431
312
206
Nové Město
294
4
232
424
2
81
85
880
553
Telč
199
152
634
339
56
Tišnov
176
32
484
682
49
Třebíč
490
8
405
286
31
Velké Meziříčí
129
93
668
76
15
283
135
14
114
188
335
808
14
5
139
661
660
85
3
182
678
8
233
288
Vranov n. D.
Vyškov
Znojmo
Ždánice
Žďár n. s.
175
22
60
136
38
375
137
31
64
489
80
276
celkem
5
3525
1676
13480
14814
1968
633
1271
33
1802
1920
3008
1070
3
1939
1592
253
2833
924
2
1822
1298
2
2050
1799
9
3482
1772
103
1579
2909
6
1634
101
3599
1377
43
2462
1384
2835
754
1770
2
3075
1485
10
3012
1480
99
3194
1
1441
32
2698
32
986
57
1598
47
2172
36
3794
2048
487
4085
117
130
49
49
848
1991
1259
121
40
2400
2867
16
149
23
31
51
1
2728
1864
34
67
4864
1046
16
13
3064
28
37
4
28
2112
30
26
Celkem
2216
810
4
13
21
914
30
Židlochovice
48
41
82
M. Budějovice
Slavkov
42
další
892
953
1873
1142
1838
16
1674
138
3711
1752
45770
1507
87393
49
TABULKA č. 13 – Další hospodářství
Okres
7/8 lánu
5/8 lánu
5/6 lánu
2/3 lánu
3/8 lánu
Blansko
1/3 lánu
1/6 lánu
1/16 lánu
zahr. n.
domkář
malý
podsedek
Hüttler
Hauer
Käuschler
21
Celkem
21
Boskovice
Brno
28
28
Břeclav
Bučovice
23
23
Bystřice n. P.
Dačice
1
14
7
4
1
2
4
33
Hodonín
Hrotovice
3
Hustopeče
3
253
253
Ivančice
2
2
Jaroslavice
2
2
Jemnice
Jihlava
8
1
9
Klobouky
Kunštát
Mikulov
M. Budějovice
3
3
24
58
37
101
19
43
Mor. Krumlov
Náměšť n. O.
Nové Město
31
Slavkov
2
31
2
Telč
10
Tišnov
24
Třebíč
32
32
57
57
7
36
10
75
99
Velké Meziříčí
Vranov n. D.
Vyškov
21
8
Znojmo
14
54
419
487
124
138
Ždánice
Žďár n. s.
Židlochovice
celkem
14
46
25
50
7
2
210
37
2
62
23
75
57
833
128
51
1507
TABULKA č. 14
Nejvyšší výměry usedlostí nad 80 jiter
na protější straně:
Fotoarchiv NZM, inv. č. 51031-a9064
okres
velikost gruntu
Dačice
85
Jemnice
92
Tišnov
97
Žďár n. s.
100
Jihlava
120
Telč
136
Bystřice n. P.
140
Třebíč
150
Kunštát
151
Nové Město n. M.
200
Velké Meziříčí
250
TABULKA č. 15
Srovnání počtu hospodářů v Čechách a na Moravě
hospodáři
více než 1 lán
%
Čechy
%
5
0,01
490
0,11
1 lán
3517
4,13
39821
8,86
3/4 lánu
1636
1,92
7080
1,56
1/2 lánu
13272
15,6
41022
9,02
1/4 lánu
14456
16,99
21449
4,72
1/8 lánu
1964
2,31
3834
0,84
chalupníci
633
0,74
48419
10,65
zahradníci
1076
1,26
33622
7,39
podsedci
1536
1,81
0
domkáři
892
1,05
0
baráčníci
57
0,07
9277
2,04
osadníci
0
4461
0,98
243487
53,54
1713
0,38
malí domkáři
další
Celkem
52
Morava
44583
1507
85077
52,4
1,17
454675
53
vyčleňovat část obytného domu a vcházelo se do něj buď přímo z domu, což je typické pro
tzv. chlévní typ zemědělské usedlosti, rozšířený spíše v neúrodných oblastech s dlouhými
zimami, nebo z krytého zápraží. To platí u tzv. komorového typu venkovského domu, typického pro úrodné oblasti s mírnými zimami.88
Ke splynutí chléva s obytným domem však docházelo teprve od konce 18. století, protože
jeho podmínkou musely být kromě domu minimálně s kamennou podezdívkou také vyšší
počty hospodářského zvířectva, jak již bylo řečeno, a pro ty zase bylo zapotřebí více krmiva.
Takže se zde dostáváme do začarovaného kruhu: více dobytka - více krmiva - zlepšené hospodářské soustavy s pěstováním pícnin, luštěnin a okopanin - více hnojiva - více dobytka.
Změny v uspořádání usedlosti si také mohli dovolit spíše větší sedláci, proto k nim docházelo
jen pomalu a postupně.89
Hospodářské zvířectvo
K doplnění obrazu o stavu zemědělství ve čtyřicátých letech 19. století je nezbytné také
přidat informace o stavu hospodářského zvířectva, vždyť živočišná výroba je druhou částí
zemědělské výroby, která je stejně důležitá jako výroba rostlinná. Úroveň produktivity práce
v živočišné výrobě je určována především schopnostmi hospodářských zvířat, rozsahem
a kvalitou krmivové základny, nepřímo ji ovlivňují i povětrnostní a půdní podmínky prostřednictvím rostlinné výroby. Její význam spočívá v produkci potravin (mléko, vejce, maso) nebo
průmyslových surovin (jatečná zvířata, vlna, peří, vosk), je také nutným doplňkem rostlinné
výroby, neboť zužitkovává její neprodejné a jinak nezužitkovatelné vedlejší výrobky. V oblastech, v nichž převažují louky a pastviny, byla živočišná výroba také hlavním způsobem hospodářského využití půdy.
Chov zvířat byl rovněž zdrojem tažné síly užívané při práci na poli, takže tažná zvířata byla
důležitým činitelem růstu produktivity práce a tím i intenzifikace zemědělské výroby. Také
vedlejší produkt živočišné výroby - chlévská mrva - byl základem růstu úrodnosti půdy.
Množství a kvalita byla závislá na kvalitě krmivové základny, na počtech chovaného dobytka,
na kvalitě a množství steliva.86
Minimálně až do 18. století byl na Moravě chlév nejčastěji samostatnou budovou, která teprve
později začala tvořit s domem jeden celek. Důvodem byla ochrana proti hnilobě, protože dokud
byly obytný dům i chlév stavěny ze dřeva nedostatečně impregnovaného proti hnilobě, bylo
pro hospodáře jednodušší postavit znovu primitivní chlév než celou zadní část domu. Dokud
taky bylo na usedlosti jen několik kusů hospodářského zvířectva malého vzrůstu s nízkou spotřebou krmiva, byla jejich obsluha snadná i v zimních měsících, kdy se navíc dobytek často bral
do domu a ustájil se v síni. Chlévy byly jednoduché roubené budovy na kamenném základě,
aby neuhnívaly, na zimu se kvůli izolaci obsypávaly vrstvou listí. V rohu byl přepážkou oddělený
prostor pro prasata. Dobytku se podestýlalo listím nebo větvemi jehličnanů, krmivo dostával
za žebřík nebo do koryta někdy dlabaného nebo jen sbitého z prken.87
Z výše zmíněných důvodů je tedy nemožné popsat způsoby ustájení dobytka ve sledovaných čtyřicátých letech 19. století. Vceňovací operáty se o nich vůbec nezmiňují, u každého
druhu hospodářského zvířectva je uveden pouze způsob jeho obživy.
I v případě hospodářských zvířat platí to, co již bylo řečeno v kapitole o zemědělských kulturách o neúplném zachování pramenů pro výpočet celkových sum. Pro podrobnější informace o stavu zachování vceňovacích operátů obcí v jednotlivých zkoumaných okresech viz
tabulku č. 1 v kapitole „Obyvatelstvo a rolnické usedlosti.“ Chybí tedy 60 obcí z celkového
počtu 1609, tedy 3,7 %. 22 chybějících obcí však leželo ve dvou nejhůře zachovaných okresech Moravský Krumlov a Znojmo, kde činily
16, resp. 19 %. Po jejich odečtení tak zbývá 38 obcí z celkových 1486,
tedy 2,6 %, což je tak malá část, že to pro vynášení celkových soudů,
kdy se pracuje především s procentuálními poměry v podstatě nemá
význam. Informace okresů Moravský Krumlov a Znojmo je však pro
větší počet chybějících obcí nutno brát s rezervou.
Stabilní katastr zachycuje stavy několika druhů hospodářského zvířectva. Jako tažná zvířata se chovali koně nebo voli, pro produkci
potravin byly důležité krávy a prasata, v menší míře pak kozy a husy,
velmi důležitý byl chov ovcí. Na sledovaném území Moravy se ve čtyřicátých letech 19. století chovalo cca 700.000 kusů hospodářského
zvířectva. V obcích, ze kterých máme informace, jich bylo celkem 715.586 kusů (tabulka
č. 16).90 Největší podíl, více než polovinu, přitom tvořily ovce (55,78 %), ve většině obcí rozdělované na šlechtěné a obecní neboli zemského plemena, za nimi s velkým odstupem
následoval hovězí dobytek (19,04 %), rozdělovaný v operátech i sumářích na krávy a mladý
dobytek a prasata (11,77 %). Pak následovala tažná zvířata, koně (6,55 %) a voli a býci (4,97 %),
kteří byli často počítáni spolu, a nejmenší podíl zaujímaly kozy (0,63 %) a husy (1,25 %).
V době, kdy se zvyšoval počet chovaných kusů hospodářského zvířectva, byl pro hospodáře především v zimním období příhodný krytý vstup do chléva, proto se pro chlév začala
88
Tamtéž, s. 195.
86
ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství ve druhé polovině 19. století I. Prameny historie zemědělství a lesnictví 8, Praha 1970, s. 162 - 163.
89 FROLEC, Václav: Der Grundriss des Bauernhauses in Mähren und Schlesien in europäischen Kontext. Národopisný
věstník československý 8 - 9, 1973 - 1974, s. 10.
87
ŠTĚPÁNEK, Ladislav: Ustájení hospodářských zvířat v rolnických usedlostech Čech. Vědecké práce zemědělského muzea 18,
1978, s. 200 - 202.
90 Tato tabulka, stejně jako všechny ostatní tabulky v této kapitole, je vypracována na základě vceňovacích operátů jednotlivých obcí.
54
55
Výčet hospodářských zvířat
ve vceňovacím operátu.
inv. č. 1727, kt. 637.
Chov koní
Člověk choval koně od pradávna, využíval jej především k jízdě, ale i k tahu. Chov koní byl však
poměrně nákladný a ekonomicky daleko příhodnější bylo jako tažná zvířata chovat voly, přestože práce koní byla efektivnější. Ačkoliv už od konce 18. století docházelo k nárůstu poptávky
po koních jako po tažných zvířatech, nadále zůstávali v tomto ohledu spíše druhořadí. Rozšíření
jejich chovu umožňovalo především rozšíření krmivové základny, kdy se postupně zvyšovala
sklizeň suché píce a navíc se již začal pěstovat jetel. K jeho rozšíření přispěl pozvolný přechod
od trojhonné soustavy (v níž nebyl pro pícniny prostor) k soustavě střídavého hospodářství.
Zatímco pro trojhonnou soustavu byl typický nižší stav hospodářského zvířectva, neboť chyběl
hnůj, který by zvyšoval výnosy polí, čímž zase chyběl dostatek krmiva pro zvířata, zavádění pěstování jetelovin začalo tuto situaci narušovat a počty hospodářských zvířat se pomalu zvyšovaly.91 Kůň se tak v rolnických hospodářstvích objevoval častěji než dříve, a to především v úrodnějších oblastech, kde byl sice přechod od trojhonného ke střídavému hospodářství pomalejší,
ale hospodářství tu byla plodnější a produkce zemědělských plodin mohla koně snadněji uživit.
Během první poloviny 19. století se v úrodnějších oblastech moravského venkova také objevila
jakási hipomanie, která vedla k přetěžování rolnických hospodářství nadměrnými počty koní,
prostě vlastnit koně bylo prestižní záležitostí, i když by pro ekonomickou situaci gruntu bylo
vhodnější pořídit místo jednoho koně spíše pár tažných volů. Zvyšování počtu koní bylo zapříčiněno rovněž zvýšenou poptávkou po nájemné potažní práci v okolí větších měst a v podhorských oblastech rostly počty koní se zvětšujícím se objemem lesní těžby.92
Pokud jde o vzhled chovaných zvířat, na Moravě původně převládal kůň lehčího rázu. Podle vceňovacích operátů se na Moravě chovali především koně malého až středního vzrůstu, z domácího plemena, které bylo částečně vylepšováno koupěmi. Krmeni byli ječmenem, v zimě slámou
Hřebec. Franz Reichmann
(1868 Vídeň - ?)
NZM - sbírka obrazů.
a senem, v létě byli vedle pastvy krmeni ještě zeleným krmením. S ohledem na potřeby intenzivního zemědělství a dopravy byli ve druhé polovině 19. století tito koně nahrazování těžšími
plemeny.93
Jaká byla tedy situace v chovu koní ve 40. letech 19. století na zkoumané části Moravy? Jak již
bylo řečeno, koně zde tvořili 6,55 % z celkového počtu hospodářského zvířectva, průměrně se
tu chovalo 38,89 koní na 1000 ha produktivní půdy. Jejich počty byly samozřejmě vyšší v úrodných oblastech a nižší ve vyšších polohách. Tabulky č. 17 a 18 ukazují okresy stojící na obou
pólech celkové tabulky. Mezi Dačicemi, kde bylo průměrně jen necelých deset koní na 1000
hektarů produktivní půdy, a Bučovicemi, kde se chovalo na stejně velkém území téměř 111
koní, tak ční rozdíl celé stovky koní. Obě tabulky také potvrzují tezi o vyšším počtu koní v úrodnějších oblastech jižní Moravy a o jejich nižším počtu na Českomoravské a Brněnské vrchovině. Jedinou výjimkou je tu okres Vranov nad Dyjí, který, ač ležící v poměrně úrodné oblasti
Znojemska, přesto čítal jen necelých 22 koní na 1000 ha, a okres Brno, kde byl vyšší počet koní
způsoben spíše potřebou koňských potahů pro dopravu zboží a osob na menší i větší vzdálenosti než úrodností půdy.
91
LOUDIL, Lumír: Vývoj plemenářské práce a chovatelských podmínek v živočišné výrobě v Čechách (období 1750–1870)
I. část. Vědecké práce Zemědělského muzea 12, 1972, s. 125 a 127.
92
ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství. s. 188.
56
93
Tamtéž, s. 190.
57
Středočeské muzeum v Roztokách,
inv. č. LB08833 060-01
Chov tažných volů
Jak již bylo řečeno, chov tažných volů byl ekonomicky daleko výhodnější než chov koní, přesto
koně díky své společenské prestiži převažovali na zemědělských usedlostech v úrodných a tím
i bohatších oblastech. Tažní voli jsou ve vceňovacích operátech uváděni často spolu s býky,
takže je početně není možno od sebe rozlišit. Opět provedeme srovnání okresů s nejmenšími
a největšími počty volů a býků na 1000 ha produktivní půdy (tabulky č. 19 a 20). Okresem,
v němž najdeme tohoto dobytka nejméně, byl Moravský Krumlov. Vzhledem k tomu, že počet
volů a býků tam byl 1,22 kusu na 1000 hektarů, můžeme předpokládat, stejně jako v dalších
okresech s nízkými počty volů a býků, že většinu tvořili býci, protože ti byli na rozdíl od volů
v zemědělství alespoň v malém počtu nezbytní kvůli své reprodukční funkci, většinou také patřili obci a jejich počet se lišil podle velikosti obce.
Býk švýcarského skotu.
Litografie,
NZM – sbírka obrazů.
Chov ostatního hovězího dobytka
Na druhé straně tabulky pak opět nalezneme okresy ležící ve vyšších polohách, okresem na voly
a býky nejbohatším byly Dačice, které jsme již vyhodnotili jako okres s nejnižším počtem koní,
měly více než 110 volů a býků na 1000 ha produktivní půdy. Pokud tedy opět porovnáme okresy
na voly a býky nejbohatší a nejchudší, dojdeme k podobným závěrům jako u koní. Po určitém
zjednodušení tak můžeme tvrdit, že počty tažných zvířat byly ve všech oblastech podobné,
samozřejmě v poměru na 1000 ha produktivní půdy, pouze se v závislosti na přírodních podmínkách a úrodnosti půdy lišily druhem chovaných zvířat, ve vyšších polohách s chudší půdou
se jako tažná zvířata používali spíše voli, v nižších a bohatších naopak koně.
V menší míře jako tažná zvířata sloužily také krávy, vzhledem k tomu však, že ve vceňovacích
operátech nejsou rozlišovány krávy používané k tahu od těch, které sloužily pouze jako dojnice,
nelze vysledovat jejich podíly na potažních pracích.
Jen výjimečně se v pramenech, týkajících se stabilního katastru, objevují další tažná zvířata,
jako byli osli nebo mezci. Najdeme je pouze ve dvou okresech a to jen v nepatrném množství.
V okrese Moravské Budějovice se objevuje 7 mezků a v okrese Znojmo 22 oslů. Jakékoliv další
zmínky o těchto zvířatech zde bohužel nenajdeme.
Co se týká skotu, byl na Moravě od nepaměti chován tzv. červený středoevropský, jehož početní
stavy i kvalita však byly postupně snižovány přírodními pohromami (neúroda, epidemie) a válkami. V jihozápadní části Moravy se v menším množství udržel žemlově žlutý skot raabský,
nazývaný také lesní či štítarský. Na přelomu 18. a 19. století se začal pro rozšíření a zkvalitnění
stád dovážet skot z alpských zemí a částečně i ze západní Evropy, nejprve na velkostatky, během
první poloviny 19. století pronikl i do rolnických hospodářství. Následkem toho představoval
chov skotu na Moravě koncem první poloviny 19. století pestrou směsici nejrůznějších plemen
a jejich kříženců.94 Podle vceňovacích operátů byli moravští tažní voli uherského plemena, krávy
pocházely buď z domácího nebo ze švýcarského plemena. Krmeny byly slámou a senem, v létě
se vyháněly na pastvu.
Průměrný počet krav na zkoumaném území byl 81,95 kusů na 1000 ha produktivní půdy.
Nejméně to bylo 59 v okrese Židlochovice a nejvíce téměř 194 v okrese Boskovice, rozdíl tedy
činil 135 kusů (tabulky č. 21 a 22). Při bližším pohledu na tabulky zjistíme, že u krav neplatí to, co
u tažného dobytka. Neexistovala zde závislost na úrodnosti půdy, okresy ležící na úrodné části
jižní Moravy se nacházely jak mezi okresy s nejnižšími tak i nejvyššími počty krav. Bylo by také
94
58
inv. č. LB08833 065-01
Tamtéž, s. 163 - 165.
59
možné se domnívat, že mezi oblasti s nejvyššími počty krav se budou nacházet okresy kolem
velkých měst. Jihlava a Brno sice měly větší počty krav (129 a 126), stály však až na osmém
a devátém místě v pořadí okresů co do nejvyšších počtů krav na 1000 ha produktivní půdy.
Okres Znojmo s nimi bohužel nemůžeme porovnat vzhledem k tomu, že odtud nemáme
konečné počty dobytka.
Chov prasat
Chov prasat sloužil v rolnických usedlostech hlavně k samozásobení, méně často pak k prodeji.
Obrat nastal až na počátku druhé poloviny 19. století, kdy rostoucí poptávka po mase vyvolala
vzestup cen jatečného dobytka, který urychloval rozvoj chovu prasat, takže se v průběhu 50. let
se na Moravě počty prasat zdvojnásobily.95
Běžným způsobem chovu prasat byla letní pastva, na kterou se prasata vyháněla spolu
s ostatním dobytkem, na podzim pak následovalo jejich vybíjení a uskladňování masa na zimu.
Pouze malá část prasat po letní pastvě přecházela na výkrm, který však v té době nebyl ideální.
Prasata byla krmena jednostranně převážně škrobnatými krmivy, takže trpěla nedostatkem
bílkovin, minerálních látek a vitamínů. Dostupná krmiva byla zvířatům předkládána formou
polévek, zkrmovaly se zbytky z kuchyně (pomyje), syrovátka, řepa, brambory, luštěninové plevy
a otruby. Také ustájení prasat přinášelo problémy. V malých, vlhkých, tmavých a nevětraných
stájích či chlívcích, jaké byly převážně v menších rolnických usedlostech, trpěly především prasnice a selata, objevovaly se nemoci a malé váhové přírůstky.96
inv. č. LB08833 066-01
Většina prasat pocházela z původního domácího plemene, kterým bylo klapouché prase českomoravské, náležející do skupiny původních nezušlechtěných klapouchých domácích prasat
evropských. Vyznačovalo se větší tělesnou konstrukcí, dlouhou úzkou klínovitou hlavou, velkýma převislýma ušima, tenkým málo svalnatým krkem, plytkou hrudí, kapřím hřbetem a vysokými a silnými končetinami. Bylo porostlé dlouhými štětinami, vytvářejícími na krku a hřbetě
hřivnatý hřeben. Bylo to pozdě dospívající prase s malými přírůstky, ale odolné vůči nemocem
a nepřízni vnějších podmínek, prasnice se vyznačovaly dobrou mléčností a plodností. V menší
míře se u nás chovalo i prase přímouché, které se lépe vykrmovalo. Bylo nižší, s méně ostrým
hřbetem, protáhlejším tělem a lehčí hlavou a vzpřímenýma ušima.97 V menší míře se objevovala
také velká prasata německá nebo prasata polská.98 V první polovině 19. století byly početní
stavy prasat nízké a rozdíl v poptávce a nabídce byl nahrazován přiháněním maďarských prasat,
hlavně pak běhounů mangalica, zvaných „bagouni“. Tímto způsobem však k nám byly zavlékány i nakažlivé nemoci, proto chovatelé vedli boj za zákaz dovozu cizích prasat.99
Kráva oldenburského plemene.
Purgart R., Plemenitba, Praha
1894, s. 27.
Uherský býk, vzor dobrého
tahouna.
Purgart R., Plemenitba, s. 26.
Vceňovací operáty stabilního katastru zcela dávají za pravdu našemu přednímu odborníkovi na ekonomiku moravského zemědělství v 19. století Eduardu Albertovi, který tvrdil, že
„největší koncentrace prasat byla v nejúrodnějších oblastech, kde byla také nejvyšší životní
úroveň venkovského obyvatelstva“.100 Po sečtení prasat v jednotlivých obcích a převedení jejich
95
Tamtéž, s. 190.
96
RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství v českých zemích. Z fotoarchivu Národního zemědělského
muzea Praha. Praha 2010, s. 117.
97
Tamtéž, s. 112.
98
ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství. s. 190.
99
RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 117.
100 ALBERT, Eduard: Chov ovcí na Moravě v osmnáctém a devatenáctém století, Sborník vysoké školy zemědělské v Brně, řada
A: spisy fytotechnické, zootechnické a ekonomické, ročník 1960, č. 3-4, s. 448 - 450.
60
61
Chov koz
Přestože jsou kozy rozšířené po celém světě a jsou jedním z nejdříve domestikovaných zvířat,
nemá u nás jejich chov příliš velkou tradici a nikdy nebyl rozšířen. Nejkvalitnější plemena koz
pocházela ze Švýcarska, odkud se také během 19. st. k nám začala dovážet. Kozy chovali většinou drobní zemědělci, vůbec bychom je nenašli na velkostatcích a nechovali je ani větší sedláci, neboť koza byla považována za zvíře chudých. I menší hospodáři, pokud jen trochu mohli,
chovali raději ovci nebo prase. Koza tak byla dlouhou dobu zvířetem pro nejchudší společenské
vrstvy, chalupníky a bezzemky, jejichž děti ji pásly na mezích nebo podél cest, v zimě byla
krmena sušeným dubovým, bukovým, javorovým ajiným listím. Nárůst počtu koz na venkově
byl vždy příznakem špatné hospodářské situace země a všeobecné bídy. Přestože z kozy byl
několikerý užitek (mléko, maso, kůže, srst), neobvyklá pachuť kozího mléka i masa odrazovala
Prase vestfálského plemene.
Steinbrück Karl a kol.,
Handbuch der gesamten
Landwirtschaft, Teil IV.
Tierzucht, Hannover
1908. 30. Abteilung, Koch
B., Schweinezucht und
Schweinehaltung, s. 11.
Prasnice se selátky,
Fotoarchiv NZM,
inv. č. 30194-a5860
Koza plemene frutižského,
původem ze Švýcarska.
Suchánek František,
Koza a její chov, Praha 1897,
s. 25.
počtu do poměru na 1000 ha produktivní půdy totiž zjistíme, že nejvíce prasat bylo chováno
na úrodné jižní Moravě, kde dosahovaly počtu přes 100 kusů, zatímco v méně úrodných oblastech bychom našli většinou 30 až 70 prasat na 1000 ha (tabulky č. 23 a 24). Daleko nejvíce
prasat se chovalo v okrese Hustopeče, kde napočítáme 267,35 kusů na 1000 ha. Zde již musíme
počítat s prodejem přebytků do nedalekého Brna, přičemž zajímavostí je, že samotný okres Brno,
ke kterému patřily nejen městské části, ale i zemědělské obce v okolí města, stál co do množství
chovaných prasat až na osmém místě, s 126,53 kusy na 1000 ha produktivní půdy. Na opačné
straně tabulky se nacházejí tři okresy na Českomoravské vrchovině, v nichž počty prasat nedosáhly čtyřiceti (Nové Město na Moravě, Žďár nad Sázavou a Dačice). Okresem s nejmenšími
počty prasat bylo Nové Město na Moravě s 30,48 prasaty, rozdíl mezi ním a Hustopečemi tak
činil jen těžko uvěřitelných 230 kusů na 1000 ha produktivní půdy.
od jejich chovu pro potřeby lidské stravy, v selských hospodářstvích, kde byl zaveden intenzivní
chov prasat, se však kozy chovaly jako doplňková zvířata pro jejich výkrm, a kozí mléko se používalo k přikrmování selat nebo nahrazovalo mléko kravské v době zaprahnutí krav.101
Proto také najdeme největší počty koz v okresech, kde se chovalo také nejvíce prasat: Hustopeče,
Ždánice, Slavkov. V Hustopečích a Ždánicích bychom dokonce našli více než 25 kusů na 1000 ha
produktivní půdy, což bylo daleko nejvíce. Naopak v okresech Boskovice a Kunštát nedosahoval
průměrný počet koz ani jedné (0,53 a 0,63), v deseti okresech z celkových dvaatřiceti bychom
dokonce nenašli kozy vůbec. Tabulka č. 25, která podrobněji ukazuje počty koz v jednotlivých
okresech, jen potvrzuje názor, že chov koz byl pouze doplňkový a nebyl plně rozšířen.
101 ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství. s. 192; RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 155.
62
63
Chov drůbeže
Chov drůbeže se z ekonomického hlediska jevil jako značně nerentabilní, proto mu byla
věnována minimální pozornost a drůbež byla na venkovském dvorku víceméně ponechána
svému osudu. Jedinou „vymožeností“ pro ni byl přístřešek na dvoře, v zimě se často stěhovala
do chalupy či stáje k dobytku.102 Malou pozornost, věnovanou tomuto hospodářskému zvířectvu, dokládá také fakt, že z drůbeže jsou ve stabilním katastru zachyceny pouze husy, a to jen
v deseti okresech z dvaatřiceti. Slepice ani kachny tam nenajdeme.
Česká bílá husa, která se u nás v původním typu chovala až do 70. let 19. století, byla zdomácnělou formou divoké husy šedé. K jejímu křížení bylo přistoupeno až na konci 19. století, ovšem
nepřineslo žádné výrazné úspěchy.103
Třebaže bylo na námi sledované části Moravy chováno průměrně 7,4 husy na 1000 ha produktivní půdy, při bližším pohledu na tabulku se stavem husí (tabulka č. 62) v deseti okresech,
ve kterých jsou, jak již bylo řečeno, zmiňovány, zjistíme, že průměr zdaleka neodpovídá skutečnému stavu. Zatímco v celém okrese Velké Meziříčí bychom našli pouze 5 husí, v Bučovicích jich
bylo 152,27 kusů na 1000 ha. Protože mezi Velkým Meziříčím a Blanskem, které stojí jako druhé
v pořadí, je opravdu velký rozdíl (130 kusů) a navíc je zvláštní, že ve dvou třetinách sledovaných
okresů nejsou zmiňovány vůbec, i když tyto okresy ležely na nejúrodnější části jižní Moravy, lze
se domnívat, že zde odhadní komise stavy husí vůbec nezjišťovaly a i tento druh drůbeže byl
pro ně stejně jako slepice a kachny „neviditelný“. Lze rovněž předpokládat, že vzhledem k tomu,
že husy byly jakýmisi „sezónními“ zvířaty, která se chovala především jako sváteční pochoutka,
mohly být jejich stavy v některých ročních obdobích velmi nízké. A pokud se sepisování podkladů odhadních komisí pro vytváření vceňovacích operátů odehrávalo v zimě nebo zjara,
mohly být skutečně stavy této drůbeže v obcích mizivé.
Husa domácí. Steinbrück
K., Handbuch IV., 33.
Abteilung Beeck Alfred,
Landwirtschaftliche
Federviehzucht, s. 31.
Chov ovcí
inv. č. LB08833 068-01
Chov ovcí se rozmohl od 16. století, kdy značný vzestup počtu obyvatelstva, rozkvět soukenictví
a rozvoj zahraničního obchodu se západní Evropou vedly ke zvýšené poptávce po vlně. Byly
chovány ovce dvojstřižné, hrubovlné, jež vedle vlny skýtaly značný užitek mléka,104 k dalšímu
rozvoji došlo koncem 18. století, kdy se začal domácí chov zušlechťovat merinovými ovcemi ze
Španělska nebo Itálie.105
Na počátku 19. století klesl vlivem válečných událostí a neúrod v letech 1804 a 1805 počet
ovcí na 40 % předválečného stavu, ovšem následující léta, především dvacátá a třicátá, byla
obdobím kvantitativního, ale především kvalitativního, rozvoje moravského chovu ovcí.
Způsobila jej prudká obilnářská odbytová krize, jež v té době zachvátila celý světový trh. Bylo
proto výhodnější přeměnit pole v pastviny a chovat na nich ovce.106
Zatímco počet dospělého skotu stoupl na Moravě od roku 1812 do roku 1840 o 10 %, vzrostl
počet dospělých ovcí v téže době o celých 106 %.107 Pastva na četných úhorech a pastvinách byla navíc pro ovce na rozdíl od skotu ideální, obzvlášť vezmeme-li v úvahu malý počet
104 ALBERT, Eduard: Chov ovcí na Moravě v osmnáctém a devatenáctém století. Sborník Vysoké školy zemědělské v Brně, řada
A: Spisy fytotechnické, zootechnické a ekonomické, 1960, s. 439
105 RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 145.
102 RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 160.
106 ALBERT, Eduard: Chov ovcí. s. 443 - 4.
103 Tamtéž, s. 169.
107 ALBERT, Eduard: Chov ovcí. s. 448.
64
65
Průměrně připadalo na 1000 ha produktivní půdy 331,26 ovcí (tabulka č. 28), mezi jednotlivými
oblastmi však byly obrovské rozdíly. V okresech Klobouky, Hrotovice, Židlochovice, Hustopeče
a Bučovice, které všechny ležely na úrodné jižní Moravě, bychom našli více než 800 ovcí, přičemž „rekord“ držel okres Moravské Budějovice, tam připadalo 1204,49 ovcí na 1000 ha produktivní půdy. Tento okres ležel sice bokem dříve zmiňovaných, ale jeho půda byla neméně úrodná.
Naopak v okresech ležících ve vyšších polohách, jako bylo Nové Město na Moravě, Kunštát
nebo Jihlava, bychom našli naopak méně než 200 ovcí na 1000 ha. Mezi ně patří i okres Brno,
který díky své odlišné „velkoměstské“ povaze jistě nebyl příhodnou oblastí pro chov ovcí. Vůbec
nejméně však bylo ovcí v okrese Žďár nad Sázavou, pouhých 60,40 kusů na 1000 ha.
Otázkou zůstává, proč byly ovce v úrodných oblastech zastoupeny více než v neúrodných, když
tradičně bývá jejich pastva chápána jako záležitost podhorská či horská. Dosud nebyl tento problém vyřešen mimo jiné i proto, že většina starších badatelů popisuje ve svých pracích dobu druhé
poloviny 19. století, kdy se situace v chovu ovcí obrátila, a zatímco ve výše položených oblastech
se intenzita chovu snižovala jen velmi pomalu, na jižní Moravě pastviny pro ně velmi rychle zabírala cukrová řepa.110 Také je třeba se zmínit, že tato práce pojednává, co se týče chovu ovcí, pouze
o ovcích, chovaných na rustikálu a nebere v potaz velkostatky, kde může být situace jiná.
Určitým vysvětlením může být skutečnost, že počet chovaných ovcí v poddanských usedlostech do značné míry souvisel s rozlohou úhoru v příslušných oblastech, a jak bude ukázáno
v kapitole o hospodářských soustavách, v úrodnějších oblastech se déle zachovával tradiční
trojhonný systém, do kterého zlepšené modifikace pronikaly jen pomalu.111 Bylo zde proto více
úhoru a tedy i vhodných pastvin pro větší počet ovcí než v méně úrodných oblastech, kde
do soustav hospodaření pronikaly dříve a ve větší míře další plodiny jako luskoviny a okopaniny
a snižovaly tak rozlohu úhoru a tím i možnosti pastvy. Pro úplné vysvětlení této otázky však
bude zapotřebí dalšího bádání.
Plemenný beran.
Eugen Joseph Verboeckhoven,
(1798 –1881)
NZM – sbírka obrazů.
pracovních sil, nezbytných k jejich obsluze. Zatímco jedna děvečka byla schopná obsloužit
deset krav, ovčák s jedním pomocníkem obstaral 500 ovcí. Výnosem se rovnalo deset ovcí jedné
krávě a nezanedbatelná byla skutečnost, že ovce bylo možné pást o několik měsíců v roce déle
a na horších pastvinách než skot. Jejich vlna také přinášela chovatelům značné zisky.108
Chov jemnovlnných ovcí kulminoval na začátku 40. let 19. století, pak se dostavila stagnace,
vzniklá poklesem vývozu textilních výrobků. Další destrukční ránu přinesl ve druhé polovině 19.
století chovu ovcí technický pokrok ve vývoji spřádacích a tkalcovských strojů. Dokázaly z méně
jemných vln zhotovit značně jemné valchované látky, k jejichž výrobě se dosud hodila pouze velejemná vlna. Zpracovatelé za tímto účelem dováželi levnou česanou vlnu ze zahraničí (Argentina,
Nový Zéland a Austrálie), zatímco vlna z domácích jemnovlnných ovcí neměla odbyt.109
Ve čtyřicátých letech 19. století tvořily ovce na naší části Moravy více než polovinu (55 %) z celkového počtu hospodářského zvířectva. Našli bychom jich tu na 400 000 (tabulka č. 27). Ne
všechny však byly jemnovlné (merino) nebo, jak jsou v pramenech nazývány, zušlechtěné (veredelte), i když převažovaly. Bylo jich 224.577, takže tvořily 56 % z celkového počtu ovcí. Vedle nich
bychom zde našli ještě 93.970 ovcí nešlechtěných, které byly označovány jako obecní nebo
častěji zemské (gemeinde- či land-), a také 2662 ovcí pološlechtěných. Bohužel v některých
obcích odhadní komise nezjišťovala plemeno ovcí a příslušná kolonka v operátu je nadepsána
jednoduše ovce (Schaafe), takových ovcí bylo téměř dvacet procent (78.572 kusů).
Závěrem zbývá vyřešit otázku, zda lze rozdíly v počtu chovaných zvířat v úrodných a méně úrodných
oblastech zdůvodnit i jinak než jen rozdíly v míře úrodnosti půdy a tedy i lepší či horší možnosti uživit
jejími výnosy větší či menší počet hospodářského zvířectva. V případě koní tak kromě „úrodnostního“
faktoru vstupuje do hry i vlastní ješitnost hospodářů. Vyšší počty koní v úrodnějších oblastech jižní
Moravy a nižší na Českomoravské a Brněnské vrchovině lze kromě vyšší produktivity hospodářství
v úrodnějších oblastech vysvětlit také jakousi lokální hipomanií, existující zde v první polovině
19. století, kdy bylo vlastnictví koně pro hospodáře prestižní záležitostí, i kdyby to mělo být na úkor
ekonomické situace gruntu.
Pokud jde o voly a býky, je situace jiná. U tohoto druhu hospodářských zvířat se bohužel nepodařilo
zjistit jiné skutečnosti, které by ovlivňovaly jejich počty v jednotlivých oblastech, kromě jejich
úrodnosti. Počty těchto tažných zvířat byly podobné jako u koní, ale v opačném sledu. Po určitém
zjednodušení pak můžeme tvrdit, že počty tažných zvířat byly ve všech oblastech podobné,
samozřejmě v poměru na 1000 ha produktivní půdy, pouze se v závislosti na přírodních podmínkách
a úrodnosti půdy lišily druhem chovaných zvířat, ve vyšších polohách s chudší půdou se jako tažná
zvířata používali spíše voli, v nižších a bohatších koně.
Naopak u krav zjistíme, že zde neexistovala závislost na úrodnosti půdy, okresy ležící v úrodné
části jižní Moravy se nacházely jak mezi okresy s nejnižšími, tak i nejvyššími počty. Bylo by
možné se domnívat, že mezi oblastmi s nejvyššími počty krav se budou nacházet okresy kolem
velkých měst, ovšem není tomu tak. Jihlava a Brno sice měly větší počty krav (129 a 126), stály
však až na osmém a devátém místě v pořadí okresů co do nejvyšších počtů krav na 1000 ha
108 RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 138
110 ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství I., s. 181.
109 Tamtéž, s. 146
111 Tamtéž.
66
67
produktivní půdy. Okres Znojmo s nimi bohužel nemůžeme porovnat vzhledem k tomu, že
odtud nemáme konečné počty dobytka.
Jednoznačná odpověď je na tuto otázku u chovu prasat. Po sečtení prasat v jednotlivých obcích
a převedení jejich počtu do poměru na 1000 ha produktivní půdy zjistíme, že nejvíce prasat
bylo chováno na úrodné jižní Moravě, kde dosahovaly počtu přes 100 kusů, zatímco v méně
úrodných oblastech bychom našli většinou 30 až 70 prasat na 1000 ha.
S chovem prasat úzce souvisel chov koz, vzhledem k tomu, že kozy se chovaly jako doplňková
zvířata pro jejich výkrm, a kozí mléko se používalo k přikrmování selat nebo nahrazovalo mléko
kravské v době zaprahnutí krav.112 Proto také najdeme největší počty koz v okresech, kde se
chovalo také nejvíce prasat. Skutečnost, že v deseti okresech z celkových dvaatřiceti bychom
dokonce nenašli kozy vůbec, potvrzuje názor, že chov koz byl pouze doplňkový a nebyl plně
rozšířen.
Pokud jde o početní stavy drůbeže, vceňovací operáty zachycují pouze počty husí, a to ještě
patrně v omezené míře, neboť se dá očekávat, že byly jakýmsi sezónním artiklem, tzn. že
v některých měsících roku byly jejich počty mizivé, což celou analýzu pochopitelně zkresluje.
Můžeme se však domnívat, že jejich počty mimo tuto sezónnost závisely především na míře
úrodnosti kraje, protože v méně úrodných oblastech, kde stěží hospodáři uživili dobytek, jen
těžko vykrmovali husy.
Posledním hospodářským zvířetem, jehož stavy stabilní katastr sledoval, byla ovce. Jak již bylo
řečeno, otázka, proč byly ovce na rustikálu v úrodných oblastech zastoupeny více než v neúrodných, když tradičně bývá jejich pastva chápána jako záležitost podhorská či horská, zůstává
nevyřešená z důvodu nedostatku badatelské pozornosti. Určitým vysvětlením může být skutečnost, že počet chovaných ovcí v poddanských usedlostech do značné míry souvisel s rozlohou
úhoru v příslušných oblastech a v úrodnějších oblastech se déle zachovával tradiční trojhonný
systém, do kterého zlepšené modifikace pronikaly jen pomalu. Bylo zde proto více úhoru a tedy
i vhodných pastvin pro větší počet ovcí než v méně úrodných oblastech, kde rozlohu úhoru snižovaly luskoviny a pícniny. Pro úplné vysvětlení této otázky však bude zapotřebí dalšího bádání.
TABULKA č. 16
Hospodářská zvířata
TABULKA č. 17
Nejnižší počty koní na 1000 ha
hospodářská zvířata celkový počet
%
okres
počet koní
na 1000 ha
koně
46922
6,55
Dačice
312
9,78
voli a býci
35607
4,97
Telč
579
12,60
krávy a mladý dobytek
136438
19,04
Žďár n. s.
389
16,90
ovce
399781
55,78
Jemnice
505
19,18
kozy
4514
0,63
Třebíč
922
21,64
83396
11,77
Vranov n. D.
558
21,81
8928
1,25
Jihlava
1147
23,10
715586
100
Velké Meziříčí
1582
33,73
950
34,89
1108
39,20
prasata
husy
celkem
Nové Město n. M.
Bystřice n. P.
TABULKA č. 18
Nejvyšší počty koní na 1000 ha
okres
TABULKA č. 19
Nejnižší počty volů a býků na 1000 ha
počet koní
na 1000 ha
961
66,85
Mor. Krumlov
36
1,22
Slavkov
1833
71,09
Slavkov
51
1,98
Břeclav
1904
71,47
Vyškov
98
2,6
Hodonín
1883
72,42
Bučovice
53
3,67
Ždánice
1112
78,49
Kunštát
153
5,77
Brno
3916
79,17
Boskovice
1136
79,39
Židlochovice
3509
99,01
Hustopeče
1729
104,11
Bučovice
1602
110,93
Klobouky
okres
voli a býci
112 ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství. s. 192; RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství. s. 155.
68
69
na 1000 ha
TABULKA č. 20
TABULKA č. 21
TABULKA č. 24
TABULKA č. 25
Nejvyšší počty volů a býků na 1000 ha
Nejnižší počty krav na 1000 ha
Nejvyšší počty prasat na 1000 ha
Počty koz na 1000 ha
kozy
na 1000 ha
Hustopeče
449
27,04
144,98
Ždánice
392
26,67
2231
157,48
Slavkov
391
15,16
Židlochovice
6047
170,62
Bučovice
193
13,36
Hustopeče
4440
267,35
Klobouky
191
13,28
Vyškov
442
11,72
Ivančice
272
10,55
Hodonín
252
9,69
okresy
krávy
na 1000 ha
okresy
prasata
97,72
Židlochovice
2098
59,20
Bučovice
2083
144,23
1905
98,10
Náměšť n. O.
2013
62,50
Mikulov
4787
Jemnice
2662
101,11
Vranov n. D.
