Periodická průběžná zpráva o postupu prací na

Transkript

PERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ
ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA
PROJEKTU ZA ROK 2014
PROGRAM APLIKOVANÉHO
VÝZKUMU A VÝVOJE NÁRODNÍ
A KULTURNÍ IDENTITY (NAKI)
27. ŘÍJNA 2014
IDENTIFIKACE A INTERPRETACE VZNIKU, PODOBY A PROMĚNY BAROKNÍ KULTURNÍ KRAJINY JIHOMORAVSKÉHO POHRANIČÍ
OBSAH PRŮBĚŽNÉ ZPRÁVY
A. Identifikační údaje, řešitelský tým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 3
B. Konstatační část . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 4
1. Charakteristika projektu – řešené území v roce 2014 – Jaroslavicko – Střední Podyjí
2. Metodika řešení projektu
3. Očekávané výsledky průzkumu v roce 2014
4. Etapy projektu v roce 2014
strana 4
strana 4
strana 5
strana 5
C. Etapy a cíle projektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 6
1. etapa – administrace projektu
2. etapa – terénní průzkum, sběr dat
3. etapa – archivní průzkum
4. etapa – dokumentace lokalit a objektů v krajině
5. etapa – archeologický průzkum
6. etapa – přírodně krajinářský průzkum
7. etapa – sociologicko-ekonomický průzkum
8. etapa – publikace dílčích etap řešení projektu
9. etapa – uspořádání workshopu
10. etapa – dílčí výstava a konference
11. etapa – příprava a tvorba odborných map GIS
strana 6
strana 6
strana 13
strana 19
strana 20
strana 21
strana 24
strana 28
strana 28
strana 31
strana 31
D. Použití účelové podpory dle rozpočtu projektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 34
1. Účelová podpora dle rozpočtu NPÚ ÚOP v Brně
2. Účelová dotace dle rozpočtu FA VUT v Brně
3. Účelová dotace dle rozpočtu ESF MU v Brně
strana 34
strana 35
strana 36
E. Resumé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 38
F. Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 39
PERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA PROJEKTU ZA ROK 2014
STRANA 2
A. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE, ŘEŠITELSKÝ TÝM
Název projektu:
Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí.
Identifikační kód projektu:
DF13P01OVV019
Řešitelský tým:
Příjemce-koordinátor – Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně (dále NPÚ):
Mgr. Eva Staňková
Mgr. Karel Sklenář
Mgr. Petr Czajkowski
Mgr. Aleš Homola
Mgr. Klára Báčová
Mgr. Helena Lenomarová roz. Lukešová
Mgr. Lenka Češková
Mgr. Petr Kubín
Mgr. Milada Rigasová, Ph.D.
Spolupracovníci zajišťující administrativní a ekonomické činnosti:
Hana Sklenářová
Ing. Radka Lukášová
Externí spolupracovníci – archiváři:
PhDr. Mgr. Tomáš Černušák, Ph.D.
Mgr. Martin Markel, Ph.D.
Mgr. Michaela Růžičková
PhDr. Marie Plevová, Ph.D.
Mgr. David Nehyba
Další příjemce – Fakulta architektury VUT v Brně (dále FA VUT):
Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D.
Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D.
Spolupracovníci zajišťující administrativní a ekonomické činnosti:
Ing. Čeněk Bidman
Ing. Eva Klímková
Další příjemce – Ekonomicko-správní fakulta MU v Brně (dále jen ESF MU):
Doc. Ing. František Svoboda, Ph.D.
Řešitelský tým je stabilizovaný, s dostatečnými odbornými znalostmi a pracovními návyky a poskytuje záruku úspěšného
řešení projektu.
STRANA 3
B. KONSTATAČNÍ ČÁST
1. CHARAKTERISTIKA PROJEKTU – ŘEŠENÉ ÚZEMÍ V ROCE 2014 – JAROSLAVICKO
– STŘEDNÍ PODYJÍ
Cílem projektu je identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny kulturní krajiny zrozené v období baroka,
která výrazně přetvořila význam a vzhled krajinného rámce novověké společnosti. Pro zkoumání byly vybrány dvě lokality
představující z mnoha důvodů jedinečné „laboratorní“ vzorky: pohraniční území Mikulovska a východního Znojemska;
tato území jsou unikátní pozoruhodným zachováním a variabilitou až heroických tvůrčích snah raně novověkého člověka
vtisknout okolní krajině pečeť svého duchovního génia. Předmětné lokality umožňují analýzu těchto snah uskutečněných
v pojetí aristokracie (páni z Dietrichsteina a další), významných klášterních institucí (Louka, Hradiště sv. Hypolita), měst
královských i poddanských (Znojmo, Mikulov) i poddaných (Perná a sousední vsi). Mimo to se jedná o sídla a krajinu
na hranici dvou zemí, v nichž se pozoruhodně stékají a proplétají moravské i rakouské kulturní proudy a kde výrazně
působí vliv blízké říšské metropole Vídně i moravských center a navíc krajinu postrádající vinou katastrof 20. stol. svou
historickou paměť. V rámci řešení projektu bude vytvořena digitální mapová rekonstrukce barokní kulturní krajiny včetně
již jen částečně dochované osnovy komunikací spojujících jednotlivé významné lokality a objekty kultu; bude vytvořen
soupis dochované drobné sakrální architektury, soch a dalších umělecko-historických děl; na základě archivního bádání
budou řešeny otázky spojené se vznikem a formováním předmětné kulturní krajiny se zvláštním zřetelem za a) na budování
sakrálních staveb a vkládání exteriérových uměleckých děl do krajinného rámce (zřizovatelé a donátoři, atribuce, datace)
a koncepci jejich působení a vzájemné interaktivity v člověkem modelované kulturní krajině a za b) na ekonomiku zrodu
a fungování v čase se proměňujících forem řešené kulturní krajiny včetně otázky investic a zisků plynoucích ze zkoumané
kulturní krajiny ve vazbě na změny „paradigmatu“ krajiny zejména v 2. pol. 20. stol. a v současnosti.
V letošním badatelském roce 2014 pokračoval průzkum na území Středního Podyjí – na Jaroslavicku v rámci
katastrálních území těchto obcí – Derflice, Dyjákovice, Dyjákovičky, Hevlín, Hodonice, Hrabětice, Hrádek u Znojma,
Hrušovany nad Jevišovkou, Chvalovice, Jaroslavice, Ječmeniště, Krhovice, Křídlůvky, Micmanice, Načeratice, Oleksovičky,
Slup, Strachotice, Šanov nad Jevišovkou, Tasovice nad Dyjí, Valtrovice, Velký Karlov, Vrbovec.
2. METODIKA ŘEŠENÍ PROJEKTU
K plnění projektu je využívána jak národní zkušenost, tak modely aplikované v dalších evropských zemích. Součástí
je studium dostupných informací, včetně poznání úspěšných projektů v odborné literatuře, aktualizace informací, jimiž
disponuje NPÚ, včetně informací Ústředního seznamu kulturních památek ČR, archivů map a plánů, archivu Památkového
úřadu pro Moravu a Slezsko atd. a výstupů relevantních projektů Vědy a výzkumu, na jejichž výsledky lze navázat.
V rámci výše uvedeného teritoria studovaného v roce 2014 byl řešitelským týmem z NPÚ ÚOP v Brně, stejně jako
v minulém badatelském roce na Mikulovsku, nejdříve zajištěn sběr informací: detailní terénní průzkum a mapování krajiny,
dokumentace dochované drobné sakrální architektury a skulpturálních děl, archeologický průzkum krajiny zaměřený
zejména na zaniklé nebo fragmentárně dochované komunikace a stavby, přírodně krajinářský průzkum zaměřený na
komponovanou krajinu a objekty zájmu v krajině a archivní bádání, které shromažďuje textové i ikonografické prameny
k tématu projektu. Po základních průzkumech a sběru informací získaných ve výše uvedených etapách bádání byla všemi
třemi složkami řešitelského týmu provedena analýza dosavadního studia a bylo přistoupeno k tvorbě dílčích tématických
článků a dalších aplikovaných výstupů, dále též přípravě mapových a prostorových modelových rekonstrukcí podoby
předmětné kulturní krajiny.
Část projektu řešená Ekonomicko-správní fakultou MU v Brně se v letošní studii rovněž zaměřuje na prezentování
ekonomické analýzy dat (z 2. badatelského území Jaroslavicka), získaných průzkumem archivních materiálů zajištěným
částí týmu externistů – archivářů, a pojmenování hospodářských procesů a jejich vlivu na utváření krajiny. Důraz je kladen
nejen na primární analýzu – tedy hledání zdrojů ke konkrétním krajinným prvkům, případně hospodářským fenoménům,
významně formujícím krajinu – ale také na obecnou prospekci archivních údajů, které mohou nabídnout dosud netušené
vazby a souvislosti mezi ekonomickým životem regionu a proměnami krajiny.
Fakulta architektury VUT v Brně pokračuje (v rámci 2. badatelského roku řešení projektu) nadále ve tvorbě
prostorové modelové rekonstrukce materiální podoby předmětné kulturní krajiny, které budou v konkrétních modelech
prezentovány na ročních dílčích výstavách. Zainteresovaní pedagogové Fakulty architektury během semestrálních
workshopů dohlíží na vypracování studentských projektů. Nezbytným základem workshopů je konání každoročních
STRANA 4
terénních průzkumů ve studovaném území, kde se studenti FA VUT v Brně seznámí s vymezenou komponovanou krajinou
(za použití výsledků výzkumné části projektu zajištěné týmem z NPÚ ÚOP v Brně). Je vybrána konkrétní lokalita pro projekt
a na místě navržen první koncept. Na terénní části workshopu jsou studenti seznámeni externisty a dalšími odbornými
pracovníky (podílejícími se na projektu formou přednášek a konzultací) s problematikou barokní krajiny a tvorby drobných
architektonických objektů. Jejich výsledné projekty a tvorba jsou prezentovány na dílčí výstavě v rámci probíhajícího
badatelského roku.
3. OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY PRŮZKUMU V ROCE 2014
Na základě projektového zadání byly v roce 2014 plánovány tyto odborné výstupy. V základním výzkumu projektu
hlavní odborný článek zkoumající na základě analýzy archivních pramenů i terénního a archeologického průzkumu
vznik duchovní tváře raně novověké kulturní krajiny jako výsledku zásadního koncepčního počinu duchovní či světské
vrchnosti, anebo jako procesu postupného dotváření zemědělské krajiny vkládáním kultovních objektů a přesměrováváním
a budováním komunikací, a analyzující motivace stavebníků a donátorů k investici, s cílem dosáhnout syntetizujícího
pohledu na sociokulturní zázemí vzniku barokní kulturní krajiny, a další dílčí etapové články, které jsou výsledkem zkoumání
přírodně krajinářského průzkumu a ekonomického a sociologického aspektu vzniku a vývoje výše uvedené kulturní krajiny.
Dalším předpokládaným výsledkem již aplikovaného výzkumu je probíhající semestrální workshop FA VUT v Brně
včetně přípravy dílčí výstavy studentských prací. Předmětem těchto semestrálních prací jsou návrhy nových objektů (či
soch) v krajině. Umístění a koncept těchto objektů by mělo respektovat původní barokní krajinu, rekonstruovanou ve
výzkumné části projektu. Výstupy workshopů jsou prováděny na úrovni podrobné architektonické studie (situace, analýzy,
půdorysy, řezy, pohledy, vizualizace, zákres do fotografie), jejich součástí je plánován též nadstandardně provedený
model v měřítku cca 1:10. Kromě studentských návrhů nových drobných objektů do studované kulturní krajiny jsou na
dílčích výstavách prezentovány extrakty z každé semestrální práce na výstavních panelech. Pro prezentaci projektu a jeho
dosavadních dílčích bádání z roku 2013 (na Mikulovsku) byla naplánována odborná konference „Krajina jako dílo“.
Konkrétní naplňování jednotlivých etap a cílů projektu jsou podrobně popsány níže.
4. ETAPY PROJEKTU V ROCE 2014
Etapy a cíle projektu
Rok
Pololetí
2014
1.
2.
1
administrace projektu
Z
Z
2
terénní průzkum, sběr dat
Z
Z
3
archivní průzkum
Z
Z
4
dokumentace lokalit a objektů v krajině
Z
Z
5
archeologický průzkum
Z
Z
6
přírodně krajinářský průzkum
Z
Z
7
ekonomicko-sociologický průzkum
Z
Z
8
publikace dílčích etap řešení projektu (články v recenzovaných odborných časopisech)
9
uspořádání workshopu
A
10
dílčí výstava a konference (prezentující výsledky)
A
11
příprava a tvorba odborných map GIS
Z
A
A
STRANA 5
C. ETAPY A CÍLE PROJEKTU
1. ETAPA – ADMINISTRACE PROJEKTU
Všichni spoluřešitelé projektu se pravidelně schází na koordinačních schůzkách, které se konají přibližně jedenkrát
do měsíce. V roce 2014 se uskutečnilo 7 koordinačních schůzek, na kterých je projednáván aktuální stav bádání, terénní
průzkumy a dílčí práce na projektu, také administrativní a ekonomická problematika. Z každé koordinační schůzky je pořízen
zápis, který je k dispozici všem spoluřešitelům prostřednictvím aplikace webového úložiště. Administrátor NPÚ průběžně
shromažďuje, třídí a archivuje veškeré ekonomické podklady k projektu. K pravidelnému shromažďování podkladů byli
vyzváni také administrátoři spoluřešitelů. Vyúčtování nákladů je počítáno k 30. 9. 2014. Po zkušenosti z minulého roku
byla formou žádosti o změnu změněna struktura dotace, tato žádost o změnu byla schválena na MK ČR dne 5. 6. 2014
a nabyla platnosti dne 25. 6. 2014, kdy byla podepsaná všemi zúčastněnými stranami. Konkrétní změny jsou akcentovány
u komentářů k jednotlivým řádkům dotace, která se nachází v příloze dokumentu.
2. ETAPA – TERÉNNÍ PRŮZKUM, SBĚR DAT
a. ANALYTICKÁ ČÁST
a.1. Terénní průzkum – metody práce a příprava
Pro přípravu byl zvolen stejný úspěšně aplikovaný postup jako v loňském roce. K terénnímu průzkumu vymezeného
území byla aplikována metoda komparace informací z registrů vedených NPÚ jako jsou: Ústřední seznam kulturních
památek ČR, Metainformační systém památkové péče, historické mapové podklady (zde zejména vojenská kartografická
zpracování terénu počínaje 1. vojenským mapováním), údaje získané z primárních i sekundárních pramenů a konečně
poznatky získané terénním sběrem metodou narativní historie.
Získaný informační přehled následně umožnil efektivní průzkum krajiny a detekci existujících, torzálně dochovaných
i již zaniklých antropogenních děl ve zkoumané krajině. Určené objekty (či v případě zaniklých situací jejich umístění) byly
zaměřeny a zdokumentovány. Dokumentace v terénu zahrnuje měření, fotodokumentaci a situační zákresy do pracovních
mapových podkladů. Všechny v terénu zjištěné či již jen archivně a literaturou doložené zaniklé objekty jsou zaevidovány
a opatřeny anotacemi a archivními citacemi v pracovním soupisu sdíleném členy řešitelského týmu v prostředí GOOGLE
DISC. Tento soupis je průběžně doplňován nově získanými poznatky z archivního průzkumu, rešeršemi literatury a výsledky
dalších etapových oblastí bádání. Přehled dosud zpracovaných děl se nachází níže strukturován dle katastrů obcí:
b. NÁVRHOVÁ ČÁST
b.1. Terénní průzkum – realizace a sběr dat
V rámci takto nastaveného metodického postupu terénního průzkumu byl zpracován základní přehled architektonických
a skulpturálních děl umístěných a studovaných v krajině Středního Podyjí – Jaroslavicka (viz níže).
Dyjákovice
– soubor skulptur v areálu farního kostela sv. Michala
– sousoší Piety u cesty do Karlova
– sousoší Piety u cesty v polích „U kaštanu“ východně od obce
– sloup se sochou Neposkvrněného Početí Panny Marie /Immaculata/
– sloup se sousoším Nejsv. Trojice u domu č. 65
– sloup se sochou sv. Šebestiána u domu č. 89 /střed hlavní ulice/
– socha sv. Donáta v polích pod vinohrady směrem na Hrádek
– socha sv. Jana Nepomuckého přemístěná na prostranství před školou
– boží muka ve vsi u silnice do Hevlína
– boží muka na západním konci obce u silnice směrem k Hrádku
– kaple Panny Marie Matky Církve
– kříž při silnici u farního kostela
STRANA 6
–
–
–
–
hlavní kříž na hřbitově
kaple Panny Marie Lurdské
řada litinových křížů v okolí obce
panský dvůr v obci
Dyjákovičky
– sloup se sochou Madony u obce
– socha sv. Floriána na návsi
– socha sv. Jana Nepomuckého u silnice u mostu
– pozoruhodný soubor svezených skulptur u areálu kostela
– socha Panny Marie na faře
– kamenný kříž u silnice směrem k Ječmeništi
Hevlín
– socha sv. Filipa Neriho
– socha sv. Jana Nepomuckého
– socha sv. Rocha před kostelem
– pilíř se sochou Panny Marie s Ježíškem v obci u křižovatky
– pozdně gotická boží muka
– zděná poklona při silnici do Dyjákovic
– klasicistní kaple Cyrila a Metoděje
– panský dvůr Annahof
– hlavní hřbitovní kříž
– litinový kříž u Annahofu
– socha sv. Filipa Neriho
– socha sv. Rocha před kostelem
– pilíř se sochou Panny Marie s Ježíškem v obci u křižovatky
– pozdně gotická boží muka
– zděná poklona při silnici do Dyjákovic
Hnízdo
– bývalý panský dvůr Gnast
Hodonice
– brána s ohradní zdí u farního kostela sv. Jakuba Většího
– kaple Panny Marie na rozcestí
– trojice mohutných litinových křížů v extravilánu obce
– socha sv. Jana Nepomuckého u cesty k nádraží
– torzo kamenného kříže v polích SV od obce
– boží muka v obci
Hrabětice
– soubor soch kapucínských a františkánských světců převezených z Hrušovan nad Jevišovkou
– socha Ecce Homo v obci převezená do obce
– poklona v obci
– kalvárie na okraji obce
STRANA 7
– tzv. bílý kříž u silnice směrem ke státní hranici
– bývalý panský dvůr – Trávní dvůr
Hrádek
– brána se sochami u kostela
– kaple (karner) sv. Oldřicha u kostela
– sousoší Loučení Krista s Pannou Marií na kraji obce směrem k Jaroslavicím
– sousoší Kalvárie přemístěná ke kostelu
– socha Panny Marie Immaculaty při silnici k Valtrovicím
– socha sv. Jana Nepomuckého před školou
– pozdně gotická boží muka se sekundárně umístěným sousoším Nejsv. Trojice
– boží muka za obcí u rozcestí směrem na Dyjákovice
– kaple sv. Anežky České (původně Panny Marie Třídubské) u silnice směrem na Jaroslavice
– torzo umírajícího sv. Františka Xaverského přesunuté z k.ú. Velký Karlov
– řada kamenných a litinových křížů v okolí obce
– bývalá bažantice s torzem brány a se zaniklou myslivnou u silnice směr na Valtrovice
Hrušovany nad Jevišovkou
– sousoší Nejsv. Trojice na náměstí
– socha sv. Antonína Paduánského transferovaná ke hřbitovu
– socha sv. Jana Nepomuckého u hřbitova
– socha sv. Jana Nepomuckého transferovaná ke hřbitovu
– socha sv. Jana Nepomuckého v Mlýnské ul.
– dvě sochy kapucínských světců transferovaných k zámku do bývalého parku
– boží muka u silnice směr Litobratřice
– tři litinové kříže u silnice směrem na Drnholec
– zaniklá socha sv. Floriána na původně návsi
– poklona u kostela
Chvalovice
– sousoší sv. Anny s Pannou Marií v obci na rozcestí
– socha Madony na sloupu u kostela
– socha sv. Jana Nepomuckého před průčelím kostela
– býv. klášterní sklep západně obce
– zděná poklona v obci na konci boční ulice
– litinový kříž u kostela
– kamenné kříže v areálu hřbitova
– raně barokní boží muka v polích JZ od obce
– kaple Panny Marie u sklepní uličky
Jaroslavice
– sousoší Nejsvětější Trojice transferovaná ke kostelu
– Mariánský sloup na náměstí
– socha sv. Antonína Paduánského v centru obce
– socha sv. Donáta u fotbal. hřiště
STRANA 8
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
poklona u školy
pranýř transferovaný z Hrádku v ulici vedoucí do náměstí
gotická boží muka se sochou Krista Trpitele v obci
kříž u kostela
zděná poklona v zámeckém parku
korpus na hřbitově v rohu ohradní zdi /kovový/
kamenný milník s křížem u kostela
kamenná socha Ukřižovaného na hřbitově
zděná poklona vlevo u silnice do Znojma
sousoší Piety u tzv. Kadovské cesty
sousoší Piety u cesty za hospod. objekty
zděná poklona JZ od obce
řada zděných poklon v obci i okolí obce z přelomu 19. a 20. století
bývalý panský mlýn v obci
pozůstatek panského dvora v obci
vinné sklepy v trati u zámku
pozůstatky bažantice
Ječmeniště
– romantická stavba Lampelberg
– kaple Panny Marie v obci
– poklona ve stráni pod Lampelbergem
– kaplička u silnice směr Dyjákovičky
– torzo kříže u silnice směr Dyjákovičky
Krhovice
– poklona Nejsvětější Trojice u štěrkovny
– litinový kříž v obci
– litinový kříž u hlavní silnice směr Hrádek
– mlýnský náhon
Křídlůvky
– socha sv. Antonína na tordovaném gotickém sloupu v obci
– kaple na návsi
– zvonice na návsi
– litinový kříž u č. 115
– sloup se sochou Panny Marie u zaniklé komunikace směrem na Hrádek
– litinový kříž Z od obce
Micmanice
– pozdně gotická boží muka se sousoším Piety u silnice do Strachotic
– zděná poklona s renesančním reliéfem
– kamenný korpus s křížem při kraji silnice do Jaroslavic
– litinový kříž u polní cesty J od obce
– poklona v polích J od obce
– sloup se sousoším Nejsv. Trojice v polích J od obce
– klasicistní vodní mlýn v obci
STRANA 9
Načeratice
– litinový kříž u cesty směrem Dyje
– poklona v polích S od obce
– sousoší Piety u kostela
Oleksovičky
– sousoší Nejsvětější Trojice na sloupu na návsi
– zvonice
– zděná poklona u křižovatky z hlavní komunikace
– litinový kříž mezi kaštany JV od obce
– litinový kříž u silnice směr Jaroslavice
– litinový kříž ve vinohradech JV od obce
Slup
– socha sv. Jana Nepomuckého před školou
– socha sv. Šebestiána na sloupu na náměstí
– poklona na návsi – u domu č. 257
– poklona na rozcestí Oleksovičky – Jaroslavice
– kříž u domu č.p. 257
– vodní mlýn
– mlýnská strouha Krhovice – Laa
– hlavní kříž na hřbitově
– litinový kříž v záhumení J od obce
Strachotice
– sousoší Piety u kostela
– sousoší Nejsvětější Trojice na návsi
– socha sv. Jana Nepomuckého u kostela
– poklona při silnici do Derflic na levé straně u posledního v řadě vinného sklepa
– boží muka se sochou sv. Floriána u kostela
– zděná poklona na křižovatce Valtrovice – Krhovice
– zděná poklona u silnice před hospod. objekty státního statku
– zděná poklona vlevo u silnice do Jaroslavic před hospodářskými objekty
– kamenný korpus s křížem při kraji silnice do Jaroslavic
– hraniční kámen u silnice směrem na Derflice
– řada litinových křížů v extravilánu obce
– poklona u křižovatky silnic S od obce
– poklona v polích J od obce
– klasicistní mlýn v bývalé obci Neslovice
Šanov
– boží muka v zahradě u domu č. 203
– klasicistní studánka v lese Hoja
– litinové kříže v obci a okolí obce
– bývalý panský dvůr Anšov
– bývalý panský dvůr Karlov
– bývalý panský dvůr Nový dvůr
STRANA 10
Tasovice
– sousoší Panny Marie, sv. Šebestiána a sv. Jana Nepomuckého na návsi
– pozdně gotická boží muka se sousoším Loučení Krista s Pannou Marií – u silnice k Dyji
– historizující objekt kaple v obci
– objekt č. 92 – bývalá klášterní rezidence a vodní mlýn v části zv. Tasovičky s náhonem
– zděná poklona u silnice do Načeradic
– soubor kamenných křížů v obci a Z od obce
– poklona u silnice směrem na Načeratice
– litinový kříž u silnice na Derflice
Valtrovice
– kamenný korpus s křížem na okraji u silnice na Znojmo
– kamenný kříž za obcí směrem na Křídlůvky
– poklona sv. Jana Sarkandra
Vrbovec
– socha sv. Jana Nepomuckého na návsi
– sousoší Nejsvětější Trojice u vinohradu SZ obce
– litinový kříž v obci
– torzo kamenného kříže SZ od obce
– torzo sousoší snímání Krista u kostela
– torzo kříže v polích SV od obce
– kaple u silnice směrem na Hnízdo
b.2. Rešerše literatury
K obecným aspektům zkoumaného území byly studovány (české i německé) vlastivědné publikace – SCHMIDT,
Johann. Joslowitz. In: Heimatskunde des politischen Bezirkes Znaim, Heft 3 – Joslowitzer Bezirk. Znaim 1898; BRUNNER,
Heinrich. Die ältesten Besitzer von Joslowitz. Znaim 1902; PEŘINKA, František Václav. Jaroslavický okres. Brno 1905;
PEŘINKA, František Václav. Znojemský okres. Brno 1904; BLASCHKA, Walfried – FRODL, Gerald. Der Kreis Znaim von
A bis Z. Geislingen an der Steige 2010; ALTRICHTER, Anton – NETOUSCHEK, Ferdinand – VRBKA, Anton – MATZURA,
Josef. Südmährisches Heimatbuch für Volk und Schule. Von den Quellen der Igla und Thaya bis zu den Pollauer Bergen.
Nikolsburg, Leipzig, Wien 1923; VRBKA, Anton a spol. Bausteine zur Heimatkunde des Joslowitzer Ländches. Znaim 1924;
MLEJNEK, Emil. Ortsgeschichte Joslowitz. Wien 1980; BÖHM, Hans. Joslowitz. Die Geschichte eines Dorfes im Wandel
der Zeit. Algenbach 2000; a další.
Podnětné informace k studovaným památkám (identifikace a jejich historie) byly nalezeny v monografiích jednotlivých
obcí. (ŠKVOR, Josef. Hrádek 950 let 1045-1995. Znojmo 1995; VOGEL, Adolf. Hevlín od pravěku do roku 2000. Hevlín
2001; NEHYBA, David. Chvalovice 1279-2009, 730 let. Znojmo 2009; HEGEROVÁ, Hana – KROPÁČEK, Milan. Obec
Vrbovec v proměnách času. Brno 2011; MITREGOVÁ, Miluše. Historie Hodonic. Břeclav 2009; MARKEL, Martin. Dějiny
Jaroslavic. Jaroslavice 2006; a další).
Podrobnější informace o hospodářství a komunikacích, k dokreslení obecného dobového kontextu, k jednotlivým
obcím a uměleckohistorickým dílům byly získány zejména rešeršemi z Ročenky Státního okresního archivu ve Znojmě
a sborníku Jižní Morava:
– kostely v Chvalovicích, Načeraticích a ve Slupi – KACETL, Jiří. Nedávné nálezy pamětních dokumentů z věží
farních kostelů ve Chvalovicích, Načeraticích a Slupi v děkanství znojemském. In: Ročenka Státního okresního archivu
ve Znojmě 2010. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 2011, s. 137-157.
– mlýn ve Slupi – MARKEL, Martin. K posloupnosti mlynářů ve Slupi. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě
2003. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 2004, s. 36-45.
– plenkovický mlýn – ŠIMEČEK, Pavel. Plenkovické mlýny a mlynáři. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě
STRANA 11
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
2003. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 2004, s. 46-58.
Krhovicko – Jaroslavický náhon – ELIÁŠ, Jan. Krhovicko – Jaroslavický náhon. Historická rešerše ke stavebnímu
vývoji. Elektronický dokument (originální stať 1997, aktualizace a digitalizace 2001).
pieta na rozhraní území Micmanic a Strachotic z roku 1549 – VERMOUZEK, Rostislav. Vzácná pieta. In: Jižní
Morava 1971. Vlastivědný sborník. Brno, s. 212-213.
další drobná sakrální architektura – OVESLEOVÁ, Hana. Drobná sakrální architektura pohraničních oblastí okresu
Znojmo. Plzeň 1998, Diplomová práce; ČEHOVSKÝ, Petr. Kamenné skulptury v Podyjí 1480-1550. Olomouc 2012.
umělci na Znojemsku – VALEŠ, Tomáš. Mezi Brnem a Vídní. Umění a umělci ve Znojmě a okolí 1715-1815. Brno:
Masarykova univerzita, 2013 (disertační práce).
sídla – PAJER, Jiří. Sídla novokřtěnců na jižní Moravě. (Příspěvek k identifikaci a diferenciaci lokalit). In: Jižní Morava
1999. Vlastivědný sborník. Brno, s. 53-70; BRUNNER, H.: Geschichte der Ortsgemeinde Gross-Tajax. Von den ältesten
Zeiten an bis zum Jahre 1657. Brünn, t. R. M. Roher 1922, s. 103; Heimatskunde des politischen Bezirkes Znaim. 1.
Historischer Theil. Znaim 1899; HÖRMAN, Karl. Die Herrschaften Grusbach und Frischau unter der Herren Breuner
(1622-1668). Geislingen an der Steige 1997.
hospodářství – HUBATKA, Zdeněk. Cech vinařů ve Znojmě. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2010.
Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 2011, s. 44-51; NOVOTNÝ, Jaroslav. Cena práce na jižní Moravě v 16. – 17.
století. In: Jižní Morava 1967. Vlastivědný sborník. Brno, s. 37 – 45; AUER, Josef. Hospodářské poměry ve Znojmě
a na Horním a Dolním statku města Znojma od 30 ti leté války až do roku 1848. Ročenka Státního okresního archivu
ve Znojmě 1992. Znojmo: Okresní archiv ve Znojmě, 1993, s. 17-103; MARKEL, Martin. Poddanský a sociální statut
jaroslavických sedláků v raném novověku. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1999. Znojmo: Státní
okresní archiv ve Znojmě, 2000, s. 10-51; JANÁK, Jan. Průmysl a živnosti někdejšího Znojemského kraje po dovršení
průmyslové revoluce na Moravě. In: Jižní Morava 1991. Vlastivědný sborník. Brno, s. 159-199.
komunikace – VERMOUZEK, Rostislav. Dobytčí cesta. In: Jižní Morava 1992. Vlastivědný sborník. Brno, s. 57-67; VLK,
František. Dopravní spojení a pošta na císařské železnici Vídeň – Praha. Jižní Morava 1999. Vlastivědný sborník. Brno,
s. 72-83; SCHEUER, Ervin. Ke vzniku jihomoravské hranice. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1986.
Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 1987, s. 15-25; KVĚT, Radan. Římské cesty na jižní Moravě a staré stezky. In:
Jižní Morava 2001. Vlastivědný sborník. Brno, s. 269-272; HOSÁK, Ladislav. Středověká mezinárodní obchodní cesta
jižní Moravou. In: Jižní Morava 1973. Vlastivědný sborník. Brno, s. 143-147.
dobový kontext – ŠTARHA, Ivan. Jihomoravské městské soudy v době předbělohorské. In: Jižní Morava 1966.
Vlastivědný sborník. Brno, s. 25-30; ZEMEK, Metoděj. Jižní Morava v lichtenštejnských listinách Vaduzu. In: Jižní Morava
1978. Vlastivědný sborník. Brno, s. 169-185; KACETL, Jiří. Bitva u Znojma 1809 a její dopad na život ve Znojemském
kraji ve světle starší historiografie. In: Jižní Morava 2013. Vlastivědný sborník. Brno, s. 177-205; MARKEL, Martin. Kauza
z roku 1765: dyjákovičtí sedláci versus dyjákovický farář. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1998.
Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 1999, s. 52-61; MARKEL, Martin. Moderní historie Jaroslavic I. In: Ročenka
Státního okresního archivu ve Znojmě 2000. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 2001, s. 36-69; MARKEL, Martin.
Moderní historie Jaroslavic II. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2001. Znojmo: Státní okresní archiv
ve Znojmě, 2002, s. 46-71.
krajina – KOZDAS, Jan. Formování a hodnoty pohraniční krajiny, komunikací a železnice při jihovýchodní vinařské části
Národního parku Podyjí: možnosti ochrany, obnovy a prezentace. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě
2005. Znojmo: Státní okresní archiv ve Znojmě, 2006, s. 72-97; MADER, Friedrich. Von der Thaya zum Mühlbach. In:
Kultur Hefte Laa, Numer 5,1987.
etnická specifika – RIGASOVÁ, Milada. Novokřtěnci v Mikulově a okolí. Mikulov 2014; ZEMEK, Metoděj. Habáni
na jižní Moravě II. (1561-1622). In: Jižní Morava 1980. Vlastivědný sborník. Brno, s. 54-76; TUREK, Adolf. K vývoji
národnostních poměrů na Znojemsku. Jižní Morava 1988. Vlastivědný sborník. Brno, s.79-89; ZEMEK, Metoděj. Sociální
struktura Habánů na Jižní Moravě. In: Jižní Morava 1981. Vlastivědný sborník. Brno, s. 122-147.
Zakoupená literatura
– SEMOTANOVÁ, Eva. Historická geografie českých zemí. Historický ústav AV ČR. Praha 2006.
– URBÁNEK, Vladimír. Eschatologie, vědění a politika: příspěvek k dějinám myšlení pobělohorského exilu. České
Budějovice 2008.
– CÍLEK, Václav. Posvátná krajina: eseje o místech, silách a dracích. Praha 2014.
– Moravský zemský archiv v Brně. Dějiny vinařství na Moravě: sborník příspěvků z konference, uspořádané ve dnech 16.PERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA PROJEKTU ZA ROK 2014
STRANA 12
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
17. září 2004 ve Slavkově u Brna. Brno 2005.
Moravský zemský archiv v Brně. Opevňovací práce na jižní Moravě: dokumenty z archivních fondů moravské provenience
1936-1940. Brno 2008.
URBÁNKOVÁ, Libuše. Povstání na Moravě v roce 1619: z korespondence moravských direktorů. Praha 1979.
KLIMEK, Tomáš. Krajiny českého středověku. Praha 2014.
SCHAMA, Simon. Krajina a paměť. Praha 2007.
HADOT, Pierre. Závoj Isidin: eseje o dějinách ideje přírody. Praha 2010.
WRIGHT, Craig. Labyrint a bojovník: symboly v architektuře, náboženství a hudbě. Praha 2008.
MIKULEC, Jiří. Náboženský život a barokní zbožnost v českých zemích. Praha 2013.
BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války: politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v zemích Koruny české. České
Budějovice 2011.
Archiv města Brna. Jezuité a Brno: sociální a kulturní interakce koleje a města (1578-1773). Brno 2013.
GIBBON, Walter S. Pleasant Places: the Rustic Landscape from Bruegel to Ruisdael. California 2000.
SYMES, Michael. The Picturesque and the Later Georgian Garden. Redcliffe Press 2012.
SCHEDEL, Hartmann. Weltchronik 1493. Taschen 2013.
ŠEDIVÁ KOLDINSKÁ, Marie – CERMAN, Ivo a kol. Základní problémy studia raného novověku. Praha 2013.
MOZER, Tassilo. Gartenkunst und Künstlergärten. Berlin 2014.
HLAVAC, Christian – GÖTTCHE, Astrid – BERGER, Eva. Historische Gärten und Parks in Österreich. Böhlau 2012.
PÜCKLER, Hermann. Hints on Landscape Gardening. Basel 2014.
Dosavadní výsledky terénního průzkumu
Stejně jako v loňském roce v rámci výše uvedeného teritoria provedl řešitelský tým z Národního památkového
ústavu sběr informací zahrnující úplný terénní průzkum a analýzu současného krajinného reliéfu zaměřeného zejména na
zachycení a určení antropogenních jevů v krajině za použití komparace současné situace s historickými kartografickými
prameny zachycujícími podobu území v minulých staletích (především se jedná o Müllerovu mapu Markrabství moravského
a její deriváty, mapy 1. a 2. vojenského mapování a císařské otisky Stabilního katastru).1 Terénní průzkum prováděný
po jednotlivých katastrálních územích lokalizoval stavební objekty v krajině a provedl detailní dokumentaci především
dochované monumentální i drobné sakrální architektury a plenérových uměleckohistorických děl, profánních staveb
a děl memoriálního charakteru, staveb s primární reprezentativní a rekreační funkcí, staveb s převažujícím výrobním
charakterem, dále dochovaných úseků historických cest a jejich technické infrastruktury (úvozy, mosty, náspy atd.). Terénní
zachycení a dokumentaci zaniklých nebo fragmentárně dochovaných lidských sídel, staveb a komunikací zajistil provedený
archeologický průzkum krajiny.2
Shrnutí výsledků terénního průzkumu sledované komponované krajiny s jejím přírodním a antropogenním obsahem
a aplikace poznatků z archivního bádání, doplněných rešeršemi odborné i regionálně vlastivědné literatury české
i německé provenience ve vzájemných vazbách a komparacích, vedlo k četným novým zjištěním v poznání originálního
procesu vytváření podoby zkoumaného území.
3. ETAPA – ARCHIVNÍ PRŮZKUM
a.1. Specifika zadání tématu, vymezení a uplatnění archivního bádání
Archivní průzkum tvoří významnou a nezastupitelnou součást projektového bádání, uplatňující základní typ výzkumu,
jenž probíhá systematicky v rámci projektového zadání „Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny
barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí“ s vytyčením pohraničního území Jaroslavicka ve druhém roce
výzkumu (2014), v rozsahu katastrů těchto obcí: Derflice, Dyjákovice, Dyjákovičky, Hevlín, Hodonice, Hrabětice, Hrádek
u Znojma, Hrušovany nad Jevišovkou, Chvalovice, Jaroslavice, Ječmeniště, Krhovice, Křídlůvky, Micmanice, Načeratice,
1 Pro studium těchto materiálů byly využity digitalizované fondy Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (http://archivnimapy.cuzk.cz/) a prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska – Laboratoře geoinformatiky Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí
nad Labem.
2 Viz Část C, 5. etapa – archeologický průzkum.
STRANA 13
Oleksovičky, Slup, Strachotice, Šanov nad Jevišovkou, Tasovice nad Dyjí, Valtrovice, Velký Karlov, Vrbovec.
Právě široké vymezení tématického zadání projektu předpokládá plošné a podrobné studium archivních spisových,
plánových a obrazových pramenů a dalšího ikonografického materiálu. Archivní výstupy ve formě rešerší přináší (mnohdy)
nové doklady historické pramenné skutečnosti, jejichž analýzou a spojením s dalšími etapovými přístupy základních forem
výzkumu můžeme objasnit důležité nastolené otázky studovaného tématu. A to zejména vznik a formování vymezené
kulturní krajiny od období baroka, identifikaci její mobiliární výbavy, studium vzájemné interakce mezi ní a člověkem
a proměňující se formy řešení kulturní krajiny.
Pro objasnění těchto rámcových témat zadání projektu proběhl od ledna 2014 systematický archivní průzkum.
S důrazem na vyhledání a dokumentaci základního topografického archivního materiálu, využitelného pro tvorbu
mapových rekonstrukcí barokní kulturní krajiny, včetně historických komunikačních sítí a cest spojujících významné lokality
a drobné objekty v krajině. Zásadní archivní bádání bylo zaměřeno na vyhledání a interpretaci spisových a obrazových
archivních pramenů, objasňujících koncepci výstavby drobné sakrální a profánní architektury zřizované v komponované
kulturní krajině, její lokalizaci-umístění, identifikaci (donátoři, atribuce, datace, návaznost na starší objekt) a vzájemné
historické a kulturně-sociologické souvislosti. V dalších souvisejících vazbách byly hledány archivní prameny o poutním
hnutí v regionu (četnost, masovost poutí, bratrstva) a sociálně-ekonomických změnách v krajině (skladba vesnic, vlastnictví
půdy – ekonomické využití, investice).
Z provedených archivních rešerší získáváme primární informace pro dílčí průzkumy, studie a analýzy projektového
bádání, pro další aplikované výstupy jako výstavy a workshopy, a zejm. pro přípravu a tvorbu odborné publikace – soupisu
dochované drobné sakrální architektury a umělecko-historických děl na sledovaném území.
a.2. Archivní a vědecké instituce
Archivní průzkumy byly roce 2014 provedeny v těchto odborných archivních institucích: Moravském zemském archivu
v Brně, Státním okresním archivu ve Znojmě, Diecézním archivu Biskupství brněnského v Rajhradě u Brna, Zemském archivu
v Opavě, pobočce Olomouc, Národním archivu v Praze a vídeňských archivech – v Lichtenštejnském rodinném archivu
(Hausarchiv Liechtenstein) a v Rakouském státním archivu v oddělení Vojenského archivu (Österreichisches Staatsarchiv
Wien, Kriegsarchiv Wien), dále v Rakouské národní knihovně a rukopisné sbírce (Österreichische Nationalbibliothek,
Handschriftensammlung Wien).
Průzkum historických pramenů (rukopisů, starých tisků) a dalšího obrazového ikonografického materiálu proběhl též
v Moravské zemské knihovně v Brně (Historický fond – rukopisy a staré tisky, digital. verze topografických dokumentací),
Regionálním muzeu ve Znojmě (Historický sbírkový fond), Vědecké knihovně v Olomouci (Historické fondy) a Národní
knihovně ČR v Praze.3
a.3. Metody práce
Badatelská práce ve vybraných archivních institucích spočívá zejména v identifikaci a výběru archivních fondů, v nich
po té ve výběru archivních spisových či obrazových pramenů a jejich studiu na základě tématického zadání projektu.
Pro účely našeho projektu byla (při heuristice a studiu historického pramenného materiálu) zvolena metoda zpracování
pramenů za pomoci archivních rešerší (tzn. krátkých výstižných souhrnných výpisků zohledňujících podstatu pramene) či
za pomoci celých přepisů pramene tzv. transkripce (v případě mobiliárních inventářů, primárních pramenů). Dokumentace
je prováděna za pomoci digitálního fotoaparátu nebo je pramenný materiál scanován.
Podle vymezeného tématického zadání projektu, připraveného harmonogramu řešených území, seznamu
architektonických a skulpturálních děl a zejména úzké specifikace jednotlivých navržených cílů projektu byly provedeny
archivní průzkumy v těchto archivních institucích a jejich fondech:
Moravský zemský archiv v Brně:
– Fond Velkostatek Hrušovany nad Jevišovkou F 6: inv.č. 142, kart. 14 (hřbitovy 1785-1841); inv.č. 116, kart. 10
(kostely a kaple 1708-1829); inv.č. 98, kart. 5 (hraniční záležitosti 1728-1805); inv.č. 147, kart. 15 (záležitosti kostelů
3
Archivní prameny vyhledávají a interpretují tito odborní a vědečtí pracovníci – PhDr. Mgr. Tomáš Černušák, Ph.D.,
Mgr. Michaela Růžičková – odborní pracovníci Moravského zemského archivu v Brně, dále Mgr. David Nehyba, ředitel
Státního okresního archivu ve Znojmě (pobočky MZA v Brně), dále PhDr. Marie Plevová, Ph.D., odborná pracovnice
