Parenterální výživa - Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední
Transkript
Parenterální výživa Absolventská práce Oskar Bartoš Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední odborná škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Studijní obor: Diplomovaný farmaceutický asistent Vedoucí práce: Bc. Dita Otradovcová Datum odevzdání práce: 19.4.2013 Datum obhajoby: Praha 2013 Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně a všechny použité prameny jsem uvedl podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů informací. Praha 19. dubna 2013 ........................................ Podpis Děkuji Bc. Ditě Otradovcové za odborné vedení absolventské práce. Děkuji také kolektivu v Ústavní lékárně IKEM za pomoc při zpracovávání této práce. Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6. ....................................... Podpis Abstrakt Oskar Bartoš Parenterální výživa Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Vedoucí práce: Bc. Dita Otradovcová Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2013, 38 stran Absolventská práce na téma Parenterální výživa se věnuje široké problematice parenterální výživy. Absolventskou práci lze rozdělit na dva základní celky. První celek popisuje parenterální výživu po stránce teoretické. Je zde charakterizována parenterální výživa jako nedílná součást klinické medicíny, malnutrice jakožto nejčastější indikace parenterální výživy, domácí parenterální výživa, dále pak požadavky na přípravu parenterální výživy v lékárně, požadavky na čistotu dané vyhláškou 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi a požadavky stavební. Dále je v práci uvedena parenterální výživa systémem all-in-one a její stabilita, komplikace parenterální výživy mechanické a metabolické. Druhý celek porovnává prakticky parenterální výživy typu all-in-one vyráběné jako IPLP s parenterální výživou typu all-in-one HVLP z hlediska financí, dostupnosti, stability, přípravy vaku z hlediska časové náročnosti a specifického složení. V závěru jsou shrnuty poznatky plynoucí z práce. Klíčová slova: parenterální výživa, all-in-one, vak, malnutrice Abstract Oskar Bartoš Parenterální výživa Parenteral nutrition Higher Medical College and Secondary Medical School, Prague 1, Alšovo nábřeží 6 Tutor: Bc. Dita Otradovcová Graduate work, Prague: VOŠZ a SZŠ, 2013, 38 pages The graduate thesis is about Parenteral Nutrition which deals with the comprehensive issue of parenteral nutrition. The graduate thesis can be divided into two parts. The first part of the theoretical part describes the parenteral nutrition. As parenteral nutrition is considered to be the underlying part of clinical medicine because malnutrition is the most common causes of parenteral nutrition. This part also describes home parenteral nutrition, as well as requirements for the preparation of parenteral nutrition in the pharmacy, hygiene requirements Act No. 84/2008 Coll., i.e. Correct Pharmacy Practice and Construction Requirement. The thesis contains parenteral nutrition systems all-in-one and its stability, mechanical complications of parenteral nutrition and metabolism. The second part compares the practice of parenteral nutrition all-in-one produced as IPLP (individually prepared medicines) with parenteral nutrition an all-in-one Proprietary Medicinal Products from financial aspect, availability, stability, preparation for nutrition bag in terms of time and the specific constituent. The conclusion concludes the findings deriving from the thesis. Key words: parenteral nutrition, all-in-one, bag, malnutrition, Obsah Úvod ......................................................................................................................................... 10 1 Historie ............................................................................................................................. 11 2 Enterální a parenterální výživa ..................................................................................... 13 3 Parenterální výživa ......................................................................................................... 14 3.1 3.1.1 Parenterální výživa do periferní žíly .................................................................. 15 3.1.2 Parenterální výživa do centrální žíly .................................................................. 15 3.1.3 Rozdělení parenterální výživy dle systémů ........................................................ 16 3.2 4 5 6 Rozdělení parenterální výživy ................................................................................... 14 Indikace a kontraindikace parenterální výživy .......................................................... 17 Malnutrice ........................................................................................................................ 18 4.1 Definice malnutrice.................................................................................................... 18 4.2 Příčiny malnutrice ...................................................................................................... 18 4.3 Klinické projevy malnutrice ...................................................................................... 18 Domácí parenterální výživa............................................................................................ 20 5.1 Indikace a kontraindikace domácí parenterální výživy ............................................. 20 5.2 Formy domácí parenterální výživy ............................................................................ 20 5.3 Edukace pacienta na domácí parenterální výživě ...................................................... 21 5.4 Prostředky a přípravky pro domácí parenterální výživu ............................................ 21 5.5 Stanovení výše a podmínek úhrady - parenterální výživy pro domácí terapii ........... 21 Příprava parenterální výživy v lékárně ........................................................................ 22 6.1 Čisté prostory – základní požadavky ......................................................................... 22 6.1.1 6.2 7 Hepa filtry ........................................................................................................... 22 Technické parametry čistého prostoru ....................................................................... 22 6.2.1 Třída čistoty ........................................................................................................ 22 6.2.2 Úroveň mikrobiologické kontaminace ............................................................... 22 6.2.3 Typ proudění ...................................................................................................... 23 6.2.4 Tlakový spád ...................................................................................................... 23 6.2.5 Požadavky na čisté prostory ............................................................................... 23 6.3 Stavební požadavky – obecné .................................................................................... 24 6.4 Propusti v čistých prostorách ..................................................................................... 24 Parenterální výživa systémem all-in-one....................................................................... 25 7.1 Podání parenterální výživy systémem all-in-one ....................................................... 25 7.2 Typy směsí all-in-one ................................................................................................ 26 7.3 Složení směsí all-in-one ............................................................................................. 26 7.4 Příprava směsí all-in-one ........................................................................................... 27 7.5 Pravidla pro přípravu směsí all-in-one....................................................................... 28 7.6 Kritická agregační koncentrace.................................................................................. 29 7.7 Stabilita směsí parenterální výživy ............................................................................ 29 7.8 Stabilita lipidových emulzí ........................................................................................ 29 7.8.1 7.9 Stupně nestability lipidové emulze: .................................................................... 30 Stabilita léků ve směsích all-in-one ........................................................................... 31 Přístupové cesty pro parenterální výživu...................................................................... 33 8 8.1 Přístupové cesty do periferního žilního systému ....................................................... 33 8.2 Přístupové cesty do centrálního žilního systému ....................................................... 34 Komplikace parenterální výživy .................................................................................... 35 9 9.1 9.1.1 Nemožnost zavedení centrálního katétru ............................................................ 35 9.1.2 Chybné zavedení katétru .................................................................................... 36 9.1.3 Embolizace katétru nebo jeho částí .................................................................... 