1739
67,27
Ždánice
Telč
4695
102,21
Hrotovice
2027
77,96
Dačice
3523
110,46
Ivančice
2036
78,96
okres
voli a býci
na 1000 ha
Jihlava
4853
Mor. Budějovice
na 1000 ha
okresy
TABULKA č. 22
TABULKA č. 23
TABULKA Č. 26
Mikulov
262
7,94
Nejvyšší počty krav na 1000 ha
Nejnižší počty prasat na 1000 ha
Počty husí na 1000 ha
Třebíč
322
7,56
Velké Meziříčí
249
5,31
Tišnov
210
4,82
okresy
krávy
na 1000 ha
Mikulov
4633
140,32
Mor. Budějovice
2752
Bučovice
prasata
na 1000 ha
Nové Město n. M.
830
30,48
Velké Meziříčí
141,72
Žďár n. s.
831
36,11
2208
152,89
Dačice
1263
Hustopeče
3063
184,44
Vranov n. D.
Boskovice
2921
193,85
Telč
70
okresy
okresy
husy
na 1000 ha
5
0,11
Nové Město n. M.
121
4,44
Blansko
135
4,51
Bystřice n. P.
119
4,21
39,60
Bystřice n. P.
279
9,87
Židlochovice
149
4,2
1039
40,19
Brno
524
10,59
Brno
204
4,12
2049
44,58
Tišnov
540
12,39
Břeclav
99
3,72
Boskovice
209
13,87
Žďár n. s.
51
2,22
Kunštát
405
15,28
Jihlava
81
1,63
Vyškov
2237
59,33
Blansko
40
1,34
Slavkov
2395
92,89
Kunštát
17
0,64
Bučovice
2199
152,27
Boskovice
8
0,53
Náměšť n. O.
0
0
Vranov n. D.
0
0
Hrotovice
0
0
Jemnice
0
0
Znojmo
0
0
Jaroslavice
0
0
Telč
0
0
Dačice
0
0
Mor. Krumlov
0
0
Mor. Budějovice
0
0
71
TABULKA č. 27 – Počty ovcí
TABULKA č. 28 – Počty ovcí na 1000 ha
ovce zemské
ovce šlechtěné
ovce pološl.
ovce bez udání
původu
celkem
okresy
ovce
na 1000 ha
počet
93970
224577
2662
78572
399781
Žďár n. S.
1390
60,40
podíl v %
23,51
56,18
0,66
19,65
100
Nové Město n. M.
3638
133,59
Kunštát
3862
145,80
Brno
9161
185,21
Jihlava
9407
189,43
Velké Meziříčí
9922
211,52
10471
227,80
Jaroslavice
6551
238,76
Náměšť n. O.
9449
293,39
Dačice
10643
333,70
Vyškov
13002
344,85
Tišnov
15212
349,04
Bystřice n. P.
10058
355,88
Blansko
10861
362,52
Slavkov
10223
396,49
Vranov n. D.
10488
405,69
Mikulov
14358
434,86
7497
497,54
Břeclav
13347
501,03
Ždánice
7169
506,05
Znojmo
22266
541,76
Ivančice
14841
575,50
Mor. Krumlov
12183
627,40
Třebíč
15575
635,57
Hodonín
17049
655,69
Jemnice
17158
659,88
Hustopeče
12699
764,67
Bučovice
11295
782,11
Židlochovice
28755
811,33
Hrotovice
24123
927,75
Klobouky
13739
955,80
Mor. Budějovice
23389
1204,49
399781
331,23
Telč
inv. č. LB08833 068-01
Boskovice
celkem
72
73
Přestože názvy kultur jsou jasné a nezaměnitelné, lze zde nalézt jednu
výjimku. Tou je úhor neboli Trieschfeld. Němčina měla v 19. století pro
úhor řadu výrazů: das Brachfeld, die Brache, der Driesch, das Dreschfeld, das
Trieschfeld. V materiálech stabilního katastru pro sledované území je však pro
tuto kulturu používán pouze termín Trieschfeld, příp. Trischfeld. Ve vceňovacích operátech pro Čechy se velmi zřídka objevuje také termín Triechäcker
a to ve smyslu „pole střídavě s pastvinami“.114 František Novotný však ve své
práci o rakouském katastru, která je sice zaměřena na české království, ale
jejíž informace v tomto ohledu nepochybně platí i pro Moravu, překládá
termín Trischfelder zcela jednoznačně jako úhor.115
Zemědělské kultury a parcely
Druhy a rozloha jednotlivých kultur
Základními údaji pro výzkum dějin zemědělství jsou informace o velikosti půdního fondu
a o zastoupení jednotlivých zemědělských kultur v rámci něj. Lze z nich získat poznatky o celkovém
charakteru zemědělství na zkoumaném území i o důležitosti jednotlivých jeho složek, a porovnat
je s okolními zeměmi, v tomto případě s Čechami. S rozdělením půdního fondu na jednotlivé
zemědělské kultury souviselo také hodnocení kvality jednotlivých pozemků, na jehož základě se
pak vyměřovala daň, což bylo hlavním smyslem vytváření každého pozemkového katastru.
Rozdělení půdního fondu je ve vceňovacích operátech stabilního katastru věnována velká pozornost. Údaje o zemědělských kulturách a jejich výnosech se zde vyskytují několikrát z různých
aspektů zkoumání na všech stupních od jednotlivých obcí, přes berní okresy, až po krajské sumáře.
Na sledovaném území lze nalézt sedm, resp. osm, hlavních kultur a sedm vedlejších, které zaujímaly méně než jedno procento produktivní půdy.
Podle Sumáře s výkazy ploch a naturální produkce se na Moravě vyskytovaly tyto zemědělské
kultury:113
Orná půda:
pole (Äcker nebo Ackerland), pole s ovocnými stromy (Äckerm mit
Obstbäume)
Louky:
louky (Wiesen), louky s ovocnými stromy (Wiesen mit Obstbäume),
louky s užitkem dřeva (Wisen mit Holznutzen)
Zahrady(Gärten)
Pastviny:
pastviny (Hutweiden), pastviny s ovocnými stromy (Hutweiden mit
Obstbäume), pastviny s užitkem dřeva (Hutweiden mit Holznutzen)
Vysoký les
(Hochwald)
Nízký les
(Niederwald)
Vinice:
vinice (Weingärten) a vinice střídavě s poli (Wechselweingärten),
v nichž se vinice střídají s ornou půdou
Bažiny s rákosím(Sumpf mit Rohrwuchs)
Úhor(Trieschfeld) neboli pole střídavě s pastvinami
V každém případě kultura Trischfelder nemohla být úhorem ve smyslu polí
ležících v dané době ladem, neboť vykazuje produkci různých druhů zemědělských plodin i sena. Bude tak patrně pravděpodobnější výklad Vladimíra
Kůše, podle nějž se jednalo o pozemky, na nichž se střídavě selo obilí a střídavě se užívaly jako pastviny.
Zatímco hlavní kultury se vyskytovaly ve všech okresech, výjimkou jsou
vinice, které pochopitelně vyžadovaly mírné teplé klima, kultury vedlejší většinou nalezneme jen v několika berních okresech, pouze pastviny
s užitkem dřeva a pole střídané pastvinami (úhor) se objevují častěji.
Pole s ovocnými stromy
11 okresů - Brno, Ivančice, Hrotovice, Jaroslavice, Klobouky, Slavkov, Tišnov, Vyškov, Znojmo,
Ždánice, Židlochovice.
Louky s ovocnými stromy
5 okresů - Brno, Jaroslavice, Tišnov, Znojmo, Židlochovice.
Louky s užitkem dřeva
5 okresů - Brno, Břeclav, Jaroslavice, Znojmo, Židlochovice.
Pastviny s ovocnými stromy
10 okresů - Blansko, Brno, Bystřice n. P., Jemnice, Mor. Krumlov, Kunštát, Tišnov, Znojmo,
Židlochovice.
Pastviny s užitkem dřeva
15 okresů - Blansko, Brno, Bystřice n. P., Ivančice, Hodonín, Hrotovice, Jaroslavice, Kunštát,
Mikulov, Mor. Krumlov, Tišnov, Vyškov, Znojmo, Žďár n. S., Židlochovice.
Bažiny s rákosím
6 okresů - Břeclav, Hodonín, Hustopeče, Jaroslavice, Mikulov, Židlochovice.
Pole střídané pastvinami (úhor)
19 okresů - Blansko, Brno, Bučovice, Bystřice n. P., Ivančice, Hrotovice, Jemnice, Jihlava,
Kunštát, Mor. Budějovice, Mor. Krumlov, Náměšť, Tišnov, Třebíč, Velké Meziříčí, Vranov, Znojmo,
Židlochovice.
114 KŮŠ,Vladimír: Stabilní katastr. Obraz operátu stabilního katastru v Čechách v polovině 19. století z pohledu oceňovacího
operátu. Praha 1983, s. 41.
113 MZA, inv. č. 3472, kt. 1414 a 1415.
74
115 NOVOTNÝ František, Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových, Praha 1911, s. 38.
75
Statistický sumář s výměrou
jednotlivých kultur.
Jak již bylo řečeno, na sledovaném teritoriu nalezneme sedm hlavních zemědělských kultur
a sedm vedlejších. V posuzování, kde leží hranice mezi nimi, pomůže procentuální zastoupení
jednotlivých kultur na produktivní půdě, kdy mezníkem bude jedno procento.
Ve vztahu k celkové rozloze produktivní půdy zaujímala největší podíl orná půda - 54,82 %, za ní
se s velkým odstupem objevuje vysoký les s podílem 19,03 %. Spolu s nízkým lesem (6,78 %)
zde lesy zaujímaly čtvrtinu produktivní půdy - 25,81 %. Dále následují opět s odstupem pastviny
- 8,95 % a louky - 6,36 %. Hranici jednoho procenta pak překračují ještě vinice, které zaujímají
sice jen 0,08 %, ale spolu s vinicemi, na kterých se střídá vinná réva s ornou půdou (1,86 %), čítají
téměř dvě procenta - 1,94 %. Obě tyto kategorie tak vzhledem k jejich objemu a funkci (jejich
hlavním důvodem existence bylo pěstování vína) můžeme sloučit v jednu. S jistou dávkou shovívavosti můžeme za hlavní kulturu považovat ještě zahrady, které stojí těsně na hranici jednoho procenta, zaujímají 0,97 % orné půdy. Zbylých sedm kultur, které nedosahují jednoho procenta podílu na produktivní půdě, lze
označit za vedlejší, vzhledem k jejich malé rozloze a k faktu, že se zdaleka nevyskytují ve všech
zkoumaných okresech.
Tabulka č. 29 ukazuje podrobně podíly jednotlivých zemědělských kultur na celkové rozloze
produktivní půdy.116 Zajímavostí je tu kategorie „louky s ovocnými stromy“, která při své celkové
rozloze 69,36 hektarů zaujímala podíl téměř nevyčíslitelný - 0,007 %, přesto však je zmiňována
v 5 okresech. Ukazuje se tak snaha úředníků zdokumentovat a zdanit každý kousek půdy, který
byl nalezen.
Při podrobnějším pohledu na tabulku zjistíme, že zatímco sedm hlavních kultur zaujímá téměř
99 % produktivní půdy, druhá polovina kultur, kultury vedlejší, se nachází na pouhém 1,15 %.
Zajímavé je také srovnání situace na Moravě se situací v Čechách (tabulka č. 30), přičemž údaje
o nich jsou převzaty z práce Vladimíra Kůše.117 Je zde však nutno všechny údaje přepočítat,
neboť Kůš pracuje s poměry jednotlivých zemědělských kultur z celého půdního fondu země
a ne s podíly na produktivní půdě. Proto byly z jeho práce převzaty pouze údaje o rozloze jednotlivých kultur a procentuální podíly byly vypracovány samostatně.
Při bližším pohledu na obě tabulky objevíme několik rozdílů v názvech jednotlivých zemědělských kultur a také v jejich počtu. Zatímco na Moravě se objevují dvě kategorie vinic, vinice
a vinice střídavě s poli, v Čechách najdeme pouze kategorii jednu - vinice. V Čechách také
najdeme více kategorií produktivní půdy, jsou to především chmelnice, které se na sledované části Moravy vůbec nevyskytovaly, a také další vedlejší kategorie, jako byly role střídavě
s loukami a role střídavě s lesním porostem. Označení orné půdy jako role je jen synonymem
vzhledem k tomu, že sumáře stabilního katastru i vceňovací operáty jsou psané německy.
Jedinou kulturou, která přesáhla jednoprocentní rozdíl, a která se vyskytuje pouze na jednom
z porovnávaných území, v Čechách, je kategorie zvaná parifikáty, která označuje pozemky užívané k jiným účelům než zemědělským a lesnickým, které měly být zdaněny podle srovnání se
sousedními pozemky, např. lomy, lesní školky apod.
Porovnáním obou tabulek zjistíme několik zajímavých skutečností v souvislosti s rozdíly mezi
jednotlivými kategoriemi zemědělské půdy. Je tu především rozdíl v podílu polí na celkové
výměře produktivní půdy. V Čechách čítala orná půda 48,42 %, zatímco na sledovaném území
na Moravě to bylo 54,82 %, rozdíl tedy činí 6,4 %. Další rozdíly, které stojí za povšimnutí, objevíme u luk a lesů. Rozdíl v obou výměrách je v prvním případě 3,94 % a v případě druhém,
pokud sečteme obě kategorie lesů dohromady, 4,01 %. Dohromady je to 7,95 % na rozdíl od polí
tentokrát „ve prospěch“ Čech. Celkový podíl produktivní půdy je na obou územích podobný,
závěrem lze tedy říci, že ačkoli se celková výměra produktivní půdy v Čechách a na Moravě
vzhledem k celkové rozloze těchto území samozřejmě liší, procentuální podíl je velmi podobný.
S podrobným rozdělením půdního fondu do jednotlivých kategorií souviselo také zhodnocení
kvality všech pozemků, což mělo být podkladem pro vyměření daně. Provádělo se odhadem
a u každého pozemku byla určována bonita půdy tak, že byl pozemek zařazen „při střední úrodě
podle výnosu při obyčejném a normálním způsobu hospodaření v kraji obvyklém do určité
bonitní třídy“.118 V každé katastrální obci se počet bonitních tříd každé kultury lišil podle místních podmínek a podle rozhodnutí odhadní komise. Sumář s výkazy ploch a naturální produkce119 obsahuje výměry jednotlivých zemědělských kultur, zastavěné plochy a celkové
výměry produktivní plochy v jednotlivých zkoumaných okresech, počty parcel a také hrubé
i čisté výnosy z těchto ploch. Podle tohoto sumáře měly nejvíce tříd louky a vinice střídavě
s poli - 5, pole, vinice, pastviny a oboje lesy měly 4 třídy, zahrady a pole s ovocnými stromy
3 třídy, pastviny s ovocnými stromy, pastviny s užitkem dřeva a pole střídavě s pastvinami 2 třídy
a louky s ovocnými stromy, louky s užitkem dřeva a bažiny s rákosím třídu jedinou. Neznamená
to však, že ve všech obcích byly zastoupeny u tam existujících zemědělských kultur všechny
třídy. Naopak nechybí obce, zvláště ty nejmenší, kde se i u orné půdy objevuje jen třída jediná
(Einzige). Do sumářů je pak zapisována jako třída první.
Tabulka č. 31 uvádí plochy jednotlivých bonitních tříd u polí a současně také pro zajímavost
jejich srovnání s tehdejší situací v Čechách.120 Pro tuto zemi však autor uvádí údaje o výměře
pouze v hektarech.
Porovnáním obou částí tabulky zjistíme, že v Čechách i na Moravě byla situace podobná.
Nejvíce plochy zaujímaly pozemky zařazené do druhé bonitní půdy - 43,5 %, resp. 41,5 %,
pak následovala třída třetí s podílem 34 příp. 32 % a třída první s cca 20 %. Na posledním
místě zůstávaly třídy čtvrtá a pátá, která se na Moravě navíc vůbec nevyskytovala a i třída
čtvrtá se zdaleka neobjevovala všude. Zcela chybí v okresech Břeclav, Nové Město
na Moravě, Velké Meziříčí a Ždánice a i v okresech, kde byla zaznamenána, se jedná vždy
pouze o několik obcí.
U tabulky pro Čechy se objevuje také další problém a ten se týká výměry orné půdy. Při bližším
srovnání s tabulkou, týkající se procentuálních podílů jednotlivých kultur, totiž zjistíme, že celková
výměra polí v hektarech je rozdílná. V tabulce č. 30 čítají role, jak je orná půda v práci V. Kůše
nazývána, 2.434.753 ha, v tabulce č. 31 je to však 2.440.795 ha, takže rozdíl činí 6 042 ha ve prospěch druhé tabulky. Nemůžeme se ani domnívat, že autor použil k výpočtu podílu jednotlivých
bonitních tříd celkovou výměru orné půdy spolu s vedlejšími kulturami, jako byly role s ovocnými
stromy a další, neboť zde je celková výměra rolí 2.489.364 ha. Je tu tedy opět rozdíl a to dokonce
48.569 ha naopak ve prospěch tabulky první. Vzhledem k tomu, že se zdá, že Kůš použil celkovou
výměru rolí spolu se souvisejícími vedlejšími kulturami pouze pro srovnání se stavem v roce 1976,
bude vhodnější počítat s první zmiňovanou variantou. V tomto případě je rozdíl 6 042 ha v porovnáním s celkovou výměrou téměř dvou a půl milionu hektarů zanedbatelný a pro účel pouze
orientačního porovnání situace na obou územích irelevantní.
118 Tamtéž, s. 45.
116 Tato tabulka je, stejně jako všechny ostatní tabulky v této kapitole, vypracována podle Sumáře s výkazy ploch a naturální produkce, MZA, inv. č. 3472, kt. 1414 a 1415.
117 KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. s. 36 - 37.
76
119 MZA, inv. č. 3472, kt.y 1414 a 1415.
120 Údaje pro Čechy jsou převzaty z již citované práce Vladimíra Kůše, Stabilní katastr, s. 48. Platí to však pouze pro ornou
půdu a louky, další kultury bohužel Kůš neuvádí.
77
Na stejný problém však narazíme také v případě procentuálních podílů jednotlivých bonitních
tříd u luk (tabulka č. 32). Pokud zde opět srovnáme celkové výměry, nalezneme při srovnání
výměr kultury označované v tabulce č. 30 jako louky s údajem v tabulce č. 32 rozdíl 30.345 ha
opět ve prospěch tabulky č. 32, a ve druhém případě při srovnání údajů z tabulky č. 32 s celkovou výměrou luk spolu s dalšími vedlejšími kulturami souvisejícími s loukami, nalezneme
rozdíl 30.391 ha tentokrát však také ve prospěch tabulky č. 32. Rozdíl je tu sice markantnější,
ale vzhledem k tomu, že se tu jedná, jak již bylo řečeno, pouze o ilustrativní srovnání, lze snad
nad ním přimhouřit oči. Opět i v tomto případě uvádí autor pro Čechy údaje o výměre pouze
v hektarech.
Pokud jde o srovnání zastoupení luk v produktivní půdě v Čechách a na Moravě, zjistíme, že
na Moravě bylo daleko více luk zařazeno do první bonitní třídy, celá jedna třetina, na rozdíl
od jedné pětiny v Čechách. Největší podíl však zastávala v obou zkoumaných zemích třída
druhá, v obou zemích téměř shodných 42 %. Za těmito třídami následovala třída třetí, která
v Čechách stála na druhém místě co do výměry (činila více než 30 %) a za ní pak s velkým
odstupem třídy čtvrtá a v podstatě zanedbatelná třída pátá.
U dalších dvou kultur, vysokých lesů a pastvin, u nichž bohužel nemáme srovnání s Čechami, je
situace trochu jiná (tabulky č. 33 a 34). Nejvyšší procento tu zaujímá třída první - přes 60 %, za ní
následuje třída druhá - kolem 30 % a pak s velkým odstupem další dvě třídy. Souvisí to s četností výskytu jednotlivých bonitních tříd ve sledovaných okresech. Zatímco první a druhá třída se
v těchto kulturách vyskytuje ve všech nebo téměř ve všech okresech, ve třetí třídě se vysoké lesy
vyskytují pouze ve 23 okresech z celkových 32 (je zde však třeba zmínit, že v okrese Jaroslavice
se vysoké lesy nevyskytují vůbec), a pastviny dokonce jen ve 12 okresech. Ještě markantnější je
situace ve třídě čtvrté, kde se vysoké lesy vyskytují jen ve dvou okresech a pastviny jen v jednom.
Podrobně se nyní zastavíme u poměrně specifické kategorie vinic. Ty na sledovaném území
zaujímaly téměř dvě procenta (1,86 %), přičemž většina jich náležela ke kultuře zvané
„Wechselweingärten“, která se dá přeložit podle své funkce jako vinice střídavě s poli. Podle
vceňovacích operátů obcí, ve kterých se tyto vinice nacházely, se většinou na dvou třetinách
pozemků pěstovala vinná réva a na jedné třetině obilí. Orná půda, která se zde nacházela, patřila
ke druhé, příp. třetí, bonitní třídě. Vinná réva se zde totiž sázela asi na dvacet let, poté, když již
nedosahovala příslušných výnosů, byly keře vyklučeny, pozemek zorán, a pro obnovu úrodnosti
byl následně 8 - 10 let používán jako pole a oset obilím a dalšími plodinami.121
Vinná réva se v Brněnském kraji pěstovala celkem ve 14 okresech v její jižní části, kdy nejseverněji položen byl okres Brno. Tabulka č. 35 ukazuje podíl vinic na orné půdě ve vinorodých
okresech, přičemž výměra půdy je pro větší množství údajů uváděna pouze v hektarech.
Vinice v obce Petrovice,
okres Moravský Krumlov
– jejich výměra a výnos.
Petrovice, okres Moravský
Krumlov, inv. č. 1933, kt. 706.
Největší podíl produktivní půdy zaujímaly vinice v okrese Hustopeče, celkem 14,27 %, za nimiž
následoval okres Mikulov s 10,3 %. Další dva okresy v pořadí, Ždánice a Moravský Krumlov,
měly kolem pěti procent vinic, po nich následovaly čtyři okresy se třemi až čtyřmi procenty Hodonín, Klobouky, Jaroslavice a Židlochovice, a na hranici procentuálního podílu, uváděného
pro celé zkoumané území se nacházely ještě okresy Břeclav a Brno s necelými dvěma procenty.
Poslední čtyři - Znojmo, Ivančice, Slavkov a Bučovice - měly pouze zanedbatelný podíl vinic
na orné půdě, nedosahoval ani jednoho procenta.
Na sledovaném teritoriu Brněnského kraje nalezneme celkem čtrnáct druhů zemědělských
kultur, sedm hlavních a sedm vedlejších, přičemž hlavním kritériem posuzování je jejich procentuální zastoupení na produktivní půdě, kdy mezníkem je jedno procento.
Největší podíl zaujímala orná půda - 54,82 %, za ní se s velkým odstupem objevuje vysoký
les s podílem 19,03 %. Spolu s nízkým lesem (6,78 %) zde lesy zaujímaly čtvrtinu produktivní
půdy - 25,81 %. Dále následují opět s odstupem pastviny - 8,95 % a louky - 6,36 %. Hranici jednoho procenta pak překračují ještě vinice, které zaujímají sice jen 0,08 %, ale spolu s vinicemi,
na kterých se střídá vinná réva s ornou půdou (1,86 %), čítají téměř dvě procenta - 1,94 %.
S jistou dávkou shovívavosti můžeme za hlavní kulturu považovat ještě zahrady, které stojí těsně
na hranici jednoho procenta, zaujímají 0,97 % orné půdy. Zbylých sedm kultur, které nedosahují
jednoho procenta podílu na produktivní půdě, lze označit za vedlejší, vzhledem k jejich malé
rozloze a k faktu, že se zdaleka nevyskytují ve všech zkoumaných okresech.
121 MZA, Obec Velké Němčice, okres Židlochovice, sign. 2848, kt. 1042., Obec Pouzdřany, okres Mikulov, sign. 1909, kt. 699.
Obec Petrovice, okres Moravský Krumlov, sign. 1933, kt. 706.
78
Při porovnávání situace v Čechách a na Moravě nalezneme několik podstatných rozdílů, jedním
z největších jsou chybějící chmelnice na zkoumané části Moravy. Další pak najdeme v podílech jednotlivých zemědělských kultur na celkové rozloze produktivní půdy. Největší odlišnosti
79
inv. č. VB4 001
panovaly u orné půdy, zatímco v Čechách čítala 48,42 %, na sledovaném území na Moravě to
bylo 54,82 %, rozdíl tedy činí 6,4 %. Další, již menší, rozdíly jsme zaznamenali u luk a lesů, rozdíl
v obou zemích je v prvním případě 3,94 % a v případě druhém, pokud sečteme obě kategorie
lesů dohromady, 4,01 %. Dohromady je to 7,95 % na rozdíl od polí tentokrát „ve prospěch“ Čech.
Celkový podíl produktivní půdy je na obou územích podobný, lze tedy říci, že ačkoli se její
celková výměra v Čechách a na Moravě vzhledem k rozloze těchto území samozřejmě liší, procentuální podíl je velmi podobný.
S podrobným rozdělením půdního fondu do jednotlivých kategorií souviselo také zhodnocení kvality všech pozemků, což mělo být podkladem pro vyměření daně. Nejvíce tříd měly v Brněnském
kraji louky a vinice střídavě s poli - 5, pole, vinice, pastviny a oboje lesy měly 4 třídy, zahrady a pole
s ovocnými stromy 3 třídy, pastviny s ovocnými stromy, pastviny s užitkem dřeva a pole střídavě
s pastvinami 2 třídy a louky s ovocnými stromy, louky s užitkem dřeva a bažiny s rákosím třídu
jedinou. Neznamená to však, že ve všech obcích byly zastoupeny u tam existujících zemědělských
kultur všechny třídy. Naopak nechybí obce, zvláště ty nejmenší, kde se i u orné půdy objevuje jen
třída jediná (Einzige). Do sumářů je pak zapisována jako třída první.
TABULKA č. 30
Podíly zemědělských kultur na celkové rozloze produktivní půdy v Čechách
druh zemědělské kultury
jitra
ha
%
4230939
2434753
48,42
913867
525897
10,3
83742
48190
0,96
1854
1066
0,02
633071
364309
7,04
2484334
1429644
28,35
127847
73571
1,47
role střídavě s loukami
51804
29811
0,6
role střídavě s pastvinami (úhor)
20509
11802
0,24
595
342
21993
12656
0,25
1481
852
0,02
230
132
0
7535
4336
0,09
12969
7047
0,14
8040
4626
0,92
102849
59185
1,18
8703659
5008249
100
role
louky
zahrady
vinice
pastviny
vysoký les
nízký les
role střídavě s lesním porostem
role s ovocnými stromy
louky s ovocnými stromy
louky s lesními stromy
TABULKA č. 29
chmelnice
Podíly zemědělských kultur na celkové rozloze produktivní půdy
zemědělská kultura
pastviny s ovocnými stromy
sáhy
pole
965470
725
550318,48
54,82
louky
112065
399
63877,19
6,36
17131
1555
9765,22
0,97
1480
1123
844,00
0,08
pastviny
157744
1123
89914,48
8,95
vysoký les
335344
421
191146,23
19,03
nízký les
119500
110
68115,04
6,78
32183
948
18703,75
1,86
858
1401
490,83
0,04
pole s ovoc. stromy
5051
871
2879,38
0,29
třídy
louky s ovoc. stromy
122
644
69,77
0,01
I.
185135
pastviny s ovoc. stromy
174
374
99,31
0,01
II.
louky s dřevinami
305
309
173,96
0,02
pastviny s dřevinami
3956
260
2255,01
pole střídavě s dřevinami
9916
1020
1761306
83
zahrady
vinice
vinice střídavě s poli
bažiny s rákosím
celkem
80
ha
%
pastviny s lesními stromy
jitra
parifikáty
celkem
0
TABULKA č. 31
Plochy jednotlivých bonitních tříd polí v Čechách a na Moravě
pole – Morava
jitra
ha
%
ha
%
99
105526,99
19,18
498180
20,37
421532
1151
240273,65
43,67
1011893
41,46
III.
327158
1467
186480,58
33,87
790599
32,39
0,22
IV.
31643
1208
18036,94
3,28
138311
5,66
5652,47
0,56
V.
2632
0,1
1004305,12
100
celkem
2440795
100
965470
sáhy
pole – Čechy
725
550318,48
100
81
TABULKA č. 32
TABULKA č. 35
Plochy jednotlivých bonitních tříd luk v Čechách a na Moravě
Podíl vinic na produktivní půdě ve vinorodých okresech
louky – Morava
třídy
jitra
sáhy
I.
40479
877
II.
47759
III.
okres
louky – Čechy
%
ha
%
23073,34
36,12
11332
20,01
1518
27222,63
42,62
234876
42,22
20572
471
11726,21
18,36
178352
32,06
IV.
3229
1017
1840,89
2,88
31623
5,68
V.
23
1316
13,58
0,02
89
0,01
112065
399
63877,19
100
556272
100
celkem
ha
Hustopeče
%
I.
218481
20
124534,18
65,16
II.
102156
1469
58229,44
30,47
III.
14666
264
8359,71
4,37
IV.
40
268
22,9
335344
421
191146,23
100
jitra
sáhy
ha
%
I.
109290
693
62295,55
68,82
II.
47013
327
26797,53
29,34
III.
1247
1247
1544
1,72
IV.
193
456
110,17
0,12
157744
1123
89914,48
100
celkem
3685,43
26013,73
14,17
10,3
27997,18
Ždánice
11,03
794,99
14839,31
5,43
Mor. Krumlov
10,53
1480,38
35826,92
5,0
Hodonín
0
974,52
Klobouky
0
531,14
14515,79
3,66
Jaroslavice
136,48
862,13
28110,03
3,55
0
1156,09
35114,41
3,29
Břeclav
113,46
315,47
23657,23
1,8
Brno
436,16
362,43
49135,44
1,63
31,14
297,5
50322,91
0,65
121,93
25458,64
0,48
Židlochovice
Ivančice
ha
%
2864,89
Plochy jednotlivých bonitních tříd vysokého lesa
sáhy
produktivní půda
18,39
Znojmo
jitra
vinice s poli
Mikulov
TABULKA č. 33
vysoký les
vinice
0
25684318
Slavkov
80,29
0
25456,24
0,32
Bučovice
6,04
0
19714,4
0,03
0
TABULKA č. 34
Plochy jednotlivých bonitních tříd pastvin
pastviny
celkem
82
3,79
83
nacházejících se v nižších, a tak i úrodnějších, polohách, byly menší než parcely v okresech
např. na Českomoravské vrchovině, ovšem i zde lze nalézt výjimky, a proto toto tvrzení musíme
přijímat s určitou rezervou.
Zajímavý je také pohled na velikosti parcel v jednotlivých zemědělských kulturách. Tabulka č. 37
uvádí pouze sedm hlavních kultur vzhledem k malým podílům vedlejších kultur na celkové rozloze produktivní půdy. Zatímco průměrná velikost parcely v hlavních kulturách obecně se blíží
průměrné parcele u produktivní půdy celkem, u jednotlivých kultur panují obrovské rozdíly.
Zatímco např. u zahrad jsou parcely velmi malé, 0,09 hektaru (cca 0,16 jitra), lesy mají parcely
obrovské, 2,55, resp. 3,76 hektaru.
Můžeme také provést srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u nejdůležitějších zemědělských kultur na sledovaném území Moravy a v Čechách.125 Pro lepší srovnání
budeme uvádět i procentuální poměry plochy.
Parcely
Stejně důležité jako rozdělení půdního fondu na jednotlivé zemědělské kultury je i rozdělení
zemědělských kultur na jednotlivé pozemky - parcely, které byly základním územním článkem
celého katastru. Z velikosti jednotlivých parcel lze zjistit průměrné velikosti pozemků a scelenost či naopak rozdrobenost půdního fondu v různých bonitních třídách. Při podrobném
výzkumu jednotlivých obcí by případně šlo i provést analýzu velikostí parcel u různých kategorií
hospodářů.
Při hodnocení kvality půdy odhadní komise postupovala tak, že v každé obci ohodnocovala
každý jednotlivý sebemenší pozemek, každou parcelu. Parcely se používaly již v josefínském
katastru a František Novotný je ve své práci o rakouském katastru definuje jako „viditelně ohraničenou část půdy, která se liší od sousedních kulturou aneb vlastnictvím“.122 Později, při vytváření
reambulovaného katastru, byl dokonce pojem parcely definován v zákoně: „Parcelou nazýváme
pozemek, který náleží jednomu majiteli, leží v trati aneb v oddělení tratě pozemkové jedné
obce a okresu a který vzhledem ku sousedním stejným kulturám ohraničen jest stálou hranicí.“123 Jak již bylo řečeno, byla každá parcela zařazena do určité kultury a bonitní třídy, byl jí také
určen hrubý a čistý výnos a také výnos peněžní. Tato základní data se pak sčítala, aby se došlo
k celkovým údajům pro každou bonitní třídu, zemědělskou kulturu, obec, okres, kraj, zemi. Jak
náročná práce to v době neexistence výpočetní techniky byla, si uvědomíme, pokud uvedeme
celkový počet parcel všech zemědělských kultur na námi zkoumané části Moravy, kterých bylo
celkem 2.497.932. Při celkové rozloze produktivní půdy 1,004.305,12 hektarů, snadno vypočteme, že rozloha jedné parcely čítala průměrně 0,36 ha, tedy necelé jedno jitro.
Půdní fond byl tudíž velmi rozdrobený. Tato rozdrobenost však nebyla ve všech okresech stejná,
tabulka č. 36 ukazuje průměrnou velikost parcely v jednotlivých zkoumaných okresech.124
Největší rozlohu měly parcely v okrese Hrotovice, a to 0,96 hektaru, tedy více než jeden a půl
jitra. Dále následoval okres Břeclav s parcelami o průměrné rozloze 0,75 hektaru (asi 1,3 jitra)
a okresy Jihlava a Nové Město na Moravě s parcelami 0,68 ha. Na opačném konci tabulky pak
najdeme okresy Bučovice, Hustopeče a Ždánice, jejichž parcely nedosahovaly ani průměru
0,3 ha (0,23. 0,24 a 0,25 ha), tedy ani poloviny jitra. Obecně lze říci, že parcely v okresech,
Pokud jde o pole (tabulka č. 38), je situace v prvních dvou třídách velmi podobná. Nacházelo
se tu téměř 18 resp. 37 % parcel a výměra těchto tříd byla také podobná, cca 20 příp. 42 %.
Ovšem u dalších dvou tříd panují podstatné rozdíly. V obou zemích je sice třetí třída větší, co
do rozlohy i počtu parcel, ale procentuální podíly se liší. Zatímco v Čechách byl podíl v obou
kategoriích, parcel i půdy, podobný (36 a 32 %), na Moravě se lišil
o sedm procent (41 a 34 %). Rozdíl se objevil i ve třídě čtvrté, ovšem
už ne tak markantní, třídu pátou pak můžeme vzhledem k její mizivé
rozloze a k tomu, že se vyskytovala pouze v jedné ze sledovaných
zemí, pominout.
Jiná byla situace u luk (tabulka č. 39). Podíly plochy i parcel tu byly
víceméně podobné, v obou zemích bylo nejvíce obojího ve druhé
třídě a situace ve třídách první a třetí byly také obdobné, přestože
se lišily pořadím. Zatímco v Čechách byla na druhém místě třída
třetí, na Moravě to byla třída první. Třídy čtvrtou a pátou můžeme
vzhledem k jejich malé rozloze opět pominout.
Pro ilustraci ještě uveďme podíly parcel i rozlohy půdy v dalších dvou
největších zemědělských kulturách, pastvinách a vysokých lesích
(tabulky č. 40 a 41). Bohužel můžeme, stejně jako v předchozí kapitole, uvést pouze situaci na Moravě. Stejně jako u procentuálních
podílů plochy i u počtu parcel lze konstatovat, že jak u pastvin tak
i u lesů se největší procento parcel řadilo do první třídy, za kterou následovala třída druhá a až
s velkým odstupem třída třetí. Třída čtvrtá byla tak malá, že parcely v ní vedené nelze procentuálně vyjádřit. Zatímco u lesů je podíl první a druhé třídy téměř vyrovnaný (49 a 43 %), u pastvin
je situace zcela jiná. Parcely zařazené do první třídy zaujímaly 70 % všech parcel, ve třídě druhé
to bylo jen 29 % parcel a na třídu třetí zbylo jen necelé jedno procento.
Půdní fond byl velmi rozdrobený, celkem se na námi zkoumané části Moravy nacházelo
2.497.932 parcel. Při celkové rozloze produktivní půdy 1,004.305,12 hektarů čítala rozloha jedné
parcely průměrně 0,36 ha, tedy necelé jedno jitro. Tato rozdrobenost však nebyla ve všech okresech stejná, obecně lze říci, že parcely v nižších, a tak i úrodnějších, polohách, byly menší než
parcely např. na Českomoravské vrchovině, ovšem i zde lze nalézt výjimky, a proto toto tvrzení
musíme přijímat s určitou rezervou.
122 NOVOTNÝ, František: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových. Praha 1911, s. 40.
123 Jedná se o Nařízení o způsobu prováděných prací měřických při upravení daně pozemkové dle zákona z 24. května
1869, § 5. Citováno podle Františka Novotného, Nauka o rakouském katastru, s. 67.
124 Tato tabulka je, stejně jako všechny ostatní tabulky v této kapitole, vypracována podle Sumáře s výkazy ploch a naturální produkce, MZA, inv. č. 3472, kt. 1414 a 1415.
84
85
kultur a počtem parcel.
karton 1414.
Zatímco průměrná velikost parcely v hlavních kulturách obecně se blížila průměrné parcele
u produktivní půdy celkem, u jednotlivých kultur panovaly obrovské rozdíly. Zatímco např.
u zahrad byly parcely velmi malé, 0,09 hektaru (cca 0,16 jitra), naopak lesy měly parcely
obrovské, 2,55, resp. 3,76 hektaru.
Při srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u nejdůležitějších zemědělských kultur na sledovaném území Moravy a v Čechách126 jsme došli k těmto závěrům. Pokud
jde o pole, byla situace v prvních dvou třídách velmi podobná. Nacházelo se tu téměř 18 resp.
37 % parcel a výměra těchto tříd byla také podobná, cca 20 příp. 42 %. Ovšem u dalších dvou
tříd panovaly podstatné rozdíly. V obou zemích byla sice třetí třída větší, co do rozlohy i počtu
parcel, ale procentuální podíly se lišily. Zatímco v Čechách byl podíl v obou kategoriích, parcel
i půdy, podobný (36 a 32 %), na Moravě se lišil o sedm procent (41 a 34 %). Rozdíl se objevil
i ve třídě čtvrté, ovšem už ne tak markantní, třídu pátou pak můžeme vzhledem k její mizivé
rozloze a k tomu, že se vyskytovala pouze v jedné ze sledovaných zemí, pominout. Jiná byla
situace u luk. Podíly plochy i parcel tu byly víceméně podobné, v obou zemích bylo nejvíce
obojího ve druhé třídě a situace ve třídách první a třetí byly také obdobné, přestože se lišily
pořadím. Zatímco v Čechách byla na druhém místě třída třetí, na Moravě to byla třída první.
Třídy čtvrtou a pátou můžeme vzhledem k jejich malé rozloze opět pominout.
TABULKA č. 36
Velikosti parcel v jednotlivých okresech
okres
parcely
ha
1 parcela
Bučovice
64111
14441,77
0,23
Boskovice
48608
18050,16
0,37
Hustopeče
69451
16607,25
0,24
Ždánice
57254
14166,7
0,25
122227
36154,34
0,3
46730
14374,41
0,31
Brno
154430
49462,85
0,32
Znojmo
156601
50650,9
0,32
Slavkov
75660
25783,65
0,34
Ivančice
76045
25786,05
0,34
101544
35441,82
0,35
78564
28437,72
0,36
117456
42604,81
0,36
Jemnice
76815
28472,73
0,37
Dačice
91132
33762,87
0,37
Mikulov
85614
33017,67
0,39
Vranov
62480
25852,5
0,41
Náměšť n. H.
78691
32206,24
0,41
Tišnov
106197
43582,76
0,41
Telč
111688
45966,17
0,41
V. Meziříčí
110331
48029,49
0,43
Kunštát
55034
26815,89
0,49
Hodonín
51743
26001,59
0,5
Blansko
58177
29959,72
0,51
Vyškov
73763
37703,61
0,51
M. Budějovice
67696
37579,29
0,56
Žďár n. S.
36738
23012,56
0,63
Bystřice n. P.
44282
28261,98
0,64
Nové Město n. M.
41316
28037,18
0,68
Jihlava
91278
28190,31
0,68
Břeclav
35799
26638,98
0,75
Hrotovice
50477
49251,15
0,96
2497932
1004305,12
0,36
M. Krumlov
Klobouky
Židlochovice
Jaroslavice
Třebíč
86
Celkem
87
TABULKA č. 37
TABULKA Č. 39
Velikosti parcel v jednotlivých zemědělských kulturách
Srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u luk v Čechách a na Moravě
zemědělská kultura
parcely
ha
pole
1516124
539616,60
0,36
louky
277023
67864,08
0,24
zahrady
103743
9480,80
0,09
21079
19547,75
0,93
391482
89231,95
0,23
vysoký les
71075
181194,51
2,55
nízký les
18105
68069,48
3,76
2398631
975005,17
0,41
oboje vinice
pastviny
celkem
1 parcela
louky – Morava
třídy
parcely
%
plocha v ha
louky – Čechy
%
parcely
%
plocha v ha
I.
93969
33,07
23073,34
36,12
375196
23,49
11332
20,01
II.
136968
48,19
27222,63
42,62
722763
45,27
234876
42,24
III.
50550
17,79
11726,21
18,36
446146
27,93
178352
32,06
IV.
2621
0,92
1840,89
2,88
52399
3,29
31623
5,68
V.
91
0,03
13,58
0,02
329
0,02
89
0,01
284199
100
63877,19
100
1596833
100
556272
celkem
TABULKA Č. 38
TABULKA č. 40
Srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u polí v Čechách a na Moravě
Srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u pastvin
pole – Morava
třídy
pastviny
pole – Čechy
parcely
%
plocha v ha
%
parcely
%
plocha v ha
%
I.
273199
17,69
105526,99
19,18
690131
17,92
497180
20,37
II.
576556
37,31
240273,65
43,67
1477126
38,36
1011983
41,48
III.
633754
41,03
186480,58
33,87
1392403
36,18
790599
32,39
IV.
61276
3,97
18036,94
3,28
285721
7,42
138311
5,66
4806
0,12
2632
0,1
3850187
100
2440705
100
V.
celkem
1544785
100
550318,16
100
%
100
parcely
%
plocha v ha
%
I.
280610
70,29
62295,55
68,82
II.
115966
29,04
26797,53
29,34
III.
2680
0,67
1544,00
1,72
IV.