Diecézního archivu Biskupství brněnského v Rajhradě u Brna a Mgr. Martin Markel, Ph.D., pedagog historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, dále Mgr. Eva Staňková, NPÚ ÚOP v Brně a Mgr. Lenka Češková, NPÚ
ÚOP v Brně.
STRANA 14
–
–
–
–
–
–
–
–
a kaplí 1759-1846); inv.č. 140, 146, kart. 14 (doprava, cesty 1820-1860, církevní záležitosti obecně 1751-1842); kart. 7
(udržování, čištění, regulace vodních toků, zejména řeky Dyje 1776-1851, dohoda ve vodoprávním sporu s městem Laa
1699, nesrovnalosti a spory s fryšavským panstvím pro stav vody v rybnících Jánský, Hradecký a Kostelní 1797-1826,
spor velkostatku Hrušovany a Jaroslavice o stížnost obce Hevlína na Hrádek pro vybudování nové hráze podél řeky
Dyje 1796, spor panství Hrušovany s Jevišovkou na drnholeckém panství pro mlýnský náhon 1800, spor velkostatků
Hrušovany a Jaroslavice pro poškození hrušovanských rybníků Jánského a Hrušovanského zúžením propusti, opravy
hrází a vysoušení rybníka Mingoniho 1. část z let 1810-1818); kart. 8 (spor velkostatků Hrušovany a Jaroslavice pro
poškození hrušovanských rybníků Jánského a Hrušovanského zúžením propusti, opravy hrází a vysoušení rybníka
Mingoniho 2. část z let 1810-1820); inv.č. 185, kart. 30-31 (pozemko-knižní záležitosti, postupy usedlostí, prodeje
a směny pozemků, roční soupisy změn v pozemkových knihách 1750-1794, 1803).
Fond Velkostatek Jaroslavice F 53: inv.č. 4, kart. 42 (stav far a kostelů, jmění 1752-1842); inv.č. 6, kart. 48 (stavby
a stavební úpravy na panství 1788-1835); inv.č. 1, kart. 35 (církevní a patronátní záležitosti 1701-1838); sign. III., kart.
49 (stavby silnic, mostů a kanálů 1827-1837); kart. 52 (jez v Krhovicích 1755-1836); kart. 53 (stavba mostů 1754,
stavba rybníků 1777, Valtrovice most 1827, Hrádek most 1779, Hnanice most 1822, Oleksovičky most 1822, Načeratice
potok u mlýna 1830); kart. 50 (stavby silnic, mostů a kanálů 1798-1829); plánová dokumentace sign. 2266-2277
(hospodářské dvory cca 1840); kniha 426 (kniha smluv vrchnosti s poddanými v pozemkových a jiných majetkových
záležitostech 1747-1804); kart. 54 (písemnosti k regulaci Dyje 1828-1837); plánová dokumentace sign. 2258-2291
(hospodářské dvory, lesní pozemky, bažantnice, rybníky konec 18. až průběh 19. století).
Fond Velkostatek Moravský Krumlov F 177: sign. 504, kart. 44 (kostelní účty Dyjákovice, kostel sv. Michala
Archanděla 1793-1856); sign. 9, kart. 335 (sýpka na dyjákovickém dvoře 1844-1845); sign. 66, kart. 341 (úpravy
zámku v Dyjákovicích 1843); sign. 23, kart. 351 (opravy dyjákovického kostela a fary 1756-1846); sign. 92, kart. 355
(reambulance hranic mezi Dyjákovicemi a Hrádkem 1755); sign. 126, kart. 365 (záplavy Dyje u Dyjákovic 1794-1997);
sign. 119, kart. 388 (zvětšení hřbitova u Dyjákovic 1825-1837); sign. 23, kart. 393 (oprava mostu u Dyjákovic 18401848); sign. 283, kart. 403 (popisy hranic obcí 1827-1834); plánová dokumentace sign. 12,70-73,218,219 (hospodářské
dvory cca 1830); inv. č. 5, urbář tvořený německými překlady tří urbářů (a-c) a opisem jednoho urbáře(d).
Fond Moravské místodržitelství B 16, účtárna 1768-1923: inv.č. 429, kniha 429 (děkanská matrika Hrádek); inv.
č. 457, kniha 457 (děkanská matrika Znojmo).
Fond Sbírka map a plánů D 22: sign. 1180,1549,1550 (plány a mapy panství Hrušovany 1727,1780); sign. 1297
(Schloss Emmahof in Grusbach, 1884).
Fond Benediktini Rajhrad E 6: inv.č. 2677, sign. Gb30 quater, kart. 310 (účetní materiály koleje ve Znojmě 16591773); inv.č. 2687, sign. Gb40, kart. 312 (jesuitica 1652-1697).
Fond Jezuité Znojmo E 33: rkp.č. 2, kart. 28 (inventář archivu koleje 1722, 1737), rkp.č. 3, kart. 29 (hospodářský
deník 13.6.1688-10.1.1751); rkp.č. 4 (deník prokurátora 1.6.1678-30.11.1680, 1738), rkp.č. 6, kart. 30 (Miller – výtah
z historie, 1723, jezuitské kostely ve městě a mimo něj, bratrstva, procesí etc.); sign. 20 L, č. 425, kart. 11 (olomoucká
konzistoř povoluje znojemské jezuitské koleji, aby mohla konat procesí za jubilea 1726), sign. 6Q, č. 130, kart. 3
(10.11.1663, Mor. Krumlov, Ferdinand Jan z Lichtenštejna daruje 150 zl. na stříbrnou sochu sv. Františka Xaverského pro
kostel sv. Michala); sign. 6Y, č. 138, kart. 3 (17.7.1678, Znojmo, Františka Markéta, roz. hr. Mansfeldová daruje kostelu
sv. Michala ve Znojmě sochu sv. Františka Xaverského a ostatky sv. Františky Římské).
Fond Klarisky Znojmo E 43: inv.č. 294, sign. H II 8a,b,10, Q 2, kart. 4 (mlýn v Tasovicích 1627-1693, 1669); sign.
II 1 (urbář z roku 1690); sign. H II 3,4,4a (mlýn v Tasovicích 1574, 1627, 1653); sign. H II 8 (Hodonice – půda na mlýn
1690); sign. Q 8 (mlýn v Tasovicích 1520); sign. H II 8b/1,8c,9 (starý a nový mlýn v Hodonicích 1690,1691,1693);
č. 1 (urbář kláštera sv. Kláry, 1680, zachycuje tehdejší klášterní dominikál a rustikál v obvodu obcí Hodonic, Tasovic
etc.); Akta: D 16 (1713, korespondence mezi abatyší a proboštem peltenberským o desátku, který se má odvádět
hodonickému faráři z vinic na kostelním vrchu v Hodonicích); D 18 (30.9.1662, Tasovice, svědectví obce tasovické, že
dvě viniční čtvrtě na tasovické „Saczerbürg“ náleží arcibratrství u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Tasovicích, spor
s tasovickým farářem o příslušenství vinic, 1661-67); K 5 (1713-25, spory o vrácení místa, užívaného za sladovnu, na
němž stála dříve kaple sv. Petra a Pavla, klášteru sv. Kláry za účelem její obnovy, spisy z let 1635-41); K 11 (1753-54, spor
kláštera sv. Kláry s klášterem louckým o společné vlastnictví obce Tasovice, zejména o oprávnění udělovat povolení ke
zřízení soch a křížů).
Fond Křížovníci Znojmo E 44: inv.č. 567, sign. VE8, kart. 45 (hodonické záležitosti 1697-1771); inv.č. 714, sign.
VIIIG1, kart. 57 (akta vzešlá z činnosti Prokopa Burckharta coby faráře v Hodonicích 1736-1779); inv.č. 726, sign.
VIII Ch1, kart. 57 (Karel Hein jako farář v Hodonicích 1750-1793); inv.č. 1140, sign. XI, kart. 114 (kostelní věci, fara
v Hodonicích, nadační listiny zrušených bratrstev, stavba fary v Hodonicích 1766-1796).
STRANA 15
– Fond Premonstráti Louka E 57: sign. F 45,60,69/1,69/2,79/1,76/2, kart. 13 (stavební a církevní záležitosti louckého
kláštera, Tasovic, Strachotic, Krhovic 1691-1743); sign. G 30, kart. 18 (stavební záležitosti kostela v Dyjákovicích
1777); sign. H 121,129, kart. 19 (dvůr ve Strachoticích 1636,1651); sign. H 179, kart. 20 (svobodný dvůr v Tasovicích
1660); sign. H 187,191, kart. 21 (tasovický mlýn 1576); sign. H 200,202,203,204,205,206,207, kart. 22 (svobodný
dvůr v Tasovicích 1626-1687); sign. H 308,309,310, kart. 28 (svobodný dvůr v Tasovicích 1628-1698); sign. H
322,332, kart. 29 (loucké klášterní dvory 1663-1753); sign. J 5, kart. 30 (svobodný mlýn v Tasovicích 1627); sign.
K 12,22,22/1,26,27,30,38,51, kart. 31 (mlýn v Neslovicích, Micmanicích, Slupi a Oleksovičkách 1557, mlýn v Tasovicích
1576-1692, mlýn v Hodonicích 1690-1700); sign. K 52, kart. 32 (mlýn v Tasovicích 1678-1699); sign. Q 41, kart. 43
(korespondence louckých opatů s abatyšemi znojemských klarisek 1644-1680 ve věci náboženství, daní, poddaných,
dluhů, dopis abatyše klarisek Jenovéfy Ludmily z 11. července 1661 opatovi v Louce: zmiňuje existenci náboženského
bratrstva vinařů).
– Fond Sbírka rukopisů Františkova muzea Brno G 11: kniha č. 72 (Epitomé historiae collegii sj Znojma, záznamy
událostí, opisy listin 20. a 30. léta 17. století, roku 1630 působili na třech panstvích hraběte Berchtolda a výrazně zasáhli
proti heretikům, mj. Hrušovany, Moravský Krumlov, Mikulov).
– Fond Cerroniho sbírka G 12: sign. I-33 (Skitze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren, rkp. 1807 –
Strachotice, Vrbovec).
– Fond Sbírka historického spolku G 13: inv. č. 167 (soupis archiválií na jaroslavické faře 1854).
– Fond Rodinný archiv Ditrichštejnů G 140: inv.č. 2858, kart. 645 (jednání knížete Gundakara z Lichtenštejna
s hrabětem Michalem Adolfem z Althanu o mlýnském náhonu k mlýnu v Dyjákovicích 1628-1633); inv.č. 3027, kart. 666
(zprávy úředníků panství Jaroslavice, Vranov a Oslavany s přiloženými týdenními cedulemi a poddanskými memoriály
zasílané kardinálu Františku Ditrichštejnovi jakožto správci pozůstalosti Volfa Dětřicha z Althanu); inv.č. 634, kart.
202 (listina Mikuláše z Archu a na Jaroslavicích jeho úředníku vladykovi Jiříkovi Borgovi z Frauenbergu, jíž mu daruje
dvůr v Jaroslavicích s příslušenstvím a osvobozuje jej ode všech plateb a povinností 1589); inv.č. 2030, kart. 516
(poručenství Ferdinanda z Ditrichštejna nad sirotky po hraběti Michalu Janovi I. z Althanu 1658-1664, vrchnostenský
mlýn ve Slupi 1662).
– Fond Rodinný archiv Khuen-Lützowů G 145, Hrušovany nad Jevišovkou: kart. 1 (materiály k jednotlivým členům
rodu Althanů 1574-1752).
– Fond Vceňovací operáty stabilního katastru D 8 (18401-50): kart.2,637,328,708,744,635,379,360,1150,573,799
,228,381,365,213,276,243,377,1101,247,275, 956,171 (rok 1840)
– Fond Matrika pozemkového výnosu D 7 (1819-1820): kart. 173/Z, 171/Z, 162/Z, 172/Z, 184/Z, 163/Z, Z 28, Z 24,
Z 169, Z 165 (rok 1819)
– Fond Josefinský katastr D 6 (1787-1789): kn. 1331,1327,1471,1472,1473,1469,1470,1460 (rok 1789)
Státní okresní archiv ve Znojmě, pobočka MZA v Brně:
– Fond Archiv obce Dyjákovice 1541-1945, zn. fondu Dyj/I, NAD 147: inv.č. 16, kart. 15 (stavební záležitosti 18611933), inv.č. 73,76-79,86,91 (obecní účty)
– Fond Místní národní výbor Dyjákovice 1945-1990 (1993), zn. fondu Dyj/II, NAD 149: inv.č. 304, sign. K-II 408
(kronika obce 1945-1982)
– Fond Místní národní výbor Dyjákovičky 1945-1980 (1992), Dy/II, NAD 155: inv.č. 155, sign. K-II 838 (obecní
kronika 1945-1960)
– Fond Archiv obce Dyjákovičky 1895-1921, Dy/I, NAD 154: –
– Fond Archiv obce Hevlín (1500)-1940, Hev/I, NAD 171: –
– Fond Místní národní výbor Hevlín 1945-1990, Hev/II, NAD 172: –
– Fond Farní úřad Hevlín 1771-1952, F-56, NAD 173: –
– Fond Archiv obce Hodonice 1663-1936, Hod/I, NAD 187: –
– Fond Místní národní výbor Hodonice 1945-1990(1991), Hod/II, NAD 188: inv.č. 106, sign. K-II 860 (kronika obce
1962-1982)
– Fond Farní úřad Hodonice 1750-1962, F-77, NAD 1846: inv.č. 136, kart. 14 (opravy kostela 1900-1940)
– Fond Okresní úřad Znojmo (1790)1850-1945(1959), zn. fondu Z/OÚ, NAD 872: Stará signatura D – církevní
a školské záležitosti, nadace: kart. 18 (stavba věže u kostela v Čule (Slup) 1884-1891); Stará signatura H – stavební,
silniční a vodní záležitosti: kart. 165 (Hevlín, stavba železničního mostu přes Dyji 1871-1899); kart. 166-192 (stavební
STRANA 16
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
záležitosti Hrušovany, Hodonice, Jaroslavice, Dyjákovičky, Micmanice, Oleksovičky, Pravice, Tasovice); Oddíl Vodní
kniha: kart. 10,12,13,15,16,17,18,19,20,28,30,37,38,39,42,44,47 (Dyjákovice, Dyjákovičky, Hevlín, Hodonice,
Hrabětice, Hrádek, Hrušovany nad Jevišovkou, Chvalovice, Jaroslavice, Ječmeniště, Micmanice, Oleksovičky, Slup,
Strachotice, Šanov, Tasovice, Valtrovice, Vrbovec)
Fond Archiv obce Hrabětice (1800)-1945, zn. fondu Hrab/I, NAD 235: –
Fond Místní národní výbor Hrabětice 1945-1976, zn. fondu Hrab/II, NAD 236: inv.č. 131, sign. K-I 281 (kronika
obce 1948-1976)
Fond Archiv obce Hrádek 1850-1938, zn. fondu Hrá/I, NAD 240: inv.č. 20, sign. K-I 21 (kronika obce 1925-1938)
Fond Archiv obce Hrušovany nad Jevišovkou 1850-1938, zn. fondu Hruš/I, NAD 1396: inv.č. 10, kart. 1 (stavební
záležitosti 1871-1941)
Fond Místní národní výbor Hrušovany nad Jevišovkou 1945-1990(1993), zn. fondu Hruš/II, NAD 250: inv.č.
630, K-II 842 (kronika obce 1950-1966)
Fond Archiv obce Chvalovice 1913-1933, zn. fondu Chvo/I, NAD 1395: –
Fond Místní národní výbor Chvalovice 1945-1976(1978), zn. fondu Chvo/II, NAD 261: sign. K-I 57 (kronika obce
1945-1978)
Fond Archiv obce Jaroslavice 1864-1945(1946), zn. fondu Jar/I, NAD 269: –
Fond Archiv obce Dyjákovičky 1895-1921, zn. fondu Dy/I, NAD 154: –
Fond Archiv obce Krhovice 1925-1945, zn. fondu Krh/I, NAD 339: –
Fond Archiv obce Křídlůvky 1896-1943, zn. fondu Kři/I, NAD 347: –
Fond Místní národní výbor Křídlůvky (1905)1945-1964, zn. fondu Kři/II, NAD 348: inv.č. 1, sign. K-II 832 (obecní
kronika (1905) 1945-1964)
Fond Archiv obce Micmanice 1829-1945, zn. fondu Mic/I, NAD 416: –
Fond Místní národní výbor Micmanice 1945-1960, zn. fondu Mic/II, NAD 417: –
Fond Archiv obce Slup 1861-1913, zn. fondu Sl/I, NAD 665: inv.č. 2, kart. 1 (pamětní listiny z věžice vodního mlýna
1861-1908)
Fond Archiv obce Strachotice 1591-1945(1976), zn. fondu Str/I, NAD 691: inv.č. 7, sign. K-I 92 (kronika obce
1929-1945(1976)
Fond Místní národní výbor Šanov (1939)1945-1990(1994), zn. fondu Šan/II, NAD 706: inv. č. 82, sign. K-I 16
Fond Archiv obce Tasovice (1800)-1942, zn. fondu Tas/I, NAD 1070: –
Fond Místní národní výbor Valtrovice (1943)1945-1980(1988), zn. fondu Val/II, NAD 785: inv.č. 116, sign. K-I 25
Fond Archiv obce Vrbovec 1806-1943, zn. fondu Vrb/I, NAD 850: inv.č. 15, sign. K-II 888 (dějiny obce 1222-1918,
sepsáno 1927-1932)
Fond Místní národní výbor Vrbovec 1945-1990(1992), zn. fondu Vrb/II, NAD 851: inv.č. 254, sign. K-II 475
(obecní kronika 1946-1990)
Fond Okresní úřad Znojmo, oddíl Vodní kniha (1790)1850-1945(1959), zn. fondu Z/OÚ, NAD 872: inv.č. 43,
kart. 19 (vrchnostenský statek Jaroslavice 1772-1893); Farní kronika Jaroslavice 1600-1981 (přepis v el. podobě);
Farní kronika Dyjákovice 1821-1899 (přepis v el. podobě); Farní kronika Slup (přepis v el. podobě).
Diecézní archiv Biskupství brněnského v Rajhradě u Brna:
– Fond Biskupská konzistoř Brno: inv.č. 8065, sign. N 57, kart. 1974 (Načeratice 1803-1950); inv.č. 10547, sign.
T 7, kart. 2402 (Dyjákovice 1760-1950); inv.č. 10811, sign. T 345, kart. 2438 (kaple Dyjákovice 1885); inv.č. 6557,
sign. K 381, kart. 1667 (Dyjákovičky, posvěcení polního kříže 1832); inv.č. 10541, sign. T 2, kart. 2397 (Dyjákovičky
1809-1949); inv.č. 10663, sign. T 147, kart. 2422 (Dyjákovičky 1833-1869); inv.č. 5567, sign. H 262, kart. 1495
(Hodonice – kaple 1832-1834); inv.č. 5379, sign. H 35, kart. 1478-1479 (Hevlín 1800-1949); inv.č. 5562, sign.
H 255, kart. 1495 (Hodonice 1831-1946); inv.č. 5130, sign. G 49, kart. 1448 (Hrabětice 1671-1946); inv.č. 4684,
sign. E 10, kart. 1273-1274 (Hrádek 1780-1950); inv.č. 4709, sign. E 36, E 37, kart. 1276 (Hrádek u Znojma, kaple
1765-1785, 1776-1785); inv.č. 4744, sign. E 79, kart. 1285 (Hrádek, svěcení kaple 1859); inv.č. 5106, sign. G 25,
kart. 1366 (Hrušovany nad Jevišovkou 1722-1950); inv.č. 5530, sign. H 212, kart. 1492 (přefaření hospody Hoja
STRANA 17
z Hrušovan do Českých Křídlovic 1821); inv.č. 1957, sign. G 111, kart. 437 (svěcení pomníku padlých v Hrušovanech
nad Jevišovkou (1926); inv.č. 10541, sign. T 2, kart. 2397 (Dyjákovičky 1809-1949); inv.č. 6269, sign. K 42, kart.
1635-1636 (Chvalovice 1782-1947); inv.č. 5894, sign. J 4b, kart. 1518 (Jaroslavice 1784-1949); inv.č. 10541, sign. T
2, kart. 2397 (Dyjákovičky 1809-1949); inv. č. 10663, sign. T 147, kart. 2422 (Dyjákovičky 1833-1869); inv.č. 5257,
sign. G 218, kart. 1470 (Křidlůvky, kaple 1859-1886); inv.č. 11438, sign. Z 8, kart. 2498 (Slup 1794-1949); inv.č.
11438, sign. Z 8, kart. 2498 (Slup 1794-1949, část věnovaná Micmanicím); inv.č. 8065, sign. N 57, kart. 1974
(Načeratice 1803-1950); inv.č. 11438, sign. Z 8, kart. 2498 (Slup 1794-1949, část věnovaná Oleksovičkám); inv.č.
11438, sign. Z 8, kart. 2498 (Slup 1794-1949); inv.č. 4118, sign. C 157, kart. 1123 (přidělení kolonistů ve „Wallonische
Grabenacker“ z farnosti Slup do Strachotic 1816); inv.č. 5130, sign. G 49, kart. 1448 (Hrabětice 1671-1946 – část
věnovaná Šanovu); inv.č. 5106, sign. G 25, kart. 1366 (Hrušovany nad Jevišovkou 1722-1950 – část věnovaná
Emmahofu); inv.č. 1615, sign. E 99, kart. 426 (poloveřejná kaple v Emmahofu, farnost Hrabětice 1933-1935); inv.č.
10611, sign. T 81, kart. 2418 (Tasovice 1806-1948); inv.č. 9194, sign. R 112, kart. 2152 (Strachotice 1811-1949); inv.č.
11148, sign. W 67, kart. 2473-2474 (Valtrovice 1799-1949); inv.č. 4684, sign. E 10, kart. 1273-1274 (Hrádek 17801950); inv.č. 10876, sign. U 3, kart. 2444-2445 (Vrbovec 1792-1946); inv.č. 1414, sign. M 43, kart. 722 (Metoděj
Mička, farář v Tasovicích, povolení posvětit sochu a kříže 1779); inv.č. 1430, sign. M 59, kart. 723 (Metoděj Mička,
farář v Tasovicích, povolení posvětit sochu sv. Trojice 1780); inv.č. 1297, sign. L 83, kart. 720 (Jan Lockner, farář
v Tasovicích, povolení světit kříže 1780); inv.č. 7697, sign. M 272, kart. 1906 (Anna Marie Madernerová v Ječmeništi,
posvěcení kříže, který pořídila 1833); inv.č. 14487, kart. 3084 (církevní záležitosti, soupis mariánských kostelů a kaplí
s popsáním jejich historie 1855); inv.č. 14487, kart. 3084 (církevní záležitosti, seznam božích muk, křížů a kaplí 1897);
inv.č. 14488, kart. 3100 (zprávy o vloupání do kostelů, o křížích ve školách, o poškození křížů, kaplí a soch 1921); inv.č.
14501, kart. 3150-3154 (svěcení praporů, korouhví, křížů, stříkaček, obrazů, soch, zvonů 1925-1950); inv.č. 14500,
kart. 3150 (svěcení křížů 1946-1950).
– Fond Biskupský ordinariát Brno: inv.č. 1146, sign. C 211/7, kart. 189 (Cyrilometodějky. Congregatio Sororum Ss.
Cyrilli et Methodii. Pobočné řeholní domy na Moravě. Emin dvůr v Šanově (f. Hrabětice) 1940-1949).
– Fond Farní úřad Tasovice 1720-1957: inv.č. 1, kniha 1 (farní kronika 1844-1944).
– Fond Farní úřad Hodonice 1750-1962: inv.č. 110, karton 5 (kříže 1854, 1875).
Zemský archiv v Olomouci:
– Fond Arcibiskupská konsistoř v Olomouci (ACO), (1202, 1452-1950): Kniha č. 22 (Popis olomoucké diecéze podle
děkanství, únor 1677 – Repertorium decanatuum et parochialium ecclesiarum ruralium totius dioecesis Olomucensis.
Cum suis collationibus et iuribus patronatus seu praesentationis, Arcijáhenství Znojmo, Děkanát Znojmo: kostel ve
Znojmě, v Příměticích, v Tasovicích, v Hodonicích, v Českých Křídlovicích, v Hrušovanech nad Jevišovkou, v Dyjákovicích,
v Hevlíně, v Hrádku, v Jaroslavicích, ve Slupi, ve Vrbovci, v Dyjákovičkách, ve Chvalovicích, v Dyji); kniha č. 23
(Popis olomoucké diecéze podle stavu zjištěného při generální vizitaci, 1771-1772 – Alma Dioecesis Olomucensis seu
Consignatio omnium decanatuum iisque subordinatarum parochiarum etc., conscripta a Joanne Wenceslao L. B. de
Freyenfels episcopo marcopolitano in Syria, Cathedralis Ecclesiae Olomucensis Praelato Archi-Diacono infulato etc.,
dum ad mandatum Domini Maximiliani Episcopi Olomucensis (…) ab Hamilton Comitis per Universam hanc Almam
Dioecesim Olomucensem Generalem Visitationem celebrasset Anno Rep. Salutis 1771 & 1772, Děkanát Znojmo: Farnost
Hrádek, Křídlůvky, Hodonice, Jaroslavice, Oleksovičky, Slup, Micmanice, Dyjákovičky, Chvalovice, Vrbovec, Tasovice,
Derflice, Krhovice, Načeratice, Strachotice, Valtrovice); knihy č. 25,26 (Popis olomoucké diecéze 1752, 1780 Diecesis
Olomucensis) – lokality viz výše; kniha č. 33 (Protokol generální vizitace znojemského arcijáhenství 1677, vykonané na
příkaz biskupa Karla z Lichtenštejna, in quo continentur sex decanatus, sepsal Jan Josef Breuner a adjunkti, Děkanát
Znojmo) – lokality viz výše; knihy č. 34,39 (Protokol generální vizitace olomoucké diecéze, Děkanství: Znojmo, 1754,
1771) – lokality viz výše.
– Fond Arcibiskupství Olomouc (AO), 1144-1961: inv.č. 1231, sign. Ba 167, kart. 306 (Dyjákovice, děkanát Hrádek,
parochialia: záležitosti far a škol, stavební úpravy 1606-1792); inv.č. 1255, sign. Ba 191, kart. 308 (Hevlín, děkanát
Hrádek, parochialia: 1667-1671); inv.č. 1307, sign. Ba 243, karton 313 (Hrádek, parochialia: 1607-1759); inv.č. 1341,
sign. Ba 277, karton 318 (Jaroslavice, děkanát Hrádek, parochialia: 1606-1754); inv.č. 1753, sign. Ba 697, kart. 364
(Slup, děkanát Hrádek, parochialia: 1616-1754); inv.č. 1879, sign. Ba 825, kart. 380 (Valtrovice, děkanát Hrádek,
parochialia: 1665-1762, Spiritualia in genere Episcopalia); inv.č. 649, sign. A, kart. 213 (generální vizitace far diecéze
olomoucké 1643-1644, 1652-1817); inv.č. 704, sign. A 14/4-1, kart. 232 (konání slavnostních mší, pobožností, procesí,
opatřování parament a devocionálií 1697-1802); inv.č. 718, sign. A 14/7-11, kart. 234 (zrušení náboženských poutí
a procesí 1767-1818).
STRANA 18
Rakouský státní archiv ve Vídni – Österreichisches Staatsarchiv Wien, Abt. Kriegsarchiv:
– sign. B IXa 155, Conscription des Markgraffthum Mährens, Vierter Theil (dobové popisy mapy 1. vojenského
mapování – Jaroslavicko).
Předpoklady archivního bádání do konce roku 2014
Studium archivních pramenů bude dokončeno v církevních fondech MZA v Brně (zn. fondů E) a historiografických
fondech MZA v Brně (sbírkách rokupisných (zn. fondů G 1-13), předpokládá se také dokončení digitální dokumentace
obrazových a mapových pramenů z výše uvedených fondů velkostatků a především ze Sbírky map a plánů MZA v Brně.
Taktéž bude dokončen archivní průzkum v církevních fondech Zemského archivu v Olomouci a Národního archivu v Praze,
dále bude realizována badatelská návštěva centrální knihovny v Mnichově.
4. ETAPA – DOKUMENTACE LOKALIT A OBJEKTŮ V KRAJINĚ
a.1. Metody práce – příprava podkladů pro terénní sběr na daném území
Po zkušenostech z předchozího roku se osvědčila pro terénní průzkum především práce s mapovými podklady, a to
zejména s historickými mapami (jedná se především o První (josefské) vojenské mapování z let 1764 – 1768 a 1780 – 17834
a o Indikační skici stabilního katastru z let 1824 – 1830 a 1830 – 18355) a se základními mapami ČR v měřítku 1: 10 0006.
Tyto mapové podklady jsou publikovány jednak jako webové mapové služby přístupné pomocí „běžného“ webového
serveru ( Indikační skici, První vojenské mapování) a jednak jsou publikovány prostřednictvím ArcGIS Serveru (základní
mapy ČR), pro které je nutné využívat speciální software firmy ESRI7 používaný v rámci statutární činnosti NPÚ, za pomocí
kterého probíhá příprava map pro vlastní terénní výzkum.
a.2. Vlastní terénní výzkum
Fotodokumentace a zaměření vlastních zkoumaných jevů a objektů je realizována stejným způsobem jako v předešlém
roce.8 K 20. 10. 2014 bylo zmapováno 100 % plánovaného území. Do konce roku 2014 se předpokládá pouze doplnění
některých drobných reziduí, případně aktualizace fotodokumentace. Pro zpracování zaměřených objektů pomocí GNSS
stanice bylo nutné dokoupit polní software TerraSync Standart poté, co vypršela roční bezplatná licence verze TerraSync
Profesional. Tato nižší verze zcela postačuje potřebám terénního průzkumu.
a.3. Zpracování v terénu pořízených dat
Terénní data jsou zpracovávána obdobným způsobem jako v předešlém roce.9 V praxi se osvědčilo využívání a sdílení
fotodokumentace pomocí úložného systému NAS. V rámci Metainformačního systému NPÚ bylo ke dni 20. 10. 2014
uloženo 1178 dokumentů přístupných veřejnosti.
Tak jako v předchozí etapě jsou zpracovávaná data vkládaná na sdílené úložiště GOOGLE DISC. V rámci tabulky
„přehled drobné architektury“ jsou vedle nových záznamů aktualizovány záznamy starší zejména v položkách popis
a archiv. Ke dni 20. 10. 2014 bylo do tabulky vloženo 262 záznamů.
Druhá tabulka byla přejmenována z „přehledu architektury, komunikací apod.“ na výstižnější „přehled
krajinotvorných prvků“. Cílem této tabulky je zachycení těch jevů, které nějakým způsobem ovlivnily projektem sledovanou
krajinu. Její struktura je obdobná jako u výše uvedené tabulky. Ovšem lze předpokládat její mírnou transformaci případné
doplnění o jiné informace. Ke dni 20. 10. 2014 je do tabulky vloženo 24 záznamů. Její intenzivnější naplňování se předpokládá
až v koncem třetí a počátkem čtvrté etapy projektu, kdy bude zcela jasné, které jevy jsou dostatečně průřezové pro celé
sledované území.
4 http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=70&lang=cs&z_width=0&z_newwin=0&map_root=1vm
5 http://www.mza.cz/indikacniskici/
6 http://geoportal.cuzk.cz/%28S%28mpllvsoy32o5n5koxainzaoq%29%29/Default.aspx?mode=TextMeta&side=mapy10&text=dsady_mapy10&head_tab=sekce-02-gp&menu=223
7 http://www.arcdata.cz/produkty-a-sluzby/software/arcgis/arcgis-for-desktop/basic/
8 Viz NAKI DF13P01OVV019, Periodická průběžná zpráva o postupu prací na projektu za rok 2013, s. 18.
9 Viz NAKI DF13P01OVV019, Periodická průběžná zpráva o postupu prací na projektu za rok 2013, s. 19.
STRANA 19
5. ETAPA – ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM
a.1. Příprava podkladů a metody průzkumu
Stejně jako v první etapě projektu byla nejdůležitějším cílem archeologického průzkumu rekonstrukce sídelní sítě 15.
a 16. stol., tedy identifikace sídel zaniklých v této době. Pro realizaci výše uvedených cílů bylo zvoleno několik metod, jejich
použití má svou funkční a časovou návaznost. V první fázi byla provedena rešerše informací z archivu Archeologického
ústavu AV ČR a kritika odborné literatury zabývající se zaniklými sídly ve vymezeném regionu. Jedná se zejména o práce V.
Nekudy a L. Hosáka, ze starších prací pak zejména F. A. Slavíka a Z. Peřinky, které významným způsobem využívají jednak
archivních pramenů a také zjištění archeologickými metodami. Z novějších prací se problematikou vymezené oblasti
zabývali v rámci dílčích studií pouze Z. Měřínský a M. Bálek. Řada zaniklých vsí tak dosud nebyla přesně lokalizována,
u některých pak panují pochybnosti, zdali několik toponym nevyjadřuje pouze varianty označení téže vsi (KachnoviceKaknovice-Kolnovice). Vidíme zde tedy oproti Mikulovsku značný nepoměr již v základním výzkumu. V dalším kroku bylo
přistoupeno ke studiu aktuálních leteckých fotografií krajiny za účelem identifikace zaniklých sídel. Tato zjištění byla
konfrontována zejména s mapami 1. až 3. vojenského mapování. Následovat bude povrchová terénní prospekce, která
zjištěné poznatky ověří přímo v terénu
a.2. Soupis použité literatury:
–
–
–
–
–
–
–
Bálek, M. 2000: Hrušovany nad Jevišovkou (okr. Znojmo), Přehled výzkumů 41 (1999), s. 158-159.
Hosák, L. 1967: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Brno.
Hosák, L. 1972: Lokalizace zaniklých sídlišť na Znojemsku, Jižní Morava 1972, 21-29.
Měřínský, Z. 1972: Archeologické nálezy z okolí Hrušovan nad Jevišovkou (okr. Znojmo), SPFFBU, E 17, s. 144-147.
Nekuda, V. 1961: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno.
Peřinka, F. V. 1904: Znojemský okres. Vlastivěda moravská. Brno.
Slavík, F. A. 1895: Kdy byla Morava nejvíce zpustošena?, ČMM XIX, s. 46-55, 146-155, 351-354.
V 15. a 16. stol. prochází i sídelní síť Znojemska (v části Jaroslavicka) zásadními strukturálními změnami, které zřejmě
urychlily události husitských a uherských válek. V této době zaniká celá řada sídel. Část z nich je v průběhu 17. stol.
obnovována (Derflice, Načeratice), část přežívá v podobě hospodářských dvorů (Gnast-Hnízdo, Onšov-Anšovský dvůr)
či jiných hospodářských zařízení (Neslovice-Nesulovický mlýn). S tímto způsobem vývoje sídelní struktury se na Mikulovsku
vůbec nesetkáváme. Je tedy otázkou proč k tomu došlo. Byla-li to cílená strategie vrchnosti zajistit obhospodařování
zánikem vsí výrazně rozšířených katastrů vsí, nebo šlo jen o jakýsi přirozený vývoj a nelze tedy v pravém slova smyslu hovořit
o zániku vsi, nýbrž spíše o její plynulé transformaci.
K zaniklým, již neobnoveným, sídlům patří Dešov (připomínán 1672 jako pustý; Hosák 1967, 146; Nekuda 1961, 138),
Jagenwitz (přip. 1669/79 jako pustý; Hosák 1967, 146; Nekuda 1961, 144; Slavík 1895, 35), Johannesdorf (přip. 1669/79
jako pustý; Hosák 1967, 146; Nekuda 1961, 145; Slavík 1895, 353), Kachnovice (Hosák 1967, 146, 150; Hosák 1972, 25;
Nekuda 1961, 30), Knašpice (též Nešpice, zmíněny v letech 1527-1601 jako pusté; Hosák 1967, 146; Hosák 1972, 25;
Nekuda 1961, 98), Kuzice (jako pusté přip. 1581 a 1583; Hosák 1967, 146; Hosák 1972, 25; Nekuda 1961,100), Martinice
(v letech 1524-1601 přip. jako pusté; Bálek 2000, 158-159; Hosák 1967, 146; Měřínský 1972, 144-146; Nekuda 1961, 102),
Mostkovice (1527-1679 příp. jako pustá; Hosák 1972, 23; Nekuda 1961, 103-104; Slavík 1895, 353), Němčice (od 1513 do
1614, dále 1669/79 přip. jako pusté; Hosák 1967, 146; Hosák 1972, 23; Nekuda 1961, 105; Slavík 1895, 353), Plánov (přip.
1669; Nekuda 1961, 145), Popovice (1437 pusté; Hosák 1967, 140; Hosák 1972, 24; Nekuda 1961, 68-69; Peřinka, 494),
Volfenstauden (pouze jako pustý přip. mezi lety 1589-1597, 1601, 1669/79; Nekuda 1961, 116; Slavík 1895, 151, 353). Jako
nejistá se jeví též lokalizace zaniklé vsi Petrovic. Je možné, že se nacházela již mimo projektem vymezené území.
b.1. Předpoklad práce do konce roku 2014
V období od října do konce prosince bude dle klimatických podmínek dokončena terénní část výzkumu zaměřená
na identifikaci zaniklých vsí Kachnovice, Mostkovice, Němčice, Popovice, jejichž pravděpodobná poloha je dochována
v názvech tratí či jiných starších zprávách a dále leteckým snímkováním zjištěné zaniklé vsi JV od zámečku Emmahof
a ověření v archivu AV ČR Brno zmíněné koncentrace středověkých nálezů J od Travního dvora.
Dále bude provedena analýza rozsáhlého souboru leteckých fotografií uložených v Jihomoravském muzeu ve Znojmě,
STRANA 20
pořízených v 1. pol. 90. let doc. Jaromírem Kovárníkem.
6. ETAPA – PŘÍRODNĚ KRAJINÁŘSKÝ PRŮZKUM
a.1. Specifika komponované krajiny Jaroslavicka, objekty zájmu
Charakteristika proměny přírody a kulturní téměř výhradně zemědělské krajiny Jaroslavicka souvisí úzce, podobně
jako na sousedním Mikulovsku, s rozvojem zemědělství zde soustředěného, na rozdíl od Mikulovska, v držení značného
počtu hospodářských dvorů – klášterů, šlechty a především sedláků a řadových rolníků. Cílem přírodně krajinářského
badatelského zájmu v rámci předloženého projektového zadání „Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny
barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí“ se proto stalo, podobně jako na Mikulovsku hlavně vytyčení
nejvýraznějších specifik původní přírody a s tím souvisejícího charakteru zemědělské krajiny studovaného období.
Pro tyto účely jsou sledovány v historickém kontextu v krajině jako hlavní objekty zájmu zemědělské celky – pole, sady,
zelinářské zahrady, lesy, louky, pastviny a v navazujících správně-hospodářských souvislostech též objekty zemědělského
podnikání jako rybníky a stavby související s rozvojem specifických hospodářských aktivit obilnářství a pivovarnictví –
sýpky, mlýny, pivovary a obecně rovněž hospodářské dvory, a to jak v rukou klášterů, šlechty a měšťanů, tak i drobných
i majetnějších sedláků a řadových rolníků.
a.2. Terénní průzkum a sběr historických a přírodovědných dat
V rámci stanoveného rozsahu přírodně krajinářského průzkumu, dokumentující přírodní lokality a dochované objekty
zemědělské i krajinářské činnosti v krajině sledovaného území, probíhá vlastní základní terénní průzkum krajiny
a sběr základních dat. Tato dílčí identifikace, specifikace a dokumentace členění a rozložení přírodně krajinného rámce
spočívá ve sběru dat o útržcích dosud ještě dochované původní květeny a jejich přírodovědné analýzy. Radikální proměna
původní přírody a krajiny Jaroslavicka ve prospěch kulturní krajiny charakterizované zde typickou skladbou zemědělské
krajiny tvořené hlavně ornou půdou způsobila, že zde zůstaly zachovány pouhé relikty a artefakty původní přírody. Tyto
uchovávají, v porovnání s dobovými především mapovými archivními údaji ze 17. až 19. století, vzácné útržky typických
panonských ekosystémů této oblasti – ekosystém údolní nivy, zejména neregulované části Dyje s porosty měkkých
a tvrdých lužních lesů s útržky mokřadu s tůněmi, vzácně i ekosystém panonských dubohabřin, a rovněž stepní a mokřadní
panonský ekosystém luk a pastvin jako zbytek původních stepních a mokřadních společenstev. Hlavním zdrojem informací
se stal především vlastní základní terénní výzkum krajiny, díky němuž zaznamenáváme existenci již výše zmíněných útržků
původní přírody a dobových hospodářských objektů, vytvářejících kostru a specifickou charakteristiku zemědělské krajiny
Jaroslavicka.
a.3. Zadání archivních rešerší, studium odborné literatury
Na základě nalezených objektů v terénu bylo formulováno zadání odborných archivních rešerší ve vybraných
moravských a českých archivech. Prvotní odborné studium těchto rešerší po té poskytlo další důležitá data pro stanovení
nových objektů pokračujícího terénního výzkumu. Z uvedených archivních rešerší (v kapitole archivní průzkum na projektu)
byly využity zejm. fondy MZA v Brně, SOkA ve Znojmě, Diecézního archivu Biskupství brněnského v Rajhradě u Brna
a Zemského archivu v Olomouci. Pro přírodně krajinářský průzkum sledovaného území jsou mezi ostatními archivními
prameny zásadním a nezastupitelným zdrojem informací především historické mapy10. Nezbytným předpokladem výzkumu
je výběr a studium odborné tuzemské a zahraniční literatury k tématu (uvedena jen dílčí část). Ludwigstorff, M.: Parks
und Gärtchen im Niederösterreich. Wien 2001; Hubala, E.: Burgen und Schlöser in Mähren. Verlag Wolfgang Weidlich.
Frankfurt am Main 1965; Kunike, F.: Mahlerische Darstellung aller vorzüglichen Schlösser und Ruinen der Österreichischen
Monarchie. Wien 1832 – 1835; Vorel, P.: Rezidenční vrchnostenská města v Čechách a na Moravě v 15. – 17. století.
Pardubice 2001; Novák, V. – Hudec, K.: Vlastivěda moravská. Země a lid. Sv. 2. Živá příroda. Brno 1997; kol. autorů:
Květena České republiky. Díl 1-10, Akademia Praha 1988-2008; Josef, D.: Nová květena ČSSR. Díl 1-2, Praha 1989;
Němec, J. a kol. autorů: Drobné vodní toky v České republice. Praha 2014; Němec, J. a kol. autorů: Krajina v České
republice. Praha 2007; Křivánek, J. – Němec J. – Kopp, J.: Rybníky v České republice. Praha 2012.
Dosavadní rozsah zpracování přírodně krajinářského průzkumu zadaného tématu, dílčí výsledky a předpoklady
zpracování zadání do konce roku 2014.
10 Mezi
jinými zejm. 1. voj. mapování, http://oldmaps.geolab.cz.
STRANA 21
b.1. Krajinný rámec vymezeného území Jaroslavicka
Na území České republiky spoluvytváří Jaroslavicko skupinu tzv. panonských krajin. V podrobnější klasifikaci
představují soubor teplých rovinných a nížinně-pahorkatinných krajin Dyjsko-svrateckého úvalu jižní a jihovýchodní Moravy
mezi Brnem a hranicí s dolnorakouským Weinviertlem. Přirozený vegetační kryt Jaroslavicka tvořily v minulosti teplomilné
panonské doubravy, světlé (řídké) lesy s přítomností dubu zimního a teplomilných keřů, bylin a travin, v nížinách se místy
nacházela slaniska. Podél řek se rozkládaly typické lužní lesy s měkkým a tvrdým luhem. Jejich charakter v minulosti zásadním
způsobem ovlivnila výška hladiny spodní vody a opakující se záplavy. Délka jejich trvání měla značný vliv na vymezení
a ustálení různých typů lužních porostů, které charakter záplav v daném území snáší. Toto území, svým klimatem, rovinným
charakterem krajiny i úrodnou půdou mimořádně příznivé k osídlování i rozvoji zemědělství, bylo ve svém vývoji ovlivněno
dlouhodobým odlesňováním výše položených pramenných oblastí povodí Moravy a současně i masivním odlesněním
vlastní krajiny. Ve svém důsledku to vedlo k pravidelným povodním v širokém okolí toků. Na rozsáhlých odlesněných
územích se tehdy samovolně vyvinuly travní porosty – na mírně zvlněných svazích dřívějších pahorkatinných doubrav
suché stepní, na místech lužních lesů kolem toků vlhké mokřadní porosty. Místní zemědělci je od nepaměti hospodářsky
využívali a udržovali, jednak sečením (louky), anebo pastvou hospodářských zvířat (pastviny). Louky a pastviny se staly
na dlouhá staletí hospodářsky důležitou součástí zemědělství středověké i novověké krajiny Jaroslavicka, stejně tak jako
rybníky, o čemž nás zpravují četné zprávy a dobové mapy. Útržky lesů tvoří dnes zanedbatelnou část zemědělsky užívané
plochy, obdobně jako louky a pastviny. Zanikly postupně přeměnou na vinice a ovocné sady, a hlavně jejich rozoráním,
odvodněním a vysušením, mj. i výstavbou celé řady různě rozsáhlých rybníků a jejich soustav. Dokládá to jak mapa
1. vojenského mapování, tak četné zprávy archivních rešerší získaných v rámci projektu (viz část – archivní průzkum).
Výstavba rybníků poskytla místním obyvatelům, podobně jako na Mikulovsku, větší hospodářské zhodnocení zpravidla
trvale zamokřených často bažinatých nesnadno obdělávatelných území v okolí toků a současně zajistila tolik potřebnou
ochranu proti pravidelným záplavám zejména těchto území. Mimoto rybníky dokázaly využít prostřednictvím důmyslných
systémů přívodních kanálů drobné toky a kumulovat je jako zdroj vodní energie pro činnost mlýnů také mimo oblast řek
Dyje či Jevišovky. Relativně malé náklady na zřizování rybníků, dané hlavně levnou pracovní silou, přispěly v 15. až 18.
století k mimořádnému rozvoji chovu ryb, obchodu s nimi i rybníkářství jako modernímu novověkému hospodářskému
odvětví. Soupis rybníků nacházejících se na panství Jaroslavice na konci 18. století zahrnuje Jaroslavice, Olexovičky, Slup,
České Křídlovice, Hrádek, Hnízdo a Božice. Postupný zánik řady z nich přišel na Jaroslavicku, podobně jako na sousedním
Mikulovsku, Znojemsku i Weinviertlu, s nástupem výnosnějších forem polního hospodaření, zejména s pěstováním řepy,
brambor, ale také chovem dobytka, zejména ovcí, a tím dostupností levnějšího masa, ale i mnoha dalších okolností
způsobeným vývojem naší země. Identičnost proměny přírody a kulturní krajiny se ale týká i ostatních krajinotvorných prvků
– lesů, luk, pastvin, polí a vod.
Krajinný rámec Jaroslavicka představuje více než kde jinde na Moravě zemědělská krajina. Vyznačovala
se již v období vrcholného středověku a zejména pak v 16. až 18. století rozvinutým zemědělstvím, především vyspělým
obilnářstvím, zelinářstvím, ovocnářstvím, pěstováním koření a vinařstvím. Spolu s chovem dobytka byla tato zemědělská
odvětví po staletí hlavním zdrojem obživy na usedlostech místních řadových rolníků, sedláků, klášterů i světské šlechty.
Tento „selský“ způsob života místních obyvatel byl běžný ještě v první polovině 20. století, a to jak v příhraniční oblasti
Jaroslavicka (rovněž i Mikulovska a východního Znojemska), tak i na opačné straně hranice v téměř identické krajině
Weinviertlu, náležejícího k spolkové zemi Dolní Rakousy rozložené ve čtyřech regionech na severovýchodě Rakouska.
b.2. Vybrané objekty hospodářského rozvoje v kulturní krajině
Jedním z dílčích důležitých aspektů zadání je formulovat nástup moderní novověké zemědělské krajiny Jaroslavicka.
Mezi specificky významné provozně-technické objekty, jež jsou v širších souvislostech v kulturní krajině zakládány a významně
ekonomicky a hospodářsky využívány, patří zejména rybníky a vodní mlýny, o nichž čerpáme základní informace ze
studovaných archiválií. Od 13. století stály v krajině Jaroslavicka mlýny založené zejména kláštery a světskou šlechtou.
Nejdříve šlo o malé mlýny o jednom až dvou složeních. Hlavně od vrcholného středověku byly postupně modernizovány,