36 9.1.4 Vzduchová embolie ............................................................................................ 36 9.1.5 Pneumotorax ....................................................................................................... 36 9.1.6 Žilní trombóza .................................................................................................... 37 9.2 10 Mechanické komplikace ............................................................................................ 35 Metabolické komplikace ............................................................................................ 38 9.2.1 Přetížení nutričními substráty („overfeeding“ syndrom).................................... 38 9.2.2 Dysbalance a chybění některých aminokyselin .................................................. 38 9.2.3 Poruchy metabolizmu lipidů............................................................................... 38 9.2.4 Poškození jaterních funkcí při úplné parenterální výživě .................................. 39 9.2.5 Komplikace způsobené cestou podání parenterální výživy ................................ 39 9.2.6 Opatření snižující metabolické komplikace parenterální výživy ....................... 39 Praktická část ............................................................................................................... 40 10.1 Cíl výzkumu ............................................................................................................... 40 10.2 Hypotézy .................................................................................................................... 40 10.3 Metoda výzkumu: ...................................................................................................... 40 10.4 Interpretace parametrů ............................................................................................... 41 10.4.1 Finance ............................................................................................................... 41 10.4.2 Dostupnost .......................................................................................................... 41 10.4.3 Stabilita ............................................................................................................... 41 10.4.4 Příprava vaků z hlediska časové náročnosti ....................................................... 42 10.4.5 Specifické složení ............................................................................................... 43 10.5 Zhodnocení ................................................................................................................ 43 Závěr ........................................................................................................................................ 44 Seznam tabulek ....................................................................................................................... 45 Seznam obrázků...................................................................................................................... 46 Seznam zdrojů obrázků ......................................................................................................... 46 Seznam zkratek ....................................................................................................................... 47 Seznam použité literatury a zdrojů informací ..................................................................... 48 Úvod Téma této práce jsem si zvolil již ve druhém ročníku, kdy mě na praxi v Ústavní lékárně IKEM zaujala příprava all-in-one vaků a studií v laminárním boxu. Nadchla mě nezbytná pečlivost a přesnost věnovaná přípravě těchto vaků. V úvodu teoretické části se zabývám historií parenterální výživy, která sahá až do sedmnáctého století. Po zběžném zhodnocení výhod a nevýhod enterální a parenterální výživy se již zabývám pouze parenterální výživou, jejím rozdělením, způsoby podání, indikacemi a kontraindikacemi. Kdy tou nejzávažnější indikací je malnutrice (zhoršený stav výživy). Nejohleduplnějším i nejvhodnějším řešením pro nemocného je domácí parenterální výživa, při které je nejdůležitější správná edukace a vybavení všemi pomůckami nutnými k podávání parenterální výživy. V další části práce se zabývám přípravou all-in-one vaků v lékárně, jejich stabilitou a nezbytnými požadavky na čistotu při jejich přípravě. Závěrem teoretické části zmiňuji mechanické a metabolické komplikace při parenterální výživě. V praktické části porovnávám výhody a nevýhody vícekomorových vaků hromadně vyráběných s vaky AIO individuálně připravovanými. 10 1 Historie Prvním historickým mezníkem v parenterálním podávání léčiv bylo objevení krevního oběhu v roce 1628 Williamem Harweyem. V roce 1656 podal sir Christopher Wren, slavný architekt londýnské katedrály sv. Pavla, zprávu o svých pokusech, ve kterých podával psům intravenózní cestou opium, pivo a víno. Rozvoj v posledních desetiletích je dán především pokroky v technologiích, mikroelektronice a ve farmaceutické technologii. V Tabulce 1 jsou chronologicky seřazeny nejdůležitější události v oblasti parenterální výživy. V roce 1972 bylo popsáno první podání ve formě vaku all-in-one (AIO). Již od této chvíle se pečlivě sledovala kompatibilita nutrientů. V devadesátých letech 20. století se začala sledovat kvalita vlastních vaků - jejich prostupnost pro kyslík, degradace některých vitaminů (vitamin C), absorpce některých složek na povrch vaku a stabilita některých léčiv dodávaných do vaků AIO (ranitidin). Probíhal také vývoj zdravotnického aplikačního materiálu a infuzních pump. V Československu byla situace komplikovanější, neboť ještě počátkem devadesátých let nebyl náš trh kryt ani základními infuzními roztoky (v roce 1990 by bylo třeba dle Macha a Tesaře – Lékárenská služba ještě dovést 1,1 miliónu lahví infuzních roztoků). Zásobování infuzními roztoky pokrývaly nemocniční lékárny vlastní produkcí. Přesto byl u nás výzkum v oblasti parenterální výživy zahájen už v 70. letech 20. století MUDr. Miroslavem Krufem (VÚAB Roztoky u Prahy) a v Infusii Hořátev. Technologové ve spolupráci s klinickými pracovišti (metabolická jednotka FN Hradec Králové, IKEM Praha, metabolická jednotka FVLK Praha) vyvinuli řadu roztoků aminokyselin typu Nutramin 4% a 8% a později vylepšenou formuli Nutramin Neo s přídavkem xylitolu a sorbitolu. Po roce 1990 pokračoval vývoj roztoků aminokyselin v České republice výhradně v Infusii Hořátev, a. s. ve spolupráci s Klinikou gerontologickou a metabolickou FN v Hradci Králové. V současné době byl výzkumný potenciál přesunut do zahraničí, jelikož Infusia Hořátev byla v roce 2006 v rámci akvizic přiřazena k Freseniu Kabi a. s. VÚAB v posledním desetiletí minulého století zavedl na náš trh tukovou emulzi Nutramin P 20% a Nutramin MCT 20% obsahující sójový, v případě MCT také kokosový olej. Další vývoj tukových emulzí byl v ČR potlačen, a tak jsou v praxi tyto přípravky nahrazeny zahraničními emulzemi s již výhodnějšími vlastnostmi. Magistraliter příprava parenterální výživy typu AIO začíná v ČR v první polovině 90. let po reorganizaci oddělení přípravy sterilních léčiv (OPSL) nemocničních lékáren, zejména v jejich technickém a personálním zabezpečení. Tato oddělení musela přeorientovat svojí činnost z produkce obrovského množství základních infuzních roztoků a roztoků pro dialýzu k přípravě parenterální výživy AIO a dalších specifických sterilních produktů v podstatně 11 menších šaržích. Tato příprava přervává do dnešních dní, kdy OPSL zabezpečují parenterální výživu pro specifické skupiny pacientů (neonatologie, domácí parenterální výživa, včetně pediatrické) a v poslední době mj. zabezpečuje poměrně časté výpadky nenahraditelných parenterálních léčiv. (6,11) Tabulka 1 Klíčové objevy vztahující se k parenterální výživě (6) Obecné objevy 1628 Objev krevního oběhu Williamem Harweyem 1656-8 i.v. podání alkoholu, opia, tuků zvířatům 1831 Úspěšné podání slaných roztoků i.v. při léčbě ztrát tekutin u cholery 1904 Freidreich – subkutánní podání vody, elektrolytů, tuků, glukózy 1923 Seibrtovy práce o pyrogenitě, popsání metod k zajištění nepyrogenních i.v. roztoků 1955-65 Periferní a někdy centrální parenterální výživy po omezenou dobu 1967 Úspěšná prolongovaná i.v. výživa 1967 Úspěšné zavedení prolongovaného centrálního žilního katétru 1969 Domácí parenterální výživa v USA Od 1970 Domácí parenterální výživa v evropských zemích 12 2 Enterální a parenterální výživa Enterální výživa umožňuje přívod živin do trávicího systému přirozenou cestou přes GIT, oproti tomu parenterální výživa je způsob podání výživy do krevního řečiště. Nelze jednoznačně zvýhodňovat jednu či druhou formu výživy. Nejedná se o „konkurenty“ ale o „spolupracovníky“. Oba způsoby nutriční podpory mají své indikace a kontraindikace, výhody a nevýhody uvedené v Tabulce 2. V případě, že není enterální výživa kontraindikována, tak bychom jí vždy měli dát přednost vzhledem k tomu, že se jedná o fyziologickou cestu přísunu jednotlivých živin a organizmus může sám regulovat jejich absorpci a využití. (4) Tabulka 2 Porovnání enterální a parenterální výživy (4) Nutriční podpora Enterální Výhody Nevýhody - Fyziologická cesta - Průjmy - Zachována výživa střeva - Zvracení - Nižší náklady - Riziko aspirace - Minimální riziko komplikací Parenterální - Definovaný přísun jednotlivých živin - - - Nefyziologický přístup - Komplikace (při zavádění Rychlá úprava případného katétru, metabolického rozvratu septické, jaterní insuficience) Použitelná i při úplném chybění tenkého střeva 13 - Vyšší náklady metabolické, 3 Parenterální výživa Parenterální výživa je způsob podávání výživy mimo zažívací trakt představuje nefyziologickou cestu dodávky živin a energie. V současnosti je proto parenterální výživa vyhrazena pro stavy, kdy z důvodu dysfunkce trávicího traktu nelze použít výživu enterální. Ve většině případů můžeme parenterální a enterální výživu kombinovat, hovoříme pak o doplňkové parenterální výživě. Parenterální výživu můžeme podávat do periferní nebo centrální žíly. Jejím cílem je dlouhodobě udržet uspokojivý nutriční stav a vnitřní prostředí u pacienta, vyžadujícího nutriční podporu parenterální cestou. (3) 3.1 Rozdělení parenterální výživy Parenterální výživu lze dělit: 1. Podle formy: - parenterální výživa podávaná z jednotlivých lahví (multi bottle system), - systém all-in-one. 2. Podle místa podání: - periferní výživa (podávaná do periferní končetinové žíly), - centrální výživa (podávaná do vena subclavia nebo vena cava cranialis). 