20
110,17
0,12
89914,48
100
celkem
399276
0
100
TABULKA č. 41
Srovnání poměrného zastoupení parcel v jednotlivých třídách u vysokého lesa
vysoký les
parcely
%
I.
36317
49,24
124534,18
65,16
II.
31468
42,65
58229,44
30,47
III.
5974
8,11
8359,71
4,37
IV.
33
celkem
88
73792
0
100
plocha v ha
22,9
191146,23
89
%
0
100
Pěstované plodiny
Důležitou součástí ocenění produktivní půdy a určení čistého výnosu z ní bylo také zjišťování,
jaké plodiny se na kterém pozemku v určité třídě pěstovaly, jaké z nich byly výnosy a jaké byly
jejich ceny. Celková analýza teritoriálního rozšíření pěstování jednotlivých plodin a jejich výnosů
je rozhodující také pro určení úrodnosti zkoumaných oblastí. Pro úrodnější oblasti byly charakteristické jiné plodiny než pro ty méně úrodné. Kde přinášela vysoké výnosy pšenice, snažili se
hospodáři osívat jí co největší možné plochy na úkor ostatních plodin, zejména poměrně nově
pěstovaných luskovin, okopanin a pícnin. V chudších krajích, v nichž
měly obilniny nižší výnosy, se naopak zvětšovaly plochy oseté či osázené hrachem, bramborami nebo pícninami.
Hlavním pramenem pro výměry a výnosy jednotlivých druhů plodin
se pro tuto práci staly sumáře s výkazy ploch a naturální produkce,
uložené v kartonech 1412 a 1413, které obsahují data z jednotlivých
obcí a poté jejich součty v okresech. Výnosy jsou uvedeny v měřicích,
u jetele a směsky v centech (100 kg). Pro zjištění průměrných výnosů
jsou výnosy vypočteny v kilogramech na jeden hektar. Jitra a čtvereční
sáhy jsou převedeny na hektary,127 měřice na hektolitry a následně
podle váhy zrna na kilogramy.128
kultur, na nichž je vyseta
určitá plodina.
V sumářích je uvedeno celkem 22 hlavních plodin, přičemž další tři
zůstávají nevyplněné (pohanka, vodnice a mák). Obilných druhů tu
nalezneme šest: ozimá a jarní pšenice, ozimé a jarní žito, ječmen, oves,
kukuřice a proso; dále následuje pět druhů luštěnin: hrách, čočka, vikev
a boby a fazole, které mají společnou kolonku, jsou proto počítány jako jeden druh; brambory
a zelenina: řepa, mrkev a bílé zelí; olejnaté rostliny: len a konopí, které jsou vždy rozděleny
na semena a drhnuté stonky; pícniny: jetel a směska; a nakonec anýz, mák a vinná réva. Co se
týče zemědělských kultur, na kterých byly zmíněné plodiny pěstovány, jsou v sumářích zmiňovány nejen pole, ale i pole s ovocnými stromy, pole střídavě s pastvinami (Trieschfeld) a vinice,
kde se vinná réva střídá s ornou půdou (Wechselweingärten).
Ne všechny uvedené plodiny se pěstovaly ve všech zkoumaných okresech, méně často se objevovaly pouze jako tzv. vedlejší plodiny (Nebennützen), které byly pěstovány na zahradách nebo
na záhumencích vyčleněných ze základní rotace plodin. K těmto plodinám patřily také další
druhy zeleniny, jež mezi hlavními plodinami nenajdeme, přesto budou zmíněny v části, věnované zelenině. Údaje o vedlejších plodinách jsou čerpány ze vceňovacích operátů jednotlivých
obcí, vzhledem k jejich velkému množství je však není možné přesně citovat, často se jedná
o všechny nebo drtivou část obcí, u těch méně častých je zmíněn okres výskytu, v něm se vždy
objevují ve více obcích.
Plochy a výnosy jednotlivých plodin jsou doplněny jejich cenami, které jsou opět čerpány
ze vceňovacích operátů. Určovaly se zde sice místní ceny, především u hlavních plodin, ale
základem pro určení hrubého a poté i čistého výnosu byly ceny, za které se zemědělské plodiny
prodávaly v roce 1824. I tak existoval u každé pěstované plodiny určitý rozptyl cen a to nejen
mezi okresy, ale i v rámci nich. V tabulce č. 43 je proto u každé plodiny uvedena její nejvyšší
a nejnižší cena, bohužel u konopí není cena uvedena.129
Obilí
Nejčastěji pěstovanou obilninou bylo žito, většinou ozimé, jarní bylo spíše výjimečné. Bylo tu
pro něj nejvhodnější podnebí a i přesto, že se objevuje na 42 % půdy oseté obilninami (tabulka
č. 44), neznáme příliš mnoho jeho starých odrůd, nejznámější a nejvíce pěstované bylo tzv.
horské trsnaté žito.130
127 1 jitro = 1600 čtverečních sáhů = 0,5755 ha. HOFFMANN, Gustav: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko
do zavedení metrické soustavy. Sušice 1984, s. 61.
129 Ceny jsou uvedeny podle sumáře s cenovými tarify kultur a produktů, MZA, inv. č. 3468, kt. 1409.
128 ČVAČARA, František: Zemědělská výroba v číslech. Praha 1948, tabulka č. 98, s. 92 - 95. Zde je u každé plodiny uvedeno
rozmezí váhy jednoho hektolitru zrna v kilogramech, pro výpočet je použit střední údaj. Blíže viz tabulku č. 42.
130 Tato tabulka je, stejně jako všechny následující tabulky v této kapitole, vypracována podle sumářů s výkazy ploch
a naturální produkce, MZA, inv. č. 3471, kt.1412 a 1413.
90
91
Fotoarchiv NZM, inv. č. 8668-B506
Vedle těchto čtyř obilovin se selo v malém rozsahu i proso, které vyžadovalo teplejší podnebí
a bylo jakousi doplňkovou obilninou, sloužilo především pro přípravu velmi oblíbené jahelné
kaše. Zaujímalo necelá dvě procenta plochy obilnin a pěstovalo se jako hlavní plodina pouze
v okresech Jaroslavice, Klobouky, Mikulov, Tišnov, Vyškov a Židlochovice.
Ve větší míře se v první polovině 19. století začala pěstovat také kukuřice. Zaujímala necelé
jedno procento plochy a jako hlavní plodinu ji najdeme v deseti okresech na jihovýchodní
Moravě. Našim předkům byla známa sice již dříve, spíše však jako okrasná rostlina na velkostatcích. Více než jako zdroj lidské stravy sloužila především jako zrnová i zelená píce pro dobytek.
Často byla označována jako tzv. turecké obilí neboli turkyň.131 Poslední druh obilí, pohanka, se
na sledovaném území objevuje pouze výjimečně jako vedlejší plodina v okrese Kunštát.
Při bližším pohledu na tabulku č. 45 s výkazem ploch, na kterých byly obilniny v jednotlivých
okresech zasety, zjistíme poměrně velké rozdíly mezi jednotlivými oblastmi. Pšenice, která
byla na pěstování nejnáročnější, zabírá, jak již bylo řečeno, průměrně asi 10 % půdy, tento údaj
je navíc jakýmsi mezníkem. Okresy, ležící v chudších oblastech sledovaného území, vykazují
plochy pšenice nižší než 10 %, okresy, ležící na jižní Moravě, naopak vyšší. Vůbec nejvyšší plochu
osetou pšenicí měl okres Moravský Krumlov, 22,56 % půdy oseté obilím. Jedná se přitom v drtivé
většině o pšenici ozimou, jarní pšenice se pěstovala jen v pěti okresech na Brněnské vrchovině
(Blansko, Boskovice, Bystřice n. P., Kunštát a Tišnov) a její plocha byla v podstatě zanedbatelná.
Nejčastěji pěstované žito, jehož průměrná plocha dosahovala na sledovaném území 42 %,
bylo zase naopak rozšířenější v chladnějších oblastech, i když zde najdeme výjimky. Kupodivu
okresy na jižní Moravě, v nichž byly plochy oseté žitem větší, než byl průměr, patří k oblastem,
kde plocha žita přesahovala 50 % plochy celkově oseté obilninami. Byly to okresy Moravské
Budějovice (53,95 %), Břeclav (53,46 %) a Hodonín (53,17 %). Platí to opět především pro ozimé
zleva:
Fotoarchiv NZM, inv. č. NS626
Nejváženější z obilovin však byla pšenice, která symbolizovala bohatství nejen jednotlivců, ale
i celých krajů. Přestože tato plodina vyžadovala více tepla i péče než žito, snažili se hospodáři
rozšířit její pěstování všemi možnými prostředky. Pobízely je k tomu i vyšší poptávka a vyšší
ceny než u ostatních obilovin. Také pšenice se pěstovala v drtivé většině jako ozim a jař byla
u ní výjimečná. Našli bychom ji na 10 % půdy. Z pšeničných odrůd byla u nás nejrozšířenější
pšenice obecná, která se do našich poměrů nejlépe hodila, a pěstovaly se její odrůdy bezosinné
a osinaté se zrnem bílým, žlutavým nebo červeným. V polovině 19. století se u nás rozšiřovaly
další odrůdy ze Slezska nebo západní Evropy, ty však do rolnických hospodářství pronikaly jen
pomalu, protože hospodáři se zpravidla drželi jedné osvědčené odrůdy.
Pšenice obecná.
Eckert Adam, Munzar Josef,
Obilniny, Praha 1894, s. 11.
Ječmen setý.
Lösch F., Kräuterbuch, Esslingen
u. München, obr. č. 7.
Oves smeták.
Eckert A., Munzar J., Obilniny, s. 19.
Kukuřice setá.
Steinbrück Karl a kol., Handbuch
der gesamten Landwirtschaft,
Teil III. Acker- und Pflanzenbau,
Hannover 1908. 16. Abteilung
Lilienthal W., Die Futterpflanzen,
s. 58.
K pšenici a žitu se řadil ječmen s 8 % půdy. Pěstoval se od nejstarších dob, v některých oblastech však nebyl moc oblíben, poněvadž jeho zrno nebylo příliš vhodné ke skladování. Častěji
se vyséval ječmen dvouřadý, méně již čtyřřadý, a to nejen pro dobrou kvalitu zrna, ale i slámy.
Jeho užití bylo jak v kuchyni a chlévě, tak i v pivovarech a palírnách, kde jej však postupem času
začínaly nahrazovat levnější brambory.
Skupinu hlavních obilovin uzavírá oves, který ovšem stál co do objemu mezi obilninami
na druhém místě, pěstoval se na 37 % půdy oseté obilninami. Již od nepaměti sloužil jako důležitá potravina především v chudších oblastech, protože z ovesné mouky se připravoval chléb
a ovesná kaše. S příchodem brambor a se zvýšením výnosů zemědělských plodin v souvislosti
se změnou hospodářských postupů sice poněkud ztrácel svůj význam, ovšem nabýval na důležitosti jako krmivo pro hospodářská zvířata, především koně. Na některých místech se proto
výměry ovsa rozšířily, k čemuž přispěla i jeho odolnost v drsnějších klimatických podmínkách.
Co se týče odrůd, byly u nás pěstovány dva druhy ovsa, latnatý a smeták.
92
žito, jarní žito se pěstovalo pouze v šesti okresech (Boskovice, Bystřice n. P., Kunštát, Nové Město
n. M., Žďár n. S.) a to stejně jako jarní pšenice v zanedbatelné míře.
131 Informace o jednotlivých odrůdách obilí viz blíže: KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství I. (od 10. století do roku 1900).
Praha 1994, s. 122 - 124.
93
Ječmen, který se sice pěstoval na celém zkoumaném území, ale nebyl příliš oblíben, dosahoval 8 % plochy, byl nejčastější na jihovýchodní Moravě, kde jeho plochy dosahovaly až 20 %
(Ždánice 24,01 %, Klobouky 21,05 %, Slavkov 19,19 %).
hmotu, proto mají nejvyšší předplodinovou hodnotu zejména pro obilniny. Také jejich využití
je ve srovnání s jinými kulturními rostlinami velmi mnohostranné. Pěstují se jednak na semeno,
ke krmným účelům se využívají i na zeleno, seno a siláž. 134
Poslední z hlavních druhů obilnin, oves, jenž stál celkově na druhém místě hned za žitem s 37 %,
se pěstoval stejně jako žito více v chladnějších oblastech, v některých okresech se vyséval téměř
na polovinu plochy, věnované obilninám, např. v okrese Nové Město na Moravě 56,59 %, Žďár
nad Sázavou 48,49 % nebo Bystřice nad Pernštejnem 47,46 %.
Na sledovaném území Moravy se z luskovin pěstoval především hrách setý, čočka jedlá, fazol
obecný, bob obecný a vikev setá.
Co se týče průměrných výnosů hlavních druhů obilí (tabulka č. 46), nejvýnosnější byl ječmen
(1 422,1 kg na ha) a hned po něm ozimá pšenice (1 399,25 kg na ha), pak následovalo
s odstupem ozimé žito a jarní pšenice (1 064,57 a 1 033,11 kg na ha) a nejméně výnosný byl
oves a jarní žito (967,5 a 828,68 kg na ha). Kukuřice a proso nejsou vzhledem malému objemu
jejich pěstování s ostatními obilninami srovnávány.
Hrách setý
Hrách byl naší nejčastěji pěstovanou luskovinou, jeho značná variabilita totiž umožňovala pěstování k různému využití: suchá semena, zelená semena, zelené lusky, zelená hmota, tzv. hrachovina. Své využití má dodnes jako potravina v přímé výživě lidí i jako krmivo hospodářských
zvířat.135
Hrách setý.
Pokorny Alois,
Naturgeschichte des
Pflanzenreiches, Prag 1862,
s. 129.
Luskoviny
Luskoviny jsou velmi staré kulturní plodiny, avšak mladší než obiloviny. (Většina druhů luskovin
pochází ze Středomoří, Předního východu a oblasti dnešního Afgánistánu).132 Hrách se pěstoval
v Egyptě již v 5. tisíciletí př.n.l., v Evropě byla semena hrachu a čočky nalezena v neolitických
stavbách, bob a vikev pěstovali cílevědomě již staří Římané, fazol zase patří mezi prastaré kulturní plodiny amerických Indiánů.
Fotoarchiv NZM,
inv. č. 81500-a18233
Ve srovnání s jinými kulturními rostlinami mají mnoho předností. Především vynikají vysokým
obsahem bílkovin v semenech i rostlinách, velmi vysoko jsou hodnoceny také pro příznivý vliv
na půdu. Všeobecně je znám fytosanitární účinek luskovin, který spočívá ve snižování černání
pat stébel.133 Svým hlubokosahajícím kůlovým kořenem vynášejí a využívají vyplavené živiny
ze spodních vrstev ornice, příznivě působí na strukturu půdy a obohacují ji o organickou
Hrách je sice považován za plodinu značně plastickou, avšak nejvhodnější pěstitelské podmínky
jsou v mírných polohách se středními, dobře rozdělenými srážkami. Minimální teplota, kterou
hrách vyžaduje pro klíčení, je 3°C, vzešlé rostlinky jsou značně odolné vůči jarním mrazíkům,
jimiž je poškozován až při poklesu teplot na -4° až -6°C. Rozhodujícím způsobem ovlivňují
výnos teploty na počátku růstu a zejména teploty ve fázi kvetení a tvorby semen. Příliš vysoké
teploty v těchto obdobích vegetace (nad 25°C) působí na výnos hrachu negativně. Při suchém
počasí v období počátku tvorby poupat a květu ve zvýšené míře opadávají květy a vyvíjí se
menší počet semen v luscích, naopak za příliš vlhkých podmínek u hrachu nadměrně rostou
vegetativní orgány, což se nepříznivě projeví v poklesu výnosu a často ve zhoršeném zdravotním stavu porostu.136
134 PETR, Jiří a kol.: Hrách a bob. Praha 1973, s. 7.
132 LAHOLA, Josef: Luskoviny. Pěstování a využití. Praha 1990, s. 11.
135 HOSNEDL, Václav; HOCHMAN, Miroslav: Základy pěstování hrachu. Praha 1994, s. 3.
133 Tamtéž, s. 28.
136 Tamtéž, s. 5.
94
95
Z toho je zřejmé, že pro pěstování hrachu jsou nejvhodnější sušší a chladnější oblasti, proto
nás nepřekvapí, když při pohledu na tabulky sumářů č. 1412 a 1413 zjistíme, že na teplé jižní
Moravě se hrách jako hlavní plodina téměř nepěstoval, objevuje se pouze na Znojemsku
(okresy Znojmo, Moravské Budějovice a Vranov nad Dyjí) a v okresech Slavkov a Židlochovice,
kde dosahoval průměrných výnosů, v okrese Moravské Budějovice byl jeho výnos dokonce ze
všech okresů nejnižší. Celkově lze říci, že z 32 zkoumaných okresů se hrách jako hlavní plodina
pěstoval ve dvou třetinách - ve 21 okresech. Nenajdeme jej, jak již bylo řečeno, na jižní Moravě
(okresy Břeclav, Hodonín, Hustopeče, Jaroslavice, Klobouky, Mikulov, Ždánice), ale také v některých okresech na Českomoravské vrchovině, jako byla Jihlava, Nové Město na Moravě, Žďár
nad Sázavou a Telč. V těchto okresech se pěstoval pouze jako doplňková plodina v zahradách
a na záhumencích. Jako hlavní se přitom hrách nevyséval pouze na pole, našli bychom jej také
v kategorii pole s ovocnými stromy a oblíben byl i ve vinohradech, kde se vinice střídaly s ornou
půdou.
Jinak se hrách oséval celkem na ploše 9 658,34 hektarů s průměrným výnosem 1 001,06 kilogramů na hektar (tabulka č.47). Již jsme se zmínili, že nejmenších výnosů dosahoval v okrese
Moravské Budějovice, 577,02 kg na ha, největších pak v okrese Tišnov, a to celých 1 562,34 kg
na ha, to však byly absolutní výjimky, nejčastější výnos byl opravdu průměrný, kolem jedné tuny
na hektar.
Čočka jedlá
Čočka byla naší druhou nejoblíbenější luskovinou, její rozšíření však ani zdaleka nemohlo soupeřit s rozšířením hrachu. Souviselo to do jisté míry s tím, že v porovnání s hrachem je náročnější
na teplo, hlavně ke konci vegetace. Velmi dobře jí vyhovuje především sušší, teplejší podnebí,
nemá velkou spotřebu vody a žádá také lehčí, výhřevné a propustné půdy.137
Čočka jedlá.
Steinbrück K., Handbuch
III., 15. Abteilung Buhlert H.,
Hülfenfrüchte, s. 28.
Z toho vyplývá, že čočce by se na sledovaném území nejlépe dařilo na úrodné a teplé jižní
Moravě, kde však v popředí zájmu rolníků stály obiloviny a ostatní plodiny se na polích objevovaly jen výjimečně. Přestože čočku najdeme jako vedlejší plodinu ve všech okresech, jako
hlavní se objevuje pouze v sedmi z celkových dvaatřiceti. V úrodných oblastech se objevuje jen
v okresech Ivančice a Židlochovice, kde ale měla ty nejnižší výnosy, ve vyšších polohách pak
v Blansku, Boskovicích, Brně, Kunštátě a Tišnově.
Čočka se na sledovaném území pěstovala celkem na 1 061 hektarech s průměrným výnosem
634 kg na jeden hektar (tabulka č. 48). Nejmenší výnosy byly, jak již bylo řečeno, v okresech
Židlochovice (489,46 kg na ha) a Ivančice (543,08 kg na ha), nejvyšší výnos pak měla v okrese
Kunštát, 862,83 kg na ha. Ostatní čtyři okresy se blížily průměrnému výnosu.
Vikev obecná
Vikev setá, přesto že je to luskovina, se dnes pěstuje především jako pícnina. V minulosti se však
pěstovala i pro své plody, neboť se v operátech objevuje ve dvou variantách, jako samotná
vikev (Wicken) a pak jako vikvové seno (Wickenheu), o jehož rozšíření pojednáme v souvislosti
s dalšími pícninami, jetelem (Klee, příp. Kleeheu) a směskou (Mischling, příp. Mischlingheu).
Neznamená to ale, že vikev pěstovaná na semeno, tedy boby, se nevyužívala také jako krmivo
pro dobytek, ten si pochutnával na zelených částech rostliny, odpadu po vylouskání lusků
a špatně vyvinutých semenech.
Nejvhodnější pro její pěstování jsou sice teplejší a sušší oblasti, 138 ale ve čtyřicátých letech
19. století pro ni platilo totéž, co pro další luskoviny. V teplých úrodných oblastech se pěstovaly
jako hlavní plodiny především obilniny, luskoviny jen výjimečně, proto i vikev najdeme v této
oblasti pouze ve třech okresech, Hodonín, Klobouky a Ždánice. Dalších sedm okresů, ve kterých
se vikev pěstovala jako hlavní plodina, se již nacházelo ve vyšších polohách. Ve zbylých 22 okresech byla vikev pouze doplňkovou plodinou (tabulka č. 49).
Celkem se vikev osévala na 1 557,4 hektarech v podstatě, kde se dalo, na polích, polích s ovocnými stromy, polích střídajících se s pastvinami i ve vinohradech, kde se réva střídala s ornou
půdou. Průměrný výnos čítal 803,80 kg bobů na jeden hektar, přičemž nejnižší byl v okrese
Dačice, 657,70 kg na ha a nejvyšší v Hodoníně, 1 067,47 kg na ha. V okresech s teplejším a sušším
podnebím se projevovala vhodnost vikve nadprůměrnými výnosy - Klobouky 892,83; Ždánice
951,86; Hodonín 1 067,47 kg na ha.
Vikev huňatá.
Steinbrück K., Handbuch
III., 15. Abteilung Buhlert H.,
Hülfenfrüchte, s. 32.
Fazol obecný a bob obecný
Fazol je sice dodnes světově nejrozšířenější luskovinou, u nás však v minulosti nebyl příliš
oblíben a v operátech stabilního katastru, především v sumářích, se objevuje spolu s bobem
obecným (Fisolen und Boben), snad pro jejich podobnost. Zvláštní přitom je, že pro obě plodiny jsou ideální jiné klimatické podmínky. Fazol žádá teplejší, suší podnebí, nadměrné deště
mu škodí, zejména v době tvorby a zrání semen, kdy lusky napadá antraknóza, naopak velmi
dobře snáší přechodné sucho.139 Je možno jej úspěšně pěstovat až do nadmořské výšky 300
- 400 m, pěstitelsky nejvhodnější oblast však lze ztotožnit s oblastí pěstování vinné révy.140
138 LAHOLA, Josef: Luskoviny. s. 96 a 102.
139 FUCIMAN, Lumír: Základy pěstování. s. 6.
137 FUCIMAN, Lumír: Základy pěstování fazolu polního, fazolu zahradního a čočky jedlé. Praha 1994, s. 33 a 35.
96
140 Tamtéž, s. 7.
97
nacházely ve vyšších polohách, můžeme tu proto předpokládat spíše pěstování bobů, dva
okresy bychom našli na jižní Moravě (Mikulov, Znojmo), navíc zde tyto plodiny dosahovaly
nadprůměrných výnosů, můžeme zde proto očekávat spíše fazole. Nejmenší výnosy, a to až
zarážející, měly fazole a boby v okrese Jihlava, 411,74 kg na ha, nejvyšší pak v okrese Znojmo,
1 324,74 kg na ha. V ostatních okresech se obě plodiny pěstovaly pouze jako doplňkové a to
zdaleka ne v takové míře jako ostatní luskoviny.
Fazol obecný.
Dumek Josef, Zelinářství,
Praha 1891, s. 90.
Fotoarchiv NZM,
inv. č. 27061-a3656
Naopak bob obecný má v porovnání s ostatními běžnými luskovinami poněkud menší nároky
na teplo. Proto může být jeho pěstování rozšířeno poměrně vysoko na sever, ještě většímu rozšíření ale brání dost dlouhá vegetační doba v rozmezí 120 - 140 dnů.141 Na vláhu má na rozdíl
od fazolu obecného vysoké požadavky, je z luskovin nejvhodnější plodinou do oblastí bohatých
na srážky, s vysokou vzdušnou vlhkostí. Na nedostatek vláhy reaguje zastavením růstu nebo
opadem lusků.142
Fazol se pěstoval pro suchá semena a také jako zelenina pro nedozrálé lusky. Ke zkrmování
sloužily jen odpady po čištění a třídění fazolů a sláma.143 Bob se v podstatě pěstoval také pro
semena, která se však užívala především jako krmivo pro dobytek, zelenou hmota se pak často
sušila a dnes se i silážuje. V minulosti a dodnes např. v Holandsku nebo v Anglii se bob obecný
konzumoval stejně jako ostatní luskoviny.144 V rolnických hospodářstvích se fazole s boby často
vysévaly také jako sdružená plodina do kukuřice, brambor i jiných plodin. Při ruční sklizni obojího bylo celkem snadné obě plodiny odlišit.
Fazole a boby se pěstovaly jako hlavní plodiny pouze v šesti okresech z dvaatřiceti zkoumaných.
Navíc podle jejich polohy a s ní souvisejícího klimatu lze snadno uhodnout, která z obou luskovin zde převažovala (tabulka č. 50). Celkem se vysévaly na ploše714,05 hektarů s průměrným
výnosem 1137,81 kg na jeden hektar. Čtyři okresy (Blansko, Jihlava, Náměšť n. O., Třebíč) se
141 PETR, Jiří: Hrách a bob. s. 111.
142 LAHOLA, Josef: Luskoviny. s. 78.
143 FUCIMAN, Lumír: Základy pěstování. s. 3.
144 PETR, Jiří: Hrách a bob. s. 108.
98
99
Olejnaté a přadné rostliny
Na sledovaném území se pro výrobu oleje a současně pro výrobu textilního vlákna pěstovaly
dvě plodiny - len setý a konopí seté. Přestože se objevovaly na celém teritoriu, jako hlavní plodiny je najdeme pouze ve dvanácti okresech, len v deseti a konopí v dalších dvou. Jako vedlejší
plodiny se však pěstovaly velmi často vedle sebe ve stejných obcích.
zleva a shora:
Len setý.
Lösch F., Kräuterbuch,
obr. č. 37.
Drhlen na semena lnu.
Václavík Antonín, Luhačovské
Zálesí, Luhačovice 1930,
s. 282.
Len setý
Len je velmi starou kulturní plodinou, zdá se, že prehistorický člověk sbíral nejprve len divoký,
jehož domovinou byl Přední východ, a teprve později začal pěstovat len jednoletý, který vznikl
mutací lnu vytrvalého následkem teplejšího a suššího klimatu a intenzívním pěstováním.
V Evropě se nejstarší nálezy lnu datují do neolitu.145
Přeslice s podnožkou.
Václavík A., Luhačovské Zálesí,
s. 286.
Pěstoval se jednak pro vlákno na výrobu textilu a jednak pro semeno, ze kterého se lisoval
olej. Jeho pěstování bylo poměrně složité, protože se musel během vegetace několikrát
ručně zbavovat plevele. Problémem bylo také to, že len, aby měl co nejlepší vlastnosti, se
na vlákno sklízí dříve než na semeno (cca asi o jeden až dva týdny). V době, kdy je ideální
sklízet len na vlákno, jsou totiž semena ještě nedozrálá a mají nízkou klíčivost, v okamžiku
jejich plné zralosti je zase naopak již vlákno příliš drsné a lámavé. Takže vzhledem k tomu,
že se na vlákno i na semeno, jak dále dokážeme, pěstovaly tytéž rostliny, ze kterých se
nejspíše nejprve vydrhnuly tobolky se semeny a pak se stonky zpracovávaly dále, bylo
buď získané vlákno nebo semeno horší kvality.146 Len se tedy v rolnických hospodářstvích
patrně sklízel v okamžiku, kdy se ještě dalo získat vlákno celkem slušné kvality a semena
už dozrála natolik, že byla alespoň část dostatečně dozrálá na to, aby mohla příští jaro
vzklíčit.
Ve velkovýrobě na velkostatcích se selo lněné semeno dovážené ve velkém z Pobaltí, takže
len se tam sklízel v době nejlepší zralosti pro vlákno a z ještě nezralého semena se lisoval olej.
Stejně jako v předchozích staletích bylo i ve století devatenáctém Pobaltí největším producentem lnu na světě, drtivá většina produkce se tam však soustředila na semeno, které se pak
vyváželo do celé střední a západní Evropy. Hlavními exportními přístavy byly Archangelsk
a Riga, hlavně ta byla známa vysokou kvalitou klasifikace a tříděním lněného semene. Např.
v roce 1860 exportovalo Rusko přes Rigu 150000 sudů lněného semene pro osev.147
Příprava stonků lnu pro získávání vlákna nebyla jednoduchá. Nejprve se rosily nebo máčely
a tím se uvolňovalo lýko od dřeviny, rosení trvalo podle tehdejších záznamů šest až sedm
týdnů, podle počasí. Máčení se provádělo ve stojaté nebo tekoucí vodě, ponořený stonek se
zatěžkával kamením a mokrým dřevem. Celý proces trval nejvýše dva týdny, rosený len však
byl kvalitnější než máčený. Dobře vyrosený nebo vymáčený stonek se sušil buď na slunci, nebo
na domácích pecích, důkladně usušený len se potom drhnul a česal. Zbytky pazdeří se odstraňovaly pročesáním na vochli s různými hroty a opakovaným vochlováním dobře vyroseného
stonku se docilovalo potřebné jemnosti pro předení. Vyčesáním se získalo jednak čisté vlákno
a jednak tzv. pačesy (krátká vlákna - koudel) a pazdeří.148
Motovidlo.
s. 287.
Stolice na lámání lnu.
Steinbrück K., Handbuch III.
18. Abteilung Linckh G., Der
Anbau der Handelsgewächse,
s. 35.
Ve vceňovacích operátech i sumářích stabilního katastru se len objevuje jako lněné semeno
(Leinsaamen) nebo drhnutý len (gebrechelte Flachs). Jako hlavní plodina se len pěstoval v deseti
okresech ležících ve vyšších polohách (tabulky č. 51 a 52), na jižní Moravě jej najdeme pouze
jako vedlejší plodinu. Vyséval se na plochu 1 888,58 hektarů a právě skutečnost, že v sumáři mají
plochy, z nichž se sklízela lněná semena i drhnutý len stejnou velikost, jak již bylo řečeno, vede
k názoru, že z rostlin se zužitkovaly všechny části, takže neexistovaly pozemky, z nichž se sklízel
len na semeno a jiné pro len na vlákno. Je to také logické, pro tehdejšího hospodáře by bylo
plýtváním orné půdy, času i práce pěstovat dvojí len.
Len se tedy pěstoval v deseti okresech z dvaatřiceti, přičemž průměrný výnos byl 309,61 kg
na jeden hektar. Nejnižší a nejvyšší průměrné výnosy v jednotlivých okresech se přitom od sebe
nelišily tolik, jak tomu bylo běžné u jiných plodin. Nejnižší výnos byl v Boskovicích, 256,44 kg
na ha a nejvyšší v Telči 364,14 kg na ha. U drhnutého lnu však byla situace jiná, zatímco průměrný
výnos činil 6,71 měřic na hektar (stejně jako u dále popisovaného drhnutého konopí neexistují
tabulky pro převod měřic vláken na kilogramy), nejnižší výnosy najdeme opět v Boskovicích,
4,22 měřic na hektar a nejvyšší ve Velkém Meziříčí, 8,27 měřic na hektar. Rozdíl mezi nimi činí
v podstatě dvojnásobek.
Konopí seté
145 MOJŽÍŠ, Bohumír: Len, jeho historie, pěstování, zpracování a užití. Praha 1988, s. 23.
146 Tamtéž, s. 96.
147 Tamtéž, s. 42.
148 Tamtéž, s. 52.
100
Konopí se na sledované části Moravy pěstovalo v daleko menší míře než len, pouze ve dvou
okresech, jeho využití však bylo podobné - semena na olej a vlákna na látky a provazy. K tomu
je ještě nutno počítat s využitím semen jako součásti lidské stravy.
101
Konopí je tradiční kulturní olejná a přadná jednoletá bylina, původem z podhůří Himaláje, která
se díky své vysoké přizpůsobivosti rozšířila takřka po celé zeměkouli.149 V Evropě se nejstarší
doklady využívání konopí objevují v neolitu, ovšem nepodařilo se zjistit, jakým způsobem
tehdejší člověk tuto rostlinu využíval, jeho pěstování se stalo běžným až ve starověkém Římě,
odkud se zachovaly nejstarší fragmenty konopných lan. 150
V 15. století se po pádu arabského panství na Pyrenejském poloostrově rozšířila do zbytku Evropy výroba
papíru a konopí spolu se lnem získalo v Evropě další význam, stalo se surovinou pro výrobu papíru.151
Vrcholem konopářství se stalo období zámořských objevů a poté první polovina 19. století.152
Konopí seté – samčí
a samičí rostlina. Steinbrück
K., Handbuch III. 18. Abteilung
Linckh G., Der Anbau der
Handelsgewächse, s. 38.
Posunovací přeslice.
s. 286.
Počítací motovidlo.
s. 287.
Konopí se během staletí stalo pro člověka nezbytnou rostlinou, konopná koudel, lana,
rybářské a ptačí sítě, domácí textilie i oděvy patřily k základnímu vybavení domácností
stejně jako barvy, laky či mýdla vyráběná z konopného oleje. Olej se používal rovněž
na svícení, dřevnaté pazdeří se zužitkovalo jako podestýlka ve stájích, při stavbě obydlí
i na topení. Kaše vařená z konopných semen byla zvláště na venkově běžným pokrmem.153
Z hlediska botaniky rozlišujeme tři druhy konopí: seté, indické a rumištní, z nichž druhé dva
slouží vzhledem k vysokému obsahu psychoaktivních látek delta-9-THC pro výrobu drog. K hospodářským účelům se vždy pěstovalo a dodnes pěstuje takřka výhradně konopí seté, které má
velmi nízký obsah těchto látek.154
Konopí se selo od konce dubna do první poloviny června a sklízelo se v srpnu nebo v září.
Po vydrhnutí nebo vyčesání semene se stonky vázaly do snopů a stavěné do panáků se
149 RUMAN, Michal: Konopí – staronový přítel člověka. Chvaleč 2008. s. 3.
150 BOOTH, Martin: Konopí. Dějiny. Praha 2004, s. 39.
Lámání konopí.
obr. 263.
nechávaly na polích vyschnout. Poté se odvezly na močidla (rybníky či nádrže), kde se nechávaly 10 – 14 dní. Po vysušení se ručně nebo mechanicky lámaly, třely a vyčesávaly. Tak vznikalo
dlouhé a jemné vlákno na spřádání a tkaní, kratší vlákno nižší kvality, koudel, pro technické
použití a dřevnaté pazdeří, které se dodnes používá jako stelivo pro dobytek. 155
Konopí se pěstovalo společně s dalšími vedlejšími plodinami na zahradách a záhumencích.
Jako hlavní plodina se na objevuje pouze v okresech Boskovice a Vyškov, a to pouze na polích
(tabulky č.53 a 54). Ani zde však není rozšíření této plodiny nijak velké, v okrese Boskovice
zaujímá plocha osetá konopím cca 20 hektarů, ve Vyškově pouhých osm. Výnos byl v obou
okresech podobný, kolem 500 kg konopného semene a 10 měřic drhnutého konopí na jeden
hektar. Stejná rozloha orné půdy, z níž se sklízelo konopné semeno i drhnuté konopí, stejně jako
u lnu znamená, že se nerozlišovalo konopí pěstované na semeno a na vlákno, stejná rostlina se
využívala pro obé.
151 Tamtéž, s. 40.
152 RUMAN, Michal: Konopí.. s. 7.
153 Tamtéž, s. 6.
154 Tamtéž, s. 10.
102
155 Tamtéž, s. 12 a 14.
103
Přestože nejstarší zmínka o bramborách v českých zemích pochází z roku 1623, pěstovat ve velkém
se u nás začaly až v 70. letech 18. století, kdy české země zasáhla katastrofální neúroda obilí
s následným hladomorem.156 Už v osmdesátých letech 18. století se však objevila první choroba
brambor, způsobená patrně degenerací rostliny, jež se rozmnožovala pouze nepohlavním, vegetativním způsobem. I přes tyto potíže se plochy, osazované touto novou plodinou, dále zvětšovaly
a napomáhaly tomu také další neúrody obilí na počátku století následujícího, které vyvrcholily
za napoleonských válek v letech 1804 a 1805. Ve třicátých letech 19. století pak již brambory u nás
zdomácněly úplně a staly se nezastupitelnou složkou lidové stavy.157
K rozšíření brambor také významnou měrou napomohlo jejich brzké pěstování jako vydatného
krmiva pro hospodářské zvířectvo, používaly se především k výkrmu prasat. K tomuto účelu
sloužily hlavně větší a méně chutné brambory červené a také tzv. brambory harvardské, dovezené z Anglie asi v 80. letech 18. století.158
Fotoarchiv NZM,
inv. č. 30700-a6333
Brambory
Lilek brambor, také brambor obecný či brambor hlíznatý, je jednou z nejvýznamnějších zemědělských plodin, větší význam pro lidskou výživu mají již jen pšenice, rýže a kukuřice. Za svou
oblibu vděčí především nenáročnosti na přírodní podmínky a také své nutriční hodnotě. Jejich
široká adaptace v evropském zemědělství ochránila počátkem 19. století Evropu od cyklických
hladomorů, postihujících ji vždy v neúrodných letech.
Lilek brambor.
Burian H. V., Brambory
(Zemáky), Praha 1891, s. 22.
Fakt, že se brambory rozšířily velmi rychle, dokládá i to, že již ve 40. letech 19. století byly vytvořeny oblasti s intenzivnějším pěstováním brambor. Pokud se zaměříme na celkové výnosy
brambor, zjistíme, že tato plodina se sice vysazovala všude, ovšem ne stejně intenzivně (tabulka
č. 55). Na úrodné jižní Moravě se zdaleka nevypěstovalo tolik brambor jako na Českomoravské
nebo Brněnské vrchovině. Zatímco v Hustopečích se ročně sklidilo pouze necelých deset tun,
v okrese Jihlava to bylo téměř pět set tun. Toto srovnání může být sice zavádějící vzhledem
k celkové ploše produktivní půdy v jednotlivých okresech, základní
pohled na důležitost brambor v zemědělství jednotlivých oblastí však
poskytne, stejně jako následující srovnání okresů podle celkové plochy,
na které byly brambory osázeny (tabulka č. 56). Nejmenší část produktivní půdy zaujímaly brambory v okrese Hustopeče, což je podle nejnižšího výnosu logické, pouze 54,43 hektarů, zatímco ve druhém zmiňovaném okrese, v Jihlavě, to bylo 2 873,89 ha. Také všech patnáct okresů,
ležících na jižní Moravě, se nachází v první části tabulky, a až za nimi
následují s většími plochami Českomoravská a Brněnská vrchovina.
Brambory se také pěstovaly nejen na polích, našli bychom je i na polích
s ovocnými stromy a polích střídaných pastvinami. Na jižní Moravě se
také ne ve všech obcích pěstovaly brambory jako hlavní plodina, např.
v okrese Břeclav se vysazovaly jen doplňkově v 10 obcích z 13 nebo
v Mikulově v 16 ze 20 obcí (u čtyř obcí se nezachovaly vceňovací operáty).159 Kromě polí se tu brambory sázely také do vinic, které se střídaly
s ornou půdou.
Nejzajímavější je však porovnání okresů, co se týče pěstování brambor,
podle průměrných výnosů na jeden hektar (tabulka č. 57). Nejnižší
výnosy sice byly v úrodných okresech Vranov nad Dyjí a Mikulov, ale za nimi již následují okresy
ležící v bramborářské oblasti Českomoravské vrchoviny, a zbytek okresů jižní Moravy najdeme
na opačném konci tabulky s nejvyššími průměrnými výnosy. Výjimkou je pouze okres Hodonín,
který nedosahuje průměrného výnosu pro celé sledované území, jenž činil 7456,7 kg na ha.
Absolutně nejvyšší výnosy brambor pak byly v okrese Židlochovice, činily průměrně devět tun
na hektar.
156 KUTNAR, František: Malé dějiny brambor. Pelhřimov 2005, s. 44 – 45.
157 Tamtéž, s. 45.
158 Tamtéž, s. 57.
159 SVOBODOVÁ, Kamila: Pěstování brambor na jižní Moravě v polovině 19. Století. Jižní Morava 45, sv. 48, 2009, s. 221 - 228.
104
105
Vyorávač brambor.
Bergern J. Ch., Anleitung zur
Viehzucht, Berlin 1810, obr. 1.
Zelenina
Řepa a zelí
Řepa a zelí byly odjakživa pevnou součástí lidské stravy, např. kysání zelí znali již staří Slované,
stejně důležitá byla řepa především jako krmivo pro hospodářská zvířata. Řepou se u nás od nejstarších dob rozuměl masitý, kulatý nebo kulovitý kořen některých rostlin a tímto názvem se
pak označovaly četné rostliny, které se pro zdužnatělý kořen pěstovaly. Šlo především o rostliny
brukvovité a mrkvovité, někdy byl název řepa používán i pro kedluben (řípa hlávková nebo
zelní). Dlouho byl název řepa obecný pro kořenové a bulvové rostliny, podobně jako zelí pro
četné zeleniny listové.160
Kedluben bílý.
Dumek J., Zelinářství, s. 51.
Vodnice.
Tuřín.
Mrkev obecná.
Stejná situace jako v češtině byla i v němčině, kde se pod pojmem Rübe také rozuměly různé
plodiny. Řepou byla zvána i mrkev (Möhrrübe) nebo zelí (Krautrübe), proto je velmi obtížné rozlišit jednotlivé druhy zeleniny. Ve druhé polovině 18. století se k nám navíc začaly šířit ze západní
Evropy nové druhy řepy pod názvy Runkelrübe nebo Burgunderrübe, v češtině se pro ně používal
název řepa burgundská nebo lidově buryna, burák.161 Na počátku 19. století přibyla k pěstovaným
„řepám“ ještě řepa cukrová (Zuckerrübe), která však do počátku 40. let nenabyla na rustikálu výrazného rozšíření a ve vceňovacích operátech se objevuje jen jako doplňková plodina.
Ve vceňovacích operátech najdeme pod pojmem řepa (Rübe) patrně několik plodin,
jednak samotnou řepu, ať již červenou nebo bílou a její různé tehdejší odrůdy (Runkelrübe,
Burgunderrübe), dále také tuřín (weis Rübe), vodnici, které se tehdy říkalo vodní nebo také strnisková řepa (Wasserrübe, Stoppelrübe), a někde dokonce i mrkev, jejíž staré evropské odrůdy měly
kořeny žluté barvy, odtud asi starý název žlutá řepa, (gelbe Rübe). Oranžová barva kořenů se
objevuje až v 17. století v Nizozemí.162 Zelí je také označováno několika názvy: Kraut, Krautrübe,
Kopfkraut, Häuptelkraut. Rozdíl je také v jednotkách, v jakých jsou uváděny výnosy těchto plodin,
zatímco řepa je uváděna v měřicích, zelí se počítá v kopách po šedesáti kusech.
společnou s mrkví, takže bohužel nepoznáme, která z uvedené zeleniny se v daném okrese
pěstovala. Většinou však můžeme počítat s řepou a tuřínem, které se pro svůj téměř totožný
vzhled v podstatě nerozlišovaly, protože mrkev se ve vceňovacích operátech výslovně objevuje
jen ve dvou okresech, v Brně a Jihlavě.