rozšiřovány a vybavovány na svou dobu vyspělými technologiemi i mobiliářem. Již v době raného novověku stálo jen na
Jaroslavickém panství pět mlýnů, z nichž tři náležely k nejbohatším na Moravě (v Micmanicích, Slupi a Jaroslavicích),
menší mlýny stály na rybníce v Českých Křídlovicích a v pustině Unšovice u Šatova. Velký mlýn na mlýnském náhonu
postaveném na Dyji stál rovněž v Tasovicích. S ohledem k významu mlýnů v zemědělské krajině s převažujícím obilnářstvím,
což souviselo mimo jiné s výnosným obchodem s obilím a rozvojem pivovarnictví i dalšími okolnostmi, stávaly se mlýny stále
výnosnějším odvětvím zemědělské výroby. To si přirozeně vynutilo jejich stálou modernizaci. Archivní zprávy dokládají celou
řadu radikálních technicky pokrokových, architektonicky a stylově jedinečných pozdně renesančních a raně barokních
přestaveb mlýnů, realizovaných v průběhu 16. a na přelomu 17. století. Významně zde přispěly ke změně urbanizace
venkovské krajiny. Vedle těchto vodohospodářských děl se v krajině Jaroslavicka objevuje do konce 18. století také celá
STRANA 22
řada mostů, jak dokládá jedna z archivních rešerší, jež zaznamenala most přes Dyji ve Valtrovicích, dva mosty přes Dyji
v Hrádku (a to hlavní most a most Zwingen), dále mosty v obcích Hnízdo a Božice, ve Slupi starý most přes Dyji a most
přes potok Daníž, v Jaroslavicích most přes mlýnský náhon. Studovaná krajina Jaroslavicka byla po staletí sužována
velkým počtem záplav, významným dobovým nástrojem jejich regulace a snahou o větší hospodářské zhodnocení toku
Dyje byly rovněž říční jezy, mlýnské strouhy a náhony. Vznikaly stejně jako rybníky již od konce 13., ale hlavě v průběhu 15.17. století. Pro obraz novověké kulturní krajiny Jaroslavicka měla všechna tato vodní díla zásadní význam – přinášela do
krajiny hospodářský a technický pokrok, a současně s tím i nové krajinu zmalebňující prvky, které spoluvytvářejí krajinný ráz.
Výrazným krajinotvorným prvkem Jaroslavicka byl odedávna Dyjsko–mlýnský náhon (Tayamühlbach-Kanal), jeden
z nejstarších svého druhu na Moravě, regulující vodní poměry v povodí Dyje na pomezí Moravy a dolnorakouského
Weinviertlu. Sloužil jako zdroj pohonné síly pro čtyři mlýny: v Neslovicích, Micmanicích, Slupi a Oleksovičkách (na počátku
18. století nahradil zaniklý mlýn v Oleksovičkách nový mlýn v Jaroslavicích). Roku 1704 byl mlýnský náhon prodloužen
přes Jaroslavice k Hrádku a v rámci velkých regulací Dyje v 30. letech 19. století přibyl poslední nejdelší úsek náhonu od
Dyjákovic do oblasti Laa an der Taya v dolnorakouském Weinviertlu.
b.3. Další badatelská práce a dílčí dosažené výsledky
Vlastní badatelská práce byla dále zaměřena na získání souboru historických dat k zakládání a vývoji nejvýznamnějších
rybničních soustav Mikulovska, Jaroslavicka, Znojemska a přiléhající příhraniční krajiny Weinviertlu v odborné literatuře.
Řešitelka přírodně krajinářského průzkumu se rovněž podílela jako spoluautorka na dílčím projektovém výstupu –
odborném článku „Cesty k raně novověké kulturní krajině – II. Jaroslavicko“ a dále přednáškou na konferenci „Krajina
jako dílo“ (Mikulov, 23. 4. 2014) prezentující průběžné výsledky průzkumu Mikulovska, a rovněž příspěvkem do katalogu
výstavy prací studentů architektury VUT Brno a podrobnějším studiem přínosu novokřtěnců pro vývoj raně novověké krajiny
jižní a jihovýchodní Moravy.
Z dosud provedených dílčích průzkumů je zřejmé, že obecné již publikované skutečnosti o radikální proměně přírody
a krajiny nejjižnější Moravy, souvisejí s vývojem vrchnostenských statků, nově doplňované v rámci projektu NAKI o soudobé
poznatky terénního výzkumu zaměřeného cíleně na zachované stěžejní artefakty raně novověké přírody a kulturní krajiny
a její památky, ale také obsáhlé informace o nich, získané průběžně detailními překlady příslušných archiválií, které
přinášejí dlouho postrádané nesmírně cenné informace o historii příhraničního regionu Jaroslavicka. Podobně jako na
Mikulovsku se jedná o znovunalezené střípky na dlouhá desetiletí ztracené historické paměti regionu na hranici jižní
Moravy a Weinviertlu. Zdánlivě strohé smlouvy o přestavbách mlýnů, jejich konfiskačních odhadech majetku, zakládání
sklepů, včetně těch moderních s lisovnami, pivovarů, ovčínů, pěstovaných plodinách, chovu dobytka, daních, prodaném
zboží apod. přinášejí překvapivé informace o pestrosti někdejší přírody a krajině raného novověku. Prameny přinášejí navíc
skutečná jména našich předků, jež se účastnili zakládání a výstavby rybníků, mlýnů nejrůznějších dobových hospodářských
budov, ale také dvorů, sadů, vinic. Dávají také nahlédnout do lidových zvyklostí někdejší doby v konkrétním prostoru,
který dnes nazýváme jedinečnou barokní krajinou – Jaroslavicko. Význam zpracování těchto zpráv do uceleného obrazu
a veřejnosti srozumitelné charakteristiky o samé podstatě jedinečnosti tohoto území a jejich památek je mimořádný,
v příhraniční krajině jižní Moravy a Weinviertlu donedávna po staletí opomíjené obzvlášť.
b.4. Předpoklad práce do konce roku 2014
Jsou připravena nová archivní zadání pro MZA Brno. Praktický přírodně krajinářský průzkum vymezeného území
Jaroslavicka je z 80 % dokončen, nadále probíhá studium a interpretace archivních rešerší, zejména plánů stabilního
katastru a map přinesených při dosavadní archivní badatelské práci. Zbývá především zformulovat stovky detailů přírody
a krajiny zachycené jmenovanými archiváliemi do uceleného textu o přírodních, ale i krajinářských úpravách raně novověké
krajiny Jaroslavicka a k ní přiléhajících území.
Území Jaroslavicka, podobně jako Mikulovsko, dosud uchovává ve větší míře mozaiku dobře čitelných památek,
dokumentujících jednotlivé vývojové etapy krajiny od dob klášterní a městské kolonizace až po současnost. Charakteristickým
rysem je především přítomnost velkého množství typických artefaktů pozdně renesanční, raně barokní a barokní etapy
vývoje zemědělské převážně obilnářské krajiny. Stavby zemědělské výroby přes svá značná poškození, způsobené důsledky
jejich dlouhodobého neužívání a finanční náročnosti restaurování těchto dnes již výjimečně hodnotných historických
památek, vykazují dosud značnou míru harmonické struktury. Specifickou podobu krajiny zde totiž zásadním způsobem
ovlivnily pozdně renesanční a raně barokní přestavby mlýnů často ve vazbě na další stavby zemědělské výroby jako jsou
pivovary, sýpky, sklepy na víno a pivo vybavené ve své době moderním předsklepím s lisovnami. Jednalo se zpravidla
o technicky dokonalá díla a současně reprezentační budovy rodinné rezidence – jako jsou mlýny ve Slupi, Micmanicích
nebo Tasovicích.
STRANA 23
7. ETAPA – SOCIOLOGICKO-EKONOMICKÝ PRŮZKUM
a.1. Rešerše zahraniční literatury, zabývající se ekonomickými souvislostmi vzniku a uchování
kulturní krajiny Jaroslavicka a Hrušovanska
V roce 2014 pokračovaly práce na projektu NAKI s využitím stejných zdrojů, jako v minulém roce, dále pak rozšířením
záběru rešerší monografií a časopisů. Změna charakteru krajiny zkoumané etapy si vyžádala i odlišný teoretický přístup.
Zatímco hospodářské aktivity v krajině Mikulovska byly významně formovány masivem Pálavy a existencí Mikulova jako
důležitého ekonomického, kulturního, politického a duchovního centra, krajina Jaroslavicka a Hrušovanska představuje
politickou periferii a geograficky ucelenou krajinu bez významných přírodních dominant a politických center.
Hlavním cílem projektu je identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny kulturní krajiny zrozené
v období pozdní renesance a baroka, která výrazně přetvořila význam a vzhled krajinného rámce novověké společnosti
na základě interdisciplinárního výzkumu spojujícího přístupy uměnovědné, kulturně antropologické, archeologické,
ekonomické i prvek praktické architektonické tvorby; jde tedy o poznání zrodu a udržování (ale i zániku) raně novověké
kulturní krajiny a zejména její duchovní tváře a interaktivního vztahu mezi touto kulturní krajinou a člověkem, jejím tvůrcem,
který je jí sám přetvářen. Naplnění tohoto cíle projektu získalo v druhém roce jeho trvání nové kontury.
V druhém roce projektu bylo navázáno na rešerše z předchozího období a tyto rešerše zahraniční i domácí literatury,
týkající se hospodářských procesů, podílejících se na utváření kulturní krajiny, ať už v pozitivním či negativním slova smyslu,
dále pokračovaly. Změnil se akcent, kladený na teoretické texty, věnované kulturní krajině a jejímu vývoji. Zkoumaný
region, na rozdíl od minulého (Mikulovsko) a na rozdíl od příštího (Znojemsko), postrádá silné politické a ekonomické
centrum, jehož dostředivé síly vedou ke kumulaci peněžních i lidských zdrojů a stávají se tak motorem hospodářského
a kulturního rozkvětu. Vzhledem k odlišnému charakteru krajiny a rozložení a významu sídel, byl proto při přípravě článku
nastolen odlišný teoretický rámec. Krajinu Jaroslavicka a Hrušovanska můžeme, v souladu s autory, zkoumajícími podobnou
problematiku, zařadit do kategorie krajin vernakulárních, se všemi charakteristikami, které se k tomuto typu krajiny váží (viz
dále). Výsledný stav poznání teoretické literatury i zpracovaných dat z archivních materiálů je reflektován v dokončovaném
textu článku, který je výstupem socio-ekonomické části projektu.
V průběhu prací vyvstává stále zřetelněji nutnost rámovat hospodářské proměny regionu do obecného kontextu
věd o krajině. Jako inspirativní ve věci diferenciace krajiny a jejích jednotlivých dílčích komponent, se ukázala kniha
Discovering the Vernacular Landscape, jejíž obecné zásady mohou být využity i při zkoumání krajin na starém kontinentě.
Zvláště silné je zaujetí krajinou jako prvním a výchozím zdrojem poznání, které další archivní zkoumání dále vhodně rozvíjí
a vysvětluje. Obecný rámec rovněž doplnily postřehy z knihy Náboženský život a barokní zbožnost v českých zemích
(J. Mikulec), Aleje české a moravské krajiny (P. Velička, M. Veličková), Krajiny českého středověku (T. Klimek), dále
články z časopisu Historická geografie a další. Pro zasazení obecných poznatků do kontextu regionálních reálií pak byly
důležité zdroje, zaměřené na místní úroveň, např. stará řada Vlastivědy Moravské, časopis Jižní Morava, Ročenka Státního
okresního archivu ve Znojmě, Sborníky Regionálního muzea v Mikulově a další. K problematice kulturní krajiny a jejích
ekonomických souvislostí je věnována rovněž řada článků z odborných časopisů (např. Culture and changing landscape
structure (Nassauer, J. I.), Why landscapes of the past are important for the future (M. Antrop), Anthropogenic landscape
changes in Central Europe and the role of bioindication (O. Bastian, A. Bernhardt), a další).
a.2. Získání a zpracování informací z dostupných vizualizovaných informačních zdrojů, zejména
Müllerovy mapy Moravy, prvního a druhého vojenského mapování a Stabilního katastru,
které zachycují krajinu zkoumaného regionu a doplňují ji řadou údajů hospodářské
a kulturní povahy
Pro studium proměny krajiny se jako nedocenitelné ukázaly mapové podklady, které ukazují některé zásadní změny
v krajině. Nejvýznamnější krajinotvorné změny ve zkoumané oblasti souvisely se vznikem a zánikem velkých rybničních
ploch, zejména Zámeckého rybníka u Jaroslavic a rybniční kaskády na Daníži. Z pohledu na historické mapy lze studovat
a vyčíst rovněž změny v rozloze sídel, počet a rozmístění drobných sakrálních památek i tehdy existujících profánních
objektů – hospodářských dvorů, mlýnů, sýpek, pivovarů a dalších významných hospodářských jednotek (jako sádky,
bažantnice, rybníky apod.), též rozmístění přechodů přes inundační území Dyje, které určovaly primárně směry a souvisely
se základní strukturou silniční sítě a vytyčení hlavních komunikačních os, které se ovšem zkoumané oblasti vyhýbají (vyjma
Chvalovic, kudy vedla cesta ze Znojma na Vídeň). Komunikace ve zkoumané oblasti jsou tedy především lokálního
charakteru a neslouží dálkové přepravě. Důvody jsou zcela praktické a jsou vyjmenovány v doplňkových textech k prvnímu
STRANA 24
vojenskému mapování – mnoho cest je při rozlití Dyje neschůdných, při mokrém jarním a podzimním počasí jsou schůdné
velmi špatně.
Vizuálně bylo také možné odhadnout rozlohy a umístění vinic, vytížení lokálních cest (zejména v souvislosti
s navštěvováním trhů ve Znojmě), přibližný rozsah lesních porostů a jiné informace, které byly zpřesněny dostupnými
archivními zdroji.11
a.3. Získání a zpracování informací ekonomického charakteru ze základních archivních
katastrálních fondů, uložených v MZA v Brně: Josefinského katastru (1787-1789), Matriky
výnosu pozemkového (1820), Vceňovacích operátů (1841-1850) a Stabilního katastru (18241905), doplnění odbornými rešeršemi z pramenného materiálu vybraných archivních
institucí, zpracovávaných v rámci aktivit ostatních členů konsorcia
Informace hospodářského charakteru se nacházejí v několika základních souhrnných archivních fondech, z nichž
nejdůležitější jsou Josefinský katastr, Matrika výnosu pozemkového, Vceňovací operáty a Stabilní katastr, které současně
se studiem odborné literatury, napomohly výrazně osvětlit ekonomické procesy a změny v krajině. Podávají základní
charakteristiku o lidnatosti obcí zkoumaného regionu, o rozloze a využití zemědělské půdy, o výnosech, o plodinách,
které poskytovaly obci největší část příjmu, o výnosech vinic v katastrech jednotlivých obcí. V rámci širší prospekce, studia
a výběru archivního materiálu byly také zkoumány archivy bývalých velkostatků, obcí a farností studovaného území ve
fondech Moravského zemského archivu v Brně, Státního okresního archivu v Mikulově, Diecézního archivu Biskupství
brněnského v Rajhradě u Brna, Zemského archivu v Opavě, pobočce v Olomouci a Národního archivu v Praze (podrobněji
in: archivní průzkum na projektu 2014)
a.4. Terénní průzkum, probíhající pod patronátem pracovníků NPÚ, umožňující charakterizovat
základní ekonomicko-geografické markanty zkoumaného regionu.
Terénní průzkum, probíhající pod patronátem pracovníků NPÚ, umožnil charakterizovat základní ekonomickogeografické markanty zkoumaného regionu. Navazující workshop s pedagogy a studenty FA VUT v Brně přispěl k syntéze
získaných poznatků a jejich první prezentaci.
V měsících od února do června probíhal terénní průzkum pod patronátem spoluřešitelů z NPÚ, který pomohl
konfrontovat poznatky získané z historických topografických mapových podkladů a dílčích archivních rešerší se současnou
situací. Při bádání v terénu byly identifikovány a dokumentovány dochované památky a další významné hospodářské
objekty, zkoumány změny v krajině a v jejich ekonomicko-hospodářských funkcích. Pro tuto etapu se zvláště významnými
ukázaly hospodářské památky, zejména dosud stojící mlýny a stodoly, které dokládají hospodářskou prosperitu regionu.
(Docenění tohoto specifického rysu zkoumané oblasti se objevilo i v zadání jednoho z témat workshopu – stodoly nad
Dyjákovicemi). Při sběru dat sociálně-ekonomického charakteru byly též studovány a dokumentovány ikonografické
obrazové materiály v církevních stavbách studovaného regionu.
Červencový workshop ve spolupráci s pracovníky NPÚ, pedagogy a studenty Fakulty architektury VUT v Brně,
umožnil setkání všech tří zainteresovaných subjektů a uskutečnění prvního přednáškového bloku, kde byly syntetizovány
a konfrontovány první získané poznatky o vzniku a vývoji barokní krajiny Jaroslavicka a Hrušovanska. Pro potřeby projektu
byly uskutečněny průzkumy lokality na třech okruzích, které více než v minulé etapě akcentovaly právě hospodářské budovy
mlýnů, sýpek a stodol.
b.1. Definice kulturní krajiny a stanovení míry jejího zachování ve zkoumané lokalitě
V druhém roce projektu bylo řešení cílů, tedy analýzy krajinotvorných hospodářských procesů, zahájeno dalšími
rešeršemi literatury, která definuje kulturní krajinu a její hospodářské vazby.
Rešerše literatury přinesla metodologické základy pro zkoumání vzniku, vývoje a konzervování kulturní krajiny.
Z hlediska charakteristik ekonomické a kulturní geografie se v případě zkoumané lokality jedná o prostor vklíněný mezi
dvě významná centra jižní Moravy, mezi královské město Znojmo a dietrichštejnský Mikulov. Krajina mezi Hrušovany
a Chvalovicemi je krajinou, která se – v kontrastu k prudkým svahům řeky Dyje či srázů Pavlovských vrchů – může jevit jako
11 Müllerova mapa Moravy – http://mapy.vugtk.cz/muller_morava/zoomify.php; první vojenské mapování – http://oldmaps.geolab.cz; druhé vojenské mapování – http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_newwin=0&map_root=2vm; třetí vojenské mapování – http://archivnimapy.cuzk.cz/mapy/map.phtml?dg=topo_Klad0,topo3v75_01&me=-1176871,-1736953.731346,13508,-735654.268646&lan
guage=cz&config=3v&resetsession=ALL
STRANA 25
fádní a nezajímavá, bez významnějších krajinných útvarů a kulturních památek, krajina bezduchá, ahistorická, intenzivně
zemědělsky využívaná.
První zdání však v jistém ohledu klame a tento druh krajiny je možná v jistém smyslu nejlepším dědicem krajiny barokní,
krajiny odlesněné, v níž dominují především pole a louky, případně vinice či rybníky. Absence silného ekonomického centra
(a v druhé polovině 20. století také blízkost hraničního pásma) pomohla zakonzervovat řadu sídel v méně narušené
podobě, než je obvyklé. Tento typ krajiny bývá někdy nazýván krajinou vernakulární. Tuto krajinu můžeme definovat jako
kulturní krajinu, která se vyvinula prostřednictvím lidských aktivit, směřujících k naplnění základních lidských potřeb. Tento
typ krajiny v sobě nese odraz společenských a kulturních postojů mnoha jednotlivců z mnoha generací. Není promyšleným
dílem jedné éry, jednoho mecenáše či jedné koncepce. Je spontánním dílem mnohých, dílem zvolna rostlým, pomalu se
proměňujícím a věrně odrážejícím zdatnost a ducha svých obyvatel. Zvláštní pozornosti ve zkoumané oblasti si zasluhují
mlýny, jako velmi významná hospodářská centra a proměny rybničního podnikání.
Vernakulární krajina není příliš turisticky atraktivní, neskrývá v sobě spektakulární stavby či velkoryse komponované
krajinné konstrukce. Je místem určeným k životu a k práci a jako taková vytváří jen základní síť sídel, komunikací, umístěných
mezi hospodářsky využívané plochy polí, rybníků, luk či vinic, doplněných duchovními stavbami chrámů, tvořících dominanty
obcí a drobné sakrální architektury, provázející obyvatele na jejich každodenních cestách. Vernakulární krajina je oblastí,
postrádající významné politické či ekonomické centrum, neutrácí se zde peníze získané jinde, naopak odsud peníze
odtékají, zejména prostřednictvím daní či jiných dávek. Za normálních okolností proto změny v této krajině a v jejích
sídlech probíhají pomaleji. Autenticita krajiny, spočívající v její velké setrvačnosti a ve schopnost zachovat si původní
estetické a hospodářské kvality, je tak posílena. Z krajiny zmizelo jen malé množství památek při cestách, dochovalo se
velké množství památek hospodářských, krajina byla jen velmi málo zasažena novodobými předimenzovanými stavbami.
Na druhou stranu je však tento typ krajiny, krajiny určené k obživě, jen málo atraktivní pro turistiku. I v tomto spočívá odkaz
vernakulární krajiny – krajina se proměňuje převážně pomocí prostředků zde vzniklých; změny se dějí pomalu. Charakteristiky
hospodářství tohoto typu krajiny budou, v kontextu jejich historického vývoje, blíže popsány v předpokládaném výstupu
této etapy výzkumu, v článku Krajina periferie či centrum vernakulární krajiny? Příspěvek k historii kulturních krajin. Dosud
získané výsledky umožní poslat článek, zkoumající ekonomickou dimenzi vývoje kulturní krajiny a její potenciál v moderní
ekonomice, do recenzního řízení, a to již tento rok (2014), nikoliv až příští, jak bylo původně plánováno. Studie bude
poslána do recenzovaného časopisu.
b.2. Určení základních demografických a sociálně-ekonomických jevů v sídlech zkoumaného
regionu
Struktura sledovaných ukazatelů socio-ekonomického vývoje je závislá na dostupných archivních materiálech,
a proto zůstává stejná jako v minulém roce. Tato kontinuita sledovaných ukazatelů umožní v závěrečné etapě projektu
ucelené srovnání celé zkoumané oblasti podle jednotných kritérií. Pozornost byla soustředěna především na porovnání
lidnatosti jednotlivých obcí a určení způsobu obživy. Zkoumána byla majetková struktura jednotlivých vesnic (počet láníků,
půlláníků, čtvrtláníků, domkařů), počet domů, rodin a jednotlivců, zastoupení řemesel, přirozené spádové oblasti trhů,
výnosy z alternativních využití zemědělských půd a tendence ve změnách využití zemědělské půdy, které naznačují vyšší
či naopak nižší atraktivitu jednotlivých pěstovaných plodin. Výstupy ze zpracovaných archivních zdrojů, poskytující tyto
informace (Matriky pozemkového výnosu, Vceňovací operáty12) jsou v současném okamžiku zpracovávány v textu článku,
zasazujícího tyto informace do širšího kontextu vývoje krajiny.
Dílčí informace byly také získány z ostatních archivních zdrojů, které poskytují doplňkové informace o jednotlivých
sídlech (např. četnost a jakost bohoslužebného náčiní, fundace a vlastnictví při kostele). Z těchto zdrojů máme mimo jiné
doložen rozsah škod na hospodářství regionu spojený s průběhem třicetileté války a napoleonského tažení v roce 1809.
b.3. Charakteristika hospodářských center, vysvětlení poklesu či růstu jejich významu
a vyhodnocení jevů, majících dopad na utváření krajiny
Hlavní obchodní cesty (jak plyne už z pohledu na Müllerovu mapu Moravy a potvrzuje se v mapách prvního
vojenského mapování) se této oblasti na jih od toku Dyje vyhýbají. Zkoumaná oblast je hlavními dopravními tepnami
obcházena i později, po vzniku císařských cest.
Obecnou charakteristiku hospodářské struktury oblasti podávají Vceňovací operáty, které jednoznačně vymezují
celou oblast od Hrušovan na západ jako přirozenou spádovou oblast Znojma, kam se chodilo na trh. Vzdálenější trh ve
Znojmě tedy byl lukrativnější než bližší trh mikulovský. Větší pozornosti se dostalo významnějším hospodářským jednotkám
v oblasti – mlýnům (zejména tasovickému, jaroslavickému a slupskému), panstvím (Jaroslavice, Hrušovany) a Dyjákovicím,
12 Viz
soupis studovaných pramenů v kapitole archivní průzkum.
STRANA 26
obci obdařené liechtenštejnskými privilegii.
I když ze sekundární literatury můžeme zachytit dva pokusy vytvořit v daném území významnější politické a hospodářské
centrum, oba pokusy nebyly dotaženy do konce. Gundakar z Liechtenštejna, současník kardinála Dietrichštejna, měl
v úmyslu vybudovat z krumlovského panství „uzavřenou enklávu srovnatelnou se statusem frýdlantského vévodství
Albrechta z Valdštejna“ a patrně usiloval o propojení tohoto knížectví s Dyjákovicemi, jak tomu napovídají náznaky
v privilegiích pro Dyjákovice. Plán na vytvoření většího krajinného celku se však nerealizoval. Blíže k úspěchu byl záměr
rodu Althanů vybudovat si reprezentativní centrum panství v Jaroslavicích. Toto období symbolizuje velkorysá přestavba
zámku v Jaroslavicích. Na konci 17. století však rod Althanů přesouvá správu panství vranovského i jaroslavického do
Vranova a Jaroslavice se plánovaným centrem nestanou.
Důležitou součástí proměn krajiny bylo postupné vysoušení rybníků a jejich přeměna na ornou půdu na konci 18.
a na počátku 19. století. Při pohledu na Mülerovu mapu Moravy vidíme dominantní rybniční kaskádu na potoce Danýž
a velký Zámecký rybník u Jaroslavic, dozvuk velkého rozvoje rybníkářství v oblasti. Rybníky však, v souladu s obecnými
tendencemi doby, z krajiny rychle mizí. Vznik a zánik vodních ploch v krajině lze dobře ilustrovat na příkladu jaroslavického
Zámeckého rybníka, dříve jednoho z největších na Moravě, s vlastními sádkami doloženými v roce 1533, který byl zcela
vysušen v období mezi prvním a druhým vojenským mapováním, znovu obnoven v roce 1948.
Zajímavé, byť bohužel ne zcela úplné informace se podařilo vytěžit ze zápisu Vceňovacích operátů, které prokázaly
jasnou vazbu na trh ve Znojmě, což napomohlo částečně rekonstruovat vytíženost cest využívaných v souvislosti s obchodem.
Vhodným doplněním byly také poznámky z textů k prvnímu vojenskému mapování, které se právě schůdnosti cest věnovaly.
Podařilo se v omezeném rozsahu určit obce s větším zastoupením řemesel a rozvíjející se výrobou. S informacemi doplněnými
z Vlastivědy moravské se podařilo prodloužit některé časové řady s daty např. o počtu domů a počtu obyvatel, tedy
o celkové velikosti sídel.
b.4. Charakteristika produkčních funkcí sídel a jejich stratifikace podle hospodářského využití
ploch, kvantifikace drobné industrie
Na základě dochovaných matrik pozemkového výnosu bylo možné provést přibližné rozdělení obcí podle typu
plodiny, která v jejich hospodaření převažovala či byla významným zdrojem příjmů. Vzhledem ke skutečnosti, že vinohrady
poskytovaly čtyř – až pětkrát vyšší výnos na jitro, může i relativně malý podíl vinic, vzhledem k rozloze katastru, významně
ovlivnit celkové příjmy obce. Největší podíl vinic na rozloze katastru měly Dyjákovičky (18,8% vinic v roce 1840), které
jsou tedy srovnatelné v témže období s Dolními Věstonicemi (18%). V Oleksovičkách tvořily vinice 14% z celkové rozlohy
katastru (srovnatelné např. s Brodem nad Dyjí či Klentnicí) a víno bylo lepší kvality.
Obce v této oblasti však byly dominantně obilnářské, podíl orné půdy v katastru se pohybuje mezi 80 – 90%.
Z toho se výrazněji odchylují kromě vinařských Dyjákoviček a Oleksoviček jen Hevlín (vysoký podíl pastvin v říční nivě
(14%) a Hrušovany (10% pastvin, 10% luk a 10% lesního porostu). Nadprůměrně vysoký podíl pastvin (kolem 10%)
nalézáme ještě v Tasovicích a Valtrovicích. Nízké lesní porosty se v oblasti příliš nevyskytovaly, v krajině však bylo rozšířeno
mnoho ploch se stromy a keři (pastviny, louky). Nízký a málo se vyskytující lesní porost byl doplněn četnými alejemi, které
tak v krajině tvořili dominanty vertikální i horizontální. Porost byl, podle fragmentárních informací, tvořen zejména duby
a olšemi, tedy obvyklými dřevinami, které máme doloženy z nivy řeky Dyje z předchozí etapy výzkumů.
Zajímavé doplňkové informace přináší také Vceňovací operáty v pasážích věnovaných kvalitě vína a podrobné
informace o pěstovaných odrůdách. Z tohoto zdroje také byly získány informace o zastoupení řemesel v některých sídlech
a o způsobech obživy (půda/řemeslo/obojí/nic).
b.5. Zpracování doplňkových ekonomických údajů, poskytujících informace o utváření krajiny
regionu – (vzájemné podíly orné půdy, vinohradů a lesů; průměrné výnosy různých
plodin; trendy změn užívání zemědělské půdy; druhové členění lesních porostů; odhad
kvantitativního podílu pěstovaných odrůd vín; rozložení majetku mezi obyvateli vesnice)
Z Josefinského katastru byly získány informace o využití půdy v katastru obcí (orná půda / zahrady / lada / pustiny /
pastviny / vinohrady / lesy) a také informace o relativní rozloze ploch vinic v katastru obcí. Data, týkající se pěstovaných
odrůd, se dosud zpracovávají, stejně jako data týkající se průměrných výnosů jednotlivých plodin a částečně dochovaná
hodnocení bonity půd a kvality vín.
Z určitého fragmentu informací si také můžeme udělat představu o rozložení držby půdy mezi obyvateli některých
vesnic a o jejich struktuře, v kategoriích láník / půlláník / čtvrtláník / domkař.
Zevrubné informace získané prospekcí archivních materiálů budou zužitkovány v dokončovaném článku.
STRANA 27
8. ETAPA – PUBLIKACE DÍLČÍCH ETAP ŘEŠENÍ PROJEKTU
Hlavní syntetizující odborný výstup „Cesty k raně novověké kulturní krajině – II. Jaroslavicko – průběžné
výsledky průzkumu“ byl uplatněn v recenzovaném periodiku – Vlastivědný věstník moravský, čtvrtý díl ročníku 2014.
Identifikační údaje o publikovaném článku budou uplatněny v Registru informací o výsledcích (RIV).
Další odborný dílčí výstup prezentoval výsledek zkoumání ekonomického a sociologického aspektu tématu ve studii
k ekonomické dimenzi proměn kulturní krajiny „Vznik a uchování kulturního kapitálu na příkladu kulturní krajiny
Mikulovska“, zaslané do recenzního řízení v závěru roku 2013 a vydané v časopise Scientia et Societas v 10 ročníku, čísle
3 v roce 2014. Identifikační údaje o publikovaném článku budou uplatněny v Registru informací o výsledcích (RIV).
Výsledky výzkumu budou také v závěru roku 2014 publikovány ve sborníku konference „Krajina jako dílo“.
9. ETAPA – USPOŘÁDÁNÍ WORKSHOPU
a.1. Vytvoření metodiky vedení studentského workshopu a formulace zadání pro jednotlivé
ročníky
V roce 2014 byly uspořádány dva workshopy: v letním semestru druhý workshop pro zájmové území Mikulovska (nad
rámec projektu) a v zimním semestru pro zájmové území Jaroslavicka.
Oba workshopy vycházely z metodiky určené v prvním roce trvání projektu a byly rozděleny do tří fází: terénní průzkum
(pouze Jaroslavicko) a analýzy, návrhová část a tvorba modelů. Workshop v letním semestru těžil z terénních průzkumů
provedených v roce 2013 a pro návrhovou část byla zvolena atraktivní lokalita historického Tichého ostrova.
Fáze terénního průzkumu (Jaroslavicko)
Smyslem terénního průzkumu bylo znovunalezení a obnova hodnot barokní kulturní krajiny Jaroslavicka. Přímo na
místě se studenti za odborného vedení vydali po stopách původních barokních cest a pokusili se rozkrýt principy původní
kulturní krajiny. Mezi hlavní okruhy, zkoumané přímo v plenéru, patřily: téma kompozice, prostoru a měřítka lidských zásahů
v barokní krajině.
V první části workshopu se studenti vydali po místech, která byla v období baroka určující. Část cest se dochovala,
část již dnes neexistuje. S pomocí mapových podkladů z období prvního vojenského mapování se studenti pokusili
rozklíčovat důležité momenty, které mohl v krajině vnímat barokní člověk.
Na základě porovnání původního a současného stavu se studenti pokusili vytyčit krajinné prvky, které by měly být
zachovány, obnoveny či nově zbudovány, aby vznikla nová, funkční síť, vycházející z povahy místa.
Cílem bylo nalezení místa a tématu, které studenti rozpracovali v průběhu dalšího semestru.
Fáze návrhové části – metodika
V roce 2014 byla metodika návrhové části vedena s důrazem na topologické vlastnosti zkoumaných míst. Konkrétně
se jednalo o uvědomění si prostorových kvalit zájmového území se snahou o vnímání krajiny jako sítě trojrozměrných
objektů, které se navzájem ovlivňují. Tento přístup se snaží o nalezení novodobé interpretace tématu kompozice barokní
kulturní krajiny. Jednotlivé projekty byly vedeny s ohledem na určitou konkrétní prostorovou konfiguraci, ve které se nově
navrhovaný architektonický zásah nachází. Při rozlišování jednotlivých (pre)geometrických momentů jsme vycházeli z tezí
Michala Kohouta (Michal Kohout: Tvorba a vnímání míst, Zlatý řez 36, s. 68-75), ve kterých popisuje typologii místa
a definuje následující typy: místo, cesta, obvod, síť, solitér, řada, pole, rastr. Studenti byli vždy na začátku práce s těmito
teoretickými východisky seznámeni a následně svůj projekt formovali dle výše zmiňovaných prostorových typů.
Fáze návrhové části – zadání pro třetí ročník bakalářského studijního programu (letní semestr)
Tichý ostrov – polozapomenuté, zdevastované místo se stopami jedinečné flóry a fauny skrývá řadu historicky
cenných stop éry kardinála Františka Ditrichštejna. (Polo) ostrovní areál nyní získal nového majitele a čeká na probuzení.
Úkolem je navrátit místu charakter výletní a odpočinkové destinace. Očekáváme tvorbu s přesahy do zahradní architektury
a výtvarného umění. Studenti budou pracovat jak ve skupině, tak samostatně.
Úkol č. 1 – analýza místa (společně): Poloostrovní areál nejprve analyzujte z hlediska jeho pozice v rámci širšího
kontextu Mikulovska. Mezi zkoumané oblasti patří: historie, turistika, doprava, voda a zeleň, půda, prostorové aspekty,
limity území.
Úkol č. 2 – novodobá intervence (samostatně): Do specifické krajiny Tichého ostrova poznamenané vlivem baroka,
STRANA 28
umístěte jednoduchý objekt pro novodobého poutníka. Nechte se inspirovat tvůrčími principy barokních architektů i krajinou
samotnou. Hledejte „druhé město“, nový svět na pomyslné hranici historických vrstev formujících českou krajinu. Důraz
bude kladen na nalezení adekvátní formy odrážející prvky tradiční barokní drobné architektury a současné architektonické
tvorby. Zvažte výběr materiálů, funkce, využití přírodních zdrojů materiálů i energie. Jděte za hranice tradiční typologie,
hledejte nové formy pro přechodné pobývání v krajině (noclehárny, útulny, poutní místa, lázně, poustevny, pozorovatelny,
studia pro umělce, observatoře...). Pohybujte se na pomezí land-artu, sochařské tvorby a architektury.
Fáze návrhové části – zadání pro druhý ročník bakalářského studijního programu
Bydlení ve stodole. Na okraji Dyjákovic se nachází několik stodol. Blízkost menší kaple a jejich poloha na hranici
obce a volné krajiny jim propůjčuje zvláštní charakter. Nalezněte pro toto místo nové využití a pokuste se jej upravit pro
bydlení. Studenti budou pracovat jak ve skupinách, tak samostatně.
Úkol č. 1 – analýza obce a okolí (společně): Před samotnou fází navrhování proveďte analýzu zájmové obce.
Zaměřte se na tyto oblasti: historii, formu zástavby, dopravu, demografii, funkční využití, prostorové aspekty, vodu a zeleň,
půdu a zemědělství, limity území, turistiku.
Nalezení funkce, reference, mikrourbanismus místa (práce ve skupině – 5 studentů): V každé skupině se
pokuste definovat potenciálního klienta a tomu přiměřenou funkční náplň. Své úvahy doplňte referenčními příklady.
V návaznosti na definovanou funkční náplň upravte širší okolí zkoumaného místa. Určete plochy pro veřejnost, poloveřejná
místa a privátní plochy.
Intervence / doplnění místa (práce ve skupině – 5 studentů): Veřejné plochy doplňte o drobný výtvarný objekt
v kontextu zvoleného tématu. Nechte se inspirovat tvůrčími principy barokních architektů, i krajinou samotnou. Zaměřte
se na nalezení adekvátní formy odrážející prvky tradiční barokní drobné architektury a současné architektonické tvorby.
Zvažte výběr materiálů, funkce, využití přírodních zdrojů materiálů i energie. Pohybujte se na pomezí land-artu, sochařské
tvorby a architektury.
Úkol č. 2 – konverze vybrané stodoly (samostatně): Stodola od středověku sloužila pro uskladnění obilí a jeho
postupné mlácení. V Dyjákovicích existuje poměrně velké množství těchto hospodářských objektů, které dnes ztrácejí svoji
původní funkci. Lze do objektu stodoly „vložit dům“? Nebo lépe – jakým způsobem lze stodolu obývat při respektování
současných standardů na bydlení? Úkolem je definovat zadání fiktivního klienta. Očekáváme tvorbu s respektem k místu,
tradici a původním technologiím.
Fáze návrhové části – zadání pro čtvrtý ročník bakalářského studijního programu
Ječmeniště / připomenutí zaniklé obce. Zaměřte se na téma zaniklé vesnice Ječmeniště. Její poslední fyzickou
připomínkou je původní kaple, dnes bez využití. Pokuste se najít nové – přiměřené funkční využití, které by odkazovalo
na pohnutou historii místa. Očekáváme koncepční uvažování. Studenti budou pracovat jak ve skupině, tak samostatně.
Úkol č. 1 – analýza místa (společně): Před samotnou fází navrhování proveďte analýzu zájmového místa. Zaměřte
se na tyto oblasti: historii, formu zástavby zaniklé obce, dopravu, prostorové aspekty, vodu a zeleň, půdu a zemědělství,
limity území, turistiku.
Nalezení funkce, reference, mikrourbanismus místa (samostatně): V návaznosti na výsledky analýz definujte
vhodnou funkční i prostorovou formu, která by novým, živoucím způsobem, připomínala zaniklou obec. Zvolený koncept
rozpracujte na úrovni urbanismu místa. Definujte veřejné, případně poloveřejné plochy.
Intervence / doplnění místa (samostatně): Veřejné plochy doplňte o drobný výtvarný objekt v kontextu zvoleného
tématu. Nechte se inspirovat tvůrčími principy barokních architektů i krajinou samotnou. Zaměřte se na nalezení adekvátní
formy odrážející prvky tradiční barokní drobné architektury a současné architektonické tvorby. Zvažte výběr materiálů,
funkce, využití přírodních zdrojů materiálů i energie. Pohybujte se na pomezí land-artu, sochařské tvorby a architektury.
Úkol č. 2 – konverze kaple (samostatně): Navrhněte vhodnou formu využití a úpravy původní kaple v Ječmeništi.
Specifikujte momenty, které je při obnově vhodné zachovat a jejichž potenciál má být novým návrhem posílen. Zaměřte se
na zvolené materiály a technologické postupy.
Fáze návrhové části – zadání pro první ročník magisterského studijního programu
Potenciál krajiny / Jaroslavicko. Analýza specifik barokní kulturní krajiny v celém zkoumaném území Jaroslavicka.
Její ekonomika a současný potenciál. Vytipování konkrétního sídla pro zpracování diplomové práce se zaměřením na
nejohroženější barokní památky jihomoravského pohraničí.
Úkol č. 1: V první části zadání bude téma řešeno v měřítku urbanismu vybraných obcí, v druhé části se bude projekt
zabývat obnovou konkrétního chátrajícího barokního objektu.
STRANA 29
V první části práce se pokuste nalézt a pojmenovat základní „stavební prvky“ současné barokní krajiny (oblast
krajina, sídlo; přírodní versus člověkem vytvořené). Výstupem bude model popisující mozaiku prostorových prvků kulturní
krajiny Jaroslavicka v jednotlivých časových vrstvách.
Úkol č. 2: V druhé části napište odborný (vědecký text) na téma „Obnova barokní krajiny“. Rozsah minimálně 5
normostran.
Fáze návrhové části – zadání pro druhý ročník magisterského studijního programu
Obec Tasovice / vodní mlýn. Rozkrývání a obnova hodnot barokní kulturní krajiny Jaroslavicka. V první části zadání
bude téma řešeno v měřítku urbanismu vybrané obce, v druhé části se bude projekt zabývat obnovou konkrétního
chátrajícího barokního objektu. Půjde o větší areál s bohatou historií, který však v současnosti nemá využití, je zdevastovaný
nebo zcela opuštěný. Studenty čeká analýza prostorotvorných prvků a vazeb v krajině, komparace stavu barokní a dnešní
podoby vybraného místa a jeho okolí. Bude následovat volba strategie obnovy ve vztahu areál-sídlo a sídlo-krajina.
Úkol č. 1 – analýza obce (společně): V první části práce se zaměřte na analýzu obce Tasovice a na zhodnocení
jejího potenciálu. Zaměřte se na tyto oblasti: historii, formu zástavby, dopravu, demografii, funkční využití, prostorové
aspekty, vodu a zeleň, půdu a zemědělství, limity území, turistiku. Popiště silné a slabé stránky obce, její potenciál a hrozby
do budoucna. Zvláštní pozornost věnujte typologii původních vodních mlýnů ve zkoumané oblasti podél Dyje.
Úkol č. 2 – prověření konceptu (samostatně):
Následně (individuálně) se zaměřte na chátrající objekt tasovického mlýna. Cílem je definovat možnost funkčního
