Roverský kmen 4
Transkript
04/13 ročník 16, číslo 79 duben 2013 DĚTI Jaké jsou dnešní děti? Předškoláci v oddíle Prof. Zdeněk Matějček Hledat jiné způsoby Ve dvou se to lépe táhne časopis pro rovery a rangers ROVERSKÝ KMEN O B S A H OBSAH ÚVODNÍK 3 Cesty k pochopení (J.) 3 ROVERING 109. Roverský kmen Stalker (Špunt) Roverský začátek (Dick) 4 4 6 Postavte si katapult (Marbuel) 8 Nechte věci plynout (Opi) 10 Vyrobte si hrací pytlíčky (J. & B.) Messengers of Peace (Niki) TÉMA 28 Děti 28 Jaké jsou dnešní děti? (Jana Martínková, Veronika Prančlová, Marie Těthalová, Jitka Jursová a Kateřina Hamplová) 30 Známe dnešní děti? (Gymi) 32 Předškoláci v oddíle (Brčko) 33 Prof. Zdeněk Matějček – muž, který změnil dětskou psychologii (jpp) 34 Hledat jiné způsoby (Majki a J.) 36 12 ROVERSKÝ KMEN časopis pro rovery a rangers číslo 79, ročník XVI vychází 5× ročně registrační číslo MK ČR E 10199, ISSN 1213-0664 Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o. Pro registrované členy Junáka je předplatné nově řešeno v rámci nové on-line registrace. Více na www.skaut.cz/casopisy. Vydavatel Tiskové a distribuční centrum Junáka Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 IČ: 64934926 tel.: 234 621 223, fax: 234 621 399 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/tdc www.skaut.cz/obchod Redakce Tiskové a distribuční centrum Junáka Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/kmen Šéfredaktorka Kulturní střípky (jpp) Dominika Potůčková – Julča (J.) 39 13 Ve dvou se to lépe táhne (Jana Rejžková) 40 Na vodu s úsměvem (Liška) 14 Hledá se šéfredaktor 15 KOLEM NÁS Jak komunikovat s rodiči o dítěti se specifickými potřebami (Tým SpV) 16 Pracují za 4 Kč/hod. Můžeme jim pomoci? (Anna Lazorová) 42 Není zlobení jako zlobení (K.) 18 Aleje, živí svědkové minulosti (Viktorka H.) 44 42 Na tomto čísle spolupracovali Petra Poncarová – Veve (jpp), Veronika Ušáková – Kostka (K.), Alex Bernadová – Šuměnka (Šum), Lada Matyášová – Laduš (lad), Jiří Bělohradský – Caesh (C.), Jakub Pejcal – Boby, Markéta Těthalová – Maki (M.), Bára Vobořilová (B.) Jana Klímová (korektury), oponenti a autoři článků a fotografií Foto na obálce (Ne)poslušní skauti (C.) 21 Když nevím, co si počít (K.) 46 Klatovsko, brána Šumavy (Hanča H.) 22 Produktivní prokrastinace (Stenli) 48 Jakub Pejcal – Boby Grafická úprava a zlom Imagemakers – Jitka Turbáková e-mail: [email protected] www.imagemakers.cz Tisk POLYGRAF, s.r.o. AKTUALITY 25 HYDE PARK 50 Co otřásá skautským světem (lad) 25 Zrcadlo pro duši (Rambo) 50 ObRok a Roverský program 26 Společně proti leukémii (Kulíšek) 27 Předplatné SEND předplatné s. r. o. www.send.cz/skaut tel.: 225 985 225, 777 333 370 SMS: 605 202 115 Uzávěrka čísla 80 bude 10. 4. 2013. POZVÁNKY 51 Zaslané materiály se vracejí na vyžádání, redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků. Ú V O D N Í K CESTY K POCHOPENÍ Děti. Téma široké, plné otázek. Téma, které nás skauty při naší činnosti obvykle doprovází nejvíce. Tematickou linkou nám při přemýšlení o dětech byla snaha o jejich pochopení. Jaké otázky si klást? Kde brát inspiraci? Jak na obtíže, se kterými se setkáváme? Jak rozvíjet naši práci s nimi tak, aby byla radostná? Začali jsme tím, že jsme se ptali několika lidí, kteří pracují s dětmi, jaké ty dnešní děti vlastně jsou (Jaké jsou dnešní děti). Oslovené pedagožky, sociální pracovnice a skautky přicházely s mnohými zajímavými odpověďmi, které přinášely možná ještě více otázek. Můžete se do přemýšlení zapojit s nimi. Ptali jsme se také, zda dnešní děti vůbec známe (Známe dnešní děti?). Posloucháš Gangam style či se díváš na Animáčka? To byly jedny z otázek, které jsme pokládali. Jak jste na tom vy sami, se můžete dozvědět v kvízu. víc v článku Prof. Zdeněk Matějček – muž, který změnil českou psychologii. Že lze jednoduše „utáhnout předškolní děti na vařené nudli“, částečně zpochybňuje Barbora Pelclová – Brčko (Předškoláci v oddíle). Pokud máte v oddíle předškoláky, může být pro vás článek o tom, jaké základní věci byste měli mít na paměti, užitečný. Blízkými tématy v praxi se zabývá i jeden brněnský skaut, Michal Bareš – Majki. Kromě toho, že v minulosti vedl oddíl, připravoval několik velkých akcí včetně těch pro R&R, dnes také pracuje ve Středisku výchovné péče. Co takové středisko zajišťuje a jak vypadá život dítěte v něm, se dozvíte v rozhovoru s ním (Hledat jiné způsoby). Je možné, že se setkáváte při práci v oddíle s dětmi, které se nacházejí v obtížných situacích, nebo se prostě chcete dozvědět o psychologii dětí víc. To bylo snahou i významného českého psychologa Zdeňka Matějčka. Skvělé na jeho činnosti mj. je, že kromě teoretické práce se zabýval převážně prací s dětmi v praxi, takže jeho knihy jsou čtenářům srozumitelné a jsou pro ně i čtivé. O jeho práci i životě se dozvíte Tematiky dětí se dotýkají i Kulturní střípky a článek o dobrovolnictví v Latě (Ve dvou se to lépe táhne). Ale samozřejmě i mnohé další… snad vedoucí k našemu lepšímu pochopení… Příjemné a inspirativní čtení přeje J. Foto: Jakub Pejcal – Boby 3 R O V E R I N G 109. ROVERSKÝ KMEN STALKER 109. roverský kmen Stalker z Mikulova funguje už dlouhou dobu. Inspiroval se knihou bratrů Strugackých a používá zajímavý systém zkoušek. Začátky Za den vzniku našeho roverského kmene se dá považovat datum 8. 5. 1998. Nebylo to samozřejmě tak, že by si pár lidí řeklo: „A teď uděláme rovery!“ K podobnému rozhodnutí směřoval vývoj oddílu asi 4 roky. Ve skautských oddílech stárnuli členové a v té době pro ně nebylo žádné jiné využití, než vedení družiny či oddílu a právě díky tomu vznikla zatím bezejmenná parta lidí, kteří se snažili něco podnikat. Inspiraci našli zakládající členové v knize A. a B. Strugackých Piknik u cesty a podle povolání hlavního hrdiny do4 ROVERSKÉ SKUPINY stal oddíl dokonce svůj název – Stalker. Stalkeři jsou hledači mimozemského harampádí, které zanechala neznámá rasa při své krátké návštěvě Země. Roverské zkoušky Na téže knize je také založena myšlenka roverských stupňů zdatnosti, která přežila až do současných dnů, i když jemně upravená a doplněná oproti původní verzi. Musíme si uvědomit, že se bavíme o době před koncem tisíciletí a tehdy žádná roverská „stezka“ nebo něco podobného centrálně neexistovalo. Proto jsme hledali inspiraci doslova po celé republice a nakonec si přivezli 250 úkolů z libereckého kmene. Naší „stezkou“ se opět vine jako nit myšlenka sbírání harampádí po mimozemšťanech – toto harampádí (úkoly) je rozděleno do tří kategorií podle obtížnosti a dále do dalších šesti pásem. Naše stezka, nazvaná Kopron (ze zkratky slov Komise Pro Otázky Návštěvy), obsahuje celkem 654 úkolů, jejichž plněním se může rover dostat na další úroveň, kterých je celkově dvanáct. Z každého pásma musí přinést určitý počet prasečích štěrchátek (splnit nejlehčí úkoly), skořepin (středně těžké) a nakonec také zlatých koulí (nejtěžší úkoly). R O V E R I N G Příklady dalších úkolů (pro inspiraci): • Získá pro sebe nebo pro některou ze svých akcí na některé ze sociálních sítí alespoň 1 500 přátel (followerů) • V polních podmínkách vykuchá rybu a připraví ji po zálesácku (sůl, pepř a rožnění nad ohněm) • Stráví sám v absolutní tmě bez hodinek, jen o chlebu a vodě 48 hodin • Vyrobí vidličku a lžíci z přírodního materiálu a týden ji užívá • Skočí bungee jump • Ostříhá si vlasy dohola • Stráví 48 hodin v přírodě pouze s celtou, nožem a třecími dřevy • Vyspí se šedesátkrát v roce ve spacáku mimo budovy • Projde v plavkách 100 metrů kopřivovým polem • Uběhne na běžkách 50 kilometrů za 5 hodin • Přečte a pořídí si výpisky minimálně o 2000 slovech z knih Platóna, Seneky a Marka Aurelia • Sestrojí vrhací stroj, se kterým vrhne 3 kg předmět 30 m daleko Snažili