Zelenina se však zdaleka nevysazovala jako hlavní plodina ve všech sledovaných okresech,
právě naopak. Bílé zelí najdeme jen v pěti z dvaatřiceti okresů (tabulka č. 58), v nichž se pěstovalo na celkové ploše 281,42 hektarů s průměrným výnosem 100,35 kop na hektar. Nejnižší
výnosy měl okres Blansko, 86,2 kop na ha, a nejvyšší okres Vyškov, 116,34 kop na ha. Co se týče
plochy, na které bylo zelí vysázeno, je v okresech Blansko a Židlochovice téměř nepatrná, 3 - 4
hektary, na rozdíl od Brna a Vyškova, kde dosahuje 163 příp. 97 hektarů. Lze se domnívat, že to
má souvislost se zásobováním města Brna.
Kapusta hlávková.
Zelí hlávkové.
V sumářích stabilního katastru (karton 1412 a 1413) má jako hlavní plodina svůj oddíl bílé zelí
(Weiskraut) a vodnice (Stoppelrübe), ta však není vyplněna. Ostatní druhy „řepy“ mají kolonku
160 ZAVADIL, Slavomír: Z počátků pěstování řepy v českých zemích. Vědecké práce Zemědělského muzea 18, 1978, s. 103.
161 Tamtéž, s. 104.
162 PETŘÍKOVÁ, Kristína: Zelenina. Pěstování - ekonomika – prodej. Praha 2006, s. 45.
106
Fotoarchiv NZM,
inv. č. 25876-a3279
107
Petržel obecná.
Lösch F., Kräuterbuch, obr. 47.
Cibule kuchyňská.
22. Abteilung Walther F.,
Der Feldgemüsebau, s. 61.
Bedrník anýz.
Mák setý.
Makovice.
Pokorny A., Naturgeschichte,
s. 114.
Hmoždíř na mák.
s. 113.
Stejnou skutečnost objevíme také u údajů, týkajících se „řepné“ zeleniny (tabulka č. 59). Jak již bylo
řečeno, různé druhy řepy, tuřín a mrkev měly v sumářích společný oddíl, který je však vyplněn
pouze u šesti okresů, které ležely severním směrem od Brna. Je to samotný okres Brno a dále pak
Blansko, Boskovice, Bystřice nad Pernštejnem, Kunštát a Tišnov. Zatímco v okrese Brno byla plocha,
na níž se řepa pěstovala, zanedbatelná, pouhých šest hektarů, další okresy již těmto zeleninám
věnovaly plochu větší, až do 125 hektarů v okrese Tišnov. Průměrný výnos činil 12,78 tun na hektar
(zde bylo kvůli výnosům desetitisíců kilogramů nutno použít vyšší početní jednotku), přičemž
nejnižší měl okres Bystřice nad Pernštejnem, 10,32 t na ha, a nejvyšší Brno, 16,13 t na ha.
Další druhy zeleniny se v sumářích ani v samotných vceňovacích operátech neobjevují. Ne snad
že by se vůbec nepěstovaly, ale jejich objem byl velmi malý a sloužily pouze k samozásobení.
Jedinou výjimkou je okres Znojmo, kde můžeme v několika obcích najít doklady většího pěstování
vodnice, petržele, cibule, hořčice nebo okurek, které již tehdy pomalu získávaly na Znojemsku své
jméno. Celkový dojem z pěstování těchto zelenin zde si však nemůžeme vytvořit, protože, jak již
bylo několikrát zmíněno, vceňovací operáty obcí znojemského okresu se dochovaly pouze neúplně, devatenáct procent jich chybí.
Anýz a mák
Fotoarchiv NZM,
inv. č. 25992-a3390
Další dvě rostliny se sice u nás nepěstovaly nijak zvlášť hojně, ale již jejich samotný výskyt,
natolik velký, že se objevují i v pramenech stabilního katastru, je zajímavostí. Bedrník anýz, jehož
sušené plody a listy se používají jako koření do koláčů, dortů, chleba a pokrmů ze sladkého
ovoce, je příbuzný s kmínem, koprem a fenyklem a dodnes se pěstuje v celé Evropě a Asii.163
Na našem teritoriu se objevuje v okresech Bučovice, Slavkov a Vyškov jako hlavní plodina,
v okresech Jihlava, Moravský Krumlov a Znojmo jako plodina vedlejší (tabulka č. 60). Celková
plocha, na které se anýz pěstoval, činila 251,7 hektarů, s průměrným výnosem 21,79 hektolitrů
na hektar, od nějž se ani jeden ze tří zmiňovaných okresů příliš neodchyloval.
Druhou podobnou plodinou je mák setý. Používal se a dodnes je oblíben jako nádivka do koláčů
a jiného sladkého pečiva a jako surovina pro výrobu oleje. V minulosti byl vývar z makovic také
poměrně oblíben jako uklidňující prostředek pro malé děti. Na naše území se mák dostal při
stěhování národů, přinesli jej Slované spolu s chmelem. Je zajímavé, že značná obliba máku je
typická pro všechny slovanské národy a od nich jej převzali do kuchyně i jejich sousedé, Maďaři,
Rakušané a Němci. Dnes zaujímá Česká republika ve světě první místo v rozsahu legálního
163 NORMAN, Jill: Bylinky a koření v kuchyni. Praha 2008, s. 186.
108
109
pěstování máku, přičemž nemusíme mít obavy z jeho zneužití, protože v Evropě se pěstuje
odrůda Papaver somniferum, která má jen slabě vyvinuté mléčnice, a tak produkuje jen velmi
málo opiového latexu.164
Největší plochy osázené mákem u nás byly ve středních Čechách okolo Prahy, v okolí Tábora
a Čáslavi, na Moravě se však mák objevuje pouze jako plodina doplňková, což ukazuje spíše
na jeho užití v kuchyni než lisování oleje. Najdeme jej se v okresech Blansko, Brno, Bystřice n. P.,
Hrotovice, Kunštát, Náměšť n. Osl., Třebíč a Vyškov s výnosem 20 - 60 centů na jeden hektar.
Zatímco plocha, na níž se pěstovala, byla téměř stejná jako u jetele, 1 265,49 hektarů, výnosy
měla směska daleko nižší, průměr činil 44,91 centů na jeden hektar (tabulka č. 62). Nebyly tu
také takové rozdíly mezi nejnižšími (27,72 centů) a nejvyššími (59,35 centů) výnosy na hektar.
Zajímavostí je, že zatímco v okrese Kunštát dosahoval jetel zdaleka nejvyšších výnosů (162,02
centů), směska tu měla výnosy nejnižší (pouhých 27,72 centů na hektar).
Pícniny
Jetel
V první polovině 19. století se stále více v osevní skladbě začaly objevovat pícniny, tedy plodiny pěstované jako píce pro dobytek. Byl to především jetel (Klee) a směska (Mischling).
Plně se však pícniny prosadily až ve druhé polovině 19. století, kdy byly osévány
ve větším rozsahu a byla jim věnována větší péče.
Jetel byl u nás sice znám už od 14. století, ale byl to některý z druhů jetele
divokého. Šlechtěné druhy začaly do střední Evropy pronikat po třicetileté
válce z Anglie a Nizozemí. U nás se ujímal nejprve jetel brabantský, který se
sil nejdříve do ječmene nebo ovsa, až později samostatně. Z odrůd červeného
jetele byl u nás nejoblíbenější jetel štýrský.165
Ve vceňovacích operátech se zmiňuje jetel bez přívlastku nebo výjimečně burgundský, štýrský či lucernský, v sumářích, týkajících se výnosů jednotlivých
plodin, je jetel zmiňován jako jetelové seno (Kleeheu). Také se zdaleka nepěstoval všude jako hlavní plodina. Ze sledovaných dvaatřiceti okresů jej najdeme
pouze ve třinácti (tabulka č. 61). Byl častější spíše ve vyšších polohách, ovšem
pěstoval se např. i v okresech Mikulov, Bučovice nebo Moravské Budějovice.
Celková plocha, na níž byl jetel oset, činila 1 232,08 hektarů a průměrný
výnos 78,32 centů, tedy 7,8 tuny. Stejně jako u mnoha jiných plodin i u jetele
panovaly obrovské rozdíly mezi nejnižšími a nejvyššími výnosy v jednotlivých
okresech. Nejnižší výnos byl v okrese Brno, 55,94 centů, a nejvyšší v Kunštátě,
162,02 centů. Rozdíl tak čítal více než deset tun.
Jetel červený.
16. Abteilung Lilienthal W.,
Die Futterpflanzen, s. 4.
Vinná réva.
Vinná réva
Poslední zemědělskou plodinou, zmiňovanou ve stabilním katastru, byly vinné hrozny, respektive z nich vyrobené víno, ze kterého se teprve platily daně. Jednotkou, ve které se zpravidla
ve stabilním katastru uvádělo víno, byly mázy (1,41 litru),167 v sumářích, týkajících se zemědělských plodin a jejich výnosů (kartony 1412 a 1413), se však i víno uvádí v měřicích. Celková
plocha vinic činila 13 260,54 hektarů a průměrný výnos byl 13,33 hektolitrů na hektar, přičemž
Kládový lis na lisování šťávy
z hroznů.
NZM – sbírka vinařství.
Směska
Vřetenový lis na lisování
šťávy z hroznů.
NZM – sbírka vinařství.
Druhou pícninou, uvedenou v pramenech stabilního katastru, byla tzv. směska (Mischling).
Zpravidla se skládala z vikve, jarního žita nebo ovsa, v sumářích ji máme výslovně pojmenovanou jako vikvová směska (Wicken - Mischlingheu). 166 Zatímco jako vedlejší plodinu ji najdeme
téměř všude, často společně s jetelem, jako hlavní plodina se objevuje v jedenácti okresech,
a to především na jižní Moravě. Najdeme ji zde v okresech Bučovice, Ivančice, Slavkov, Vyškov,
Ždánice a Židlochovice.
164 KUBÁNEK, Vladimír: Konopí a mák (pěstování, výrobky, legislativa). Brno 2008, s. 101.
165 KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství. s. 85 a 124.
166 Tamtéž, s. 92.
110
167 HOFFMANN, Gustav: Metrologická příručka. s. 75.
111
nejvyšší výnosy byly na Znojemsku (Moravský Krumlov 17,47 hl, Jaroslavice 18,17 hl a Znojmo
19,41 hl na hektar) a nejnižší v okrese Bučovice, pouhých 8,63 hl na hektar (tabulka č. 63).
Vceňovací operáty bohužel neuvádějí, jaké odrůdy vinné révy se v dané době na Moravě pěstovaly. Tak se můžeme jen domnívat, že byly stejné jako ty o 20 až 30 let později, které uvádí
Arthur von Hohenbruck ve svém pojednání o pěstování vinné révy v habsburské monarchii
v 60. a 70. letech 19. století. Byly to: muškát, ryzlink, zierfandler, vavřinec, čáslavské, tramín,
modrý portugal a kolem Ždánic krajová odrůda archlebské.168
Na sledovaném území Brněnského kraje se pěstovalo celkem 22 hlavních plodin, z nichž bylo
šest druhů obilí (ozimá a jarní pšenice, ozimé a jarní žito, ječmen, oves, kukuřice a proso), pět
druhů luštěnin (hrách, čočka, vikev, boby a fazole), dále brambory a zelenina (řepa, mrkev a bílé
zelí), olejnaté rostliny (len a konopí), pícniny (jetel a směska) a nakonec anýz, mák a vinná réva.
Co se týče zemědělských kultur, na kterých byly zmíněné plodiny pěstovány, jsou zmiňovány
nejen pole, ale i pole s ovocnými stromy, pole střídavě s pastvinami (Trieschfeld) a vinice, kde
se vinná réva střídá s ornou půdou (Wechselweingärten). Ne všechny uvedené plodiny se pěstovaly ve všech zkoumaných okresech, méně často se objevovaly pouze jako tzv. vedlejší plodiny (Nebennützen), které byly pěstovány na zahradách nebo na záhumencích vyčleněných ze
základní rotace plodin, k těmto plodinám patřily také další druhy zeleniny, jako cibule, okurky
nebo petržel.
Z luskovin se na sledovaném území Moravy pěstoval především hrách setý, čočka jedlá, fazol
obecný, bob obecný a vikev setá. Nejčastější luštěninou byl hrách, pro jehož pěstování jsou
nejvhodnější sušší a chladnější oblasti, proto se na teplé jižní Moravě jako hlavní plodina téměř
nevyskytoval, objevuje se pouze na Znojemsku, Slavkovsku a Židlochovicku. Celkově lze říci,
že z 32 zkoumaných okresů se hrách jako hlavní plodina pěstoval ve dvou třetinách - ve 21
okresech. Až s velkým odstupem za hrachem stála čočka jedlá. Ideální pro její pěstování by byly
teplé sušší oblasti, tedy jižní Morava, kde však v popředí zájmu rolníků stály obiloviny a ostatní
plodiny se na polích objevovaly jen výjimečně. Přestože čočku najdeme jako vedlejší plodinu
ve všech okresech, jako hlavní se objevuje pouze v sedmi z celkových dvaatřiceti. Ostatní luskoviny již nebyly tak oblíbené jako hrách a čočka a pěstovaly se v menším množství v deseti (vikev
obecná), příp. v šesti okresech (fazol a bob obecný).
Další skupinou pěstovaných plodin byly rostliny olejnaté a přadné, z nichž se u nás pěstoval
len setý a konopí seté. Přestože se tyto plodiny objevovaly na celém zkoumaném teritoriu, jako
hlavní plodiny je najdeme pouze ve dvanácti okresech, len v deseti a konopí v dalších dvou.
Jako vedlejší plodiny se však pěstovaly velmi často vedle sebe ve stejných obcích. Len i konopí
se objevují ve dvou podobách, jako semeno či drhnuté stonky. Obě varianty však zaujímaly
vždy stejnou plochu, z čehož můžeme celkem logicky předpokládat, že se ze stejných rostlin
zužitkovala jak semena tak i stonky, takže neexistovaly pozemky, z nichž se sklízel len nebo
konopí na semeno a jiné pro tyto plodiny na vlákno.
Nejčastěji pěstovanou obilninou bylo žito, většinou ozimé, jarní bylo spíše výjimečné (stejně
jako jarní pšenice). Bylo tu pro něj nejvhodnější podnebí, objevuje se na 42 % půdy oseté obilninami. Nejváženější z obilovin však byla pšenice, která symbolizovala bohatství nejen jednotlivců, ale i celých krajů. Našli bychom ji na 10 % půdy. K pšenici a žitu se řadil ječmen s 8 % půdy.
Pěstoval se od nejstarších dob, v některých oblastech však nebyl moc oblíben, poněvadž jeho
zrno nebylo příliš vhodné ke skladování. Skupinu hlavních obilovin uzavírá oves, který ovšem
stál co do objemu mezi obilninami na druhém místě, pěstoval se na 37 % půdy oseté obilninami. Již od nepaměti sloužil jako důležitá potravina především v chudších oblastech, protože z ovesné mouky se připravoval chléb a ovesná kaše. S příchodem brambor a se zvýšením
výnosů zemědělských plodin v souvislosti se změnou hospodářských postupů sice poněkud
ztrácel svůj význam, ovšem nabýval na důležitosti jako krmivo pro hospodářská zvířata, především koně. Vedle těchto čtyř obilovin se selo v malém rozsahu i proso, které vyžadovalo teplejší
podnebí a bylo jakousi doplňkovou obilninou, sloužilo především pro přípravu velmi oblíbené
jahelné kaše. Ve větší míře se v první polovině 19. století začala pěstovat také kukuřice, jako
hlavní plodinu ji najdeme v deseti okresech na jihovýchodní Moravě. Více než jako zdroj lidské
stravy sloužila především jako zrnová i zelená píce pro dobytek.
Co se týče teritoriálního rozšíření jednotlivých druhů obilovin, pšenice se pěstovala častěji
na úrodné jižní Moravě, její plochy tam čítaly až 10 % půdy připadající na obiloviny, žito bylo
naopak rozšířenější v chladnějších oblastech, i když zde najdeme výjimky. Kupodivu okresy
na jižní Moravě, v nichž byly plochy oseté žitem větší, než byl průměr, patří k oblastem, kde
plocha žita přesahovala 50 % plochy celkově oseté obilninami. Ječmen, který se sice pěstoval
na celém zkoumaném území, ale nebyl příliš oblíben, byl nejčastější na jihovýchodní Moravě,
kde jeho plochy dosahovaly až 20 %, oves se pěstoval stejně jako žito více v chladnějších oblastech, v některých oblastech se vyséval téměř na polovinu plochy, věnované obilninám.
168 von HHOHENBRUCK, Arthur: Die Weinproduction in Oesterreich. Nach den neuesten statistischen Erhebungen. Wien 1873,
s. 171.
112
113
Jako hlavní plodina se len pěstoval v deseti okresech ležících ve vyšších polohách, na jižní
Moravě jej najdeme pouze jako vedlejší plodinu. Konopí se jako hlavní plodina objevuje pouze
v okresech Boskovice a Vyškov, jinde se pěstovalo společně s dalšími vedlejšími plodinami
na zahradách a záhumencích.
Ve sledované době byly již ve výživě lidí i hospodářského zvířectva nezastupitelnou plodinou
brambory. Za uplynulých padesát let se velmi rychle rozšířily, což dokládá i fakt, že ve 40. letech
19. století již byly vytvořeny oblasti s intenzivnějším pěstováním brambor. Na úrodné jižní
Moravě se zdaleka nevypěstovalo tolik brambor jako ve vyšších polohách na Českomoravské
nebo Brněnské vrchovině. Na jižní Moravě se také ne ve všech obcích pěstovaly brambory
jako hlavní plodina, např. v okrese Břeclav se vysazovaly jen doplňkově v 10 obcích z 13 nebo
v Mikulově v 16 ze 20 obcí. Kromě polí se tu brambory sázely také do vinic, které se střídaly
s ornou půdou.
Velmi důležitou složkou stravy byla také zelenina, ve sledované době především řepa. Ve vceňovacích operátech najdeme pod pojmem řepa (Rübe) patrně několik plodin, jednak samotnou
řepu, ať již červenou nebo bílou a její různé tehdejší odrůdy (Runkelrübe, Burgunderrübe), dále
také tuřín (weis Rübe), vodnici, které se tehdy říkalo vodní nebo také strnisková řepa (Wasserrübe,
Stoppelrübe), a někde dokonce i mrkev, jejíž staré evropské odrůdy měly kořeny žluté barvy,
odtud asi starý název žlutá řepa (gelbe Rübe).
Jako hlavní plodina se v sumářích stabilního katastru objevuje bílé zelí (Weiskraut) a vodnice
(Stoppelrübe), ta však není vyplněna. Ostatní druhy „řepy“ mají kolonku společnou s mrkví, takže
bohužel nepoznáme, která z uvedené zeleniny se v daném okrese pěstovala. Většinou však
můžeme počítat s řepou a tuřínem, které se pro svůj téměř totožný vzhled v podstatě nerozlišovaly, protože mrkev se ve vceňovacích operátech výslovně objevuje jen ve dvou okresech,
v Brně a Jihlavě. Zelenina se však zdaleka nevysazovala jako hlavní plodina ve všech sledovaných okresech, právě naopak. Bílé zelí najdeme jen v pěti z dvaatřiceti okresů, řepu jen v šesti.
Další druhy zeleniny se v sumářích ani v samotných vceňovacích operátech neobjevují. Ne snad
že by se vůbec nepěstovaly, ale jejich objem byl velmi malý a sloužily pouze k samozásobení.
Jedinou výjimkou je okres Znojmo, kde můžeme v několika obcích najít doklady většího pěstování vodnice, petržele, cibule, hořčice nebo okurek.
Další dvě rostliny se sice u nás nepěstovaly nijak zvlášť hojně, ale již jejich samotný výskyt, natolik
velký, že se objevují i v pramenech stabilního katastru, je zajímavostí. Bedrník anýz se na našem
teritoriu objevuje ve třech okresech jako hlavní plodina, v dalších třech pak jako plodina vedlejší. Druhou podobnou plodinou je mák setý, jež je dodnes u nás oblíbenou nádivkou do sladkého pečiva. Největší plochy osázené mákem u nás byly ve středních Čechách, v Brněnském
kraji se však objevuje pouze jako plodina doplňková, a to v osmi okresech.
Stále větší zastoupení mezi pěstovanými plodinami získávaly ve sledované době pícniny, tedy
jetel a směska. Jetel je zmiňován jako jetelové seno (Kleeheu), směska (Mischling) se skládala
z vikve, jarního žita nebo ovsa, v sumářích ji máme výslovně pojmenovanou jako vikvová směska
(Wicken - Mischlingheu). Jetel najdeme pouze ve třinácti ze sledovaných dvaatřiceti okresů. Byl
častější spíše ve vyšších polohách, ovšem pěstoval se např. i v okresech Mikulov, Bučovice nebo
Moravské Budějovice. Směska se jako hlavní plodina objevuje v jedenácti okresech, a to především na jižní Moravě, jako vedlejší plodinu ji najdeme téměř všude, často společně s jetelem.
Poslední zemědělskou plodinou, zmiňovanou ve stabilním katastru, byly vinné hrozny, respektive z nich vyrobené víno, ze kterého se teprve platily daně. Vinná réva se v Brněnském kraji
pěstovala celkem ve 14 okresech v její jižní části, kdy nejseverněji položen byl okres Brno, na celkové ploše 13.260,54 hektarů.
TABULKA č. 42
TABULKA č. 43
Váha 1 hektolitru semene v kilogramech
Ceny jednotlivých zemědělských plodin
váha 1 hl
semena
střední údaj
pšenice ozimá
72–85
78,5
pšenice jarní
72–80
76
ječmen
65–73
69
žito ozimé
70–75
72,5
žito jarní
64–70
67
oves
45–55
50
kukuřice
70–80
75
proso
65–75
70
hrách
75–85
80
čočka
75–85
80
bob
75–85
80
fazol
79–83
81
vikev
75–85
80
brambory
70–80
75
řepa krmná
96
96
mrkev
91
91
plodina
len
65–68
66,5
konopí
44–50
47
mák
55–62
58,5
anýz
33–40
36,5
plodina
nejnižší
nejvyšší
pšenice zimní
1,40
2,04
pšenice letní
0,54
1,48
žito zimní
1,00
1,10
žito jarní
1,00
-
ječmen
0,40
0,55
oves
0,27
0,33
proso
1,08
-
kukuřice
1,00
-
hrách
1,05
1,15
čočka
1,15
1,30
fazole a boby
0,09
-
vikev
0,55
1,05
brambory
0,10
0,16
lněná semena
1,30
3,00
len drhnutý
6,00
12,00
konopí
cena nenalezena
jetel
0,30
0,33
směska
0,23
0,30
TABULKA č. 44
Výměra půdy oseté jednotlivými obilninami a její procentuální podíl
druh obilí
ha
%
37579,71
10,41
151523,88
41,99
ječmen
29368,63
8,14
oves
133303,1
36,94
proso
6518,66
1,81
kukuřice
2539,84
0,71
360833,82
100
pšenice
žito
celkem
114
cena za měřici nebo cent
ve zlatých a krejcarech
115
TABULKA č. 45 – Plochy obilnin v jednotlivých okresech
okresy
ozimá pšenice
jarní pšenice
ha
ha
%
%
ozimé žito
ha
%
jarní žito
ha
ječmen
%
ha
oves
%
ha
kukuřice
proso
%
ha
%
ha
celkem
%
ha
Hustopeče
1578,67
17,68
2963,86
33,20
1268,86
14,21
2792,55
31,28
323,62
3,62
8927,56
Slavkov
1892,66
18,05
3328,27
31,74
2012,36
19,19
3147,06
30,01
104,99
1,00
10485,34
Blansko
496,4
6,51
24,41
0,32
2912,51
38,19
1292,2
16,94
2900,94
38,04
7626,46
Boskovice
714,23
9,31
46,93
0,61
3055,80
39,85
1103,61
14,39
2569,34
33,51
7668,15
Brno
3350,76
20,56
5631,99
34,55
1869,48
11,47
5101,52
31,30
Mor. Budějovice
1297,71
11,08
6317,54
53,95
601,46
5,14
3493,22
29,83
11709,93
Bučovice
1437,84
16,84
2862,05
33,52
1375,69
16,11
2863,47
33,53
8539,05
11,39
0,11
4746,38
46,54
495,54
4,86
4840,14
47,46
10197,57
Bystřice n. P.
91,87
0,9
178,24
12,25
2,32
1,20
344,89
2,11
16298,64
Dačice
295,4
2,61
5544,79
49,03
763,97
6,76
4704,23
41,60
11308,39
Ivančice
843,52
12,37
2960,58
43,41
316,27
4,64
2698,92
39,58
6819,29
Vranov n. D.
715,19
8,74
3958,27
48,36
63,81
7,80
3447,06
42,12
8184,33
Hodonín
600,38
7,77
4110,40
53,17
659,82
8,53
2222,08
28,74
Hrotovice
918,32
8,49
4903,12
45,33
130,11
1,20
4865,59
44,98
10817,14
8240,24
50,90
1271,36
7,85
6676,14
41,24
16187,74
10924,90
Jihlava
138,65
1,79
7731,33
Jemnice
1126,92
10,32
4819,32
44,11
340,63
3,12
4638,03
42,45
Jaroslavice
2672,98
18,22
5421,59
36,95
455,64
3,11
3883,88
26,47
28,91
0,20
2208,74
15,05
14671,74
Klobouk
1124,21
15,32
1931,27
26,32
1544,35
21,05
1562,79
21,30
229,56
3,13
946,11
12,89
7338,29
Mor. Krumlov
3430,3
22,56
4962,05
32,63
264,15
1,74
6548,98
43,07
15205,48
3685,19
46,84
869,9
11,08
2762,45
35,19
7850,33
Kunštát
234,35
2,99
Břeclav
697,75
8,37
4456,19
53,46
644,45
7,73
1786,03
21,43
Velké Meziříčí
31,27
0,17
9337,22
51,33
1104,24
6,07
7717,16
42,43
18189,89
Náměšť n. O.
512,96
4,85
4926,98
46,61
269,11
2,55
4862,25
45,99
10571,30
3165,12
37,19
280,59
3,29
4815,95
56,59
8510,27
5214,42
40,31
623,42
4,82
3812,58
29,48
2532,56
46,79
230,68
4,26
2623,98
48,49
224,55
2,89
Nové Město n. M.
Mikulov
1936,98
14,97
Žďár n. S.
Židlochovice
73,89
248,61
25,47
0,94
2,91
0,47
750,36
123,52
19,34
5076,82
30,58
2541,6
15,31
4725,95
28,67
270,67
958,85
18,14
1570,92
29,73
1268,86
24,01
1261,19
23,87
224,67
59,48
0,41
7419,40
50,88
981,01
6,73
6123,40
41,99
Tišnov
719,34
5,73
5536,33
44,10
1184,24
9,43
4916,17
39,16
Třebíč
204,42
1,28
7938,27
49,72
860,87
5,39
6961,76
43,61
Vyškov
1986,87
14,54
4240,20
31,04
2285,59
16,73
3819,76
27,96
Znojmo
3991,02
20,22
7193,97
36,45
394,76
2,00
8158,53
41,33
celkem
37051,48
10,27
0,14 150963,62
41,83
29368,63
8,14
133303,10
36,94
Telč
116
140,47
528,23
1,12
21,8
560,26
0,17
0,15
0,95
8334,78
1223,69
9,46
12934,61
5412,69
3211,31
Ždánice
9,00
4,66
4,25
16600,56
5284,49
14583,29
36,67
0,29
12555,02
15965,32
1329,24
9,73
13661,66
19738,28
2539,84
0,71
6518,66
117
1,81
360833,82
TABULKA č. 46 – Výnosy obilnin v jednotlivých okresech v kg na hektar
ozimá pšenice
jarní pšenice
ozimé žito
jarní žito
ječmen
oves
kukuřice
proso
okresy
kg na ha
kg na ha
kg na ha
kg na ha
kg na ha
kg na ha
kg na ha
kg na ha
Blansko
1290,25
1038,86
968,28
1285,47
959,27
Boskovice
1348,65
1016,8
1004,84
1273,05
898,57
Brno
1211,09
1339,64
1657,38
1155,24
2136,34
Břeclav
1484,77
1270,09
1445,55
1192,09
1287,17
Bučovice
1349,14
1117,63
1404,15
1057,18
Bystřice n. P.
1167,16
1820,61
814,87
Dačice
1191,3
956,25
1181,28
803,62
Hodonín
1568,76
1184,94
1286,16
1126,27
Hrotovice
1413,34
953,13
1282,02
758,88
Hustopeče
1501,67
1309,77
1412,43
1069,37
Ivančice
1505,53
1114,51
1472,46
915,08
Jaroslavice
1693,78
1219,27
1558,02
985,09
Jemnice
1417,2
989,24
1187,49
775,03
964,72
1887,84
807,94
1248,25
1370,34
992,8
1161,96
1245,63
984,18
Jihlava
874,66
642,53
503,17
Klobouky
1338,52
Kunštát
1282,52
Mikulov
1440,37
1382,43
1569,75
1283,51
Mor. Budějovice
1379,55
973,63
1234,41
1422,14
Mor. Krumlov
1585,18
1173,35
1526,97
996,65
Náměšť n. Osl.
1436,5
848,36
1026,03
694,59
1821,6
784,01
1022,55
Nové Město n. M.
887,15
904,53
796,63
765,14
1256,46
1343,42
2022,45
1244,57
1403,97
1325,59
1526,41
1343,37
Slavkov
1428,3
1250,03
2432,94
1084,37
Telč
1150,75
958,03
1101,93
798,36
Tišnov
1440,85
1293,75
851,28
Třebíč
1119,37
877,34
1097,1
718,77
Velké Meziříčí
1270,46
834,99
949,44
733,96
Vranov n. D.
1390,17
945,99
1277,88
750,74
Vyškov
1629,58
1401,60
1804,35
1208,64
Znojmo
1638,27
1163,10
1502,13
972,08
Ždánice
1280,11
1250,48
1379,31
1023,36
1109,52
807,38
1693,95
1273,25
1518,45
1286,76
1422,1
967,5
1547,45
1266,62
1081,07
Žďár n. S.
965,16
929,94
Židlochovice
1625,24
celkem
1399,25
118
1508,17
756,43
1438,16
1033,11
1064,57
828,68
1461,51
1073,38
1326,05
1518,32
119
TABULKA č. 47
TABULKA č. 48
Rozloha a výnosy hrachu
Rozloha a výnosy čočky
rozloha
Hrách
ha
výnos
Čočka
rozloha
měřice
kg na ha
683,29
8012,71
577,02
Židlochovice
44,59
726,17
801,34
Ivančice
281,39
3107,56
543,08
Blansko
350,78
5926,07
831,34
Brno
311,48
3689,74
582,92
Třebíč
101,5
1713,15
860,36
Tišnov
219,68
2798,81
626,71
6,49
113,59
860,86
Boskovice
38,02
506,98
655,73
Kunštát
221,66
3943,10
875,13
Blansko
111,28
1546,92
683,77
Boskovice
316,8
6099,31
946,95
Kunštát
9,09
159,44
862,83
13,15
253,86
949,41
celkem
12705,23
634,93
Náměšť n. O.
303,71
5942,22
962,69
Brno
750,42
15728,29
1031,06
Vranov n. D.
172,36
3632,14
1036,48
Bučovice
667,63
14095,90
1038,44
Jemnice
422,64
9135,10
1063,04
TABULKA č. 49
Slavkov
135,94
2946,22
1065,60
Rozloha a výnosy vikve
Ivančice
427,15
9296,57
1070,42
Hrotovice
585,56
12751,29
1071,40
Znojmo
388,6
8511,18
1077,30
Vyškov
1572,72
34982,37
1094,03
Židlochovice
154,79
3513,36
Mor. Krumlov
440,16
Tišnov
celkem
Mor. Budějovice
Bystřice n. P.
Velké Meziříčí
Dačice
Vikev
90,06
1061
měřice
kg na ha
89578
rozloha
489,46
výnos
ha
měřice
kg na ha
Dačice
263,2
3519,89
657,70
1116,66
Nové Město n. M.
192,42
2698,67
689,67
10516,05
1175,20
Bystřice n. P.
160,72
2286,45
700,00
338,79
10758,63
1562,34
Hrotovice
158,78
2580,94
799,37
9658,34
196550,00
1001,06
Blansko
231,57
3795,29
806,26
Boskovice
138,1
2483,78
884,96
Klobouky
153,13
2779,74
892,83
83,57
1604,03
943,99
2176,52
951,86
797,72
1067,47
Třebíč
Ždánice
Hodonín
celkem
120
ha
výnos
112,5
36,76
1557,44
25407
803,80
121
TABULKA č. 50
TABULKA č. 52
Rozloha a výnosy fazolí a bobů
Rozloha a výnosy drhnutého lnu
rozloha
Fazole a boby
ha
výnos
měřice
kg na ha
14,59
122,26
411,74
Náměšť n. O.
313,41
6916,66
1085,67
Třebíč
251,37
5993,1
1172,74
Mikulov
86,43
2187,53
1245,05
Blansko
36,76
983,54
1316,38
Znojmo
11,49
309,42
1324,74
celkem
714,05
16513,51
1137,81
Jihlava
Drhnutý len
4,22
Dačice
87,95
496,44
5,92
Telč
728,37
1322,31
6,31
Kunštát
311,53
522,54
6,41
Jihlava
260,71
242,56
6,69
Bystřice n. P.
81,44
2096,63
6,73
Nové Město n. M.
83,81
5229,23
7,18
Žďár n. S.
36,24
1960,74
7,52
Tišnov
67,86
529,31
7,8
209,41
727,75
8,27
celkem
měřice
kg na ha
133,33
256,44
Velké Meziříčí
87,95
587,03
272,93
Nové Město n. M.
728,37
4986,33
279,93
Bystřice n. P.
311,53
2160,48
283,58
Žďár n. S.
260,71
1864,83
292,49
Boskovice
Kunštát
81,44
648,1
325,41
Dačice
83,81
673,8
328,75
Jihlava
36,24
305,63
344,85
Tišnov
67,86
576,78
347,55
209,41
1864,83
364,14
1888,58
13801,14
309,61
6,71
Rozloha a výnosy konopného semene
Konopné semeno
rozloha
výnos
ha
měřice
kg na ha
19,75
333,31
487,73
Vyškov
7,82
137,15
506,9
celkem
27,57
470,76
497,32
TABULKA č. 54
Rozloha a výnosy drhnutého konopí
Drhnuté konopí
rozloha
výnos
ha
měřice
měřice na ha
19,75
199,99
10,13
Vyškov
7,82
82,3
10,52
celkem
27,57
282,29
10,33
Boskovice
122
13217,2
TABULKA č. 53
21,26
celkem
1888,58
výnos
Boskovice
Telč
měřice na ha
89,64
Rozloha a výnosy lněného semene
ha
měřice
21,26
Velké Meziříčí
rozloha
ha
výnos
Boskovice
TABULKA č. 51
Lněné semeno
rozloha
123
TABULKA č. 55 – Brambory podle celkového výnosu v měřicích
rozloha
Brambory
TABULKA č. 56 – Brambory podle rozlohy
výnos
ha
kg na ha
54,43
8267,9
9758,16
Mor. Krumlov
235,23
6530,49
Klobouky
185,68
Mikulov
rozloha
výnos
ha
kg na ha
Hustopeče
54,43
8267,90
9758,16
33309,85
Klobouky
185,68
8456,14
34046,41
8456,14
34046,41
Mor. Krumlov
235,23
6530,49
33309,85
276,78
6467,81
38817,35
Mikulov
276,78
6467,81
38817,35
Vranov n. D.
420,72
6301,68
57488,90
Ždánice
332,03
8252,55
59415,48
Ždánice
332,03
8252,55
59415,48
Bučovice
412,20
8852,11
79120,51
Hodonín
451,4
6925,67
67788,74
Vranov n. D.
420,72
6301,68
57488,90
Bučovice
412,2
8852,11
79120,51
Břeclav
440,58
8538,57
81572,59
Břeclav
440,58
8538,57
81572,59
Hodonín
451,40
6925,67
67788,74
Ivančice
659,97
7382,73
105651,38
Židlochovice
626,03
9076,66
123212,63
Hrotovice
753,52
6795,37
111030,48
Ivančice
659,97
7382,73
105651,38
Jaroslavice
693,68
7790,79
117185,85
Slavkov
688,42
8218,91
122688,02
Slavkov
688,42
8218,91
122688,02
Jaroslavice
693,68
7790,79
117185,85
Židlochovice
626,03
9076,66
123212,63
Hrotovice
753,52
6795,37
111030,48
Vyškov
823,63
8295,41
148150,91
Vyškov
823,63
8295,41
148150,91
Žďár n. S.
1159,26
6740,18
169428,44
Kunštát
1092,28
7571,22
179322,15
Kunštát
1092,28
7571,22
179322,15
Znojmo
1111,40
7962,94
191901,49
Nové Město n. M.
1301,14
6503,05
183474,43
Žďár n. S.
1159,26
6740,18
169428,44
Bystřice n. P.
1292,63
6639,1
186087,62
Brno
1243,77
8866,94
239137,65
Jemnice
1288,16
6842,54
191126,85
Jemnice
1288,16
6842,54
191126,85
Znojmo
1111,4
7962,94
191901,49
Bystřice n. P.
1292,63
6639,10
186087,62
Tišnov
1419,18
7169,25
220620,22
Nové Město n. M.
1301,14
6503,05
183474,43
Náměšť n. O.
1576,69
6652,44
227437,28
Tišnov
1419,18
7169,25
220620,22
Brno
1243,77
8866,94
239137,65
Boskovice
1433,84
8283,27
257535,39
Boskovice
1433,84
8283,27
257535,39
Náměšť n. O.
1576,69
6652,44
227437,28
Blansko
1706,2
6985,36
258435,89
Blansko
1706,20
6985,36
258435,89
Mor. Budějovice
1718,15
7266,36
270714,97
Mor. Budějovice
1718,15
7266,36
270714,97
Třebíč
2301,21
6793,57
338991,39
Třebíč
2301,21
6793,57
338991,39
Dačice
2316,97
7011,08
352240,71
Dačice
2316,97
7011,08
352240,71
Velké Meziříčí
2430,68
6890,55
363175,16
Velké Meziříčí
2430,68
6890,55
363175,16
Telč
2862,4
7105,06
440993,33
Telč
2862,40
7105,06
440993,33
Jihlava
2873,89
7178,75
447356,00
Jihlava
2873,89
7178,75
447356,00
Celkem
36182,15
7456,7
Celkem
36182,15
7456,70
5707216,23
Hustopeče
124
měřice
Brambory
5707216,23
měřice
125
TABULKA č. 58
TABULKA č. 57 – Brambory podle průměrného výnosu na jeden hektar
Rozloha a výnosy bílého zelí
rozloha
Brambory
výnos
Bílé zelí
ha
kg na ha
měřice
Vranov n. D.
420,72
6301,68
57488,90
Mikulov
276,78
6467,81
38817,35
1301,14
6503,05
183474,43
Mor. Krumlov
235,23
6530,49
33309,85
Bystřice n. P.
1292,63
6639,10
186087,62
Náměšť n. O.
1576,69
6652,44
227437,28
Žďár n. S.
1159,26
6740,18
169428,44
Třebíč
2301,21
6793,57
338991,39
Hrotovice
753,52
6795,37
111030,48
Jemnice
1288,16
6842,54
191126,85
TABULKA č. 59
Velké Meziříčí
2430,68
6890,55
363175,16
Rozloha a výnosy řepy a mrkve
Hodonín
451,40
6925,67
67788,74
Blansko
1706,20
6985,36
258435,89
Dačice
2316,97
7011,08
352240,71
Telč
2862,40
7105,06
440993,33
Tišnov
1419,18
7169,25
220620,22
Jihlava
2873,89
7178,75
447356,00
Mor. Budějovice
1718,15
7266,36
270714,97
Ivančice
659,97
7382,73
105651,38
Kunštát
1092,28
7571,22
179322,15
693,68
7790,79
117185,85
Znojmo
1111,40
7962,94
191901,49
Slavkov
688,42
8218,91
122688,02
Ždánice
332,03
8252,55
59415,48
Hustopeče
54,43
8267,90
9758,16
Boskovice
1433,84
8283,27
257535,39
Vyškov
823,63
8295,41
148150,91
Klobouky
185,68
8456,14
34046,41
Břeclav
440,58
8538,57
81572,59
Bučovice
412,20
8852,11
79120,51
Vyškov
1243,77
8866,94
239137,65
Slavkov
626,03
9076,66
123212,63
Bučovice
36182,15
7456,70
5707216,23
Nové Město n. M.
Jaroslavice
Brno
Židlochovice
celkem
126
rozloha
výnos
ha
kopy
kop na ha
Blansko
3,82
535,52
86,2
Bučovice
14,81
2272,46
94,35
162,82
26146,16
98,74
3,12
538,00
106,13
Vyškov
96,85
18324,00
116,34
celkem
281,42
Brno
Židlochovice
Řepa a mrkev
100,35
rozloha
výnos
ha
měřice
t na ha
37,04
6648,36
10,32
Blansko
117,31
25401,47
10,58
Kunštát
73,59
14196,33
11,09
Tišnov
124,96
28160,62
12,96
87,69
23825,26
15,62
6,17
1731,36
16,13
Bystřice n. P.