využití objektu (v návaznosti na analýzu obce Tasovice) a následné zpracování návrhu obnovy objektu. Své úvahy doplňte
referenčními příklady. Zaměřte se na bezprostřední okolí zkoumaného areálu a navrhněte jeho urbanistickou podobu.
Fáze realizace modelů
Poslední fáze workshopu je realizace modelů vybraných návrhů. Důraz je kladen na měřítko modelu a kvalitu jeho
provedení. Je požadován jednotný vizuální styl všech modelů.
Souběžně je průběžně tvořen urbanistický model krajiny dle metodiky stanovené v prvním roce trvání projektu.
b.1. Druhý workshop Mikulovsko
Termíny konání:
– 1. fáze – analýzy: 10. 2. – 14.2. 2014
– 2. fáze – návrhová část: 17. 2. – 19. 5. 2014
– 3. fáze – realizace modelů: 20.5.– 20.6. 2014
Garant: Ing. arch. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D.
Přizvaní odborníci: Mgr. Milada Rigasová, Ph.D., Mgr. Aleš Homola, Mgr. Petr Czajkowski, doc. Ing. František
Svoboda, Ph. D.
Workshopu se zúčastnilo 6 studentů 3. ročníku BSP a jeden student 1. ročníku MSP. Všechny fáze proběhly dle
předpokladů, pro poslední fázi byl vybrán návrh studenta 1. ročníku MSP a byly realizovány tři modely.
Odborné přednášky přizvaných hostů byly zahrnuty v rámci odborné konference (viz níže).
b.2. Workshop Jaroslavicko:
Termíny konání:
– 1. fáze – terénní průzkum a analýzy: 14. 7. – 18. 7. 2014
– 2. fáze – návrhová část: 22. 9. – 4. 12. 2014
– 3. fáze – realizace modelů: 5. 12. 2014 – 16. 1. 2015
Garant: Ing. arch. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D.
Přizvaní odborníci: Mgr. Eva Staňková, Mgr. Aleš Homola, Mgr. Karel Sklenář, Mgr. Klára Báčová, Mgr. Petr
Czajkowski, Mgr. Milada Rigasová, Ph.D., doc. Ing. František Svoboda, Ph.D., Mgr. Martin Markel, Ph.D, doc. Ing. arch.
Jiří Löw, Ing. Eva Wagnerová, Ing. arch. Mgr. Jan Pospíšil, Ing. arch. Radek Suchánek, Ph.D., akad. mal. Jan Knorr, Ing.
arch. Martin Doležel a Ing. arch. Jan Kristek.
Workshopu se účastní celkem 28 studentů (17 studentů 2. ročníku BSP, 2 studenti 4. ročníku BSP, 5 studentů 1. ročníku
MSP a 4 studenti 2. ročníku MSP).
STRANA 30
Workshop byl zahájen 1. fází – terénním průzkumem studentů ve dnech 14. – 18. července 2014. Účastníci byli
ubytováni na faře v Tasovicích. V přednáškách a na třech komentovaných exkurzích byli studenti seznámeni s dosavadními
výsledky průzkumu a pokusili se rozkrýt principy původní kulturní krajiny (viz analytická část). Další dva dny byly věnovány
vlastnímu terénnímu průzkumu studentů, jehož výsledkem bylo především nalezení vhodné lokality pro další fázi workshopu.
V současné době workshop pokračuje návrhovou fází. Průběžně jsou také realizovány přednášky k danému tématu
(dne 7. 10. přednesl doc. Ing. arch Jiří Löw přednášku „Liturgie v barokní krajině“). Následovat bude realizace vybraných
modelů.
10. ETAPA – DÍLČÍ VÝSTAVA A KONFERENCE
Pro prezentaci dílčích výsledků projektu je využíván jednotný grafický vizuální styl vytvořený v prvním roce trvání
projektu.
Scénář expozice dílčích výstav byl vytvořen v prvním roce trvání projektu, předpokládá se dodržení tohoto konceptu
i na dalších výstavách s dílčími obměnami vyvolanými odlišným řešením jednotlivých projektů. Expozice jsou tvořeny
především vybranými studentskými návrhy prezentovanými vždy jedním panelem formátu B1 a modelem na samostatném
podstavci. Výstavy jsou doplněny urbanistickým modelem krajiny a dalšími panely formátu B1 s prezentací dosavadních
výsledků celého projektu.
Projekt byl v roce 2014 doplněn o odbornou konferenci, jejímž cílem bylo stát se platformou setkání rozličných
pohledů a přístupů ve zkoumání interakce člověka a kulturní krajiny v raně novověké éře a současně místem, kde mohou
být artikulovány hodnoty kulturního dědictví krajiny, nalézány způsoby jejich uchování a také promýšleny a navrhovány
možnosti zušlechťování živoucího krajinného organismu díly současnosti. Na konferenci byly prezentovány teze projektu,
jeho dílčí výsledky a příspěvky dalších hostů, kteří se danou tematikou dlouhodobě zabývají.
b.1. Dílčí výstavy
Dílčí výstava výsledků z prvního workshopu pro zájmové území Mikulovska (zimní semestr 2013) se pod názvem
„Stopy v krajině“ uskutečnila ve dnech 10. až 20. prosince 2013 v Galerii Mini v budově FA VUT v Brně. V rozšířené podobě
byla výstava zopakována ve Staré pokladně na zámku v Mikulově ve dnech 23. 4. – 9. 5. 2014. Na těchto výstavách byly
prezentovány jak studentské práce vzešlé z workshopu, tak výsledky výzkumu ze strany ostatních příjemců.
Ve dnech 23. 4. – 30. 4. 2014 byly samostatně vystaveny práce studentů 2. ročníku BSP v Galerii Konvent v Mikulově
pod názvem „Deset domů pro jednu proluku“. Tato výstava bylo dále použita dne 23. 6. 2014 v Galerii Závodný v Mikulově
jako doprovodná výstava k besedě „Nová architektura pro Mikulov“ s tématem směřování památkové péče v Mikulově.
Další dílčí výstava s projekty z letního i zimního semestru 2014 bude uspořádána v Galerii Mini na FA VUT v Brně
v únoru 2015 a předpokládá se její následné opakované uvedení ve Znojmě.
Prezentační panely z Mikulovska budou také vystaveny 26. listopadu 2014 v rámci konference Péče a ochrana krajiny
s institutem ochrany přírodního a kulturního dědictví v Multifunkčním centru Lednice.
b.2. Konference
Konference se uskutečnila dne 23. 4. 2014 v Nástupním sále zámku v Mikulově.
Za projekt vystoupili: Mgr. Eva Staňková, Mgr. Petr Czajkowski (pouze příspěvek ve sborníku), Mgr. Milada Rigasová,
Ph.D., Mgr. Aleš Homola, Mgr. Martin Markel, Ph.D., Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová a Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D.
Hosté: doc. Ing. arch. Jiří Löw, Ing. Vlastislav Ouroda, Ph.D., Ing. arch. Věra Kučová, Mgr. Patrik Líbal, Ph.D., PhDr.
Martin Krummholz, Ph.D. a Ing. Josef Haar (pouze příspěvek ve sborníku).
Z příspěvků konference bude sestaven sborník.
STRANA 31
11. ETAPA – PŘÍPRAVA A TVORBA ODBORNÝCH MAP GIS
a.1. Přípravné práce – příprava podkladů pro souborovou geodatabázi
Tento dílčí cíl se do značné míry překrývá s cílem „dokumentace lokalit a objektů v krajině“. V prvé řadě je tedy nutné
získat potřebná odborná data pro prezentaci v mapě. Jako nástroj k získání dat byly vytvořeny dvě tabulky sdílené všemi
účastníky projektu v rámci úložiště GOOGLE DISC. Tabulky mají pevnou strukturu vhodnou pro vizualizaci a analýzu
v rámci souborové geodatabáze, která bude sloužit jako základ pro prezentaci získaných dat v odborných mapách.
S tvorbou vlastní geodatabáze je nutné počkat až do ukončení třetí etapy, kdy by mělo být zmapováno celé území
definované v přihlášce do projektu.
a.2. Analýza rastrových podkladů
Pro práci s podkladovým materiálem je nutné odlišit mapy ve velkém měřítku vhodné pro vlastní odbornou činnost
a mapy středních měřítek vhodné pro vizualizaci odborných map13, přičemž se v některých případech může využití map
překrývat.
Podkladové mapy pro odbornou činnost
Pro práci s odbornými podklady jsou nejvhodnější mapové podklady poskytované prostřednictvím standardu OGC
WMS a prohlížecí služby Esri ArcGIS Server. Jsou využívány jednak služby veřejných poskytovatelů jako je ČÚZK a CENIA.
Rovněž jsou využívané neveřejné služby domovské instituce (NPÚ). Data jsou zobrazována v souřadnicovém systému
S-JTSK (Krovak East North). Další mapové rastrové podklady (císařské otisky Stabilního katastru, indikační skici) je nutné
georeferencovat, tedy pomocí souřadnicového systému transformovat tyto podklady do mapy takovým způsobem, aby
se shodně překrývala s ostatními mapovými vrstvami. Pro georeferencování a další editační práce je využíván software
firmy ESRI, se kterým jednak standardně pracuje domovská instituce a který byl v letošním roce v rámci projektu rovněž
zakoupen14.
Podkladové mapy pro prezentaci výsledků
Podkladové vrstvy, nad kterými budou prezentovány výsledky badatelské činnosti, jsou zvoleny tak, aby byly přehledné
i pro širokou veřejnost. Vedle základní mapy ČR a Ortofotomapy se přistoupilo k experimentu využití mapového podkladu
mapy prvního vojenského mapování. Vzhledem k tomu, že tyto mapy byly částečně zpracovány odhadem, je jejich
georeferencování velmi komplikované a výsledkem je v podstatě zcela nová mapa, která slouží spíše jako nejvěrohodnější
naznačení barokní krajiny15. Výsledky badatelské činnosti budou prezentovány jednak v rámci webového mapového
projektu, jehož realizace se předpokládá v dalších etapách projektu, kde bude možno (vedle defaultně nastavených výše
uvedených vrstev) také nastavit podrobnější odborné vrstvy. Dále se počítá s jejich prezentací v rámci výstav, jak dílčích,
tak finální.
a.3.
Analýza vektorových podkladů
Data sesbíraná v terénu pomocí GNSS stanice, která jsou dále doplněna o nezbytné metainformace budou
v prostředí ArcGIS transformována do souborové geodatabáze. Ty budou potom v odborných mapách tvořit základ celého
odborného projektu. Podstatná část metainformací bude prezentovaná pomocí bodů, menší část potom pomocí vektorů.
V současné fázy projektu se příliš neuvažuje o využití polygonů.
a.4.
Účast na odborných seminářích
Nezbytnou součástí pro úspěšnou dokončení této fáze projektu je účast na specializovaných certifikovaných
školeních. Poznatky takto získané budou zúročeny zejména v práci s vektorovými daty, jejich analýze a prezentaci.
V současné době jsou data získaná sběrem v terénu prezentovaná pouze pomocí integrovaného informačního systému
13 Mapou velkého měřítka se rozumí mapa v poměru 1 : 5000 a nižší, mapou středního měřítka se rozumí mapy v rozsahu 1: 10000 až 1: 200000, kdy
jeden centimetr na mapě je M hodnota centimetrů ve skutečnosti.
14 V rámci NPÚ se využívá licence ArcGIS for Desktop Basic – Single Use a Standart Concurrent Use, v rámci projektu byla zakoupena FA VUT
Advanced – Concurrent Use.
15 Více o problematice v Vladimír Brůna – Ivan Buchta – Lenka Uhlířová. Interpretace prvků mapy prvního a druhého vojenského mapování. In:
Historická Geografie 32 Praha 2003, s. 95 – 103.
STRANA 32
památkové péče, a to dvojí formou. Jednak jako metainformace k fotografiím pořízeným během průzkumu, vloženým do
Metainformačního systému památkové péče, kde je ke každé fotografii doplněna v kolonce událost fráze “Projekt NAKI
– Barokní krajina jihomoravského pohraničí”, pomocí které lze potom snadno vyfiltrovat všechny dokumenty týkající se
projektu. Ke 20. 10. 2014 bylo vloženo 1 198 fotografií. V rámci geografického systému památkové péče (GIS) jsou na
řešeném území postupně doplňovány k objektům památkové povahy tzv. přírůstkové body, které tvoří nezbytnou součást
systému GISu památkové péče (tzv. PaGIS). Tímto způsobem je vhodně doplňován fond objektů zájmu památkové péče,
který lze potom dále využívat například pro územně analytické podklady nebo doplnění fondu pro tvorbu tzv. Památkového
katalogu. Zkoumané území je v rámci celé ČR z hlediska památkové péče nadstandardně pokryto, ačkoliv v letošním roce
se jedná spíše o okrajové území.
STRANA 33
D. POUŽITÍ ÚČELOVÉ PODPORY
DLE ROZPOČTU PROJEKTU
Na projektu se podílí příjemce-koordinátor NPÚ a příjemce FA VUT a ESF MU. Vzhledem k rozlišným pracím
a rozdílné stavbě rozpočtu je zpráva rozdělena do tří částí. Přehled aktuálního čerpání rozpočtu je rozdělen vždy dle
jednotlivých příjemců a následně v souhrnu.
1. ÚČELOVÁ PODPORA DLE ROZPOČTU NPÚ ÚOP V BRNĚ
Účelové čerpání prostředků příjemce-koordinátora, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně.16
1. kapitola – Osobní náklady nebo výdaje
Řádek 1
Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace, během devíti měsíců bylo vyčerpáno 70%. Jistý
nepoměr je dán nutností vyčerpat v posledním čtvrtletí odměny podle zadávací dokumentace.
Celková dotace
1 248 000 Kč
Čerpáno
866 250 Kč
Řádek 2
Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace, bylo uzavřeno celkem pět dohod do konce září. Tato
položka byla tedy vyčerpána ze 100%.
Celková dotace
324 000 Kč
Čerpáno
324 000 Kč
Řádek 5
Celkově bylo vyčerpáno během 9 měsíců přibližně 76 % rozpočtu
Celková dotace
Čerpáno
1 572 000 Kč
1 190 250 Kč
2. kapitola – Provozní náklady nebo výdaje
Řádek 5
Náklady na provoz techniky byly využity na opravu počítače jednoho z účastníků projektu. Dotace byla vyčerpána z 93%.
Celková dotace
5000 Kč
Čerpáno
4635 Kč
Řádek 10
V tomto roce byla účelová dotace využita především na kancelářské potřeby a odbornou literaturu. Všechny tyto nákupy
byly realizovány do konce září. Z této položky je nutné dočerpat ještě pouze částečně náklady na pohonné hmoty. Ke konci
září byla tato položka vyčerpána z 82%
Použití účelové dotace:
Fotografické potřeby
4 545 Kč
Kancelářské potřeby
18 322 Kč
Nákup odborné literatury
7 183 Kč
Pohonné hmoty
8 580 Kč
Celková dotace
45 000 Kč
Čerpáno
36 470 Kč
Řádek 11
Dotace nákladů na služební cesty je prozatím čerpána nerovnoměrně a bylo vyčerpáno pouze 33%. V prvních třech
čtvrtletích se cestovné čerpalo především pro potřeby výzkumu v místě bádání. V posledním čtvrtletí se pozornost zaměří
více na badatelskou činnost v zahraničí, především na návštěvu vědeckých institucí a knihoven. Proto se předpokládá
úplné dočerpání této položky. Dotace byla rozdělena pro větší přehlednost na zahraniční cesty (25 000 Kč) a domácí
16 V průběžné zprávě jsou zohledněny pouze ty řádky, ve kterých došlo k čerpání financí.
STRANA 34
cesty (30 000 Kč)
Celková dotace
Čerpáno na cesty po ČR
Čerpáno na cesty do zahraničí
55 000 Kč
11 141 Kč
6 737 Kč
Řádek 14
Celkově bylo vyčerpáno 54% nákladu. Z výše uvedených důvodů (řádek 10 a 11) bude položka dočeprána do konce
roku.
Celková dotace
105 000 Kč
Čerpáno
58 983 Kč
3. kapitola – Náklady nebo výdaje na služby
Řádek 15
Struktura této položky byla po zkušenostech z minulého roku značně změněna a dotace byla navýšena z 31 000 Kč na
56 000 Kč. Vedle původně avizovaných položek certifikované školení, využití permanentní sítě GNSS stanic bylo nutno
položku rozšířit o položky reprodukce a digitalizace archivních pramenů a map pro badatelské, výstavní a dokumentační
účely, software pro GNSS stanici a zajištění geofyzikální prospekce v rámci archeologického průzkumu. Do konce roku
je nutné ještě dočerpat část dotace učenou pro geofyzikální prospekci a digitalizaci archivního materiálu. To vše bude
dočerpáno do konce roku. K měsíci září bylo vyčerpáno 59,82% rozpočtu.
Použití účelové dotace:
Tisk plakátů na konferenci Mikulově
271 Kč
Digitalizace,skenování
576 Kč
Výpůjční služba
300 Kč
Služba Trimble VRS Now Czech tarif DGNSS Unlimited
7 260 Kč
Terra Sync Standard
8 155 Kč
Školení pokročilé editace dat ArcGis
16 940 Kč
Celková dotace
56 000 Kč
Čerpáno
33 498 Kč
2. ÚČELOVÁ DOTACE DLE ROZPOČTU FA VUT V BRNĚ
Účelové čerpání prostředků příjemce-spoluřešitele, Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně.
Řádek 1
Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace (dodatku č. 3), během 10 měsíců bylo vyčerpáno
předpokládaných 63%.
Celková dotace
266 000 Kč
Čerpáno
168 358 Kč
Řádek 2
Během 10 měsíců bylo čerpáno 50% nákladů – OON pro externí přednášející v rámci konference a pro pomoc při instalaci
dílčí výstavy v Mikulově. Ostatní náklady budou čerpány během října a listopadu 2014 – přednášející a příprava další dílčí
výstavy, především modelu krajiny.
Celková dotace
33 000 Kč
Čerpáno
16 450 Kč
Řádek 4
Stipendia budou čerpána na základě průběžných výsledků workshopu v prosinci 2014.
Celková dotace
25 000 Kč
Čerpáno
0 Kč
Řádek 5
Celkově bylo vyčerpáno během 10 měsíců přibližně 57% rozpočtu.
STRANA 35
Celková dotace
Čerpáno
324 000 Kč
184 808 Kč
Řádek 9
Náklady na provoz techniky budou čerpány v souvislosti s 3. fází workshopu.
Celková dotace
8 000 Kč
Čerpáno
0 Kč
Řádek 10
Proběhl nákup kancelářského materiálu, části materiálu na modely, licence ArcGIS a část pohonných hmot. Z položky
byly také čerpány náklady na tvorbu převozních a skladovacích obalů pro již hotové modely. Bylo čerpáno 21% uznaných
nákladů.
Celková dotace
81 000 Kč
Čerpáno
17 360 Kč
Řádek 11
Náklady určené k cestovnému byly čerpány na ubytování pedagogů v 1. fázi workshopu a k vyplácení stravného ze
služebních cest. Bylo čerpáno 78% uznaných nákladů. (Pozn: Ubytování bylo vyúčtováno až v říjnu 2014).
Celková dotace
7 000 Kč
Čerpáno
5 453 Kč
Řádek 12
Proběhl dotisk části výstavních panelů z roku 2013 vč. výstavních rámů pro rozšířenou dílčí výstavu na zámku v Mikulově.
Bylo čerpáno 20% uznaných nákladů. Byl proveden grafický návrh, DTP a tisk plakátů na tuto výstavu a části sborníku
konference. Tyto náklady však budou účtovány až po dokončení sborníku.
Celková dotace
76 000 Kč
Čerpáno
14 985 Kč
Řádek 14
Celkově bylo v kapitole provozní náklady a výdaje vyčerpáno během 10 měsíců přibližně 17% rozpočtu.
Celková dotace
172 000 Kč
Čerpáno
29 630 Kč
4. kapitola – Náklady nebo výdaje na služby
Řádek 15
Za pronájem fary v Tasovicích bylo čerpáno 103% rozpočtu.
Celková dotace
Čerpáno
7 000 Kč
7 200 Kč
5. kapitola – Režijní náklady nebo výdaje
Řádek 16
Náklady na režie byly vyúčtovány na základě vnitřních směrnic Vysokého učení technického v Brně ve výši 100%.
Celková dotace
22 000 Kč
Čerpáno
22 000 Kč
3. ÚČELOVÁ DOTACE DLE ROZPOČTU ESF MU V BRNĚ
Řádek 1
Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace, během 9 měsíců (leden – září) bylo vyčerpáno 80,3%.
Celková dotace
99 000 Kč
STRANA 36
Vyčerpáno
79 537,40 Kč
Řádek 4
Dohody o provedení práce byly vyplaceny v měsíci září, vyčerpáno bylo 100%.
Celková dotace
15 000 Kč
Čerpáno
15 000 Kč
Řádek 5
Celkově bylo vyčerpáno během 9 měsíců přibližně 82,9% rozpočtu.
Celková dotace
Čerpáno
114 000 Kč
94 537,40 Kč
Řádek 10
Náklady na materiál, kopírování, drobný hmotný majetek a literaturu jsou dosud čerpány, v současnosti ve výši 40,8%,
další nákupy jsou v objednávkovém systému.
Celková dotace
32 000 Kč
Čerpáno
13 060,40 Kč
Řádek 11
Náklady na cestovné byly čerpány na cesty do terénu ve zkoumané lokalitě. Bylo vyčerpáno 100,6% plánovaných výdajů,
výdaje navíc budou uhrazeny z rozpočtu fakulty.
Celková dotace
5 000 Kč
Čerpáno
5 032,57 Kč
5. kapitola – Režijní náklady nebo výdaje
Řádek 16
Náklady na režie byly vyúčtovány na základě vnitřních směrnic Masarykovy univerzity, podle plánu ve výši 100%.
Celková dotace
8 000 Kč
Čerpáno
8 000 Kč
STRANA 37
E. RESUMÉ
V průběhu roku 2014 došlo k zahájení všech plánovaných etap řešení 2. badatelského roku projektu NAKI při výzkumu
kulturní krajiny jihomoravského pohraničí od období baroka na plánovaném území Středního Podyjí – na Jaroslavicku.
Postupné naplňování jednotlivých etap průzkumů na projektu probíhá bez větších problémů a předpokládané dokončení
prací v posledním čtvrtletí by nemělo být ohroženo. Stejně jako v minulém roce 2013, byla z důvodu aktuálně se měnících
odborných projektových potřeb a efektivnějšího využití finančních prostředků uplatněna žádost o změnu na zadání projektu
za celé konzorcium, za příjemce – koordinátora NPÚ ÚOP v Brně a ostatní příjemce FA VUT v Brně a ESF MU v Brně.
Takto nastavené finanční limity byly MK ČR schváleny a měly by být bez větších problémů v letošním roce dočerpány.
Závěrem lze konstatovat, že dosavadní průběh řešení projektu NAKI v roce 2014 směřuje k včasnému zakončení
vytyčených dílčích etap a jejich cílů.
STRANA 38
F. PŘÍLOHY
Seznam příloh:
1. Údaje k předkládaným výsledkům pro kontrolu do RIV
2. Zápisy z koordinačních jednání
3. Články v odborných periodicích
4. Ukázka z tabulky „Přehled drobné architektury“
5. Program terénního průzkumu + fotografie
6. Pozvánky na akce + fotografie
7. Ukázky studentských prací
STRANA 39
PŘÍLOHA 1
ÚDAJE K PŘEDKLÁDANÝM VÝSLEDKŮM
PRO KONTROLU DO RIV
Údaje k předkládaným výsledkům pro kontrolu do RIV
Název projektu - Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI)
Téma: Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny
jihomoravského pohraničí (DF13P01OVV019)
Společné údaje pro všechny výsledky:
I.
1. Druh výsledku – Jrec. článek v recenzovaném časopise, který je výsledkem projektu s hlavním
oborem patřícím do NRRE.
2. Rok uplatnění výsledku: 2014
3. Tvůrci výsledku: Mgr. Aleš Homola a kol.
(kol. autorů: Mgr. Martin Markel, Ph.D., Mgr. Petr Kubín, Mgr. Milada Rigasová, Ph.D., Mgr. Karel
Sklenář, Mgr. Petr Czajkowski, Mgr. Eva Staňková, Mgr. Klára Báčová, Mgr. Helena Lenomarová)
4. Název výsledku: Cesty k raně novověké kulturní krajině II. Jaroslavicko – průběžné výsledky
průzkumu
5. Kód projektu – DF 13P01OVV019
6. Odkaz na výsledek: Vlastivědný věstník moravský, ročník LXVI/2014, číslo 4-2014, s. 353-368.
1-4 číslo obsahuje 456 stran, 4 číslo obsahuje strany 337 až 456, vydání periodika se předpokládá na
přelomu listopadu a prosince 2014.
7. Výsledek uplatňuje: příjemce-koordinátor Národní památkový ústav,
územní odborné pracoviště v Brně
8. Název periodika: Vlastivědný věstník moravský
9. ISSN periodika: 0323-2581
10. Ročník: LXVI/2014
11. Číslo periodika: 4
II.
1. Druh výsledku – Jrec. článek v recenzovaném časopise, který je výsledkem projektu s hlavním
oborem patřícím do NRRE.
2. Rok uplatnění výsledku: 2014
3. Tvůrci výsledku: doc. Ing. František Svoboda, Ph.D.
4. Název výsledku: Vznik a uchování kulturního kapitálu na příkladu kulturní krajiny
Mikulovska
6. Odkaz na výsledek: Scientia et Societas, Praha: Newton College, 2014, roč. 10, č. 3, s. 146-159.
Celkem 162 stran. ISSN 1801-7118.
7. Výsledek uplatňuje: příjemce-koordinátor Národní památkový ústav,
územní odborné pracoviště v Brně; příjemce ESF MU v Brně
8. Název periodika: Scientia et Societas
9. ISSN periodika: 1801-7118
10. Ročník: 10
11. Číslo periodika: 3
III.
Druh výsledku – uspořádání M – odborné konference „Krajina jako dílo – člověk a raně novověká
kulturní krajina“, 23.4.2014, Mikulov
2. Rok uplatnění výsledku - 2014
3. Tvůrci výsledku – Mgr. Eva Staňková, Mgr. Aleš Homola, Mgr. Karel Sklenář, Mgr. Klára Báčová,
Mgr. Helena Lenomarová, Mgr. Milada Rigasová, Ph.D., Mgr. Petr Kubín, Mgr. Martin Markel,
Ph.D., Ing.arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing.arch. Jan Foretník, Ph.D., doc. Ing. František
Svoboda, Ph.D., doc. Ing.arch. Jiří Löw, Ing. Vlastislav Ouroda, Ph.D., Ing.arch. Věra Kučová, Mgr.
Patrik Líbal, Ph.D., PhDr. Martin Krummholz, Ph.D.
4. Název výsledku – M, odborná konference „Krajina jako dílo – člověk a raně novověká kulturní
krajina“, 23.4.2014, Mikulov
6. Odkaz na výsledek – Zpráva o odborné konferenci je zahrnuta do periodické zprávy za rok 2014
7. Výsledek uplatňuje - příjemce-koordinátor Národní památkový ústav ÚOP v Brně a další příjemci
FA VUT v Brně a ESF MU v Brně.
8. Termín: 23.4.2014
9. Místo konání odborné konference: Mikulov, 23.4.2014
10. počet účastníků: 65 osob
IV.
1. Druh výsledku – uspořádání W - terénního workshopu na Jaroslavicku, terénní průzkum a
analýzy: 14.-18.7.2014, návrhová část: 22.9.-11.12.2014, realizace modelů: 12.12.2014-16.1.2015
3. Tvůrci výsledku – Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D., Mgr.
Eva Staňková, Mgr. Aleš Homola, Mgr. Karel Sklenář, Mgr. Klára Báčová, Mgr. Petr Czajkowski,
Mgr. Milada Rigasová, Ph.D., doc. Ing. František Svoboda, Ph.D., Mgr. Martin Markel, Ph.D, doc.
Ing. arch. Jiří Löw, Ing. Eva Wagnerová, Ing. arch. Mgr. Jan Pospíšil, Ing. arch. Radek Suchánek,
Ph.D., akad. mal. Jan Knorr, Ing. arch. Martin Doležel, Ing. arch. Jan Kristek + 28 studentů FA VUT v
Brně
4. Název výsledku – workshop – terénní průzkum na Jaroslavicku
6. Odkaz na výsledek – Zpráva o workshopu je zahrnuta do periodické zprávy za rok 2014
7. Výsledek uplatňuje - příjemce-koordinátor Národní památkový ústav ÚOP v Brně a další příjemci
FA VUT v Brně a ESF MU v Brně
8. Termín: 14.-18. července 2014
9. Místo konání workshopu: Tasovice, Jaroslavicko a okolí (podrobně průběžná zpráva 2014, 9 etapa)
V.
1. Druh výsledku – uspořádání W - II. workshopu na Mikulovsku, analýzy: 10.-14.2.2014, návrhová
část: 17.2.-19.5.2014, realizace modelů: 20.5.-20.6.2014
3. Tvůrci výsledku – Ing.arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing.arch. Jan Foretník, Ph.D., Mgr.
Milada Rigasová, Ph.D., Mgr. Aleš Homola, Mgr. Petr Czajkowski, doc. Ing. František Svoboda,
Ph.D. + 6 studentů FA VUT v Brně
4. Název výsledku – workshop – II. průzkum na Mikulovsku
6. Odkaz na výsledek – Zpráva o workshopu je zahrnuta do periodické zprávy za rok 2014
7. Výsledek uplatňuje - příjemce-koordinátor Národní památkový ústav ÚOP v Brně a FA VUT
v Brně
8. Termín: analýzy: analýzy: 10.-14.2.2014, návrhová část: 17.2.-19.5.2014, realizace modelů: 20.5.20.6.2014
9. Místo konání workshopu: Mikulov a okolí (podrobně průběžná zpráva 2014, 9 etapa)
Za příjemce, nebo příjemce-koordinátora zpracoval:
Mgr. Eva Staňková
Spojení /tel.,e-mail 724 663 736, [email protected]
Datum: 27.10.2014
PŘÍLOHA 2
ZÁPISY Z KOORDINAČNÍCH JEDNÁNÍ
Zápis z 1. koordinačního jednání projektového roku 2014 - řešitelů vědeckovýzkumného
úkolu Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI), projektu
č. 19 Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny
jihomoravského pohraničí ze dne 16.1.2014.
(Projekt byl přijat MK na roky 2013-2016 pod identifikačním číslem DF13P01OVV019)
Přítomni:
za NPÚ ÚOP v Brně
Mgr. Aleš Homola
Mgr. Karel Sklenář
Mgr. Helena Lenomarová
Mgr. Klára Báčová
za ESF MU v Brně
Ing. František Svoboda, Ph.D.
za FA VUT v Brně
Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D.
PROJEDNÁVANÁ TÉMATA
1. ARCHIVNÍ BÁDÁNÍ
Archivní bádání započalo od ledna 2014, prameny vyhledávají a interpretují Dr. Plevová
(Diecézní archiv biskupství brněnského Rajhrad) a Dr. Černušák (MZA Brno), od února se
přidá Dr. Markel (FFMU Brno) a Mgr. Nehyba (SOkA Znojmo), od března Mgr. Růžičková pro
posílení MZA Brno.
Archivářům byl zaslán seznam objektů zájmu na Jaroslavicku, který bude dále doplňován. Dr.
Milada Rigasová a Dr. Martin Markel se dohodli na společné spolupráci ve věci průzkumu
hospodářských objektů.
2. PRÁCE NA PUBLIKACI A ODBORNÝ ČLÁNEK
Byla řešena problematika knihy. Do příští koordinační schůzky budou upřesněny teze
jednotlivých kapitol (možné kapitoly: vodní díla - rybníky, mlýny; aristokratická sídla; drobná
sakrální architektura; cesty, mosty; podoba krajiny a struktura vegetace). Osoba Ignáce
Lengelachera - je též možné zpracovat tohoto sochaře jako dílčí stať knihy.
Ing. František Svoboda, Ph.D bude publikovat ekonomický článek v časopise Scienties et
Societas.
Pro rok 2014 je plánovaný jeden hlavní shrnující článek v recenzovaném periodiku VVM navazující na první studii (též ve 4. díle), dále bylo dohodnuto publikování více dílčích článků.
Do příští koordinační schůzky řešitelé nastíní jejich dílčí témata a kde by články mohly být
publikovány.
3. PRÁCE NA PROJEKTU ZA FA VUT V BRNĚ
Letní workshop je plánován na termín 14.-18.7.2014 v prostorách fary Dyjákovice nebo na
faře v Tasovicích. Bude ještě blíže určeno.
Dr. Milada Rigasová připraví rešerše archivních materiálů týkající se zámečku Portz. Plánuje
se vypsání úpravy zámečku Portz jako jedno z témat pro studenty.
Řešitelé za FA VUT připravují konferenci, která by se měla konat koncem dubna, je potřeba
dohodnout se s externisty, kteří budou na konferenci přednášet. Poté vyjde sborník.
Výstava architektonických studentských prací (z prosince 2013) bude přesunuta z Galerie
Mini (FA VUT Brno) do RM v Mikulově, její částečný přesun započne ve čtvrtek 23.1.2014.
Příští koordinační jednání proběhne dne 6.2.2014 v budově NPÚ ÚOP v Brně.
Zapsala: Hana Sklenářová
PŘÍLOHA 3
ČLÁNKY V ODBORNÝCH PERIODICÍCH
353
Příspěvek by měl představit dílčí výsledky průzkumu II. etapy projektu NAKI,1
vědeckovýzkumného úkolu zaměřeného na studium a rekonstrukci vzniku, podoby
a proměny historické kulturní krajiny jihomoravského pohraničí v raně novověkém
období s těžištěm v barokní epoše. V roce 2014 je řešeno Jaroslavicko, vybrané území
jihovýchodního Znojemska, navazující tematicky, územně i historicky na Mikulovsko,
zpracovávané projektem v loňském roce. Cílem tohoto mezioborového badatelského
zadání je postižení zásadních aspektů utváření historické kulturní krajiny prostřednictvím zkoumání přírodního a společenského rámce „života“ kulturní krajiny doplněného
prospekcí a dokumentací hodnotných antropogenních krajinných prvků a dochovaného
historického architektonického a skulpturálního mobiliáře v kulturní krajině jihomoravského pohraničí na Mikulovsku (2013), Jaroslavicku (2014) a Znojemsku (2015).
Vybraná krajina Jaroslavicka se rozprostírá od hranic katastrů obcí, jež tvoří prstenec východně od města Znojma a obcí přiléhajících na jihu k rakouské hranici a dále
podél úpatí jihovýchodních výběžků Jevišovické pahorkatiny až na hranici národního
parku Podyjí. Samo území zájmu je vymezené uměle.2 Jeho hranice nedopovídají rozsahu specifického přírodně zeměpisného regionu ani rozsahu jakéhokoliv známého
politicko-správního okruhu, s výjimkou jižní moravsko-rakouské hranice. Zahrnuje
většinu bývalého soudního okresu Jaroslavice (1850–1949) a z období před zrušením
patrimoniální správy pak větší část území historického panství Jaroslavice (Joslowitz),
celou rozlohu panství Hrušovany nad Jevišovkou (Grusbach), okrajově držbu panství
Louka u Znojma (Klosterbruck) a obec Dyjákovice (Gross Tajax) tvořící součást panství
Moravský Krumlov. Přesto ale výběr tohoto území není svévolným konstruktem. Krajina, jíž jsme dali název Jaroslavicko, je jádrem území zvláštního specifického charakteru
majícího svůj typický přírodní rámec, rozložení a podobu lidských sídel i svou do jisté
míry jedinečnou dějinnou zkušenost. Ačkoliv se budeme snažit používat pro zkoumanou
Abstract: The text of this paper presents interim results of the research within the NAKI project entitled ‘Identification
and interpretation of origins, forms and transformations of the Baroque cultural landscape of the South Moravian
Borderland’ adopted for the years 2013-2016. The interdisciplinary focus of the project has the aim to capture the
knowledge of the birth and maintenance (but also disappearance) of early modern cultural landscape, and in particular
it’s spiritual face and interactive relationship between the landscape and man, as its creator who is, after all, transformed
by the nature itself. As the area of research the South Moravian borderland was chosen, in particular the territory of
Mikulov, Jaroslavice and Znojmo, with unusually richly preserved and often extremely valuable architectural and arthistoric pieces of art, historic network of paths and remarkable natural units, often composed based on the landscape.
The research carried out in 2014, which was located in the area of Jaroslavice, was focused on examining of detailed
accents of transformations of late-medieval landscape into a baroque cultural landscape of the advanced 17th and 18th
century. As one important phenomenon in this process the following facts were specified: 1) transformation of the form
of the region by a massive devastation during the wars in 15th century leading to the ultimate extinction of a number
of settlements and to replacement of desolate parts of villages by farmyards. 2) Pivotal role of water in shaping the
landscape of the area; in terms of human society it was mainly a permanent water management, building of flumes,
foundation of pond tanks, drainage of lands and maintaining of clear communications. 3) The absence of a cultural
center which would have dominated the region culturally and determined the conceptual changes of the landscape. 4)
Complicated return of the original faith to the heavily Protestant region of Jaroslavice after the victory of the Catholic
party in the Habsburg monarchy at the beginning of the Thirty Years’ War, which, nevertheless, after a long period
of confusion and failures resulted in a deep penetration of Catholic spirituality in the heart of the society. Tangible
proof of this fact is the sacralization of the landscape by a number of iconic buildings and sculptural pieces of art
which were erected along the paths mainly by donors from a feudal state. In many respect a remarkably preserved,
almost completely left out by explorations conducted so far, rich historical landscape around Jaroslavice was basically
captured as a topic the first time, although the article does not claim to be anything other than a simple introduction.
Key words: Cultural heritage; cultural landscape; sculptural works; sacred architecture; the Moravian borderland;
Baroque.
Aleš Homola a kol., NPÚ ÚOP v Brně, ESF MU v Brně a FA VUT v Brně
II. Jaroslavicko – průběžné výsledky průzkumu
Cesty k raně novověké kulturní krajině
354
krajinu právě souhrnný název Jaroslavicko, tak z hlediska terénní konfigurace a historického kontextu se nevyhneme faktu, že se jedná o krajiny dvě. Poněkud větší, ležící
západně kolem obce Jaroslavice a východně od ní se rozkládající území kolem Hrušovan
nad Jevišovkou (v článku dále budeme používat jen toponymum Hrušovany).
Celkový ráz krajiny v obou případech určují především v o d n í t o k y a p l o c h y.
Plně to platí pro západní část Jaroslavicka se sítí náhonů a zavlažovacích kanálů kolem
Dyje a potoka Daníže, k nimž se soustředí většina osídlení, zatímco rozlehlá území mimo
údolí vodotečí jsou naopak téměř bez sídel.3 Okolí Hrušovan obtékané z jihu a východu
řekou Dyjí člení sled jejích pravobřežních přítoků s nejvýznamnější Jevišovkou. Tyto
vodní toky napájely řadu rybničních nádrží, z nichž se ovšem do současnosti dochoval
v podstatě jen monumentální Jaroslavický, dříve Zámecký rybník.
Osou, kolem které se osídlení koncentrovalo, byl a dosud je právě tok řeky Dyje
s hustou sítí sídlišť a hospodářských zařízení, zejména mlýnů. V místě, kde tok protíná
cesta do Rakouska, se vyvinulo lokální centrum v Jaroslavicích. Druhým centrem byly
Hrušovany rozvíjející se rovněž v souvislosti se stezkou vedoucí do Rakous. V obou
centrech vyrostla šlechtická sídla, která si svůj význam podržela až do novověku, kdy
zažila největší rozmach. Pak jsou zde ovšem rozsáhlé oblasti vymezené současnou státní
hranicí, tokem řeky Dyje a severně od ní paralelně tekoucí Jevišovkou, které mají stepní
charakter a nejsou členěny žádným výrazným vodním tokem ani pahorkatinou. Území
postrádá viditelné centrum. Geografická odlehlost regionu a charakter vlastnických
vztahů si zřejmě ani nevynucoval stavbu sídla takového druhu.
Typickým prvkem krajiny Jaroslavicka jsou poměrně řídce rozložená větší sídla
umístěná většinou na terasách při vodotečích, jež vytváří u této jen mírně modelované
přehledné zemědělské krajiny postrádající větší lesní porosty dojem určité prázdnoty.
Dnešní s í d e l n í s t r u k t u r a zkoumané krajiny přitom téměř zcela odpovídá obrazu, který nám poskytuje jedinečný pramen pro poznání předmoderní historické krajiny
habsburské monarchie, 1. vojenské mapování,4 zachycující krajinnou situaci v 60. letech
18. století. Čtyři mapové klady, na nichž je zachyceno naše území, ukazují otevřenou
krajinu protékanou meandrujícími vodotečemi, kolem nichž se táhnou široké pásy luk
přecházející často v řídký les a místy v bažinaté mokřady (zejm. u Hevlína nebo pod
Obr. 1. Kolorovaná mapa panství Hrušovany z roku 1780, výřez. MZA Brno: fond D 22, sign. 1549.
Foto Karel Sklenář, 2014.
355
Obr. 2. Pohled na typickou krajinu Jaroslavicka, na obzoru věž kostela ve Slupi. Foto Karel Sklenář, 2014.
hrází Jaroslavického rybníka). Lidská sídla jsou zobrazena o prakticky stejném počtu
a terénním rozmístění jako v současnosti.5 Dále od toků a sídel se rozkládají, podobně
jako dnes, rozlehlá území, využívaná převážně jako pole,6 členěná jen hustými pletenci
cest navzájem se křížících a propojujících jednotlivá městečka, vesnice, osamocené
hospodářské dvory a mlýny.
Tato specifická tvářnost raně novověké krajiny Jaroslavicka, která s určitými změnami
přetrvala až do moderní doby, má svůj zřejmý počátek již v dávné minulosti, jak dokládá
i její p ř í r o d n ě k r a j i n n á c h a r a k t e r i s t i k a.
Na území České republiky spoluvytváří Jaroslavicko skupinu tzv. panonských krajin.7
V podrobnější klasifikaci představují soubor teplých rovinných a nížinně-pahorkatinných
krajin Dyjsko-svrateckého úvalu jižní a jihovýchodní Moravy mezi Brnem a hranicí
s dolnorakouským Weinviertlem. Přirozený vegetační kryt Jaroslavicka tvořily v minulosti
teplomilné panonské doubravy, světlé (řídké) lesy s přítomností dubu zimního, dubu
šípáku a teplomilných keřů, bylin a travin, v nížinách se místy nacházela slaniska.8 Podél
řek se rozkládaly typické lužní lesy s měkkým a tvrdým luhem. Jejich charakter v minulosti
zásadním způsobem ovlivnila výška hladiny spodní vody a opakující se záplavy. Délka
jejich trvání měla značný vliv na vymezení a ustálení různých typů lužních porostů, které
charakter záplav v daném území snáší. Toto území, mimořádně příznivé k osídlování
i rozvoji zemědělství, bylo ve svém vývoji ovlivněno dlouhodobým odlesňováním výše
položených pramenných oblastí povodí Moravy a současně i masivním odlesněním
vlastní krajiny. Ve svém důsledku to vedlo k pravidelným povodním v širokém okolí
toků. Na rozsáhlých odlesněných územích se tehdy samovolně vyvinuly travní porosty na svazích dřívějších pahorkatinných doubrav suché stepní, na místech lužních lesů kolem
toků vlhké mokřadní porosty. Místní zemědělci je odnepaměti hospodářsky využívali
a udržovali, jednak sečením (louky), anebo pastvou hospodářských zvířat (pastviny).
Louky a pastviny se staly na dlouhá staletí hospodářsky důležitou součástí zemědělství
středověké i novověké krajiny Jaroslavicka, stejně tak jako rybníky, o čemž nás zpravují
četné zprávy a dobové mapy.9 Útržky lesů tvoří dnes jen zanedbatelnou část zemědělsky
užívané plochy, obdobně jako louky a pastviny. Zanikly postupně rozoráním, odvodněním a vysušením, přeměnou na vinice a ovocné sady, anebo výstavbou rybníků10 a jejich
356
soustav. Tyto úpravy poskytly místním obyvatelům ochranu proti záplavám, a současně
také možnost hospodářského využití vodních zdrojů. Rybníky, ale i říční jezy, mlýnské
strouhy, náhony a mlýny, zde vznikaly již od konce 13., nejvíce ale až v průběhu 15.–17.
století. Pro obraz novověké kulturní krajiny Jaroslavicka měly zásadní význam - přinášely
do krajiny hospodářský a technický pokrok, a současně s tím i nové krajinu zmalebňující
prvky, které spoluvytvářejí krajinný ráz.
Výrazným krajinotvorným prvkem Jaroslavicka byl odedávna D y j s k o – m l ý n s k ý n á h o n (Tayamühlbach-Kanal), jeden z nejstarších svého druhu na Moravě
regulující vodní poměry v povodí Dyje na pomezí Moravy a dolnorakouského Weinviertlu.11 Sloužil jako zdroj pohonné síly pro čtyři mlýny: v Neslovicích, Micmanicích,
Slupi a Oleksovičkách (na počátku 18. století nahradil zaniklý mlýn v Oleksovičkách
nový mlýn v Jaroslavicích).12 Vodní mlýn v Micmanicích zmiňuje na tomto náhonu již