jsme se podchytit opravdu všechny možné lidské činnosti, proto najdete mezi štěrchátky třeba Zná 20 druhů brouků a udělá si z nich sbírku s popisky nebo Postaví funkční rozhlasový přijímač ale také Zvedne na bench-press 65 kg (45 kg holky). Úkoly se samozřejmě postupně ztěžují, až třeba k: Zaběhne maratón za méně než 5,5 hodiny nebo Dojede na kole z domova k moři. Nejde jen o jednorázové úkoly, na některé potřebujete rok, na některé i více (Po dobu jednoho roku každodenně fotí svůj obličej (alespoň třistakrát) a z fotografií udělá prezentaci). V současné době je nejvyšší dosažený stupeň č. 6, což trvalo přibližně pět let. S postupujícím časem a náročností úkolů se ale tempo povyšování bude logicky snižovat. Rádi bychom odměnili někoho od- Stalkeři při službě dílovou nášivkou za dvanáctý stupeň, ale bojíme se, že až ta doba nastane, ocení ten člověk spíš nové kolečkové křeslo. Jak fungujeme Zjistili jsme, že něco jako roverská samospráva je pěkná, ale naprosto utopická myšlenka. Původní záměr byl něco ve smyslu roveři sobě, ale nakonec jsme si uvědomili, že i takový teoreticky samostatný tvor jako rover potřebuje nad sebou pevnou ruku a stálé vedení, takže byly vytvořeny pozice fýrera a stalkerské rady. Byl založen také Velký Kodex, který obsahuje veškeré moudra, moudrosloví, definice, expedice, obřady a výpravy kmene. Jde o takovou bibli mikulovského kmene, kde je obsaženo vše důležité a podstatné. Kromě pravidelných schůzek jednou za čtrnáct dní máme také již ustálené akce typu mikulášská besídka, roverský triatlon, zimní tábor nebo třeba akci Stalker, což je fakticky přijímací obřad do kmene. Díky této výpravě, skoro před dvaceti lety, se přišlo na myšlenku založení roverského kmene. V současné podobě jde o velmi fyzicky a psychicky náročnou výpravu, která má stmelit rovery a rangers, kteří by chtěli do kmene vstoupit. Člověk se na ní moc nenají, moc se nevyspí, hodně se zpotí a většinu času touží po tom, aby to skončilo a on už byl doma. Ať se ale ptám, koho chci, tak jsem v průběhu těch mnoha let nezaznamenal jedinou zápornou reakci. V našem kmeni je aktuálně asi pětadvacet lidí – papírově. Na schůzky, výpravy a jiné akce nás chodí přibližně osm až deset, takže se potýkáme s klasickými problémy, stejně jako většina ostatních roverských kmenů, a to od malé účasti až po velkou časovou zaneprázdněnost jak vůdců, tak členů. Oba tyto problémy mizí při akcích jako je bowling, filmový večer nebo výprava za odměnu, na kterou zveme členy na základě bodování, které u nás probíhá podobně jako třeba v družinách vlčat. Obsazení prvních třech míst v aktuálním roce se samozřejmě odměňuje udělením prasečího štěrchátka do Kopronu. Díky zpětné vazbě, u nás převážně ústní formou, si můžu dovolit říct, že fungujeme celkem dobře a že čas strávený v roverském kmeni není časem zbytečně promrhaným. Lubomír Hrdlík – Špunt (28 let), Mikulov Foto: archiv kmene Bližší informace o naší činnosti můžete čerpat z e-kroniky na www.skautmikulov.org v sekci Stalker. Pokud byste se případně chtěli pokochat fotkami, najdete je na www.osto6.org v sekci Galerie. ROVERSKÉ SKUPINY 5 R O V E R I N G ROVERSKÝ ZAČÁTEK PRŮVODCE ROVERINGEM A ROVERSKÝM PROGRAMEM TAM, KDE ZAČÍNAJÍ CESTY ROVERINGU… Vzpomínáš na doby, kdy ses začal seznamovat s roveringem? Jaké to bylo? Jak to probíhalo? Dali ti na táboře červenou šňůrku a prostě ti řekli, že od teď jsi rover/rangers? Nebo sis pro to musel projít zapeklitými zkouškami zakončeným tajuplným přijímacím rituálem? Ať už to bylo tak či onak, roverský začátek je klíčovou etapou a důležitým milníkem v životě každého dospívajícího skauta či skautky. Když si povídám o roveringu s R&R na našem středisku, snažím se jim popsat (a nejen popsat, ale i nechat je zažít a prožít), co vše za dveřmi jménem „rovering“ mohou nalézt. Že je tam mnoho jedinečných příležitostí, nezapomenutelných zážitků, mnoho nového, co 6 je může posunout dále. Ne vždy to je jednoduché, protože někdy není čas, někdy chybí ta správná slova, někdy se na něco zapomene. Abychom tento klíčový začátek R&R a jejich vedoucím co nejvíce usnadnili, připravili jsme publikaci s příznačným názvem Roverský začátek (RZ). Jedná se o tenkou barevnou brožuru plnou pestrých fotografií, kterou stačí zalistovat a hned každý aspoň v základech ví, o čem ten rovering a roverský program je. Měl by ji dostat do ruky každý začínající R&R (ideálně od svého vedoucího s vhodným průvodním slovem), např. na táboře, na kterém se vyzván k přechodu k R&R. NOVÝ ROVERSKÝ PROGRAM Roverský začátek poslouží jako rozcestník u otevřených dveří do světa roveringu. Představí zajímavou formou, o čem rovering je, co je to roverský program a nabídne konkrétní kroky, co na začínající cestě roveringu dělat (např. první roverskou výzvu). Zaujal tě Roverský začátek? • Kup si jej v TDC či JUNu na www.skaut.cz/obchod (od 10. června 2013) • Těš se na něj na ObRok • Stáhni si jej z programového webu www.skaut.cz/program v sekci Roveři a rangers > Roverský začátek R O V E R I N G Roverský začátek v kontextu Roverského programu Roverský začátek v otázkách: • Pro koho je RZ určen? Pro všechny začínající R&R, aby jim pomohl otevřít dveře do světa roveringu. Dobře poslouží i jejich vedoucím či komukoliv dalšímu, kdo se chce seznámit s roveringem a roverským programem. • Co se v RZ dozvím? Co je to rovering, kdo je to rover, z čeho se skládá roverský program, popis jeho jednotlivých nástrojů, jak se stát R&R, co by mohl R&R dělat a mnohé další. • V čem je RZ jedinečný? Přestavuje rovering a roverský program v jednom celku, v atraktivní, čitelné a srozumitelné podobě, čímž pomáhá v pochopení, o čem ten rovering a roverský program (o kterém se pořád mluví) vlastně je. • Jak se mohu k RZ dostat? Jsou tři možnosti: 1) koupit ve skautských obchodech TDC či JUN, 2) dostat jej přes svého vedoucího, 3) dostat jej přímo s časopisem (po schválení vedoucím). • Jak RZ používat? Ideálně přečíst si jej a občas se k němu vracet k oživení si toho, co rovering je, co už zažíváte a co ještě čeká na poznání. • Jak RZ vznikal? RZ připravoval tým pod vedením Pavla Žalského – Dinga. Poté se začal dopracovávat po textové a grafické stránce na ústředí a hlavně připomínkovat lidmi z řad R&R – postupně se grafická a obsahová podoba mnohokrát upravovala podle jejich připomínek tak, aby nakonec co nejvíce seděla a vyhovovala. Výsledek můžete posoudit sami . • Představuje uceleně a v atraktivní podobě kompletní roverský program, poslouží tak dobře k jeho představení začínajícím R&R, ale i jejich vedoucím či dalším lidem na středisku či jinde v hnutí • Obsahuje hlavní nosné linie roverského programu – strukturu roverského programu pro různé typy R&R (pro začínajícího, putujícího a zkušeného R&R na jeden rok), oblasti roverské cesty a na které klást kdy důraz… • Je rozcestníkem k dalším nástrojům roverského programu, hlavním spojujícím prvkem ve „fyzické“ podobě, kterou je možné vzít do ruky (na rozdíl od výzev, Rovernetu a dalších). Ondřej Kupka – Dick (33 let), Písek INZERCE JUN SHOP.CZ 100% skautský s s ý obchod Připravili jsme pro vás skvělou jarní nabídku. na běžžná ccee bě .480,-- Kč 4.4 Asolo Power Matic 100 GV A jsou nyní za 3.584 Kč Akce platí do vyprodání zásob Nový eshop - Poštovné již od 70Kč - Při nákupu od 2500Kč poštovné ZDARMA - Kompletní skautský sortiment - Široký výběr outdoorového vybavení i pro děti ;lhefia|aWhjWcb| Z[[ European Youth jméno příjmení | Sleva 5-12% s ælenskou kartou Junáka PProdejna: d j H Haškova šk 77, PPraha h 77, [email protected] b h d j h tel.: 773 294 Antonín ‘Starý Vlk’ datum narození Card ČLENSKÝ PRŮKAZ name surname | date of birth ZCESTOVALÝ platné do | valid till 12. 8. 1981 10. 12. 