Boskovice
Brno
celkem
446,76
12,78
TABULKA č. 60
Rozloha a výnosy anýzu
Anýz
celkem
rozloha
výnos
ha
měřice
hl na ha
42,27
864,11
20,44
4067,45
20,37
238, 90
24,55
199,7
9,73
251,7
21,79
127
TABULKA č. 61
TABULKA č. 63
Rozloha a výnosy jetelového semene
Rozloha a výnosy vína
rozloha
Jetelové seno
výnos
Víno
rozloha
ha
centy
centy na ha
47,58
2661,59
55,94
Bučovice
6,04
84,72
8,63
Blansko
403,73
24425,37
60,50
Klobouky
368,55
6405,77
10,69
Mikulov
37,78
2369,56
62,72
Ždánice
516,00
9281,54
11,06
254,95
16879,99
66,21
Brno
656,97
12150,40
11,37
Vyškov
25,98
1791,59
68,96
Židlochovice
743,41
14451,46
11,95
Dačice
12,54
917,76
73,19
Slavkov
80,29
1604,21
12,29
Jemnice
14,05
1029,51
73,27
Ivančice
79,98
1965,08
12,33
Tišnov
110,07
8295,52
75,37
Hustopeče
2807,25
56927,87
12,47
Jihlava
136,31
10392,87
76,24
Hodonín
757,13
16432,67
13,34
Bučovice
19,10
1475,01
77,23
Mikulov
2681,34
58490,75
13,41
Mor. Budějovice
45,19
3560,89
78,80
Břeclav
342,57
7513,85
13,48
Telč
24,92
2186,00
87,72
Mor. Krumlov
1128,95
32071,31
17,47
Kunštát
99,88
16182,66
162,02
717,21
21192,32
18,17
celkem
1232,08
Znojmo
2374,85
74969,10
19,41
celkem
13260,54
Brno
Boskovice
78,32
Jaroslavice
ha
výnos
měřice
hl na ha
13,33
TABULKA č. 62
Rozloha a výnosy směsky
rozloha
Směska
výnos
ha
centy
centy na ha
Kunštát
21,81
604,62
27,72
Ždánice
28,55
1001,64
35,08
Blansko
13,73
511,11
37,23
Boskovice
71,18
2678,59
37,63
Bučovice
155,06
6036,4
38,93
Slavkov
65,77
3027,14
46,03
Tišnov
136,57
6315,18
46,24
Vyškov
632,8
33132,63
52,36
Brno
67,74
3715,47
54,85
Ivančice
38,13
2228,65
58,56
Židlochovice
34,15
2026,81
59,35
Celkem
1265,49
128
44,91
129
Trojstranný úhorový osevní systém s pořadím stran ozim - jař - úhor se začal měnit již v průběhu
druhé poloviny 18. století, kdy začaly mezi základní obiloviny pronikat luštěniny a brambory.
S čistou trojstrannou soustavou, ve které se celá strana úhoru nechávala ležet ladem, bychom
se na venkově setkali ve čtyřicátých letech 19. století jen zřídka, obvykle pouze na nejhorších
půdách. Naprostou většinu osevních postupů tvořily v té době různé varianty vylepšených trojstranných úhorových soustav, kdy se do části úhoru přisévaly různé plodiny, nejčastěji luštěniny
- hrách, čočka a vikev nebo brambory, objevovaly se už i pícniny - jetel a směska. Osévání úhoru
různými vedlejšími plodinami představovalo na konci 18. a v 1. polovině 19. století základní cestu zlepšování osevních systémů na venkově. Celý systém vypadal tak, že jako ozim se většinou
sela pšenice nebo žito, jako jař ječmen či oves, v malé míře pak proso. Po zimní pšenici se sel
obvykle ječmen, po zimním žitu oves. Po ječmenu se na dobrých půdách pěstovaly luštěniny
a brambory, po ovsu se nechávala půda ležet ladem.170
Hospodářské soustavy
Pro komplexní popis zemědělství v určitém časovém úseku je velmi důležitá také analýza v té
době používaných hospodářských soustav. Celé 19. století bylo obdobím obrovského nejprve
pomalého, ve druhé polovině století stále rychlejšího, rozvoje jak průmyslu, tak i zemědělství.
Vyvíjely se a měnily také používané hospodářské soustavy, což úzce souviselo se zaváděním
nových plodin do osevních postupů, především luskovin, okopanin a pícnin. Hospodáři byli
nuceni měnit staletími prověřenou trojhonnou soustavu ozim - jař - úhor, založenou v podstatě
pouze na obilninách, a zavádět do ní různé obměny a modifikace.
Trojhonná soustava, založená na tříleté rotaci základních zemědělských plodin, byla základem zemědělství již od středověku. Orná půda obce byla rozdělena na tři části, na nichž se pravidelně střídaly
plodiny podle schématu ozim, jař a úhor, kde ležela třetí rok půda ladem. Části orné půdy jsou často
zvány hony, proto také trojhonná soustava. V některých odborných textech se však setkáváme také
s názvem „strany“, odtud pak trojstranná soustava, vzhledem k tomu, že v první polovině 19. století se
na Moravě jednalo většinou o tzv. zlepšenou trojhonnou či trojstrannou soustavu, v níž byly původní
tři hony či strany orné půdy rozděleny na menší části, pro které používá odborná literatura bez výjimky
označení hony, bude lépe zavést pro tuto kapitolu následující terminologii: Části tzv. trojhonné či trojstranné soustavy se systémem ozim - jař - úhor budou zvány stranami, tato hospodářská soustava bude
tedy dále označována„trojstranná“, části jednotlivých stran pak budou označovány jako hony. Proto nebude možné zaměnit např. šestistrannou soustavu s šestihonnou, která může být, jak ukážeme dále,
nikoli samostatnou soustavou, ale pouze zlepšenou variantou trojstranné soustavy.
Trojstranná soustava však nebyla pouze formou zemědělství. Byla spjata jak s poměrem právního
postavení vrchnosti k sedlákům, tak i poddaných spolu navzájem, takže byla také formou sociálního
života. V hospodářství poddaných panovala tzv. obůrová vázanost, kdy byla, jak již bylo řečeno, celá
plužina obce rozdělena na tři části - strany, ve kterých měli hospodáři povinnost sít podle jednotného
plánu stejné plodiny. S hospodářstvím vrchnosti bylo hospodaření poddaných spojeno společnou
pastvou. Vrchnost měla právo pást svůj dobytek na pozemcích poddaných a také nechat si vyživovat
dobytek přes zimu poddanými v jejich stáji. Tato soustava byla tradiční, měla své staletími vyježděné
koleje, jejichž znalost přecházela z pokolení na pokolení. Vyskytovaly-li se v ní rozdíly, byly podmíněny výlučně jen přírodními podmínkami nebo pečlivostí prací. Např. v krajinách s bohatou úrodnou
půdou se mohlo trojstranné hospodářství vyvinout ve čtyř- nebo pětistranné, kde úhor přicházel jen
jednou za čtyři nebo pět let, ale v podstatě to byl stále tentýž systém.169
Z agrotechnického i provozního hlediska vytvořilo teprve začlenění okopanin a pícnin do osevního systému objektivní možnost přechodu od trojstranné ke střídavé soustavě, což ve svých
důsledcích znamenalo pro strukturu zemědělské výroby řadu dalších změn. Vzhledem k poměrně výraznému charakteru této proměny je důležité především z teritoriálního hlediska sledovat právě tento proces.171
Střídavá soustava, v níž byl zcela likvidován úhor, se sice objevuje již v první polovině 19. století,
nejstarší zprávou o skutečném zavedení střídavého systému do praxe je údaj z roku 1808, kdy
ji máme zachycenu v Čechách na panství Libochovice a na Moravě na vrchnostenském dvoře
Mělčany u Dolních Kounic na Moravě.172 Jednalo se zde však o vrchnostenskou půdu, dominikál, na rustikálu, teď již bývalém, se ve větší míře začalo střídavé hospodářství zavádět až ve druhé polovině 19. století. Jeho základem byl tzv. norfolský osevní postup, který se sice objevil už
v 17. století v Nizozemí, ale k nám se prostřednictvím německých zemí rozšířil z Anglie, jenž byl
čtyř- až osmihonný a fungoval na principu: pícniny - ozim - okopaniny - jař. V našich zemích
byl pro nesnášenlivost jetele rozšířen na šesti až osmihonný střídavý postup, např. jetel - ozim okopaniny - jař - luskoviny - ozim - okopaniny - jař.
Žádná plodina v něm nepřicházela dvakrát po sobě, jednotlivé plodiny následovaly po nejvhodnějších předplodinách, čímž vznikaly podpůrné vztahy plodin, vytvářející novou výrobní
sílu. Zcela zde chyběl úhor.173 Střídavé osevní postupy existovaly jak ryzí, tak i modifikované. Ryzí
odpovídaly již popsanému norfolskému osevnímu postupu, modifikované sice v podstatě také
zachovávaly norfolské střídání pícniny - obilniny - okopaniny - obilniny, ale v souladu s místními
podmínkami zařaďovaly plodinu téže kategorie i dvakrát po sobě, začleňovaly do svých sledů
další plodiny jako řepku, mák, len, zeleninu atd., zkracovaly anebo protahovaly časový sled norfolské rotace a jejich složek. Někdy se nevyhnuly ani začlenění čistého úhoru.174
Právě úhor představoval jeden ze základních kamenů, na nichž byl vybudován systém tehdejší
rostlinné výroby. Se snižováním plochy úhoru a s jeho postupným rušením souvisela ztráta
přirozené pastvy pro dobytek, muselo se proto věnovat více pozornosti loukám a začalo se
s pěstováním pícnin v relativně větším rozsahu než dosud. Pěstování pícnin a snižování plochy vhodné pro pastvu ovlivňovalo přechod ke stájovému chovu dobytka. Začlenění pícnin
170 VONDRUŠKA, Vlastimil: Základní rysy zemědělské výroby v Čechách v letech 178 –1848. Hospodářské dějiny 17, 1989,
s. 17 - 18
171 Týž, Zemědělská revoluce na rustikálu v 1. polovině 19. Století. Sborník historický 31, 1985, s. 101.
172Týž, Základní rysy. s. 19.
173 LOM, František: Vývoj osevních postupů a soustav hospodaření v Českých zemích - Metodologická studie. Vědecké práce
Zemědělského muzea 13, 1973, s. 246 a 258.
169 LOM, František: Organisace zemědělského podniku před rokem 1848. Zprávy Ústavu zemědělské ekonomiky Vysoké školy
zemědělské v Brně 20, Brno 1948, s. 76.
130
174 ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy vývoje zemědělství v Českých zemích v období 1750–1850. Vědecké práce
Zemědělského muzea 19, 1979, s. 52.
131
Nejjednodušší variantou zlepšené trojstranné soustavy byl systém: ozim - jař - úhorové plodiny
nebo úhor, ve kterém se počet honů zvyšoval ze tří na šest podle schématu:
ozim - jař - okopaniny (brambory, řepa) nebo luskoviny (hrách, čočka) - ozim - jař - úhor, což činilo celkem šest honů. Ve své podstatě se však stále ještě jednalo o trojstrannou hospodářskou
soustavu, zde vylepšenou o okopaniny a luštěniny.
Tento systém se ve čtyřicátých letech 19. století uplatňoval především na úrodné jižní Moravě, v okresech Břeclav, Hodonín, Hustopeče, Ivančice, Jaroslavice, Klobouky, Mikulov, Moravský
Krumlov, Slavkov, Vranov nad Dyjí, Vyškov, Znojmo, Ždánice a Židlochovice, zde bychom jinou
než trojstrannou soustavu nenašli. Do úhoru tu byly sázeny brambory, sety luštěniny (hrách,
čočka, fazole), anýz a spíše výjimečně pícniny (jetel nebo směska) či kukuřice používaná spíše
jako krmivo pro dobytek. Tyto plodiny pak byly přidávány i do jaře (hrách, čočka, brambory).
Popsaný systém fungoval většinou v první, případně druhé bonitní třídě, třetí třída zůstávala
beze změn stále jako tříletá rotace ozim - jař - úhor.
V ostatních okresech, které ležely na zbytku sledovaného území, jež se vyznačovalo drsnějším
klimatem, se tento systém uplatňoval v největší míře ve třetí bonitní třídě, jako úhorové plodiny
zde převládaly brambory, hrách, zelí a len, častěji se tu objevuje jetel a směska.
V sedmi zkoumaných okresech existovala v této době trojstranná hospodářská soustava bez
úhoru, nejčastěji jako systém ozim - jař - úhorové plodiny, případně jař - ozim - úhorové plodiny
(okresy Slavkov, Tišnov, Blansko, Vyškov a Bystřice nad Pernštejnem), přičemž jako úhorové se
pěstovaly brambory, hrách, řepa, zelí, anýz (Slavkov) nebo směska. V Židlochovicích se objevuje
systém ozim - úhorové plodiny (kukuřice a brambory) - směska, v Brně pak také unikátní rotace
ozim - kukuřice - kukuřice.
V první a druhé třídě převažovaly ve vyšších polohách námi zkoumaného území vícestranné,
nejčastěji čtyř až šestistranné soustavy, protože však byly jednotlivé strany rozděleny na několik
částí mezi různé plodiny, vznikaly až dvanáctihonné rotace.
Fotoarchiv NZM,
inv. č. 19361-a2155
a dalších nových plodin (brambor, později řepy) vytvářelo vhodné agrotechnické podmínky pro
střídání plodin, aniž by bylo třeba regenerovat půdu úhořením, nové plodiny vyžadovaly ovšem
některé nové pracovní postupy, hlavně hlubší orbu, bylo proto třeba kvalitních orebných nářadí
a silnějšího potahu. Potřeba kvalitní práce ukazovala také na nevýhodnost roboty, při intenzifikaci rostlinné výroby přecházely proto vrchnostenské statky stále častěji k reluici robotní práce
(tj. převedení robotních povinností na peněžní dávky). Snižování plochy úhoru a intenzivnější
využívání orné půdy vyžadovalo i zlepšení hnojení - to umožňoval jednak přechod ke stájovému chovu dobytka (více chlévské mrvy), jednak k umělým hnojivům (v prvé fázi se užíval
vápenec, popel aj.). Celkovým výsledkem bylo zvýšení objemu produkce (vždy za cenu vyšších
nákladů na výrobu a většího vynaložení práce), což zvyšovalo rozsah tržní produkce a umožňovalo zvětšování zisků těm usedlostem a statkům, které měly možnost se na tržní produkci
orientovat, v chudších oblastech to pak přinášelo lepší životní podmínky obyvatelstva.
V průběhu první poloviny 19. století byla také postupně likvidována obůrová vázanost. Byly tak
zrušeny jednotlivé strany a jejich půda rozdělena na několik honů, na nichž se sely různé plodiny. Nejprve zanikala tam, kde byla plocha jednotlivých pozemků izolována tak, že v podstatě
nebylo možno vytvořit jednotnou plužinu, zde mohli sedláci záhy přecházet k libovolnému využívání svých polí, včetně úhoru.175
175 VONDRUŠKA, Vlastimil: Základní rysy. s. 16 - 17.
132
Čtyřstranná a současně čtyřhonná rotace se vyskytuje pouze v okrese Tišnov a Žďár nad Sázavou, a to ve formě jař - ozim - jař - úhor, případně s vyloučením úhoru jako jař - ozim - jař - úhorové plodiny, přičemž čtvrtý rok se pěstovaly nejčastěji brambory, řepa nebo len.
Pětistranná a současně i pětihonná rotace se objevuje v pěti okresech v osmi variantách, přičemž
v rozlehlém okrese Kunštát bychom nalezli dvě formy této rotace, v okrese Tišnov dokonce tři. Pro
lepší orientaci jsou jednotlivé formy tohoto systému umístěny do tabulky (tabulka č. 64).
Vůbec nejčastějším a současně také nejvariabilnějším systémem byla šestihonná rotace, kterou nalezneme v jedenácti okresech v celkem dvaceti třech formách, přičemž patnáct z nich
vycházelo z třístranné soustavy a pouze osm ze soustavy šestistranné. Často se nacházelo několik různých forem této rotace v jednom okrese, např. v okrese Brno lze nalézt pět variant této
soustavy, v Kunštátě, Tišnově nebo Blansku tři. Pro lepší přehled jsou jednotlivé typy této rotace
opět umístěny do tabulky (tabulka č. 65).
Další druhy vícehonných rotací již nebyly tak časté a využívaly se pouze v několika okresech. Osmihonnou rotaci bychom nalezli pouze ve dvou, v Kunštátě a Novém Městě na Moravě, obě varianty se však od sebe lišily. V Kunštátě vycházela tato rotace z osmistranné soustavy a používala se
ve formě: okopaniny - jař - jetel - ozim - jař - úhorové plodiny - ozim - jař případně len.
V Novém Městě na Moravě vycházela tato varianta ze soustavy čtyřstranné a našli bychom ji
ve formě: ozim - jař - jař - úhorové plodiny - jař - úhorové plodiny nebo jetel - jař - úhor.
Devítihonná a současně i devítistranná soustava se vyskytuje pouze výjimečně v okrese Kunštát
ve formě: brambory - jař - jetel - ozim - jař - úhor - ozim - přílohy - jař. Desetihonnou rotaci,
133
která ve všech případech vycházela z pětistranné soustavy lze nalézt v okresech Brno a Kunštát
ve formách:
Brno: ozim - jař - úhorové pl. - ozim - jař - ozim - úhorové pl. - úhor - ozim - úhorové pl.
okopaniny - jař - jetel - ozim - hrách - jař - hrách - jař - ozim - jař
Kunštát: brambory - jař - jetel - ozim - jař - brambory - jař - jetel - len - ozim.
Poslední soustavou, která však byla častější než předešlé, byla dvanáctihonná rotace, vycházející
z šestistranné soustavy, v níž se jednotlivé strany dělily na více honů. Nalezli bychom ji sice jen
ve třech okresech (Blansko, Boskovice a Kunštát), měla v nich však většinou více variant - v Boskovicích dvě a v Kunštátě dokonce čtyři. Pro úplnost uvádíme jejich přehled:
Blansko: úhorové pl. příp. jetel - ozim - jař - úhor - ozim - jař - úhorové pl. příp. jetel - jař - ozim hrách - ozim - jař
Boskovice:
1) okopaniny - jař - úhorové pl. - ozim - ozim - jař - okopaniny - jař - jař - úhor - ozim - jař
2) úhorové pl. - ozim - ozim - úhorové pl. - ozim - jař - jetel - jař - ozim - úhrové pl. - ozim - ozim
Kunštát :
1) okopaniny - jař - přílohy - ozim - přílohy - jař - okopaniny - jař - ozim - jetel - ozim - len
2) úhorové pl. - ozim - jař - úhorové pl. - ozim - jař - úhorové pl. - jař - ozim - úhor - ozim - jař
3) úhorové pl. - ozim - jař - úhor - ozim - jař - úhorové pl. - jař - jař - úhor - ozim - jař
4) úhorové pl. - jař - jetel - ozim - úhorové pl. - ozim - jař - úhorové pl. - jař - jetel - ozim - úhor
František Lom, který se po druhé světové válce podrobně zabýval vývojem hospodářských
soustav u nás, došel k názoru, že k rozšíření zlepšených trojstranných soustav, případně jejich
čtyř-, pěti- a na Moravě i šestistranných modifikací, došlo především v souvislosti s postupným
šířením pěstování okopanin, luštěnin a pícnin, především jetele, jako významných plodin nejen
pro výživu obyvatel ale i krmných plodin pro dobytek. Vzhledem k tomu, že jetel musel pro
svou nesnášenlivost následovat po sobě nejdříve za šest let, musely se zavádět osevní postupy
o nejméně šesti honech, protože jinak se jetel nedařil.176
Na „naší“ části Moravy napočítáme celkem 35 různých rotací, z nichž pouze v 19 je zařazen jetel.
V ostatních jsou místo něj tzv. úhorové plodiny - okopaniny, luštěniny a len. Z tohoto faktu lze
vyvodit závěr, že tyto plodiny byly pro vývoj trojstranné soustavy stejně důležité jako zavádění pícnin, jejichž vliv na vývoj zemědělských soustav se plně projevil až při zavádění soustavy
střídavé.
Všeobecně se předpokládá, že tato soustava byla na tehdy již bývalém rustikálu zaváděna až
ve druhé polovině 19. století. Je však třeba si uvědomit, že střídavé postupy vznikaly s největší
pravděpodobností právě ze zlepšeného trojstranného osevního postupu, takže je jen přirozené,
že v praxi se namnoze mezi střídavými osevními postupy a úhorovými postupy zlepšenými až
k vyloučení čistého úhoru jen stěží mohl dělat rozdíl. V dobových výkazech, zejména krajských
a celozemských, se tak k soustavě střídavého zemědělství mohly hlásit i krajně zlepšené formy
úhorové.177 Je proto velmi nesnadné v některých případech rozhodnout, zda byl používaný
osevní postup ještě zlepšenou trojstrannou rotací nebo již patřil do skupiny střídavých osevních
postupů. To se však týká jen nejúrodnější půdy, na půdách druhé a třetí (příp. čtvrté) bonitní
třídy se bez výjimky používala trojstranná hospodářská soustava.
176 LOM, František: Vývoj osevních postupů. s. 234 a 235.
177 ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy vývoje. s. 51.
134
Závěrem lze říci, že čtyřicátá léta 19. století byla obdobím, kdy v zemědělství převažovaly
tří- a vícestranné hospodářské soustavy stále ještě v drtivé většině s podílem úhoru. S čistou
trojstrannou soustavou, ve které se celá strana úhoru nechávala ležet ladem, bychom se již
na venkově setkali jen zřídka, obvykle pouze na nejhorších půdách. Naprostou většinu osevních postupů tvořily v té době různé varianty vylepšených trojstranných úhorových soustav,
kdy se do části úhoru přisévaly různé plodiny, nejčastěji luštěniny - hrách, čočka a vikev nebo
brambory, objevovaly se už i pícniny - jetel a směska. Z agrotechnického i provozního hlediska vytvořilo teprve začlenění okopanin a pícnin do osevního systému objektivní možnost
přechodu od trojstranné ke střídavé soustavě, což ve svých důsledcích znamenalo pro strukturu zemědělské výroby řadu dalších změn.
V průběhu první poloviny 19. století byla také postupně likvidována obůrová vázanost. Byly
tak zrušeny jednotlivé strany a jejich půda rozdělena na několik honů, na nichž se sely různé plodiny. Nejprve zanikala tam, kde byla plocha jednotlivých pozemků izolována tak, že
v podstatě nebylo možno vytvořit jednotnou plužinu, zde mohli sedláci záhy přecházet k libovolnému využívání svých polí, včetně úhoru.
Nejjednodušší variantou zlepšené trojstranné soustavy byl systém:
ozim - jař - úhorové plodiny nebo úhor, ve kterém se počet honů zvyšoval ze tří na šest podle
schématu: ozim - jař - okopaniny (brambory, řepa) nebo luskoviny (hrách, čočka) - ozim - jař
- úhor, což činilo celkem šest honů. Ve své podstatě se však stále ještě jednalo o trojstrannou
hospodářskou soustavu, zde vylepšenou o okopaniny a luštěniny. Tento systém se ve čtyřicátých letech 19. století uplatňoval především ve 14 okresech na úrodné jižní Moravě, zde
bychom jinou než trojstrannou soustavu nenašli.
V ostatních okresech, které ležely na zbytku sledovaného území, jež se vyznačovalo drsnějším klimatem, se tento systém uplatňoval v největší míře ve třetí bonitní třídě, v první a druhé
třídě převažovaly ve vyšších polohách námi zkoumaného území vícestranné, nejčastěji čtyř
až šestistranné soustavy, protože však byly jednotlivé strany rozděleny na několik částí mezi
různé plodiny, vznikaly až dvanáctihonné rotace.
Čtyřstranná a současně čtyřhonná rotace se vyskytuje pouze v okrese Tišnov a Žďár nad
Sázavou, pětistranná a současně i pětihonná rotace se objevuje v pěti okresech v osmi
variantách, přičemž v rozlehlém okrese Kunštát bychom nalezli dvě formy této rotace,
v okrese Tišnov dokonce tři. Vůbec nejčastějším a současně také nejvariabilnějším systémem byla šestihonná rotace, kterou nalezneme v jedenácti okresech v celkem dvaceti
třech formách, přičemž patnáct z nich vychází z třístranné soustavy a pouze osm ze soustavy šestistranné.
Další druhy vícehonných rotací již nebyly tak časté a využívaly se pouze v několika okresech.
Osmihonnou rotaci bychom nalezli pouze ve dvou, v Kunštátě a Novém Městě na Moravě,
devítihonná a současně i devítistranná soustava se vyskytuje pouze výjimečně v okrese Kunštát, desetihonnou rotaci, která vycházela z pětistranné soustavy lze nalézt v okresech Brno
a Kunštát
Poslední soustavou, která však byla častější než předešlé, byla dvanáctihonná rotace vycházející z šestistranné soustavy, v níž se jednotlivé strany dělily na více honů. Nalezli bychom
ji sice jen ve třech okresech (Blansko, Boskovice a Kunštát), měla v nich však většinou více
variant - v Boskovicích dvě a v Kunštátě dokonce čtyři.
V Brněnském kraji můžeme napočítat celkem 35 různých rotací, z nichž pouze v 19 je zařazen
jetel. V ostatních jsou místo něj tzv. úhorové plodiny - okopaniny, luštěniny a len. Z tohoto
faktu lze vyvodit závěr, že tyto plodiny byly pro vývoj trojstranné soustavy stejně důležité jako
zavádění pícnin, jejichž vliv na vývoj zemědělských soustav se plně projevil až při zavádění
135
soustavy střídavé. Všeobecně se předpokládá, že tato soustava byla na tehdy již bývalém
rustikálu zaváděna až ve druhé polovině 19. století, je však třeba si uvědomit, že střídavé
postupy vznikaly s největší pravděpodobností právě ze zlepšeného trojstranného osevního
postupu.
TABULKA č. 65
Šestihonná rotace
okres
1. rok
2. rok
3. rok
4. rok
5. rok
6. rok
Náměšť n. O.
ozim
jař
okopaniny
jař n. hrách
jař
úhor
V. Meziříčí
ozim
jař
okopaniny
jař
len n. hrách
úhor
Jemnice
ozim
jař
úhorové pl.
jař
úhorové pl.
úhor
Brno
ozim
jař
úhorové pl. n. jetel
jař
úhorové pl.
úhor
Bystřice n. P.
ozim
jař
úhorové pl.
jař
len
okopaniny
Blansko
ozim
jař
úhorové pl.
jař n. okopaniny
jetel n. vikev
úhor
Kunštát
ozim
jař
úhorové pl.
jař
len
úhor
Kunštát
ozim
jař
okopaniny n. jetel
jař
ozim
úhor
Tišnov
ozim
jař
pícniny
jař
ozim
úhorové pl.
Tišnov
jař
ozim
úhorové pl.
jař
hrách
úhorové pl.
Brno
jař
ozim
úhorové pl.
úhorové pl.
jař
úhorové pl.
TABULKA č. 64
Blansko
ozim
jař
úhorové pl.
jař
jetel
úhorové pl.
Pětihonná rotace
Blansko
ozim
jetel
okopaniny
jař
směska
okopaniny
Brno
okopaniny
jař
jetel
ozim
jař
hrách
Tišnov
úhorové pl.
jař
ozim
hrách
ozim
jař
Třebíč
úhorové pl.
jař
ozim
úhor
ozim
len n. jař
Brno
ozim
jař
ozim
okopaniny
jař
úhor
Brno
ozim
jař
úhorové pl.
ozim
jař
úhor
Brno
ozim
okopaniny
úhorové pl.
jetel
jař
úhor
okres
1. rok
2. rok
3. rok
4. rok
5. rok
Boskovice
ozim
jař
okopaniny
jař
jetel n. úhor
Brno
ozim
jař
úhorové pl.
jař
jař n. ozim
Jemnice
ozim
jetel n. hrách
jař
jař
úhor
Kunštát
okopaniny
jař
jetel
len
ozim
Kunštát
ozim
jař
jetel
jař
ozim
Tišnov
jař
jař
jetel
ozim
úhorové pl.
Bystřice n. P.
úhorové pl.
jař
ozim n. okopaniny
úhor
ozim
len n. jař
Tišnov
jař
jetel
ozim
jař
úhorové pl.
Kunštát
úhorové pl.
ozim
jař
úhorové pl.
jař
ozim
Tišnov
jař
jetel n. úhor
ozim
ozim
úhorové pl.
Boskovice
okopaniny
jař
ozim
úhorové pl.
ozim
jař
136
137
Zemědělské práce
Každá práce o dějinách zemědělství by nebyla úplná bez popisu postupů zpracování zemědělské půdy, informací o tom, kdy, kolikrát a čím se oralo, kdy a jak se selo obilí, jak se sázely
a sklízely brambory, či kdy probíhaly žně. Stejně jako se vyvíjely způsoby chovu dobytka nebo
užívané hospodářské soustavy, měnily se i způsoby provádění různých zemědělských prací,
i když velmi pozvolna, neboť hospodáři, závislí na každé úrodě, přijímali všechny novinky
s nedůvěrou a radši se drželi generacemi prověřené praxe. Pomalé pronikání technických
novinek a inovací na venkov tak často zpomalovala nákladnost nových zemědělských nářadí
a později i strojů, které si mohli dovolit jen movitější hospodáři, takže mezi širší venkovské vrstvy
pronikaly tyto novinky jen velmi pomalu.
Postup zpracování půdy býval v našich zemích po celá staletí přibližně stejný.
Z jara, jakmile půda jen trochu oschla, rozorávala se pole. Ještě do poloviny
19. století se převážně užívalo k orbě dřevěného záhonového pluhu, tento pluh
s asymetrickou radlicí, krojidlem a dlouhou dřevěnou odhrnovačkou (místy
i s tzv. levou deskou, která bránila nahrnutí ornice před kleče, a tím snižovala
odpor), byl relativně, zejména v středně těžkých půdách, velmi výkonný při
nepřílišném nároku na tažnou sílu a snadno ovladatelný. Zaplevelený drn a hnůj
však zaklápěl jen částečně a zejména těžší půdy málo kypřil a drobil.
Záhonové pluhy doplňovala odedávna na Českomoravské vrchovině a na jihozápadní Moravě plazová rádla čtyřúhelníkové konstrukce. Poměrně dobře se
ovládala, dobře kypřila půdu a výborně ji čistila od plevelů zejména kořenových, ale obracení ornice bylo nemožné, i když nakloněním oradla ji šlo k té či
oné straně přihánět. Od konce 18. století se s rozmachem pěstování úhorových
plodin začala plazová rádla uplatňovat čím dál tím více jako kultivační nářadí
k okopaninám vůbec a k bramborám zejména; k tomuto účelu bývala opatřena
plužňaty (kolečky) uzpůsobenými šířce řádků nebo kolečkovým chodákem.178
Od třicátých let se na polích začala pomalu objevovat novinka, ruchadlo, vynalezené bratranci
Veverkovými, Františkem, rolníkem v Rybitví u Pardubic, a Václavem, kovářem tamtéž, v roce
1827. Vzniklo z původního záhonového pluhu jeho „zkřížením“ s bezplazovým rádlem, oblíbeným v zejména v Podkrkonoší. Mělo zesílenou slupici, mírně upravený nos plazu a namísto
178 ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy vývoje zemědělství v českých zemích v období 1750 –1850. Vědecké práce
Zemědělského muzea 19, 1979, s. 55.
138
139
Zahradnické náčiní.
Der vermehrte und viel verbesserte
sorgfältige Haushalter, Osnabrück
1677, s. 43.
tradiční radlice s krojidlem a dřevěnou odhrnovačkou železnou obdélníkovou desku v dolní
části mírně válcovitě vydutou a s vertikální rovinou svírající úhel větší než 45 °, se dnem brázdy
pak 60-70 °. Tato vícefunkční ruchadlová radlice uplatňující se výborně zejména v lehčích
a středně těžkých půdách a nepříliš náročná na tažnou sílu zdvihala půdu, drobila ji a mísila
na své válcové ploše a odhazovala i do strany a vpřed, takže půda z hlubších vrstev přikrývala
povrchovou. Jako každá novinka se však nové ruchadlo i přes své nesporné kvality objevovalo
na venkově jen pozvolna, nejprve vyráběné venkovskými kováři a koláři, až později továrně.179
Když se vyoraly brázdy - oralo se většinou do úzkých vyklenutých záhonů asi o čtyřech až
osmi brázdách - a když potom půda oschla, začalo se se setím. Selo se ještě převážně ručně
do hrubé brázdy nebo do hrubě připravené půdy, secí stroje se ekonomicky neuplatnily ani
na velkostatcích. Sel většinou hospodář nebo nejstarší čeledín, protože bylo nutno setbu
rovnoměrně rozhodit, k čemuž bylo zapotřebí zkušenosti a praxe. Luskoviny se někde též mělce
zaoraly. Zaseté obilí se zavláčilo, zpravidla do mokré a nevyschlé půdy, aby lépe klíčilo.180
Wunderlichův řádkový
secí stroj.
NZM – sbírka Rostlinná výroba 2.
buď sazenice nebo přímo semena.181 Koncem dubna či počátkem května se oral úhor, ještě
jednou pak do poloviny června, nejpozději však do žní. První orba byla velmi mělká podmítka
(podorávka), druhá byla o něco hlubší, protože měla za úkol smísit spodní vrstvu půdy s již
naoranou.182
Dřevěný pluh.
NZM – sbírka Zelinářství.
V polovině července, ve vyšších polohách na jeho konci, zpravidla začínaly žně. Při sklizni obilí se
používaly jak srpy tak už i obilní kosy, srp byl sice již na ústupu, stále se však uplatňoval zejména
při sklizni ozimů, které měly větši tendenci se vydrolovat, a proto se tradiční srp doporučoval
jako hospodárnější, nebo pro přezrálé či polehlé obilí. Ozimy (pšenice a žito) se tedy srpem
přisekávaly na hrstě a vázaly, jař se kosila na řady - pokosy. Pak se obilí vázalo do snopů, dlouhé
žito do vlastních stébel, ostatní obilí do povřísel, zhotovených v zimě. Svázané chlebové obilí
se kladlo do mandelů, skládaných do křížů na polích, aby dobře vyschlo, jař se ponechávala
vyschnout na poli. Hospodáři při žních dbali na to, aby bylo strniště krátké, protože sláma se
používala jako krmivo pro hospodářské zvířectvo.183
Ruchadlo bratranců
Veverkových.
NZM – sbírka Rostlinná
výroba 2.
Po žních se potřetí oral úhor a to koncem srpna, popřípadě začátkem září. Kolem poloviny září
se přistoupilo k setí ozimu, dbalo při tom na to, aby se pole dobře uvláčelo a zrno se zapravilo
do půdy. V říjnu se sklízely brambory a řepa. Ke sklizni brambor se používala běžná potažní
rádla, v malých hospodářstvích motyky. Ke sklizni řepy se po celou první polovinu 19. století
používalo především ruční nářadí, vyrývala se úzkým rýčem s nášlapkou nebo dvojzubými
vidličkami rovněž s nášlapkou.184
Kultivace mladého obilí nebyla téměř žádná mimo ruční pletí, které bývalo důležitou prací,
neboť půdy bývaly při orbě pluhy či rádly velmi zaplevelené. Po zasetí obilí se sázely brambory,
řepa, tuřín, sely se luštěniny, len, konopí, proso a pícniny. K sázení brambor se v první polovině
19. století používalo především ruční nářadí, brambory se sázely buď jen motykou nebo ručně
do brázd vyoraných pluhem nebo hákem. Podobným způsobem se vysazovala i řepa a to
Nakonec se přikročilo k podzimní orbě neboli, jak se tehdy říkalo, k dělání „ostředků“. Pozemky,
které měly být příští rok úhorem, zůstaly přes zimu a jaro ležet ladem a pásl se na nich dobytek.
181 TEMPÍR, Zdeněk: Zemědělství. JÍLEK, František (ed.): Studie o technice v českých zemích 1800 - 1918 I. Praha 1983, s. 54.
182 ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy, s. 55.
179 Tamtéž, s. 56.
183 KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství. s. 93; ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy, s. 55; TEMPÍR, Zdeněk:
Zemědělství. s. 58.
180 KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v českých zemích I. (od 10. století do roku 1900). Praha 1994, s. 93.
184 Tamtéž, s. 61; KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství. s. 93.
140
141
19. století používalo především ruční nářadí. Vyrývala se úzkým rýčem s nášlapkou nebo
dvojzubými vidličkami rovněž s nášlapkou.
Jinak hospodáři vykonávali v pravidelných ročních cyklech stále stejné práce stejným nářadím
v tomtéž pořadí. Z jara se, jakmile půda jen trochu oschla, rozorávala pole a začínalo se se setím.
Zaseté obilí se zavláčilo, zpravidla do mokré a nevyschlé půdy. Po zasetí obilí se sázely brambory,
řepa, tuřín, sely se luštěniny, len, konopí, proso a pícniny, koncem dubna či počátkem května se
oral úhor, ještě jednou pak do poloviny června, nejpozději do žní.
V polovině července, ve vyšších polohách na jeho konci, zpravidla začínaly žně. Po žních se
potřetí zoral úhor a to koncem srpna, popř. začátkem září. Kolem poloviny září se přistoupilo
k setí ozimu, v říjnu se sklízely brambory a řepa. Nakonec se přikročilo k podzimní orbě neboli,
jak se tehdy říkalo, k dělání „ostředků“. Pozemky, které měly být příští rok úhorem, zůstaly přes
zimu a jaro ležet ladem a pásl se na nich dobytek. Po celou zimu se pak ve stodolách mlátilo
cepy obilí, vymlácené obilí se čistilo přeséváním pomocí různých sít (ouhrabečnic, podsívek
nebo žuber) nebo vátím v mírném průvanu na mlatě.
Srp.
Kosa hrabice s plachetkou.
Cep.
Po celou zimu se ve stodolách mlátilo cepy obilí. Ruční mlácení bylo časově velmi náročné,
vyžadovalo mnoho pracovníků a často se mlátilo i dlouho do jara. Mlácením cepy se sice šetřila
sláma (na došky apod.), ale poměrně značné množství zrna (přes 5 %) zůstávalo nevymláceno.
Mlatci byli tradičně placeni podíly z vymláceného obilí, během 19. století se ale větší hospodáři
snažili přejít k peněžní mzdě. Vymlácené obilí se čistilo přeséváním pomocí různých sít
(ouhrabečnic, podsívek nebo žuber) nebo vátím, kdy se v mírném průvanu nebo větru
přehazovalo dřevěnou lopatou (vějačkou) na mlatě, a zbavovalo se tak lehkých plev a prachu.185
Pluh s šípovými radličkami –
vhodný do vinohradu.
Bergen J. Ch., Anleitung zur
Viehzucht, obr. 2.
Mechanické cepy.
NZM – sbírka Rostlinná
výroba 2.
Celkově lze říci, že postup zpracování půdy býval v našich zemích po celá staletí přibližně stejný
a ani během první poloviny 19. století se na něm mnoho neměnilo. Zemědělské nářadí sice
ve zkoumané době doznalo určitých inovací, na venkov pronikaly však jen pomalu a zprvu
pouze na větší usedlosti. Rozšiřovalo se používání plazových rádel opatřených nově plužňaty
(kolečky) jako kultivačního nářadí k okopaninám, zejména k bramborám, od třicátých let se
na polích začalo pomalu objevovat ruchadlo bratranců Veverkových.
Selo se nadále ručně, nové secí stroje se ekonomicky neuplatnily ani na velkostatcích, při sklizni
obilí se používaly jak srpy tak už i obilní kosy. Srp byl sice již na ústupu, stále se však uplatňoval
zejména při sklizni ozimů, které měly větší tendenci se vydrolovat, a proto se tradiční srp
doporučoval jako hospodárnější nebo pro přezrálé či polehlé obilí.
Jako jedna z posledních podzimních prací se v říjnu sklízely brambory a řepa. K jejich sklizni
ještě v námi popisované době neexistovalo speciální nářadí, brambory se vyrývaly běžnými
potažními rádly, v malých hospodářstvích motykami, ke sklizni řepy se po celou první polovinu
185 TEMPÍR, Zdeněk: Zemědělství. s. 62 a 65; ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy. s. 55.
142
143
Závěr
Předkládaná práce měla za cíl popsat stav zemědělství ve čtyřicátých letech 19. století na území
Brněnského kraje v hranicích z let 1850 - 1854, tzn. na teritoriu malých krajů Brněnského,
Jihlavského a Znojemského, a to na základě vceňovacích operátů stabilního katastru a krajských
sumářů, vytvářených k témuž katastru. Záměrem práce bylo vytvořit plastický obraz moravského zemědělství v dané době, na prahu velkých změn, ke kterým došlo ve druhé polovině 19.
století v souvislosti s politickými, sociálními a hospodářskými reformami jdoucími ruku v ruce
s technickým pokrokem a industrializací země.
Práce v mnohém doplňuje poznatky starších badatelů, týkající se vývoje zemědělství na daném
teritoriu, střípkovitě zmiňované v jejich studiích, a navazuje na ně. Kapitola o stabilním katastru
slučuje údaje o vytváření katastru roztříštěné v různých pracích dřívějších badatelů, část věnovaná hospodářskému zvířectvu navazuje na práce Eduarda Alberta o vývoji živočišné výroby
na Moravě. Oddíl „Druhy a rozloha jednotlivých kultur“ popisuje strukturu pozemkového fondu
na sledovaném území v dané době a srovnává jej se stavem v Čechách. Pokud jde o pěstované
plodiny, dává práce do souvislostí poznatky zemědělských historiků a odborných zemědělců
a část práce, věnovaná zemědělským soustavám, užívaným v dané době, doplňuje údaje starších badatelů týkající se Čech. U všech těchto témat pak práce předkládá konkrétní údaje ze
sledovaného teritoria.
Na jejich stránkách je podrobně popsán stav obyvatelstva, domů a rodin, velikosti hospodářství
a četnost jednotlivých jejich druhů, stejně jako dobové názvy jednotlivých kategorií hospodářů, dále pak stav hospodářského zvířectva a způsoby jeho chovu a výživy, velká pozornost
je věnována rovněž zemědělským kulturám, tvořícím produktivní půdu sledovaného území,
a pěstovaným plodinám. Nedílnou součástí předkládané práce je i analýza stavu používaných
zemědělských soustav.
Sledované území Brněnského kraje tvoří v podstatě dvě rozdílná teritoria, teplejší, sušší a tím
pádem úrodnější jižní a jihovýchodní část, kterou můžeme vymezit od západu na východ
Znojemskou pahorkatinou, Dyjskosvrateckým úvalem, Vyškovskou bránou, Jihomoravskými
Karpaty, Dolnomoravským úvalem a Ždánickým lesem a zbytek území, jenž byl spíše chladnější
a vlhčí tím více, čím více stoupala nadmořská výška a množství srážek. S klimatickými podmínkami
obou oblastí situace v zemědělství velmi úzce souvisela, např. chov hospodářských zvířat, nejčastější rozloha hospodářských usedlostí, druhy a výnosy pěstovaných plodin nebo osevní postupy.
Základní jednotky tvořily v práci berní neboli daňové okresy (Steuerbezirke) v podobě, ve které
byly vytvořeny v souvislosti se správní reformou v roce 1850 přerozdělením obcí ze „starých“
144
145
berních okresů vzniklých v roce 1789 pro potřeby katastru josefínského. Důvodem tohoto
výběru byla značná nerovnováha rozlohy dřívějších okresů, kdy měly některé na svém území
pouze jednu obec, jiné tvořila velká dominia.
Jedná se celkem o 32 okresů s 1609 katastrálními obcemi. Bohužel se nedochovaly vceňovací operáty všech obcí, u téměř poloviny zkoumaných okresů některá obec chybí. Většinou se
však jedná pouze o jednu až dvě obce, přičemž základní údaje o nich se dají vyhledat v jiných
pramenech, případně dopočítat podle statistických údajů. Pouze okresy Moravský Krumlov
a Znojmo jsou postiženy více, u prvního z nich chybí 8 obcí z 50, u okresu Znojmo je podíl
chybějících obcí ještě markantnější, a to 14 obcí ze 73. Celkem chybí 60 obcí z celkového počtu
1609, což představuje 3,7 %, přičemž 22 chybějících obcí leželo v okresech Moravský Krumlov
a Znojmo, po jejich odečtení tak zbývá 38 obcí z celkových 1486, tedy 2,6 %, což je tak malá
část, že to pro vynášení celkových soudů, kdy se pracuje především s procentuálními poměry,
v podstatě nemá význam.