písemná zpráva z roku 1302. Roku 1704 byl mlýnský náhon prodloužen přes Jaroslavice
k Hrádku a v rámci velkých regulací Dyje v 30. letech 19. století přibyl poslední nejdelší
úsek náhonu od Dyjákovic do oblasti Laa an der Taya (dále jen Laa) v dolnorakouském
Weinviertlu.13
K výrazným faktorům, které ovlivnily formování krajiny Jaroslavicka, patří v i n o h r a d n i c t v í a v i n a ř s t v í.14 Tento typický segment jihomoravské ekonomiky se
na Moravě konstituoval ve 12. a 13. století a až do třicetileté války se nacházel v majoritní
režii církevních a světských vrchností, jakož i (brněnských či znojemských) měšťanů.
Od poloviny 17. do počátku 19. století však prodělalo vinohradnictví a vinařství na Moravě (stejně tak i v dolnorakouském Weinviertelu a v Uhrách) významnou strukturální
proměnu související se změnou ekonomiky 17. století, kdy většinovou režii oboru převzalo
poddanské obyvatelstvo, obzvláště nižší selské vrstvy, pro které se stalo vinohradnictví
v panonské oblasti rentabilním.15 V důsledku zeselštění byly v extravilánech nově zakládány areály vinných sklepů a lisoven, vznikaly vinice v nových polohách, mnohdy
i v nivních nížinách.16 Přestože byly vinohradní hory ve středním Podyjí - Jaroslavicku
založeny již ve středověku, svůj rozmach zažila tato oblast právě až v době zeselštění
vinohradnictví a vinařství.17
Dolní Daníž – tedy prostor od Strachotic po Jaroslavice - nepatřil již do okruhu vlivu
znojemských měšťanů, pod jejichž kontrolu patřily ještě vinice ve Vrbovci a Šatově, a tak
zdejší izolované a nepočetné hory zůstávaly v moci vrchností (od 16. století šlo o panství Jaroslavice a loucké premonstráty). Nejstaršími vinohradními horami založenými
ve vrcholném středověku jsou polohy Winterberg (Zimní hora) a Sommerberg (Letní
hora) v Jaroslavicích (dnešní vinice Na zámku) a na ně navazující Gaißberg (Kozí hora)
a Altenberg (Stará hora) v Oleksovičkách (velká část dnešních Kacperků). Do vrstvy starých vinic založených před třicetiletou válkou ještě náležel vinohrad v pustině Neslovice
(Ödung Neslowitz) na mírném návrší západně od Neslovického mlýna v prostoru dnešního strachotického polního letiště a zpraveni jsme i o vinohradech v pustině Hnízdo.
V první polovině 18. století byly nejprve zásluhou obyvatel Micmanic, Slupi a Strachotic
obnoveny a rozšířeny vinice v pustině Hnízdo (Ödung Knast), hory Satzen, mährische
Satzen a Mitzmannser Schatz, tedy přibližně v poloze V pustinách na jihu dnešního
micmanického katastru.18 Současně založili jaroslavičtí vinaři pod Zimní horou vinice
V cihelně (Ziegel-Ofen), tedy v blízkosti nynějšího hřbitova.19
V další etapě poloviny 18. století se bouřlivě rozvíjí vinohradnictví v pustině Hnízdo,
v okolí dnešní Mandloňové meze je vysázena réva v tratích Hundsplatzl, Ober a Unter
Eichwaldl, Lange Weingarten a Lindthalern a severně jich Groß a Klein Haid. Západně
od současného Lampelbergu vzniká vinice v Unzendorfer Schatz. Pozadu nezůstávají
Oleksovičky, mezi Starými horami se konstituuje poloha Zinsweingarten nad jaroslavickou hájenkou a rovněž Slupští budují v blízkosti Kozí hory vinici nad tehdejším
Oleksovičským rybníkem v části Teichweingarten.
Zeselštění oboru, v němž významnou skutečnost představuje rovněž proměna odbytišť vína (případně role Vídně jako „stále žíznivé“ metropole), se tak na Jaroslavicku
357
jeví jako údobí zběsilého vysazování vinné
révy, což bylo již v polovině 18. století
ostře kritizováno dolnorakouskou konkurencí.20 Při deskripci rozšiřování vinic
ovšem neopomeňme příklad zániku části
jedné ze zdejších nejstarších viničních
tratí, Sommerbergu v Jaroslavicích. Ta
po polovině 18. století ustoupila záměru
vrchnosti vybudovat velkoryse pojatý
park s letohrádkem a alejí právě na rovině
západně od zámku. Zpráva z josefínského
katastru hovoří o zániku značné části vinic
na Letní hoře.21
Vyvrcholením zakládání poddanských
vinic na dolním Daníži byl přelom 18. a 19.
století, kdy po vyhlášení jednotného vinohradnického řádu Josefem II. v roce 1784
nebyli poddaní limitováni pěstováním
révy jen v rámci uzavřené hory a mohli
vinice budovat kdekoliv uznali za vhodné.
V Jaroslavicích byl tak osázen Marthal
(Motol) a Mitter Haid při rakouských hranicích, v Oleksovičkách cesta kolem silnice
na Jaroslavice (Beim Vogelhaus, Breiten,
Obere a Untere Bergacker), ve Slupi svahy
nad dnešním Kočičím vrchem Schatzberg Obr. 3. Strachotice, náves. Detail sousoší Neja polnosti v Unter Hausberg auf dem Berg, světější Trojice (typ Trůn milosti). Foto Karel
v Micmanicích nad Danížem Mitterberg. Sklenář, 2014.
Ve Strachoticích byly položeny základy slavné vinice Waldberg, jež pokračovala na území
pustiny Němčice (Ödung Niemtschitz) tratí Obere Schieselheiden. Réva se zde tedy začala
pěstovat na jižních i severních svazích okolo Daníže. Staré vinohradnické oblasti tehdy
stagnovaly, kdežto Jaroslavicko zaznamenalo enormní nárůst vinohradnické produkce.
I nadále v tomto regionu pokračoval nárůst plochy vinic a tak zde lze hovořit o jakémsi
„jaroslavickém paradoxu“.22
Krajina Jaroslavicka je otevřenou zemí spojující bez větších přírodních překážek Dolní
Rakousy s Moravou, která sehrávala často roli jakéhosi p r ů c h o z í h o k o r i d o r u.
Na jednu stranu tak v této oblasti docházelo k intenzivnímu kulturnímu, společenskému
a hospodářskému prostupování z obou stran hranice, umocněnému ještě postupným
slábnutím jazykových rozdílů s rostoucí dominancí německo-jazyčného obyvatelstva,
na straně druhé bylo naše území opakovaně těžce postihováno průchody vojsk do nitra
českých zemí anebo naopak k Dunaji a operacemi armád manévrujících volnou krajinou přiléhající ke strategickému centru oblasti Znojmu.23 I vinou této exponované
situace prošel region během sledu válečných událostí v průběhu 15. století skutečným
kataklysmatem vrcholícím za česko uherských válek, druhé etapy ozbrojených střetů
spojených s husitskou reformací odehrávající se za vlády Jiřího z Poděbrad a Matyáše
Korvína závěru 60. a na počátku 70. let 15. století. Následkem válečných katastrof došlo v této oblasti k masivní devastaci a zpustnutí sídel. Dobrým, historicky doloženým
příkladem může být během válečného střetu v dubnu 1468 zničená vesnice Martinice
s tvrzí a kostelem, jejíž poloha je předpokládána jižně od Hrušovan.24
Z á n i k s í d e l se týkal většího počtu obcí, řada z nich však dosud nebyla přesně
lokalizována a u některých pak panují pochybnosti, zdali několik toponym nevyjadřuje
pouze varianty označení téže vsi. Přesto je zcela evidentní, že např. v porovnání s Mikulovskem zde byla hustota sídlišť ve středověku mnohem vyšší než dnes a k redukci
358
počtu došlo až v důsledku výše uvedených válečných událostí v 2. polovině 15. století.
Tato skutečnost je patrná především na Hrušovansku, v okolí Hevlína a podél toku řeky
Dyje. Na Hrušovansku zanikly např. Dešov, Jagenwitz, Johannesdorf, Knašpice, Kolnovice,
Kuzice, Plánov nebo Volfenstauden. V pásu mezi Dyjí a dnešní státní hranicí skončil život
v Němčicích a Popovicích, severně od Dyje zanikly Mostkovice a Petrovice v katastru
Valtrovic a Českých Křídlovic. Některé obce byly opuštěny jen dočasně a po dlouhodobém
hiátu byly později obnoveny (např. Šanov nebo Derflice a Načeratice).
Typickým fenoménem Jaroslavicka je transformace části zaniklých vsí do podoby
hospodářských dvorů. Např. na místě zaniklé vsi Gnast zůstal pouze hospodářský dvůr,
který dnes nese název Hnízdo,25 podobně Onšov uváděný jako pustý k roku 1524 byl
později nahrazen dvorem Anschauhof. Viditelným pozůstatkem zaniklé vsi Neslovice
zůstal ještě dlouho po zániku fungující mlýn.26
Lze tedy konstatovat, že sídelní struktura se na přelomu středověku a novověku zásadním způsobem proměnila (nejvíce na Hrušovansku a v okolí Hevlína, kde evidujeme
převážnou většinu zaniklých sídel). V celé sledované oblasti se změnila také s í ť k o m u n i k a c í jednak z důvodu fyzického zániku řady sídel, ale také v důsledku procesu
scelování polí, což umožnil mimo jiné i geograficky nepříliš členitý terén.
Jaroslavickem v raném novověku neprocházely velké obchodní trasy. Severojižní dálkové komunikace propojující mediteránní svět se severní Evropou naše území obcházely
z východu i ze západu. Západní trasa vedla z Vídně přes Znojmo směrem na Jihlavu,
Prahu, Lipsko a dále, východní směřovala z Vídně variantami přes Mikulov nebo přes
Drnholec na Brno, Olomouc a Vratislav. Obě propojovala přibližně východozápadně
orientovaná cesta spojující na Moravě Hodonín při uherských hranicích se Znojmem.
Tato cesta byla významná natolik, že byla zakreslena i na proslulé mapě moravského
markrabství Johanna Christopha Müllera dokončené roku 1716,27 která zachycuje pouze
nejvýznamnější strategické komunikace procházející zemí. Na mapě vidíme cestu, která
ve své západní části opustí Mikulov, za Březí vstoupí na rakouské území, u dvora Alt
Prerau překříží komunikaci Vídeň – Drnholec – Brno, aby záhy překonala inundační
pásmo Dyje u Trávního dvora a dále pokračovala v severozápadním směru přes Hrabětice a Šanov na Znojmo. Tato dálková komunikace procházející Jaroslavickem je však
na mapách 1. vojenského mapování zakreslena jako běžná cesta neodlišitelná od husté sítě
ostatních polních cest protkávajících naši krajinu. Textová část 1. vojenského mapování
konstatuje u většiny obcí Jaroslavicka, že cesty a pěšiny jsou schůdné s výjimkou jarního
období, kdy jsou rozsáhlé plochy krajiny podél Dyje, Jevišovky a Daníže zaplavovány
a cesty jsou někdy na několik týdnů nepoužitelné.28 První vojenské mapování v sekci
věnované Hraběticím popisuje situaci u Trávního dvora, kde výše uvedená dálková
cesta vstupovala na moravské území. Pasáž je natolik zajímavá, že ji zde budeme citovat
celou: „Při Dyji ležící tzv. Trávní dvůr je vystaven z pevného materiálu a leží v údolí.
Na pravé straně tohoto dvora až k rakouské hranici ležící louky a pastviny jsou každoročně v předjaří a při silných místních deštích v létě z Dyje vysoko zaplavovány a jsou
různými močály, hlubokými stávajícími jezírky a příkopy rozděleny a pokryty mladými
hustými vrbami, křovinami a prořídlými vysokými stromy, že jsou špatně prostupné.
Cesta vedoucí od Hrabětic a Hrušovan přes louky a pastviny, směřující dále do Přerova29
přes Dyji po dřevěném breunerovském mostě k zámečku Breunerů, je za suchého počasí
a s lehkým nákladem sjízdná. Přes Dyji je při Trávním dvoře špatný zchátralý most.“30
Výše uvedené napovídá, proč komunikace propojující regionální centra Mikulov
se Znojmem patrně nebyla v 60. letech 18. století nijak intenzivně využívána. Obtížný
terén a trvalá nutnost udržovat cestu v použitelném stavu, spadající na bedra vrchnosti, patrně vedla k preferování jiných tras vedených výhodnější terénní situací. Gregor
Wolny hovoří v souvislosti s převážením hospodářských přebytků z hrušovanského
panství na trhy ve Znojmě, Drnholci a Laa o obchodní cestě vedoucí z Drnholce přes
Hrušovany do Znojma.31 Trasa této cesty míjící záplavová území kolem Dyje, která přes
hráze rybníků u Hrušovan překonala údolí Jevišovky, aby dále za hostincem Hoja mířila
359
suchými pláněmi na západ ke Znojmu, byla popisována již 1. vojenským mapováním
jako sjízdná za každého počasí.32
Z válkou těžce poškozeného území posetého řadou poustek se od poslední čtvrtiny
15. století vynořuje nová krajina s menším množstvím sídlišť doplněných ale panskými
dvory a mlýny, hojně zakládanými rybníky a s nimi souvisejícími v o d n í m i d í l y
a r e g u l a c e m i t o k ů. Přes masivní demografický propad přispěla mimořádná
úrodnost zemědělské krajiny Jaroslavicka spolu se soustředěním kapitálu do menšího
množství rukou, a tedy i možností investic do zemědělského a rybníkářského podnikání a příslušejících vodohospodářských staveb, k rychlé hospodářské obnově území.
Přestože většina výše uvedených opuštěných sídel nebyla obnovena nebo se proměnila
ve vrchnostenské dvory, krajina a společnost, která ji obývala, projevovala pozoruhodnou
schopnost regenerace. Ač devastace vrcholící na konci 60. a počátku 70. let 15. století
musela být zdrcující a demografická krize dlouhodobá, již poměrně záhy spatřujeme
znaky obnovení majetkové prosperity a obnovy válkou postiženého kraje. Konec 15.
století a 1. polovina 16. věku je zde spojena mimo jiné se stavební aktivitou v oblasti
monumentálních s a k r á l n í c h s t a v e b (kostel sv. Wolfganga v Hnanicích, kostel
Jména Panny Marie ve Slupi, kostel sv. Markéty ve Chvalovicích), a zejména na území
našeho státu zcela mimořádnou četnou produkcí pozdně gotických skulpturálních děl
osazovaných v krajině, jimž se budeme věnovat níže.
Se vznikem habsburského středoevropského soustátí roku 1526 bylo Jaroslavicko
zbaveno problematické periferní polohy při často konfliktní hranici dvou států a vstoupilo do věku relativního míru a prosperity trvajícího až do konce 2. desetiletí 17. století.
V průběhu 16. století na zkoumané území vstoupila renesance a r e f o r m a c e, která
zde zapustila hluboké kořeny. Luteránství podporované jaroslavickou i hrušovanskou
vrchností téměř zcela ovládlo duchovní svět obyvatel kraje, většina far byla obsazena
protestantskými pastory a jen s největším úsilím se agilním defensorům katolictví na Moravě, jako byl opat kláštera v Louce Šebestián Freytag z Čepirohu, olomoucký biskup
Stanislav Pavlovský a později především kardinál František z Dietrichsteina, dařilo držet
pozice staré víry či se pokoušet o dílčí zvrat.
Ke druhé vše zasahující katastrofě, která se však již neprojevila na základním stavu
sídelní struktury kraje, došlo v období t ř i c e t i l e t é v á l k y. Dlouhé období relativního míru a prosperity v 16. století bylo na Jaroslavicku brutálně ukončeno roku 1619,
kdy byla v rámci vojenských operací císařské armády proti vzbouřeným moravským
stavům zahájena ofenziva proti panstvím významných exponentů povstání na jihu Moravy útokem na Jaroslavice, patřící vlivnému a bohatému Volfu Dětřichovi z Althanu.33
Přestože dopad válečných kampaní třicetileté války patrně nebyl na Jaroslavicku tak
fatální jako ve východnějších částech jižní Moravy, byla krajina válečnou destrukcí těžce
postižena. Na hospodářský propad a rozsáhlé populační ztráty válkou zeslabeného obyvatelstva (též vinou pandemií moru) ukazují výsledky lánové vizitace 1657 a lánových
rejstříků z let 1672-1673 v konfrontaci se staršími prameny.34 Tyto zdroje podávají tíživý
obraz zkázy.35
Svět dosud dominantní, relativně blahobytné, a do konce 20. let 17. století převážně
protestantské stavovské společnosti „dlouhého“ 16. století se zhroutil. Všudypřítomné
násilí a pandemie, otřesení společenských a morálních autorit, bída a zánik vedla k proměně m e n t a l i t y s p o l e č n o s t i. Setkáváme se zřejmou potřebou společnosti
napříč jejími vrstvami přiblížit se k transcendentnu a téměř až po způsobu archaického
pohanství zhmotnit jeho přítomnost v sídle i v krajině. Člověk vyhlížel zde a nyní, ve vsi,
na cestě či na horizontu pole přátelskou postavu nadpřirozeného ochránce, vertikálu - pilíř
tvořící kotvu nebeských sil na zemi spojující Kosmos s místem pozemské dřiny a utrpení.
R e k a t o l i z a č n í p ů s o b e n í se však na rozdíl od sousedního Mikulovska setkalo
se značnými obtížemi a postupovalo jen zvolna. Hlavním důvodem byla odlehlost oblasti
a absence silného mocenského i kulturního centra. Ve srovnání s Mikulovem nezískaly
Jaroslavice přes veškerou výstavnost a monumentalitu zámku nikdy pozici dlouhodobé
360
rezidence vrcholné aristokratické dynastie, která by kolem sebe shromáždila byť jen
náznak dvora. V městečku ani v okolí nesídlily žádné řádové a vyšší vzdělávací instituce
a i světský klérus na panství nepřekročil úroveň běžného venkovského duchovenstva
doby. Rod Althanů, jeden z nejvýznamnějších šlechtických domů působících od počátku 17. století na Jaroslavicku, se více než na konsolidaci majetku a stavební aktivity
v Jaroslavicích a okolí orientoval na významnější centra, zejména Znojmo, Mikulov ale
i Jihlavu, kde byla jejich činnost spojena převážně s podporou církevních a vzdělávacích
institucí (jezuité, piaristé).36 Politický a společenský význam, ekonomický rozhled a s ním
související hospodářské záměry rodu, či diskontinuita rodové držby majetku, představují
i zde faktor určující ve svých důsledcích podobu celého kraje.
Druhým důvodem pozvolného postupu rekatolizace bylo hluboké zakořenění protestantského křesťanství, které se nerušeně rozvíjelo patrně již od 2. třetiny 16. století
(katolický farář je v Jaroslavicích zmíněn naposledy roku 1528) a první náznaky katolické
protiofenzívy v zápase o duše obyvatel oblasti se váží až k době kolem roku 1600.
Samotné obsazování far katolickými duchovními bylo i po definitivním vítězství
katolické strany a vídeňského centra v monarchii roku 1620 spojeno s mnoha problémy
a neúspěchy.37 Ještě roku 1657 jsme informováni vizitační zprávou znojemského děkana
o neuspokojivém stavu farních obcí Jaroslavického panství, správa byla vykonávána
z Jaroslavic, většina far nebyla obsazena a řada z nich zcela zanikla.38 Snáze proběhla rekatolizace na Hrušovansku intenzivním působením znojemských jezuitů pod patronátem
breunerovské vrchnosti39 (byť například Hevlín získal katolického faráře až roku 167440).
Ambiciózní Breunerové, v 16. století nově etablovaný šlechtický rod, získali hrušovanské
panství v rámci konfiskací za podporu císaře v konfesním konfliktu,41 a drželi jej do roku
1668, kdy jej prodali sousedním Althanům.42
Na Jaroslavicku rovněž nenalezneme duchovní centra a atraktivní magnety nového
náboženského cítění jako např. v ditrichštejnském Mikulově, kde poutní areály Lorety
a Svatého kopečku, zbudované kardinálem Františkem z Dietrichsteina ve 20. letech
17. století, dokázaly rychle přitáhnout masy poutníků a přispět k průniku protireformační
spirituality do křesťanské religiozity širokých mas populace napříč všemi sociálními vrstvami.43 K odlišnému stavu na Jaroslavicku přispěly i oba nejvýznamnější rody, ovládající
v 17. století jaroslavické a hrušovanské panství, Althanové a Breunerové. Přestože se jejich
příslušníci soustředili na zachování a rozrůstání rodového majetku a zisk společenské
prestiže, odrážející se především v dosažení vysokých církevních funkcí a víceméně
i velkorysých církevních fundací, nemáme dosud ani v jednom případě žádné doklady
o cílené snaze povznést centra jejich zdejších panství, tedy městečka Hrušovany a Jaroslavice. Své snažení upínali jinam a zkoumaná oblast sloužila především jako hospodářská
základna. Přes výše uvedené přijal kraj kolem Jaroslavic a Hrušovan zhruba od poslední
třetiny 17. století plně katolickou identitu.
Při cestách propojujících jako neuralgická síť lidská sídla i v jejich intravilánech začaly
vyrůstat drobné svatyně, pilíře božích muk i sochařská díla zpodobňující heroické postavy křesťanského nebe. V 18. století byla již krajina poseta vertikálami sakrálních staveb
a cesty lemované objekty kultu se staly osnovou spojující posvátné tajemno se všední
hospodářskou činností v polích, vinohradech a pastvinách. Vznikla tak s a k r á l n í
k r a j i n a, v níž se neoddělitelně propojuje sakrální s profánním.
Na Jaroslavicku, opět na rozdíl od Mikulovska, mohlo barokní, katolické posvěcování krajiny v pozdním 17. a 18. století navázat osazováním kultovních děl na relativně
početný soubor dochované drobné sakrální architektury z předreformačního období,
jehož některé reprezentanty můžeme dodnes obdivovat.
Např. v H r á d k u u kostela sv. Petra a Pavla jsou umístěna pozoruhodná pozdně
gotická boží muka s diamantově členěným dříkem doplněná pozdně barokním sousoším
Nejsvětější Trojice z roku 1782, druhý pozdně gotický pilíř s hlavicí zdobenou reliéfním
pletencem, který je rovněž sekundárně osazen pozdně barokním sousoším Loučení
Krista s Pannou Marií z roku 1789, stojí pod kostelním návrším u silnice směrem na Ja-
361
roslavice. V H e v l í n ě na návsi se tyčí boží muka s vysokými reliéfy světců a světic
na polygonálním dříku patrně z 1. čtvrtiny 16. století, přemístěná sem z extravilánu
obce. Obdobný pilíř božích muk s bohatou reliéfní výzdobou se dochoval v intravilánu
J a r o s l a v i c, pozoruhodný tordovaný sloup je situován na okraji T a s o v i c, další
pozdně gotická boží muka se nachází v D y j á k o v i c í c h. Ve S t r a c h o t i c í c h
a v sousedních M i c m a n i c í c h jsou do zdiva mladších poklon vsazeny kamenné
pozdně gotické reliéfy s námětem Malé kalvárie a Bolestného Krista. Ve stejných vsích
pak najdeme také dva pozoruhodné pilíře s dochovanou datací 1549, která je vlastně
časově zařazuje již do počátku reformačního období na Jaroslavicku. Pilíře se zkosenými
hranami ukončenými sférickými trojúhelníky nesou hranolové hlavice završené nízkými
komolými jehlany stříšek. Hlavici micmanického pilíře zdobí také reliéf renesančního
štítu se třemi překříženými rybami do tvaru vidlice, pečetním znamením obce. Podobně
jako v Hrádku jsou zde pilíře použity jako postamenty mladších, barokních sochařských
děl, sv. Floriána ve Strachoticích a Piety v Micmanicích. Původní podoba završení není
známá. Pilíře buď nesly starší, pozdně gotické skulptury, které byly později nahrazeny
barokními sochami, nebo se jednalo o boží muka, jejichž kaplice se nedochovala a stříškovitě tvarovaná římsa lemující ze spodní strany kaplici byla sekundárně využita jako
postament soch.
Od poloviny 16. století kraj ovládla ikonoklastická reformace nepřející příliš tvorbě
sakrálních děl v krajině. Teprve až dlouho po vítězství katolické strany ve 20. letech 17.
století se v krajině Jaroslavicka opět vztyčují pilíře, sloupy a sochy symbolicky ovládající
a chránící okolní zemi. Na jihovýchodním okraji H r á d k u u staré cesty spojující Hrádek
s Dyjákovicemi stojí pilířová boží muka typu, který se stal pro krajinu východního Znojemska a přiléhající části Dolních Rakous téměř ikonickým. V epicentru výskytu těchto
raně barokních náročně zdobených pilířů, v okolí Znojma a jižně od něj a v okolí Retzu,
napočítáme množství dodnes dochovaných exemplářů, jejichž datování sahá od počátku
60. let 17. století daleko do věku následujícího. Výše zmíněná hrádecká boží muka datovaná rokem 1695 mají vysoký hranolový dřík vyrůstající z předstupující základny, členěný
reliéfními vpadlinami s akantovými rozvilinami. Čtyřboká kaplice sevřená nahoře i dole
vyloženými římsami s bohatou profilací má stěny pokryty náročně zpracovanými reliéfy
v mělkých nikách. Vpředu se nachází Kristus na kříži, po stranách motivy Kristova křtu
v Jordánu a korunování Panny Marie, vzadu pak postava archanděla Michaela. Kaplice
nese stříšku završenou křížem s liliovitým ukončením břeven a reliéfním nápisem IHS
doplněným křížem, rozetami a srdcem. Díky dochovanému nápisu na boční straně dříku víme, že objekt nechal zřídit Johannes Breiner se svou ženou roku 1695. Další pilíř
božích muk datovaný roku 1728 stojí nedaleko na severozápadním okraji D y j á k o v i c
při druhé, severněji probíhající historické komunikaci mezi Hrádkem a Dyjákovicemi
(v současnosti silnice). Na Jaroslavicku se nedochovalo více těchto krásných štíhlých pilířů
navazujících vývojově na starší typ renesančních kamenných božích muk dochovaných
např. v okolí Retzu (1588, 1589, 1595, 1630) nebo v katastru Popic u Znojma (1635, 1637
a nedatovaný vysoce kvalitní objekt patrně také z 2. třetiny 17. století).
O to více však v krajině nacházíme pilíře a sloupy nesoucí figury soch. Obzvláště četné
a námětově pestré jsou v rozlehlém katastru D y j á k o v i c (motivy Nejsvětější Trojice,
Piety, Immaculaty, sv. Josefa, sv. Šebestiána, Umírajícího sv. Františka Xaverského), najdeme je ale také hojněji v katastru Strachotic, v Hrádku či v Dyjákovičkách. Velice častý
a pro region charakteristický je ikonografický typ Trůnu milosti, tj. sousoší Nejsvětější
Trojice tvořené sedící postavou Boha Otce s papežskou tiárou na hlavě, s výrazně menším
tělem umučeného Krista na kříži, doprovázené holubicí Ducha svatého. Náročněji řešené
sousoší z roku 1778 se nachází v jádru S t r a c h o t i c na kónicky se zužujícím pilíři
bohatě zdobeným reliéfním ornamentem, završeným rokokovou kartuší s hlavičkami
andělů, nesoucím nápis, letopočet a iniciály donátora C M.
Vysoko na návrší, stoupajícím k vrcholům Jaroslavické pahorkatiny, se u křižovatky
historických cest spojujících dvůr Hnízdo, Strachotice, Micmanice, Slup, Jaroslavice
362
a Seefeld v Dolních Rakousích vypíná zjednodušená klasicistní verze výše uvedeného
strachotického exempláře. Zdaleka viditelná vysoká vertikála pilíře završeného sousoším
Nejsvětější Trojice dokonale ovládá blízkou zvlněnou krajinu polí a cest a vytváří jeden
z úhelných kamenů okolního krajinného rámce. Těžce poškozený sedmiřádkový nápis
v klasicistním nápisovém písmu na soklu umožňuje dílo časově zařadit do roku 1802.
Druhou, pro naši krajinu velmi typickou skupinu skulptur na pilířích, sloupech
i na nižších soklech tvoří díla s mariánskými tématy. Mezi nejpůsobivější umělecká díla
shlížející na sídla a pláně Jaroslavicka patří rozličně ztvárněné postavy Immaculaty,
Madony s Ježíškem a především sousoší Piety.
Na severním okraji D y j á k o v i c u historické komunikace směřující na Božice
a k dnes již zaniklé soustavě velkých rybníků na Jevišovce stojí pilíř nesoucí sousoší Piety.
Hranolový dřík členěný vpadlinami s náročným reliéfním akantovým ornamentem je
ukončen bohatě profilovanou římsovou hlavicí, na níž sedí postava Panny Marie objímající mrtvé tělo svého syna. Soustředěný výraz bolesti ve tváři matky obrácené ke Kristu,
dynamika pohybu figury i bohatě řasený šat vytváří silný expresivní dojem. Sekaný nápis
na soklu informuje, že donátorem díla byl Johannes Breunner se svou ženou Justinou
roku 1701.44 U polní cesty východně od Dyjákovic v trati U kaštanů stojí další působivý
příklad barokního ztvárnění tématu Piety v krajině Jaroslavicka. Na hranolovém soklu
s volutovými křídly zdobeném na čelní straně zaklenutou vpadlinou s reliéfním zobrazením scény Loučení Krista s Pannou Marií45 sedí na skalisku Bohorodička, o jejíž kolena
se opírá bezvládné tělo umučeného Krista. Nápis na zadní straně soklu dokládá, že dílo
nechal osadit Michael Oberentzer a jeho žena Dorothea roku 1734.
Třetí Pieta, kterou zmíníme, stojí na mezi poblíž cesty mířící z J a r o s l a v i c směrem
na dvůr Pernhofen (dnes rozlehlý chemicko-potravinářský komplex při česko rakouské
hranici) a Wulzeshofen. Značně rustikální pozdně barokní Pieta Třídubská z 2. poloviny
18. století je dokladem živého poutního dění spojujícího Jaroslavicko s dolnorakouským
barokním poutním centrem v Dreieichen (Tři duby) nedaleko Pulkau. Popularita kultu
Bolestné Panny Marie Třídubské je kromě archivních pramenů46 doložena také četnými
drobnými skulpturálními díly s námětem Piety Třídubské, které najdeme v řadě chrámů
na Znojemsku, a také několika exteriérovými sochařskými díly, mezi něž patří výše
uvedený objekt u Jaroslavic. Samotné sousoší Piety tvoří sedící postava korunované
Panny Marie podepírající Kristovo tělo položené v jejím klíně, rámovaná v pozadí trojicí
stylizovaných dubových kmenů s vějířovitě rozloženými bohatě olistěnými větvemi.
Další z mariánských námětů ve zkoumaném regionu představuje Immaculata. Snad
nejpůvabnější barokní sochařské dílo Jaroslavicka, Immaculata stíněná mohutnými lipami při silnici spojující Hrádek s V a l t r o v i c e m i je zpodobená jako půvabná mladá
žena stojí v dynamickém esovitém pohybu na hadovi, jenž tělem obtáčí globus. Bohužel,
sekaný nápis s chronogramem na čelní straně soklu neumožňuje vinou mladších oprav
stanovit letopočet vzniku díla, a proto se musíme spokojit s rámcovým zařazením do 2.
třetiny 18. století.
Kromě výše uvedených témat krajinných sakrálních kamenosochařských monumentů,
které jsou pro Jaroslavicko poměrně specifické, a (opět ve srovnání s Mikulovskem) často
se vyskytující, musíme zmínit jak vybraná díla převážně solitérního charakteru s méně
obvyklými náměty, tak také skulptury zpodobující motivy běžné v celém prostoru katolické barokní civilizace s jádrem v Podunají.
Do první skupiny se řadí pozoruhodný soubor sedmnácti barokních soch pocházejících z H r u š o v a n n a d J e v i š o v k o u, z nichž deset znázorňují františkánské,
kapucínské a paulánské světce. Vznik souboru souvisel s pokusem hrušovanské větve
rodu Althanů, vlastnících panství v letech 1668 až 1784,47 vytvořit v okolí Hrušovan
komponovanou krajinu,48 jejíž středobod tvořil zámek s přiléhající rozsáhlou pravidelnou zahradou, monumentální sýpkou a dalšími hospodářskými stavbami a na východě navazujícím sakrálním okrskem při kostele sv. Štěpána. Na severních svazích
nad městečkem se rozkládaly zdmi ohrazené vinice, na západě rozlehlý rybník March,
363
který byl posledním z kaskády velkých rybničních nádrží na Jevišovce, s alejí lemující
na hrázi výše uvedenou cestu směřující na západ k hostinci Hoja a dále na Znojmo.49
Z městečka vycházely na čtyři světové strany komunikace, při nichž byla po dvojicích
instalována část jmenovaného souboru skulptur.50 Z aliančních znaků na soklech
víme, že původcem osazování soch do krajiny kolem Hrušovan byl především třetí
z hrušovanských Althanů, Michal Antonín, a jeho manželka Johanna Marie Františka,
pocházející z rodu Esterházy, jednoho z nejpřednějších uherských aristokratických rodů.
S její osobou, spřízněnou s ostřihomským arcibiskupem Imrichem Esterházym, jenž
byl rovněž generálem paulánského řádu, do Hrušovan proniklo ve venkovské krajině
ikonograficky nepříliš obvyklé téma františkánské spirituality,51 zhmotněné ve figurách
světců františkánských denominací. Z vlastivědné literatury52 a historických mapových
podkladů víme, že sochy byly v průběhu 19. a 20. století přesouvány z původních pozic
na jiná místa. Nejvýraznější transfer proběhl v souvislosti s vysvěcením přestavěného kostela sv. Antonína Paduánského v Hraběticích roku 1864, kdy bylo ke kostelu
přesunuto šest soch řeholních světců, kteří dodnes tvoří špalír podél přístupové cesty
ke kostelu. Ostatní přesuny skulptur byly patrně realizovány v souvislosti s výstavbou
hrušovanského cukrovaru a také opuštěním zámku jeho šlechtickými obyvateli. Poslední
vlastníci hrušovanského velkostatku, rodina Khuen-Belassi, se roku 1884 přestěhovala
na nově zbudovaný Emin zámeček v krajinářsky upraveném lesnatém území při Jevišovce západně od Hrušovan.
Charakter příspěvku neumožňuje v této podobě prezentovat další pozoruhodná barokní díla, jež dodnes dotvářejí kolorit jaroslavické krajiny, a proto jen stručně představíme
několik dalších příkladů barokní plenérové skulptury. Pilířem, zdobeným okřídlenou
andílčí hlavičkou, vynášené Ukřižování s Bolestnou Pannou Marií z roku 1726 z D y j á k o v i č e k, umístěné původně u cesty do Vrbovce (dnes u kostela v Dyjákovičkách),
t a s o v i c k é sousoší Madony na oblačném sloupu doprovázené sochami sv. Šebestiána
a sv. Jana Nepomuckého z roku 1736, ikonograficky neobvyklé sousoší Nejsvětější Trojice
u polní cesty severozápadně od V r b o v c e z roku 1731, štíhlý sloup s korintskou hlavicí
nesoucí figuru sv. Josefa s Ježíškem z 2. třetiny 18. století, původně v polích východně
od Dyjákovic (nyní u kostela v D y j á k o v i c í c h ), dnes těžce poškozenou postavu
umírajícího sv. Františka Xaverského na pilíři rovněž původně z polí u Dyjákovic (od 50.
let 20. století na katastru V e l k é h o K a r l o v a ) a další.
Obr. 4. Dyjákovice, pole východně obce. Pohled na barokní sousoší Piety. Foto Aleš Homola, 2014.
364
Mezi běžně se vyskytujícími exteriérovými barokními skulpturami je nutné zmínit
dvojici nejčastější, důvěrně známé postavy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána, střežící
bezpečí obyvatel každé větší obce nejenom v tomto regionu. Z pestré škály ztvárnění
obou světců od náročnějších až po velmi rustikální vybereme sochu sv. Jana Nepomuckého stojící poblíž mostu přes Dyji v T a s o v i c í c h. Socha prostovlasého světce
nijak výjimečného ikonografického ztvárnění i provedení je hodna vyšší pozornosti
především ze dvou důvodů. K dílu se váže část sporu spoluvlastníků obce, konventu
znojemských klarisek a premonstrátského opatství v Louce, vedeného v letech 1753 až
1754 o různé aspekty společné držby Tasovic, mezi které také patřilo právo udělovat povolení ke zřízení soch. Posvěcení nové sochy sv. Jana Nepomuckého je zde uvedeno jako
jeden z předmětů sporu a v této souvislosti je také zmíněna účast Tasovických na pouti
do Mariazell.53 Informaci o poutním hnutí místních obyvatel k nejdůležitějšímu místu
mariánského kultu habsburské monarchie v polovině 18. století dokládá pozoruhodný
prvek na vlastní památce. Na čelní straně soklu sochy se nachází reliéf znázorňující
Madonu mariazellskou s poutnickou mušlí.
Při pohledu na fond drobné sakrální architektury a plenérových skulpturálních děl
na zkoumaném území nelze opomenout poklony, až archetypální krajinné kultovní
stavby nejen východního, ale i západního Znojemska. Poklona, tj. drobná výklenková
kaple opatřená v nice obrazem či sochou nadpřirozeného ochránce, se na Jaroslavicku
začíná častěji objevovat v průběhu 18. století, vrchol popularity zažívá v pozdně barokním až raně klasicistním období v posledních desetiletích 18. století a na počátku věku
následujícího, a poté dlouho dožívá po celé 19. století jako poměrně běžný typ drobného
sakrálního objektu v krajině. Zdá se, že typ poklony vzešel z podoby kaplí zastavení
křížových cest budovaných od 17. století v katolické části střední Evropy. Poklonu, jako
vertikálně orientovanou stavbu završenou trojúhelníkovým štítem a sedlovou stříškou
s různě architektonicky členěnými průčelími prolomenými přinejmenším na čelní straně nikou a doplněnou obvykle stupni umožňujícími pokleknutí a soukromou adoraci,
nalezneme na našem území na mnoha místech. Jako příklad však neuvedeme některou z četných pozdně barokně klasicistních staveb, ale zajímavý doklad mimořádné
dlouhověkosti a obliby tohoto typu, který dodnes stojí jižně od J a r o s l a v i c. Stavba
půlkruhového půdorysu s průčelím završeným trojúhelníkovým štítem a prolomeným
hlubokou zaklenutou nikou, s interiérem vyzděným po způsobu grotty z neomítaného
lomového kamene, má pozoruhodné bohaté členění fasád. Uplatňuje se zde nejen v zásadě klasicizující řešení s pilastry vynášejícími profilovanou arkaturu, ořímsovaným
štítem, pásovou rustikou apod., ale také geometrické obrazce z hrubozrnné omítky
v duchu geometrické secese a rané moderny. Mramorová nápisová deska ve vpadlině
na soklu poklony uvádí, že stavbu nechali vystavět k poctě Panny Marie Lurdské Franz
a Johanna Mondl roku 1909.
Dějiny Jaroslavicka a jeho krajiny se pohybují po pozoruhodné sinusoidě: po turbulencích a zániku vstává úrodný kraj jako Fénix z popela, přijímá nový charakter a hospodářsky
sílí, aby opět katastrofa vrhla krajinu a její lid do stavu devastace a populačního regresu
a také oslabení či dokonce ztráty identity. Poté znovu počíná pozvolný proces obnovy
sídel, tvorby krajiny a budování nové společenské struktury. Tento jev jsme mohli sledovat
v případě vzniku barokní kulturní krajiny a její společnosti zcela prostoupené étosem
potridentského katolictví, spatřujeme jej ale i nyní v obtížném hledání nového obsahu
a formujícího příběhu pro krajinu Jaroslavicka zbavenou roku 1945 svého obyvatelstva
a drženou po necelé půlstoletí v dusivém a devastujícím příkrovu pohraničního území
komunistické despocie.
Výše uvedený rozsáhlejší exkurz do podoby a četnosti krajinných sakrálních děl
v oblasti zkoumané krajiny měl především ukázat na zřejmou skutečnost: Přes všechny
obtíže, zhoršené výchozí podmínky a dlouhodobé neúspěchy v pronikání protireformace
do kraje kolem Jaroslavic došlo v posledních desetiletích 17. století ke zvratu vedoucímu
k všeobecnému přijetí barokní katolické kultury obyvatelstvem regionu. Od počátku
Projekt NAKI, program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity, je
zpracováván v letech 2013-2016 v tématickém
zadání „Identifikace a interpretace vzniku,
podoby a proměny barokní kulturní krajiny
jihomoravského pohraničí“(identifikační kód
DF13P01OVV019). Hlavní řešitel projektu je
Národní památkový ústav, územní odborné
pracoviště v Brně, dalšími partnery jsou Ekonomicko sociální fakulta Masarykovy univerzity
v Brně a Fakulta architektury Vysokého učení
technického v Brně. V tomto příspěvku za kolektiv autorů spolupracovali: Aleš Homola,
Martin Markel, Petr Kubín, Milada Rigasová,
Karel Sklenář, Petr Czajkowski, Eva Staňková,
Klára Báčová, Helena Lenomarová.
2
V rámci řešení projektu v roce 2014 jej tvoří rozsah katastrů těchto 23 obcí: Derflice,
Dyjákovice, Dyjákovičky, Hevlín, Hodonice,
Hrabětice, Hrádek u Znojma, Hrušovany nad
Jevišovkou, Chvalovice, Jaroslavice, Ječmeniště,
Krhovice, Křídlůvky, Micmanice, Načeratice,
Oleksovičky, Slup, Strachotice, Šanov nad Jevišovkou, Tasovice nad Dyjí, Valtrovice, Velký
Karlov, Vrbovec.
3
Jaroslavicko charakterizují dlouhé od severozápadu k jihovýchodu se táhnoucí úvaly s vodními toky, mezi nimiž se nacházejí mírné oblé
vyvýšeniny, které na jihu stoupají k nejvyššímu
místu regionu, hřebenu Jaroslavické pahorkatiny. Hrušovansko je převážně rovinatou nížinou
jen nepatrně zvlněnou v severozápadní části při
toku Jevišovky.
4
Tato významná kartografická dokumentace,
vyhotovená pro Moravu v letech 1764-1768, je
přístupna na webovém portále http://oldmaps.
geolab.cz, v sekci Morava studujeme klady listů
110, 111, 118, 119. Vyhledáno 14. 2. 2014.
5
Oproti stavu z 2. poloviny 18. století přibyla
v 50. letech 20. století na katastrálním území
Dyjákovic založená obec Velký Karlov. Obec
Ječmeniště, vyměřená až po realizaci 1. vojenského mapování roku 1787, zanikla počátkem
50. let 20. století.
1
Poznámky
365
Srov. Indikační skici Stabilního katastru ze
30. let 19. století, MZA Brno: fond D 9.
Novák, V.–Hudec, K.: Vlastivěda moravská.
Země a lid. Sv. 2. Živá příroda. Brno 1997,
s. 11–40; Rigasová, M.: Panonské krajiny nejjižnější Moravy. In: Kordiovský, E.: Bořetice v proměnách času. Bořetice 2013, s. 8-31; Rigasová,
M.–Grulich, V.–Macháček, P.: Krajinou luhů
a stepí – Břeclavsko. Břeclav 2002, s. 54–98.
8
Dokladem o dávno zaniklých slaništních
loukách, o kterých z této oblasti referují Tomaschek, Drlík nebo Himmelbauer a Stumme,
jsou efemérní polní mokřady, objevující se
ve vlhkých letech. Nalezneme je zejména kolem
potoka Daníže v okolí Strachotic, Vrbovce a Dyjákoviček na polích právě v místech rozoraných
slaništních luk. Strachotice jsou rovněž zajímavé výskytem společenstva Hibisco trioni-Eragrostietum poaeoidis, které zde za vhodných