3. Podle složení: - doplňková parenterální výživa (která nekryje celou denní potřebu pacienta ve všech nutričních složkách), - totální parenterální výživa (která je hlavním zdrojem energie a suplementuje všechny potřebné složky i dlouhodobě), - speciální orgánově specifická výživa nebo tzv. „disease specific“ parenterální výživa (která vedle základních energetických a nutričních substrátů obsahuje i specifické nutriční substráty s farmakologickým účinkem – glutamin, ω-3 mastné kyseliny apod.). (3) Volba cesty podávání parenterální výživy závisí na indikaci a zvažované délce výživy a celkovém stavu pacienta. Plnou parenterální výživu podáváme obvykle do centrální žíly. Pokud plánujeme podávání parenterální výživy ne déle než 7 – 10 dnů, alternativně pokud je 14 kanylace centrální žíly pro pacienta výrazně riziková, lze podávat parenterální výživu do periferní žíly. (3) 3.1.1 Parenterální výživa do periferní žíly Periferní parenterální výživu podáváme do kanyly zavedené do periferní žíly, nejčastěji na horních končetinách. Periferní přístup volíme při indikaci pouze krátkodobé nutriční podpory, při vysokém riziku, kontraindikací nebo nemožností kanylace centrální žíly a při přechodném odstranění katétru v centrální žíle. Periferní žíly můžeme využívat pro parenterální výživu jen omezenou dobu. Hlavním omezením je časný vznik bolestivých flebitid při iritaci žil hyperosmolárními roztoky. Zvláštní podskupinou periferního přístupu tvoří přístup do A-V shuntu u nemocných bez přístupné centrální žíly a podávání výživy do kanyly, která je zavedena periferní žílou a konec je v žíle centrální. (4) 3.1.2 Parenterální výživa do centrální žíly Přístup do centrální žíly volíme u většiny pacientů, zvláště v těch případech, kde předpokládáme nutnost nutriční podpory delší dobu. Výhodou je, že touto cestou můžeme podávat koncentrované roztoky v malém objemu bez rizika flebitidy. Centrální žilní kanylu lze využívat i ke krevním odběrům a k měření centrálního žilního tlaku, ovšem za přísně aseptických podmínek s vědomím možného rizika kanylové sepse. Nejčastěji se provádí kanylace vena subclavia nebo vena jugularis. Konec katétru je umístěn do horní duté žíly. U nemocných, u kterých nelze využít tuto cestu, volíme přístup do vena femoralis. U tohoto způsobu je popisována významně vyšší incidence kanylových sepsí. Kanylaci centrální žíly provádí vždy lékař za přísně sterilních podmínek. Většinou se používá Seldingerova metoda – zavedení po kovovém vodiči, který je součástí komerčně vyráběných setů. Kanyly jsou vyráběné z polyurethanu nebo silikonu, pro dlouhodobé účely lze použít i speciální kanyly potažené antibakteriální vrstvou, např. antibiotiky nebo stříbrem. Pokud je parenterální výživa indikována dlouhodobě, je s výhodou vést část katétru podkožním tunelem (tunelizovaný katétr), případně zvážit implantaci venózního portu. Tyto alternativy jsou obtížnější z hlediska zavedení a případného odstranění, ale snižují výskyt kanylových sepsí. (4) 15 3.1.3 Rozdělení parenterální výživy dle systémů Původně byla parenterální výživa podávána systémem jednotlivých lahví (multi bottle system). Tento způsob s sebou přinášel potenciální rizika zanesení infekce při manipulaci s infuzemi (výměna 6-8 lahví denně) i vyšší cenu při nutné časté výměně infuzních setů a zátěž personálu. Navíc samostatné podávání jednotlivých živin vede k jejich zhoršené utilizaci v porovnání se současným podáváním. Problematické je také sledování a udržování glykémie a hladin jednotlivých minerálů. Při používání tohoto systému docházelo také k častějšímu vzniku inkompatibility při nedodržení přípustných koncentračních poměrů jednotlivých minerálů a infuzních směsí. V současnosti je v naprosté většině používán systém all-in-one (vše v jednom), kdy jsou v jednom vaku smíchány všechny živiny (tedy cukry, tuky, aminokyseliny), vitaminy, stopové prvky a minerály na jeden den. Existují firemně připravované vaky, kde jsou potřebné živiny v jednotlivých komorách vaku a celá směs se smíchá těsně před podáním. Tyto all-in-one (AIO) směsi jsou vhodné pro stabilizované pacienty, ideální pro nemocné s domácí parenterální výživou. Výhodou je dlouhá doba exspirace, takže mohou být v rezervě na oddělení nebo je mohou mít nemocní doma na několik týdnů dopředu. V případě nestabilního nemocného se speciálními potřebami se připravují vaky all-in-one dle schválených nemocničních receptur a volí se rozpis vhodný pro konkrétního pacienta. Vaky jsou připravované za přísně sterilních podmínek v laminárním boxu v lékárně. Exspirace těchto vaků je dle složení, v rozmezí 24 hodin až po 7 dnů. (4) Obrázek 1 Systém parenterální výživy "all-in-one" a systém více lahví - "multi bottle" 16 Výhody podávání výživy systémem all-in-one: - lepší utilizace jednotlivých živin, - nižší výskyt metabolických komplikací, - menší riziko infekce, - volnější možnost rehabilitace, - nižší cena (spotřeba stříkaček, jehel, infuzních setů), - menší nároky na personál. 3.2 Indikace a kontraindikace parenterální výživy Nutriční podpora je indikována v případě stávající malnutrice nebo u nemocných v dobrém stavu výživy, kteří nejsou a nebudou schopni dostatečně přijímat potravu po dobu delší než 10 dní. Pokud není možné zajistit dostatečný přísun živin trávicím traktem, musíme volit kombinaci enterální a parenterální výživy, v případě zcela nefunkčního trávicího traktu pak plnou parenterální výživu. (4) Nejčastější indikace parenterální výživy jsou: - malnutrice, - syndrom krátkého střeva (stav po rozsáhlých střevních resekcích, vysoké stomie), - ileózní stavy, - střevní píštěle, - střevní stenózy, - stav po rozsáhlých střevních operacích, - akutní pankreatitida, - idiopatické střevní záněty, - těžké průjmy nebo zvracení, - jaterní insuficience. Kontraindikacemi parenterální výživy jsou: - dostatečně funkční trávicí trakt, - terminální stav pacienta, - odmítání nutriční podpory ze strany nemocného. (4) 17 4 Malnutrice 4.1 Definice malnutrice Malnutrici lze definovat jako stav zhoršené výživy. Malnutrice v širším smyslu je porušení stavu výživy, ať už nedostatek energetických zásob organismu, nedostatek proteinů, ale i nedostatek vitamínů či stopových prvků. Malnutrici v užším smyslu slova lze chápat jako proteinovou či energetickou. 4.2 Příčiny malnutrice - neadekvátní příjem potravy, - porucha trávení (digesce), - porucha vstřebávání (absorpce neboli resorpce), - poruchy metabolizmu, - zvýšené ztráty nebo potřeba organismu. Neadekvátní příjem potravy může být zapříčiněn poruchou polykání, např. při mechanické překážce v oblasti úst, nasofaryngu, jícnu, nebo při poruše inervace, případně pokud pacientovi chybí zubní protéza. Dalšími příčinami může být potravinová alergie, potravinové averze či odmítání jídla z různých příčin (při mentální anorexii), často jí může být i chudoba. Příčinou poruchy trávení mohou být například žlučníkové obtíže, chronická pankreatitida, po operacích pankreatu, enzymatické defekty – laktózová intolerance. Metabolické poruchy, které mohou vést k malnutrici, jsou například jaterní, renální či respirační insuficience, případně diabetes mellitus. (4) 4.3 Klinické projevy malnutrice Malnutrice je onemocnění, kterému je nutné věnovat stejnou pozornost jako ostatním nemocem, to znamená, že je nutné jej včas a řádně diagnostikovat, minimalizovat riziko komplikací z malnutrice vyplívající, dostatečně a včas léčit. V případě malnutrice, zvláště proteinové malnutrice, dochází ke zhoršení transportní funkce krve včetně neodhadnutelných změn v dostupnosti léků a hladin jejich volné frakce, ke snížení svalové síly, zhoršenému hojení ran a zvýšené tvorbě dekubitů, snížení imunitních funkcí. Dochází ke vzniku 18 infekčních i neinfekčních komplikací, a to jak chirurgických výkonů, tak pobytu na odděleních bez nutnosti chirurgické intervence. Dochází k častějším infekcím močových cest i ke vzniku bronchopneumonie, častěji vzniká též katétrová sepse či infekční endokarditida. Snížení svalové síly vede k upoutání na lůžko, se zvýšeným