Celkem žilo v roce 1843 na zkoumané části Moravy asi tři čtvrtě miliónu obyvatel, přesně
759.455, obecně tu bylo asi o čtyři procenta více žen než mužů, vzájemný poměr byl 52 %
ke 48 %. Zajímavý je také pohled na průměrné počty obyvatel žijících v jednom domě, případně v jedné rodině. Průměry pro sledované území činily 6,45 obyvatel na dům a 4,45 lidí
připadajících na jednu rodinu, což dává obrázek spokojené rodiny s jedním až dvěma dětmi,
s níž žili rodiče na výminku a celé hospodářství doplňovala děvečka nebo pacholek (případně
oba) na výpomoc. V případě chudších hospodářství je nahradil vyšší počet dětí v rodině.
Největší podíl hospodářů činili bezzemci (označovaní nejčastěji jako Kleinhäusler, ale také
Käuschler nebo Hauer), kteří nevlastnili žádnou ornou půdu a živili se službou u větších sedláků, ti tvořili téměř polovinu všech hospodářů (46,82 %). Většinou se jim říkalo malí domkáři,
ovšem i oni vlastnili v některých obcích menší pozemky. Na druhém místě, ovšem až s velikým
odstupem, stáli majitelé 11 až 20 jiter půdy (tedy asi 5 - 10 ha), tvořili 13,79 % z celkového počtu
hospodářů. Ostatní kategorie nedosahují ani 10 % celkového počtu hospodářů, i když majitelé
pozemků o velikosti 6 až 10 jiter (3 - 5 ha) se této hranici velmi blíží, jejich počet dosahuje průměru 9,96 %. Během staletí docházelo k dělení majetku a vznikaly usedlosti o velikosti nejrůznějších částí
lánu, čímž se značně rozrůstá počet kategorií hospodářů. Nejčastěji se můžeme setkat s půla čtvrtláníky, ovšem usedlosti se dělily i na menší části, např. na osminy, a tak nacházíme grunty
o velikosti jedné, tří, pěti, sedmi osmin lánu, dále to jsou usedlosti dělené na šestiny, příp. třetiny, nebo šestnáctiny lánu. Hospodáři s menšími grunty, někdy docela nepatrnými, které zdaleka nestačily k obživě jejich rodiny, jsou většinou zváni jinými názvy, snad podle velikosti jejich
domu či pozemku. Tak zde vystupují chalupníci (Chalupner), domkáři (Häusler) nebo zahradníci (Gärtler) a také hospodáři označovaní jako „Hüttler“, což se dá přeložit jako domkáři nebo
chalupníci. Moravskou specialitou byli podsedci, které bychom v Čechách nenašli. Na opačné
straně majetkového spektra stáli hospodáři, jejichž grunty měly více než jeden lán, byli však
výjimkou. Celkem se na sledované části Moravy objevuje 26 dobových kategorií hospodářů.
Nedílnou součástí rolnických hospodářství bylo hospodářské zvířectvo. Stabilní katastr zachycuje stavy několika druhů hospodářského zvířectva, jako tažná zvířata se chovali koně nebo voli,
pro produkci potravin byly důležité krávy a prasata, v menší míře pak kozy a husy, velmi důležitý
byl chov ovcí. V Brněnském kraji se ve čtyřicátých letech 19. století chovalo cca 700.000 kusů
hospodářského zvířectva. V obcích, ze kterých máme informace, jich bylo celkem 715.586 kusů.
Největší podíl, více než polovinu, přitom tvořily ovce (55,78 %), za nimi s velkým odstupem
následoval hovězí dobytek (19,04 %), rozdělovaný v operátech i sumářích na krávy a mladý
dobytek a prasata (11,77 %). Pak následovala tažná zvířata, koně (6,55 %) a voli a býci (4,97 %),
kteří byli často počítáni spolu, a nejmenší podíl zaujímaly kozy (0,63 %) a husy (1,25 %).
146
Nejcennějším zvířetem byl na venkově kůň. Vzhledem k jeho nákladnosti se objevují vyšší počty
koní v úrodnějších oblastech jižní Moravy, méně jich pak bylo na Českomoravské a Brněnské
vrchovině. Výjimkou je tu okres Brno, kde byl vyšší počet koní způsoben spíše potřebou koňských potahů pro dopravu zboží a osob na menší i větší vzdálenosti než úrodností půdy. Jako
tažná zvířata se kromě koní užívali také voli a po určitém zjednodušení můžeme tvrdit, že počty
tažných zvířat byly ve všech oblastech podobné, samozřejmě v poměru na 1000 ha produktivní
půdy, pouze se v závislosti na přírodních podmínkách a úrodnosti půdy lišily druhem chovaných zvířat, ve vyšších polohách s chudší půdou se jako tažná zvířata používali spíše voli, v nižších a bohatších naopak koně.
V menší míře se jako tažná zvířata používaly také krávy, vzhledem k tomu však, že ve vceňovacích operátech nejsou rozlišovány krávy používané k tahu od těch, které sloužily pouze jako
dojnice, nelze vysledovat jejich podíly na potažních pracích.
U krav také neplatí to, co u tažného dobytka. Neexistovala zde závislost na úrodnosti půdy,
okresy ležící na úrodné části jižní Moravy se nacházely jak mezi okresy s nejnižšími tak i nejvyššími počty krav. Bylo by také možné se domnívat, že mezi oblasti s nejvyššími počty krav
se budou nacházet okresy kolem velkých měst. Jihlava a Brno sice měly větší počty krav (129
a 126), stály však až na osmém a devátém místě v pořadí okresů co do nejvyšších počtů krav
na 1000 ha produktivní půdy. Okres Znojmo s nimi bohužel nemůžeme porovnat vzhledem
k tomu, že odtud nemáme konečné počty dobytka.
Naopak u prasat se jednoznačně projevuje závislost jejich počtů na úrodnosti půdy, protože
po sečtení prasat v jednotlivých obcích a převedení jejich počtu do poměru na 1000 ha
147
inv. č. LB08833 061-01
aspektů zkoumání na všech stupních od jednotlivých obcí, přes berní okresy, až po krajské
sumáře. Na námi zkoumaném území lze nalézt sedm, resp. osm, hlavních kultur (pole, louky,
zahrady, pastviny, vysoký les, nízký les, vinice, resp. vinice střídavě s poli) a sedm vedlejších,
které zaujímaly méně než 1% produktivní půdy (pole s ovocnými stromy, louky s ovocnými
stromy, louky s užitkem dřeva, pastviny s ovocnými stromy, pastviny s užitkem dřeva, bažiny
s rákosím, pole střídané pastvinami (úhor).
V posuzování, kde je hranice mezi hlavní a vedlejší kulturou, nám pomůže procentuální zastoupení jednotlivých kultur na produktivní půdě, kdy je zvoleným mezníkem jedno procento.
Ve vztahu k celkové rozloze produktivní půdy zaujímala největší podíl orná půda - 54,82 %, za ní
se s velkým odstupem objevuje vysoký les s podílem 19,03 %. Spolu s nízkým lesem (6,78 %)
zde lesy zaujímaly čtvrtinu produktivní půdy - 25,81 %. Dále následují opět s odstupem pastviny - 8,95 % a louky - 6,36 %. Hranici jednoho procenta pak překračují ještě vinice, které zaujímají sice jen 0,08 %, ale spolu s vinicemi, na kterých se střídá vinná réva s ornou půdou (1,86%),
čítají téměř dvě procenta - 1,94 %. Obě tyto kategorie tak vzhledem k jejich objemu a funkci
(jejich hlavním důvodem existence bylo pěstování vína) můžeme sloučit v jednu. S jistou
dávkou shovívavosti můžeme za hlavní kulturu považovat i zahrady, které stojí těsně na hranici
jednoho procenta, zaujímají 0,96 % orné půdy. Zbylých sedm kultur, které nedosahují jednoho
procenta podílu na produktivní půdě, můžeme označit za vedlejší, vzhledem k jejich malé rozloze a k faktu, že se zdaleka nevyskytují ve všech zkoumaných okresech.
Středočeské muzeum
v Roztokách,
inv. č. LB08833 068-01
produktivní půdy zjistíme, že nejvíce jich bylo chováno na úrodné jižní Moravě, kde dosahovaly počtu přes 100 kusů, zatímco ve vyšších polohách bychom našli většinou 30 až 70 prasat
na 1000 ha. Se stavem prasat souvisely také počty chovaných koz. Přestože z kozy byl několikerý
užitek (mléko, maso, kůže, srst), neobvyklá pachuť kozího mléka i masa odrazovala od jejich
chovu pro potřeby lidské stravy, ale v selských hospodářstvích, kde byl zaveden intenzivní chov
prasat, se kozy chovaly jako doplňková zvířata pro jejich výkrm, a kozí mléko se používalo k přikrmování selat nebo nahrazovalo mléko kravské v době zaprahnutí krav.186
Více než polovinu (55 %) z celkového počtu hospodářského zvířectva tvořily na naší části Moravy
ovce. Našli bychom jich tu na 400.000. Ne všechny však byly jemnovlné (merino) nebo jak jsou
v pramenech nazývány - zušlechtěné (veredelte), i když převažovaly. Bylo jich 224.577, takže
tvořily 56 % z celkového počtu ovcí. Vedle nich bychom zde našli ještě 93.970 ovcí nešlechtěných, které byly označovány jako obecní nebo častěji zemské (gemeinde- či land-), a také 2.662
ovcí pološlechtěných. Bohužel v některých obcích odhadní komise nezjišťovala plemeno ovcí
a příslušná kolonka v operátu je nadepsána jednoduše ovce (Schaafe), takových ovcí bylo téměř
dvacet procent (78.572 kusů). Průměrně připadalo na 1000 ha produktivní půdy na sledované
části Moravy 331,26 ovcí. Mezi jednotlivými oblastmi však byly obrovské rozdíly. Zatímco
v úrodných oblastech se chovalo i více než 800 kusů na 1000 ha produktivní půdy, v oblastech
méně úrodných to bylo i méně než 200. Vůbec nejméně bylo ovcí v okrese Žďár nad Sázavou,
pouhých 60,40 kusů.
Na posledním místě mezi hospodářskými zvířaty stála drůbež. Její chov se z ekonomického
hlediska jevil jako značně nerentabilní, proto mu byla věnována minimální pozornost a drůbež
byla na venkovském dvorku víceméně ponechána svému osudu.
Velká pozornost je ve vceňovacích operátech stabilního katastru věnována rozdělení půdního
fondu. Údaje o zemědělských kulturách a jejich výnosech se zde vyskytují několikrát z různých
186 ALBERT, Eduard: Ekonomika moravského zemědělství ve druhé polovině 19. století I – II. Prameny historie zemědělství
a lesnictví 8, Praha 1970, s. 192; RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství v českých zemích. Z fotoarchivu Národního zemědělského muzea Praha. Praha 2010, s. 155.
148
Základní jednotkou každé zemědělské kultury byla parcela, která je definována jako „viditelně
ohraničená část půdy, která se liší od sousedních kulturou aneb vlastnictvím“.187 Každá vyměřená parcela byla zařazena do určité kultury a bonitní třídy, byl jí také určen hrubý a čistý výnos
a rovněž výnos peněžní. Tato základní data se pak sčítala, aby se došlo k celkovým údajům
pro každou bonitní třídu, zemědělskou kulturu, obec, okres, kraj, zemi. Celkový počet parcel
všech zemědělských kultur na námi zkoumané části Moravy byl 2.497.932. Při celkové rozloze
produktivní půdy 1.004.305,12 hektarů tak rozloha jedné parcely čítala průměrně 0,36 ha, tedy
necelé jedno jitro.
Důležitou součástí ocenění produktivní půdy a určení čistého výnosu z ní bylo také zjišťování,
jaké plodiny se na kterém pozemku v určité třídě pěstovaly, jaké z nich byly výnosy a jaké byly
jejich ceny. V sumářích je uvedeno celkem 22 hlavních plodin, přičemž tři z nich zůstávají nevyplněné (pohanka, vodnice a mák). Obilných druhů tu nalezneme šest: ozimá a jarní pšenice,
ozimé a jarní žito, ječmen, oves, kukuřice a proso; dále následuje pět druhů luštěnin: hrách,
čočka, vikev a boby a fazole, které mají společnou kolonku, jsou proto počítány jako jeden druh;
brambory a zelenina: vodnice, řepa a mrkev a bílé zelí; olejnaté rostliny: len a konopí, které
jsou vždy rozděleny na semena a drhnuté stonky; pícniny: jetel a směska; a nakonec anýz, mák
a víno, jehož plocha a výnosy jsou pro jeho specifičnost popsány v kapitole o zemědělských
kulturách. Co se týče zemědělských kultur, na kterých byly zmíněné plodiny pěstovány, jsou
v sumářích zmiňovány nejen pole, ale i pole s ovocnými stromy, pole střídavě s pastvinami
(Trischfeld) a vinice, kde se vinná réva střídá s ornou půdou (Wechselweingärten).
Ne všechny uvedené plodiny se pěstovaly ve všech zkoumaných okresech, méně časté se
objevovaly pouze jako tzv. vedlejší plodiny (Nebennützen), které byly pěstovány na zahradách
nebo na záhumencích vyčleněných ze základní rotace plodin. K těmto plodinám patřily další,
zejména zelenina, pěstovaná na zahradách pro vlastní spotřebu obyvatel usedlosti. Její objem
byl často tak malý, že se ani v pramenech neobjevuje. Jedinou výjimkou je okres Znojmo,
kde můžeme v několika obcích najít doklady většího pěstování vodnice, petržele, cibule, hořčice nebo okurek, které již tehdy pomalu získávaly na Znojemsku své jméno. Celkový dojem
187 NOVOTNÝ, František: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových. Praha 1911, s. 40
149
z pěstování těchto zelenin zde si však nemůžeme vytvořit, protože, jak již bylo několikrát zmíněno, vceňovací operáty obcí znojemského okresu se dochovaly pouze neúplně.
Plochy a výnosy jednotlivých plodin jsou doplněny jejich cenami, které jsou opět čerpány ze
vceňovacích operátů a z krajských sumářů. Určovaly se zde sice místní ceny, především u hlavních plodin, ale základem pro určení hrubého a poté i čistého výnosu byly ceny, za které se
zemědělské plodiny prodávaly v roce 1824. I tak existoval u každé pěstované plodiny určitý
rozptyl cen a to nejen mezi okresy, ale i v rámci nich.
Základem zemědělství byla již od středověku tzv. trojhonná neboli trojstranná soustava, založená na tříleté rotaci základních zemědělských plodin. Trojstranný úhorový osevní systém
s pořadím stran ozim - jař - úhor se začal měnit již v průběhu druhé poloviny 18. století, kdy
začaly mezi základní obiloviny pronikat luštěniny a brambory. S čistou trojstrannou soustavou,
ve které se celá strana úhoru nechávala ležet ladem, bychom se na venkově setkali ve čtyřicátých letech 19. století jen zřídka, obvykle pouze na nejhorších půdách. Naprostou většinu
osevních postupů tvořily v té době různé varianty vylepšených trojhonných úhorových soustav,
kdy se do části úhoru přisévaly různé plodiny, nejčastěji luštěniny - hrách, čočka a vikev nebo
brambory, objevovaly se už i pícniny - jetel a směska. Celý systém vypadal tak, že jako ozim se
většinou sela pšenice nebo žito, jako jař ječmen či oves, v malé míře pak proso. Po zimní pšenici
se sel obvykle ječmen, po zimním žitu oves. Po ječmenu se na dobrých půdách pěstovaly luštěniny a brambory, po ovsu se nechávala půda ležet ladem.188
Z agrotechnického i provozního hlediska vytvořilo teprve začlenění okopanin a pícnin do osevního systému objektivní možnost přechodu od trojstranné ke střídavé soustavě, který fungoval
na principu: pícniny - ozim - okopaniny - jař. V našich zemích byl pro nesnášenlivost jetele
rozšířen na šesti až osmihonný střídavý postup, např. jetel - ozim - okopaniny - jař - luskoviny ozim - okopaniny - jař. Tato soustava se však u nás na rustikálu objevuje až ve druhé polovině 19.
století, ve sledované době se používaly ještě různé modifikace soustavy trojstranné.
V Brněnském kraji bychom mohli napočítat celkem 35 různých rotací této soustavy, z nichž
pouze v 19 nalezneme zařazený jetel. V ostatních bychom místo něj našli tzv. úhorové plodiny
- okopaniny, luštěniny a len. Z tohoto faktu lze vyvodit závěr, že tyto plodiny byly pro vývoj
trojstranné soustavy stejně důležité jako zavádění pícnin, jejichž vliv na vývoj zemědělských
soustav se plně projevil až při zavádění soustavy střídavé.
Vceňovací operáty stabilního katastru jsou, zdá se, velmi vhodným pramenem nejen pro dějiny
jednotlivých obcí, ale také pro komplexní poznání venkova v době vytváření katastru, tedy
ve čtyřicátých letech 19. století. Lze z nich zkoumat nejen počty obyvatel a stavy hospodářského zvířectva, ale poskytují podrobné informace i o zemědělství v tak zajímavé době, jakou
byl konec první poloviny 19. století. Doba vytváření stabilního katastru byla dobou, kdy doznívalo staletí trvající období těžké úmorné ruční práce na poli, kdy výnos stačil pouze k vlastnímu samozásobení hospodářství. Do osevních postupů se zaváděly nové plodiny (luštěniny,
okopaniny a pícniny), pomalu se zlepšovala technika obdělávání půdy, zvyšovaly se stavy hospodářského zvířectva i výnosy polních plodin, nejdříve v úrodných oblastech, později v těch
méně úrodných. Pomalu se tak připravovala doba, kdy začala zemědělská produkce venkova
zásobovat potravinami vznikající a rozvíjející se průmyslová centra moderních měst.
188 VONDRUŠKA, Vlastimil: Základní rysy zemědělské výroby v Čechách v letech 1781–1848. Hospodářské dějiny 17, 1989,
s. 17 - 18.
150
151
Resumé
The book describes the condition of agriculture in the 1840s, as it was in the Brno region and
in the borderline regions from 1850 – 1854, i.e. on the territory of small regions of Brno, Jihlava
and Znojmo. It is based on cadastral records of the Land register and regional documents,
which were created for each relevant cadastre. The aim of this work is to create a distinct image
of Moravian agriculture in the given period on the threshold of great changes, which took
place in the second half of the 19th century in connection with political, social and economical
reforms, together with the technical development and industrialization of the country.
The work describes in detail the situation of population, houses and families, the sizes of estates
and the number of individual farming varieties, as well as the names of individual groups of
farmers from that period, and farm animals with various ways of breeding and nutrition. Great
attention is given to the agricultural cultures creating the productive land of the monitored
area and the farming products grown here. The analysis of used agricultural systems is also an
integral part of this work.
Basic units in this work create revenue or tax offices (Steuerbezirke), shown in the shape as they
were formed in connection with the 1850 administrative reform by redistributing villages from
the “old” revenue office regions from 1789 used for the Joseph’s land register office needs. This
choice was made due to some discrepancies in the surface area of former regions, where some
of them had only one municipality on their land, and others were created by big dominions.
It concerns the total number of 32 regions with 1,609 cadastral municipalities. Unfortunately,
the cadastral records were not preserved for all municipalities, and almost half of the surveyed
municipalities have some municipality missing. It mostly concerns only one or two municipalities, where the basic information can be found in other sources, or it can be calculated from
the statistical data. Only Moravský Krumlov and Znojmo regions are the most affected; the first
of them has 8 municipalities missing out of 50, the Znojmo region has a higher proportion of
missing municipalities, which is 14 out of 73. The total number of 60 municipalities is missing,
out of the complete number of 1,609, which is 3.7 %; 22 missing municipalities were located
in the Moravský Krumlov and Znojmo regions. When these 22 municipalities are subtracted, 38
municipalities remain from the total number of 1,486, which is 2.6 %. This a very small proportion for making any final conclusions based mostly on the percentage ratios, which makes it
essentially irrelevant.
Cadastral records of the Land register seem to be a suitable source not only for the history of
individual municipalities, but also for a more complex knowledge of the countryside in the
time of establishing the cadastral documents in the 1840s. The time of creating the stable
cadastral records was a time when the century-long period of hard tedious manual labour
in the fields was dying out, when the yield was only enough for farmers’ own self-sufficiency.
The sowing plans gradually introduced new crops (legume, root crops and fodder plants), the
technology of tillage was gradually improving, and the number of livestock and field crop yield
was growing, first in fertile areas, later in the less fertile ones. It slowly brought on the period
when the agricultural production in rural areas started supplying the emerging and evolving
industrial centres of modern cities by food.
Fotoarchiv Národního zemědělského muzea
Praha, inv. č. 28762-a4642
152
153
Rejstříky
Rejstřík jmenný
Albert Eduard 8, 21, 61, 145
Beranová Magdalena 8
Brussati Alois 23
Čeněk Miroslav 21
d’ Elvert Christian 22
Faltus Jozef 20
František I. císař 24,32
Hohenbruck von, Arthur 112
Jakubec Ivan 20
Jeleček Leoš 8
Jindra Zdeněk 20
Křivka Josef 7,21,22
Kubačák Antonín 8,20
Kůš Vladimír 8,23,75,76,77
Lom František 7,20,21
Manner von, Wolfgang, dvorní rada 31
Mitrovský, Antonín Bedřich, moravský místodržící 31
Moritsch Andreas 23
Novotný František 23, 75, 84
Růžičková vladimíra 21
Sandgruber Roman 23
Stellner František 20
Šimek Alois 23,29
Šmelhaus Vratislav 7,21,22
Šouša Jiří 8
Tempír Zdeněk 20
Vilikovský Václav 20
Vondruška Vlastimil 20,21
Weeber Heinrich Caesar 23
Wessely Joseph 22
Wolny Gregor 33
Rejstřík místní
Archangelsk 100
Blansko město 12
Blansko okres 36, 64, 75, 93, 99, 107, 108, 110, 133, 134
Boskovice město 12
Boskovice okres 59, 63, 93, 101, 103, 108, 114, 134
Brněnská vrchovina 12, 38, 57, 67, 93, 105, 114, 147
Brněnský kraj 9, 10, 16, 18, 33, 133, 145, 150
Brno město 12, 37, 107, 108
Brno okres 35, 37, 39, 57, 60, 62, 67, 68, 75, 79, 107, 108, 110, 114, 134, 147
Břeclav okres 35, 37, 75,77, 79, 84, 93, 96, 105, 133
Bučovice okres 35, 57, 64, 67, 79, 84, 109, 110, 112, 114
Bystřice nad Pernštejnem okres 75, 93, 94, 108, 110, 133
Čechy 7, 8, 9, 32, 39, 40, 53, 74-83, 84-88
Českomoravská vrchovina 11-12, 38, 57, 62, 67, 85, 96, 105, 114, 147
Dačice okres 37, 39, 57, 58, 62
Dolní Heřmanice, okres Velké Meziříčí 39
Dolní Rakousy 3, 28
Hodonín okres 37, 75, 79,93, 96, 97, 133
Hradišťský kraj 9
Hrotovice okres 35, 36, 38, 67, 75, 84, 110
Hustopeče okres 37, 39, 62, 63, 67, 79, 84, 96, 105, 133
Ivančice okres 37, 75, 79, 97, 110, 133
Jaroslavice okres 35, 37, 38, 75, 78, 79, 93, 96, 112, 133
Jemnice okres 37, 75
Jevíčko okres 9
Jihlava město 11, 37
Jihlava okres 35, 36, 37, 39, 60, 67, 84, 96, 99, 105, 107, 109, 114, 147
Jihlavský kraj 9, 18, 33, 34, 145
Klobouky okres 35, 37, 67, 75, 79, 93, 96, 97, 133
Křižanov 12
Kunštát okres 63 ,67, 75, 93, 97, 108, 110, 111, 133, 134, 135
Kyjov 9
Libochovice 131
Mělčany u Dolních Kounic 131
Mikulov město 13
Mikulov okres 75, 79, 93, 96, 99, 105, 110, 114, 133
Moravská Třebová okres 9
Moravské Budějovice okres 58, 67, 93, 96, 110, 114
Moravský Krumlov okres 18, 32, 55, 75, 79, 93, 109, 112, 133, 146
Náměšť nad Oslavou okres 37, 75, 98
Nové Město na Moravě okres 35, 62, 67, 77, 84, 93, 94, 96, 133, 135
Olešnice, okres Kunštát 40
Olomoucký kraj 9, 16
Panonská pánev 13
Pobaltí 100
154
155
Přerovský kraj 9
Rejstřík věcný
Riga 100
Slavkov u Brna okres 37, 63, 75, 79, 96, 109, 110, 133
Slezsko 30
Svitavy okres 9
Telč okres 96, 101
Tišnov okres 35, 75, 93, 96, 108, 133, 135
Třebíč okres 35, 99, 110
Velká Bíteš 12
Velké Meziříčí okres 35, 37, 64, 75, 77, 101
Vlachovice, okres Nové Město n. M. 39
Vnější západní Karpaty 12
Vněkarpatské sníženiny 13
Vranov nad Dyjí okres 35, 57, 75, 96, 105, 133
Vyškov okres 75, 93, 103, 107, 109, 110, 114, 133
Znojemský kraj 9, 18, 33, 145
Znojmo město 37
Znojmo okres 18, 33, 35, 38, 39, 55, 58, 60, 68, 75, 79, 96, 99, 108, 109, 112, 114, 133, 146, 147, 149
Ždánice okres 35, 63, 75, 77, 79, 84, 96, 97, 110, 112, 133
Žďár nad Sázavou město 11
Žďár nad Sázavou okres 62, 75, 93, 96, 133, 135, 148
Židlochovice okres 37, 39, 59, 67, 75, 79, 93, 96, 97, 105, 107, 110, 133
anýz (bedrník anýz) 90, 109-110, 112, 114, 127, 133, 149
archiv ústřední 31
bažiny s rákosím 74, 75, 77, 80, 149
bezzemek 37-40, 46, 47, 63, 146
boby, 90, 94, 95, 97-99, 112, 113, 122, 149
brambory 61, 90, 92, 98, 104-105, 112, 114, 124-126, 130-135, 139, 140, 142, 143, 149, 150
býci 55, 58, 67, 69-70
celoláník 38-40, 48, 53
cep 142, 143
cibule 108, 112, 114, 149
čočka 90, 94-97, 112, 113, 121, 131, 133, 149, 150
čtvrtláník 38, 40, 48, 53, 146
děvečka 35, 36, 66, 146
dobytek viz zvířectvo (hospodářské)
dominikalista (familiant, kolonista) 38, 47
domkář 37, 38, 40, 49, 53, 146
drůbež 64, 68, 148
dům 8, 17, 35, 38, 40, 43, 55, 146
dvouláník 39, 48
familiant viz dominikalista
fazole 90, 94, 95, 97-99, 112, 113, 122, 149
fenykl 109
grunt viz hospodářství
hořčice 108, 114, 149
hospodář (sedlák) 37-41, 46, 53-55,63, 84, 130, 140, 142, 143, 146
hospodářství (grunt, usedlost) 8, 17, 33-51, 55, 56, 67, 145, 146
hospodářství střídavé viz soustava (rotace) střídavá
hrách 90, 94-96, 112, 113, 120, 131, 133, 149, 150
husa česká bílá 64
husy 55, 64, 68, 71, 146
chalupník 38, 40, 49, 53, 63, 146
chmelnice 76, 81
jař 130-135, 150
ječmen 90, 92, 94, 112, 131, 149, 150
jedenapůlláník 39, 48
jetel 56, 90, 97, 110, 112, 114, 128, 131, 133, 135, 149, 150
jetel brabantský 110
jetel lucernský 110
jetel štýrský 110
kachny 64
katastr josefínský 9, 24, 84, 146
katastr reambulovaný 32, 84
katastr stabilní 8, 16, 24-32, 55, 58, 61, 74, 110, 111, 114, 145, 146
Käuschler 39, 51
kedluben 106
156
157
kmín 109
kolonista viz dominikalista
komise krajská 31
komise odhadní 30, 64, 67, 77
komise zemská pro úpravu daně pozemkové 31
koně 55-58, 67, 69, 146, 147
konopí 90, 101, 112, 113, 114, 140, 143, 149
konopí drhnuté 123
konopí indické 102
konopí rumištní 102
konopí seté 102
kopáč (sekáč) 39, 51
kopr 109
kosa 141
koudel konopná 102
kozy 55, 58, 63, 68, 71, 146, 148
kozy švýcarské 63
krávy 55, 58-61, 66-68, 70, 146, 147
krize obilnářská odbytová 90, 93, 94, 98, 104, 112, 133, 149
kultura zemědělská 9, 17, 18, 31, 55, 74-83, 84-88, 145
lán 38, 48-49
len 90, 100-101, 112, 113, 133, 140, 143, 149, 150
len drhnutý 101, 113, 123
les nízký 74, 76, 79, 81, 149
les vysoký 74, 76, 78, 79, 81, 82, 85, 89, 149
lesy 76, 77, 80, 85, 86
louky 74, 76-82, 85, 86, 89, 131, 149
louky s ovocnými stromy 74-77, 80, 81, 149
louky s užitkem dřeva 74, 75, 77, 80, 81, 149
luskoviny (luštěniny) 7, 89, 94-99, 112, 113, 130-135, 140, 143, 149, 150
mák 90, 109-110, 114, 149
malý domkář 39, 40, 49, 53
mezci 58
mrkev 90, 106-108, 112, 114, 127, 149
obilniny 10, 78, 90-94, 103, 112, 115-119, 130, 131, 140-142, 149, 150
oceňování pozemků 31
okopaniny 7, 69, 130-135, 142
okurky 108, 112, 114, 149
olej konopný 102
operát vceňovací 8, 16, 38, 55, 56, 58, 61, 64, 74-76, 78, 79, 97, 106, 108, 114, 145, 150
orba 132, 139, 140, 141, 143
osli 58
ovce 18, 55, 65-68, 72-73, 146, 148
ovce dvojstřižné viz ovce zemské
ovce jemnovlné merino 65, 66, 148
ovce pološlechtěné 66, 148
ovce šlechtěné 55
ovce zemské (dvojstřižné) 65, 66, 148
oves 90, 92, 94, 110, 112, 149, 150
oves latnatý 92
oves smeták 92
158
ozim 130-135, 142, 143, 150
pacholek 35, 36, 146
parcela (pozemek) 9, 30, 38-41, 74, 84-88, 130, 132, 143, 149
parifikáty 76, 81
pastva 56, 60, 63, 67, 68
pastviny 65, 67, 68, 74-82, 85, 89, 149
pastviny s ovocnými stromy 74, 75, 77, 80, 81, 149
pastviny s užitkem dřeva 74, 75, 77, 80, 81, 149
petržel 108, 112, 114, 149
pícniny 7, 89, 110-112, 130, 131, 133-136, 143, 149, 150
pluh záhonový 139, 140
podsedek 40, 49, 53
pohanka 90, 93, 112, 149
pole viz půda orná
pole s ovocnými stromy 74, 75, 77, 80, 81, 90, 97, 112, 149
pole střídané pastvinami 75, 80, 81, 90, 97, 112, 149
pozemek viz parcela
prasata 54, 55, 61-62, 68, 70-71, 103, 146-148
prasata německá 61
prasata polská 61
prasata uherská (běhouni mangalica) 61
prase klapouché českomoravské 61
prase přímouché 61
proso 90, 93, 94, 112, 131, 140, 143, 149, 150
pšenice 90, 92-94, 104, 112, 131, 141, 149, 150
půda orná (pole) 65, 74-81, 85, 86, 88, 90, 97, 112, 130, 132, 149
půda produktivní 9, 10, 35, 56, 61, 74-83, 84-89, 149
půlláník 38, 40, 48, 53, 146
rádlo plazové 139, 142
reklamace 31
rodina 35, 36, 43, 146
rostliny olejné a přadné 100-110, 112, 113
ruchadlo bratranců Veverkových 139, 142
rýč 139, 142
řepa 61, 67, 90, 106-108, 112, 114, 127, 132, 133, 140, 142, 143, 149
řepa burgundská (buryna, burák) 106
řepa cukrová 106
řepa červená 106, 114
řepa strnisková viz vodnice
sedlák viz hospodář
sekáč viz kopáč
semeno konopné 123
semeno lněné 100-101, 113, 122
semeno vikvové 97
síto 142, 143
skot červený středoevropský 59
skot raabský (lesní, štítarský) 59
skot švýcarský 59
skot uherský 59
slepice 64
159
směska 90, 97, 110-112, 114, 128, 131, 133, 149, 150
soustava (rotace) čtyřhonná 131, 133, 135
soustava (rotace) čtyřstranná 133, 134, 135
soustava (rotace) devítihonná 134, 135
soustava (rotace) devítistranná 134, 135
soustava (rotace) dvanáctihonná 133, 135
soustava (rotace) hospodářská 9, 10, 15, 67, 130-137, 139, 145
soustava (rotace) osmihonná 131, 133, 135
soustava (rotace) osmistranná 133, 135
soustava (rotace) pětihonná 133, 135, 136
soustava (rotace) pětistranná 133, 134, 135
soustava (rotace) střídavá 56, 130-137, 150
soustava (rotace) šestihonná 131, 133, 135, 137
soustava (rotace) trojhonná 56, 68, 130, 133, 135, 150
soustava (rotace) trojstranná 130, 131, 134, 135, 150
srp 141
stroj secí 140
sumář 9, 33, 34, 68, 74, 76, 89, 97, 106, 108, 111, 145, 149, 150
třičtvrtěláník 38, 48, 53
třída bonitní 9, 31, 81, 77-83, 84-88, 133, 135, 149
tuřín 106-108, 114, 140, 143
úhor 65, 67, 74, 75, 81, 130-137, 141, 143, 150
usedlost viz hospodářství
vázanost obůrová 130, 132, 135
vikev 90, 94, 95, 97, 112, 113, 121, 131, 149, 150
vinice 74, 76-81, 83, 90, 112, 149
vinice střídavě s poli 74, 76-80, 90, 97, 112, 114, 149
vinná réva 78-90, 97, 111-112
víno 111, 114, 129, 149
vlna 65, 66
vodnice (strnisková řepa) 90, 106, 108, 112, 114, 149
voli, 55, 56, 58, 67, 69-70, 146
výměnek 35, 36, 146
výnos 9, 10, 17, 31, 56, 65, 74, 77, 78, 84, 90, 108, 110-111, 149, 150
zahradník 38, 40, 49, 53, 146
zahrady 74, 76, 77, 79-81, 85, 86, 149
zelenina 91, 107-108, 112, 114, 149, 150
zelí bílé 90, 106-108, 112, 114, 127, 133, 149
zvířectvo hospodářské (dobytek) 9, 10, 54-73, 95, 97, 103, 106, 112, 114, 130, 132, 133, 139, 141,
143, 145, 146, 148
žito 90, 92-94, 112, 131, 141, 149, 150
žito horské trstnaté 51
160
161
Prameny a literatura
Prameny
Moravský zemský archiv v Brně, fond D8 Stabilní katastr - Vceňovací operáty
Název obce česky
Název obce německy
Okres
Býkovice
Blansko
Brťov u Černé Hory
Černá Hora
Dlouhá Lhota
Dolní Lhota
Doubravice
Hluboké Dvory
Holešín
Holštejn
Hořice
Horní Lhota
Housko
Jedovnice
Begkowitz
Blansko
Brtiow
Czerna Hora
Lhotta Lang
Lhotta Unter
Doubrawitz
Hluboky
Holeschin
Hollstein
Horschitz
Lhotta Ober
Hausko
Jedownitz
Jeneč
Jestřebí
Karolín
Klemov
Klepačov
Kotvrdovice
Kulířov
Kuničky
Lažánky
Lažany
Lipovec
Lubě
Malá Lhota
Milonice
Molenburk
Němčice
Olešná
Olomučany
Ostrov u Macochy
Petrovice
Rájec Jestřebí
Ráječko
Rudice
Šebrov
Senetářov
Sloup
Šošůvka
Spešov
Suchdol
Sv. Kateřina
Těchov
Ujčov
Újezd
Vavřinec
Veselice
162
inv. č.
karton
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
58
103
234
308
417
453
486
681
709
713
721
740
789
893
23
41
94
124
165
179
191
267
278
280
282
289
305
345
Jentsch
Gestržeby
Karolin
Klemow
Klepaczow
Kordowitz
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
898
909
966
1001
1004
1084
346
349
370
382
383
411
Kulirschow
Kunitschek
Laschanek
Lažan
Lippowetz
Lubie
Lhotta Klein
Millonitz
Mollenburg
Niemtschitz
Oleschna
Ollomutschan
Ostrow
Petrowitz
Raitz
Rajeczko
Ruditz
Schebrow
Senetarsch
Slaup
Scheschuwka
Sbeschau
Sugdol
Katrein
Techow
Uitzow
Augezd
Wawrschinetz
Wesselitz
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
1176
1183
1228
1230
1315
1361
1419
1535
1567
1651
1819
1828
1869
1930
2178
2181
2286
2363
2380
2442
2466
2473
2600
2623
2650
2754
2755
2809
2883
445
447
464
465
490
508
529
566
579
611
669
672
686
705
788
789
828
857
862
883
891
893
939
948
958
1004
1004
1023
1056
Vilémovice
Závist
Žďár
Žernovník
Krasová
Babolky
Bačov
Bahna
Benešov
Boskovice Žid. město
Buková
Chlum
Chrudichromy
Boskovice Dolní př.
Dolní Smržov
Drvalovice
Boskovice Horní př.
Hrádkov
Jabloňany
Knínice u Boskovic
Kochov
Kořenec
Kladoruby
Krhov
Letovice
Lipová
Ludikov
Míchov
Mladkov
Novičí
Obora
Okrouhlá
Pamětice
Podolí
Protivanov
Lhota Rapotina
Repechy
Šebetov
Skalice
Skrchov
Slatinka
Třebětín
Suchý
Sudice
Svitávka
Trávník
Újezd
Valchov
Vanovice
Vážany
Velenov
Vísky
Vratíkov
Zboněk
Žďárná
Boskovice
Seč
Villimowitz
Zawiest
Zdiar
Žernownik
Rogendorf
Babolek
Batschow
Bahna
Beneschau
B. Judenstadt
Bukowa
Chlum
Chrudichrom
B. Untervorstadt
Smržow
Drbalowitz
B. Obervorstadt
Hradkow
Jablonian
Knihnitz (Markt)
Kochow
Korženetz
Kvadrob
Krchow
Lettowitz
Lippowa
Ludikow
Michow
Mladkow
Nowitschy
Obora
Okrauhla
Pamietitz
Podoly
Protiwanow
Lhotta Rapotina
Repperch
Schebetau
Skalitz
Skrchow
Slatinka
Stržebetin
Suchy
Suditz
Switawka
Trawnik
Augezd
Walchow
Wannowitz
Wazan
Wellenow
Wissek
Wratikow
Zbonek
Zdiarna
Boskowitz Stadt
Setsch
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Blansko
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
Boskovice
2912
3077
3090
3115
38
41
43
66
175
259
328
351
461
467
499
754
807
852
1023
1032
1061
1107
1142
1261
1313
1367
1517
1556
1762
1794
1815
1894
1984
2111
2195
2221
2361
2399
2414
2424
2562
2604
2605
2635
2685
2756
2800
2805
2810
2821
2919
2971
3083
3092
1065
1123
1128
1137
16
17
17
26
73
105
132
139
182
183
197
294
312
330
390
393
403
419
431
476
490
510
560
574
651
661
668
694
722
767
795
806
856
868
873
876
928
941
941
952
975
1005
1021
1022
1023
1027
1066
1087
1125
1128
163
Adamov
Staré Město
Babice
Bedřichovice
Bílovice n. Svit.
Bohunice
Bosonohy
Březina
Bystrc
Chrlice
Černovice
Trnitá
Ivanovice u Brna
Pekařská
Velká Nová ul.
Habrůvka
Hajany
Holásky
Horákov
Husovice
Jehnice
Jiříkovice
Josefov
Jundrov
Kanice
Malá Nová ul.
Kobylnice
Kohoutovice
Komín
Královo pole
Křížová
Křenová
Křtiny
Komárov
Jircháře
Kožená
Lelekovice
Lískovec
Líšeň
Bukovinka
Kníničky
Maloměřice
Ořechovičky
Maxov
Medlánky
Modřice
Mokrá
Moravany
Mlýnská, Náhon
Nebovidy
Brněnské Ivanovice
Nové Sady
Honí Heršpice
Horní a Dolní Cejl
Obřany
Zábrdovice
Ochoz u Brna
164
Adamstahl
Altbrünn
Babitz
Bellowitz
Billowitz
Bohonitz
Parfus
Brzezina
Bisterz
Chirlitz
Czernowitz
Dornröhsel
Ewanowitz
Bäckengasse
Neubaugasse Grosse
Habruwka
Hayan
Hollasek
Horakow
Hussowitz
Iehnitz
Irzikowitz
Josephstadt
Jundorf
Kanitz
Neubaugasse Kleine
Kobelnitz
Kohautowitz
Komein
Königsfeld
Kreuzgasse
Kröna
Kiritein
Kumrowitz
Lakerwiese
Ledergasse
Lellekowitz
Leskau
Lösch
Bukowina Klein
Kinitz Klein
Mallomierschitz
Urhein klein
Maxmiliandorf - Dvorska
Medlanko
Mödritz
Mokrau
Morbes
Mühlgraben
Nebowid
Nennowitz
Neustift
Gerspitz Ober
Zeil Ober. Unter.
Obrzan
Obrowitz
Ochos
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
1
8
31
56
87
133
177
211
269
344
381
485
541
595
594
624
627
708
719
833
894
929
937
941
955
989
1024
1035
1052
1113
1139
1157
1166
1177
1212
1240
1246
1321
1320
1416
1433
1445
1452
1482
1484
1561
1568
1585
1603
1535
1670
1702
1780
1790
1796
1797
1800
1
3
13
23
35
55
73
85
108
137
150
190
214
235
235
248
249
278
282
324
346
356
359
362
367
376
391
394
399
421
430
436
441
445
459
467
471
493
493
529
533
536
538
548
548
576
578
586
592
606
619
628
657
660
662
662
663
Ořešín
Útěchov
Podolí
Popůvky
Přízřenice
Proseč
Prštice
Ponětovice
Radostice
Řečkovice
Řícmanice
Rozdrojovice
území sv. Anny
Želešice
Švábka
Šlapanice
Slatina
Soběšice
Sokolnice
Špilberk
Brno město
Silniční ul.