podmínek tvoří v létě dominantní společenstvo
plevelů v místech bývalých slanisk. Viz Tomaschek, O.: Die Verbreitung der Salzpflanzen
im Bezirke Znaim. Natur und Heimat. Aussig
1933, 4, s. 14–22; Drlík, V.–Grulich, V.–Reiter,
A.: Květena Znojemska 1950–1954. Thayensia.
Znojmo 2005, suppl. 1, s. 7–292; Himmelbauer,
W.–Stumme, E.: Die Vegetationsverhältnisse
von Retz und Znaim. Abh. Zool.-Bot. Ges.
Wien 1923, 14/2, s. 1–146; Němec, R.–Škorpíková, V.–Křivan, V.: Fenomén efemérních
polních mokřadů na orné půdě. Praha 2012,
2, s. 57–59; Němec, R.–Losová, Z.–Dřevojan,
P. - Žáková, K.: Synanthropic vegetation of the
Eragrostion cilianensi-minoris alliance in the
Czech Republic. Biologia vol. 66, no. 6, Bratislava 2011, s. 1019–1026.
9
Jen na Jaroslavickém panství, jednom ze čtyř
v jaroslavickém okrese (dále sem náleželo
panství Vršavské, Hrušovanské a částečně
Moravsko-krumlovské), máme doklady o tom,
že jaroslavický dvůr sklízel v roce 1750 z luk
538 vozů sena a 178 vozů otavy, knastský dvůr
(na místě pusté obce Gnast) z luk 56 vozů sena
a božický dvůr z luk 151 vozů sena a 50 vozů
7
6
18. věku byla krajina ve stále rostoucí míře posvěcována a ideově ovládána kultovními
stavbami a sochařskými díly často kvalitní úrovně, jejichž donátorem však, pokud víme,
nebyla zpravidla vrchnost (výjimkou potvrzující pravidlo jsou hrušovanští Althanové),
ale poddaní, bohatí sedláci a jiní obyvatelé úrodného kraje. Tento proces má paralelu
ve společenských dějinách jaroslavického území. Jak bylo řečeno výše, na Jaroslavicku
nikdy nevzniklo dlouhodobé dominantní centrum, které by nejen mocensky a hospodářsky, ale i kulturně zemi ovládalo a určovalo koncepci a podobu tvorby kulturní krajiny.
S jistým zjednodušením můžeme říci, že tvůrcem barokní kulturní krajiny na Jaroslavicku
nebyly ani tak společenské elity, jako spíše nižší vrstvy společnosti. Nositelem identity
kraje tak byla v raně novověké epoše především postava sedláka, vinaře nebo mlynáře.
Tato krajina vod, luk a polí, ale také mlčících kamenných a cihlových strážců okolní
země je krajinou vernakulární.
366
otavy, přičemž vrchnosti patřilo ještě 1 476
a 2/8 měr pastvin, většinou u pustých obcí. Viz
Peřinka, F. V.: Jaroslavický okres. Brno 1905,
s. 11–12; srov. mapy 1. vojenského mapování
na Moravě (1764-1768) a též jejich dobový
popis in: http://oldmaps.geolab.cz, v sekci
Morava listy 110, 111, 118, 119; dobové popisy
in: Rakouský státní archiv ve Vídni – Österreichisches Staatsarchiv Wien, Abt. Kriegsarchiv:
B IXa 155, Conscription des Markgraffthum
Mährens, Vierter Theil.
10
Vzhled novověké krajiny Jaroslavicka změnily
výrazně především kaprové rybníky. Jaroslavické panství mělo do poloviny 18. století.
značné množství rybníků, jejichž výtěžnost
se počítala celkem na 2 760 kop ryb. Dominikální fase z roku 1750 mluví o osmi rybnících
rozložených na Jaroslavickém panství, z nichž
u samotných Jaroslavic ležely – již zmíněný
rybník Zámecký (Schlossteich) s výtěžkem
600 kop ryb, Volský rybník (Ochsenteich) se
70 kopami ryb a rybník Alwitz se 100 kopami
ryb výtěžku. Též in: Markel (viz pozn. 10), s. 51;
MZA Brno: Dominikální fase D 3, panství
Jaroslavice D 43. Jako další máme do poloviny
18. století na Vršavském panství (pět panských
rybníků), na Hrušovanském panství (dva rybníky u Hrušovan a u pusté vsi Johannesdorfu)
a na louckém panství (rybník u Oleksoviček).
In: Peřinka (viz pozn. 9), s. 11, 12.
11
Vodní dílo Dyjsko-mlýnský náhon je pozoruhodnou technickou památkou vrcholně
středověkého původu, označovanou také jako
Krhovicko-jaroslavický náhon nebo Mlýnská
strouha. Náhon se odděluje z Dyje u Krhovic,
protéká přes Strachotice, Micmanice a Slup
do Jaroslavic, kde napájí systém rybníků.
V době raného novověku bylo jen na jaroslavickém panství pět mlýnů, z nichž tři ležící
na předmětném náhonu patřily k nejbohatším
na Moravě (v Micmanicích, Slupi a Jaroslavicích), menší mlýny stály na rybníce v Českých
Křídlovicích a v pustině Unšovice u Šatova.
In: Markel, M.: Dějiny Jaroslavic. Kyjov 2006,
s. 52,53; Havlík, L.: Znojmo. Brno 1956, s. 105.
12
O majetkových a správních záležitostech mlýnu
v Neslovicích a dále na sledovaném území mlýnů v Hodonicích a Tasovicích nás od poloviny
16. do poloviny 18. století informují archivní
prameny in: MZA Brno: fond E 43 Klarisky
Znojmo, listiny H II 3, 4, 4a, 8, 8(b,c), 9, 12,
14 – K 11 – Q 2, 8, kart. 4, 5, inv. č. 294, 295,
302; MZA Brno: fond E 57 Premonstráti Louka,
kart. 31, 32, inv. č. 1016, 1017.
13
Eliáš, J.: Krhovicko-jaroslavický náhon. Historická rešerše ke stavebnímu vývoji, originální
stať 1977, aktualizace a digitalizace 2001.
Dostupné na http://www.shpelias.cz/SHPela/
KrhJaroNahonResWeb_OfiInfCry.pdf, vyhledáno 20. 5. 2014.
14
K dějinám vinohradnictví a vinařství na Moravě: Frolec, V.–Kraus, V.–Pošvář, J.–Pubal,
V.–Vávra, M.–Vermouzek, R.–Zemek, M.–Vig-
natiová, J. Zimáková, A.: Vinohradnictví. Brno
1973; Frolec, V.:, Jihomoravské vinohradnictví.
Tradice a současnost. Brno 1984; Dějiny vinařství na Moravě. In: Sborník příspěvků z konference, uspořádané ve dnech 16.–17. září 2005
ve Slavkově u Brna. Brno 2005; Kilián, J. (ed.):
Trpké býti zdá se? Víno a vinařství v českých
zemích ve středověku a v raném novověku. In:
Sborník příspěvků z konference konané v Mělníce 2.–4. dubna 2008. Mělník 2009; Snopek,
L. (ed.): Vinařovo slovo zní, víno a vinařství
v českých zemích po roce 1800. In: Sborník
příspěvků z konference konané v Mělníce 5. a 6.
května 2010. Mělník 2012.
15
Tento proces nazýváme „zeselštěním vinohradnictví“ a vinařství. K fenoménu viz Sandgruber,
R.: Österreichische Geschichte. Ökonomie und
Politik. Wien 1995, s. 110–111; Landsteiner, E.:
Weinbau und Gesellschaft in Ostmitteleuropa
dargestellt am Beispiel Niederösterreichs (16.
bis 18. Jahrhundert). Frühneuzeit-Info 1992,
Heft 1, s. 31–44; Markel, M.: Vznik sklepních areálů z hlediska historické typologie
vinohradnických oblastí. In: Památková péče
o objekty vinohradnické povahy. Die Pflege
von Denkmälern des Weinbaus. Brno 2014,
s. 99-110; Týž: Vinař. In: Fasora, L.–Hanuš,
J. –Malíř, J. (eds.): Člověk na Moravě 19. století.
Brno 2004, s. 202–216.
16
K dějinám a typologii vinných sklepů srov. Matuszková, J.–Kovářů, V.: Vinohradnické stavby
na Moravě. Šlapanice 2004.
17
Hospodářskou úspěšnost tohoto procesu
můžeme dokumentovat na berních údajích
stabilního katastru, neboť vinohrady v údolí
dolního Daníže, resp. v pomezních údolíčkách
jeho jižní muldy, patřily od poloviny 19. věku
k nejoceňovanějším vinicím jižní Moravy.
Pokud se pohyboval tehdy hrubý hospodářský
výnos z nejlepších vinic na Mikulovsku okolo
20 až 30 zlatých z jitra ročně (jen Mikulov
překročil u I. třídy hodnotu 40 zlatých), tak
v této části Jaroslavické pahorkatiny činil hrubý
výnos nejlepších tříd vinic přes 60 až 70 zlatých.
In: MZA Brno: fond D 8 Vceňovací operáty,
Mikulov, kart. 637, sign. 1727.
18
MZA Brno: fond D 4 Tereziánský katastr, panství Jaroslavice, kn. 164/1.
19
MZA Brno: fond F 53 Velkostatek Jaroslavice,
svatební smlouvy 1719–1765, kn. 427, 428
a 429.
20
Přímo vinaři z nedalekého Retzu lají, že „už
několik let zakládají moravští lidé na rovině
a v krajině kolem Jaroslavic … více a více vinohradů podle libosti, aniž jim v tom klade překážky. A tak se už ukázalo, že vídeňští hostinští
přicházejí do této oblasti a kupují víno po tisíci
i více kbelících, avšak v Rakousích potom neplatí ani krejcar dovozního cla nebo přirážky.“
Vinohradníci z Moravy navíc získavají držbu
vinohradů na rakouské straně zemské hranice,
ať již šlo o Oleksovičské, Jaroslavické, Slupské
a Micmanické (1762) či Strachotické (1828). In:
MZA Brno: fond F 53 Velkostatek Jaroslavice,
kart. 59 a 60 (nápojová daň).
MZA Brno: fond D 6 Josefinský katastr, sign.
1460 Jaroslavice.
22
Mezi léty 1787 až 1819 vzrostl zisk z vinic v Jaroslavicích o 534 %, ve Slupi o 133 %, v Oleksovičkách o 50 %, na Hnízdě o 45 %. Z nuly startovala
vinohradnická produkce na území Strachotic,
Micmanic a pustiny Němčice. Jaroslavicko se
tak vymklo obecnému vývojovému trendu
stagnování či ubývání vinohradů v 19. století.
Srov. tezi M. Zemka o úpadku vinohradnictví
na Moravě v 19. století. In: Frolec 1984 (viz
pozn. 14), s. 136–152.
23
Již na počátku osudového střetu mezi Přemyslem Otakarem II. a Rudolfem Habsburským
jsme informováni o intenzivních bojích v oblasti Hrušovanska roku 1277 (během nich mělo
dojít k prvnímu zboření tvrze v Martinicích)
a po bitvě na Moravském poli vítězný Rudolf
s vojskem krátce tábořil u Dyjákovic. Hrad
v Jaroslavicích byl roku 1304 vypálen uherskými
Kumány a k pohraničním bojům mezi Janem
Lucemburským a rakouskými Habsburky
zde došlo též roku 1328 a 1336. Plaček cituje
nepublikovaný SHP L. Koběrské a J. Eliáše.
Viz Měřínský, Z.: Archeologické nálezy z okolí
Hrušovan nad Jevišovkou (okr. Znojmo). In:
Miscellanea archeologica, 1973, s. 146; Plaček,
M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských
hradů, hrádků a tvrzí. Praha 2001, s. 275.
24
Místo, kde se významná, od roku 1131 opakovaně zmiňovaná vesnice vybavená tvrzí a kostelem nacházela, dosud nebylo definitivně určeno
a lokalizace vsi se u jednotlivých autorů značně
liší. L. Hosák, ze kterého vycházíme, cituje údaj
o prodeji Nového dvora v gruntech pusté vsi
Martinic roku 1588 Bernartem Čertorejským
z Čertorej Maruši Haugvicové z Biskupic
a na Hevlíně. Viz Hosák, L.: Historický místopis
Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Ostrava
1967, s. 111. O. Frankenberger ves ztotožňuje
s Hrádkem – Frankenberger, O.: Husitské
válečnictví po Lipanech. Praha 1960, s. 75.
Z. Měřínský uvažuje o lokalizaci v jihovýchodní
části hrušovanského katastru – Měřínský (viz
pozn. 23), s. 144. Nejnověji J. Unger, který vychází ze zjištění M. Bálka, naznačuje možnost
ztotožnění vsi s opevněnou lokalitou objevenou leteckou prospekcí krajiny jihovýchodně
od Hrušovan nad Jevišovkou. Viz Unger, J.:
Mstěnice – válečná epizoda z druhé husitské
války roku 1468. Acta historica neosoliensia,
15, 2012, s. 182; Bálek, M.: Hrušovany nad
Jevišovkou. In: Přehled výzkumů 41 (1999),
AVČR, s. 158–159.
25
Historická dokumentace – kolorované plány
dvora Hnízdo (dříve Gnast) jsou dochovány
z let 1824 a 1837 (ve trojím provedení). In: MZA
Brno: fond F 53 VS Jaroslavice, inv. č. 2274,
2275, 2276, 2277.
26
Informace o zaniklých středověkých sídlištích
vychází ze soupisových prací, viz Wolny, G.:
21
367
Die Markgrafschaft Mähren, topographisch,
statistisch und historisch geschildert. III. Band,
Znaimer Kreis. Brünn 1837; Hosák (viz pozn.
24); Týž: Lokalizace zaniklých sídlišť na Znojemsku. Jižní Morava 1972, sv. 8, s. 21–29.
Nekuda, V.: Zaniklé osady na Moravě v období
feudalismu. Brno 1961.
27
Tabula generalis marchionatus Moraviae in
sex circulos divisae quos mandato caesareo
accurate emensus hac mappa delineatos exhibet
Iohann Christoph Müller S.C.M. capitane[us].
Mědirytina, 1716, grafické měřítko [cca
1:180 000], 974×1374 mm. Mapový obsah ryl
brněnský rytec Johann Christoph Leidig. In:
Moravská zemská knihovna v Brně, Mollova
mapová sbírka. http://mapy.mzk.cz/mollova-sbirka/ceske-zeme/.
28
Rakouský státní archiv ve Vídni – Österreichisches Staatsarchiv Wien, Abt. Kriegsarchiv:
B IXa 155, Conscription des Markgraffthum
Mährens, Vierter Theil. (Např. Hevlín, Slup,
Valtrovice, Vrbovec atd.)
29
Míněn je Starý Přerov – Alt Prerau, zámeček
a dvůr v Dolních Rakousích při moravské
hranici, patřící rodu Breunerů.
30
Viz pozn. 28, Hrabětice (Grafendorf fol. 704,
705).
31
Wolny (viz pozn. 26), s. 225.
32
Viz pozn. 28, Hrušovany (Grusbach fol. 592594).
33
Zámek, který vojenská posádka vydala bez
boje, městečko i celé panství bylo kompletně
vypleněno. Viz Markel (viz pozn. 10), s. 48–49.
34
Markel, M.: Lichtenštejnská privilegia pro
Dyjákovice po třicetileté válce. In: Ročenka
Státního okresního archivu ve Znojmě. Znojmo
1997, s. 56–57.
35
V lichtenštejnských Dyjákovicích zůstalo roku
1657 opuštěných 52 usedlostí ze 122 celkem,
do roku 1672 klesl počet poustek pouze o 10
na 42 a teprve v poslední čtvrtině 17. století
populační exploze zahladila stopy po válečných
ranách. O poznání lépe dopadly obce Jaroslavického panství, kde se osídlovacími akcemi
vrchnosti podařilo již do počátku 70. let 17.
století obsadit většinu opuštěných gruntů. Viz
Markel (viz pozn. 34), s. 57-58 a 61-63.
36
Např. Michael Adolf z Althanu zajistil znojemským jezuitům předání kostela sv. Michala se
školou a třemi konfiskovanými domy, ze svého
majetku jim daroval obce Bohutice, Želovice
a Vlčikeř. Viz Rohlík, M.: Moravské zemské
desky. III. sv. řady brněnské 1567–1641. Praha 1957, XXXIII, 4; Slovák, J.: Pobělohorský
konfiskační protokol moravský z roku 1623.
Kroměříž 1920, s. 31; Hosák, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004, s. 90;
Foltýn, D. a kol.: Encyklopedie moravských
a slezských klášterů. Praha 2005, s. 143–144,
785–788. K historii a genezi rodu viz Kadich,
H.–Blazek, C.: Der mährische Adel. Nürnberg
1899, s. 19-20.
37
Např. luteránsky založený spolumajitel jaro-
368
hrádeckých božích muk z roku 1695 Johannese Breinera. Nápis na božích mukách z roku
1695 obsahuje více chyb v použitých literách,
což by vysvětlilo rozpor v příjmení donátora.
Charakteristický rukopis kamenického tvůrce
na neobvyklém, mimořádně náročném akantovém zdobení obou děl napovídá, že objednávka
směřovala ke stejnému umělci.
45
Dle Samka se jedná o zobrazení sv. Anny a sv.
Jáchyma, viz Samek, B.: Umělecké památky
Moravy a Slezska. I. sv. A/I. Praha 1994, s. 433.
46
Diecézní archiv Biskupství brněnského: fond
Biskupská konsistoř Brno, inv. č. 10541, sign. T
2, kart. 2397 (Dyjákovičky); inv. č. 9194, sign. R
112, kart. 2152 (Strachotice); inv. č. 10876, sign.
U 3, kart. 2444–2445 (Vrbovec); inv. č. 5894,
sign. J 4b, kart. 1518 (Jaroslavice).
47
http://genealogy.euweb.cz/althann/althann1.
html. Vyhledáno 26. 4. 2014.
48
Na Jaroslavicku neznáme rozsáhlé záměrné
krajinářské úpravy raně novověké krajiny,
tak jak byly koncipovány na Mikulovsku-Falkensteinsku a Lednicko-Valticku. Skromnější
úpravy vedené dobovou módou zahradní
a krajinné tvorby byly ale na Jaroslavicku jistě
realizovány. Příkladem jsou úpravy bližšího
i vzdálenějšího okolí zámků v Jaroslavicích
a v Hrušovanech nad Jevišovkou, představované
přítomností rybníků, obor, alejí a jiných krajinu
zmalebňujících prvků.
49
Srov. 1. vojenské mapování (obrazová a textová
část). Viz pozn. 28, Hrušovany (Grusbach fol.
592-594).
50
Tuto skutečnost by mohla potvrzovat původní
poloha dvou z nich při severním výjezdu z Hrušovan směrem na Litobratřice.
51
S výjimkou běžného kultu sv. Antonína Paduánského.
52
Frodl, G.–Blaschka, W.: Der Kreis Znaim von
A bis Z. Geislingen an der Steige 2010, s. 101,
120.
53
MZA Brno: fond E 43 Klarisky Znojmo, kart.
5, sign. K 11.
PUBLIKACE VZNIKLA ZA FINANČNÍ PODPORY
JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
slavického panství Quintin z Althannu úsilí
katolických farářů sabotoval.
Např. fara v Hrádku byla vyhořelá a farníci nejevili ochotu ji opravit, ve Valtrovicích, odkud byli
roku 1622 vyhnáni novokřtěnci, byl kromě fary
opuštěn i kostel, který postrádal veškeré vnitřní
vybavení a od 20. let 17. století se v něm nekonaly
bohoslužby. I v lichtenštejnských Dyjákovicích
se katolický farář ujal duchovní správy až roku
1640. Viz Peřinka (viz pozn. 9), s. 48.
39
Peřinka (viz pozn. 9), s. 80.
40
Wolny (viz pozn. 26), s. 227.
41
Vedle Hrušovan nad Jevišovkou získali také
obce: Fryšava, Kelčany, Lomnice, Popelín
a Žádovice. Viz Rohlík (viz pozn. 36), XXV, 27,
XXXII, 11, XXXIII, 11, 23; Slovák, J.: Pobělohorský konfiskační protokol moravský z roku
1623. Kroměříž 1920, s. 11, 23, 40; Hosák (viz
pozn. 36), s. 26, 111, 341–342, 401, 408, 948.
42
Hosák (viz pozn. 36), s. 111.
43
Přesto zde můžeme v malé míře (archivními
prameny) doložit regionální poutní hnutí,
procesní průvody a bratrské sdružení. Např.
v Dyjákovičkách se každoročně o Božím Těle
konalo procesí, které se zastavovalo u mariánské kapličky, vystavěné přímo vedle fary.
Dlouhou tradici měly v Dyjákovičkách i poutě
do nedalekého Dreieichen, při kterých byla
z farního chrámu v procesích nošena soška
Panny Marie Dreieichen. V Hrušovanech nad
Jevišovkou chodívalo procesí křížovou cestou
při obci. Tasovičtí konali pravidelné poutě
do Maria Zell. In: Diecézní archiv Biskupství
brněnského: fond Biskupská konzistoř Brno,
kart. 2397, inv. č. 10541, sign. T 2; kart. 1366,
inv. č. 5106, sign. G 25. Náboženské bratrstvo
vinařů – bratrstvo sv. Urbana, příslušející
ke kostelu v Tasovicích, je potvrzeno již k 11.
7. 1661 v dopise abatyše znojemských klarisek
Jenoféfy Ludmily opatovi v Louce. In: MZA
Brno: fond E 57 Premonstráti Louka, kart. 43,
inv. č. 1308, sign. Q 41.
44
Jedná se patrně o již zmiňovaného zřizovatele
38
Zkoumaný region je dán katastry obcí Bavory, Brod nad Dyjí, Březí, Bulhary, Dobré Pole, Dolní Dunajovice,
Dolní Věstonice, Drnholec, Horní Věstonice, Jevišovka, Klentnice, Mikulov, Milovice, Mušov, Novosedly,
Nový Přerov, Pavlov, Perná, Sedlec.
1
Chceme-li jako ekonomové zkoumat hodnotu kulturní krajiny, musíme najít základ, který
sjednocuje naše poznání tohoto fenoménu v nejrůznějších jeho dimenzích. Zcela samozřejmě
se nabízí východisko filosofa Alexandera Gottlieba Baumgartena, který stál u zrodu estetiky
jako samostatné vědní disciplíny, a který rozlišoval ve svém díle mezi logickou pravdou
(veritas logica) a estetickou pravdou (veritas aesthetica). Estetická pravda není postavena na
principech, které sledují zákony logiky, nepohybuje se v kategoriích dobře/špatně, je
charakteristická spíše osobními postoji: zajímavé/ nudné, hezké/ošklivé (Viz Nohl, 2001, str.
227). V kontextu tohoto rozlišování pak kulturní krajinou rozumíme dlouhodobě vytvořenou
rovnováhu mezi těmito dvěma pravdami, logickou a estetickou, která je od 19. století stále
silněji narušována. V utváření krajiny v posledních dvou stoletích dominuje podle požadavků
logické pravdy stále více racionalita a tlak na stále efektivnější využívání půdy, který vede ke
vzniku industriálních, monokulturních krajin. I když se estetická pravda z krajiny vytrácí a
s důsledky tohoto ústupu jsme denně konfrontováni, nemizí zcela. V některých regionech
zůstává do značné míry zachována a tato skutečnost v nás může probudit zájem o odpověď na
otázku, jak a proč se v některých oblastech daří tradiční kulturní krajinu lépe zachovat a
rozvíjet.
Tento článek bude zaměřen na oblast Mikulovska1. Identifikace a interpretace kulturní krajiny
pod Pálavou je zároveň příběhem nového ekonomického zhodnocení tradiční krajiny, zdědění
po našich předcích, či – řečeno slovy ekonomů – příběh transformace výnosů z výrobního
faktoru půdy do podoby výnosů z kulturního kapitálu. Cílem této studie je zachytit minulost a
současnost kulturní krajiny a její konzervování a restaurování, a tedy vznik a rozvoj
kulturního kapitálu v regionu a jeho dnešní využití. Zvláštní pozornost bude věnována
dlouhodobým trendům vybraných socioekonomických faktorů s ohledem na jejich dominantní
roli v utváření krajiny prostřednictvím zemědělských aktivit. Na příkladu regionu Mikulovska
lze dobře ukázat jednak postupné formování tradiční kulturní krajiny, jednak její částečnou
konzervaci a z ní plynoucí cestovní ruch, který dokáže kvality tradiční krajiny zužitkovat a
činí z ní tak to, co je nazýváno kulturním kapitálem, tedy to, co bylo člověkem vytvořeno, ale
nebylo spotřebováno, nýbrž to vstoupilo do další produkce s cílem vyšších výnosů
v budoucnosti.
Obvyklým metodologickým přístupem, při zkoumání ekonomického potenciálu cestovního
ruchu v regionu, je rozdělení regionu podle typologie oblast s převažujícími
přírodními/kulturně-historickými předpoklady. Tento přístup je možný, nicméně jeho
slabinou může být jisté ulpívání na povrchu, kdy se kvality krajiny v regionu omezí na pouhý
výčet více či méně turisticky atraktivních lokalit a míst, počty návštěvníků a charakteristiku
existujících silných a slabých stránek. Existuje však odlišný proud, který preferuje spíše
syntetičtější přístup, který vychází z předpokladu, že významná část cestovního ruchu se
soustřeďuje do míst, kde se dochovala tzv. kulturní krajina, jejíž hodnota spočívá
v dlouhodobě nastolené rovnováze mezi přírodními a historickými krajinnými prvky (Vos,
1999; Nohl, 2001; O´Hare, 1997). Tento přístup nepovažuje možnosti regionu za definitivně
dané, ale umožňuje pracovat na kontinuální obnově a rozvoji multifunkční kulturní krajiny,
ÚVOD
František Svoboda, Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta
Vznik a uchování kulturního kapitálu na příkladu kulturní krajiny Mikulovska
2
Tomuto trendu znovuzalidňování krajiny, opuštěné díky intenzivním metodám zemědělství, napomáhá i
zpřístupňování méně obvyklých tras pro turisty, ať už prostřednictvím vinařských stezek či běžných turistických
tras.
Studie identifikace a interpretace barokní krajiny vychází primárně ze získání a zpracování
informací z dostupných vizualizovaných informačních zdrojů, zejména Müllerovy mapy
Moravy, prvního a druhého vojenského mapování, a Stabilního katastru, které zachycuji
krajinu zkoumaného regionu a doplňují jí řadou údajů hospodářské a kulturní povahy. Právě
pro studium proměn krajiny se jako nedocenitelné ukázaly mapové podklady, které mohou
ukázat některé zásadní změny v krajině. Sledovány byly změny v silniční síti, ilustrující
posuny a změny ve významu dvou největších hospodářských center Drnholce a Mikulova,
z nichž první patrně dominovalo na obchodní trase ve směru na Brno ještě na počátku 18.
století, druhé, původně ležící na cestě na Měnín a Olomouc, pak nabralo na významu
v souvislosti se stavbou císařské silnice. Z pohledu na historické mapy lze studovat a vyčíst
změny v rozloze sídel, počet a rozmístění drobných sakrálních památek i tehdy existujících
profánních objektů hospodářských dvorů, mlýnů, sýpek, pivovarů a dalších významných
hospodářských jednotek (jako sádky, bažantnice, rybníky apod.), též rozmístění přechodů přes
inundační území Dyje, které určovaly primárně směry a souvisely se základní strukturou
silniční sítě a vytyčení hlavních komunikačních os. Vizuálně bylo také možné odhadnout
rozlohy vinic, vytížení lokálních cest (zejména v souvislosti s navštěvováním trhů), přibližná
rozsah lesních porostů a jiné informace, které byly zpřesněny dostupnými archivními zdroji.
Vizuální informace byly rozšířeny o informace z archivních materiálů, zejména informace
ekonomického charakteru ze základních archivních katastrálních fondů, uložených v MZA v
Brně: z Josefinského katastru (1787-1789), Matriky pozemkového výnosu (1820),
Vceňovacích operátů (1841-1850) a Stabilního katastru (1824-1905), doplnění odbornými
rešeršemi z pramenného materiálu vybraných archivních institucí. Díky těmto zdrojům bylo
možné popsat a vyložit ekonomické procesy a změny v krajině, získat základní charakteristiku
o lidnatosti obcí zkoumaného regionu, o rozloze a využití zemědělské půdy, o výnosech, o
plodinách, které poskytovaly obci největší část příjmu, o výnosech vinic v katastrech
jednotlivých obcí. V rámci širší prospekce, studia a výběru archivního materiálu byly také
zkoumány archivy obcí a farností studovaného území ve fondech Moravského zemského
archivu v Brně, Státního okresního archivu v Mikulově, Diecézním archivu Biskupství
Zdroje a metody
atraktivní nejen pro turisty, ale především pro její obyvatele. Tento syntetický přístup v sobě
zahrnuje spojení přírodních i historických prvků v jeden estetický i hospodářský celek, který
je přitažlivější, než by byl jen součet jednotlivých částí.
Z výzkumu cestovního ruchu, který se uskutečnil v mikulovském regionu mezi roky 2007 –
2011, vyplynulo, že návštěvníci kraje mají zájem především o návštěvu kulturních památek a
přírodních zajímavostí (Vystoupil, 2008, str. 85), není tedy nijak ukvapený závěr, že přijíždějí
kvůli dochované kulturní krajině. Zvláště v dnešní době, kdy krajina už není spojena výhradně
s extenzivní zemědělskou produkcí a naopak zemědělská aktivita je dnes (v našem regionu)
považována spíše jednou z podob péče o krajinu, se tak stává spíše místem rekreace- tedy
znovuobnovení – a v některých regionech by možná bylo smysluplnější přizpůsobit krajinu
potřebám turistiky než intenzivnímu zemědělství, což ostatně plná závislost českého
zemědělství na dotacích umožňuje. Nezanedbatelným přínosem by bylo opětovné zalidnění
krajiny, neboť zatímco extenzivní zemědělství krajinu vylidňuje a činí z ní zemědělsky
produktivní pustinu, turismus má potenciál krajinu oživovat a vracet do ní lidi, byť už ne jako
tvůrce krajiny, ale alespoň jako její uživatele, resp. spotřebitele2.
3
Kříž nechal zřídit roku 1801 Franz Hanzl z Dolních Dunajovic na místě bývalé kaple, zasvěcené sv. Rochovi,
zrušené za josefinských reforem. (farní archiv Dolní Dunajovice) Z kříže zbyl dnes jen mohutný klasicistní sokl.
4
Jsou to právě horské pasáže, které od doby romantismu spojujeme s turisticky atraktivní krajinou, kdy se zájem
intelktuálních elit obrací na kontinentu k Alpám (hnutí Sturm und Drang či Rousseauova Nová Heloisa), na
ostrovech k Lake District, kde Coleridge dává britské zálibě v cestování nový impuls, k pěšímu procházení a
objevování domovské krajiny. (srov. Westaway, 2013)
5
V systému centurií, formě dělení půdy známé ze severní Afriky, jižní Francie, Istrie a Itálie, byla systém polí
plánován podle denní orné kapacity volského spřežení (cca 2523 metrů čtverečních), tzv. jugerum. Dvě tyto
jednotky tvořili heredium, 100 heredií tvořilo centurii, čtyři centurie tvořily saltus. Římská centuriazione, je
skvělým příkladem přežívání kulturní krajiny.
6
Jitro je plošná jednotka, vypočtená podle plochy, kterou zorá jeden oráč s koněm za jeden den. Staročeské jitro
mělo blízko svou rozlohou k římské jednotce – 2 837 metrů čtverečních. Vídeňské jitro, zavedené po roce 1764,
mělo plochu 5 765 metrů čtverečních.
Vystoupá-li znavený poutník sedlem Dunajovických kopců k ruině kříže 3 na vrcholu zvaném
Rochusberg a pohlédne směrem východním a jižním, otevře se mu před očima zhruba stejné
panorama jako poutníkovi před dvěma či třemi sty lety. Za linií císařské silnice z Vídně do
Brna, budované od roku 1727 (dnes rychlostní komunikace), se zvedají svahy s vinohrady
v katastru obce Perná a nad nimi se tyčí vápencové útesy Pálavy, korunované několika
zříceninami. Po pravé ruce zahlédne město Mikulov se zámkem jako symbolem světské vlády
a s dominantou poutního místa sv. Kopečku jako symbolu duchovního centra v oblasti. Na
jihu uvidí šňůru zemských hradů, táhnoucích se Rakouskem a střežících v historii často
neklidnou hranici, a pod nimi vesnice, obklopené úzkými pruhy polí, pestrými díky různorodé
skladbě pěstovaných plodin. Na poměrně malém prostoru je naskládáno hned několik
rozdílných krajin, od úrodné a zemědělsky využívané nížiny až k ostrým hrotům vápencových
skal, zdobených zříceninami4. Krajina, kterou tu lze obsáhnout jedním pohledem, je tak
malým obrazem světa, malým uzavřeným celkem, složeným ze všech možných dílů,
zajišťujících svým obyvatelům a návštěvníkům bezpečí, obživu a povznesení ducha.
Právě rovnováha těchto tří prvků etabluje kulturní krajinu, která je definována (suchopárně,
leč výstižně) jako „úspěšná a dlouhodobě udržitelná konverze krajiny prostřednictvím aktivit,
provozovaných usedlou lidskou společností, odpovídající s rostoucí silou a rozsahem na
výzvy přírody, na vlastní potřeby společnosti a její cíle, a s ohledem na historické okolnosti“
(Conzen, 2004, str. 3086). Toto utváření a přetváření krajiny je přímo úměrné tokům
materiálu a energie, ať už přírodního či antropogenního původu, dynamika proměn krajiny je
tedy přímo úměrná dynamice růstu energie. Proto bývá tradiční kulturní krajina spojována se
svou vrcholnou fází v 19. století, kdy už byla většina regionů obhospodařována a lze tedy
hovořit o krajině utvářené člověkem, zároveň však ještě hlavní hybnou silou zůstávala
hospodářská zvířata, koně a dobytek. Hospodářská zvířata nedávala jen maso, mléko, vlnu či
kůži, ale byla hlavním zdrojem energie při obdělávání polí a transportu (Vos, 1999, str. 6), a
odvíjela se od nich – stejně jako v dobách Říma – i základní plošná jednotka5 - jitro.6 19.
století bylo posledním, ve kterém byla krajina utvářena úměrně lidským silám a kdy se lidé
svou činností přizpůsobovali krajině. Tento přístup, zachycený v mnoha vedutách, se vryl do
lidské paměti jako tradiční. V okamžiku, kdy lidé začali disponovat mnohem větší silou díky
Pasivní a aktivní role jednotlivce v procesu transformace kulturní krajiny v
kulturní kapitál
brněnského v Rajhradě u Brna, Zemském archivu v Opavě, pobočce v Olomouci a Národních
archivu v Praze.
Informace z archivních materiálů byly doplněny terénní průzkum, probíhající pod patronátem
pracovníků NPÚ, umožňující charakterizovat základní ekonomické, geografické a kulturní
markanty zkoumaného regionu.
Tento vpád energie do krajiny lze dobře zachytit v historických mapách. Pokud se podíváme na první vojenské
mapování z let 1764-68, vidíme jasně, že v tehdejší krajině dosud dominují křivky, člověk tedy ustupuje přírodě
a respektuje reliéf krajiny, neboť dosud nedisponuje dostatečnou silou, aby krajinu přetvářel razantněji.
Krajinotvornými liniemi jsou hřbety kopců, cesty a vodní toky, obojí ovlivňované utvářením terénu a z podstaty
věci nerovné či různě zakřivené. Výjimku v organicky rostlé krajině vytváří až přímé linie lesních průseků a
bažantnic, jednotlivých dílů polí či mlýnských náhonů, vytvářené s ohledem na potřeby hospodářství. Tyto
liniové úseky jsou pravděpodobně prvním jasně viditelným počínající dominancí sil člověka nad silami přírody,
vytváří už na mapách z 18. století jasný, byť zatím marginální antropomorfní prvek a je předobrazem stále
sílícího tlaku na přizpůsobení krajiny.
8
Pravidelný geometrický rastr se významně uplatňoval v urbanismu už od římských dob (římské castrum
(Florencie), centuriace pozemků), později se však objevuje stále častěji. Definitivní vpád geometrie a
matematizace do krajiny pak někteří autoři spojují s třicetiletou válkou, ve které se geometrizace prokázala jako
účinná, ať už v pevnostní architektuře, v dělostřelbě či ve vyrovnaných regimentech vojsk (Proměny postoje k
přírodě v 17. a 18. století, str. 19). Mechanistický výklad světa, táhnoucí se od Descarta pak začne rezonovat i
v ekonomických teoriích (myšlenka nulového součtu a merkantilistická touha zbohatnout na úkor druhého).
9
V Mikulově je esteticky utvářená krajina složena jako mozaika menších, převážně hospodářských ploch. Jedná
se např. o alej k rybníku a letohrádku Porz, obklopeném štěpnicí a zahradou zahrady a bažantnice přiléhající
k městu Mikulov, existence obory na východní straně Pálavy, rybníky a rybí sádky, apod.
7
Kulturní krajina reprezentuje transformaci lidských myšlenek do hmoty, rozsáhlou a
komplexní asambláž přírodních materiálů utvářených lidským úsilím, konflikty, kooperací a
Kulturní krajina Mikulovska a její komponenty
novým zdrojům energie, proces kultivace krajiny se změnil v její stále rychlejší přetváření,
přecházející někdy až k devastaci každodenní scenérie (Ewald, 2001). V okamžiku, kdy do
krajiny vtrhl ohromný proud energie, plynoucí z využití fosilních zdrojů, začala se proměna
krajiny radikálně zrychlovat. Hlavním katalyzátorem těchto změn se stal tlak na efektivitu
hospodaření, který postupně vedl k racionalizaci a unifikaci.7
Postupující racionalizaci krajiny, jak ji můžeme pozorovat v delším časovém horizontu,
můžeme spojit s činností člověka, s jeho potřebou zajistit přehledný systém vlastnických práv
a se snahou o efektivní využití zdrojů. Proto je plužina vedena v dlouhých přímých liniích,
což vytváří přehledný pravidelný rastr polí. Proto jsou v oborách a hospodářských lesích
dlouhé rovné průseky, které usnadňují těžbu dřeva a lov. Proto jsou mlýnské náhony vedeny
nejkratší cestou k mlýnskému kolu. Avšak cesty, urbanismus obcí a vodní toky jsou po velmi
dlouhou dobu utvářeny danostmi krajiny. Až konec 19. století a celé století 20. se stávají
stoletím přímých, racionalizovaných spojnic, které napřimuje jak silnice a vodní toky, tak
uliční síť měst s pravidelným rastrem ulic a asanacemi historických jader měst, a nakonec i
architekturu, kde vrcholí v přímých liniích funkcionalismu. Do krajiny vstupuje stále silněji
geometrický řád, nahrazující původní organicky se přizpůsobující zásahy člověka do krajiny.8
Spolu s tím se také vytrácí důraz na estetické kvality krajiny, která byla dříve podvědomě
respektována tradiční zemědělskou činností, či racionálně utvářena vrchností9. Množství
esteticky působivých elementů v krajině klesá – mizí vodní prvky, vegetační struktury,
tradiční typy obhospodařování a struktury sídel se rozpadají. Výpověď krajiny je oslabována.
Skutečnost, že v některých oblastech je tato tendence slabší a krajina si zachovává svou
estetickou pravdu a zároveň nerezignuje na svou hospodářskou roli, je hodna naší pozornosti.
Čím rychleji mizí v důsledku lidských aktivit historická krajina, se stejnou rychlostí přibývá
subjektivně pociťovaná hodnota těch částí, které se dochovaly. Subjektivní ohodnocení
estetické pravdy regionu zachycené v rostoucím počtu pasivních diváků – turistů, umožňuje
přistoupit k ochraně této kulturní krajiny jako důležitého výrobního faktoru, rozvíjejícího
ekonomiku regionu. Ekonomická aktivita obyvatel regionu se tedy může zčásti transformovat
z utilitaristického využívání a přeměňování krajiny na služby, závislé na uchování historické
kulturní krajiny v původní estetické kvalitě.
10
například u Drnholce bylo záplavové území Dyje překonáno na cestě z Vídně do Brna tzv. Desetimostím,
(1695-1699) se sochou sv, Jana Nepomuckého. Podobně rozsáhlou, byť zřejmě méně výstavní soustavu mostů
překonávající slepá ramena Dyje na cestě mezi Mikulovem a Mušovem, máme doloženou na prvním vojenském
mapování po vzniku císařské cesty mezi Brnem a Vídní.
11
Epidemie cholery v roce 1850 si v Dolních Dunajovicích vyžádala 402 obětí, což činilo přibližně 15%
populace obce. (E6, kart. 511, sign. Og 23) Epidemie moru v roce 1584 jen v samotném městě Mikulově
zahubila až 500 lidí, přibližně 20% všech obyvatel.
12
např. kostel sv. Rosálie v Horních Věstonicích, kaple sv. Rocha na Dunajovických kopcích, kaple sv.
Šebestiána na Sv. Kopečku, kostel sv. Jiří v Klentnici a kaple sv. Kateřiny v Bavorech (F 18, kart. 1119, inv. Č.
7170)
13
Z doby vpádu Turkotatarů na Moravu v roce 1663 máme doklady o útěku obyvatel Dolních Věstonic do ruin
hradu Děvičky nad Pavlovem. Zpráva se dochovala v dopise rodáka z Bologne, hudebního skladatele a faráře
z Dolních Věstonic G. B. Alousiho, adresovanému knížeti Ferdinandu Dietrichsteinovi. (Tomaštík, 2013)
14
K důsledkům vylidnění krajiny na hospodářské využívání krajiny a její další obnovu viz model vývoje kulturní
krajiny, jak ho uvádí Emanuelsson,1988, str. 116-117.
vynalézavostí. Je cenným zdrojem informací, vedle psaných dokumentů, umožňující
interpretaci z mnoha různých perspektiv. Zahrnuje různorodou směs lidských sídel
poskytujících živobytí, přístřeší, zahrnuje to pole, budovy všeho druhu, zahrady, cesty mosty
a struktury vesnických a městských osídlení (Farina, 2000, str. 313).
Komplexní kulturní krajina je průnikem tří hlavních komponent: přírodní, kulturní a
ekonomické Přírodní komponenta v námi zkoumaném regionu je převážně reprezentována
zbytky lesů či původních porostů, a živočichy žijícími v krajině. V oblasti jsou to jednak
pozůstatky lužního lesa a mnoha meandry protékající staré koryto Dyje, dále vápencové
skály, lesostepní květena a dubové lesy v oblasti Pálavy, a méně známé, avšak z hlediska
biodiverzity velmi zajímavé Dunajovické kopce. Dochoval se také letitý, rozlehlý souvislý
lesní porost, zachycený už na prvním vojenském mapování v místech dnešní obory Klentnice
a obory Bulhary. Všechny tyto přírodní složky jsou základním rámcem krajiny Mikulovska a
ve víceméně intaktní podobě se do dnešní doby dochovaly díky zvýšené ochraně přírody a
vymezení chráněných území.
Zkoumaný region Mikulovska je do značné míry přirozeně vymezen tokem Dyje, která se
před Drnholcem stáčí do vnitrozemí a širokým obloukem obtéká Pálavu. Nutnost poradit si
s vodní překážkou se rovněž podílela na formování krajiny. Existence trvale zaplavovaných
území kolem meandrů Dyje dala přirozeně vzniknout lužním lesům. Vodní tok byl nejen
překážkou, kterou bylo třeba překonat10, ale také důležitým zdrojem energie, využívaným
zejména mechanismy vodních mlýnů, která se nacházely u Drnholce (2), dále velký
Mušovský mlýn, mlýn v Dolních Věstonicích, mlýn v Nejdku, a stranou byl tzv. Janoškův
mlýn na rybniční soustavě Mikulova.
Vodní živel se na vývoji regionu podepsal i jiným způsobem. V 19. století sužovaly oblast
epidemie cholery v letech 1831, 1850 a 186611. Velké zásahy do lidnatosti obcí přinesly také
opakující se morové rány, jež jsou nám připomínány množstvím sakrálních památek,
zasvěcených patronům proti moru12.
Přírodní charakteristiku krajiny dotvářely také vrcholy Pálavy, jež sloužily jako pozorovatelna
i jako bezpečné útočiště v dobách válek pro vesnice z okolí, které se na rozdíl od Mikulova
nemohly těšit výhodám pevných městských hradeb13. Druhou vyvýšeninu v regionu tvoří
Dunajovické kopce, nejpozději od poloviny 18. století zcela pokryté vinicemi.
Zatímco uchování přírodní komplexity si často vyžaduje jen pasivní ochranu, zbylé dvě
komponenty vstupují do utváření krajiny aktivně. Kulturní komponenta je úzce spojena
s různorodým využíváním zdrojů a s širokým spektrem etických a náboženských postojů
k využívání půdy a přírodních zdrojů.
Kulturní komponenta krajiny Mikulovska se začala v podobě, která je nám dnes dochována,
rodit po obtížích 15 a 16. století, které se významně podepsaly na zpustnutí a vylidnění
krajiny14. Prameny hovoří o vylidněných obcích a neobdělávané půdě, jak je známe zejména
Ve 30. letech 16. století přichází na pozvání valtických Liechtensteinů obnovit obec Frélichov (Jevišovka)
Charváti, prchající před Turky, po roce 1570 pak Charváti obnovují Nový Přerov a Dobré Pole. Více Hurt, 1968.
Dobrým svědectvím o národnostní rozmanitosti místních autorit může být soupis farních obročí z roku 1658,
díky kterému máme jasnou představu o obsazení far. Nedostatek domácího duchovenstva byl doplněn z jiných
zemí - V Dolních Věstonicích Alovisuis z Bologne, minorita a hudební skladatel, působící také jako sekretář
kardinála Dietrichsteina, v Perné Jan Flehel z Gmündu v Horním Rakousku, v Sedleci Jan Karel Husson