rizikem zápalu plic či vzniku tromboembolických onemocnění. Energetický typ malnutrice (spojený s prostým hladověním) je snáze diagnostikován vzhledem k tomu, že při fyzikálním vyšetření dominuje absence podkožního tuku. V tomto případě je nutné znovu upozornit na riziko pozdního rozpoznání stresového typu malnutrice u kriticky nemocných pacientů, především u pacientů obézních. (4) Tabulka 3 Rozdíly mezi prostým hladověním a stresovou malnutricí (4) Rychlost vzniku Prosté hladovění Stresová malnutrice pomalá (týdny, měsíce) rychlá (dny) septický stav Příklady choroby mentální anorexie akutní pankreatitida stařecká kachexie polytrauma popáleniny Tělesná hmotnost snížená (retence tekutin) normální či zvýšená Tělesný tuk výrazně snížen snížen nebo normální Tělesný protein mírně snížen výrazně snížen Svalová hmota mírně snížena (autokanibalismus) výrazně snížena Celková bílkovina (v séru) normální či mírně snížena výrazně snížena Albumin normální či mírně snížen výrazně snížen mírně sníženy výrazně sníženy normální zvýšeny snížena Zvýšena Nutriční proteiny (prealbumin, transferin) Proteiny akutní fáze (CRP, orosomukoid) Potřeba energie 19 5 Domácí parenterální výživa 5.1 Indikace a kontraindikace domácí parenterální výživy Jedná se o výživu pro pacienty dlouhodobě odkázané na parenterální výživu. Indikací k tomuto dlouhodobému podávání parenterální výživy jsou stavy, kdy nemůžeme zajistit adekvátní přísun výživy enterální cestou. Nejčastěji se jedná o pacienty s porušenou střevní kontinuitou po rozsáhlých střevních resekcích, s poruchami střevní motility, malabsorpčními syndromy a nádorovými onemocněními. U takovýchto pacientů bývá jediným důvodem upoutání na lůžko právě podávání parenterální výživy. Ideálním řešením je tedy zajištění aplikace parenterální výživy v domácím prostředí, která umožní návrat pacienta do běžného života. Pro zahájení podávání domácí parenterální výživy je nutné splnění několika základních podmínek: - spolupráce a schopnost edukovat pacienta, resp. jeho rodinu v podávání parenterální výživy; - dispenzarizace a pravidelné kontroly na nutričních ambulancích, - zajištění hospitalizace pacienta na jednotce metabolické péče v případě rozvoje komplikací spojených s podáváním parenterální výživy, - vhodné je i zajištění domácí ošetřovatelské péče. Kontraindikací může být nespolupráce pacienta či jeho rodiny a terminální stádia onemocnění. (4) 5.2 Formy domácí parenterální výživy Domácí parenterální výživu dělíme na úplnou a částečnou. Úplná parenterální výživa je schopna pokrýt veškeré energetické a metabolické nároky. Částečná kryje pouze nároky nepokryté enterální cestou. (4) 20 5.3 Edukace pacienta na domácí parenterální výživě Edukace pacienta, eventuálně jeho rodiny, je klíčovou podmínkou pro aplikaci domácí parenterální výživy. Probíhá za hospitalizace, během které se pacient naučí pod dohledem vyškoleného personálu přípravě infuze, manipulace s vakem, infuzní pumpou a infuzním setem. Důležité je i osvojení si pravidel asepse při přípravě parenterální výživy a ošetřování katétru pro podávání výživy. (4) 5.4 Prostředky a přípravky pro domácí parenterální výživu Nejjednodušším prostředkem bývá běžný 1 – 2 cestný centrální žilní katétr, lze však implantovat i speciální tunelovaný podkožní Broviacův, Hickmanův či Groshongův katétr. U implantovaných katétrů se udává nižší výskyt septických komplikací. Parenterální výživa je v domácích podmínkách podávána formou all-in-one vaků. Pacient je dále vybaven i všemi pomůckami nutnými k podávání parenterální výživy: - stojan s infuzní pumpou, - infuzní, přepouštěcí a prodlužovací sety (umožňující pacientovi pohyb po místnosti); 5.5 - uzávěry infuzních setů, - infuzní roztoky, - injekční jehly a stříkačky, - dezinfekce, - sterilní rukavice, - obvazový materiál. (4) Stanovení výše a podmínek úhrady - parenterální výživy pro domácí terapii Státní ústav pro kontrolu léčiv na základě §15, odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění v platném znění a dále v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb. Správní řád, § 171 až §174, vydává na základě ukončeného připomínkového řízení opatření obecné povahy 06 - 12, sp. zn. sukls 192474/2012, kterým v návaznosti na změnu DPH k 1. 1. 2013 stanovuje výši úhrady připravovaných parenterálních výživ pro domácí terapii k 1. 1. 2013. (9) 21 6 Příprava parenterální výživy v lékárně Při přípravě parenterální výživy v lékárně je nutné dbát v první řadě na čisté prostory. Jde o udržení sterility, minimalizace výskytu pyrogenních látek, minimalizace výskytu mechanických částic a nakonec omezení kontaminace přenosem prostředím. Obecně příprava sterilních přípravků vychází z vyhlášky 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, § 5 Příprava sterilních léčivých přípravků. (1) 6.1 Čisté prostory – základní požadavky Čisté prostory se musí skládat ze dvou základních částí: - prostor oddělený stavebními prvky tak, že je izolován od vnějšího prostředí (vstup personálu a materiálu personální a materiálovou propustí); - klimatizační jednotka vybavená dokonalou filtrací vzduchu (HEPA filtry) pro danou třídu čistoty. (5) 6.1.1 Hepa filtry Jsou to jednorázové rozšířené filtrační media typu suchého filtru v tuhém rámu, které mají účinnost záchytu částic 99,95% až 99,995%. (5) 6.2 Technické parametry čistého prostoru 6.2.1 Třída čistoty Třída čistoty je definovaná počtem a rozměrem aerosolových částic obsaženém v určitém objemu vzduchu. Jde o základní parametr čistého prostoru a vymezení pro danou kritickou operaci. (5) 6.2.2 Úroveň mikrobiologické kontaminace Úroveň mikrobiologické kontaminace je statisticky vyjádřený přípustný výskyt mikroorganismů v určitém objemu vzduchu. Hodnotí se jednotlivé organismy. Proces kontroly sleduje: povrchy stěn, stropů, podlah, spadů, personál a rukavice. (5) 22 6.2.3 Typ proudění Typ proudění v laminárním boxu je dvojího typu: - Jednosměrné (laminární) proudění – proud vzduchu mající obecně paralelní tokové křivky pohybující se jedním směrem a vykazující stejnoměrnou rychlost v průřezu toku. - Nejednosměrné (turbulentní, nelaminární) proudění – proud vzduchu, který vyhovuje definici jednosměrného toku vzduchu. (5) 6.2.4 Tlakový spád V čistém prostoru musí být vytvořena tlaková bariéra, která chrání čistý prostor proti průniku kontaminace z okolního prostředí. Kontaminaci může způsobit také personál, nástroje a materiál, proto jsou na vstupu a výstupu čistých prostorů vždy personální a materiálové propusti. (5) Tlakové bariéry proti okolí jsou: - rozdíl tlaků mezi čistým prostředím a okolím je obvykle 15 Pa, - tlakový rozdíl mezi různými třídami čistoty je obvykle 10 Pa, - v tlumeném provozu je obvykle přetlak 5 Pa. 6.2.5 Požadavky na čisté prostory Řídí se dle Vyhlášky 84/2008 Sb., příloha 2, o správné lékárenské praxi vydané Ministerstvem zdravotnictví ČR. Je stanoven maximální přípustný počet částic na m 3 rovný nebo větší. (1) Tabulka 4 Maximální přípustný počet částic dle tříd čistoty (1) Třídy čistoty Za klidu Za provozu 0,5µm 5,0µm 0,5µ 5,0µ A 3 520 20 3 520 20 B 3 520 29 352 000 2 900 C 352 000 2 900 3 520 000 29 000 D 3 520 000 29 000 nedefinováno nedefinováno 23 6.3 Stavební požadavky – obecné Musí být hladké, dobře čistitelné povrchy. Minimum vyčnívajících povrchů, bez nečistitelných výklenků. Dokonale omyvatelné dveře (ne posuvné). U průhledů sklo musí dokonale lícovat s povrchem příček. Speciální osvětlení zapuštěné do podhledů s krytím IP-54. Výlevky a odpad zajištěn proti zpětnému toku vody. Podlahy řešeny jako hladké a bezespáré. Spojení se stěnou formou fabionů viz. Obrázek 2. (5) Obrázek 2 Spojení stěny s podlahou 6.4 Propusti v čistých prostorách Dělí se na materiální a personální. Tvoří vstup z tzv. nekontrovaného pásma do pásma s definovanou třídou čistoty. Stavebně by měly být řešeny podobně jako vlastní čisté prostory. Zároveň by měly mít blokaci dveří proti současnému otevření, nebo má být v provozu zvukové nebo světelné zařízení, které má zabránit současnému otevření více než jedněm dveřím. (5) 24 7 Parenterální výživa systémem all-in-one 7.1 Podání parenterální výživy systémem all-in-one Při umělé výživě podávané v jednotlivých lahvích je mnohdy nutné používat koncentrované roztoky glukózy i iontů, které znemožňují použití této výživy jinak než do centrálního žilního systému. Proto je v posledních letech stále běžnější, že celá parenterální výživa je smíchána do jediného speciálního vaku. Tyto směsi se označují jako all-in-one, čímž je míněno, že jsou ve vaku obsaženy cukry, tuky, aminokyseliny. Vaky naplněné individuálně pro každého nemocného podle jeho potřeby vody, iontů a energie mají obvykle objem okolo 3,5 l a připravují se striktně za sterilních podmínek. V celém pojetí je systém all-in-one velmi flexibilní, takže pro stabilizovaného nemocného je možné používat po delší dobu vak stejného složení, kdežto pro nemocného, jehož potřeby jsou variabilní, se připravuje vak s velmi individualizovaným složením. Příprava vaků se děje v laminárním boxu ve zvláště pro tyto účely připravené místnosti a musí ji provádět školený personál. Vzhledem k tomu, že menší nemocnice mnohdy nemají podmínky pro přípravu vaků all-in-one v lékárně, byly vyvinuty dvou- a vícekomorové vaky fixního složení, které umožňují periferní parenterální výživu i