Střelice
Brno Příkop
Telnice
Tikovice
Troubsko
Tuřany
Tvarožná
Obce
Dolní Heršpice
Velatice
Bukovina
Ořechov
Ostopovice
Vranov
Žabovřesky
Žebětín
Židenice
Nová Ves
Velé Bílovice
Lednice
Hrušky
Kostice
Ladná
Lanžhot
Břeclav
Nejdek
Moravská Nová Ves
Podivín
Tvrdonice
Týnec
Moravský Žižkov
Bohdalice
Brankovice
Bučovice
Černčín
Oržeschin
Autiechau
Kritschen
Poppuwek
Prisenitz
Prosetsch
Pürschitz
Puntowitz
Radostitz
Ržezkowitz
Rzitzmanitz
Rozdrojowitz
V. st. Anna
Schöllschütz
Schwabengasse
Schlapanitz
Latein
Sobieschitz
Sokolnitz
Spielberg
Brünn Stadt
Strahsengasse
Strželitz
Teichdam und Grabengahse
Tellnitz
Tikowitz
Strutz
Turas
Bosenitz
Ubetz
Gerspitz Unter
Wellatitz
Bukowina Gross
Urhau Grohs
Wostopowitz
Wranau
Sebrowitz
Schebetein
Schimitz
Neudorf
Billowitz Grohs
Eisgrub
Birnbaum
Kostitz
Rampersdorf
Landshut
Lundenburg
Neudek
Neudorf
Kostl Stadt
Turnitz
Teinitz
Ziskau
Bochdalitz
Brankowitz
Butschowitz
Tschertschein
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
Břeclav
Břeclav
Břeclav
Břeclav
Břeclav
Břeclav
Břeclav
Břeclav
Břeclav
Břeclav
Břeclav
Břeclav
Břeclav
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
1853
1884
1985
2034
2082
2102
2115
2135
2173
2212
2230
2274
2323
2347
2358
2420
2421
2454
2463
2476
2487
2555
2563
2645
2655
2670
2709
2728
2730
2740
2775
2818
2828
2861
2959
2965
3042
3098
3125
533
825
1080
1220
1221
1383
1680
1747
1981
2734
2738
3127
44
131
188
248
305
680
692
722
741
759
764
768
774
786
802
808
824
841
852
855
874
875
887
890
895
899
924
928
959
961
966
987
994
995
998
1011
1026
1031
1048
1082
1084
1111
1131
1140
35
211
319
410
461
462
515
622
646
721
996
998
1141
54
77
100
123
165
Chvalkovice
Dobročkovice
Dražovice
Kloboučky
Kojátky
Kozlany
Kožušice
Kučerov
Letonice
Letošov
Lysovice
Malínky
Marefy
Milonice
Mouchnice
Bohaté Málkovice
Nemochovice
Nemotice
Nesovice
Nevojice
Nové Hvězdlice
Pavlovice
Podbřežice
Šardičky
Snovídky
Staré Hvězdlice
Uhřice
Vícemilice
Albrechtice
Blažejovice
Blažkov
Bohuňov
Borovec
Branišov
Bratrušín
Bukov
Býšovec
Bystřice
Chudobín
Dalešín
Divišov
Dolní Libochová
Dolní Rozsíčka
Dolní Rožínka
Dvořiště
Habří
Hluboké
Horní Rozsíčka
Horní Rožínka
Hrdá Ves
Jabloňov
Jemnice
Josefov
Karasín
Kobylnice
Koroužné
Kovářová
166
Chwalkowitz
Dobroczkowitz
Dražowitz
Klobautschek
Kojatek
Kozlan
Kožuschitz
Kutscherau
Lettonitz
Lettoschau
Lihsowetz
Mallinek
Marhöf
Millonitz
Mauchnitz
Malkowitz Deutsch
Nemochowitz
Nemotitz
Nehsowitz
Newojitz
Hwiesdlitz Neu
Pawlowitz
Podbržežitz
Schardiczek
Snowidek
Hwiesdlitz Alt
Uhržitz
Witziomielitz
Albrechtitz
Blažeowitz
Blaschkow
Bohuniow
Borowetz
Branschow
Bratruschin
Bukow
Bischowitz
Bystritz
Chudobin
Daleschin
Diwischow
Libochau Unter
Rosiczka Unter
Rozinka
Dworžischt
Habry
Hluboky
Rosiczka Ober
Rozinka Ober
Hrdawes
Jablunow
Jemnitz
Josephsdorf
Karasein
Kobilnitz
Korocžina
Kowaržow
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bučovice
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
356
428
497
1007
1038
1095
1105
1197
1259
1260
1325
1444
1462
1536
1595
1660
1665
1667
1675
1711
1757
1915
1976
2327
2451
2512
2746
2903
3
111
113
135
137
192
196
258
268
271
353
383
413
455
464
465
524
622
678
758
759
810
853
896
935
958
1029
1065
1090
141
168
196
384
394
415
418
454
475
475
495
536
541
566
590
615
617
618
621
631
649
701
720
842
886
908
1001
1062
1
43
44
55
70
78
79
105
107
109
140
152
163
179
182
183
207
248
266
295
295
313
331
346
358
368
393
404
414
Kozlov
Janovičky
Kundratice
Lesoňovice
Lhota
Lísek
Lískovec
Domanínek
Ubušínek
Meziboří
Milasín
Mitrov
Moravec
Moravecké Janovice
Moravecké Pavlovice
Nejvězíčko
Olešínky
Olešnička
Pikarec
Písečné
Pivonice
Radkov
Rodkov
Rovné
Rožná
Rozsochy
Štěpánov
Strachujov
Strážek
Střítež
Švařec
Unčín
Věchnow
Velké Janovice
Domanín
Ubušín
Veselí
Věžná
Vitochov
Vojetín
Vojtěchov
Vrtěříž
Ždánice
Zlatkov
Zvolenovice
Zvole
Ujčov
Bílkovice
Český Rudolec
Borek
Dobrohošť
Brandlín
Budč
Budíškovice
Červený hrádek
Chlumec
Chotěbudice
Kozlow
Janowitz
Kundratitz
Lehsenowitz
Lhotta
Lisek
Liskowitz
Domanin Klein
Ubuschin Klein
Mesiborž
Milasein
Mittrow
Morawetz
Janowitz
Pawlowitz Mährisch
Nedwieziczka
Olleschinek
Olleschnitzka
Pikaretz
Pisetschny
Piwonitz
Radkow
Rotkow
Rowny
Roschna
Rohsoch
Stiepanau
Strachojow
Straschkau
Stržiterž
Swaretz
Unschin
Wiechnow
Janowitz Grohs
Domanin Grohs
Ubuschin Gross
Vessely
Wieczna
Wittochow
Wojetin
Wojtechow
Wrteržiž
Zdanitz
Zladkov
Swolla
Swola
Uitschow
Bilkau
Rudoletz Böhmisch
Borken
Dobrohost
Brandlein
Butč
Budischkowitz
Rothenburg
Chlunz
Codiabuditz
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Bystřice n. P.
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
1097
871
1179
1250
1265
1319
1322
1500
1454
1511
1524
1549
1571
1572
1573
1645
1818
1823
1945
1953
1961
2160
2264
2272
2278
2280
2531
2548
2556
2574
2620
2769
2815
2841
2859
2866
2880
2897
2921
2948
2949
2980
3088
3131
3146
85
128
160
169
186
249
253
318
332
339
416
438
446
472
477
492
494
538
539
558
562
572
580
580
581
609
669
671
710
713
716
782
820
823
825
826
915
921
924
932
947
1009
1025
1037
1047
1051
1055
1060
1067
1077
1077
1090
1126
1143
1150
33
52
66
169
76
100
102
128
133
136
167
Dačice
Dolní němčice
Heřmaneč
Holešice
Horní Radíkov
Horní Slatina
Hostkovice
Hradišťko
Hříšice
Jersice
Kadolec
Kostelní Vydří
Knínice
Vlastkovec
Léštice
Lidéřovice
Maříž
Malý Jeníkov
Malý Pěšín
Manešovice
Markvarec
Maršov
Matějovec
Mutná
Mutišov
Olšany
Peč
Prostřední Vydří
Radkovice u Budče
Radlice
Řečice
Šach
Cizkrajov
Stálky
Stojičín
Toužín
Dolní Radíkov
Urbaneč
Valtínov
Velká Lhota
Velký Jeníkov
Vělký Pěšín
Vesce
Volfířov
Bolíkov u Slavonic
Slavonice
Lipnice
Lipolec
Čejč
Čejkovice
Dolní Bojanovice
Dubňany
Hodonín
Hovorany
Josefov
Lužice
Mikulčice
168
Datschitz Stadt
Niemtschitz Unter
Hermantsch
Holleschitz
Radisch Ober
Latein Ober
Hostes
Pastreich
Reispitz
Jersitz
Kadolz
Kirch Wiedern
Künitz
Laskes
Lexnitz
Lidhersch
Mayres
Jenikau Klein
Pantschen Klein
Maneschowitz
Marquaretz
Marschow
Modes
Mutten
Mutischen
Wolschan
Petschen
Widern Mitter
Radkowitz
Radlitz
Roetschitz
Schach
Sitzgrahs
Stallek
Stoiken
Thusing
Radisch Unter
Urbantsch
Walterschlag
Lhotta Grohs
Jenikau Grohs
Pantschen Gross
Wesze
Wolfirz
Woelking
Zlabings Stadt
Lipnitz
Lipoltz
Czeitsch
Czeikowitz
Bojanowitz Unter
Dubnian
Göding
Howoran
Josefov
Luschitz
Mikultschitz
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Dačice
Hodonín
Hodonín
Hodonín
Hodonín
Hodonín
Hodonín
Hodonín
Hodonín
Hodonín
382
458
659
712
757
761
780
805
812
901
944
1079
1207
1222
1263
1297
1412
1451
1453
1457
1467
1471
1558
1609
1610
1830
1941
2109
2162
2165
2210
2314
2397
2499
2544
2680
2778
2783
2803
2833
2860
2864
2874
2953
3028
3128
295
296
443
519
583
791
936
1393
1520
151
180
260
279
295
295
301
311
313
347
363
409
457
462
476
485
527
538
539
540
543
544
575
595
595
672
709
766
783
784
801
837
868
902
921
972
1012
1013
1021
1033
1048
1049
1054
1078
1106
1141
118
119
175
205
231
307
359
518
561
Mutěnice
Nový Poddvorov
Prušánky
Ratíškovice
Starý Poddvorov
Terezín
Těšice
Bačice
Běhařovice
Biskupice
Čermákovice
Chroustov
Dalešice
Dobronie
Dukovany
Heřmanice
Horní Dubňany
Horní Kounice
Ostašov
Hrotovice
Klučov
Kordula
Křepice
Krhov
Lipňany
Litovany
Myslibořice
Plešice
Přeskače
Přešovice
Pulkov
Račice
Radkovice u Hrotovic
Ratíšovice
Řešice
Rouchovany
Šemíkovice
Skryje
Slatina
Slavětice
Třebenice
Stropešín
Stupešice
Tavíkovice
Tulešice
Újezd
Valeč
Odunec
Zárubice
Lipník
Bořetice
Starovice
Kurdějov
Horní Bojanovice
Kobylí
Němčičky
H. Nová a Kovářská
Mutienitz
Potworow Neu
Pruschanek
Ratischkowitz
Potworow Alt
Theresiendorf
Těšice
Batschitz
Biharzowitz
Biskupitz
Czermakowitz
Chraustow
Dalleschitz
Dobronitz
Dukowan
Heržmanitz
Dubnian Ober
Kaunitz Ober
Neudorf
Hrottowitz
Klutschau
Kordula
Krzepitz
Kürhau
Lippian
Littowan
Mysliboržitz
Pleschitz
Pržeskatsch
Pržeschowitz
Pulkau
Ratschitz
Ratkowitz
Ratischowitz
Röschitz
Rochowan
Schamikowitz
Skrey
Latein
Slawietitz
Stržebenitz
Stropeschin
Stuppeschitz
Taikowitz
Tulleschitz
Augezd
Waltsch
Wodenetz
Zarubitz
Lipnik
Boržetitz
Steurowitz Gross
Gurdau
Bojanowitz Ober
Kobili
Niemtschitz Klein
A. - Neu und
Hodonín
Hodonín
Hodonín
Hodonín
Hodonín
Hodonín
Hodonín
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hrotovice
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
1608
1768
2116
2203
2521
2657
2661
39
81
96
306
349
384
431
523
660
733
737
774
817
1015
1060
1136
1143
1306
1330
1614
1967
2073
2074
2132
2147
2163
2204
2224
2266
2320
2416
2426
2426
2560
2581
2596
2648
2724
2759
2798
2944
3069
162
602
617
727
1028
1655
1689
594
654
769
798
913
961
963
16
32
39
123
139
152
169
207
260
287
289
299
315
387
403
430
431
487
491
596
717
756
756
774
778
783
798
612
821
840
873
875
876
927
934
938
957
993
1006
1020
1076
1121
66
238
246
285
392
613
625
169
Nové Mlýny
Popice
Přítluky
H. Příční a Dlouhý Cejl
Rakvice
Zaječí
Šakvice
Hustopeče
Starovičky
Strachotín
Uherčice
Pawlowitz
Vrbice
H. - Česká
Alexovice
Babice
Domašov
Hlína
Lesní Hluboké
Javůrek
Kounické předm.
Kratochvilka
Letkovice
Litostrov
Lukovany
Ivančice město
Moravské Bránice
Němčice
Veverské Knínice
Neslovice
Nová Ves
Oslavany
Ostrovačice
Padochov
Pendrov
Vysoké Popovice
Příbram
Řeznovice
Říčany
Rosice
Rudka
Silůvky
Stanoviště
Tetčice
Omice
Zakřany
Zálesná Zhoř
Zbýšov
Zbraslav
Újezd
Hrádek
Břežany
Hnanice
České Křídlovice
Dyjákovice
Hrušovany n. J.
Hevlín
170
Neumühl
Poppitz
Prittlach
A. - Zeil
Rakwitz
Saitz
Schakwitz
Auspitz
Steurowitz Klein
Tracht
Auerschitz
Velké Pavlovice
Wrbitz
A. - Böhmendorf
Alexowitz
Babitz
Domaschow
Hlina
Hluboky
Jawurek
Kanitz Vorst.
Kurzweil
Lettkowitz
Littostrow
Lukowan ?
Eibenschitz Stadt
Branitz Böhmisch
Niemtschitz
Kinitz Deutsch
Nehslowittz
Neudorf
Ohslawan
Schwarzkirchen
Padochau
Penndorf
Poppowitz
Pržibram
Ržeznowitz
Ritschan
Rohsitz
Rudkau
Siluwka
Stanowist
Tetschitz
Womitz
Zakrzan
Zhorž
Zbeischau
Zbraslau
Augezd
Erdberg
Frischau
Gnaster Ordnung
Grillowitz Böhmisch
Tajar Gross
Grussbach
Höflein
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Hustopeče
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Ivančice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
1695
2030
2031
2143
2190
2315
2316
2485
2518
2683
2743
2850
2976
5
32
479
673
683
889
1085
1122
1241
1329
1378
1502
1577
1652
1659
1674
1744
1860
1871
1888
1920
2024
2079
2227
2229
2257
2290
2393
2503
2651
2954
3059
3061
3081
3086
538
559
580
596
604
610
701
627
740
740
777
793
837,838
838
898
911
974
999
1044
1089
2
13
188
264
267
344
412
424
468
496
514
554
582
612
615
620
645
683
687
693
703
737
758
809
808
817
830
866
904
958
1079
1117
1117
1124
1126
213
222
230
235
239, 240
243
276
Jaroslavice
Křidlůvky
Oleksovičky
Křížovice
Litobratřice
Micmanice
Mackovice
Mackovice pusté
Němčice pusté
Božice
Valtrovice
Slup
Hrabětice
Petrovice pusté
Pravice
Rochovice
Šanov
Staré Hobzí
Bačkovice
Báňovice
Budkov
Dančovice
Dešná
Vratěnín
Panenská
Jiratice
Jemnice
Kdousov
Kostníky
Lhota u Jemnice
Lomy
Lovčice
Louka
Marketa
Menhartice
Modletice
Mešovice
Nové Hobzí
Nové Sady
Nové Dvory
Oponešice
Ostojkovice
Pálovice
Písečná
Plačovice
Podolí
Police
Chvalkovice
Rácovice
Radotice
Rancířov
Slavíkovice
Slavětín
Hluboká
Třebelovice
Třebětice
Uherčice
Joslowitz
Grillowtiz Klein
Olkowitz Klein
Kržižowitz
Leipertitz
Mitzmanns
Moskowitz
Moskowitz Oedung
Neimtschitz Oedung
Prossitz
Waltrowitz
Zulb
Grafendorf
Petrowitz Oedung
Probitz
Rochowitz
Schönau
Althart
Baczkowitz
Baniowitz
Budkau
Dantschowitz
Döschen
Fratting
Frauendorf
Irratitz
Jamnitz
Gdossau
Gösling
Elhotitz
Lomm
Lospitz
Lauka
Margareten
Menhartitz
Mudlau
Nespitz
Neuhart
Neustift
Neuhof
Oponeschitz
Wostegkowitz
Palowitz
Piesling
Plospitz
Podolly
Pullitz
Qualitzen
Ratzowitz
Radotitz
Ranzern
Laukowitz
Slawathau
Tiefenbach
Třžebellowitz
Třžebetitz
Ungarschitz
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jaroslavice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
939
990
994
1153
1242
1552
1591
1592
1722
2042
3011
3145
12
40
46
255
388
436
550
551
846
897
974
1081
1279
1340
1343
1354
1461
1491
1601
1676
1691
1704
1756
1846
1866
1892
1944
1969
1986
2010
2142
2153
2175
2193
2433
2438
2669
2689
2690
2771
360,361
377
379
435
469
574
588
589
635
744
1101
1150
4
16
18
103
154
171
218
218
328
346
372
410
480
500
501
505
541
551
592
621
626
629
648
678
685
694
710
717
723
733
776
780
787
794
879
881
965
977
977
1010
171
Vnorovice
Václavov
Bělčovice
Županovice
Ladonowitz
Arnolec
Batelov
Hruškové Dvory
Bradlo
Brodce
Brtnice
Buková
Čenkov
Dolní Bítovčice
Dolní Smrčné
Suchá
Sokolíčko
J. - př. Matky Boží
Rantířov
Kosov
Handlovy Dvory
Henčov
Vysoká
Hodice
Dřevěné Mlýny
Bítovčice
Hosov
Hrutov
Jihlava
Jamné
Jeclov
Jestřebí
Jezdovice
Kamenice
Kamenička
Studénky
Kněžice
Komárovice
Kozlov
Luka n. Jihlavou
Loučky
Meziříčko
Měřín
Prostředkovice
Nadějov
Cerekvička
Nová Ves
Horní Kosov
Otín
Panská Lhota
Petrovice
Jihlava - Brtnické př.
Pístov
Popice
Beranovec
Předboř
Přímělkov
172
Urwitz
Wenzelsdorf
Wispitz
Zappanz
Ladoňovice
Arnoletz
Battelau
Birnbaumhof
Bradlenz
Brodze
Pirnitz Markt
Bukau
Czenkau
Bittowschitz Unter
Smrtschny Unter
Dürre
Falkenau
Iglau - Frauen Vorstadt
Fussdorf
Gossau
Handelsdorf
Heinzendorf
Hochdorf
Höditz
Holzmühl
Bottowschitz Ober
Hossau
Hrottowitz
Iglau Stadt
Jamny
Jetzlau
Hasslitz
Jesowitz
Kamenitz
Kameniczka
Studnitz Klein
Knieschitz
Komarowitz
Kozlau
Wiese
Lutschen
Meseritschko
Misching
Mitteldorf
Nadiow
Neustift Klein
Neudorf
Obergohs
Otten
Lhotta Mally
Petrowitz
Iglau - Pirnitzer Vorst.
Pistau
Poppitz
Porenz
Pržedworž
Pržimilkau
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jemnice
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
2787
3019
3026
3140
25
49
92
185
228
231
105
303
445
466
522
542
552
566
586
636
650
691
694
716
729
771
816
845
862
890
911
918
952
953
997
389
1049
1099
1373
1391
1514
1542
1550
1620
1706
1751
1781
1881
1898
1932
1951
1956
2031
2036
2070
2090
1015
1103
1106
1148
11
20
37
76
91
93
105
122
176
183
207
215
219
225
232
253
257
271
273
281
286
298
314
328
334
345
350
352
366
367
380
389
398
416
512
518
559
568
572
598
630
647
658
691
695
706
712
714
740
741
753
761
Příseka
Puklice
Rácov
Rančířov
Řehořov
Rosice
Rybné
Rychlov
Rytířsko
Sasov
Salavice
Spělov
J. Špitálské předm.
Stáj
Stonařov
Střížov
Švábov
Svatoslav
Tříšť
Uhřinovice
Velký Beranov
Věžnice
Víska
Otín
Vysoké Studnice
Pančava k.ú. Helenín
Vílanec
Kostelec
Čížov
Zhoř
Vřanov
Bohumilice
Borkovany
Bošovice
Brumovice
Diváky
Kašnice
Klobouky
Krumvíř
Morkůvky
Boleradice
Šitbořice
Těšany
Velké Hostěrádky
Bedřichovice
Bohuňov
Bolešín
Bradlné
Zbraslavec
Vřesice
Brťoví
Černovice
Chlumec
Crhov
Čtyři Dvory
Dolní Poříčí
Drnovice
Prisnek
Puklitz
Ratzau
Ranzern
Regens
Roschitz
Ribny
Richlau
Rittiržko
Sachsenthal
Sollowitz
Spielau
Iglau - Spital Vorstadt
Stay
Stannern
Stržischau
Schwabau
Swatoslau
Triesch
Ruprenz
Beranau Grohs
Wiesnitz
Wiska
Wottin
Studnitz Hoch
Waldhausen
Willenz
Wolframs
Zeissau
Zhorz
Wržanow
Bohumielitz
Borkowan
Boschowitz
Brumowitz
Diwak
Kaschnitz
Klobauk
Grumwierž
Morkuwek
Polleraditz
Schüttborschitz
Tieschan
Gross Hostieradek
Bedržichau
Bogenau
Boleschin
Bradleny
Braslawetz
Brzezitz
Brtiowy
Czernowitz
Chlum
Czerhof
Vierhöfen
Poržischt Unter
Drnowitz
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Jihlava
Klobouky
Klobouky
Klobouky
Klobouky
Klobouky
Klobouky
Klobouky
Klobouky
Klobouky
Klobouky
Klobouky
Klobouky
Klobouky
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
2093
2129
2152
2192
2213
2253
2303
2308
2312
2313
2465
2471
2478
2497
2502
2578
2618
2625
2696
2753
2857
2898
2918
2961
3001
3007
3023
3033
3101
3123
133
164
178
241
412
969
1008
1170
1589
2008
2396
2659
2840
56
136
153
184
193
199
236
312
329
375
377
460
505
762
773
780
794
802
816
834
835
836
837
891
893
895
901
904
933
946
948
981
1004
1046
1060
1066
1082
1098
1100
1105
1108
1132
1140
55
67
74
97
163
370
385
442
588
731
867
962
1037
23
56
63
76
78
80
94
126
132
148
149
181
199
173
Hluboké u Kunštátu
Hodonín
Horní Poříčí
Jasinov
Křtěnov
Klevetov
Kněževes
Kněževísko
Korouhvice
Křetín
Kunčina Ves
Kunice
Kunštát
Lačnov
Lazinov
Lhota u Letovic
Lhota u Lysic
Lhota u Olešnice
Louka
Lysice
Makov
Malé Tresné
Věstínek
Meziříčko
Nýrov
Nyklovice
Olešnice
Ořechov
Petrov
Polom
Prosetín
Prostřední Poříčí
Vír
Rozseč u Kunštátu
Rozsíčka
Rovečné
Rozhraní
Rudka
Štěchov
Sebranice
Sychotín
Skřib
Sulíkov
Sulkovec
Tasovice
Touboř
Stvolová
Újezd
Ústup
Velké Tresné
Věstín
Veselka
Vlkov
Voděrady
Vranová
Zábludov
Žerůtky
174
Hluboky
Hodonin
Poržitz Ober
Jassinow
Krzenow
Klewetow
Kniezowes
Kniesowisko
Korowitz
Kržetin
Kuncženow
Kunitz
Kunstadt
Lacznow
Lasinow
Lhottka bei Lettowitz
Lhottka bei Lissitz
Lhotta
Lauka
Lissitz
Makow
Trehsny Klein
Wiestin Klein
Meseritschko
Negrow
Niclowitz
Oels Markt
Woržechow
Petrow
Polom
Prosetin
Poržischt Mittel
Wühr
Rossetsch
Rossiczka
Rowetschin
Ros(h)srein
Rutka
Szechow
Sebranitz
Sichotin
Skržip
Sulikow
Sulkowetz
Tassowitz
Tauborž
Stwollow
Augezd
Austup
Trehsny Grohs
Wiestin Gross
Wessela
Wlkow
Wodierad
Wranowa
Zabludow
Žerutek
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Kunštát
679
697
753
883
973
1006
1019
1021
1064
1138
1178
1182
1187
1213
1235
1275
1276
1277
1355
1397
1415
1442
1456
1515
1647
1772
1821
1850
1928
2018
2103
2108
2197
2255
2258
2270
2276
2291
2334
2362
2389
2418
2609
2610
2645
2679
2697
2760
2792
2856
2870
2877
2940
2943
2966
3040
3119
266
274
293
342
372
384
389
389
404
430
445
447
449
459
466
479
479
479
505
520
528
535
439
559
610
655
670
679
705
735
765
766
1066
817
818
823
824
830
844
856
865
874
943
943
955
972
939
1006
1017
1046
1052
1054
1075
1076
1085
1111
1138
Sasina
Študlov
Vilémov
Perná
Březí
Drnholec
Jevišovka
Brod nad Dyjí
Dobré Pole
Klentnice
Nová Ves u Pohořelic
Milovice
Mušov
Novosedly
Mikulov
Horní Věstonice
Bavory
Pouzdřany
Troskotovice
Dolní Věstonice
Sedlec
Pasohlávky
Vlasatice
Pavlov
Nový Přerov
Bulhary
Dolní Dunajovice
Babice
Blanne
Blatnice
Bohušice
Boňov
Boskovštejn
Bolíkovice
Častohostice
Cidlina
Ctidružice
Dědice
Dolní Lažany
Domamil
Grešlové Mýto
Horky
Hornice
Horní Lažany
Horní Újezd
Hostim
Jakubov u M. B.
Jackov
Jaroměřice
Jiřice
Kojetice
Komárovice
Krnčice
Láz
Lažínky
Lesonice
Lesůňka
Sasina
Studlau
Wilemau
Bergen
Bratelsbrunn
Dürnholz
Fröllersdorf
Guldenfurth
Guttenfeld
Klentnitz
Mariahilf
Millowitz
Muschau
Neusiedl
Nicolsburg
Wisternitz Ober
Pardof
Pausram
Treskowitz
Wisternitz Unter
Voitelsbrunn
Weisstetten
Wostitz
Polau
Prerau Neu
Pulgram
Tannowitz Unter
Babitz
Blann
Blatnitz
Bauschitz
Bonian
Boskowstein
Bullikowitz
Cžastohostitz
Czedlin
Schidrowitz
Dieditz
Lažan Unter
Domamühl
Gröschelmanth
Horka
Hornitz
Lažan Ober
Augezd Ober
Hösting
Jakobau
Jatzkau
Jarmeritz
Iržitz
Kojatitz
Komarowitz
Krntschitz
Laas
Laschinka
Lehsonitz
Lesunka
Kunštát
Kunštát
Kunštát
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mikulov
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
70
194
521
560
614
620
1003
1463
1533
1606
1700
1727
1792
1900
1909
2694
2781
2947
3015
3035
33
104
107
138
156
174
265
283
363
364
392
452
475
591
723
730
739
766
786
858
857
876
928
1036
1050
1156
1227
1234
1255
1258
28
79
206
223
244
247
383
542
565
593
628
637
661
695
699
980
1013
1077
1102
1109
13
41
42
56
64
72
107
115
144
145
156
178
187
234
283
286
289
297
304
332
332
340
356
394
399
436
464
466
473
474
175
Litohoř
Lukov
Martínkov
Blížkovice
Meziříčko
Milatice
Mor. Budějovice
Nimpšov
Nové Syrovice
Ohrazenice
Příložany
Příštpo
Prokopov
Ratibořice
Rozkoš
Šebkovice
Štěpánovice
Štěpkov
Vacenovice
Velký Újezd
Ves Blížkovice
Vesce
Vícenice
Vranín
Výčapy
Zvěrkovice
Popovice
Našiměřice
Babice
Džbánice
Biskoupky
Pemdorf
Bohudice
Chlupice
Čučice
Damnice
Dobelice
Dobřínsko
Dolní Dubňany
Trnové Pole
Branišovice
Kubšice
Hrubšice
Jamolice
Jezeřany
Želovice
Trstěnice
Lesonice
Lidměřice
Loděnice
Maršovice
Modlice
Miroslav
Morašice
Míšovice
Petrovice
Polánka
176
Littahorn
Lukau
Martinkau
Lispitz Markt
Meseritschko Neu
Millatitz
Budwitz Stadt
Nimptschdorf
Neu Serowitz
Wohrazenitz
Pržiložan
Pržispach
Prokopsdorf
Ratiboržitz
Roskosch
Schöpkowitz
Stiepanowitz
Stiephau
Watzanowitz
Augezd Grohs
Lispitz Dorf
Wesze
Witzenitz
Frannning Ober et Unter
Wittschapp
Žerkowitz
Popowitz
Aschmeritz
Babitz
Zbanitz
Biskopka
Böhmendorf
Bochtitz
Chlupitz
Cžucžitz
Damitz
Dobelitz
Dobržinsko
Dubnian Unter
Dorfeld
Frainspitz
Gubschitz
Hrubschitz
Jamolitz
Jeseran
Seelowitz Klein
Stiegnitz
Lissnitz
Liedmeritz
Lodenitz
Marschowitz
Medlitz
Mihsling
Moratitz
Nispitz
Petrowitz
Polanka
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Budějovice
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
1328
1377
1478
1509
1516
1525
1579
1729
1760
1809
2087
2095
2100
2202
2277
2386
2534
2536
2794
2868
2873
2875
2899
2964
2988
3114
27
36
55
93
125
146
378
386
421
425
447
484
545
613
822
864
914
995
1165
1253
1298
1336
1474
1485
1544
1569
1731
1933
2006
2189
496
513
546
558
560
562
583
638
650
666
760
763
764
797
825
864
918
918
1018
1051
1053
1054
1060
1084
1093
1137
11
15
1124
37
50
60
134
149
154
166
167
176
190
216
244
317
335
351
379
440
474
485
499
545
548
569
579
639
706
730
Rakšice
Rokytná
Rybníky
Skalice
Suchohrdly u Miroslavi
Dolenice
Vedrovice
Višňové
Vémyslice
Václavov
Olbramovice
Zábrdovice
Budkovice
Hostěradice
Jiřice
Kadov
Kašenec
Knínice
Mor. Krumlov
Šumice
Březské
Březka
Březník
Častotice
Bezděkov
Hartvíkovice
Hluboké
Lesní Jakubov
Jasenice
Jedov
Jestřabí
Jindřichov
Jinošov
Ketkovice
Kladeruby n. Osl.
Kojatín
Konešín
Kuroslepy
Košíkov
Kozlany
Kralice n. Osl.
Kramolín
Krokočín
Křoví
Velká Bíteš - Lánice
Lhánice
Horní Lhotice
Ludvíkov
Velká Bíteš
Mohelno
Naloučany
Náměšť
Nové Sady
Níhov
Ocmanice
Otradice
Popůvky
Rakschitz
Rottigel
Ribnik
Skalitz
Socherl
Tullnitz
Wedrowitz
Wischenau
Weimihslitz
Wenzeldorf
Wolframitz
Zabrdowitz
Butkowitz
Hostieraditz
Iržitz
Kadau
Kaschenitz
Knihnitz
Kromau
Schumitz
Bržesiska
Bržeska
Bržesnik
Czastotitz
Egenfurth
Hartikowitz
Hluboky
Jakubau
Jessenitz
Jedow
Gestržaby
Heinrichsdorf
Jeneschau
Ketkowitz
Kraderup
Kojatin
Koneschin
Koroslep
Koschkow
Koslau
Kralitz
Kramolin
Krokocžin
Křowy
Lanitz Vorstadt
Lhanitz
Lhotitz
Ludwigsdorf
Bitesch Grohs
Mohelno
Nalauczan
Namiest
Nebstich
Niehof
Otzmanitz
Otratitz
Popuwka
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Mor. Krumlov
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
2251
2305
2403
2460
2724
2817
2920
2990
3017
3032
3043
3079
200
214
216
284
536
536
680
859
859
892
904
924
927
978
983
1037
1055
1063
1069
1096
1111
1114
1161
1164
1219
1264
1280
1370
1506
1563
1624
1626
1636
1723
1802
1879
2033
792
816
834
870
889
993
1026
1067
1094
1103
1108
1112
81
86
87
115
212
254
266
333
341
345
348
354
355
373
375
394
400
404
406
416
420
422
437
440
461
477
480
510
556
577
600
600
606
636
664
690
741
177
Pozďatín
Přibyslavice
Pucov
Rapotice
V. Bíteš - Růžová ul.
Sedlec
Senorody
Studenec
Sudice
Třesov
Vaneč
Vícenice
Okarec
Zahrádka
Zňátky
Bobrůvka
Bohdalec
Borovnice
Daňkovice
Dlouhé
Dolní Bobrová
Fryšava
Herálec
Horní Bobrová
Javorek
Jimramov
Jimr. Pavlovice
Jiříkovice
Kadov
Koníkov
Krásné
Krátká
Křídla
Kuklík
Líšná
Maršovice
Míchov
Moravská Cikánka
Moravská Svratka
Moravské Křižánky
Mirošov
Sněžné
Nová Ves u N. M.
Nové Město n. M.
Blatiny
Nový Jimramov
Odranec
Olešná
Petrovice
Podolí
Pohledec
Račice
Radešín
Radešínská Svratka
Radňovice
Řečice
Rokytno
178
Pozdiatin
Pržibislawitz
Putzow
Rapotitz
Rosengahse
Sedletz
Senohrad
Studenetz
Suditz
Tržesow
Wancz
Witzenitz
Wokaretz
Zahradka
Zniatka
Bobruwka
Bohdaletz
Bobrownik
Dainkowitz
Dlauhy
Bobrau Unter
Frischau
Heraletz
Bobrau Ober
Jaworek
Ingrowitz Markt
Pawlowitz
Girzikowitz
Kadau
Konikau
Krasna
Kratka
Krzidla
Kuklik
Lischna
Marschowitz
Michow
Cykanka
Swratka
Kržižanky
Miroschau
Němetzky
Neudorf
Neustadt
Neustift
Ingrowitz Neu
Odranetz
Olleschna
Petrowitz
Podolly
Pohledetz
Ratschitz
Radeschin
Swratka
Radniowitz
Ržetschitz
Rokitna
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Náměšť n. Osl.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
2048
2080
2126
2194
2301
2366
2384
2585
2606
2695
2804
2900
2951
3056
3136
121
130
169
387
418
442
563
655
726
886
922
923
930
946
1057
1117
1121
1145
1175
1324
1475
1518
1575
1577
1580
1584
1656
1749
1759
1764
1767
1804
1820
1934
1988
1995
2148
2156
2157
2168
2211
2252
746
758
772
794
833
857
863
935
942
980
1022
1061
1078
1116
1146
48
53
70
154
165
174
224
259
285
343
354
354
356
363
402
422
424
432
445
494
545
560
581
582
584
586
614
646
650
652
654
664
670
706
724
726
778
781
781
785
801
816
Roženecké Paseky
Samotín
Spělkov
Studnice
Tři Studně
Věcov
Vlachovice
Zubří
Vříšť
Blažovice
Habrovany
Heršpice
Hodějice
Holubice
Hostěrádky
Hostěrádky - Rešov
Hostěnice
Hrušky
Jezera
Kobeřice
Kovalovice
Křenovice
Křižanovice
Kroužek
Královopolské Vážany
Linhartské Vážany
Lovčičky
Milešovice
Němčany
Nížkovice
Rousínovec
Olšany
Otnice
Pozořice
Prace
Rašovice
Šaratice
Sivice
Slavkov
Slavíkovice
Slavkov - Špitálka
Rousínovec
Viničné Šumice
Čechyně
Velešovice
Vítovice
Zbýšov
Býkovec
Bezděkov
Bohuslavice
Bolíkov u Telče
Borovná
Bítovánky
Částkovice
Černíč
Česká Olešná
Dlouhá Brtnice
Pahsek
Samotin
Spielkau
Studnitz
Dreybrunn
Wietzau
Wlachowitz
Zubrzy
Wrziest
Blasiowitz
Habrowan
Herspitz
Hodiegitz
Holubitz
Hostieradek Klein
Reschow
Hostienitz
Birnbaum
Jesera
Kobercžitz
Kovalowitz
Krženowitz
Kržižanowitz
Krauschek
Wažan bei Königsfeld
Wažan Gut
Lowtschitz Klein
Milleschowitz
Niemtschan
Nischkowitz
Rausnitz Neu
Ollschan
Ottnitz
Posoržitz
Pratze
Raschowitz
Scharatschitz
Siwitz
Austerlitz
Slawikowitz
Austerlitz - Spitalgahse
Rausnitz Alt
Schumitz
Tschechen
Welspitz
Wittowitz
Sbeischow
Begkowitz
Stienkeller
Bohuslawitz
Bollikau
Borowna
Bittowanky
Čzaskowetz
Czernitz
Wolleschna Böhmisch
Pirnitz Lang
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Nové Město n. M.
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
2275
2321
2470
2592
2701
2816
2928
3142
115
625
668
693
714
776
776
778
824
913
1026
1087
1132
1150
1163
1202
1396
1435
1529
1650
1734
1769
1829
1878
2052
2058
2198
2325
2398
2434
2438
2477
2522
2611
2714
2822
2925
3080
57
78
143
154
168
276
280
309
319
416
824
840
893
937
983
1025
1070
1149
45
248
263
272
280
300
300
301
318
351
391
413
428
434
440
455
520
533
564
611
641
654
672
689
747
749
796
841
868
879
878
895
913
943
989
1028
1068
1124
23
31
58
63
70
111
113
124
129
164
179
Dolní Dvorce
Dolní Vilímeč
Domašín
Doupě
Hladov
Horní Dubenky
Horní Dvorce
Horní Meziříčko
Horní Myslová
Horní Němčice
Horní Olešná
Horní Pole
Horní Vilímeč
Hostětice
Jilem
Jihlávka
Jindřichovice
Kaliště
Klatovec
Kostelní Myslová
Krahulčí
Krasonice
Lovětín
Dyjička
Lhotka
Vanůvek
Mrátkotín
Mysletice
Mysliboř
Myslůvka
Nepomuky
Nevcehle
Nová Říše
Olšany
Ořechov
Palupín
Panenská Rozsíčka
Panské Dubenky
Pavlov
Popelín
Praskolesy
Prostý
Radkov
Řásná
Řídelov
Rozseč nad Kunšt.