2013 organizace | organisatio číslo karty | card number 584 547 319 n Junák – svaz skaut ů a skautek ČR středisko | unit 10. přístav vodní 840ROVERSKÝ PROGRAM www.skaut.cz ch skautů a skaut JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR ek Maják Liberec 7 R O V E R I N G POSTAVTE SI KATAPULT HISTORICKÝ OBLÉHACÍ STROJ OŽÍVÁ Během svého studia na univerzitě v Edinburghu jsem byl členem vysokoškolského roverského kmene Edinburgh Student Scout and Guide Organisation, který sdružuje skotské i zahraniční studenty-skauty z univerzity. Na jedné z akcí kmene jsme měli za úkol z různě dlouhých dřevěných tyčí a provazů vytvořit během dvou hodin co nejlepší katapult. Jako munici jsme dostali tři těžší míčky. Na následujících řádcích vám popíšu postup, jak funkční katapult vyrobit (foto 1). Stavbu zahájíme svázáním základny – trojúhelníku z přibližně dvoumetrových tyčí. Nad základnu pak vztyčíme áčko ze dvou třímetrových tyčí, které připevníme k trojúhelníkové základně. Zároveň dvěma kratšími tyčemi mezi áčkem a základnou vytvoříme podporu, aby áčko stálo vzpřímeně. K postavení katapultu potřebujeme následující materiál: • různě dlouhé dřevěné tyče (šest dvoumetrových a tři třímetrové), • dvě tenčí tyčky (např. dvoumetrové rákosové tyče z OBI), • kus dřeva na vytvoření prostoru pro vrhaný předmět, • provázek na vázání spojů, • lano na tahání vrhacího ramene, • vrhaný předmět (např. kriketový či softballový míček) • a přibližně dvě hodiny času. (1) Postavený katapult. Pokračovat budeme výrobou vrhacího ramene. Rameno vyrobíme z jedné delší tyče, ke které přiděláme dvě tenčí tyčky. Na konec ramene mezi tyčky umístíme kus dřeva, a tím vytvoříme místo, kam se pak dává vrhaný předmět. Místo kusu dřeva můžeme použít např. misku, v té bude vrhaný předmět držet - -/. -./ -. -/./… -// -./. -/. - - -/./ - -/ -./ - - -// -./. -/…/ -/. -./ - - -/.. -/…./. -/ - -/.//. - -./. -./../ - -/../ - - - -/. -/ - -/.//.. -/ -/ . -././ -./ -. - -// -. -././…/ -././ -. -///… -/ - -/../ - - - -/. -/ - -/.// -../ - - -//. - -./ - - -/ - -/. -/ - -../. -/ -./ -. -/ - - -/… -/./…./ - - -// - -/. -/…/. -../. -//. -// -../. -../.// - - - -/.. -/ -/..// - - -/…/ - - -/. -../../ - -/.//. -// - - -/. - -././. - -./. -./../ - -/./// 8 HOMO TECHNICUS R O V E R I N G (2) Příliš dlouhé vrhací rameno se může snadno zlomit. ještě lépe. Rameno přiděláme kolmo k poslední bytelné dvoumetrové tyči, která bude tvořit osu otáčení ramene. Osu otáčení položíme do véček mezi vztyčeným áčkem a dvěma podpůrnými tyčemi. Ke spodnímu konci ramene ještě přivážeme lano, které protáhneme pod základnou katapultu. Tímto je katapult hotov. Pro ovládání katapultu jsou potřeba čtyři lidé. Dva z nich stojí zepředu katapultu a každý jednou nohou zatěžuje jeho konstrukci. Jednou rukou drží osu otáčení, aby nevyskočila z véčka, a druhou rukou tlačí dolů spodní část ramene. Další dva lidé také zatěžují konstrukci katapultu a zároveň tahají za provaz od ramene. Když se vše dobře zkoordinuje, rameno při vrhu opíše čtvrtkruh, zasekne se o vršek vzpřímeného áčka a vržený předmět pokračuje vodorovným vrhem. Míček nám létal asi do třicetimetrové vzdálenosti, určitě lze ale dosáhnout větších výkonů. Tento postup stavby určitě není jediný správný, bude jich existovat celá řada, a vy sami určitě při stavbě přijdete na různá další vylepšení. Jenom na akci roverského kmene, kde jsme katapulty stavěli, vznikly další dva odlišné katapulty než byl ten náš. Během napínavých minut vrhání míčků však jeden z týmů zlomil příliš dlouhé rameno katapultu (foto 2) a druhý tým zjistil, že jejich rameno je příliš těžké (foto 3). Přeji vám při stavbě hodně zdaru a potom úspěšné obléhání cizích táborových kuchyní. Jan Hrnčíř – Marbuel (25 let), Liberec/Praha (3) Velmi těžké rameno nemá ten správný švih na vržení předmětu. Foto: archiv autora HOMO TECHNICUS 9 R O V E R I N G NECHTE VĚCI PLYNOUT FLOW EFEKT JAKO JEDEN ZE ZÁKLADNÍCH PILÍŘŮ ZÁŽITKOVÉ PEDAGOGIKY Sport, hudba, rande, meditace, výprava do neznáma, dobrá knížka nebo něco jiného, co v sobě skrývá silný zážitek. Určitě existuje aktivita, při které najednou zapomenete, že potřebujete jíst a spát. Čas vnímáte úplně jinak. Činnost vás pohltí, stanete se její součástí, nevnímáte okolní svět. A nakonec, slovy horolezce: „Dostanete se nahoru na skálu a jste šťastní, že je to za vámi, ale ve skutečnosti si přejete, aby to trvalo věčně…“. Tak se dá přibližně popsat stav plynutí, fenomén flow. 10 ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA Existuje samozřejmě i odbornější definice, například: „Stav nejvyššího vyjádření emoční inteligence, při němž dochází k dokonalému zapojení emocí do služeb určité aktivity nebo učení. Emoce v tomto stavu nejsou jen obsaženy a ventilovány, ale jsou současně konstruktivní, plné energie a úzce spojené s činností. Stav proudění postrádá emoční zabarvení, možná jen s výjimkou povzbuzujícího, vysoce motivujícího pocitu mírné extáze. Pozorujeme-li někoho v tomto stavu, máme dojem, že obtížná činnost je pro něj docela snadná…“ (HANUŠ, Radek. CHYTILOVÁ, Lenka. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada Publishing, 2009.) Takový stav přináší radost, je silným zdrojem motivace. Zároveň posouvá možnosti učení a poznávání za hranice všedních dnů. S flow může být zajímavé pracovat v osobním životě i při přípravě běžného programu. Nicméně pro zážitkovou pedagogiku je jedním ze základních pilířů. Ještě lépe by se dalo říct, že je to určitý indikátor kvality. Pokud se při zážitkových aktivitách s flow efektem setkáváme, znamená to, že jsme ze zážitku a přítomných získali maximum motivačního i učícího potenciálu. O tom, jak na flow efekt v osobním životě, se dozvíte víc například v knize: CSIKSZENTMIHALYI, Mihaly. O štěstí a smyslu života. Praha: Lidové noviny, 1997. Trnitá cesta k flow efektu K flow efektu dochází pouze za určitých podmínek. Není jich zase tolik, nicméně o to je komplikovanější některé z nich splnit. 1. Odpovídající obtížnost Tato podmínka je pro flow efekt tak důležitá, že má dokonce vlastní graf. Flow vysoké efekt vzniká pouze u aktivit, které jsou na hranici osobních schopností. Pokud je to něco nad moje síly, dostaví se úzkost, obavy, strach (v extrémním případě zranění, smrt). Pokud je to příliš jednoduché, budu se nudit (v extrémním případě se unudím). Je potřeba počítat také s vývojem schopností v čase. To neustále mění úroveň „hranic“ mých schopností. Úspěšnou aktivitu tedy nejde jen „otrocky“ opakovat. Pokud pracuji se skupinou lidí, jejich úroveň a rychlost vývoje bude různá. „ Činnost vás pohltí, stanete se její součástí, nevnímáte okolní svět. A nakonec, slovy horolezce: „Dostanete se nahoru na skálu a jste šťastní, že je to za vámi, ale ve skutečnosti si přejete, aby to trvalo věčně…“. “ 2. Cíl musí stát za to Ještě před tím, než se začnete zabývat obtížností, musíte najít nějaký cíl, který bude stát za to. Zejména v případě her je někdy potřeba účastníky (a občas i pořadatele) nenápadně trknout, že cíl 3. Hlavně nerušit Mikrosvět flow je velmi křehký. Zazvoní mobil, kuchař začne křičet „večeřé“ a flow praskne jako bublina. Je tedy žádoucí dostatečně odstínit projevy okolí. Aktivně můžete prostředí podpořit odpovídajícími rekvizitami, vhodným místem, správným načasováním,… 4. Jednoznačná a okamžitá zpětná vazba Ve větším měřítku můžeme vycházet z toho, k čemu nás nabádají pravidla zpětné vazby obecně a Kolbův cyklus (viz článek „Jak využít zážitek“ v časopise Roverský kmen, prosinec 2012). Důležitá je i vazba ve smyslu příčiny a následku přímo během aktivity. Vše mohou pokazit i časové prostoje, špatně vytvořená pravidla, … Jak lze konkrétně tyto podmínky naplnit, by vydalo na několik dalších článků. Nicméně už