centrální parenterální výživu bez speciálních technických nároků. Výhoda těchto vícekomorových vaků je, že jsou vždy připraveny k použití a technická náročnost přípravy je velmi malá. Nevýhoda těchto vaků je v tom, že jsou fixní, neodpovídají úplně individuální nutriční potřebě nemocného, a jsou proto méně využitelné v intenzivní péči. Hodí se spíše pro dlouhodobou umělou výživu stabilizovaných nemocných a používají je malá a nespecializovaná oddělení. Vaky all-in-one připravené lékárenským způsobem mohou být doplňovány o některé nutriční substráty, zejména vitaminy a stopové prvky, ale musí být zhotoveny podle zásad přísné lékárenské praxe, tzn., že musí být připravovány v samostatné místnosti vybavené laminárním boxem a v čistém prostředí kategorie A. Samostatná místnost musí mít hygienickou smyčku a přípravu all-in-one musí garantovat lékárník, pokud jde o jejich stabilitu i délku použitelnosti. Za složení a indikaci zodpovídá vždy lékař s příslušnou kvalifikací. (3) 25 7.2 Typy směsí all-in-one Systém all-in-one se podává většinou ve dvou formách: - univerzální směs je vhodná jako parenterální výživa v případě, že nemocný je již ve stabilizovaném stavu. Výhodou této směsi je, že se po určitou dobu nemění její složení a vaky je možné připravit předem podle dohodnutého schématu nebo využití vaků dvou- či vícekomorových; - režimový systém se používá pro nemocné, kde lékař individualizuje energetický příjem a složení směsi all-in-one podle konkrétní situace nemocného. I zde existuje několik ustálených kombinací např. hypokalorická, dále směs pro nemocného s vysokou potřebou energie (hyperkalorická) a pak směsi orgánově specifické, určené pro definovanou chorobu nebo stav. (3) 7.3 Složení směsí all-in-one Parenterální výživa all-in-one se skládá z následujících základních složek: - Aminokyseliny jsou kalkulovány v závislosti na tělesné hmotnosti pacienta, klinických podmínkách a typu onemocnění. Aminoroztoky používané k výživě ve směsích all-in-one mají obvykle koncentraci 5-15 % a jsou složeny podle typu aminoroztoků z 13-20 aminokyselin, které zahrnují všechny esenciální aminokyseliny. Přestože se stále používají aminoroztoky, které obsahují pouze esenciální aminokyseliny, je výhodnější, když formule obsahuje všechny aminokyseliny v celém spektru. - Voda a elektrolyty jsou kalkulovány podle kvantitativního sledování ztrát iontů a tekutin do moči, případně dle dalších extrarenálních ztrát, a jejich součet je základem pro minimální hrazení objemu tekutin i dávek elektrolytů. - Glukóza a tukové emulze jsou hlavními zdroji energie, tuk má pokrývat zhruba 25-40 % celkové potřeby energie, u některých pacientů, např. s respiračním selháním při dobré toleranci tuku, může být dávka tuku zvýšena až do 50 % celkové potřeby energie. Protože jsou však tukové emulze jako zdroj energie mnohem dražší než glukóza, je z ekonomických důvodů dávka tuku mnohdy limitována na 15-20 % celkové energetické potřeby za den, která většinou kryje denní potřebu esenciálních mastných kyselin. 26 - Mikroelementy a stopové prvky se podávají do směsí all-in-one ve speciálních formách obsahujících vitaminy. (3) 7.4 Příprava směsí all-in-one Směsi se plní do vaků, které jsou v poslední době vyráběny z etylvinylacetátu (EVA). Tento materiál je možné po použití likvidovat ekologicky bezpečnou cestou. Moderní vaky jsou někdy připravovány ze dvou vrstev, které mají zabránit změně obsahu difuzí vzdušného kyslíku a vlivem ultrafialového záření. Na vak je připojena trojcestná plnící souprava, kterou se do něho postupně napouštějí jednotlivé komponenty v striktně dodržovaném pořadí. Po naplnění se souprava odpojí a otvor je zajištěn speciálním uzávěrem. Druhý otvor je uzavřen membránou, která slouží k nasazení běžné infuzní soupravy k pacientovi. Třetí otvor, zajištěný membránou, slouží k podávání vitamínů, popřípadě stopových prvků, těsně před zahájením infuze pacientovi. Postup míšení podle přesně určeného protokolu ve sterilních podmínkách a podle striktních receptur zabrání interakcím při napouštění, kdy se mohou setkat jednotlivé komponenty ve vyšší koncentraci, a kontaminaci směsi. Při míšení základních složek směsi all-in-one se používá poměr glukózy, aminokyselin a tukových emulzí většinou 1:1:1 nebo 1:2:1, případně 1:2:0,5. Všechny roztoky musí být před použitím sterilní, apyrogenní a v injekční kvalitě a zacházení s nimi musí být striktně aseptické a musí se dít podle přesných pravidel. Veškeré manipulace musí provádět pouze vyškolený personál. (3) Používá se několik typů plnění: - plnění gravitačně z lahví, do kterých jsou injekční stříkačkou přidány komponenty o malém objemu; - plnění velkoobjemovými stříkačkami, - plnění pod tlakem čistého dusíku, - plnění s použitím vakuových pump, - plnění s použitím automatických mísících zařízení. 27 7.5 Pravidla pro přípravu směsí all-in-one 1) Pro míšení směsí all-in-one musí být k dispozici mísící protokol, který přesně určuje způsob a pořadí míšení jednotlivých komponent. 2) Všechny povrchy, kde se provádí míšení směsí, musí být pravidelně čištěny a musí být použita dezinfekce s rutinním monitorováním možné kontaminace prostoru. 3) Před přípravou směsí all-in-one je nutné zkontrolovat všechny ampule, zda nemají porušené obaly nebo zda skleněné kontejnery nejsou prasklé. 4) Všechny komponenty, které vykazují únik obsahu nebo jiné poškození, musí být ihned z procesu vyloučeny. 5) Všechny lahve, kontejnery a ampule musí být před přenesením do místa přípravy směsi – sterilního boxu – zevně pečlivě očištěny a dezinfikovány. 6) Všechny komponenty musí být soustředěny v místě, kde se směs připravuje, aby se předešlo narušení laminárního proudění odcházením od boxu. 7) Materiál, který vstupuje do procesu, musí být vždy na levé straně pracovníka. 8) Obaly a uzávěry musí být odstraněny a jejich povrchy dezinfikovány vhodným doporučeným dezinficientem. 9) Elektrolyty, stopové prvky a vitaminy se obvykle přidávají jehlou do zvláštních nádob, kde je základní roztok, a při jejich míšení musí být striktně dodržena pravidla doporučená farmaceutickým výrobcem. 10) Složky, které vedou k častým inkompatibilitám, např. kalcium nebo fosfát, musí být přidány odděleně. 11) Musí být přesně dodrženo pořadí podávání jednotlivých komponent směsi – např. jestliže je do vaku plněn jako první roztok aminokyselin obsahující kalcium, pak láhev obsahující glukózu s fosfáty musí být do vaku napuštěna jako poslední. 12) Vak musí být po celou dobu plnění pečlivě pozorován z hlediska rizika precipitace. Jestliže je přidávána tuková emulze, musí být podávána poslední, a to jednak z důvodů naředění předchozích složek, a jednak proto, aby bylo do poslední chvíle před přidáním tukové emulze možné pozorovat proces plnění a známky případného srážení komponent. Po úplném naplnění vaku se vak odpojí od plnícího setu a plnící port se uzavře tlačkou a ochrannou čepičkou. V závislosti na typu směsi a charakteru jednotlivých komponent jsou udávány i doporučené podmínky skladování, jako je teplota uskladnění, a doba podání, obvykle do 24 hodin po zhotovení. (3) 28 7.6 Kritická agregační koncentrace Nejcitlivější složkou směsí all-in-one je tuková emulze, která je silně ovlivňována iontovou silou elektrolytů a pH. Kritickou agregační koncentraci (CAN – critical aggregation number) popisuje vztah, jehož překročení vede k precipitaci emulze. Kritické agregační číslo závisí na mocenství iontů v roztoku. CAN (mmol/l) = a + 64b + 729c [a,b,c – jednoduché, dvojmocné a trojmocné kationty v mmol/l ve směsi] (2) Za bezpečnou je považována hodnota kritického agregačního čísla 600mmol/l. Při překročení tohoto čísla se začíná vyvíjet negativní zeta-potenciál na částicích lipidové emulze, ta nejprve agreguje a později se úplně oddělí lipidová substance ve formě tukových kapiček ve směsi. 7.7 Stabilita směsí parenterální výživy Stabilita směsí all-in-one znamená stav, který se v tomto systému po určitou dobu a za definovaných zevních podmínek nemění. Charakteristické rysy stability jsou následující: - nemění se velikost tukových částic ani distribuční křivka jejich velikosti, - nevznikají nerozpustné komplexy a precipitáty mezi anorganickými ani organickými složkami směsi, - nemění se biologická dostupnost žádné z komponent, - nejsou přítomny žádné reakce mezi přítomnými složkami směsí. (3) 7.8 Stabilita lipidových emulzí Lipidové emulze jsou udržovány ve stabilním stavu mechanickými a elektrostatickými odpudivými silami, které udržují malé kapičky oleje dispergované pomocí emulgačního činidla ve vodě. Komerčně dostupné tukové emulze mají průměr částic většinou kolem 0,25 až 0,5 µm v průměru, což je velikost podobná přirozeným chylomikronům lymfy a krve v postabsorpčním stavu. Částice tukové emulze, které přesahují 6 µm, vytvářejí potenciální riziko zablokování plicních kapilár a hromadění tuku v plicním řečišti. (3) 29 7.8.1 Stupně nestability lipidové emulze: - První viditelná známka změn v kompozici lipidové emulze je tenká bílá vrstva na hladině směsi all-in-one, která se vyznačuje poněkud větší denzitou než ostatní směs. Tento jev se nazývá „creaming“ a může se vyskytnout bez významné změny a velikosti částic. Takto lehce změněná směs all-in-one může být použita, protože vyloučení části tukových částic na povrchu je možné zrušit jemným roztřepáním. - Dalším