z Lotrinska, v Dunajovicích Rudolf Matouš Polinger, převor augustiniánů kanovníků od Všech svatých
v Olomouci, v Drnholci Jan August Kristellius ze Svitav, a v chorvatské farnosti Jevišovka Chorvat Petr
Crisanchich. (Protokol generální vizitace z roku 1755 je už národnostně jednotný a uvádí jména, která působí
česky, v jednom případě německy. Viz Archiv arcibiskupské konsistoře v Olomouci, sign. G 1, karton 4734)
17
Císařská cesta stavěná Dietrichštejnem, zejména část v území lužních lesů kolem Mušova byla velkou a
nepochybně nákladnou inženýrskou stavbou, první svého druhu v regionu, které se významem a rozsahem
vyrovnala až stavba železnice ve druhé třetině 19. století. Skutečnost, že tzv. severní dráha vedla přes Břeclav a
vyhnula se Mikulovu, přispěla k úpadku významu Mikulova města, těžícího ze své polohy na cestě z Vídně do
Brna.
16
15
z 16. století, z nichž jen některé byly nově osídleny Charváty15. První polovina 17. století
přináší do regionu velké množství kulturních podnětů z různých koutů Evropy, dílem díky
aktivitám kardinála Dietrichsteina, dílem okolnostmi danými neklidem doby16. Obnova
krajiny ve druhé polovině neklidného 17. století se odrazil ve scelení pozemků a vytvoření
velkých kusů gruntovních polí, a pokračovala dále v dotváření krajiny dalšími zemědělskými
aktivitami, zejména v rozvoji vinařství.
Charakteristiky kulturní komponenty krajiny můžeme rozčlenit do několika úrovní. Na
nejobecnější rovině je moravská krajina charakterizována volnou prostupností pro poutníka.
Našim krajům se vyhýbalo ohrazování (jako tomu bylo např. v Anglii), byla volně prostupná
a je prostupná dodnes, což není samozřejmostí. Krajina není ve středoevropské tradici čistě
privátním statkem, ale je ve velké míře přístupná všem a tato kulturně podmíněná přístupnost,
(resp. prostupnost) krajiny v dnešní době pomáhá akcelerovat turistický ruch.
Na nižší úrovni spadá do chápání pojmu kulturní komponenty krajiny hospodářské využívání
krajiny. Starší kulturní krajiny je dána a usměrňována přírodními danostmi regionu, kterým se
lidé přizpůsobují – při stavbě sídel se vyhýbají záplavovým oblastem, cesty vedou
prostupným terénem, nikoliv po nejkratší spojnici dvou bodů, hrady staví na strategických
vyvýšeninách, apod. Postupně je krajina tvůrčím způsobem stále více přetvářena a
upravována – stavba silnic17 inženýrským způsobem, budování rybníků a sádek, spojená
s chovem ryb, stavba náhonů, které mohou oddělit mlýn od řeky a tedy do jisté míry
eliminovat riziko škod způsobených povodní, stavbou zídek, alejí, mostů apod.
Hlavními prvky kulturní komplexity krajiny jsou však především esteticky působivé památky
sakrální i světské, které tvoří přirozené dominanty krajiny, a spolu s dochovanou historickou
zástavbu určují do značné její ráz. Staršími dominantami jsou hrady a historická osídlení.
(Hurt Rudolf, Osídlení Břeclavska v historické epoše. Jižní Morava – Vlastivědný sborník
1968, svazek 4. str. 5-16. Děvičky jsou zmiňovány roku 1222, hrad v Mikulově až v letech
1249 – 78, hrad nad Pernou (1244 – 50), Nový Hrad nad Horními Věstonicemi založený
markrabětem Janem Jindřichem (1350 – 1368). Ideovou i pohledovou protiváhu hradům
vytvářely stavby měšťanské a sakrální. Nejdůležitějšími dominantami oblasti jsou zámek a
historické centrum Mikulova a jejich sakrální protějšek – loreta a poutní místo sv. Kopečku,
k tomu pak církevní správa u kostela sv. Václava s proboštstvím, klášter minoritů a klášter
piaristů s gymnáziem.
Dále je ráz krajiny určován transcendentní vertikálou, stavbami kostelů, drobnou sakrální
architekturou v krajině a poutními stezkami, vedoucími ke dvěma významným poutním
místům v oblasti. Na prvním místě stojí mikulovská loreta a křížová cesta na Svatý Kopeček,
vybudovaná péčí Dietrichsteinů, na druhém místě lokální poutní místo kaple sv. Antonína
Paduánského nad obcí Perná, navštěvované nejen z okolních vsí, ale i z obcí tak vzdálených,
jako byly rakouské vsi Hohenau a Rabensburg. Duchovní správu a kulturní rozvoj posilovaly
19
Více viz Foltýn, 2005, str. 430 – 434.
O struktuře řemesel přítomných v ranně novověkém městě si můžeme udělat alespoň přibližnou představu ze
dvou seznamů procesí, pořádaných na Bílou Sobotu 1583 a o svatodušních svátcích roku 1638. Průvodu
dominují vinaři, kteří kráčí na čele průvodu, následují ostatní řemesla, jež jsou obvyklým průřezem řemesel
menšího města své doby – cech pekařů - pekaři a mlynáři, cech kovářů - kováři, zámečníci a koláři, cech
koželuhů – koželuhové, ševci a kožešníci, cech zedníků, cech krejčích, pak korouhve obcí. (V průvodu z roku
1638 jsou za korouhví vinařů uvedeni tesaři, provazníci bednáři, sklenáři truhláři, řezníci, pekaři, kováři,
kožešníci, obuvníci, koželuhové, zedníci, krejčí). Viz Urbář z roku 1583, fond kapitula Mikulov, krabice č. 18.
20
Řemesla a služby do této statistiky nevstupovaly, byly ovšem zanedbatelného rázu, jak plyne z údajů
vceňovacích operátů z roku 1840. Počet rodin živících se řemeslem, nebo si řemeslem přivydělávajících se
pohyboval mezi 2,7% v Jevišovce a Dobrém Poli, až 7% (Horní Věstonice, Perná, Novosedly). Výjimku tvořil
Drnholec (12%) a Dolní Věstonice (20%). Bohužel data z tohoto zdroje jsou pouze částečná a vypadla z nich
řada obcí, včetně Mikulova a Dolních Dunajovic.
21
Dolní Dunajovice získali v roce 1580 privilegium vyplatit se z roboty. V témže roce byly Dunajovice
povýšeny na městečko.
18
Pohlédneme-li na vývoj socio-ekonomické charakteristiky krajiny prizmatem hospodářského
využití půdy a lidnatosti obcí, můžeme v delším období zaznamenat tendence, které utvářely a
zároveň zachovaly velké části kulturní krajiny, a které spolu s rozvíjejícím se vinařstvím
umožnili dnešní transformaci výrobního faktoru půdy do podoby výrobního faktoru
kulturního kapitálu.
Ekonomickou aktivitu v krajině můžeme sledovat prostřednictvím několika ukazatelů. Jednak
je to určení významných hospodářských center v krajině, jejichž lokální dominance
ekonomická (Drnholec, Dolní Dunajovice) mohla být dále umocněna posilující dominancí
kulturní a vzdělávací (Mikulov). Dalším kritériem je lidnatost obcí (jako nepřímý ukazatel
ekonomické výkonnosti obce a později atraktivity lokality poté, co bylo zrušeno poddanství).
Dalším kritériem je rozloha vinic a výnosnost vinic, která předurčila rozvoj vinařství a která
v dlouhodobém horizontu umožnila postupnou transformaci výrobního faktoru půdy do
kulturního kapitálu, který je dnes zhodnocován odvětvím služeb.
Východiskem k takto nastíněnému vyhodnocení ekonomických aktivit na krajinu mohou být
informace matrik pozemkového výnosu z let 1789 a 1819, na jejichž základě bylo možné
rozdělit obce ve zkoumaném regionu podle několika hledisek. Na prvním místě bylo možné
vyčlenit obce s významnou ekonomickou silou. Co se týče výnosu ze zemědělství20, v kraji
byla tři velké centra, jimž plynulo nadprůměrné bohatství právě ze zemědělských aktivit –
Mikulov, Drnholec a Dolní Dunajovice, tedy dvě sídla šlechtická a jedno městečko21.
Pokud můžeme ekonomickou výkonnost Mikulova a Drnholce nahlížet optikou zemědělských
výnosů jako rovnocenné, pak rozhodujícím faktorem pro dominanci Mikulova jako
hospodářského centra regionu bylo posílení významu tohoto sídla Dietrichštejnů
Ekonomická aktivita v kulturní krajině jako příležitost k synergii
také proboštství a kapitula u kostela sv. Václava, klášter minoritů a klášter piaristů
s gymnáziem, první zařízení tohoto řádu na Moravě a trvale jedno z největších moravských
gymnázií18.
Své dominanty měla v krajině nejen Víra, jako představitelka teologických ctností, ale také
Spravedlnost, jedna ze čtyř kardinálních ctností, jež je i symbolem péče o společné dobro.
Šibeniční vrchy se tyčily jak u Mikulova, tak i u Drnholce.
V nejnižší úrovni můžeme pohlížet na využívání půdy a přírodních zdrojů prostřednictvím
rozdělení půdy podle způsobu jejího využití, čímž se dostáváme k ekonomické komponentě
krajiny a krajinotvorby. Zkoumaný region byl a stále ještě je zaměřen především na
zemědělskou produkci a s ní spojené služby, rozvíjející se zejména v posledních dvaceti
letech. Řemesla (a později průmysl), historicky s rozvojem měst spojená19, jsou v regionu
tradičně přítomna, nejsou však pro charakter krajiny určující.
Podobný osud přesunu hlavní dopravní tepny a následný úpadek však poznamenal v 19. století i Mikulov,
když se tzv. Severní dráha, spojující Vídeň také s Brnem a Olomoucí, Mikulovu vyhnula a byla vedena přes
Břeclav. Původní plány sice s tratí přes Mikulov a Dolní Dunajovice počítaly, lidé ale odmítli prodat pozemky a
železnice vedla přes Břeclav.
23
Josefinský katastr, fond D6, matriky pozemkového výnosu, fond D8
22
Dále bylo možné provést přibližné rozdělení obcí podle typu plodiny, která v jejich
hospodaření převažovala či byla významným zdrojem příjmů. Vzhledem ke skutečnosti, že
vinohrady poskytovaly čtyř- až pětkrát vyšší výnos na jitro, patří mezi významné vinařské
obce i ty vesnice, které mají relativně menší podíl vinic na celkové rozloze vzhledem
k rozloze katastru, neboť výnos i tak tvořil značné procento příjmů obce.
Mezi obce výrazně vinařské patří Dolní Dunajovice (57,3% pozemkových výnosů v roce
1789 pochází z vinic), Pavlov (55,2%) a Dolní Věstonice (49%). K obcím vinařskoobilnářským lze přiřadit Klentnici (44,7%), Pernou (44,7%), Sedlec (40,8%) a Bavory
(40,9%). K obcím obilnářsko-vinařským patřily Bulhary (30,6%), Milovice (35,6%), Horní
Věstonice (37%), Mikulov (38,4%), Dobré Pole (37,1%), Březí (39%), Brod nad Dyjí
(30,4%), Novosedly (18,2%) a Drnholec (15,5%). K obcím významně obilnářským patřily
Mušov (9%), Jevišovka (7,5%) a Nový Přerov (2,8%)23.
Zdroj: Matrika pozemkového výnosu
0
19 89 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19 89 19
18 17 17 18 17 18 17 18 17 18 17 18 17 18 17 18 17 18 17 18 í 17 í 18 17 18 17 18 17 18 17 18 17 18 17 18 17 18 17 18
ov ov ov ov ka ka ice vice ice ice Dyjí Dyjí ole ole dly dly ory ory ice ice řez řez ice ice ary ary lec lec lec lec rná rná lov lov lov lov vice vice
e
e
n
n B
er řer uš uš ov ov
v
v
v
P
P
ř
tn
tn
B ton ton ulh ulh ed ed nho nho Pe Pe Pav Pav iku iku ajo ajo
P ýp
ilo Milo len len nad nad ré
M
M viš viš
é vos vos B a B a st o st o
s
s
S
S
r
r
B
B
M
M un un
ý
M
o
o
b
br
v
D
D
K
K
Vě Vě
Vě Vě
Je Je
N
N
ov No
D
D
od od D o D o
ní r ní
N
ní l ní
ní l ní
Br Br
ol
o
or
o
ol
o
D
D
H
H
D
D
10 000
20 000
30 000
40 000
50 000
60 000
Výnos z různých užití půdy (fl) v letech 1789 a 1819
prostřednictvím dalších aktivit. Mikulov se etabloval jako významného poutního místa, stal se
rovněž centrem vzdělanosti a později se také podařilo etablovat Mikulov jako významnou
zastávku ležící na cestě z Vídně do Brna. Tradiční cesta z Vídně do Brna vedla původně přes
Drnholec a umožnila tak růst významu i bohatství Drnholce ve středověku a raném novověku.
Jak ukazuje Müllerova mapa z roku 1706, obchodní cesta z Vídně vedla ještě v té době přes
Drnholec, méně lesnatým a méně mokřadným územím než cesta přes Mikulov a Mušov, která
se pak na drnholeckou stezku napojovala. Na Müllerově mapě není z Mikulova zakreslena
žádná cesta na jih, zatímco cesta z Drnholce přes rakouské hranice značená je. Na prvním
vojenském mapování je už však jako hlavní severojižní tepna značena císařská silnice přes
Mikulov, jejíž spojení s Rakouskem je vedeno odbočkou kolem bažantnice. Přímé spojení
s okolními přirozenými obchodními a politickými centry a výhody z toho plynoucího tranzitu
a s ním spojený rozvoj služeb zajistil Mikulovu v polovině 18. století kníže Karel Maxmilián
Dietrichstein dostavbou císařské silnice z Vídně do Brna, zatímco význam Drnholce jako
sídla ležícího na starší obchodní stezce upadal22.
Louky
Vinice
Pole
Hvozdy
Pastviny
26
25
Zkratka fl. označuje jeden zlatý konvenční měny
matriky pozemkového výnosu, fond D8/k. 206, sign 521
matriky pozemkového výnosu, fond D8/k. 78, sign. 194
27
Viz Noháč, 1911. ČSÚ – katastr nemovitostí, údaje o rozloze vinic.
28
Noháč, 1911. ČSÚ - Počet obyvatel v obcích České republiky k 1.1.2013
29
Přičemž máme doklady pro Dolní Dunajovice, že poslední čtvrtina 19. století byla spíš obdobím chudým.
Záplavy, neúroda, nemoci vinné révy, nákaza dobytka a po regulaci středního toku Dyje také nižší výnosy na
polích. Freising, 1966, s. 37-8
30
Pokud vezmeme v úvahu počet ekonomických subjektů na 100 obyvatel, pak v ekonomické aktivitě
významně vedou vinařské obce - Pavlov s 289 subjekty na 1000 obyvatel, Dolní Věstonice s 279 subjekty, Perná
267, Mikulov 252. Viz ČSÚ, Registrované ekonomické subjekty v obcích Jihomoravského kraje k 31. 12. 2012
Pokud toto pořadí porovnáme s rozdělením na obce vinařské a obilnářské, můžeme na základě četných shod
dospět k závěru, že větší podíl vinic v katastru souvisí v dnešní době s větší ekonomickou aktivitou.
24
O kvalitě pěstovaného vína vypovídá nepřímo i výnos z vinic na jedno jitro. Nejvyšších
výnosů na plochu dosahovaly podle josefinského katastru vinice v katastru Drnholce (27,87
fl/jt)24, kde se také nacházely nejúrodnější pole (6,97 fl/jt). Ještě v roce 1840 je ve
vceňovacích operátech zapsáno, že „zde získávané víno patřilo mezi nejlepší moravská vína a
bylo proto snadno prodejné“25. Ceněné víno se také pěstovalo v Březí (18 fl/jt); v roce 1840 je
ve vceňovacích operátech zapsáno, že „zdejší vína patří mezi lepší vína této krajiny“26, a
v Jevišovce, která měla velmi málo vinic, zato však kvalitních (14,43 fl/jt). Zatímco tedy
v kvantitě produkce vedly obce Dolní Dunajovice, Pavlov a Dolní Věstonice, z hlediska
kvality byly vyhlášenými centry vinařství Drnholec, Březí a Jevišovka.
Nový Přerov je jedinou vesnicí, kde průměrné výnosy z vinic byly nižší než průměrné výnosy
z polí. Není proto překvapením, že i když mezi roky 1789 – 1819 můžeme sledovat trend
rozšiřování výnosů z vinic, jedinou výjimku tvoří právě Nový Přerov.
Zajímavá je také dynamika rozšiřování vinic. Největší nárůst výnosů z vinic mezi lety 1789 a
1819 můžeme vidět u obcí ležících na úpatí Pálavy – Perná (růst o 19,5%), Bavory (+32%),
Horní Věstonice (+11,8%) a Pavlov (+7%), zatímco původní vinařská centra spíše stagnovala
(Drnholec -0,06%, Březí +1,7%, Dolní Dunajovice +0,5%, Dolní Věstonice +0,2%). Na úpatí
Pálavy se tedy mezi roky 1789 a 1819 rodí základ jádrové oblasti vinařské turistiky, dnes tak
dynamicky se rozvíjejícího spojení pěstování a výroby vína s navazujícími službami pro
turisty, navštěvující tuto vinařskou oblast za účelem rekreace. Pokud budeme opomíjet
krátkodobé výkyvy v rozloze vinic, pak můžeme pozorovat dlouhodobou tendenci
k rozšiřování vinic ve všech obcích ve sledované oblasti i mezi roky 1900 a 201327,
s výjimkou obcí zasažených výstavbou nádrže Nové Mlýny (Dolní Dunajovice, Dolní
Věstonice, Pavlov).
Zajímavá čísla vykazuje také lidnatost jednotlivých obcí. Z údajů zachycených ve Vlastivědě
Moravské a dále z dat ze sčítání lidu se podařilo rekonstruovat vývoj lidnatosti v obcích
daného regionu28. Ze sledovaných dat vyplývá, že počet obyvatel ve vsích rostl kontinuálně
do roku 1900, přičemž populační vrchol byl dosažen dříve v obcích, jejichž vliv začal upadat
(např. Drnholec dosáhl maxima počtu obyvatel v roce 1900 (dnes 56% počtu obyvatel z roku
1900), stejně jako Dolní Věstonice, které dnes mají 37% počtu obyvatel z roku 1900)29.
Všechny obce regionu bez výjimky populačně oslabil odsun Němců po roce 1945 a ani nové
dosídlení nedokázala vrátit regionu jeho původní lidnatost, takže hustota zalidnění je stále
podprůměrná. V dnešní době se jako populačně progresivní jeví Mikulov (91% počtu
obyvatel z roku 1900) a historické vinařsko-obilnářské vesnice tvořící jeho zázemí (Klentnice
100,4%, Sedlec 80,9%, Perná 74%, Bavory 73%) a Novosedly (86,5%). Naopak k vesnicím,
které se dosud populačně nevzpamatovaly z odsunu Němců, patří zejména Dolní Věstonice
(36,9% stavu z roku 1900), Nový Přerov (42,3%), Brod nad Dyjí (47,9%), Pavlov (48,3%) a
Jevišovka (49,6%).30
31
V přepočtu lůžek na km2 patří zkoumaný region k územím s nadprůměrnými hodnotami.Viz Vystoupil 2008,
str. 82
32
Ibidem, str. 83 - 87. Velmi vysoká podnikatelská aktivita v cestovním ruchu je v Pavlově (přes 100 subjektů
na 1 000 EA)
33
Ibidem, str. 87
34
Ibidem, č. 3, str. 81
35
Inspirativní poznámky k managementu tradičních krajin viz Kirby, 2004, str. 84 - 85
Pokud bychom chtěli malebnost pohledu na kulturní krajinu Mikulovska zachytit slovy
vědecké studie, pak můžeme lakonicky konstatovat, že „oblast Mikulovska se řadí jak z
přírodního, tak kulturně-historického hlediska k nejatraktivnějším částem ČR“34. Kulturní
krajina Mikulovska se utvářela po staletí a byla určována jak přírodními danostmi, tak i
aktivní činností člověka. Zakládání i zánik osad, zemědělská činnost, záměrné utváření
charakteru krajiny v rámci větších celků šlechtických sídel, rozmístění sakrálních staveb jako
přirozených dominant krajiny, to vše se utvářelo na vzniku tradiční kulturní krajiny v oblasti
pod Pálavou, která se díky výsadní pozici vinařství a daným přírodním podmínkám dochovala
intaktněji než např. než krajina v sousední oblasti mezi Hrušovany nad Jevišovkou a
Strachotínem. Oblast Mikulovska je vzácným dědictvím, kulturním kapitálem, který – je-li o
něj pečováno – nese svým dědicům nemalý prospěch35. Dlouhodobě utvářené kvality krajiny
zkoumaného regionu jsou zachovány zejména v partiích chráněných přírodních ploch a
v partiích vinic, dále pak v některých komunikacích a v některých navigačních a pohledových
dominantách. Rozvoj regionu, navázaný stále více na oblast služeb a turistického ruchu,
dokáže stále lépe využít možností, které s sebou toto kulturní i přírodní bohatství nese.
Uchování kvalit kulturní krajiny s sebou nese nutnost najít doplňkový zdroj obživy. Tradiční
kulturní krajina není určena pro masivní produkci, ale pro produkci zboží v množstvích
dostatečných k uspokojení místního trhu. Přestože je bohatá v množství poskytovaných
plodin, celková množství produkce je příliš malé, aby uspokojilo velkou populaci. V mnoha
oblastech se tento model krajiny stal nepoužitelným spolu s tím, jak se společnost stále víc a
víc koncentrovala do měst, jejichž poptávka po potravinách vyžadovala masivní zemědělskou
produkci (Farina, 2000, str. 317). Moderní management krajiny začal vyžadovat velké
krajiny, které jsou ekonomicky úspěšné. Důsledkem toho byl v posledních 60 letech
pozorování řady případů zpustnutí, zchudnutí a destrukce prvků typických pro skládačku
Závěr
Výše uvedené ukazatele můžeme shrnout do několika dílčích závěrů. Vinařství bylo díky
svým vyšším výnosům z plošné jednotky důležitou součástí ekonomické prosperity regionu,
což se v dlouhodobém měřítku projevovalo k růstu podílu vinic v katastrech. Vinařství také
lépe uchovávalo tradiční charakter krajiny a v dnešní době umožňuje – díky navazujícím
ekonomickým aktivitám v oblasti turistiky a služeb – zhodnotit tento kulturní kapitál ve
prospěch krajiny i ve prospěch jejích obyvatel31. Návaznost služeb na tento druh zemědělské
aktivity dobře ilustruje skutečnost, že největší podíl ubytovacích kapacit poskytují vedle
Mikulova právě tradičně vinařské obce Dolní Věstonice, Dolní Dunajovice a Pavlov32.
Podnikatelskou aktivitu v cestovním ruchu (odvětví pohostinství a ubytování) ve zkoumaném
regionu reprezentuje nadprůměrných 34 subjektů na 1 000 ekonomicky aktivních obyvatel (v
ČR je to 24, v Jihomoravském kraji 20). V Mikulově je cestovní ruch druhým
nejvýznamnějším zaměstnavatelem s odhadovaným podílem 15 – 20% pracovních
příležitostí. Obdobně je tomu i v případě zaměstnanosti ve stejném odvětví, která činí 5,6 %
ze všech ekonomicky aktivních33. Lze sledovat rostoucí tendenci v počtu kapacit ubytovacích
zařízení, restauračních zařízení, a zařízení spojených s vinařskou turistikou.
Viz také Farina, 2004, Marignani et al., 2008, str. 31, nebo Ewald, 2001, str.265. Ewald uvádí zajímavý
příklad, kdy muž, který poničil krajinomalbu od Durera, byl poslán do psychiatrické léčebny. Pokud se však
podobným způsobem destruuje krajina stejně stará, mající stejné estetické kvality a historickou hodnotu, jedná se
o činnost tolerovanou či někdy přímo subvencovanou.
37
Srovnání zásahů do krajiny v posledních 70 letech nám umožňuje letecké snímkování z počátku 50. let.
38
Getz, 2006, str. 152
39
Viz http://www.wineofczechrepublic.cz/, Úspěchy našich vín
36
[3] Ewald, K. C. (2001): The neglect of aesthetics in landscape planning in Switzerland.
Landscape and Urban Planning. Ročník 54, číslo 1–4, 2001, str. 255-266
[2] Emanuelsson, U. (1988). A model for describing the development of the cultural
landscape. In: H.H. Birks, H.J. Birks, P.E. Kaland & D. Moe (eds) The cultural Landscape Past, present and future. Cambridge: Cambridge University Press, str. 111-121
[1] Conzen, M. (2004): Cultural landscape in geography. In: International Encyclopaedia of
the Social and Behavioural Sciences, N. Smelser and P. Bates, eds., New York, Elsevier, pp.
3086-3092
Literatura:
kulturní krajiny, související se změnami v užívání půdy36. Na Mikulovsku se podařilo zčásti
navázat na původní zemědělskou aktivitu rozvojem doplňkových služeb, což zpomalilo
unifikaci krajiny a zčásti zachovalo její různorodost37. V případě lokality Mikulovska jedná o
vzácně dochovanou mozaiku zemědělské krajiny s dominantními přírodními krajinnými
prvky, svéráznou zaalpskou variací multifunkční krajiny, v níž stabilní hospodářství utvářelo
krajinu efektivně užívanou, funkční a esteticky hodnotnou. Z této smíšené krajiny (coltura
mista) se nejvíce dochovalo právě v oblasti lokality kolem hřbetu Pavlovských vrchů, a to
jednak díky přírodním podmínkám, které přirozeně omezily hospodářské využití některých
ploch, jednak díky vinařství, jež zakonzervovalo velkou část hospodářsky užívané krajiny ve
víceméně intaktní podobě. Potvrzuje to také obecnou evropskou zkušenost, že pokud se
v Evropě hovoří o historické kulturní krajině (typicky kulturní krajiny UNESCO), je to
převážně omezeně využitelná krajina horská či krajina s vinicemi. Zdá se, že splnění těchto
dvou podmínek (omezená využitelnost (příp. dostupnost) a existence vinařství) chrání krajinu
před většími krajinotvornými změnami a v regionu Mikulovska je v malém splněno obojí.
Je to zejména rozvoj vinařství, který posiluje příliv turistů do regionu a je jedním
z akcelerátorů rozvoje služeb v oblasti. Srovnáme-li krajinu Mikulovska s jinými vinařskými
oblastmi, vidíme podobné příležitosti a silné stránky, jak je zachytil uskutečněný Getzem a
Brownem (Getz & Brown, 2006). Tito autoři se, v návaznosti na předešlé výzkumy vinařské
turistiky, zajímali o důvody, kvůli kterým jsou lidé ochotni navštívit určitou vinařskou oblast.
K nejdůležitějším charakteristikám regionu patří tyto: vinaři jsou vyhlášení svou
pohostinností, v regionu je hodně zajímavých míst, nabízí se množství různorodých aktivit,
vinařská oblast je zasazena do atraktivní krajiny, personál má zkušenost a dobré znalosti vína
a v rámci doplňkových služeb jsou nabízeny skupinové cesty po vinařstvích. 38 Rostoucí počet
turistů a rostoucí počet ocenění vín z této oblasti39 ukazuje, že dlouhodobé trendy ve snaze o
zachování kulturní krajiny a dlouhodobé trendy ekonomických zájmů místních obyvatel míří
ke stejnému cíli.
[17] Vystoupil, J. Šauer, M. Holešínská, A. (2008): Mikulovsko - model opatření k rozvoji
domácího apříjezdového zahraničního cestovního ruchu ve vybraných oblastech - oblast s
převažujícími přírodními předpoklady - region Jižní Morava, Česká republika. Czech
Hospitality and Tourism Papers - Hotelnictví, lázeňství, turismus. Praha: Vysoká škola
hotelová v Praze 8, roč. 3, č. 3, s. 77-104.
[16] Vystoupil, J. Franke, A. a kol. (2006) Hodnocení současného stavu výzkumu cestovního
ruchu v České republice. Czech Hospitality and Tourism Papers, Praha: Vysoká škola
hotelová v Praze 8, s.r.o., roč. 1, č. 3, s. 3-26.
[15] Vos, W. Meekes, H. (1999): Trends in European cultural landscape development:
perspectives for a sustainable future. Landscape and Urban Planning, Ročník 46, číslo 1–3,
str. 3-14,
[14] Tomaštík, E. (2013): Giovanni Battista Alouisi - život a dílo. Disertační práce [on-line]
[cit. 2014-01-25]. Dostupné na
http://is.muni.cz/th/167868/ff_d/dizertace_posledni_verze_PDF.pdf?lang=cs
[13] O'Hare, D. (1997): Interpreting the cultural landscape for tourism development. Roč. 2,
č. 1, str. 33 – 54
[12] Nohl, W. (2001): Sustainable landscape use and aesthetic perception–preliminary
reflections on future landscape aesthetics. Landscape and Urban Planning, ročník 54, číslo 1–
4, str. 223-237
[11] Noháč, J. (1911): Vlastivěda moravská - Břeclavský okres. Musejní spolek v Brně.
[10] Marignani et al. (2008): Planning restoration in a cultural landscape in Italy using an
object-based approach and historical analysis. Landscape and Urban Planning, ročník 84, č.
1, str. 28–37
[9] Kirby, K. J., (2004): Conservation in British woodland - adapting traditional management
to modern needs. In: The cultural landscape past, present and future. Cambridge: Cambridge
University Press, str. 79-89.
[8] Hurt, Rudolf. (1968): Osídlení Břeclavska v historické epoše. Jižní Morava – vlastivědný
sborník. 1968, svazek 4, str. 5 – 17
[7] Getz, D. Brown, G. (2006): Critical success factors for wine tourism regions: a demand
analysis. Tourism Management, Ročník 27, č. 1, str. 146-158.
[6] Freising, J. (1966) Heimatbuch der Marktgemeinde Unter-Tannowitz. 2. Vydání.
[5] Foltýn, D. a kol. (2005): Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání. Praha:
Libri.
[4] Farina, A. (2000): The Cultural Landscape as a Model for the Integration of Ecology and
Economics. BioScience. Ročník 50, č. 4, str. 313-320
Keywords: cultural landscape, economic history, tourism
JEL codes: L66, L83, Q01
Článek vychází v rámci projektu DF13P01OVV019 NAKI - Identifikace a interpretace
vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí
[24] 1. vojenské mapování z let 1764 – 68 [on-line], dostupné z http://oldmaps.geolab.cz/
[25] Seznam ocenění vín [on-line] [cit. 2014-01-25]. Dostupné na
http://www.wineofczechrepublic.cz/
Klíčová slova: kulturní krajina, hospodářské dějiny, turistický ruch
The transformation of the landscape in the last two centuries is influenced more and more by
the pressure of rationality and efficiency, which leads to the formation of industrial,
monocultural landscapes. Despite this, in some regions remains largely traditional cultural
landscape and this fact can awaken interest about an answer to the question of how and why
in some areas is traditional cultural landscape better preserved and developed. This article will
focus on the area of Mikulov region. The aim of this study is to capture the past and present of
cultural landscape and thus the formation and development of cultural capital in the region
and its present use. Particular attention will be paid to long-term trends of selected socioeconomic factors with regard to their dominant role in shaping the landscape of traditional
wine region through agricultural activities.
Abstract
František Svoboda, Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, katedra veřejné
ekonomie, [email protected]
[23] Tabula Generalis marchionatus Moraviae in sex circulos divisa quos Mandato Caesareo
accurate emensus hac mappa delineatus exhibet Joh. Christoph Müller, S. C. M. Capitane[us].
Mědorytina, 1716. [on-line] [cit. 2014-01-25]. Dostupné na
http://mapy.mzk.cz/mzk03/000/904/188/2619267549/
[22] MZA Brno, fond F 18, kostel a kaple v Bavorech 1739 – 1825, kart. 1119, inv. č. 7170
[21] MZA Brno, fond E 6, přípravný materiál k církevní topografii G. Wolného, kart. 511,
sign. Og 23
[20] Biskupství archiv Biskupství brněnského, fond Kapitula Mikulov, nezpracovaná část,
krabice č. 18 - Urbář 1583
[19] Archiv arcibiskupské konsistoře v Olomouci, sign. G 1, Protokol generální vizitace
olomoucké diecéze, karton 4734
[18] Westaway, J. (2013): The Origins and Development of Mountaineering and Rock
Climbing Tourism in the Lake District, c.1800-1914. In: The Making of a Cultural
Landscape: the English Lake District as Tourist Destination, 1750-2010. London: Ashgate,
str.155-180.
PŘÍLOHA 4
UKÁZKA Z TABULKY
„PŘEHLED DROBNÉ ARCHITEKTURY“
Jevišovka
Jevišovka
Jevišovka
Jevišovka
Jevišovka
Jevišovka
Jevišovka
Jevišovka
Jevišovka
Hevlín
Hevlín
Hevlín
79992
9382
93742
79958
79967
79995
9334
93747
79972
93954
93959
93951
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
95472
10374
96504
10291
96466
96473
7382
96509
10183
10343
98850
9838
9832
101288
101287
101307
75308
75309
101353
Hrabtice
Dyjákovice
Dyjákovice
Hrabtice
Hrabtice
Hrabtice
Hrabtice
Hrabtice
Hrabtice
Hrabtice
Hrabtice
Hrabtice
Hrabtice
Hrabtice
Hrabtice
Hrabtice
kaple Panny Marie Tídubské
socha sv. Jana Nepomuckého
sloup Nejsv. Trojice
socha Apoštola Tomáše
sousoší Nejsv. Trojice
sloup se sochou sv. Floriána
socha sv. Felixe z Cantalice
socha sv. Františka z Pauly
boží muka
sloup se sochou sv. Josefa
socha sv. Donáta
socha sv. Floriána
mramorový kíž
hlavní hbitovní kíž
sloup se sochou sv. Františka
Xaverského
torzo sousoší Nejsv. Trojice
boží muka
litinový kíž
kamenný kíž
socha Ecce Homo
socha kapucínského svtce
kamenný kíž
socha sv. Antonína Paduánského
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
10310 Dyjákovice
97912
96828
98459
98478
98490
9876
98708
98710
98712
98711
98713
9880
98808
9877
9896
sousoší Ukižování - Panny Marie
socha sv. Donáta
sousoší Ukižování - hlavní kíž
sloup se sousoším Nejsvtjší Trojice
Marklv kíž
sousoší Ukižování - socha sv. Jana
Evangelisty
litinový kíž (Thürschmiedv)
boží muka
kamenný kíž
kíž
litinový kíž
litinový kíž
litinový kíž
litinový kíž
sousoší Piety
sloup se sochou sv. Šebestiána
sloup se sochou Neposkvrnného
poetí P. Marie
boží muka
litinový kíž
sloup se sousoším Piety
torzo podstavce
kaple Panny Marie Lurdské
kaple Panny Marie Matky Církve
Mariánský sloup
pilíková boží muka "ervený kíž"
socha sv. Filipa Neriho
torzo božích muk
kamenný kíž
kaple "ke cti Matky Boží"
klasicistní kamenný kíž
kamenný kíž
kaple sv. Urbana
kaple u školy
kaplika u hbitova
litinový kíž
spomenik
Název
litinový kíž
boží muka v polích
boží muka u školy
Dyjákovice
Dyjákovice
97726 Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
10295 Dyjákovice
96611 Dyjákovice
10324 Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
Dyjákovice
95189
10299
95184
10276
10372
93929 Hevlín
Hevlín
9952 Hevlín
93905 Hevlín
OBEC
Hevlín
Jevišovka
Jevišovka
Prir_Cis
93683
93695
93712
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
zaniklá
pemístná
pemístná
stojící
pemístná
pemístná
stojící
stojící
stojící
pemístná
pemístná
pemístná
pemístná
pemístná
pemístná
pemístná
stojící
stojící
stojící
pemístná
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
pemístná
pemístná
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
rozpadlý
stojící
stojící
stojící
stojící
rozpadlý
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
pemístná
stojící
stojící
zaniklá
rozpadlý
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stav
stojící
stojící
stojící
ne
ne
ne
ne
ne
ano
ne
ne
ano
ne
ano
ano
ano
ano
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ano
ano
ne
ne
ne
ne
ano
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ano
ne
ano
ne
ano
ne
ano
ano
ano
ano
ne
ne
ne
ano
ne
ano
ne
ne
ano
ne
ne
ne
ano
ano
ano
ano
ano
ne
ano
ano
ano
ano
ne
ano
Nechrán.
ano
ano
ano
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Autor záznamu
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
13.5.2014
13.6.2014
13.6.2014
13.6.2014
13.6.2014
13.6.2014
16.6.2014
16.6.2014
16.6.2014
29.4.2014
29.4.2014
7.5.2014
7.5.2014
7.5.2014
12.5.2014
13.5.2014
13.5.2014
13.5.2014
13.5.2014
13.5.2014
13.5.2014
13.5.2014
13.5.2014
13.5.2014
28.4.2014
28.4.2014
28.4.2014
29.4.2014
29.4.2014
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
15.4.2014 Sklená Karel
2.4.2014
14.4.2014
14.4.2014
14.4.2014
14.4.2014
14.4.2014
14.4.2014
14.4.2014
14.4.2014
15.4.2014
31.3.2014
1.4.2014
1.4.2014
1.4.2014
2.4.2014
2.4.2014
18.3.2014
18.3.2014
18.3.2014
18.3.2014
14.3.2014
18.3.2014
18.3.2014
18.3.2014
14.3.2014
14.3.2014
14.3.2014
14.3.2014
14.3.2014
14.3.2014
14.3.2014
14.3.2014
Datum záznamu
13.3.2014
13.3.2014
14.3.2014
ano
ano
ano
ano
ano
ne
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
znacka
ano
znacka
znacka
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
GPS
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
není fotodokumentace
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
ano
ano
ano
ano
ano
ne
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
doplnit
ano
doplnit
ano
doplnit
ano
doplnit
ano
Na okraji obce stojící neorientovaná jednolodn ano
doplnit
ano
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
Na kižovatce ve tvercové ohrádce s balustrá ano
Na výrazn pedstupující tvercové základn uano
U silnice na pdorysu kruhové výsee kaplikaano
U silnice ped školou stojí kaplika obdélného ano
Kaple na pdorysu obdélníka s lichobžníkový ano
Na nízké tvercové základn hranolový sokl roano
Na travnaté ploše u kostela dvojstupový bohaano
Na mohutné tvercové tikrát odstupované záano
Popis
Foto
doplnit
ano
V polích za obcí mohutná boží muka. Na pdo ano
Na tyboké základn, jejíž boní stny zdobí pano
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
Archiv
ne
ne
ne
barokní
barokní
barokní
historizující slohy
1. pol. 20. století
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
pelom 19/20. století
barokní
klasicistní
2. pol. 20. stol. souasnost
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
klasicistní
barokní
barokní
barokní
barokní
klasicistní
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
klasicistní
barokní
barokní
barokní
klasicistní
barokní
barokní
vrcholný stedovk
(gotický)
klasicistní
barokní
klasicistní
klasicistní
klasicistní
klasicistní
klasicistní
klasicistní
barokní
epocha
klasicistní
epocha 2
Poznámky
co to je?
co to je?
z roku 1826
z roku 1861
sokl barokní - socha si
z roku 1830
z roku 1866
1886 na míst starší kaple
ásten rozpadlý, stéla leží
samostatn vedle kíže, z roku
z roku 1701
zásti zachycen SK
zachycen SK
zachycen SK
zachycen SK
zachycen SK
reambulace
nezachycen
nezachycen
zachycen SK
nezachycen
transfer
zachycen SK
reambulace
reambulace
transfer
transfer
transfer
transfer
transfer
transfer
transfer
reambulace
nezachycen
zachycen SK
z roku 1711
z roku 1711
z roku 1711
z roku 1714
nutné dohledat vztah Esterházy
je to fakt František z Pauly
nov obnovená kaple z roku
1832
socha na kostele
šilený kíž, dle mapy byl na
jedna ze souboru Althanských
pesunuta z parku zjistit více
nyní leží v k. ú. Hrádek
?
zásti zachycen SK
transfer
z roku 1839 - pesunuta z polí
transfer
pesunuta od erné strouhy
pesunuta od lesa Šiml - kdo
transfer
zjistí pesnou polohu - mapu má
nezachycen
nezachycen
mladší (po SK)
mladší (po SK)
zásti zachycen SK
zásti zachycen SK
zachycen SK
mladší (po SK)
zachycen SK
mladší (po SK)
zachycen SK
zachycen SK
nezachycen
mladší (po SK)
mladší (po SK)
mladší (po SK)
mladší (po SK)
nezachycen
zachycen SK
zachycen SK
mladší (po SK)
zachycen SK
mladší (po SK)
mladší (po SK)
zachycen SK
zásti zachycen SK asi pesunut
nezachycen
zachycen SK
mladší (po SK)
zachycen SK
viz nad
mladší (po SK)
zachycen SK
reambulace
V SK zajímavá situace - boží
zásti zachycen SK muka zachyceny - peškrtnuty a
zachycen SK
mladší (po SK)
zachycen SK
z roku 1777
dochován pouze sloup, ten
reambulace
pemístn ped kostel a jiná
nezachycen
stáí?
nezachycen
zachycen SK
viz literatura
SK - porovnání
zachycen SK
nezachycen
nezachycen
socha Salvator Mundi
socha sv. Petra
sousoší Kalvárie
socha Panny Marie Bolestné
socha sv. Jana Evangelisty
kamenný kíž
poklona
kamenný kíž
kaple sv. Anežky eské (Panny Marie
Tídubské)
kaple sv. Zdislavy (Lurdská kaple)
litinový kíž
108782 Hrádek
108779
10466
108809
108802
10466
109801
110250
10504 Hrádek
110265 Hrádek
110429 Hrádek
Hrádek
Hrádek
Hrádek
Hrádek
Hrádek
Jaroslavice
Hrádek
socha sv. Petra
108778 Hrádek
boží muka se sousoším Nejsv. Trojice
boží muka " Granitz - Molta"
10467 Hrádek
10416 Hrádek
litinový kíž
litinový kíž
litinový kíž
litinový kíž
litinový kíž
torzo kíže
Hrabcí studánka
boží muka
kaple sv.Rocha se zvonicí
Šanov
Šanov
Šanov
Šanov
Šanov
101477
101492
104895
107710
107711
107714
10230
9945
Název
socha sv. Antonína Paduánského
kamenný kíž
9930 Šanov
10468 Hrádek
OBEC
Prir_Cis
9806
9808
9803
101475
stojící
stojící
stojící
stojící
pemístná
pemístná
pemístná
pemístná
stojící
stojící
stojící
stojící
pemístná
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
stojící
rozpadlý
stojící
stojící
stav
stojící
pemístná
pemístná
stojící
ne
ano
ano
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ano
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ne
ne
Nechrán.
ne
ne
ne
ano
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
IDOB_PG v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Prir_Cis v map
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Autor záznamu
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
Sklená Karel
1.10.2014
1.10.2014
1.10.2014
1.10.2014
1.10.2014
15.10.2014
21.10.2014
17.6.2014
17.6.2014
5.8.2014
12.9.2014
12.9.2014
12.9.2014
12.9.2014
26.9.2014
Datum záznamu
16.6.2014
16.6.2014
16.6.2014
17.6.2014
ano
ano
ano
ne
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ne
ne
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
GPS
ano
ano
ano
ano
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
Popis
doplnit
doplnit
doplnit
doplnit
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
ano
Foto
ano
ano
ano
ano
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
ne
Archiv
ne
ne
ne
ne
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
barokní
klasicistní
barokní
vrcholný stedovk
(gotický)
barokní
epocha
barokní
barokní
barokní
2. pol. 20. stol. souasnost
klasicistní
barokní
epocha 2
Poznámky
pvodn stála ped cukrovarem
pvodn stála ped cukrovarem
nezajímavé z roku 1901
nezajímavé z roku 1956 zajímvé že má nmecký nápis
pesunutá ke kostelu
mladší (po SK)
mladší (po SK)
mladší (po SK)
zásti zachycen SK
zachycen SK
zachycen SK
zachycen SK
zachycen SK
mladší (po SK)
mladší (po SK)
na brán od Schweigela
soubor Kalvárie
soubor Kalvárie
soubor Kalvárie
soubor Kalvárie
zásti zachycen SK na brán od Schweigela
zásti zachycen SK na brán od Schweigela
zachycen SK
nezachycen
z roku 1850 postavenáá místo
zásti zachycen SK starší devné zvonice
zachycen SK
nezachycen
reambulace
nezachycen
nezachycen
nezachycen
nezachycen
nezachycen
reambulace
SK - porovnání
reambulace
reambulace
reambulace
reambulace
PŘÍLOHA 5
PROGRAM TERÉNNÍHO
PRŮZKUMU + FOTOGRAFIE