jen to, že o nich a flow efektu víte, vám pomůže lépe pracovat s motivací a procesem zážitkového učení. Dalším obsáhlým textem by mohla být odvrácená strana flow. Bolestné návraty do reality, vytěžení zážitků naprázdno a další negativní rysy. Přestože se jedná o poměrně důležité věci, troufám si tvrdit, že pozitivní stránky, krása a hloubka flow je hravě předčí. Proto se nebojte a dopřejte sobě i ostatním výlet na křídlech flow, vstříc novým zážitkům. FL OW OBAVY nároky není někoho prostrčit pavučinou, ale seznámit se apod. Slovo „nenápadně“ bych dvakrát podtrhnul, protože hláška typu „teď si tu zahrajem pár seznamovaček“ dokáže až neuvěřitelně pokazit atmosféru… R O V E R I N G NUDA Jakub Jebavý – Opi (33 let), Praha Foto: Jakub Pejcal – Boby nízké malé schopnosti velké ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA 11 R O V E R I N G VYROBTE SI HRACÍ PYTLÍČKY A VYZKOUŠEJTE S NIMI SUPER HRU Hra je velmi jednoduchá, ale nápaditá, a hrát ji s vámi mohou i nevidomí skauti rychleji tentýž předmět. Nejrychlejší dva ho smějí nechat venku. S vyvoláváním předmětu pokračuje další hráč sedící v kruhu po směru hodinových ručiček. Hra končí v okamžiku, kdy má první vyndané všechny předměty z pytlíčku ven. Kladem hry je, že si ji s vámi mohou zahrát i vaši nevidomí Hra probíhá tak, že se všem hráčům, kteří mají zavázané nebo zavřené oči, rozdají hrací pytlíčky. V těch je několik různých předmětů. Hráči sedí v kruhu. Ten, který začíná, zaloví v pytlíčku a poté, co identifikuje jím vybraný předmět, vysloví jeho název. Ostatní mají za úkol vyndat co nej- kamarádi a vy si zase můžete vyzkoušet spolehnout se jen na hmat. (Zdroj aktivity: Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR, o.s.) (B.) & (J.) 1 Ustřihneme si látku o rozměrech zhruba 40x40 cm. Je třeba použít nějaký pevnější materiál – plátno, manžestr apod. 2 Nadvakrát založíme stranu „b“ a „d“. 3 Pak stranu „a“ a „c“. 4 Prošijeme založenou stranu „a“. 5 Látku přeložíme rubem navrch na polovinu a sešpendlíme k sobě stranu „b“ a „d“ a přelože01 nou stranu „c“. 6 05 Prošijeme stranu „b/d“ a „c“ Otočíme lícem navrch a přišijeme cca 5 cm pod okrajem tkaloun na zavázání (možno s očkem, celá sada pytlíčků se pak dá třeba secvaknout karabinou . 7 Seznam předmětů, které je možné použít: 02 figurka ze hry člověče nezlob se, malý plastový klobouček, malá hmoždinka, velká hmoždinka, malý šroubek, velký šroubek, malá matička, velká matička, tlustý provázek, tenký provázek, víčko od pet lahve, plastový kolíček, dřevěný kolíček, zátka od piva, malá skleněnka, velká skleněnka, kaštan, vlašský ořech, lískový ořech, dřevěné srdíčko (korálek), dřevěný čtvereček (korálek) Obecné doporučení k výběru: Vybírejte před- 03 měty různorodé, ale dbejte na bezpečnost a přiměřenost věku hráčů. Pozn. Nevhodné předměty jsou všechny, o které je možné se zranit (např. ostré předměty), předměty, které špiní (např. odloupávající se barva), předměty, které se mohou rozsypat (např. klas nebo něco, co se drobí), předměty, které mohou být někomu hodně nepříjemné na dotek (např. smirkový papír). 04 12 TVOŘENÍ 07 06 MESSENGERS OF PEACE MEZINÁRODNÍ INICIATIVA, KTERÁ MŮŽE INSPIROVAT I VÁS Co se vám vybaví, když se řekne „mezinárodní skauting“? Jamboree, Roverway…? Zapojujete do programu kmene či oddílu mezinárodní aktivity nebo máte pocit, že o tomto tématu mnoho nevíte a pro jistotu se mu vyhýbáte? I více než 20 let po otevření hranic nám chybí opravdový kontakt s okolním skautským světem, a to ať pro jazykovou či finanční bariéru nebo jen pro celkovou neinformovanost. Mezinárodní aktivity a hry jsou mezi mladšími i staršími skauty velice oblíbené a je tedy škoda, že je někteří vedoucí z programu vynechávají. Přitom stačí málo a můžete se i vy sami zapojit do světového skautského dění nebo se jen inspirovat při přípravě a plnění roverské výzvy. R O V E R I N G Od roku 2001, kdy WOSM zahájil program Gifts for peace (Dary míru), hráli skauti při tvorbě míru v jednotlivých zemích či komunitách takovou roli, že je král Saúdské Arábie Abdullah nazval „Posly míru“. Vykonaná práce na něj zapůsobila tak, že se sešel se švédským králem Karlem XVI. Gustavem a v září roku 2011 společně zahájili projekt Messengers of Peace a vytvořili k němu i nadační fond. Messengers of Peace je iniciativa, jejímž cílem je podporovat, spojovat a inspirovat skautky a skauty z celého světa, kteří mají stejný záměr – vytvářet lepší svět. Jednotlivé projekty si můžete prohlédnout na internetových stránkách na mapě, která je jimi doslova posetá. Zde je několik příkladů, jak skauti zlepšují prostředí ve své zemi, inspirují druhé a krok za krokem se snaží měnit svět k lepšímu: U každého projektu je uveden počet odpracovaných hodin – v tuto chvíli • Egyptští skauti se zaměřili na problém vykořisťování dětí a již od roku 2002 se snaží spolupracovat jak s postiženými dětmi tak s jejich zaměstnavateli. • Skauti z Moldávie započali hned několik projektů týkajících se životního prostředí. Díky nim bylo na 136 domácností připojeno k přívodu vody, bylo vyčištěno 27 studní a 4 studánky. Zahájili také výsadbu stromů na 156 hektarech půdy. • Taiwanští skauti udržují znečištěné korálové pobřeží a díky tomu spojili práci se zábavou – potápěním. • V Brazílii se s projektem „Odzbrojme děti“ snaží skauti informovat veřejnost o tom, že zbraně dětem do rukou nepatří ani ve formě hraček. • Skauti v Keni se zapojili do projektu „Stromy pro mír“ s cílem vysadit 10 milionů stromů. Každý skaut pečuje o 36 stromů ve speciálních školkách, dokud nedosáhnou dostatečné velikosti, aby mohly být vysazené na vybraných místech. Stromy vylepší místní životní prostředí, zadrží v půdě dostatek vody pro potřeby místních obyvatel. Celý projekt také zlepšuje vztahy mezi člověkem a přírodou. činí celkem 10 243 069 hodin! Máte nápad nebo projekt, který byste chtěli uskutečnit, ale chybí vám zkušenosti či podpora? Na stránkách http://scoutmessengers.org/en/welcome/ front se můžete zapojit nebo se nechat inspirovat nápady z celého světa. Ke stažení je i návod, jak postupovat při podávání žádosti o finanční podporu a kritéria, která musí projekt splňovat. Stránky jsou také výborným zdrojem her a nápadů pro program, takže určitě stojí za to je navštívit. Nicole Hovorková – Niki (21 let), České Budějovice Foto: Jakub Pejcal – Boby ROVERING ZA OBZOREM 13 R O V E R I N G NA VODU S ÚSMĚVEM ANEB NA CO BYS MĚL MYSLET, NEŽ VYRAZÍŠ NA VODU Taky někdy jezdíš na vodu? Baví tě to? A víš, jak na to? Pokud se nechceš zařadit po bok bezohledných rádoby vodáků, kteří ohrožují sebe i své okolí (a přesto leckdy jakýmsi zázrakem vyváznou bez šrámu), je potřeba se na vodu dopředu připravit. Ježdění na vodu je v posledních letech čím dál oblíbenější zábava široké veřejnosti i skautů. Vodní hrátky nejčastěji využívají vodní skauti. Zájem má i mnoho suchozemců, kteří sjíždí řeky se svými oddíly či s partou kamarádů. Ale tak jako je oheň dobrý sluha, ale zlý pán, i voda nás může nepříjemně překvapit. Počet utopených stoupá úměrně s narůstajícím množstvím vodáků a rádoby vodáků. Určitě nechceš být jedním z nich. Na vodě to přeci může být zábava, lépe se poznáš se svými kamarády, můžete strávit příjemné chvíle na sluníčku či večer u táboráku nebo se nechat jen tak unášet proudem a pustit všechny starosti z hlavy. Než vyjedeš, promysli si odpovědi na následující otázky. Zahrnují ty nejdůležitější věci, na které bys neměl zapomenout. Když si nebudeš někde jistý, tak nezoufej, všechno se dá napravit. Můžeš vyrazit na kurz vodáckého minima, které pořádají vodní skauti v několika krajích (kontakty najdeš na www.hkvs.cz), požádat zkušeného vodáka, aby jel s tebou, nebo si zjistit chybějící informace třeba z článků ve vodní sekci na Křižovatce. Způsobů je spousta, tak si jen pamatuj, že k vodě je vždycky potřeba se chovat s respektem. 