stupněm změny směsi je vytváření větších částeček, které se mohou nakonec změnit ve volné olejové kapénky. V tomto případě došlo ke zhroucení mechanické i elektrostatické bariéry, která udržuje částice stabilní, a vyloučí se čistý olej. Tato změna je již ireverzibilní, emulze je změněna natolik, že se směs nesmí podat intravenózně. - Konečnou známkou destrukce směsi all-in-one je úplná dekompozice tukové emulze ve směsi, v níž se z lipozomů odloučil volný olej. Rovněž takto změněnou směs all-in-one je nepřípustné podat nemocnému. (3) Obrázek 3 Stupně porušení stability tukové emulze 30 7.9 Stabilita léků ve směsích all-in-one Pacienti, kteří mají parenterální výživu, musí často dostávat další parenterální medikaci, kterou lze někdy obtížně podávat jinou cestou než katétrem, kterým je infundována směs all-in-one. Některé léky mohou být přidány přímo do směsi pro parenterální výživu (cimetidin, inzulin), jiné léky se podávají do katétru infuzní linky využitím Y spojky nebo pomocí třícestného kohoutku. To s sebou přináší určitá rizika interferencí a inkompatibilit, např. mezi heparinem, tukovou emulzí a přítomností kalcia. Do stejné linky, kterou je podávána parenterální výživa nesmí být nikdy bez předchozího proplachu podán žádný lék, jehož kompatibilita se směsí all-in-one není spolehlivě známa. Vedle zabránění inkompatibilit je též nutné docílit, aby byla směs all-in-one po celou dobu homogenní a sterilní. Sterilita je zajištěna striktně aseptickou přípravou ze sterilních komponent v laminárním boxu podle zásad správné praxe přípravy směsi. Při dodržení těchto pravidel je riziko mikrobiální kontaminace směsi velmi nízké. Pokud jsou směsi připravovány v lékárně, je nejčastějším nálezem kontaminace kandidou z prostředí, při přípravě směsi pro bezprostřední použití na oddělení bývá nejčastější kontaminací směsi některá z kožních bakterií. Riziko bakteriálního růstu v kontaminované směsi je výrazně sníženo uchováváním v teplotě 4 ºC, bakteriální růst potlačuje také pH kolem 5,5 a přítomnost stopových prvků ve směsi. Dobrou ochranou nemocných před rizikem precipitátů vzniklých ve směsi, případně mikrobiální kontaminací, je použití filtrů. Pro směsi bez tukové emulze postačí filtr 0,2 µm, pro podání kompletního systému all-in-one s tukovou emulzí je nutné požít filtry o velikosti 1,2 µm. Tam, kde je reálné riziko vzniku kalcium-fosfátových precipitátů a je nezbytné podávat vysoké dávky fosfátu, např. u nemocných s těžkou hypofosforemií vzniklou v intenzivní péči nebo u katabolického pacienta v průběhu realimentace, můžeme obejít problémy se vznikem precipitace využitím glukózo-1-fosfátu nebo glycerol-fosfátu místo fosforečnanu sodného, případně fosforečnanu draselného, který je častou příčinou precipitací z kalcia. Postup plnění vaku, především s ohledem na časovou posloupnost přidávání jednotlivých komponent, znázorňuje Obrázek 4. Postup míšení musí zabránit interakcím jednotlivých komponent při napouštění, kdy se složky mohou setkat ve vyšší koncentraci. Nejprve se vždy mísí glukóza s roztoky elektrolytů a stopovými prvky a poté jsou přidány aminokyseliny s fosforem. Naposledy se přidává tuková emulze s vitaminovou směsí. (3) 31 Obrázek 4 Plnění vaku „all-in-one“ - pořadí míšení I., II., III. 32 8 Přístupové cesty pro parenterální výživu Výběr vhodné žíly pro parenterální výživu se řídí vedle techniky a cíle parenterální výživy také anatomickými poměry. Nejčastější místa vstupu do periferních i centrálních žil znázorňuje obrázek 5. (3) Obrázek 5 Anatomicky vhodná místa k přístupu do žilního systému 8.1 Přístupové cesty do periferního žilního systému Termín periferní véna představuje povrchové žíly nejčastěji na horních končetinách. Periferní žíly na dolních končetinách nejsou speciálně u dospělých vhodné pro parenterální výživu. Přístup do nich má být využit jen velmi krátkodobě v naprosto nezbytném případě, protože je spojen s rizikem tromboflebitidy. Velkou nevýhodou je i nutnost v takovém případě upoutat nemocného na lůžko. Tolerance tekutin, které jsou přiváděny do periferní žíly, závisí na osmolaritě roztoku, pH a rychlosti infuze. Důležitou roli hraje i materiál kanyly nebo katétru 33 (polyuretanové a silikonové katétry jsou lepší než teflonové katétry z PVC) a rozhodující je i průměr kanyly. Čím je kanyla tenčí, tím méně vznikají komplikace, zatímco kanyla, která skoro úplně obturuje lumen tenké žíly, má obvykle krátkou životnost. Hypertonické roztoky mají dráždivý účinek na žilní stěnu, působí bolest, flebitidu a trombotické komplikace. Přidáním tukových emulzí se zvyšuje objem a významně se snižuje osmolarita. Mimo to tukové emulze působí protektivně na endotel žíly. Proto je parenterální výživa do periferní žíly, která splňuje energetické požadavky, uskutečnitelná pouze při použití tukové emulze, jež kryje podstatnou část energetické potřeby. (3) 8.2 Přístupové cesty do centrálního žilního systému Nutnost podávat infuzní roztoky ve vysokých koncentracích a mnohdy malých objemech, aniž by došlo v žilním systému k vývoji flebitidy a trombóz, nebo opačně podávat velké objemy tekutin při volumové resuscitaci nemocného v intenzivní péči vyžaduje zavést katétr do centrálního žilního systému, který se vyznačuje velkým průtokem krve a velkým průměrem centrálních žil. V dnešní době se nejčastěji používá zavádění katétru do horní duté žíly, která má široký průměr, velký průtok a nízký tlak intraluminárně. V případě, kdy technicky není možný přístup do horní duté žíly, může být použita i dolní dutá žíla. Centrální katétr umožňuje okamžitý přístup do žilního systému a může být udržován po delší dobu, týdny až roky. K tomuto účelu bylo vyvinuto velké množství různých typů katétrů, které se v detailech liší podle toho, do které části žilního řečiště má být katétr zaveden, jaký je jeho účel a jaký je předpoklad délky doby jeho zavedení. (3) 34 9 Komplikace parenterální výživy Úplná parenterální výživa je velmi účinnou metodou a jako taková je spojena také s rizikem komplikací. Pro předcházení těmto komplikacím je důležité nikdy neopomenout následující body: 1) Každodenně nemocného klinicky zkontrolovat, upřesnit anamnestické údaje, provést fyzikální vyšetření, včetně auskultace plic a srdce, vyšetření břicha, zkontrolování kožních projevů (mikroembolizace, projevy hemoragické diatézy, alergické reakce, projevy hypovitaminóz). Kontrola nejméně jednou denně je povinná, u nestabilního pacienta je nutná kontrola mnohem častěji a v intenzivní péči vyžaduje nemocný kontinuální sledování. 2) Být dobře seznámen s možnými komplikacemi, které se projevují klinicky nebo v laboratorních parametrech, a po těchto symptomech cíleně pátrat. 3) Při monitorování stavu pacienta, který je léčen umělou výživou v intenzivní péči, postupovat podle jednotného protokolu a všechny anamnestické, klinické a laboratorní údaje pečlivě písemně dokumentovat. (3) Komplikace parenterální výživy dělíme do tří skupin: - Mechanické komplikace spojené se zaváděním a udržováním přístupu do žilního systému. - Metabolické komplikace včetně poruch vodní a iontové rovnováhy. - Infekční komplikace spojené s katétrem nebo zhoršením imunity, popřípadě poruchou střevní bariéry. (3) 9.1 Mechanické komplikace 9.1.1 Nemožnost zavedení centrálního katétru Jedná se o komplikaci, která může mít řadu příčin – odlišné anatomické poměry pacienta (extrémní obezita, trombotické nebo fibrotické změny), špatné instrumentarium, které si lékař provádějící výkon předem nezkontroloval z hlediska funkčností (různé rozměry vodičů a katétrů – příliš volný nebo příliš těsný průchod vodiče centrálním katétrem), nevhodné mechanické vlastnosti používaného materiálu (pokus zavést měkký silastikový katétr bez perforátu do centrálního systému po kovovém vodiči apod.). 35 Důležitou roli hrají také malá zkušenost lékaře provádějícího výkon, neodborná asistence, spěch při provádění výkonu, výkon prováděný v nevhodnou dobu, snaha zavést katétr i za cenu opakovaných pokusů a vpichů, neochota nebo obava zavolat zkušenějšího pracovníka k provedení výkonu. (3) 9.1.2 Chybné zavedení katétru Jde o velmi častou chybu a ponechání katétru na místě, pokud není úplná jistota, že jeho konec je zcela bezpečně umístěn volně v lumen centrální žíly v místě laminárního proudění, je projev nezodpovědnosti. Nejčastější možností nevhodného umístění je proniknutí katétru až do komory, kde dráždí a působí arytmie, katétr se může opírat též o stěnu síně, kde může být zdrojem trombózy, případně může tužší katétr tlakem proniknout přes stěnu srdeční síně do perikardu. (3) 9.1.3 Embolizace katétru nebo jeho částí Častou příčinou embolizace je uříznutí katétru zaváděného z lumen jehly, zejména při pokusu vytáhnout katétr přes jehlu zpět. Dalším rizikem, které bylo častější u starších typů katétrů, je jeho odlomení kónusu. Katétr zaplavaný do srdečních dutin nebo plicnice může být příčinou zvýšeného rizika trombózy, infekce a arytmií. (3) 9.1.4 Vzduchová embolie K této nehodě dochází nejčastěji v případě, že se punkce dělá v polosedě u nemocných s levokomorovým selháváním, kteří nevydrží ležet, popřípadě u nemocných s nízkým centrálním žilním tlakem. (3) 9.1.5 Pneumotorax Tato velmi častá komplikace je spojena s přístupem do centrálního žilního systému cestou vena subclavia. Vyskytuje se asi ve