14. – 18. ČERVENCE 2014
PROGRAM TERÉNNÍHO PRŮZKUMU
BAROKNÍ KRAJINOU JAROSLAVICKA
STRANA 2 Z 12
|
ї první písemná zmínka 1190
ї kostel svatého Jiří
BAROKNÍ KRAJINA JAROSLAVICKA
nedatováno, archiv OkrÚ
Znojmo, fond Z/OÚ, NAD 872
Starým mlýnem
a mlýnem v Micmanicích,
situace
Mlýnské
strouhy mezi
Strachotice
ї klasicistní mlýn v místě zaniklé obce Neslovice
Strachotice, Starý mlýn
Schramova sbírka vedut, Tasovice, 1903, sbírka MZK
Tasovice
DEN PRVNÍ
14. ČERVENCE 2014
|
IIVPPBKKJP
6,2 km 5,2 km 0,0 km první zmínka 1302
nyní malá vodní elektrárna
http://www.technicalmuseum.cz/slup-pamatka
usedlost č.p. 59
stodoly u č.p. 20, č.p. 76, č.p. 79
hodnotný areál kostela Jména Panny Marie
socha sv. Jana Nepomuckého při škole
první zmínka 1512, rozsáhlé přestavby 1810 až 1938
národní kulturní památka od 1995, ve správě Technického muzea v Brně
http://www.kr-jihomoravsky.cz/pamatky/
|
ї http://www.krhovice.cz/z-historie-obce/d-12606/p1=213
14. – 18. 7. 2014
písemná zmínka do Micmanic 1302
do Oleksoviček 1434, do Jaroslavic 1704, do Laa 1830
v současnosti 31,6 km
ї kaple sv. Bartoloměje, 1861 až 1862
ї výklenková kaplička – poklona Nejsvětější Trojice, při štěrkovně
ї začátek vodního kanálu Mlýnská strouha
Krhovice
ї fara č.p. 44
ї kaple svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty
|
9,2 km 11,8 km STRANA 3 Z 12
18,6 km počátek 13. století, zásadně upraven v klasicistním slohu 1847
na hlavním oltáři barokní obraz od znojemského malíře Josefa Winterhaltera
nejlépe opravená památka JmK 2013
ї farní kostel svatého Jana Křtitele
Valtrovice
ї
ї
ї
ї
ї vodní mlýn
Slup
ї původně samostatná obec, dnes část Strachotic
ї hodnotný pozdně gotický sloup s Pietou
ї velký klasicistní průmyslový vodní mlýn
Micmanice
ї http://www.strachotice.cz/historie/d-1001/p1=1002
7,5 km 1744, vyhořel 1766, obnoven
v okolí barokní sochy (sv. Jan Nepomucký, sv. Florián na goticko-renesančním pilíři,
Pieta)
ї sousoší Nejsvětější Trojice
ї usedlost č.p. 12
http://www.hodonice.cz/
první písemná zmínka 1281
Kostel svatého Jakuba Většího
kaple Panny Marie
socha svatého Floriána na návsi v nice domu čp. 33
socha svatého Josefa
|
http://vodnimlyny.cz/mlyny/
mlyn/2183
STRANA 4 Z 12
mohutný pozdně gotický
a raně renesančního mlýn
renesanční rezidence zbudované Václavem Ryšanem
z Rozenštejna (od 1668
rezidence kláštera v Louce)
nyní č.p. 91 a 93
ї
ї http://www.mistopisy.cz/pamatky_tasovice_9489.html
ї http://www.turistika.cz/mista/tasovice
ї areál mlýna
ї
ї
ї
ї
ї
22,4 km 21,3 km |
IIVPPBKKJP
1751 Tasovice – 1820 Vídeň
římskokatolický kněz, řeholník z kongregace redemptoristů
svatořečen 1909
kostel Nanebevzetí Panny Marie
raně barokní stavba z druhé poloviny 17. století
s ohradní zdí
náhrobek na jižním průčelí
kostel sv. Klementa
1933, postaven na místě rodného domku sv. Klementa
kaple sv Klementa
pseudogotická stavba s osmibokým půdorysem z 19. století
fara
pozdně barokní – raně klasicistní stavba kolem roku 1780
sousoší Panny Marie, svatého Šebestiána a svatého Jana Nepomuckého
pozdně barokní sochařská práce z roku 1736
na náměstí,
ї první zmínka 1234
ї rodiště svatého Klementa Marii Hofbauera
Tasovice
ї
ї
ї
ї
ї
ї
Hodonice
14,8 km 9,6 km |
STRANA 5 Z 12
|
STRANA 6 Z 12
14. – 18. 7. 2014
|
ї kontaktní číslo Jan Foretník: 608 509 252
17,3 km ї romantická vyhlídka, 1860
ї http://www.obec-vrbovec.cz/tipy-na-vylety/jemenit.html, http://www.veslupi.wbs.cz/Okolni-obce.html
Lamplberg
ї http://www.obec-vrbovec.cz/tipy-na-vylety/jemenit.html, http://www.veslupi.wbs.cz/Okolni-obce.html
ї zaniklá obec 1787 – 1951
ї kaple
Ječmeniště
kříž se sochou Panny Marie Bolestné
kříž s Korpusem, sloup se sousoším Nejsvětější Trojice
socha Ecce Homo na sloupu
sloup se sousoším Piety původně umístěný u silnice směrem na Znojmo
ї fara č.p. 36 s bránou
ї kostel sv. Víta
ї v areálu kostela soubor barokních soch svezených z okolních obcí
Dyjákovičky
ї barokní pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice
Vrbovec, Nejsvětější Trojice
6,6 km 1,4 km Tasovice, poklona
ї výklenková kaplička – poklona
0,0 km Tasovice
15. ČERVENCE 2014
DEN DRUHÝ
|
IIVPPBKKJP
|
14. – 18. 7. 2014
|
STRANA 7 Z 12
www.cykloserver.cz/cykloatlas/
půdorys přízemí
28,3 km 27,0 km 23,4 km |
|
IIVPPBKKJP
Jaroslavice, mlýn a zámek, 1900, http://www.fotohistorie.cz/Jihomoravsky/Znojmo/Jaroslavice/Default.aspx
současná podoba poč. 20. stol
nyní malá vodní elektrárna
STRANA 8 Z 12
ї http://www.obec-jaroslavice.cz/informace-o-obci/pamatky-a-zajimavosti/
ї vodní mlýn
1788-91
ohradní zeď s bránou
sousoší Nejsvětější Trojice, kříž u kostela, milník
(sekundárně přesunutý ke kostelu)
ї krytá schodištní chodba spojující kostel se zámkem
ї pranýř 1. pol. 17. stol. a Mariánský sloup před
1. pol. 18. stol. na náměstí
ї radnice 1889
ї klasicistní kostel sv. Jiljí
vybudován kolem roku 1570 na místě hradu uváděného 1255
barokní přestavba pravděpodobně kolem roku 1730
závěrečné úpravy kolem 1770 a v 19. století.
ї správní a hospodářské centrum území, první písemná zmínka 1249
ї zámek
Jaroslavice
ї výklenková kaple – poklona z roku 1909
Jaroslavice, poklona
ї pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice, 1804
Slup, kóta 236
Tasovice
|
14. – 18. 7. 2014
ї
ї http://www.obec-hradek.cz/informace-o-obci/historie-obce
ї
ї
ї
ї
ї
ї
ї
ї
31,9 km BUS
|
STRANA 9 Z 12
43,7 km první zmínka 1127
1657 po dobytí Hrádku Švédy vypleněný, 1747 obec včetně fary a kostela vyhořely
1761 – 1764 stavba nového kostela, vysvěcen 1767
kaple sv. Oldřicha
románská rotunda
původně karner na kruhovém půdorysu s půlkruhově vypnutou apsidou z pol. 13. století
zbytek staroslavného zeměpanského hradu z 1. poloviny 11. století
fara
první zmínka 1227
barokní přestavba.
hřbitov
založen 1755
dominantou hlavní hřbitovní kříž z roku 1789
socha sv. Floriana na náměstí
1757, restaurována 2000
socha sv. Jana Nepomuckého naproti škole
polo. 18. století, restaurována 1999
boží muka na konci obce směrem na Dyjákovice
1695, restaurována 2002
boží muka Panny Marie Bolestné u vinného sklepa v obci
1788, restaurovaná 2003
sousoší Loučení Krista s Pannou Marií pod kostelem
1789, restaurovaná v roce 2005
kaple, nyní zasvěcená sv. Anežce České u silnice směrem do Jaroslavic
ї farní kostel sv. Petra a Pavla
Schramova sbírka vedut, Hrádek, náves, 1909, sbírka MZK
ї raně středověké založení, první zmínka 1045
Hrádek
13,7 km 0,0 km 17,6 km STRANA 10 Z 12
|
ї kostel Nanebevzetí Panny Marie
ї socha sv. Filipa Neriho
ї socha sv. Jana Nepomuckého
Hevlín
ї zděná pilířková boží muka později upravená zvaná „Červený kříž“
Hevlín, boží muka
ї sousoší piety v polích východně od Dyjákovic
Dyjákovice, Pieta
|
IIVPPBKKJP
25,7 km 23,6 km 20,3 km ohradní zeď se vstupní branou a zvonicí postavená před rokem 1792
výklenková kaple vsazená do ohradní zdi s torzem náhrobku a torzem sousoší Nejsvětější Trojice, 1757-1761
ї soubor barokních soch v areálu kostela
sousoší Ukřižování: pozdně barokní bývalý hlavní hřbitovní kříž a sochy sv. Jana Evangelisty a Panny Marie 1793
přemístěný barokní sloup se sochou sv. Josefa 1734 původně situovaný v polích východně od obce
barokní socha sv. Donáta 1777 u jižního vchodu kostela
sekundárně umístěná socha sv. Donáta na ploše bývalého hřbitova z roku 1839
barokní socha sv. Floriána 1777 v předzahrádce u jižního vchodu z kostela
klasicistní kamenný kříž 1843 původně umístěný u silnice ke Karlovu
mramorový kříž 1900 s litinovou deskou od brněnského sochaře Josefa Tomoly
ї fara
z roku 1746, pozdně barokní stavba
ї pozdně gotická boží muka ve východní části obce
ї farní kostel sv. Michaela Archanděla
Dyjákovice
ї obec vybudována na zelené louce v 50. a 60. letech 20. století, samostatná obec od 1971
ї krokodýlí farma, zrušena 2014
ї http://www.velkykarlov.cz/index.php?nid=1138&lid=cs&oid=107927
Velký Karlov
Tasovice
DEN TŘETÍ
16. ČERVENCE 2014
Hevlín, 1930, http://www.fotohistorie.cz/Jihomoravsky/Znojmo/Hevlin/Default.aspx
42,0 km 39,1 km VLAK
36,8 km 34,0 km PROGRAM TERÉNNÍHO PRŮZKUMU
|
14. – 18. 7. 2014
|
STRANA 11 Z 12
původně Emin dvůr nechal r. 1882 postavit majitel hrušovanského velkostatku Eduard
Khuen-Belassy pro svoji manželku Emanuelu Khuen-Belassy
na výmalbě některých interiérů Emina zámku se podílel i tehdy mladý malíř Alfons
Mucha
1945 zestátněn
ї Emin zámek
Emin zámeček
Hrušovany, nádraží
ї kostel svatého Antonína Paduánského 1698
ї soubor althánských soch (socha Ecce Homo,sochy šesti kapucínů)
Hrabětice
ї původně barokní hospodářský dvůr – Trávní dvůr – „Trabinghof“
Travní dvůr
ї kaple Matky Boží u nádraží
ї památkově chráněná výpravní budova nádraží č.p. 268
válkách přenesena do obce a sekundárně využita jako náhrobek, poté umístěna do
prostoru před kostelem
ї pozdně gotická boží muka púvodně umístěná u brodu přes řeku Dyji, po napoleónských
http://www.sanov.cz/priroda-v-regionu/hrabeci-studanka/
14. ČERVENCE 2013
58,6 km 48,1 km VLAK
STRANA 12 Z 12
|
@Y@W_X+
18. ČERVENCE 2014
|
YW_X+`WX<XY[
17. ČERVENCE 2014
IIVPPBKKJP
WX<Q'X+++Y[!#$%\]^
16. ČERVENCE 2013
/5<!"#$%#=#>?@%Q%
15. ČERVENCE 2013
!"#$%&'*+
Tasovice
DALŠÍ PROGRAM
http://www.sanov.cz/priroda-v-regionu/prirodni-rezervace-karlov/
Božice, nádraží
vyhlášena 1933, rozloha 5,8 ha
na svahu a následné plošině v údolí Příčního potoka, na jihu navazuje na břehový
porost rybníka Prostřední Karlov v Hrabětické plošině
jde o zbytek přirozené doubravy a habrové javořiny obklopený rozsáhlými akátinami
jádrem chráněného území je porost listnatých dřevin, jemuž vévodí dub letní, habr
obecný a lípa malolistá
v menší míře je přítomen javor babyka a javor mléč
stáří porostů je mezi 80 – 150 lety
ї přírodní rezervace Karlov
1810 postavena klasicistní stavbička obložená pískovcovými kvádry.
ї Hraběcí studánka
46,2 km http://www.sanov.cz/kultura/historie-obce-sanov/emin-zamek/, http://www.eminzamek.cz/historie/
1948 vyhořel, zničena i Muchova díla
dnes ústav sociální péče pro psychotiky a alkoholiky
Hraběcí studánka
Slup, Nejsvětější Trojice,
foto Barbora Ponešová
Vrbovec, Nejsvětější Trojice,
foto Karel Sklenář
Micmanice, mlýn,
kaple v Ječmeništi,
foto Karel Sklenář
PŘÍLOHA 6
POZVÁNKY NA AKCE + FOTOGRAFIE
Vystavující:
Radomír Feňo
Vojtěch Kolář
Lukáš Kvaššay
Pavel Lachman
Tereza Novotná
Veronika Ottopalová
Tomáš Sysel
Kristýna Trojanová
Adéla Varmužová
Petra Vu
Vernisáž 9 12 2013 v 16 h v Galerii Mini, v 17 h následuje přednáška prof. Kurta Gebauera v místnosti A117
Galerie Mini
Fakulta architektury VUT v Brně, Poříčí 5, Brno
10 12 — 20 12 2013
Výstava vznikla v rámci projektu
Identifikace a interpretace vzniku,
jihomoravského pohraničí
(NAKI DF13P01OVV019)
STOPY V KRAJINĚ
Výstava 10 studentských prací vypracovaných na UN1 v ateliéru Ponešová / Foretník
Pa ve l L a c h m a n : Po z oro va te l na k rajiny v k rajině
Poutník Dunajovickými kopci bude jistě upoután jedinou vertikálou krajiny a nejvyšším bodem hřebene—vzrostlým
letitým topolem. Místo na vrcholu kopce by tam mělo být drobně dotvořeno, nikoliv narušeno, aby si uchovalo svou
hodnotu a sílu. Stavebnice z neošetřeného dřeva by byla přirozeným prvkem v krajině. Jednotlivé její prvky ve tvaru
desek se zářezy umožňujícími spojování do libovolných sestav přestavují proměnlivost a různost krajiny neustále se
měnící a nakonec postupně zanikající. Prvky jsou dostatečně lehké, aby se daly přenášet z místa na místo, přesně
tam, kde to je pro poutníka v danou chvíli nejlepší, kde se bude cítit lépe, bezpečněji a uvolněněji. Podle způsobu
sestavení tak stavebnice může sloužit jako místo k sezení pro poutníka jako jednotlivce i pro skupinu lidí, závětří
proti větru i sněhu, pro odpočinek, pro jídlo a jeho přípravu, jako stínění ve velkém horku, jako izolace proti chladu
i proti vlhkosti. Možností využití je nepřeberné množství.
Objekt je situován na hranici lesa a vinic mezi obcemi Novosedly, Drnholec a Brod nad Dyjí pod vrchol Syslík do
malého výběžku, který zabíhá směrem do lesa a objekt tak přirozeně doplňuje chybějící stromy. Myšlenka, kterou
byla stavba inspirována, je legenda o patronovi moravských vinic, papeži svatém Urbanovi, který byl pronásledován
a úkryt našel ve vinicích a díky tomu přežil. Snahou bylo vytvořit úkryt pro novodobého poutníka. Tvar objektu je
inspirován stékající kapkou vína, která teče po vrstevnicích kopce a zachytla se ve výběžku vinic mezi stromy. Vstup
je ze zadní strany, kde je kapka jakoby přirozeně nedokončena. Konstrukce kapky je ze svislých dřevěných prvků
naskládaných za sebe v postupně se zhušťujícím intervalu, kde nejhustší je právě v místě, kde se člověk může ukrýt
a zároveň na pomyslném dnu kapky. Stavba je určena pro odpočinek ať už při krátké zastávce putování krajinou,
pro odpočinek během těžké práce na vinicích, či pro klidné posezení v přírodě.
Tomáš Syse l: Kapka úk rytu
Objekty jsou navrženy na vyhlídce nad cihelnou blízko obce Novosedly. Výhled na krajinu Mikulovska je do všech
světových stran. Navržený soubor objektů v krajině vyzařuje čistotu a klid na daném místě. Pocity a nálady, které
by měli vyvolat „levitující“ organické strukturované skořápky jsou různé. Nabízí jiný pohled na krajinu Mikulovska
a vybízí k hlubšímu zamyšlení. Rozmanitost organických tvarů a struktur vybízí k možnosti výběru pohledů přes
transparentní skořápky, které mají otvor nasměrovaný na oblohu a umožňují kontakt poutníka s nebesy.
Velká slunečná je součástí Dunajovických kopců, její terasy jsou uměle vytvořeny člověkem za účelem osázet vrcholy.
To se však nestalo a terasy jsou nyní krásně nadbytečné. Hora a její okolí je bujně zarostlá stepí. Navržené objekty
ukazují na významná viditelná místa z Velké slunečné, slouží jako ukazatelé, přenáší atmosféru pozorovaného místa.
Zároveň nabízí ochranu před povětrnostními vlivy. Terasy Velké slunečné stoupají po spirále—ta symbolizuje cestu
z vnitřního k vnějšímu a to je obsaženo v objektech.
Ve ronika Ottopalov á: S tru k tury v k raj i ně
Cieľom návrhu je vytvorenie vstupného objektu k ruinám kaplnky sv. Antonína z roku 1652. Bývalá kaplnka ako
aj novovzniknutý objekt sú priamou súčasťou krajiny, z čoho vychádza ich vzájomná poloha i celkové situovanie.
Hlavným zámerom bola snaha prinavrátiť stratené danému miestu a xnekonkurovať už jestvujúcemu. Dopovedať
nepovedané. Stavbu je teda nutné vnímať ako istý „živý organizmus“ s dynamicky plynúcim priestorom odohrávajúcim
sa vo vnútri jednoduchej kubistickej hmoty. Dualizmus objektu, založený na jeho forme a obsahu, podnecuje zvedavosť
pozorovateľa a nabáda ho k jeho preskúmaniu. Prácou s pohybom priestoru, hrou svetla a tieňa, ako aj s použitím
a štruktúrou materiálu je vytvorený jednotný celok, ktorý kladie dôraz na ľudské vnemy. Svojou mierkou, proporciami
a transcendentálnym charakterom objekt v človeku vzbudzuje pocit maličkosti, symbolizujúci tak určitú cestu k pokore.
Hlavným konštrukčným materiálom je liaty pohľadový betón rôznej štruktúry.
Sirotčí hrádek je ohromující svou bohatostí. Představuje přírodní prostředí, které člověk neuvěřitelným způsobem
přetvořil ku svým potřebám a které nyní dostává zcela nové kvality vlivem přírodních elementů. Sílu těchto faktorů
není možno opomenout. Hrad svou impozantní siluetou přetíná dva světy—v jednom dominuje člověk, ve druhém
ukazuje svou sílu příroda. Místa s diametrálně odlišným charakterem, každé však velmi silné. Inverzní prostory
jsou významnou kvalitou. Zřícenina. Trojúhelník jako symbol elementární lidské potřeby—střecha nad hlavou.
Objekt / jednoduchý přístřešek se obrací k siluetě hradu. Úžina mezi skalami. Místo, kde hrad protíná osu, člověk
sestupuje dolů a vzhlíží nahoru. Zprostředkovává předěl mezi oběma světy. Jednoduchý objekt zavěšený mezi
skalami nepostrádá obytné prvky. Není pro každého. Kruh. Vynoříte se zpoza skal a otevírá se výhled. Všemi směry.
Čtyři roční období. Dokonalé.
Liščí kopec se nachází jihozápadním směrem od Dolních Dunajovic. Na vrcholku lze spatřit drobnou památku lidové
zbožnosti—kamenné torzo kříže. Na kopci dříve stála kaple sv. Rocha, která byla za Josefa II. zrušena. Dochoval
se pouze oltářní obraz, který se nyní nachází v kostele sv. Jiljí v Dolních Dunajovicích. Na koncept tohoto projektu
lze pohlížet z dvou úhlů pohledu. Na jedné straně odkaz na původní kapli, na druhé, cesta vedoucí k vrcholu
kopce. Na kopci jsou umístěny drobné objekty mobiliáře běžné kaple, ty jsou určujícími body cesty. První bod jsou
schody— nedílná součást vstupu, člověk je pozván k cestě. Druhý je lavice—místo odpočinku—orientace na kostel
sv. Jiljí, v Dolních Dunajovicích (dochovaný oltářní obraz). Třetí je ambon—vyobrazen citát z Bible: „Já jsem cesta,
pravda a život.“ (Jan 14, 6)—podnícení k zamyšlení. Čtvrtý je klekátko—prohloubení osobní spirituality pod křížem.
Poslední je kříž—postavený na dochovaném torzu, dochází k obnovení jeho významu.
Lu káš Kva š ša y: Sym b io n t
Te re za N ov otná: Č lov ě k /n e bo/k raj i na
Vo jt ě ch Ko lá ř : Kap le ce s t ou
Ra d o m í r Fe ň o : Ve l ká sl u n e č n á
Radomír Feňo, Vojtěch Kolář, Lukáš Kvaššay, Pavel Lachman, Tereza Novotná,
Veronika Ottopalová, Tomáš Sysel, Kristýna Trojanová, Adéla Varmužová, Petra Vu
STOPY V KRAJINĚ
\^
`#
`"
#"
{| Peter Zumthor
Nesnažíme se radikálně určovat krajinu tak, jako v baroku,
ale spíše ji podpořit objekty, jejichž způsob využití se časem
může změnit anebo je čas zcela pohltí.
Nechceme vytyčovat nové stezky, neboť cesty se vytvářejí
samy. Nesleduje li člověk jen už známé stezky, krajina mu
nabídne nové objevy. Ke krajině přistupujeme s pokorou,
vnímáme časové vrstvy zanechané předešlými obdobími.
Místa, která jsme vybrali, jsou pro nás významnými krajinnými
stopami, ať už díky svému fyzickému reliéfu, nebo kvůli roli,
postupně se měnící v jednotlivých historických obdobích.
Důkladné přečtení vybraného místa v kontextu krajiny je
ústředním motivem pro zformování naší práce.
IIVPPBKKJP
!"
#$
"$
#*;#<>
Tyto otázky stály na počátku zadání, které jsme se rozhodli
řešit spolu se studenty v rámci grantového projektu
„Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny
barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí“.
Otevřeli jsme tak téma novodobých intervencí v plenéru.
Smyslem naší práce bylo znovuobjevení kvalit krajiny, které
zde existují staletí a které byly v minulosti pozapomenuty.
Do specifické krajiny Mikulovska, poznamenaného výrazným
vlivem baroka, měli studenti umístit jednoduchý objekt pro
novodobého poutníka. Formálně bylo možné pracovat na
pomezí architektury, sochařství či jiných výtvarných zásahů.
Smyslem bylo nalezení nového světa na pomyslné hranici
historických vrstev formujících krajinu moravskou.
Studenti sami pak zformovali své myšlenky v „manifestu“
nazvaném Stopy v krajině. Barbora Ponešová
Místo, které jsem si vybrala pro svůj projekt je Stolová hora, na jejímž úpatí leží obec Bavory. Svou nadmořskou
výškou 458,5 m n. m., patří mezi nejvyšší vrcholy v okolí. Z hory je po celém jejím obvodu úžasný výhled, tudíž
přidávat tam rozhlednu by bylo zbytečné. Rovněž by byl nežádoucí objekt zasahující do výhledu z vrcholu. Proto
je výsledkem objekt, který je ve svahu pod vrcholem. Myšlenkou bylo vytvořit sezení, závětří apod. Hledala jsem
tvar objektu tak, že jsem experimentovala s proužky papíru, což mě přivedlo k nápadu, vytvořit linii (stuhu), která
jako by obepínala celou horu po jejím obvodu, a to na úrovni jedné vrstevnice. Přičemž „stuha“ je tvořena cestou,
horizontální linií, která má 4 opakující se typická místa, kde vystupuje nad úroveň terénu a vytváří různé funkce
(lákavá trasa okolo celé hory, místo k odpočinku, sezení i ležení, místo úkrytu před větrem). Je to tenká skořepina.
Materiálem je sklocement. Po zatvrdnutí cementu vznikají tenké, avšak velmi pevné skořepiny.
Pe tra Vu : S tu h a
Východně od Mikulova se nachází Liščí vrch, jeden z mnoha vrcholků poskytující úchvatný rozhled do okolní krajiny.
Tento kopec mi připadal zvláštní hlavně pro svou atmosférou dávno zapomenutého místa obehnaného hradbou
pichlavých keřů a stromů, které musí poutník nejprve překonat, aby si zasloužil vrcholový výhled. Tyto pocity ještě
umocňuje objekt lehkého opevnění, tzv. řopíku. Svou práci jsem se rozhodla zacílit právě na řopík. Do řopíku
navrhuji novou vrstvu—SÍŤ, která vytvoří hranici mezi minulostí a přítomností, mezi betonem a lidským teplem.
Lehkou, transparentní a měkkou síť, která je protikladem k hmotě bunkru. Síť, na které můžete sedět, ležet, spát.
Strukturu, která řopíkem prorůstá, vylévá se otvory na povrch, a tak o sobě dává vědět. Síť, která je průhlednou
i průsvitnou, netvoří bariéru. Síť, kterou lze v případě potřeby jednoduše sejmout a zase pověsit. Nad povrchem
se otevírá do krajiny, uvnitř se uzavírá do sebe a vytváří intimní atmosféru.
Ad é l a Va rmu žo vá : Z a c í l e no na Ř O Pí k
Kopec Lange Wart se nachází nedaleko Mikulova, mezi vesnicemi Dobré Pole a Nový Přerov.
Lange Wart v porovnání se svým okolím, pásem Dunajovických kopců a Pálavou působí jako bezvýznamný výškový
bod, místo, nad kterým nemá větší význam se pozastavovat. Když ovšem člověk lokalitu navštíví, naskytne se mu
nezvyklý pohled na celé území Jižní Moravy. Přes vodní nádrž Nové Mlýny, Pálavu, Dunajovické Kopce, Mikulov
až do Rakouska. Jednotlivé pásy osamocených panoramat se spojí v jeden kruhový celek, stejně jako kruhový se
zdá půdorys kopce při výstupu z české strany. Prostorové vztahy na Lange Wartu jsou důsledkem průchodu státní
hranice daným územím. Hranice je situovaná v místech, kde se nachází pěšina protínající kopec ze strany od vinic.
Je pomyslnou linkou dělící dva státy. Tato linie se stává výrazným motivem, který se až dodatečně propisuje živelným
způsobem do krajiny. Vytvořený objekt je naplněním očekávání pro ty, kteří se rozhodnou tuto linii sledovat.
Kri stý n a Tro j a n o vá : Re f l exe mí sta
konference:
ČLOVĚK A RANĚ NOVOVĚKÁ
K U LT U R N Í K R A J I N A
Regionální muzeum v Mikulově,
Nástupní sál, Zámek 1, Mikulov
23 4 2014, program 10 – 17 h
výstava:
DESET DOMŮ PRO JEDNU
PROLUKU
Galerie Konvent, Vrchlického 3, Mikulov
23 4 2014 – 30 4 2014,
vernisáž 23 4 2014 v 19 h
Akce pořádá Národní památkový ústav ÚOP v Brně, FA VUT v Brně, ESF MU ve spolupráci s Regionálním muzeem v Mikulově a galerií Konvent v rámci projektu
Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí (NAKI DF13P01OVV019)
výstava:
STOPY V KRAJINĚ
Regionální muzeum v Mikulově,
Sál na horním nádvoří, Zámek 1, Mikulov
23 4 2014 – 9 5 2014,
vernisáž 23 4 2014 v 17 h
K R A J I N A J A KO D Í LO
Odborná konference spojená s výstavami architektonických projektů studentů FA VUT v Brně
Akce pořádají Národní památkový ústav ÚOP v Brně, FA VUT v Brně, ESF MU
ve spolupráci s Regionálním muzeem v Mikulově a galerií Konvent v rámci projektu
Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny
jihomoravského pohraničí (NAKI DF13P01OVV019)
2014_04_14_BAROKNI_STEZKY_program_konference.indd 2
2014_04_14_BAROKNI_STEZKY_program_konference.indd 1
!"
#$
"$
#*
;#<>
STOPY V KRAJINĚ
Kulturní krajina je dílo. Se silami přírody
zde vstupuje do zápasu i souznění
původní krajinný rámec přetvářející
a dotvářející dílo lidských rukou a myslí.
Krajina člověka živí, současně však v ní
přebývá tušený genius sil přesahujících
horizont materiálního bytí člověka.
Pole, zahrada, vinice, les, řeka i cesty
jsou jevištěm lidského dělného života,
ale také místem, kde člověk nachází
a vkládá své estetické a duchovní
inspirace a koncepty. Právě v pokročilém
16., 17. a 18. století byla středoevropská
kulturní krajina zformována mocným
proudem kulturního a náboženského
cítění do nové hospodářské, estetické
i spirituální podoby, jejíž tvářnost je
dosud pro naši kulturní krajinu určující,
byť skrytá pod vrstvami nánosů mladších
zásahů a kulturních změn.
Naše konference si klade za cíl být
platformou setkání rozličných pohledů
a přístupů ve zkoumání interakce člověka
a kulturní krajiny v raně novověké éře
a současně místem, kde mohou být
artikulovány hodnoty kulturního dědictví
krajiny, nalézány způsoby jejich uchování
a také promýšleny a navrhovány možnosti
zušlechťování živoucího krajinného
organismu díly současnosti.
Aleš Homola
ČLOVĚK A RANĚ NOVOVĚKÁ
Vojtěch Marek:
Zámotek
Nesnažíme se radikálně určovat krajinu
tak, jako v baroku, ale spíše ji podpořit
objekty, jejichž způsob využití se časem
může změnit anebo je čas zcela pohltí.
Nechceme vytyčovat nové stezky,
neboť cesty se vytvářejí samy.
Nesleduje-li člověk jen už známé stezky,
krajina mu nabídne nové objevy.
Ke krajině přistupujeme s pokorou,
vnímáme časové vrstvy zanechané
předešlými obdobími. Místa, která
jsme vybrali, jsou pro nás významnými
krajinnými stopami, ať už díky svému
fyzickému reliéfu, nebo kvůli roli,
postupně se měnící v jednotlivých
historických obdobích. Důkladné
přečtení vybraného místa v kontextu
krajiny je ústředním motivem
pro zformování naší práce.
\^
`
#
`
"
#"
{|
Peter Zumthor
Tyto otázky stály na počátku zadání, které
jsme se rozhodli řešit spolu se studenty
v rámci grantového projektu „Identifikace
a interpretace vzniku, podoby a proměny
barokní kulturní krajiny jihomoravského
pohraničí“. Otevřeli jsme tak téma novodobých intervencí v plenéru. Smyslem naší
práce bylo znovuobjevení kvalit krajiny,
které zde existují staletí a které byly v minulosti pozapomenuty. Do specifické krajiny Mikulovska, poznamenané výrazným
vlivem baroka, měli studenti umístit jednoduchý objekt pro novodobého poutníka.
Formálně bylo možné pracovat na pomezí
architektury, sochařství či jiných výtvarných
zásahů. Smyslem bylo nalezení nového
světa na pomyslné hranici historických
vrstev formujících moravskou krajinu.
Studenti sami pak zformovali své myšlenky
v „manifestu“ nazvaném Stopy v krajině.
Barbora Ponešová
DESET DOMŮ
PRO JEDNU PROLUKU
* Identifikace a interpretace vzniku,
podoby a proměny barokní kulturní
krajiny jihomoravského pohraničí
NAKI DF13P01OVV019
13:30
Mgr. Martin Markel, Ph.D.
(FF MU v Brně, řešitel projektu*)
Svoboda mezi feudalismem a kapitalismem
aneb vliv hospodářsko-společenských
struktur na vývoj vinorodé krajiny
jižní Moravy.
12:10 – 13:30 Přestávka na oběd
11:40
(RM v Mikulově, řešitelka projektu*)
Proměna přírody a kulturní krajiny Mikulovska
v době nastupujícího novověku.
11:15
doc. Ing. arch. Jiří Löw
(autorizovaný architekt, LÖW & spol.,
s.r.o., Brno)
Liturgie v barokní krajině.
11:00 – 11:15 Přestávka na kávu
10:40
Mgr. Aleš Homola
(NPÚ ÚOP v Brně, řešitel projektu*)
Příběh dvou kaplí.
Vznik a zánik barokních svatyní v krajině.
10:15
(NPÚ ÚOP v Brně, řešitel projektu*)
Drnholec nebo Mikulov?
Příčiny a důsledky vzniku regionálního centra.
Regionální muzeum v Mikulově
Nástupní sál, Zámek 1, Mikulov
23 4 2014
Konferenci moderuje
doc. Ing. František Svododa, Ph.D.
(ESF MU Brno, řešitel projektu*)
10:00
Mgr. Eva Staňková
(NPÚ ÚOP v Brně, řešitelka projektu*),
Zahájení konference
Projekt NAKI – Identifikace a interpretace
vzniku, podoby a proměny barokní kulturní
krajiny jihomoravského pohraničí,
představení projektu.
ČLOVĚK A RANĚ
NOVOVĚKÁ
„Deset domů pro jednu proluku“ vzniklo
jako první úkol studentů druhého ročníku
Fakulty architektury VUT v Brně v zimním
semestru 2013. Projekty byly zasazeny do
proluky v historickém prostředí mikulovského
židovského města na Husově ulici mezi
domy č. 17 a 19.
Zadáním byl rodinný dům vycházející
z tradiční typologie. Studenti si sami
definovali svého pomyslného klienta.
Specifičnost jeho osobnosti a jeho životní
styl se pak měl promítnout do prostorového
konceptu domu, jeho formy a výrazu.
Zároveň však studenti měli respektovat
„genia loci“ židovského města v Mikulově.
Volnost v zadání se projevila na různorodosti
vystavovaných projektů, kde najdeme
na jedné straně například Motýlí dům
či Dům filmového střihače
a na druhé straně Dům obyčejného člověka
nebo Dům – rodina. Specifickým projektem
je Dům pro rabína, který je spíše obývaným
monumentem. Nejzajímavějším urbanistickým
konceptem je projekt nazvaný jednoduše
„Proluka“, který přes parcelu vytvořil
nový průchod z Husovy ulice na zámek.
Tento koncept získal titul „Oceněný projekt“
v soutěži VI. cena Bohuslava Fuchse.
Jan Foretník
Program:
Odborná konference
Autoři textu:
Radomír Feňo, Vojtěch Kolář,
Lukáš Kvaššay, Pavel Lachman,
Tereza Novotná, Veronika Ottopalová,
Tomáš Sysel, Kristýna Trojanová,
Adéla Varmužová a Petra Vu
Změna programu vyhrazena
16:30 – 16:45 Diskuse
16:15
Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D.,
(FA VUT v Brně, řešitelé projektu*)
„Akupunktura krajiny“.
Prostor pro novodobého poutníka.
15:50
Ing. Josef Haar
(Krajský pozemkový úřad pro JMK,
pobočka Břeclav)
Pozemkové úpravy – jeden z nástrojů
obnovy krajiny.
15:25
PhDr. Martin Krummholz, Ph.D.
(Ústav dějin umění AV ČR)
Projekt NAKI – Obnova buquoyské
kulturní krajiny.
15:00
Mgr. Patrik Líbal, Ph.D.
(Ústav pro klasickou archeologii FF UK v Praze)
Fascinace (před)barokní krajinou
aneb (pod)nebeské bojiště.
14:45 – 15:00 Přestávka na kávu
14:20
Ing. arch. Věra Kučová
(GnŘ NPÚ v Praze)
Krajinné památkové zóny jako předmět
oborového výzkumu, dosavadní řešení
a plánované výsledky.
13:55
Ing. Vlastislav Ouroda, Ph.D.
(NPÚ ÚOP v Českých Budějovicích)
K metodám péče o památkově chráněná města
a vesnice – mezinárodní kontext a informace
o dílčích výstupech probíhajícího výzkumu.
Petra Vu:
Stuha
Adéla Varmužová:
Zacíleno na ŘOPík
Lukáš Kvaššay:
Symbiont
Veronika Ottopalová:
Struktury v krajině
Magdalena Obrusníková:
Rámy krajiny
Tereza Novotná:
Člověk/nebo/krajina
Kristýna Trojanová:
Reflexe místa
KRAJINA
J A KO D Í LO
Odborná konference spojená s výstavami
architektonických projektů studentů FA VUT v Brně
Vojtěch Kolář:
Kaple cestou
Zuzana Filáková:
Srdce hory
Radomír Feňo:
Velká slunečná
Veronika Dočekalová:
Tři sestry na skalách
15.04.14 22:37
Vystavující:
Kristýna Blažíčková,
Eva Bomberová,
Veronika Dočekalová,
Zuzana Filáková, Vojtěch Marek,
Magdalena Obrusníková,
Kristýna Potůčková, Petra Šebová,
Vojtěch Štýbnar, David Zatloukal
Galerie Konvent
Vrchlického 3, Mikulov
23 4 2014 – 30 4 2014
Vernisáž: 23 4 2014 v 19:00
DESET DOMŮ
PRO JEDNU PROLUKU
Vystavující:
Veronika Dočekalová,
Radomír Feňo, Zuzana Filáková,
Vojtěch Kolář, Lukáš Kvaššay,
Vojtěch Marek, Tereza Novotná,
Magdalena Obrusníková,
Veronika Ottopalová,
Kristýna Trojanová,
Adéla Varmužová, Petra Vu
Regionální muzeum v Mikulově
Sál na horním nádvoří
Zámek 1, Mikulov
23 4 2014 – 9 5 2014
Vernisáž: 23 4 2014 v 17:00
STOPY V KRAJINĚ
Výstav y
architektonických
projektů studentů
FA VUT v Brně
15.04.14 22:37
moderuje Mgr. Rostislav Koryčánek
Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D., FA VUT v Brně
– studentské projekty Deset domů pro jednu
proluku, Stopy v Krajině a Tichý ostrov
PhDr. Petr Kroupa, NPÚ ÚOP v Brně
– Památková zóna Mikulov
úvodní příspěvky:
23 6 2014, 17h
Galerie Závodný
Husova 3, Mikulov
Akce je spolufinancována z projektu
Identifikace a interpretace vzniku,
jihomoravského pohraničí
(NAKI DF13P01OVV019)
Akci pořádá
Galerie Konvent a Galerie Závodný
ve spolupráci
s FA VUT v Brně a NPÚ ÚOP v Brně
NOVÁ ARCHITEKTURA
PRO MIKULOV
Beseda o památkové péči v Mikulově nad architektonickými projekty studentů FA VUT v Brně
Stopy v krajině
zámek v Mikulově
Stopy v krajině
Galerie Mini, FA VUT v Brně
Stopy v krajině
zámek v Mikulově
Stopy v krajině
Galerie Mini, FA VUT v Brně
PŘÍLOHA 7
UKÁZKY STUDENTSKÝCH PRACÍ
L UK ÁŠ KVA Š Š AY : SY MB IO N T
Cieľom návrhu je vytvorenie vstupného objektu ku zrúcanine
kaplnky sv. Antonína z roku 1652, ležiacej na stope pôvodnej
barokovej pútnej cesty. Ruiny kaplnky sa nachádzajú neďaleko
obce Perná obklopenej malebnou krajinou Pálavy. Vďaka
svojej vyvýšenej polohe je miesto v súčasnosti významným
a navštevovaným vyhliadkovým bodom. Bývalá kaplnka ako
aj novovzniknutý objekt sú priamou súčasťou krajiny, z čoho
vychádza aj ich vzájomná poloha i celkové situovanie. Hlavným
zámerom bola snaha prinavrátiť ono stratené danému miestu.
Nekonkurovať už jestvujúcemu, ale doplniť a navodiť zabudnutý
pocit. Dopovedať nepovedané.
ŠIRŠIE VZŤAHY
SITUÁCIA
VIZUALIZÁCIA INTERIÉRU
VIZUALIZÁCIA EXTERIÉRU
Stavbu je teda nutné vnímať ako istý „živý organizmus“
s dynamicky plynúcim priestorom odohrávajúcim sa vo vnútri
jednoduchej kubistickej hmoty. Dualizmus objektu, založený
na jeho forme a obsahu, podnecuje zvedavosť pozorovateľa
a nabáda ho k jeho preskúmaniu. Rôznorodý zážitok je rovnako
ponúknutý pri ceste smerom k tomuto miestu a pri ceste späť.
Prácou s pohybom priestoru, hrou svetla a tieňa, ako aj
s použitím a štruktúrou materiálu je vytvorený jednotný celok,
ktorý kladie dôraz na ľudské vnemy. Svojou mierkou, proporciami
a transcendentálnym charakterom objekt ďalej v človeku
vzbudzuje pocit maličkosti, symbolizujúci tak určitú cestu
k pokore.
Hlavným konštrukčným materiálom je liaty pohľadový betón
rôznej štruktúry v interiéry a exteriéry, doplnený o chodník
vysypaný štrkom.
PÔDORYS
PERSPEKTÍVY
PRIEČNE REZOPOHĽADY
POZDĹŽNY REZOPOHĽAD
KONCEPT
REZOVÉ SCHÉMY
RAD OM Í R F EŇ O : VELKÁ S LU N EČN Á
Velká slunečná je součástí Dunajovických kopců, její terasy jsou
uměle vytvořeny člověkem za účelem osázet vrcholy. To se však
nestalo a terasy jsou nyní krásně nadbytečné. Hora a její okolí
jsou bujně zarostlé stepí.
Navržené objekty ukazují na významná místa viditelná z Velké
slunečné, slouží jako ukazatelé, přenáší atmosféru pozorovaného
místa. Zároveň nabízejí ochranu před povětrnostními vlivy.
Terasy Velké slunečné stoupají po spirále – ta symbolizuje cestu
z vnitřního k vnějšímu, a to je obsaženo v objektech.
SPIRÁLA STOUPAJÍCÍ V TERASÁCH
VÝZNAMNÁ MÍSTA V KRAJINĚ
VELKÉ SLUNEČNÉ SYMBOLIZUJE CESTU
VYDITELNÁ Z VELKÉ SLUNEČNICE
Z VNITŘNÍHO K VNĚJŠÍMU
SKICA
TOPOL NA RŮŽOVÉ HOŘE
VODNÍ NÁDRŽ NOVÉ MLÝNY
KAPLE SV.ANTONÍNA
PERENSKÉ SKÁLY
BÝVALÁ KAPLE SV.ROCHA
MIKULOV A SVATÝ KOPEČEK
PŮDORYS, ŘEZ
SITUACE
VIZUALIZACE
PŮDORYSY, ŘEZY
SKICI
UKAZATELÉ NA VÝZNAMNÁ MÍSTA
PŘENESENÍ ATMOSFÉRY
V KRAJINĚ
POZOROVANÉHO MÍSTA
KONCEPT
VOJ T Ě C H KO LÁ Ř : KA PLE CES TO U
Liščí kopec se nachází jihozápadním směrem od Dolních
Dunajovic a je součástí Národní přírodní památky Dunajovických
kopců. Na vrcholku kopce lze spatřit drobnou památku lidové
zbožnosti a to kamenné torzo kříže, jehož historie není zcela
dochována. Na kopci dříve stála kaple sv. Rocha, která byla za
Josefa II. zrušena. Dochoval se z ní pouze oltářní obraz, který se
nyní nachází v kostele sv. Jiljí v Dolních Dunajovicích.
Na koncept tohoto projektu lze pohlížet ze dvou úhlů pohledu.
Na jedné straně odkaz na původní kapli sv. Rocha, na straně
druhé cesta vedoucí k vrcholu kopce. Na kopci jsou umístěny
drobné objekty mobiliáře běžné kaple, které jsou určujícími body
na cestě, kde se oba úhly pohledu protínají v jeden společný.
Prvním bodem jsou schody symbolizující nedílnou součást vstupu
a člověka tak zvou k započetí cesty. Druhým bodem je lavice –
místo k odpočinku. Ta je orientována na kostel sv. Jiljí, v Dolních
Dunajovicích, respektive na dochovaný oltářní obraz. Výstupem
dále k vrcholu se člověk dostává k třetímu bodu, kterým je
ambon. Na ambonu je vyobrazen citát z Bible: „Já jsem cesta,
pravda a život.“ (Jan 14, 6) a člověk je tak podnícen k zamyšlení.
Předposledním navrženým objektem je klekátko, další z typických
mobiliářních prvků kaple. Nachází se v blízkosti vrcholu. Na
tomto místě je prostor k prohloubení osobní spirituality pod
křížem. Posledním, pátým bodem je kříž. Kříž je postavený na
dochovaném torzu, dochází tak k obnovení jeho významu. Tímto
je dosažen cíl cesty.
VIZUALIZACE
PŮDORYSY A ŘEZY
ŠIRŠÍ VZTAHY
FOTOGRAFIE MÍSTA
SITUACE
FOTOGRAFIE MÍSTA
JAKUB STÝBLO : PROLÍNÁNÍ KRAJINY
Oblast krajiny jihomoravského pohraničí je polozapomenuté, zdevastované místo
se stopami jedinečné flóry a fauny. Místo, kde se udržel svébytný charakter
barokní krajiny. Místo, které skrývá řadu historických stop. Jedním takovým místem
je Tichý ostrov, který je nedaleko Mikulova.
Základní koncept vychází z původních historických reliktů v krajině. Relikty
vytvářejí mezi sebou osy, na kterých budou místěny solitérní objekty. Objekty mají
sloužit k navedení poutníka na původní přístupovou cestu na ostrov. Prvním objektem je signální most. Druhým objektem je úkryt. Třetím objektem je spojující most.
Jednotlivé objekty využívají barokního prolínání hmot. Struktura tyčových prvků
vytváří další moment prolínání mezi figurou a pozadím. Z odstupu vidíme objekt
po přiblížení jeho pozadí. Prolínání nejen formy a objektu s krajinou, ale také
funkce jednotlivých částí. Smazává se tu hranice mezi tím co je podlaha strop
nebo stěna.
1
2
Věž
Barokní most
3
Úkryt
4
5
Most
5
4
3
2
1
Letohrádek
Koncept:
Věž:
Půdorys: +0,000
Půdorys: +3,600
Most:
Půdorys: +12,800
A
A
A
A
A
Půdorys
B
+3,400
+1,200
+1,200
+0,000
+0,000
Řez A - A
+17,000
Přesně zacílené barokní
kukátko.
Modul
Filigránská mřížová konstrukce z bíle lakovaných
ocelových čtvercových trubek o hraně 25mm.
Jednotlivé prvky jsou skládány modulově 200, 300,
400mm. Prvky jsou k sobě svařovány do větších
celků. Tyto celky se poté mechanicky kotví k sobě.
11/2
Svařovaná
konstrukce
B
Pohled boční
Úkryt má charakter
hustého neproniknutelného prostředí.
1
A
B
Pohled čelní
Signální bod na cestě k
objevení topografie.
Profil
25 x 25 mm
B
Pohled boční
- Most -
Umístění mostu na osu
letohrádku vytváří cílený
průhled. Tento průhled
je umocněn postupně se
zužujícím prostorem.
Řez A - A
+3,400
B
A
- Úkryt -
Princip prolínání forem
mezi vnitřní a vnější
hmotou. Vnější hmota
tvořena kvádrem, vnitřní
koulí.
Konstrukce:
+4,600
Pohled čelní
B
B
+4,600
- Věž -
Převrací podstatu mostu.
Z cesty se stal solitérní
bod. Odkazuje, tak na
zapomenutý
barokní
most. Tím z něj dělá
znovu cestu.
2
B
Úkryt:
Řez B - B
Půdorys: +1,000
+17,000
Pohled boční
Půdorys: +7,000
Půdorys: +3,400
A
+4,600
A
A
A
A
A
A
+12,800
+12,000
+12,000
+0,000
Řez B - B
Hledání cesty
Pohled boční
+4,600
Pohled čelní
+8,000
Řez A - A
+8,000
+8,000
+3,400
+7,800
+7,800
+5,500
+1,200
+0,000
+3,400
0,0 0,5
1,5
+3,600
+3,600
+0,000
+0,000
+3,000
+3,000
+3,000
+0,000
+0,000
+0,000
3,0
0,0 0,5
1,5
3,0
Lukáš Kvaššay: Symbiont, 2013
Tereza Novotná: Člověk/nebo/krajina, 2013
Radomír Feňo: Velká Slunečná, 2013
Veronika Ottopalová: Struktury v krajině, 2013

Periodická průběžná zpráva o postupu prací na

Transkript

Podobné dokumenty

Cesty k raně novověké kulturní krajině

Periodická průběžná zpráva o postupu prací na

Zpravodaj v PDF ke stažení zde!

Pomůcka pro používání základních historických map

Periodická průběžná zpráva o postupu prací na

dějiny zeměměřictví - IGDM

VYŠETŘENÍ FUNKCE JATER v PEDIATRII (1. část) 1. Úvod

aRCREVUE 2/2013

stáhnout publikaci v

Charakteristika výzkumné činnosti Odboru vědy a techniky TMB

Geocoding

Brownfields - MikroInovace.eu