6. Na jakých lodích pojedete? Kde je seženete? Jak poznáte, že se při převržení nepotopí? 7. Jak zajistíte, aby se vám věci v lodi nenamočily nebo neuplavaly? 8. Jak se na vodě domluvíte, když se neuslyšíte? Kdo pojede první a kdo poslední? Kde na sebe budete čekat? 9. Co uděláte, když se někdo převrhne? 10. Zvládnete mu pomoct? 11. Čeho se během plavby raději vyvarujete? 12. Jak zdoláte překážky (jezy, propusti, padlé kmeny, nízké mosty, apod.)? Tady je pár tipů, kde hledat další informace. ad 1 – prostuduj kilometráž či vodáckého průvodce (vydává např. nakladatelství Shokart) ad 2 – mrkni se na stránky www.raft.cz ad 3 – zjistíš např. na stránkách www.chmi.cz ad 5 – Co na sebe na vodu? (článek ve vodní sekci na Křižovatce) ad 6, 7 – Na jakých lodích vyrazit? (článek ve vodní sekci na Křižovace) ad 8 – Organizace plavby (článek ve vodní sekci na Křižovatce) ad 9 – Záchrana na vodě pro laiky (článek ve vodní sekci na Křižovatce) ad 10, 11 – Jak na jezy a další překážky (článek ve vodní sekci na Křižovatce) Kateřina Kaderová – Liška (24 let), Ostrava/Plzeň Foto: archiv HKVS Jako minimum ti může posloužit následující vodácké desatero: • Předem si zjisti co nejvíce vodáckých informací o úseku řeky, který chceš splout (kilometráž, vodácké weby – charakter řeky, nebezpečná místa, vhodný počátek a konec plavby, tábořiště, nákupy, …). • Předem pouč účastníky o chování v lodi a na vodě. • O vyplutí rozhodni podle aktuálního počasí a stavu vody. 1. Kam chceš jet? Znáš daný úsek řeky? Kde začneš, kde skončíš, kde budeš spát, případně kde nakoupíš jídlo při delších plavbách? Kde najdeš dostatek informací? 2. Jaký je stav vody? Je dostatečný pro splutí? 3. Jaké hlásí počasí na následující dny? Za jakých podmínek už na vodu radši nevyrazíš? 4. S kým pojedeš? Jaké jsou jejich zkušenosti? Kolik toho vydrží? Kolik vás bude? 5. Co si vezmete na sebe a s sebou? 14 • Respektuj fyzické a psychické předpoklady účastníků. • Urči a zkontroluj vybavení jednotlivců podle náročnosti akce (vesty a boty do vody vždy, přilby na rychle tekoucí a divoké vodě). • Zajisti cenné a rezervní věci před namočením a uplaváním. • Urči organizaci plavby, neustále měj přehled o celé skupině, jsi zodpovědný za její členy. • Předem promysli systém záchrany v nebezpečných místech. • Před zdoláním překážky zastav, prohlédni a promysli, jak ji zdoláš. • Chovej se k vodě a jejímu okolí s úctou a respektem. HLEDÁ SE ŠÉFREDAKTOR V červnu 2013 dokončí současná šéfredaktorka „své“ pětadvacáté číslo tohoto časopisu. Bude to poslední číslo pod její taktovkou. Proto se hledá i v řadách roverů a rangers její nástupce. Co k práci šéfredaktorky vzkazuje? „Byla to především skvělá škola. Kdo má tu příležitost se ve svých osmnácti roÀník 16, Àíslo 02/13 78 2/12 12/ 1 únor 2013 letech učit vést malý tým, zkusit si práci žurnalisty, využít své znalosti, povědomí a zájem o rovering? Díky té práci jsem se seznámila se spoustou zajímavých a inspirativních lidí, velmi mě bavilo setkávat se s osobnostmi z různých oborů při dělání rozhovorů, mít možnost přinášet témata, o kterých by se třeba tolik v Junáku nemluvilo. A dávat věci směr. To, co jsem se učila na vysoké škole nebo třeba na skautských kurzech, jako je plánování, řízení nebo roÀník 16, Àíslo 77 prosinec 2012 pÐíležitost át pÐíležitost Dát D jeví vÄtší, než jsou mezení se nÄkdy je Ome Omezení Dopisování Dopisování s vÄzni každý jiný ichni jsme stejní a pÐitom Všichni Všic deenti v tísni ud ud tu Studenti Stu St VÍRA svÄt PÐekvapivÄ bohatý Má víra šanci? mi cestami Jít neprošlapaný konci cesty m na Dobrovolníke sami Nejsme tady 10/12 0/12 Àasopis pro rovery a rangers s rovery a ranger Àasopis pro ROVERSKÝ KMEN POŽADUJEME roÀník 16, Àíslo 76 Ðíjen 2012 JÍDLO LO Nechci k kropit ropit konviÀ konviÀkou poušv Jak z odpadu dpa padu udÄlat surovinu? Kompostuj! Dá se do dobÐe obÐe rychle najíst? n Molekulární lárn rní gastronomie, gastron foodpairing a entomofagie Jsem tlustá ustá VYLOU ENÍ OCIÁLNÍÍ VYL SSOCIÁLN SO ROVERSKÝ KMEN 06/ 6/12 SOB¤STA B¤ST NOST NejkrásnÄjší rásnÄjš tábor krále Asie UpeÀ tÐeba tÐeba cchleba, postav tÐeba pec Osinalický ali lic iccký sstatek KnihaÐina aaÐÐina Facebook bo ook nás ná zÐejmÄ nespasí Àasopis pro rovery a rangers ROVERSKÝ KMEN PODMÍNKY aneb není třeba se bát výběrového řízení • schopnost zacházet s textem po stylistické i obsahové stránce První kolo výběrového řízení končí 20. dubna 2013 ve 14.00 • dovednost pracovat s cíli a naplňovat je • vlastní představu uchazeče o směřování časopisu • dobrou orientaci ve skautském a roverském prostředí Je potřeba zaslat: práce s cíli, jsem si zkusila zase v trochu jiném prostředí a stalo se mým každodenním chlebem… Máš-li tedy chuť dát časopisu novou tvář a směr, hledáš-li smysluplnou práci (po celou dobu jsem zvládala šéfredaktorování při škole nebo při práci), chceš si zkusit pracovat na samostatné a zodpovědné pozici a baví-li tě práce s lidmi, určitě se přihlas do výběrového řízení. Je to dobrá práce i služba.“ 02 0 2/12 roÀník 15, Àíslo 75 Àerven 2012 roÀník 15, Àíslo ROD R ODINA A ROD I OVSTVÍ Ne, N e, protož pro e ne. A nebuÇ drzá! Já Já mám mám bráchu , brácha má mÄ Jaké Jak aké to je být rodiÀem Naše Naše dÄti dÄ se vychov ávaly navzáj Nebojt Neb N eeb em bojtee se „dÄcák Ñ“ 73 únor 2012 Àasopis pro rovery a rangers ROVERSKÝ KMEN Àasopis pro rovery a ranger s ROVERSKÝ KMEN NABÍZÍME Í Í aneb bude to důvod k radosti • volnou pracovní dobu • pracovní místo v centru Prahy či možnost pracovat z domova (i mimo Prahu) • životopis • práci na ŽL nebo DPP • motivační dopis • možnost případného rozšíření úvazku • řídící a rozhodovací dovednosti • řešení úkolu (sleduj Křižovatku.cz a Jobs.skaut.cz) • trvalou pomoc a podporu v šéfredaktorské práci • odpovědnost, samostatnost a schopnost sebeorganizace Přihlášky přijímáme na adrese [email protected] • mladý pracovní kolektiv a duchem mladého šéfa • pro studenty možnost získání praxe Další informace na Křižovatce.cz a na Jobs.skaut.cz. • do životopisu zkušenosti s řízením malého týmu, redakční prací, manažerskou pozicí 15 R O V E R I N G JAK KOMUNIKOVAT S RODIČI DÍTĚTE SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI ani soupeři, ale naopak spolupracovníci a rovnocenní partneři při společné snaze o společný cíl – co nejefektivnější naplňování potřeb a postupný rozvoj jejich dítěte. Jako vedoucí můžete také rodičům přinášet cenné informace o schopnostech jejich dětí (některé talenty nejsou doma vidět). Co může být problém? Každé dítě je individualita, která má své potřeby, které bychom se měli snažit při práci s ním naplňovat. Běžné jsou potřeby jako být uznáván a oceňován, být přijímán v kolektivu, dostávat najíst či napít, mít kde spát a žít. Tyto potřeby se mohou měnit v čase (např. potřeba vymezovat se vůči rodičům během dospívání nebo vytvářet svou identitu). Některé děti mohou mít některé potřeby (které můžeme označit jako specifické) způsobené onemocněními, vrozenými vadami nebo prostředím, ve kterém vyrůstaly nebo žily. Těmi mohou být například nutnost pohybovat se na invalidním vozíku u dítěte, které ochrnulo na dolní polovinu těla, potřeba používat kompenzační pomůcky. Nevidomé děti třeba používají hmatové hodinky či slepeckou hůl pro orientaci v prostoru, apod. nebo děti s poruchou autistického spektra potřebují pevně strukturovaný denní program. Ani pro tyto děti nemusí být skautské oddíly nebo roverské kmeny uzavřené. Je však třeba se na práci s nimi dobře 16 ODDÍL PRO VŠECHNY připravit. Stejně jako v případě práce s dětmi s běžnými potřebami je velmi důležitou oblastí při