čtyřech procentech z celého počtu kanylací. Nejčastější je u pacientů s enfyzémem plic a u malnutričních a dehydratovaných nemocných. U nemocných napojených na ventilátor jde o velmi nebezpečnou a často dramaticky probíhající příhodu s hypotenzí, neboť přetlak v dýchacích cestách může vést k rozvoji tenzního pneumotoraxu. V takovém případě nečekáme na rentgenologické potvrzení, a případně ihned provádíme dekompresi punkcí ve 2. mezižeberním prostoru silnou jehlou, přes kterou zavedeme dekompresní katétr a trvalé hrudní odsávání. (3) 36 9.1.6 Žilní trombóza Asymptomatické trombózy jsou velmi časté a podle sekčních nálezů se drobnější trombózy v okolí katétru vyskytují až v 50%. Jejich frekvence se zvyšuje zejména u dehydratovaných pacientů, dále u nemocných s hyperkoagulačním stavem, zhoršeným (zpomaleným) průtokem v centrálním žilním systému a u nemocných s projevy celkové infekce. U některých nemocných, zvláště při snížení imunity, se trombotická komplikace může kombinovat s infekcí katétru a vznikne velmi nebezpečný, těžko diagnostikovatelný infekční (septický) trombus. Venózní trombóze se bráníme výběrem katétrů s nízkou trombogenicitou (silastiková pryž, polyuretan). U rizikových pacientů se doporučují malé dávky heparinu. Při zjevných projevech trombózy vyjmeme katétr z postižené oblasti, zahájíme trombolýzu nebo alespoň antikoagulační terapii heparinem. (3) Tabulka 5 Komplikace kanylace centrální žíly (3) Komplikace Frekvence (v %) Pneumotorax 1,8 Roztržení podklíčkové arterie 3,1 Roztržení podklíčkové žíly 0,5 Hemotorax 0,3 Perforace srdeční stěny a srdeční tamponáda 0,3 Katétrová embolie 0,5 Dislokace katétru 0,5 Neúspěch při zavádění centrálního katétru 5,7 37 9.2 Metabolické komplikace 9.2.1 Přetížení nutričními substráty („overfeeding“ syndrom) Přetížení nutričními substráty je velmi dobře známý fenomén, který se objevil zejména v počátečních obdobích rozvoje parenterální výživy. Syndrom přetížení nutričními substráty může být absolutní nebo relativní. Absolutní přetížení přívodem energie a nadměrným přívodem nutričních substrátů se objevuje tehdy, jestliže pacient, který je sice v katabolickém stavu, ale nemá výrazné projevy malnutrice a dlouhodobé deprivace přívodu výživy, dostává vysoké dávky nutričních substrátů. Relativní přetížení energií a nutričními substráty se projevuje u nemocných, kteří jsou výrazně malnutriční, delší dobu trpěli nedostatečným přívodem energie a pak byli realimentováni. Pro tento druhý typ přetížení nutričními substráty se někdy používá pojem realimentační syndrom. (3) 9.2.2 Dysbalance a chybění některých aminokyselin Nesprávný poměr aminokyselinové formule v aminoroztocích používaných pro parenterální výživu způsobuje zhoršení proteosyntézy a mohou vznikat i závažnější toxické projevy. Avšak nové typy roztoků obsahují vyváženou formuli, která garantuje, že je dosažen optimální účinek aminoroztoku z hlediska proteosyntézy, a tak nedochází k deficitu některých fyziologicky důležitých aminokyselin, jako jsou aminokyseliny obsahující síru a taurin. (3) 9.2.3 Poruchy metabolizmu lipidů V dřívější době byly časté karence esenciálních mastných kyselin způsobené chyběním lipidů v parenterální výživě nebo jejich nedostatečným přívodem. Deficit esenciálních mastných kyselin se může dnes projevit při používání tukových emulzí tehdy, jestliže nemocný je v závažném katabolickém stavu. Deficitu lze zabránit přívodem 10-15 g polynesaturovaných mastných kyselin denně ve formě tukové emulze. Specifické metabolické komplikace mohou být pozorovány i při infuzích tukových emulzí obsahujících triacylglyceroly s mastnými kyselinami. (3) 38 9.2.4 Poškození jaterních funkcí při úplné parenterální výživě Tato porucha vzniká jen občas u nemocných s úplnou parenterální výživou. Projevuje se hepatomegalií, vzestupem aktivity jaterních enzymů, někdy projevy cholestázy. (3) 9.2.5 Komplikace způsobené cestou podání parenterální výživy Podání nutričních substrátů do systémového oběhu je z určitého hlediska nefyziologické. Normálně přicházejí živiny portálním oběhem nejprve do jater, kde se část nutričně důležitých složek zachytí již v prvém průchodu játry (first pass effect). Podání parenterální výživy je tedy méně účinné než podání stejné dávky živin do oběhu portálního. Tyto odchylky způsobené nabídkou živin nejprve periferním tkáním (svalová tkáň, tuková tkáň) s obejitím jater lze zlepšit současným podáním malé dávky nutričních substrátů do střeva, např. tenkou sondou. To je jeden z důvodů vhodnosti kombinace parenterální výživy s kvantitativně a energeticky malou dávkou enterální výživy. (3) 9.2.6 Opatření snižující metabolické komplikace parenterální výživy 1) Nepřetěžovat nemocného přívodem energie, využívat kalkulace potřeby energie. Respektovat pravidlo, že nadměrný přívod nutričních substrátů je nebezpečný, podobně jako jejich nedostatečný přívod. 2) Používat přívod živin cestou tenkého střeva všude, kde je to možné, i když jde jen o dávku, která má stimulační charakter a nepodílí se podstatně na energetické potřebě nemocného. 3) Využívat vhodný poměr mezi energetickými substráty, nepřetěžovat nemocného jednostranně zdroji dusíku ani glukózou. 4) Při známkách jaterního poškození odstranit všechny další zhoršující příčiny, hepatotoxické léky, hypohydrataci. 5) Systematicky odstraňovat stresové faktory, které vedou k intoleranci nutričních substrátů. 6) Maximálně využívat aminoroztoků, které mají plnou aminokyselinovou formuli 7) Využívat specifické nutriční substráty u pacientů vyžadujících umělou výživu v případech, kdy je využitelnost normálních nutrientů nedostatečná. (3) 39 10 Praktická část 10.1 Cíl výzkumu Cílem praktické části této absolventské práce je porovnat rozdíly vybraných parametrů mezi vícekomorovými vaky HVLP a AIO vaky IPLP. 10.2 Hypotézy Hypotéza č. 1: Vícekomorové vaky vyráběné jako HVLP jsou pro nemocniční zařízení finančně přijatelnější. Hypotéza č. 2: Vícekomorové vaky vyráběné jako HVLP jsou všeobecně dostupnější. Hypotéza č. 3: Stabilita vícekomorových vaků vyráběných jako HVLP je srovnatelná se stabilitou AIO vaků vyráběných jako IPLP. Hypotéza č. 4: Příprava AIO vaků vyráběného jako IPLP je časově náročnější. Hypotéza č. 5: Vaky AIO vyráběné jako IPLP jsou díky individuálnímu složení „vhodnější“ pro pacienty. 10.3 Metoda výzkumu: Výběrový vzorek se skládal z nejčastěji distribuovaných vícekomorových vaků HVLP v Ústavní lékárně IKEM a AIO vaků IPLP. Vybrané AIO vaky IPLP se objemem a obsahem jednotlivých základních složek nejvíce přiblížily složení AIO vaků HVLP tak, aby byla možnost co nejpřesněji porovnat všechny parametry mezi oběma druhy vaků. 40 10.4 Interpretace parametrů 10.4.1 Finance Tabulka 6 Porovnání cen HVLP a IPLP all-in-one vaků Název HVLP Nutriflex Special (1500ml) Nutriflex Peri (2000ml) Nutriflex Omega Special (1250ml) Oliclinomel N7 (2000ml) IPLP Vak 1 (1420 ml) Vak 2 (1840 ml) Vak 3 (1520 ml) Vak 4 (1980 ml) Cena 635,22 Kč 550,96 Kč 830,34 Kč 723,50 Kč 1512,30 Kč 1680,60 Kč 1505,50 Kč 1777,70 Kč V Tabulce 6 je přehled vybraných vícekomorových vaků vyráběných HVLP a jejich adekvátních variant ve formě AIO vaků IPLP. U každého vaku je uvedena cena za 1ks. 10.4.2 Dostupnost Dostupnost AIO vaků IPLP je plně závislá na vybavení nemocnice resp. její nemocniční lékárny a požadavcích jednotlivých klinik na výrobu AIO vaků IPLP. Náklady spojené se zřízením a provozem laminárního boxu nejsou zanedbatelné. Další z nutných požadavků je proškolený personál. Vícekomorové vaky jsou dnes běžně dostupné v distributorské síti či přímo u výrobců, kteří zajišťují pravidelnou zavážku do nemocnic. 10.4.3 Stabilita Jedná se o schopnost zachovat si ve stanovených mezích po určitou dobu a za stanovených podmínek uchovávání definované jakostní znaky. U individuálně připravovaných vaků se jedná maximálně o dny, jak znázorňuje tabulka níže, záleží na skladování a složení směsi ve vaku. V případě vaků od výrobce je stabilita garantovaná dle příbalových letáků 24 měsíců. 41 Tabulka 7 Stabilita vitamínů a stopových prvků v parenterální výživě (12) Acidum folicum Acidum folicum Vitamín A Čas, po který je vitamín stabilní 8 hodin 7 týdnů 24 hodin Vitamín A 20 dnů 4 ºC Ochrana Vitamín B1 Vitamín B1 Vitamín B6 Vitamín B6 Vitamín C Vitamín E Vitamín K Chromium Cuprum Cuprum Směs stopových prvků (např. Addamel, Tracutil) Zincum Zincum 48 hodin 96 hodin 96 hodin 24 hodin 48 hodin 24 hodin 24 hodin 48 hodin 24 hodin 28 dnů 5ºC 4 ºC 4 ºC 24 ºC 5 ºC 25 ºC 25 ºC 25 ºC 25 ºC 5 ºC Expozice Ochrana Ochrana Expozice Expozice Expozice Expozice Expozice Neudává se Ochrana Neudává se Neudává se EVA EVA, PVC, sklo Sklo EVA EVA Neudává se Sklo PVC Sklo Sklo Neudává se EVA 72 hodin 25 ºC Neudává se PVC PV bez tuku 48 hodin 7 dnů 25 ºC 4 ºC Expozice Ochrana Sklo PVC AIO PV bez tuku Vitamín nebo stopový prvek Teplota Světlo Obal Poznámka 25 ºC 4 ºC 25 ºC Expozice Ochrana Expozice PV bez tuku PV bez tuku AIO AIO AIO AIO AIO PV bez tuku AIO PV bez tuku AIO AIO PV bez tuku PV bez tuku 10.4.4 Příprava vaků z hlediska časové náročnosti U tohoto parametru není třeba zdlouhavého přemýšlení, i když individuální příprava je z velké míry závislá na zručnosti pracovníka, nikdy nemůžeme soupeřit se strojově připravovanými výrobky. V případě vícekomorových vaků vyráběných HVLP je příprava v podobě prasknutí přepážky mezi komorami a vak je připraven k použití. U AIO vaků připravovaných individuálně je proces zdlouhavější, doktor nejdříve musí vypsat složení vaku, poté pracovník pověřený přípravou vaků musí připravit všechny komponenty a materiál pro přípravu (injekční stříkačky apod.). Následuje příprava v laminárním boxu, polepení signaturou (v případě přípravy více vaků je možné si vaky popsat jmény pacientů), a předání sanitáři a doprava na oddělení. 