Rozseč
Rozsíčka
Růžená
Šašovice
Sedlatice
Sedlejov
Skrýchov
Slaviboř
Stará Říše
Teschen
Strachoňovice
180
Dworže Unter
Willimetch Unter
Domaschin
Daupie
Hungerleiden
Dubensky Ober
Dworže
Meseritschko Ober
Mislau Ober
Niemtschitz Ober
Wolleschna Ober
Oberfeld
Willimetsch Ober
Hostietitz
Gelmo
Iglawka
Indržichowitz
Kallischt
Klatowetz
Mislau Kirch
Krahultschy
Krassonitz
Lowietin
Deitz Klein
Lhotta Klein
Wannau Klein
Mrakotin
Mysletitz
Mysliborž
Mislau Klein
Nepomuk
Newzehle
Reisch Neu
Wollschan
Orzechau
Palupin
Rosicžka Jungfer
Dubenky Herrn
Pailenz
Popellin
Praskoles
Prosty
Ratkau
Ržasna
Rzidelau
Rossetsch
Rosetsch
Rosicžky
Ružena
Schaschowitz
Sedlatitz
Sedlejow
Skreichau
Slejborz
Reisch Alt
Stajiště
Strachonowitz
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
448
471
478
489
672
732
735
745
747
749
750
752
768
781
895
920
926
948
987
1078
1108
1120
1360
1418
1423
1455
1598
1612
1613
1619
1672
1710
1743
1833
1851
1893
1896
1899
1914
2022
2056
2110
2161
2196
2231
2255
2256
2259
2299
2330
2365
2367
2415
2439
2505
2529
2549
176
185
188
192
264
287
288
291
291
292
292
293
297
302
346
353
355
364
376
409
419
423
507
529
530
439
591
596
596
598
620
631
644
674
679
694
694
695
701
737
748
767
783
795
808
817
817
818
832
843
857
858
873
882
905
914
922
Stranná
Studená
Studnice
Sumrakov
Světlá
Svojkovice
Telč
Třeštice
Urbanov
Vápovice
Dyjice
Vanov
Vesce
Volevčice
Vystrčenovice
Zadní Vydří
Žatec
Zdeňkov
Želetava
Zvolenovice
Markvartice
Olší
Běleč
Blahoňov
Bor
Borač
Braníškov
Březina
Brumov
Brusná
Bukovice
Čebín
Černvír
Chlévské
Chudčice
Deblín
Dolní Čepí
Dolní Loučky
Doubravník
Drahonín
Drásov
Hájek
Heroltice
Holasice
Horní Čepí
Horní Loučky
Hradčany
Unín
Husle
Hvozdec
Jinačovice
Jamné
Kuřimské Jestřebí
Per. Jestřabí
Jilmoví
Kaly
Katov
Strana
Studein Markt
Studnitz
Sumrakau
Swietla
Swoykowitz
Teltsch Stadt
Tržeschtitz
Urbanau
Wappowitz
Deitz Grohs
Wanau Grohs
Wesze
Wolewtschitz
Wistrcženowitz
Widern Hinter
Saatz
Zdenkau
Schelletau
Zwollenowitz
Markwartitz
Wolschy
Bieltsch
Blahoniow
Boor
Boratsch
Branschkow
Bržezina
Brumow
Brusny
Bukowitz
Tschebin
Cžernwir
Chlíwsky
Chutschitz
Deblin
Cžepy Unter
Laucžka Unter
Daubrawnik
Drahonin
Drasow
Hajek
Herotitz
Hollasitz
Cžepy Ober
Laucžka Ober
Hradschan
Hunin
Husle
Hosdetz
Inatschowitz
Jamny
Gestržaby
Jestržaby
Ilmowy
Kally
Kattow
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Telč
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
2554
2584
2593
2613
2631
2638
2654
2697
2782
2803
2831
2869
2876
2952
3003
3047
3074
3094
3106
3149
61
102
157
158
190
211
239
243
263
285
304
327
352
391
446
456
488
494
496
628
666
707
731
744
801
829
832
839
843
863
906
907
921
951
972
924
935
937
944
950
953
960
981
1013
1022
1033
1051
1054
1078
1098
1113
1123
1129
1134
1152
24
41
64
65
78
85
95
97
106
115
122
132
139
155
176
180
191
193
195
249
262
278
287
290
310
323
324
326
327
335
348
349
353
365
371
181
Klokočí
Kozárov
Křeptov
Křižínkov
Křížovice
Kuřim
Lažánky
Lipůvka
Litava
Lomnice
Lomnička
Lubné
Malhostovice
Maňová
Maršov
Moravské Knínice
Nedvědice
Nelepeč
Nuzířov
Kuřimská Nová Ves
Tišnovská Nová Ves
Olší
Osiky
Úsuší
Pánov
Pejškov
Pernštejn
Podolí
Předklášteří
Prosatín
Radoškov
Rakové
Rašov
Řepka
Říkonín
Rohozec
Rohy
Rojetín
Sejřek
Sentice
Šerkovice
Synalov
Skalička
Skorotice
Skryje
Smrček
Štěpánovice
Střemchoví
Strhaře
Svatoslav
Svinošice
Tišnov
Újezd u Tišnova
Veselí
Veverská Bitýška
Víckov
Ochoz u Brna
182
Klokoczy
Kozarow
Kržeptow
Kržižinkau
Kržižowitz
Gurein
Lažanko
Lipuwka
Littowa
Lomnitz
Lomnicžka
Lubny
Malastowitz
Maniowa
Marschow
Kinitz mährisch
Nedwieditz
Nelepetsch
Noržizow
Neudorf (Gurein)
Neudorf (Tischnowitz)
Ollschy
Ossik
Ausoschy
Pannow
Peischkow
Pernstein
Podolly
Vorkloster
Prosatin
Radoschow
Rakowy
Raschau
Rzepka
Ržikonin
Rohozdez
Rohy
Rojetein
Seyerczek
Sentitz
Scherkowitz
Sinalow
Skalicžka
Skorotitz
Skrey
Smrczek
Stiepanowitz
Stržemchowy
Strharž
Swatoslau
Swinoschitz
Tischnowitz
Augezd
Wesselly
Eichhorn Bitischka
Witzkow
Wochos
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
1011
1092
1137
1152
1153
1193
1229
1318
1326
1338
1339
1364
1447
1459
1472
1581
1644
1648
1735
1753
1754
1836
1875
1883
1897
1918
1922
1990
2065
2101
2171
2188
2198
2222
2233
2244
2245
2246
2375
2385
2387
2394
2402
2411
2417
2447
2535
2567
2570
2626
2632
2672
2763
2882
2894
2902
2942
386
414
430
434
435
452
465
492
495
500
500
509
537
540
544
584
609
610
641
648
648
674
688
691
695
702
703
724
751
764
785
791
795
806
809
813
813
813
860
864
864
866
869
872
874
884
918
930
931
949
951
967
1007
1056
1059
1061
1075
Vohančice
Vratislávka
Všechovice
Zahrada
Žďárec
Železné
Žernůvka
Zhoř
Čížky
Benetice
Bochovice
Bransouze
Brtnička
Brtnický Číchov
Budíkovice
Budišov
Čáslavice
Čechočovice
Čechtín
Červená Lhota
Chlístov
Chlum
Číhalín
Číměř
Dolní Vilémovice
Kojetice
Heraltice
Horní Smrčné
Hostákov
Horní Vilémovice
Hvězdoňovice
Kamenná
Kožichovice
Kouty
Krahulov
Kracovice
Loukovice
Markvartice
Mastník
Mikulovice
Nárameč
Nová Brtnice
Nová Ves
Okrašovice
Okřešice
Okříšky
Opatov
Petrovice
Petrůvky
Pocoucov
Podklášteří
Pokojovice
Pozďátky
Předín
Přibyslavice
Ptáčov
Račerovice
Wohantschitz
Wratislawka
Wschechowitz
Zahrada
Zdiarec
Zelesny
Žernuwka
Zhorz
Cžižek
Benetitz
Bochowitz
Branzauz
Pirnitz Klein
Cžichau
Budikowitz
Budischau
Cžaslawitz
Cžechocžowitz
Cžechtin
Lhotta Roth
Chlistau
Chlum
Cžihalin
Cžimerž
Willimowitz Unter
Kojetitz
Heraltitz
Smrcžny Ober
Hostakow
Willimowitz Ober
Hwezdonowitz
Kamena
Koschichowitz
Kauty
Kralohof
Kratzowitz
Laukowitz
Marqualitz
Mastnik
Nikollowitz
Narametsch
Pirnitz Neu
Neudorf
Okraschowitz
Okrzeschitz
Okržischko
Oppatau
Petrowitz
Petruwek
Pozauzow
Unterkloster
Pokojowitz
Posdiatka
Proeding
Pržibislawitz
Ptatschow
Raczarowitz
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Tišnov
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
2946
2972
2983
3054
3091
3108
3116
3124
67
123
191
232
233
252
254
281
116
290
316
326
330
365
368
472
820
656
762
772
768
837
954
1048
1086
1109
1106
1358
1469
1479
1521
1628
1739
1750
1812
1813
1814
1841
1935
1939
1975
1982
2005
2049
2064
2081
2124
2146
1077
1087
1091
1115
1128
1135
1137
1140
27
49
78
93
94
101
102
114
116
117
127
132
133
145
146
185
248
259
296
298
298
325
367
398
413
419
419
507
544
547
561
604
643
647
667
667
668
676
707
707
719
721
730
746
751
758
771
778
183
Radonín
Radošov
Římov
Řípov
Rokytnice n. Rokytnou
Slavice
Slavičky
Smrk
Sokolí
Stařeč
Štěměchy
Střítěž
Střížov
Svatoslav
Třebíč město
Třebíč - židovské m.
Třebíčský Číchov
Trnava
Valdíkov
Lesná
Věstoňovice
Vladislav
Zašovice
Týn
Baliny
Batouchovice
Blížkov
Bojanov
Borovník
Březejc
Březí
Černá
Chlumek
Čikov
Dědkov
Dobrá Voda
Dolní Bory
Dolní Heřmanice
Dolní Radslavice
Frankův Zhořec
Heřmanov
Hodov
Holubí Zhoř
Horní Bory
Horní Heřmanice
Horní Libochová
Horní Radslavice
Hrbov
Hroznatín
Jabloňov
Jeřín
Jívoví
Kadolec
Kněževes
Kochanov
Kozlov
Krásněves
184
Radonin
Radeschow
Ržimau
Ržipow
Roketnitz
Slawitz
Slawicka
Smrk
Sokolly
Startsch
Stiemiech
Strziterz
Strzischau
Swatoslau
Trebitsch Stadt
Neuhöfen - Trebitschvor.
Cžichow
Trnawa
Waldikau
Walldorf
Wiestonowitz
Wladislau
Zaschowitz
Thein
Ballin
Battauchowitz
Bliskau
Bojanow
Borownik
Bržezeytz
Bržezy
Tscherna
Chlumek
Cžikow
Dietkau
Gutwasser
Bory Unter
Heržmanitz Unter
Radslawitz Unter
Zhoretz Franko
Herrmanschlag
Hodau
Zhorz Holuby
Bory Ober
Heržmanitz Ober
Libochau Ober
Radslawitz Ober
Hrbau
Hrozniatin
Jablonau
Jersein
Iwowy
Kadoletz
Kniesowes
Kochanau
Kozlau
Krasnowes
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Třebíč
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
2170
2172
2236
2237
2249
2429
2431
2448
2462
2509
2530
2575
2579
2627
2691
2691
2692
2702
2801
2802
2890
2930
3072
44
50
117
148
170
206
207
307
331
367
394
423
444
463
450
549
662
699
715
728
736
742
756
809
818
854
899
931
944
1020
1031
1098
1119
785
786
810
810
815
877
878
884
889
907
915
932
934
949
978
978
979
984
1021
1021
1057
1071
1122
18
20
46
61
71
84
84
123
133
146
157
167
175
177
182
217
261
274
280
286
288
290
294
313
315
331
347
357
363
389
393
416
423
Skřinářov
Křižanov
Kundratice
Kúsky
Kyjov
Lavičky
Lhotka
Lhotky
Oslavička
Martinice
Měřín
Na pouštích
Milešín
Milíkov
Mostiště
Netín
Nová Ves
Nová Zhoř
Nový Telečkov
Ondrušky
Ořechov
Oslava
Osová
Osová Bitýška
Osové
Pavlínov
Pavlov
Petráveč
Pohořílky
Přeckov
Pustina
Radenice
Radňoves
Radostín n. Osl.
Rohy
Rozseč
Rousměrov
Ruda
Rudíkov
Šeborov
Sklené n. Osl.
Starý Telečkov
Stránecká Zhoř
Studnice
Svařenov
Sviny
Tahsau
Uhřínov
Oslavice
Velké Meziříčí město
Vídeň
Vidonín
Vlčatín
Vlkov
Otín
Záblatí
Zadní Zhořec
Krzenarzow
Kržižanau
Kundratitz
Kusky
Kiow
Lawitschek
Lhotka
Lhotky
Wohslawitz Klein
Martinitz
Wollein
Wollein - Ried Pauschte
Milleschin
Milikau
Moschtischt
Nettin
Neudorf
Zhorž Neu
Telleczkau Neu
Ondruschka
Orzechau
Oslau
Ohsowa
Bittischka (Ohsowa)
Wohsowa
Pawlinau
Pawlow
Petrowitz
Pohoržilek
Pržetzkau
Pustina
Radenitz
Radnowes
Radostin
Rohy
Rosetsch
Rausmirau
Eisenberg
Rudikau
Schiborau
Skleny
Tellecžkau Alt
Zhorz Stranetzka
Studnitz
Swarzanau
Swyny
Tasov
Uhržinow
Wohslawitz Grohs
Grohs Meseritsch
Wien
Widonin
Wlaczatin
Wlkau
Wottin
Zablaty
Zhoretz Hinter
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziiříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
1131
1149
1180
1196
1206
1226
1281
1287
1425
1476
1493
1494
1528
1530
1593
1678
1745
1755
1770
1840
1849
1859
1862
1863
1864
1911
1912
1931
1998
2062
2138
2155
2167
2174
2245
2254
2268
2283
2288
2388
2408
2523
2551
2591
2619
2633
2643
2751
2836
2847
2907
2908
2931
2939
2960
3039
3048
428
433
446
453
457
464
480
482
530
546
552
552
563
564
589
622
645
648
655
675
679
682
684
684
684
700
700
706
727
750
775
781
784
786
813
816
822
827
829
864
871
913
923
937
947
951
954
1003
1034
1041
1063
1063
1071
1075
1082
1111
1113
185
Zahradiště
Záseka
Závist
Znětínek
Olší
Starý Petřín
Chvalatice
Vracovice
Vranov
Vranovská Ves
Podhradí nad Dyjí
Lubnice
Jazovice
Korolupy
Lančov
Lesná
Lukov
Malý Dešov
Milíčovice
Nový Petřín
Horní Břečkov
Oslnovice
Šafov
Štínary
Stálky
Velký Dešov
Bítov
Vysočany
Onšov
Čížov
Zblovice
Podmyče
Šreflová
Boškůvky
Brňany
Dědice
Drnovice
Drysice
Komořany
Heroltice
Hlubočany
Hoštice
Ivanovice na Hané
Ježkovice
Krásenko
Křečkovice
Křižanovice
Lhota
Luleč
Medlovice
Mor. Málkovice
Moravské Prusy
Pustiměřské Prusy
Nemojany
Nosálovice
Nové Sady
Opatovice
186
Zahradischt
Zaseka
Zawist
Znetinek
Wolschy
Petrein Alt
Chwalatitz
Edelthuren
Frain
Frainersdorf
Freystein
Hafnerluden
Jasowitz
Kurlup
Landschau
Liliendorf
Luggau
Deschau Klein
Milleschowitz
Petrein Neu
Fröhshau Ober
Höslowitz
Schaffa
Schiltern
Stallek
Deschau Grohs
Vöttau
Wihsokein
Windschau
Zaisa
Zblowitz
Pomitsch
Schröffelsdorf
Boskuwek
Bründlitz
Dieditz
Drnowitz
Drissitz
Gundrum
Herotitz
Hobitschau
Hoschtitz
Eywanowitz
Jeschkowitz
Krasenko
Kržeczkowitz
Kržižanowitz
Lhotta
Lultsch D?
Medlowitz
Malkowitz
Pruhs mähr.
Pruhs Deutsch
Nemojan
Nosalowitz
Nebstich
Oppatowitz
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Velké Meziříčí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vranov nad Dyjí
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
3055
3070
3078
3137
15
360
529
543
544
553
626
884
1194
1216
1301
1371
1449
1532
1694
1778
1861
2335
2338
2498
2858
2945
2995
3024
3057
3082
176
223
393
507
513
616
667
690
784
851
916
1115
1126
1151
1269
1382
1488
1583
1584
1661
1666
1736
1765
1844
1116
1121
1124
1147
6
143
210
215
215
219
249
342
453
460
486
511
538
565
627
657
683
845
848
902
1047
1076
1096
1105
1116
1125
73
90
156
200
202
245
262
271
303
330
352
422
426
434
478
515
549
585
586
616
617
641
652
677
Orlovice
Pístovice
Podivice
Podomí
Pustiměř
Račice
Rostěnice
Ruprechtov
Rybníček
Rychtářov
Vyškov město
Studnice
Švábenice
Topolany
Tučapy
Vážany
Radslavice
Vyškov - předm.
Chvalkovice na Hané
Ondratice
Zvonovice
Želeč
Šaldorf
Podmolí
Bojanovice
Bohunice
Borotice
Černín
Citonice
Konice u Znojma
Derflice
Domčice
Sedlešovice
Nesachleby
Kyjovice
Ječmeniště
Hnanice
Krhovice
Heřmanov
Hluboké Mašůvky
Hodonice
Horní Dunajovice
Znojmo město
Jevišovice
Havraníky
Chvalovice
Dyjákovičky
Kravsko
Kuchařovice
Lechovice
Němčičky
Mikulovice
Mramotice
Nové Sady
Znojmo Horní předm.
Olbramkostel
Pavlice
Orlowitz
Pistowitz
Podiwitz
Poidom
Pustomierz
Ratschitz
Rosternitz
Ruprecht
Riebniczek
Richtarczow
Wischau Stadt
Studnitz
Schwabenitz
Toppolan
Tuczap
Wažan
Ratzlawitz Gross
Wischau Vorstadt
Chwalkowitz
Ondratitz
Zwonowitz
Zeltsch
Schaltersdorf
Baumöhl
Bojanowitz
Bonitz
Borotitz
Czernin
Edmitz
Konitz Deutsch
Dörflitz
Domschitz
Edelspitz
Esseklee
Gaywitz
Gerstenfeld
Dnadtersdorf
Gurwitz
Hermannsdorf
Maispitz Tief
Hödnitz
Dannowitz Ober
Znaim St.
Jaispitz
Kaidling
Kallendorf
Tajax Klein
Krawska
Kukrowitz
Leihwitz
Niemtschitz Klein
Niklowitz
Mramotitz
Neustift
Znaim Obere Vorst.
Wolframitzkirchen
Paulitz
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Vyškov
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
1854
1957
1980
2003
2137
2149
2261
2297
2304
2310
2496
2594
2617
2677
2721
2813
2853
2958
16
51
150
155
166
310
371
404
435
481
528
539
568
573
580
619
661
682
700
734
844
912
947
949
998
1124
1172
1239
1436
1522
1599
1705
1775
1817
1910
680
714
721
729
775
778
819
831
834
836
901
938
946
971
992
1024
1045
1081
7
21
61
54
69
125
147
161
171
189
209
214
226
228
230
247
260
267
275
288
328
350
364
365
381
425
443
467
534
561
591
629
656
669
699
187
Plaveč
Plenkovice
Přímětice
Strachotice
Rudlice
Čejkovice
Šatov
Šumice
Želetice
Střelice
Tasovice
Dyje
Těšetice
Tvořihráz
Únanov
Znaim Dolní předm.
Mašovice
Bezkov
Vevčice
Výrovice
Vítonice
Žerotice
Žerůtky
Suchohrdly u Zn.
Mansberk
Milfron
Načeratice
Oblekovice
Oleksovice
Bantice
Hradiště sv. Hipolyta
Popice
Práče
Prosiměřice
Bohumilice
Dobšice
Stošíkovice na Louce
Vrbovec
Archlebov
Dambořice
Dražůvky
Karlín
Mouřínov
Násedlovice
Nechvalín
Nenkovice
Ostrovánky
Uhřice
Lovčice
Věteřov
Žarošice
Ždánice
Želetice
Bohdalov
Březí
Budeč
Chroustov
188
Platsch
Plenkowitz
Brenditz
Rausenbruck
Rudlitz
Schakwitz
Schattau
Schömitz
Šeletitz
Strželitz
Tahswitz
Tajadorf
Töhstitz
Durchlall
Winau
Znaim Untere Vorst.
Maispitz Gross
Weskau
Wewtschitz
Weirowitz
Wainitz
Žerotitz
Žerutek
Zuckerhandel
Mannsberg
Mühlfraun
Naschetitz
Oblass
Olkowitz
Panditz
Pöltenberg
Popitz
Pratsch
Prossmeritz
Pumlitz
Tesswitz
Tesswitz an der Wiese
Urbau
Archlebau
Damborzitz
Dražuwek
Charlottenfeld
Morein
Nadsedlowitz
Nechwalin
Nenkowitz
Ostrowanek
Uhržitz
Lowtschitz Grohs
Wieterczau
Ziaroschitz
Steinitz
Schelletitz
Bohdalau
Bržezy
Butsch
Chraustow
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Znojmo
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Ždánice
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
1965
1966
2091
2206
2292
2336
2337
2348
2377
2565
2646
2667
2675
2732
2768
2772
2846
2888
2893
2991
3006
3117
3120
3144
24
385
498
960
1596
1630
1637
1669
1872
2748
2845
2891
3067
3089
3107
132
208
245
350
717
717
761
799
830
845
847
853
861
929
956
965
970
996
1009
1010
1040
1057
1058
1095
1100
1138
1139
1149
10
153
196
368
590
604
606
619
687
1002
1040
1058
1120
1127
1135
54
84
98
139
Cikháj
Dolní Hamry
Hlinné
Hodíškov
Jámy
Kocanda
Kotlasy
Lhotka
Matějov
Žďár nad Sázavou
Rudolec
Najdek
Nové Veselí
Obyčtov
Ostrov n. Osl.
Počítky
Pokojov
Sazomín
Sklenné
Slavkovice
Újezd
Vatín
Vysoké
Zámek Žďár
Blučina
Bratčice
Dolní Kounice
Židlochovice
Holasice
Hrušovany u Brna
Unkovice
Iváň
Němčičky
Křepice
Kupařovice
Ledce
Loučka
Malešovice
Mělčany
Měnín
Medlov
Smolín
Moutnice
Nové Bránice
Nesvačilka
Nikolčice
Nosislav
Odrovice
Opatovice
Otmarov
Pohořelice
Popovice
Pravlov
Přibice
Přísnotice
Rajhrad
Rajhradice
Cikai
Frendl
Hlinny
Hosdischkau
Jamny
Gottseida
Kotlass
Lhotka
Matejau
Saar Stadt
Rudoletz deutsch
Neudek
Wehselly Neu
Obicztau
Ostrau
Potschitek
Pokojau
Sasomin
Sklenny
Slawkowitz
Augezd
Wattin
Wisoky
Saar Schloss
Lautschitz
Bratschitz
Kanitz
Seelowitz Grohs
Hollasitz
Rohrbach
Hunkowitz
Eibis
Niemtschitz Klein
Krepitz
Kuprowitz
Laatz
Lauczka
Mahlspitz
Mieltschan
Mönitz
Mödlau
Mohleis
Mautnitz
Branitz Deutsch
Neswaczil
Nicolschitz
Nuslau
Odrowitz
Oppatowitz
Otmarau
Pohrlitz
Poppowitz
Prahlitz
Priebitz
Priesnotiz
Raigern Grohs
Raigern Klein
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Žďár n. S.
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
366
449
674
695
865
1030
1082
1284
1480
1508
1662
1681
1761
1799
1870
1974
2004
2332
2406
2437
2762
2808
2999
3063
119
183
451
601
706
826
830
849
993
1135
1192
1210
1347
1448
1490
1492
1559
1564
1597
1657
1677
1726
1737
1805
1842
1877
2002
2025
2053
2077
2094
2182
2183
146
177
265
273
336
393
411
481
547
557
616
622
651
663
687
719
730
844
871
881
1006
1023
1097
1118
47
75
178
237
270
319
323
329
378
429
451
458
503
537
550
551
575
578
590
614
621
636
642
665
676
689
728,729
738
747
757
762
789
790
189
Rebešovice
Rozářín
Rychmanov
Sobotovice
Syrovice
Trboušany
Třebomyslice
Újezd u Brna
Cvrčovice
Velké Němčice
Vranovice
Vojkovice
Žabčice
Žatčany
Rebeschowitz
Rosalienfeld
Reichmannsdorf
Sobotowitz
Serowitz
Pausche
Trzebomislitz
Augezd
Urspitz
Niemtchitz Grohs
Branowitz
Woikowitz
Schabschitz
Satschan
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
Židlochovice
2209
2273
2309
2458
2641
2687
2693
2758
2786
2848
2969
3031
3037
3045
800
824
835
888
954
976
979
1005
1015
1042
1086
1107
1110
1112
Moravský zemský archiv v Brně, fond D8 Stabilní katastr - Vceňovací operáty sumáře.
inv. č.
karton název sumáře
rok vytvoření
3463
1405
patenty, cirkuláře, normy a vyhlášky o katastrech
1765–1885
3468
1409
cenové tarify kultur a produktů
1851–1853
3470
1411
statisticko-topografické výkazy popisů jednotlivých
distriktů (okresů) kraje
1846
3471
1412
výkazy ploch a naturální produkce I.
1846
1413
výkazy ploch a naturální produkce II.
1846
3472
1414
výkazy konečných výsledků katastrálních odhadů I.
1852
1415
výkazy konečných výsledků katastrálních odhadů II.
1852
Moravský zemský archiv v Brně, fond B 14, Moravské místodržitelství - všeobecné oddělení
1786–1918
Moravský zemský archiv v Brně, fond G 82, Hospodářská společnost 1769–1945
190
191
Literatura
FÁBRY, Andrej a kol.: Olejniny. Praha 1992.
FALTUS, Jozef: Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století. Praha 2003.
ALBERT, Eduard: Vývoj živočišné výroby na Moravě v 18. století. Sborník Vysoké školy
zemědělské, řada A, Brno 1964, s. 607 - 620.
BARTOŠ, Václav: Řepa a její zušlechtění. Praha 1904.
BECHANĚ, Miroslav: Základy pěstování máku. Praha 1993.
BECHANĚ, Miroslav; KADLEC, Timoteus; VAŠÁK, Jan a kol.: Mák. Praha 2001.
BĚLINA, Pavel: K vývoji národohospodářského myšlení v českých zemích od poloviny
17. do konce 18. Století. Folia historica bohemica 10, 1986, s. 467 - 497.
BENC, Stanislav: Cukrová repa. Bratislava 1960.
BERAN, Zdeněk: Krmivová základna v soustavě českého zemědělství 1750 – 1938. Prameny
a studie 11, ČSZM 1978, s. 60.
BERANOVÁ, Magdalena; KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě.
Praha 2010.
BERGEN, Johann Christian: Anleitung zur Viehzucht, oder vielmehr zum Futtergewächsbaue
und zur Stallfütterung des Rindviehes. Berlin 1810.
Blätter für Landwirtschaft und Industrie, 2. Heft, Klagenfurt 1833.
BOHUSZAK, František; CÍSAŘ, Jan: Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století
do počátku 20. století. Praha 1961.
BOOTH, Martin: Konopí: dějiny. Praha 2004.
BRUSATTI, Alois: Die wirtschaftliche Entwicklung. WANDRUSZKA, Adam; URBANITSCH, Peter:
Habsburgermonarchie 1848 – 1918. Band 1, Wien 1973.
BURIAN, H., V.: Brambory (Zemáky). Nauka o rationellém pěstování a vhodném výběru odrůd
bramborových k účelům krmným a průmyslovým. Praha 1891.
CARAS, Roger A.: Zvířata, která změnila člověka. Praha 1999.
ČERNÝ, Václav: Hospodářské instrukce - Přehled zemědělských dějin v době patrimoniálního
velkostatku XV. - XIX. století. Praha 1930.
ČVANČARA, František: Zemědělská výroba v číslech. Praha 1948.
d‘ELVERT, Christian: Zur Oesterreichisten Finanz-Geschichte, mit besonderer Rücksicht auf die
böhmischen Länder, Schriften der historisch-statistischen Section der k.k. mähr.-schles. Gesellschaft
zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde 25. Brünn 1881.
FROLEC, Václav: Der Grundriss des Bauernhauses in Mähren und Schlesien in europäischen
Kontext. Národopisný věstník československý 8 - 9, 1373 - 1974, s. 2 - 28.
FUCIMAN, Lumír: Základy pěstování fazolu polního, fazolu zahradního a čočky jedlé.
Praha 1994.
GERŠTOVÁ, Jana: Hospodářská minulost českých zemí I. Období od poloviny 19. století
do druhé světové války. Ostrava 1997.
HAUBELT, Josef: Zrušení nevolnictví. Významná událost v dějinách našeho lidu.
Praha 1981.
HOFFMANN, František: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení
metrické soustavy. Sušice 1984.
HOSNEDL, Václav; HOCHMAN, Miroslav: Základy pěstování hrachu. Praha 1994.
von HOHENBRUCK, Arthur: Die Weinproduction in Oesterreich, nach den neuesten
statistischen Erhebungen. Wien 1873.
JANÁK, Jan: Hospodářský rozmach Moravy 1740 - 1918. Dějiny Moravy 3/1, Vlastivěda
moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 7, Brno 1999.
JANÁK, Jan; HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Dějiny správy v Českých zemích do r. 1945. Praha 1996.
JANČÁŘ, Josef a kol.: Lidová kultura na Moravě. Brno 2000.
JIRÁSEK, Jiří: Český velkostatek v době evropské „zemědělské revoluce.“ Časopis Matice
moravské 86, 1967, s. 80 ad.
JUN, Jaromír; NOVÁK, František: Sto let organizovaného českého bramborářství 1908 – 2008.
Havlíčkův Brod 2008.
KARAS, Jaroslav: Mlynářství I. Obilí, jeho nemoci, plevele, škůdci a zpradování.
Praha 1965.
KÁRNÍKOVÁ, Ludmila: Vývoj obyvatelstva v českých zemích 1754 – 1914. Praha 1965.
KLEČKA, Alois; KUNZ, Emil: Krmná řepa. Praha 1948.
KLUN, V. F.: Statistik von Oesterreich – Ungarn. Wien 1876.
KNOB, Stanislav: Nástin dějin výroby od pravěku po současnost I. Energetika, zemědělství
a průmysl. Ostrava 2009.
KODYM, Stanislav: Pěstování cukrové řepy. Praha 1947.
KOSAŘ, Jiří: Krmná řepa. Praha 1985.
DEMEK, Jaromír: Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČSR. Praha 1987.
KROFTA, Kamil: Dějiny selského stavu. Praha 1949.
DEMEK, Jaromír; NOVÁK, Václav a kol.: Neživá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid.
Nová řada sv. 1, Brno 1992.
KŘIVKA, Josef: Hospodaření českého sedláka ze středních Čech ve 2. polovině
19. Století. Praha 1994.
DOKOUPIL, Antonín: Len a jeho význam pro říši Rakouskou a Království české.
Chrudim 1887.
KŘIVKA, Josef: Průměrná roční produkce obilovin v Čechách v první polovině 19. Století.
Československý časopis historický 31, 1983, s. 378 - 391.
DUMEK, Josef: Zelinářství. Praktická kniha pro každého, návod k zařizování a zdokonalení
domácích a zelinářských zahrad a pěstování veškerých druhů zelenin i drobného ovoce, koření
a žampionů. Praha 1891.
KŘIVKA, Josef: Skladba osevu zemědělských plodin v poddanských hospodářstvích na
roudnickém panství v 18. století. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 65 - 84.
ECKERT, Adam; MUNZAR, Josef: Obilniny. Rostliny stébelnaté, moučnaté. Praha 1894.
192
KŘIVKA, Josef: Zadlužení poddanského zemědělství na roudnickém panství
v 18. století. Praha 1986.
193
KŘÍŽEK, Václav: Statistika císařství rakouského čili říše Rakousko – uherské. Praha 1872.
KUBAČÁK, Antonín: Dějiny zemědělství v Českých zemích I. (od 10. století do roku 1900).
Praha 1994.
KUBÁNEK, Vladimír: Konopí a mák (pěstování, výrobky, legislativa). Brno 2008.
KUBEC, František: Úvod do zemědělské statistiky. Praha 1917.
KŮŠ, Vladimír: Stabilní katastr. Obraz operátu stabilního katastru v Čechách
v polovině 19.století z pohledu oceňovacího operátu. Praha 1983.
MOHL, Antonín: Příspěvky k dějinám cen hospodářských výrobků. České listy hospodářské
1897, s. 60 - 63, 99 - 101, 264 - 266, 326 - 328.
MOJŽÍŠ, Bohumír: Len, jeho historie, pěstování, zpracování a užití. Praha 1988.
MOUDRÝ, Jan; VLASÁK, Jan: Pšenice špalda (Triticum spelda L.) alternativní plodina.
Praha 1996.
NORMAN, Jill: Bylinky a koření v kuchyni. Praha 2008.
NOVÁK, Daniel: Základy pěstování kukuřice a jednoletých pícnin. Praha 1995.
KUTNAR, František: K otázce názoru na robotu a na selské vlastnictví v době pojosefské.
Český časopis historický 38, 1932, s. 561 - 564.
NOVOTNÝ, František: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových.
Praha 1911.
KUTNAR, František: Malé dějiny brambor. Pelhřimov 2005.
OREL, Vítězslav; VERBÍK, Antonín: Program rozvoje vědy na Moravě na počátku 19. Století.
Dějiny věd a techniky 18, 1985, s. 149 - 158.
KUTTELVAŠER, Zdeněk; TREJBAL, Jiří; MAŇAS, Jiří: Vývoj zpracování zemědělských
produktů I. Prameny a studie Zemědělského muzea 30, 1989.
LAHOLA, Josef: Luskoviny. Pěstování a využití. Praha 1990.
LOM, František: Historický vývoj osevních ploch plodin v Čechách od roku 1756. Sborník
Československé akademie zemědělských věd, Historie a muzejnictví 3, 1957, s. 43 - 48.
PEŠÍK, František: O volském potahu. Agrární kultura: o tradičních formách zemědělského
hospodaření a života na vesnice. edd. VÁLKA, Miroslav, Brno 2007, s. 143 - 148.
PETR, Jiří a kol.: Hrách a bob. Praha 1973.
PETŘÍKOVÁ, Kristína a kol.: Zelenina. Pěstování, ekonomika, prodej. Praha 2006.
LOM, František: Organisace zemědělského podniku před rokem 1848. Zprávy Ústavu
zemědělské ekonomiky Vysoké školy zemědělské v Brně, č. 20, Brno 1948.
PITTEROVÁ, Anna: Vývoj základních půdorysných typů tradičního domu na území ČSSR ve
světle archeologických pramenů. Český lid 52, 1965, s. 275 - 295.
LOM, František: Přehled dějin zemědělské výroby v českých zemích. Praha 1972.
POKORNÝ, Alois: Naturgeschichte des Pflanzenreiches. Prag 1862.
LOM, František: Soukromá ekonomika v době zemědělských krizí 19. století v Čechách.
Praha 1930.
POKORNÝ, Ota: Poznámky k právnímu členění našich zemí zejména v 18. a 19. století,
Historická geografie 6, 1971, s. 195 - 204.
LOM, František: Vývoj osevních ploch obilnin a sklizní od 16. století v Čechách. Sborník
Československé akademie zemědělských věd 2, 1957, s. 161 - 172.
POKORNÝ, Ota: Územní členění berní správy v Čechách před rokem 1848. Historická geografie 4,
1970, s. 161 - 143.
LOM, František: Vývoj osevních postupů a soustav hospodaření v českých zemích.
Metodologická studie. Vědecké práce Zemědělského muzea 13, 1973, 85 - 140.
PRASCH, Vinzenz: Handbuch der Statistik des österreichischen Kaiserstaates. Brünn 1852.
Lom František: Zemědělská krize let 1820tých v Čechách. Praha 1929.
LÖSCH, Friedrich: Kräuterbuch. Unsere Heilpflanzen in Wort und Bild.
Esslingen u. München, 2. vydání, nedatováno.
LOUDIL, Lumír: Vývoj plemenářské práce a chovatelských podmínek v živočišné výrobě
v Čechách (období 1750 - 1870) I. část. Vědecké práce Zemědělského muzea 12,
1972, s. 123 - 174.
PRAŽÁK, Vilém: K problematice základních půdorysných typů lidových staveb
v Československu. Československá etnografie 6, 1958, s. 331 - 356.
PURGART, Richard: Plemenitba, odchov a ošetřování zvířat hospodářských. Praha 1894.
RADIMSKÝ, Jiří: Vývoj obyvatelstva na Moravě do r. 1857. Vlastivědný věstník moravský 1,
1946, s. 72 - 110.
RADIMSKÝ, Jiří: Vývoj pozemkové držby na Moravě v 17 . 19. století. Slezský sborník 55, 1957,
s. 481 - 496.
LUDVÍKOVÁ, Miroslava: Moravské a slezské kroje. Kvaše z roku 1814. Brno, München 2000.
RADIMSKÝ, Jiří: Zemědělská krize před sto lety. Časopis Matice moravské 67, 1948, s. 335- 345.
MACŮREK, Josef: K otázce přechodu od feudalismu ke kapitalismu v zemědělství ve střední
Evropě. SPFFBU 1960, řada C 7, s. 307 ad.
RADIMSKÝ, Jiří: Zemědělská statistika Moravy z roku 1797. Vlastivědný věstník moravský 13,
1958, s. 22 - 26.
MAŠEK, František: Pozemkový katastr. Praha 1948.
RODAN, Kamil: Dějiny zemědělství v Rakouském Slezsku v letech 1848 – 1914
MATOUŠEK, Václav: Čechy krásné, Čechy mé. Proměny krajiny Čech v době industriální.
Praha 2010.
ROJČÍKOVÁ, Kamila: Obraz zemědělství na jihovýchodní Moravě v první polovině
19. století ve světle Stabilního katastru. Pocta prof. Janu Janákovi k 70. narozeninám, edd:
CHOCHOLÁČ, Bronislav; MALÍŘ, Jiří, Brno 2002, s. 218 - 228.
MAUR, Eduard: K demografickým aspektům tzv. druhého nevolnictví. Historická demografie 8,
1983, s. 7 - 43.
MAUR, Eduard: Vývojové etapy českého velkostatku v období přechodu od feudalismu
ke kapitalismu. Historická demografie 8, 1983, s. 7 - 43.
MAUR, Eduard; HORSKÁ, Pavla: Zemědělské obyvatelstvo v českých zemích
v 17. - 19. Století. Historická demografie 10, 1986, s. 177 - 190.
194
ROJČÍKOVÁ – SVOBODOVÁ, Kamila: Obraz zemědělství na Slavkovsku, Ždánicku
a Bučovicku ve světle stabilního katastru. Vyškovský sborník 2002, s. 100 - 109.
RUMAN, Michal: Konopí: staronový přítel člověka. Chvaleč 2008.
RŮŽIČKOVÁ, Vladimíra; ČENĚK, Miroslav: Historie chovatelství v českých zemích.
Z fotoarchívu Národního zemědělského muzea Praha. Praha 2010.
195
RYBÁČEK, Václav: Brambory. Praha 1988.
SUCHÁNEK, František: Koza a její chov. Praha 1897.
RYBÁČEK, Václav: Cukrovka. Praha 1985.
TEMPÍR, Zdeněk: Zemědělství. JÍLEK, František (ed.), Studie o technice v českých zemích 1800 1918 I. Praha 1983, s. 29 - 89.
ŘÍHA, Oldřich: Hospodářský a sociálně politický vývoj Československa 1790 – 1945. Praha 1946.
SANDGRUBER, Roman: Österreichische Agrarstatistik 1750 - 1918. Hoffmann, Alfred; MATIS,
Herbert (ed.), Wirtschafts- und Sozialstatistik Österreich - Ungarns II. Wien 1978.
SEDLÁČEK, August: O starém rozdělení Moravy na kraje. Časopis Matice moravské 15, 1891,
s. 18 nn., 196 nn., 298 nn.
SEMOTÁNOVÁ, Eva: Historická geografie českých zemí. Praha 1998.
SCHNABEL, Georg Norbert: Tafeln zur Statistik von Böhmen. Eine Sammlungtabellarischer
Übersichten der Areal- und Bevölkerungs-, der Industrie- und Cultruverhältnisse Bohmens, nach
ihrem neusten Zustande. Prag 1848.
SCHWOY, Franz Joseph: Topographische Schilderung des Markgraftum Mähren 1 – 3. Prag Leipzig - Wien 1786 - 1794.
SRB, Vladimír: Dvě stě let statistiky přirozené měny obyvatelstva v českých zemích
(1785 - 1985). Historická demografie 9, 1985, s. 9 - 88.
STELLNER, František: Hospodářské dějiny (16. - 20. století). Praha 2006.
SVOBODOVÁ, Kamila: Pěstování brambor na jižní Moravě v polovině 19. století. Jižní Morava
45, sv. 48, 2009, s. 221 - 228.
SVOBODOVÁ, Kamila: Vinice na jihovýchodní Moravě v 17. - 19. století. Vlastivědný věstník
moravský 32, 2010, s. 60 - 65.
SVOBODOVÁ, Kamila: Vinice na jihovýchodní Moravě v polovině 19. Století. Jižní Morava 44,
sv. 47, 2008. s. 222 - 225.
ŠAFRÁNEK, Karel: Chov koz. Chrudim 1899.
TEPLÝ, František: Příspěvky k dějinám českého zemědělství. Praha 1926.
VÁCLAVÍK, Alois: Luhačovské Zálesí. Příspěvky k národopisné hranici Valašska, Slovenska a
Hané. Luhačovice 1930.
Der vermehrte und viel verbesserte sorgfältige Haushalter oder grundliche Anleitung zum
Garten- Bau, Osnabrück 1677.
VILIKOVSKÝ, Václav: Dějiny zemědělského průmyslu v Československu od nejstarších dob až do
vypuknutí světové krise hospodářské. Praha 1936.
VONDRUŠKA, Vlastimil: Problematika homogennosti zemědělských výrobních oblastí
v Čechách v 1. polovině 19. st. Hospodářské dějiny 12, 1984, s. 379 - 401.
VONDRUŠKA, Vlastimil: Vliv přírodních podmínek na základní orientaci rustikálního
zemědělství v Čechách v 1. polovině 19. století. Československý časopis historický 32,
1984, s. 78 - 103.
VONDRUŠKA, Vlastimil: Základní rysy zemědělské výroby v Čechách v letech 1781 - 1848.
Hospodářské dějiny 17, 1989, s. 7 - 69.
VONDRUŠKA, Vlastimil: Zemědělská revoluce na rustikálu v 1. polovině 19. století, Sborník
historický 31, 1985, s. 83 - 140.
WEEBER, Heinrich Caesar: Das Markgrafthum Mähren nach seinen landwirtschaftlichen
Verhältnissen im weiteren Sinne. statistisch skiziert, Brünn, 1873.
WEEBER, Heinrich Caesar: Der Grossgrundbesitz und die Naturalproduction von Mähren und
oest. Schlesien. Brünn 1877.
ŠIMEK, Alois: Z minulosti pozemkového katastru země Moravskoslezské. strojopis, Brno 1918.
WEEBER, Heinrich Caesar: Die Landgütter Mährens und Schlesiens nach ihren resp.
Besitzern und Culturspfächen, Brünn 1857.
ŠMELHAUS, Vratislav: Výrobní situace velkostatkového i selského hospodářství v českých
zemích ve 30. a 40. letech 19. století. Vědecké práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 149 - 176.
WEEBER, Heinrich Caesar: Die Landtäflichen und Lehen-Güter im Markgrafthum Mähren und
Herzogthum Schlesien. Brünn 1864.
ŠMELHAUS, Vratislav: Základní problémy vývoje zemědělství v Českých zemích v období
1750 – 1850. Vědecké práce Zemědělského muzea 19, 1979, s. 37 - 62.
WESSELY, Joseph: Österreichs Grundsteuer – Kataster. Wien 1865.
ŠOUŠA, Jiří: Ke zpracování zemědělských dějin let 1848 – 1918. Vědecké práce NZM 30, Praha
1993 (vyšlo 1995), s. 183 - 196.
ŠŤÁHEL, Pavel: Jak se žilo a hospodařilo na Horňácku. O zemědělství neboli sedlačině,
zejména v Javorníku a v Nové Lhotě. Agrární kultura: o tradičních formách zemědělského
hospodaření a života na vesnice, edd. VÁLKA, Miroslav, Brno 2007, s. 149 - 216.
ŠTAUD, Jindřich: Základy pěstování přadného a olejného lnu. Praha 1997.
STEINBRÜCK, Karl a kol.: Handbuch der gesamten Landwirtschaft. Teil III. Acker- und
Pflanzenbau. Hannover 1908.
STEINBRÜCK, Karl a kol.: Handbuch der gesamten Landwirtschaft. Teil IV. Tierzucht.
Hannover 1908.
WOLNY, Gregor: Die Markgraffschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch
geschildert IIl, Znaimer Kreis, Brünn 1837.
WOLNY, Gregor: Die Markgraffschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch
geschildert Vl, Iglauer Kreis und mährische Enklavuren. Brünn 1842.
ZAVADIL, Slavomír: Nejstarší odrůdy cukrovky a přehled vývoje ve šlechtění řepy. Vědecké
práce Zemědělského muzea 20, 1980, s. 125 - 148.
ZAVADIL, Slavomír: Z počátků pěstování řepy v českých zemích. Vědecké práce Zemědělského
muzea 18, 1979, s. 103 - 142.
Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, Čtrnáctý díl. Kartel Kraj, Praha 1998.
ŠTĚPÁN, Luděk: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách (historie a technika vodních
a větrných mlýnů, hamrů, pil, valch, olejen, stoup) I. Praha 2000; II, Praha 2008.
ŠTĚPÁNEK, Ladislav: Ustájení hospodářských zvířat v rolnických usedlostech Čech, Vědecké
práce zemědělského muzea 18, 1978, s. 195 - 215.
196
197
Zemědělství na jižní a jihovýchodní Moravě
v polovině 19. století ve světle stabilního katastru
Autor: Mgr. Kamila Svobodová, Ph.D.
Odborná oponentura: Doc. PhDr. Bohumír Smutný, Dr.
Jazyková korektura: Bc. Eva Halanová
Grafická úprava: Petr Liška
Tisk
Národní zemědělské muzeum Praha, 2014
ISBN 978-80-86874-48-7
198
199
200

stáhnout publikaci v

Transkript

Podobné dokumenty

Hradná kuchyňa na Spiši - MAS Sdružení Západní Krušnohoří

Novinky verze 2.0.7. (31. 8. 2016)

Periodická průběžná zpráva o postupu prací na

Spomyšelské aktuality