práci s těmito dětmi spolupráce s jejich rodiči. V čem může být specifická spolupráce s těmito rodiči a jak se na ni dobře připravit? Proč je taková spolupráce důležitá Na úvod je dobré si společně připomenout, proč se vlastně do komunikace a spolupráce s rodiči pouštět. Vycházejme z toho, že ve většině případů nejlépe znají své děti jejich rodiče a jsou pro vás tím nejcennějším zdrojem informací o dětech. O každém dítěti potřebujete být dostatečně informováni, abyste s ním mohli v oddíle kvalitně pracovat, v případě dětí se specifickými potřebami to platí dvojnásob. Potřebujete znát podrobně všechny potřeby těchto dětí, rodiče zároveň mají bohatou zkušenost s tím, jak kterou z nich můžete naplnit. Důležité je také uvědomění, že s rodiči nejste konkurenti • Pro některé rodiče nemusí být příjemné o specifické potřebě jejich dítěte hovořit. Nezapomeňte se proto vždy předem zeptat, jestli jsou ochotni o tomto tématu podrobněji hovořit, vysvětlete jim proč je to pro vás důležité a ujistěte je, že informace o dítěti nijak nezneužijete ani je nebudete šířit dál, ale využijete je pro společný zájem – co nejkvalitnější výchovu jejich dítěte a pro to, aby se v oddíle mohlo cítit dobře. • Někteří rodiče neradi mluví o specifických potřebách svých dětí z obavy, aby jejich dítě nebylo negativně označováno ostatními dětmi a vyčleňováno z kolektivu (hlášky typu „Ten je divnej!“, apod.). Je důležité říci si s rodiči, co a jakou formou vás chtějí nechat říci o hendikepu svého dítěte ostatním dětem v oddílu. Můžete je však uklidnit, že přijímání jinakosti je důležitým prvkem skautské výchovy, kterému se snažíte děti v oddíle naučit. Nastavte hranice na obou stranách, co a jak můžete říkat a co rodiče naopak nechtějí zdůrazňovat. • Pro některé rodiče je někdy náročné, pokud specifická potřeba u jejich dítěte vznikla teprve před nedávnem, např. po úrazu nebo po nehodě, následkem onemocnění – zjišťujte proto brzy, jak dlouho dítě specifickou potřebu má, kolik času již rodiče měli na to, aby se s tím vyrovnali a jak se jim to podařilo. • Myslete na to, že podobnou specifickou potřebu, jakou má dítě, mohou mít i jeho rodiče, uzpůsobte tomu proto případnou formu komunikace (pokud jsou rodiče nevidomí, můžete jim vždy zavolat informace o výpravě, pokud víte o rodičích, kteří jsou na invalidním vozíku a vaše klubovna není přístupná, uspořádejte schůzku rodičů na jiném místě, nabídněte rodičům, že se s nimi setkáte jinde). Jak na to? Pro komunikaci s rodiči dětí se specifickými potřebami můžete využít ty samé prostředky jako v případě ostatních dětí, tj. od osobních setkání před nebo po schůzce, na schůzce rodičů, na rodičovské výpravě, přes telefonický kontakt, email nebo dopis. dítětem zvládnout výpravu nebo tábor), zjišťujte zkušenosti, které rodina v podobné situaci má. Pokud se u dítěte setkáváte s problémy v jeho chování (mohou souviset například s poruchami chování), mluvte s rodiči i o nich. Pojmenovávejte přesně, jak dítě reagovalo na jakou situaci. Snažte se rodiče zapojit do řešení problémových situací. Můžete se například společně po schůzce setkat s nimi i s dítětem a zkusit si domlouvat společná pravidla pro fungování dítěte v oddíle, sankce za jejich nedodržení, odměny za to, pokud je dítě dodržet zvládne. Ne vždy to musí být přímo rodiče. V případě dětí, které vyrůstají v pěstounských rodinách, u prarodičů nebo v dětských domovech, to mohou být pěstouni, opatrovníci nebo vychovatelé dětí. Další informace můžete získávat i ze školy. Někdy můžete – pokud budou rodiče souhlasit – zapojit do činnosti oddílu i odborníky na dané téma (třeba konzultovat program oddílu s odborníkem na hyperaktivitu, pokud je v oddíle víc takových dětí). Se svými dotazy se můžete obrátit i na Poradnu odboru Skauting pro všechny (viz rámeček). R O V E R I N G Tým Skautingu pro všechny Informace o dítěti se snažte získávat od toho, kdo má k dítěti nejblíže. Nebojte se přitom ptát na vše, co vás o dítěti a jeho specifické potřebě zajímá. Mluvte s rodiči i o tom, co vám nešlo, čeho se obáváte (jak třeba s nevidomým Foto: Jakub Pejcal – Boby Poradna Skautingu pro všechny Pokud byste chtěli poradit s nějakou specifickou situací týkající se komunikace s rodiči dítěte se specifickou potřebou, klidně se obraťte na Poradnu odboru Skauting pro všechny. Své dotazy můžete zasílat na emailovou adresu [email protected]. Do několika dnů vám pošleme odpověď nebo nabídneme možnost setkání s odborníkem na dané téma. KŘÍŽOVKA 1. Plavidlo poháněné dvojpádlem 2. Prostor určený k uchovávání / ohyb na látce 3. Chomáč trávy 4. Být nemocný 5. Fyzická, gravitační, tlaková … 6. Hromada / český název pro Cumulus 7. Průvodce blesku 8. Vymlácené suché stonky a stébla obilnin 9. Pohádková postava, obvykle trojhlavá 10. Ruční vrták do dřeva 11. Okolo lesa pole … 12. Příjemný čichový vjem 13. Autor díla Proces 14. Neslušný projev při jídle ODDÍL PRO VŠECHNY 17 R O V E R I N G NENÍ ZLOBENÍ JAKO ZLOBENÍ MÁME V ODDÍLE DÍTĚ S ADHD Pepík je neposedný, neustále při schůzkách vyrušuje, nedává pozor, buď má energie na rozdávání nebo naopak vůbec nic nevydrží a je hned unavený. Pošťuchuje ostatní děti. Když družina dostane nějaký úkol, tak Pepík za chvíli neví, co má dělat… U Pepíka se totiž pravděpodobně objevuje ADHD. Co to je ADHD ADHD je označení pro poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou (attention deficit hyperactivity disorder). Co to vlastně je? Děti s touto poruchou mají problémy s pozorností, jsou hyperaktivní nebo impulzivní. Existují 3 typy ADHD: • kombinovaná: objevují se příznaky nesoustředěnosti a hyperaktivity/impulzivity 18 ODDÍL • s převahou nepozornosti • s převahou hyperaktivity/impulzivity A jak se tedy konkrétně projevuje? Mezi školními dětmi se výskyt této poruchy odhaduje na 3–5 % (takže kdybychom to vzali čistě statisticky, tak už v oddíle, kde je 20 dětí, by mohlo být dítě s ADHD) a objevuje se více u chlapců. Není to porucha, která by byla způsobená špatnou výchovou, zanedbáváním atd., ale stojí za ní řada biologických mechanismů, pravděpodobně je i dědičná. Dopředu je třeba zmínit, že u každého má trochu jinou podobu. Vůbec se nemusí objevit všechny příznaky. Dítě například může mít problém s oddělením se od rušivých vlivů z okolí, neumí zaměřit pozornost jen na podstatné věci a těch nepodstatných si nevšímat. Vlivem toho je nesoustředěné, roztržité. Nebo naopak může mít dítě potíže R O V E R I N G se zaměřením pozornosti, soustředěním se aspoň na něco. To je způsobeno tím, že je dítě vlivem poruchy víc unavitelné, nevydrží tolik, co ostatní. Jeho pozornost může i kolísat a díky tomu se může měnit i jeho výkon. Tyto děti bývají aktivní, živé, neposedné, mají hodně energie, vrtí se, neustále na něco sahají nebo si s něčím hrají. Výjimečně, ale přece, se mohou objevovat i opačné problémy – dítě je apatické, bez zájmu. Také mohou být bezprostřední, zbrklé, ukvapené, nedomýšející důsledky. Mívají potíže s motorikou (souhrou pohybů), a proto mohou působit jako nešikovné. Některé děti mohou mít také potíže se spaním. Porucha zpravidla nelze zjistit před 4.