42 10.4.5 Specifické složení U individuálně připravovaných vaků je specifické složení závislé na lékaři, nejčastěji z nutričního týmu, který předepisuje pacientovi parenterální výživu přímo pro něj „na míru“. Lékař vyhodnocuje aktuální zdravotní stav a potřeby pacienta z hlediska výživy, které následně promítá do složení AIO vaku IPLP. Pacient dostává AIO vak připravený přímo pro něj dle jeho energetických či jiných specifických nároků. Vícekomorové vaky toto přizpůsobení se nárokům pacienta bohužel neumožňují díky svému stálému složení a poměru jednotlivých základních složek. 10.5 Zhodnocení V praktické části této absolventské práci byl dán jeden cíl, a to porovnat rozdíly vybraných parametrů mezi vícekomorovými vaky HVLP a AIO vaky IPLP. Prvním parametrem byly finance, resp. finanční náklady při výrobě AIO vaku IPLP a nákupu vícekomorového vaku HVLP. Dle získaných informací jednoznačně vyplývá varianta vícekomorových vaků jako finančně výhodnější pro náklady jednotlivých oddělení nemocnic. Druhým parametrem ke zhodnocení byla dostupnost. U tohoto parametru je varianta vícekomorových vaků výhodnějším řešením díky široké distributorské síti a možnosti zavezení několikrát denně. Třetí parametr byla stabilita, která jak vyplývá z Tabulky 7 u AIO vaků IPLP je rozdílná dle obsažených látek, např. vitamín B1 při teplotě uchovávání 4 ºC, s ochranou před světlem, ethylvinylacetátovém obalu, a v all-in-one směsi je stabilní po dobu 96 hodin. Oproti tomu když změníme obal na skleněný, vystavíme směs světlu a zvýší se teplota o 1 ºC, tak ten samý vitamín je stabilní už jen 48 hodin. Čtvrtým parametrem byla časová náročnost přípravy. U AIO vaku IPLP je délkou přípravy míněna časová osa od vypsání protokolu přípravy lékařem až po dodání hotového výrobku na oddělení. Tato doba se pohybuje obvykle v pásmu 45-60minut. U vícekomorových vaků je příprava záležitostí několika vteřin, kdy dojde k porušení přepážky mezi jednotlivými složkami a dojde k jejich smísení. I zde jsou vícekomorové vaky výhodnější. Pátým parametrem bylo specifické složení vaku. AIO vaky IPLP jsou připravované dle specifického složení pro potřeby konkrétního pacienta. Toto složení vždy vychází z aktuálního zdravotního stavu a vyhodnocení potřeb pacienta lékařem z nutričního týmu. 43 Závěr V teoretické části bylo záměrem přiblížit parenterální výživu jako celek. Na jedné straně výhody systému AIO, prokazují snížení finančních nároků během přípravy, snížení nároků na práci personálu, kdy není nutno měnit několikrát denně infuzní lahve a sety nebo přívod tukových emulzí snižující dráždění žilní stěny. Praktická část se zaměřila na porovnání pěti nejpodstatnějších aspektů. Při shrnutí porovnání vybraných kritérií lze závěrem říci, že vícekomorové vaky HVLP jsou finančně výhodnější a dostupnější než AIO vaky IPLP, čímž je potvrzena Hypotéza 1: „Vaky AIO vyráběné jako HVLP jsou pro nemocniční zařízení finančně přijatelnější“ a Hypotéza 2: „Vaky AIO vyráběné jako HVLP jsou všeobecně dostupnější“. Z hlediska stability se Hypotéza 3: „Stabilita AIO vaků vyráběných jako HVLP je srovnatelná se stabilitou AIO vaků vyráběných jako IPLP“ nepotvrdila. Příprava AIO vaků IPLP je časově náročnější, čímž se potvrdila Hypotéza 4: „Příprava AIO vaku vyráběného jako IPLP je časově náročnější“ a dle porovnání specifického složení a jeho bonusu pro pacienta se potvrdila i Hypotéza 5: „Vaky AIO vyráběné jako IPLP jsou díky individuálnímu složení vhodnější pro pacienty“. Přestože v dnešní době nemalou roli hraje ekonomická situace nemocnic i zdravotnických zařízení a výhodnější formou z tohoto hlediska jsou vaky vyráběné jako HVLP, z výše uvedených porovnání vyplynulo, že pro pacienty, pro které je parenterální výživa nezbytností, vždy budou vaky AIO vyráběné jako IPLP jednoznačně výhodnější, vzhledem k specifickým potřebám každého pacienta. 44 Seznam tabulek Tabulka 1 Klíčové objevy vztahující se k parenterální výživě ................................................. 12 Tabulka 2 Porovnání enterální a parenterální výživy ............................................................... 13 Tabulka 3 Rozdíly mezi prostým hladověním a stresovou malnutricí ..................................... 19 Tabulka 4 Maximální přípustný počet částic dle tříd čistoty ................................................... 23 Tabulka 5 Komplikace kanylace centrální žíly ........................................................................ 37 Tabulka 6 Porovnání cen HVLP a IPLP all-in-one vaků ......................................................... 41 Tabulka 7 Stabilita vitamínů a stopových prvků v parenterální výživě ................................... 42 45 Seznam obrázků Obrázek 1 Systém parenterální výživy "all-in-one" a systém více lahví - "multi bottle" ........ 16 Obrázek 2 Spojení stěny s podlahou......................................................................................... 24 Obrázek 3 Stupně porušení stability tukové emulze ................................................................ 30 Obrázek 4 Plnění vaku „all-in-one“ - pořadí míšení I., II., III. ................................................ 32 Obrázek 5 Anatomicky vhodná místa k přístupu do žilního systému ...................................... 33 Seznam zdrojů obrázků Obrázek 1,3,4,5 - ZADÁK, Zdeněk. Výživa v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2002, 487 s. ISBN 80-247-0320-3. Obrázek 2 - Prezentace „Stavebně technické parametry čistých prostor“ PharmDr. Adéla Nováková. Lékárna FN Motol. 46 Seznam zkratek AIO Vak all-in-one HVLP Hromadně vyráběné léčivé přípravky IPLP Individuálně připravované léčivé přípravky IKEM Institut klinické a experimentální medicíny FN Fakultní nemocnice FVLK Fakulta všeobecného lékařství VÚAB Výzkumný ústav antibiotik a biotransformací OPSL Oddělení přípravy sterilních léčiv EVA Ethylvinylacetát PVC Polyvinylchlorid PV Parenterální výživa i.v. Intravenózní A-V Arterio-venous GIT Gastrointestinální trakt 47 Seznam použité literatury a zdrojů informací (1) Vyhláška č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi. Dostupné online: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon?q=84/2008. (2) KOHOUT, Pavel, Zdeněk RUŠAVÝ a Zuzana ŠERCLOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické výživy I. 1. vyd. Praha: Forsapi, 2010, 184. Informační servis pro lékaře. ISBN 978-808-7250-082. (3) ZADÁK, Zdeněk. Výživa v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2002, 487 s. ISBN 80-247-0320-3. (4) KOHOUT, Pavel a Eva KOTRLÍKOVÁ. Základy klinické výživy. Vyd. 1. Praha: Krigl, 2005, 113 s. ISBN 80-869-1208-6. (5) Prezentace „Stavebně technické parametry čistých prostor“ PharmDr. Adéla Nováková. Lékárna FN Motol. (6) http://www.praktickelekarenstvi.cz/pdfs/lek/2009/02/11.pdf (7) http://www.tribune.cz/clanek/11778 (8) http://ose.zshk.cz/vyuka/terapie.aspx?tid=108 (9) http://www.sukl.cz/sukl/oop-06-12-stanoveni-vyse-a-podminek-uhradyparenteralni?highlightWords=parenter%C3%A1ln%C3%AD+v%C3%BD%C5%BEiv a (10) http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-medicina-priloha/parenteralni-vyziva319054 (11) http://www.cfs-cls.cz/Files/nastenka/page_4630/Version1/Parenteralni_vyziva_a_pripr avky_pro_parenteralni_vyzivu.pdf (12) Joyce CW, McDougal AR, Tofan M, et al. Doubling calcium and phosphate concentrations in neonatal parenteral nutrition solutions using monobasic potassium phosphate, J Am Coll Nutr 2006; 48
Podobné dokumenty
klinický standard - Národní referenční centrum
Představují významné výkony nebo skupiny výkonů, které
se v rámci daného klinického stavu často provádějí, ale
přímo jej neurčují (nepoužívají se vždy nebo se používají i
automobilové techniky
Nápravnice (pomocný rám)
Navigační systém
Nezávislé topeni
Nezávislé zavešeni kol
základní mikrobiologické vyšetření intravaskulárních kanyl a souvis
Použití žilních kanyl a katétrů pro spolehlivý intravaskulární přístup při monitorování vnitřního
prostředí nebo pro léčebné zákroky je základním rysem moderní zdravotnické péče.
Zavedení intravask...
Diagnostika a možnosti ovlivnění podvýživy v ambulantní a
Dimise a kontroly v nutriční poradně
Úhrada cca 300kč/d – doplatek 20-60kč/d
OSE_VSK05_Vyziva a dietetika
- Provádí se tehdy, není-li možné enterální cestou zabezpečit dostatečný přívod potravy - na
enterální výživu převádíme jakmile je to možné
- Nutné pečlivé klinické a biochemické monitorování!
Version 1 - Baxter Czech
encefalopatie považovány za lékařsky kritický stav.
U pediatrické populace musí být koncentrace elektrolytů v plazmě pečlivě sledována.
Rychlá korekce hypoosmotické hyponatrémie je potenciálně ...
Ano - Fresenius Kabi
čtvrtého vydání Vademeca je přinést ucelené informace nejen o přípravcích společnosti Fresenius Kabi, ale také o nejnovějších trendech v oblasti klinické výživy.
Věříme, že toto aktualizované vydán...