–5. rokem, protože malé děti zkrátka bývají živé, neposedné. Problémy se většinou zviditelní až v souvislosti s nástupem do školy, kde se dětem nedaří a nejsou schopné se přizpůsobit třídním (ale např. i oddílovým) pravidlům. Často podávají horší výkon než by odpovídalo jejich inteligenci – to je způsobené již zmíněnými potížemi. U některých dětí se problémy časem zmírní, u některých se v průběhu dospívání zhorší. To, jestli se ale opravdu jedná o ADHD, nevychovanost nebo jinou poruchu, musí posoudit odborníci (pediatr, psycholog…). Co dětem s ADHD může pomoci I když děti s ADHD vypadají jako neukázněné, zlobivé, tak při dobrém vedení se dají příznaky poruchy zmírnit a s dětmi se dá dobře pracovat, a to nejen v oddíle. Jaké jsou tedy zásady pro práci s dětmi s ADHD? Obecné zásady pro práci s dítětem s ADHD: Jsou to zásady, které jsou vlastně důležité pro práci se všemi dětmi, pro ty s ADHD je jejich dodržování ale obzvlášť důležité. • odměňovat dítě a chválit (i za dílčí splněné úkoly), současně chválit i ostatní děti • častá zpětná vazba – při hodnocení bychom ale měli myslet na všechny děti • je třeba mít vytyčená pravidla, je nutné důsledné vedení dítěte • vést dítě k přemýšlení o svém chování a jeho důsledcích • podporovat rozvoj sociálních dovedností – různými hrami i běžným fungováním v oddíle • ostatním dětem v oddíle srozumitelně vysvětlit povahu obtíží • zajistit řád a rituály (opakované činnosti), pravidelný režim – na to ODDÍL 19 R O V E R I N G je nutné myslet hlavně na vícedenních akcích nebo táborech • netrestat dítě za to, co vědomě neudělalo špatně • vytvořit klidné prostředí, nekonfliktní Doporučení pro konkrétní práci na schůzkách a akcích: • posadit dítě blízko sebe, abychom k němu měli snadný přístup, snadněji jsme mohli řídit jeho pozornost a nebo se mu individuálně věnovat, kdyby to bylo třeba • rozložit zadávané úkoly (třeba i pravidla hry) na dílčí kroky, úkoly vymýšlet/ zadávat jednoduché, splnitelné a krátké • pokusit se o to, aby dítě mělo v zorném poli jen pomůcky, které potřebuje pro splnění aktuální činnost • ulevit dítěti, když ztrácí energii a nadšení – pověřit ho nějakým jiným úkolem (něco přinést, odnést, připravit), aby se chvíli věnovalo něčemu jinému • ověřit si porozumění zadání úkolu, trvat na splnění úkolu – musíme se přesvědčit, že dítě chápe, co má dělat, současně je třeba důslednost a neulevovat dítěti, když to není třeba • nejsou vhodné činnosti spojené se závoděním a rychlostí – podporují totiž impulzivitu I když děti s ADHD potřebují zvláštní přístup, měli bychom se snažit chovat se k nim podobně jako k ostatním dětem a neodlišovat je příliš od ostatních, pokud to není nutné a neupozorňovat na jejich poruchu. 20 P E P Ř M Ň A M L L Í M E K P Ů E Y Č E S N M S K K Y Ř I E A A E T Č S K Z L V U O R T U Á S K R M Ě V D N Á M O H É V O K ODDÍL Ž O Hry pro děti s ADHD Závěrem Nedílnou součástí oddílového programu jsou hry. I prostřednictvím her mohou děti s ADHD trénovat a cvičit to, co mají vlivem poruchy oslabené, co jim tolik nejde. Pro takové trénování jsou vhodné například následující hry, které kromě jiných svých cílů ještě mohou pomoci (nejen) dětem s ADHD trénovat pozornost, zklidnění… (u některých her je uvedený obecný princip hry, ale ne kompletní pravidla, ty jsou snadno k nalezení na internetu nebo v knížkách o hrách – třeba v těch uvedených v rámečku): I když je práce s dětmi s ADHD obtížná, tak přesto je to práce smysluplná, zábavná a dočkáme se za ni od dětí odměny. A nejlepší odměnou (a v důsledku i pomocí) naopak pro ně je to, že vědí, že je máme rádi a že nám na nich záleží. Hry snižující neklid a vzrušení: • vedoucí říká činnosti a ostatní je dělají, opakují apod. (např. Kuba řekl) • mrkaná • židličky (zasedávání prázdné židle) • chodí pešek okolo • pohybování se v rytmu po místnosti jako něco, někdo (to určuje vedoucí) • zasedávaná (hráč uprostřed kruhu se snaží zasednout prázdnou židli) • vymění si místa ti… • cukr, káva Hry ke zklidnění a vnímání • vnímání zvuků okolo se zavřenýma očima • sedět, nedívat se a poznat, odkud někdo dělá hluk • na lodě, útesy a majáky – hráči poslepu cestují k majákům a musí se vyhnout „útesům“, které vydávají zvuk • tichá pošta nebo tichá pošta s kreslením po zádech • ptáčku pípni – hráč uprostřed poznává ostatní podle hlasu (pípnutí) • různé typy kimovek… Hry ke zvýšení pozornosti a přemýšlení • opakování činnosti po vedoucím s úkolem přijít na nějaký princip, vedoucí říká, jestli je to správně nebo ne (např. Križom, nekrižom) • postupné přidávání/doplňování věty, věcí, jmen členů oddílu… (K.) Foto: Jakub Pejcal – Boby Další čtení ARCELUS J., MUNDEN A. Poruchy pozornosti a hyperaktivita. Praha: Portál, 2006. BLAHUTKOVÁ M., KLENKOVÁ J., ZICHOVÁ D. Psychomotorické hry: pro děti s poruchami pozornosti a pro hyperaktivní děti. Brno: Masarykova univerzita, 2005. JENETT W. ADHD – 100 tipů pro rodiče a učitele. Praha: Edika, 2013. PORTMANNOVÁ R., SCHNEIDEROVÁ E. Hry zaměřené na zvýšení koncentrace a uvolnění. Praha: Portál, 1993. TRAIN A. Nejčastější poruchy chování dětí. Praha: Portál, 2001. ŽÁČKOVÁ H., JUCOVIČOVÁ D. Nesoustředěné a neklidné dítě. Praha: Grada, 2010. …a řada dalších Videa, rozhlas: Krátké video o dětech s ADHD – http://tinyurl.com/crq2rkl Díl rozhlasového pořadu Diagnóza F věnovaný hyperaktivním dětem: www.rozhlas.cz/radiowave/diagnozaf/ _zprava/diagnoza-f-hyperaktivnidite--1048761 Díl rozhlasového pořadu Rodinný lékař věnovaný syndromu ADHD: http://prehravac.rozhlas.cz/ audio/824900 R O V E R I N G (NE)POSLUŠNÍ SKAUTI ZAMYŠLENÍ NAD 7. BODEM SKAUTSKÉHO ZÁKONA Sedmý skautský zákon pro mě byl vždy ze všech desíti nejkontroverznější. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců. V originálním anglickém znění se dokonce dočteme, že skaut plní rozkazy. To má znamenat, že skaut nemůže mít v některých případech vlastní hlavu? Kde jsou hranice té poslušnosti? Vždyť za minulého režimu mnoho skautů skončilo v lágru právě proto, že odmítali poslušnost představených a vůdců. A řekli bychom snad, že tím pádem nejednali v duchu skautské myšlenky? To asi těžko, často právě naopak. Na druhou stranu učitel stojící před třídou třiceti žáků, kteří se nehodlají podřídit jeho pokynům, asi nebude horovat proti poslušnosti. Vždyť bez ní nemůže probíhat žádná výuka. Jak je to tedy s tou poslušností: znamená to, že skaut má být poslušný jen někdy a jindy ne? Nebo ten zákon snad platí jen pro děti, a pro dospělé už neplatí? Odpověď je nakonec docela jednoduchá. Dobrovolná poslušnost je nesmírně důležitou schopností všude tam, kde nemá být chaos, kde se lidé zkrátka nějak organizují a stanovují si pravidla. A to je vlastně takřka všude: v rodině, ve škole, v oddíle, ale také ve firmě nebo v demokraticky fungujícím státě. Neposlušnost je vždycky svým způsobem ničivá. Jenomže mohou nastat situace, kdy by se poslušnost dostala do rozporu s naším svědomím, anebo třeba jen s tím, co považujeme za rozumné, slušné či vkusné. V takovém případě člověk musí zvážit neposlušnost, avšak s vědomím plné zodpovědnosti a s pevným odhodláním neuhýbat případným následkům. Slovo poslušnost lze nahlédnout ovšem ještě jinak. Zřejmě to není etymologicky správně, přesto si lze povšimnout příbuznosti slova „poslušnost“ se slovy „slušnost“ a „poslouchat“. O tom, že by měl být člověk slušný asi nemusím dlouze moralizovat. Druhý termín se mi zdá podstatnější. V dnešní době si totiž čím dál palčivěji uvědomuji, že se lidé neumí vzájemně poslouchat (týká se to i tebe, milý čtenáři, jen si nemysli!). Všimnout si toho lze v podstatě v jakékoliv internetové „diskusi“, zejména pod politickými články online magazínů. Ale nejen tam. Zažíváme to přeci také v naší organizaci, kde hlášky typu „kdo nebyl u voleb, nemá právo nosit slibový odznak“ nejsou nikterak vzácné. Vodáci si třeba také vzpomenou na nedávnou hysterii okolo hrozícího rušení slova „přístav“ v názvu vodáckých středisek. Rozdílný názor považujeme rovnou za zlo, popřípadě za útok na dobro, pravdu a lásku, a nenapadne nás, že to může být třeba také podnět k přemýšlení. Že se věci zkrátka z jiného úhlu pohledu a z jiné životní situace mohou jevit jinak. A že pravdu si těžko může někdo dopředu uzurpovat – ta se musí hledat a možná také leckdy teprve zrodit. A rozhodně jí nijak nepomůžeme tím, že názorového oponenta označíme rovnou za pitomce. Snad mohu tedy skončit výzvou: snažme se být trochu více poslušní. Možná že pak mnohem častěji než nyní s překvapením zjistíme, že se život kolem nás odehrává blíže našim představám. (C.) INZERCE 21 R O V E R I N G KLATOVSKO, BRÁNA ŠUMAVY Klatovsko, jeden z nejvyhledávanějších krajů, zejména pro nádhernou a čistou přírodu. Plné majestátných hradů, rozsáhlých zřícenin, horských plání, slatí a řady památkově chráněných míst. Noční Klatovy (Foto: Štěpán Špád) 22 Klatovy, město stoletých skautů překrásné (v nejlepším případě je vidět až na vrcholky Alp!). Královské město, plné významných historických památek, kulturních akcí, sportovních soutěží a aktivních skautů. Je známé především díky Černé věži, která se nachází v samém historickém centru města a zdobí pohlednice všech pohledů z Klatov a okolí. Můžete si v kmeni zkusit stopnout, kdo vyjde na věž rychleji, protože je vysoká bezmála 81 metrů, a vyjít schody v některých více prudkých částech, to je opravdu výzva! Ale výhled z ochozu na věži za to určitě stojí, zvlášť když je slunečné počasí a dobrá viditelnost, protože příroda okolo Klatov a i samotné město jsou Za návštěvu ale stojí i jiné památky, které jsou neméně významné, ale možná ne tolik známé. Například kostelík sv. Anny na Hůrce, který byl počátkem 18. století na místě vyhlídkové věže. Za císaře Josefa II. byl zrušen a ponechán svému osudu, dnes už z něj bohužel zbylo jen obvodové zdivo, kde byla provozována v letních měsících restaurace. Nyní je pro veřejnost uzavřen, až na výjimečné události, například při vystoupeních místního Šermdivadla Clatonia. Tito nadšenci pro historii zde předvádí komické hry, které neustále doprovází hlasitý smích diváků. Návštěva jejich NA CESTÁCH představení je dobré rozptýlení po výšlapu na kopec, na kterém se kostelík nachází. Pokud máte radši procházky méně náročné, můžete vyhledat památky dostupnější. Klatovské katakomby jsou jednou z nich. Byly vybudované jako součást jezuitského kostela a gymnázia v 17. století, staly se pohřebištěm členů jezuitského řádu a jeho dobrodinců z řad ostatních obyvatel. Během téměř 120 let od roku dostavění zde bylo uloženo na 200 zemřelých! V roce 2012 byla expozice katakomb přestavěna a nyní se nachází v původních prostorách krypt a jezuitského gymnázia. Přibyly k ní vitríny s dobovými listina- R O V E R I N G Představení Šermdivadla Clatonia (Foto: Hana Hanigerová) mi, historickými předměty či modely staveb. V nově zpřístupněných částech můžete vidět hrobku Koců z Dobrše, cisternu na vodu a systém spouštění rakve do původně nepřístupných krypt. Nejznámějším z pohřbených je Pater Adalbert Chanovský, misionář působící na začátku 17. století v jihozápadních Čechách. Mezi zemřelými najdeme také lidi, kteří skonali důsledkem nějaké nemoci: někteří mají ovázané zlomeniny, jiní oteklé různé části těla. Jeden muž má například oproti ostatním hodně nafouklé břicho, je tomu tak proto, že měl rakovinu tlustého střeva. Katakomby mají tak neopakovatelnou atmosféru, že jistě zaujmou i ty, kteří se o historii tolik nezajímají. Rok 2013 má pro klatovské skauty velký význam, slaví totiž 100 let od založení prvního skautského oddílu v Klatovech středoškolským profesorem Františkem Nachtmannem. Oddíl se jmenoval Studentský spolek a ti nejprvnější skauti byli z řad klatovského gymnázia. Nyní jsou v Klatovech dvě střediska – Královák a Javor. Na přelom jara a léta letošního roku plánují oslavy svého skautského století. Přesný termín ještě není určen, ale vývoj událostí můžete sledovat na http://kralovak.cz a http://javor-kt.skauting.cz (tato stránka bude brzy v provozu). S kmenem na cyklostezku Na aktivní členy vašeho kmene tu čeká nově vybudovaná cyklostezka, spojující Klatovsko se Šumavou. závod (v červnu a v srpnu) – jednou na horských a jednou na silničních kolech. Opět si zde můžete zkusit různě obtížné trasy. A i když nejste zrovna profesionálové, vytvořte skupinku, dejte si za cíl, že ujedete určitou trasu do daného času a zkuste společnými silami překonat sami sebe. Registrovaní jezdci dostanou tričko daného ročníku, lístky do tomboly, která na ně čeká v cíli. A to, že úspěšně závod dokončili, mohou oslavit na večerním koncertě místních kapel. Sportovci také ocení dubnovou Gymnaziální padesátku konající se kolem poloviny dubna, kde si můžou vybrat ze čtyř různých tras podle náročnosti: 15 km, 25 km, 35 km a 50 km. Trasy jsou pro pěší a pro horská kola. Troufnete si na tu nejdelší? Během pochodu se můžete zúčastnit také dobrovolné vědomostní soutěže. Ale pozor, ať se při tom přemýšlení neztratíte! Vylepšit reputaci si můžete na pochodu Klatovský karafiát, který se koná měsíc na to. Klatovsko je pro nás v letošním roce velmi významné, a to proto, že se zde 5.–9. června koná ObRok 2013, který by si jistě žádná roverská parta neměla nechat ujít! Toto celostátní setkání R&R je již sedmým ročníkem této akce a letos se bude odehrávat v těsné blízkosti Vodního hradu Švihov. Další sportovní akcí je Král Šumavy. Cyklisti z celé ČR (i ze světa) se dvakrát ročně do Klatov sjíždí na tento známý Jde o pozdně gotický vodní hrad, založený na konci 15. století Půtou Švihovským. K osudu tohoto muže se váže Do Klatovska za Obrokem NA CESTÁCH 23 R O V E R I N G ní skautů na Otavě, která má takový úspěch, že se stala tradicí a letos se koná již 18. ročník! Akční tematická hra, která tvoří celou akci, nadchne skauty všech věkových kategorií. Vezměte tedy s sebou i vlčata a světlušky, skauty a skautky a vyrazte na Setkání – letos s tématem Pán prstenů! Hana Hanigerová (18 let), Klatovy/Západní Čechy Tipy pro roverské skupiny: Příroda na Klatovsku (Foto: Hana Hanigerová) temná pověst, která dává námět k častým nočním prohlídkám na Švihově. Hned po vstupu na nádvoří vám jistě toto místo bude připadat povědomé. Natáčelo se zde totiž mnoho pohádek a ta nejznámější z nich je bezesporu Tři oříšky pro Popelku. Hrad Švihov leží na prázdninové a výletní trase Hradní stezka (Burgenstrasse), která spojuje více než 90 hradů a zámků. Tato trasa, dlouhá téměř 1200 km, vede z Prahy až do Mannheimu a protíná přitom mezinárodně známé cestovní cíle (Norimberk, Bayreuth…). Troufnete si na ni? Jak Žižka o oko přišel… Nejen Švihov máme všichni v povědomí, neméně známý je pro všechny hrad Rabí, který proslavili husité, jejichž vojevůdce Jan Žižka zde měl při obléhání přijít o své druhé oko. Rabí patří k nejmohutnějším a nejrozsáhlejším středověkým hradním stavbám v Čechách. Nedaleko od něj se nachází zřícenina Prácheň, po které je pojmenované horažďovické skautské středisko. To každoročně pořádá akci s názvem Setká24 NA CESTÁCH Tipy: www.hrad–rabi.eu – hrad Rabí www.klatovy.cz/klatovy – město Klatovy www.hradsvihov.cz – vodní hrad Švihov www.katakomby.cz/katakombyklatovy.aspx – klatovské katakomby http://tinyurl.com/d8oanyo – Gymnaziální padesátka www.kct–klatovy.cz/akce/karafiat/ soubory/karafiat–2013.pdf – pochod Klatovský karafiát www.authorkralsumavy.cz/triatlon – Král Šumavy http://tinyurl.com/d4qdau7 – Hradní stezka Ubytování: http://kralovak.cz a http://javor-kt. skauting.cz – v klubovnách klatovských skautů Skautské akce: http://tinyurl.com/cggu8wl – Setkání skautů na Otavě (facebook) www.obrok13.cz – celostátní setkání R&R, letos na hradě Švihov • V okolí Klatov jsou různé vesničky, kde se dá po domluvě se starostou přespávat na louce, či na fotbalovém hřišti ve stanech. To je ideální pro rovery, kteří chtějí spíš chodit po přírodních zajímavostech. Například geocaching je zde velice rozšířený i po lesích a dá se jím obohatit denní program (www.geocaching.cz). Díky němu zde můžete narazit na velmi zajímavá místa, v okolí vesnice Dolany u Klatov stojí za návštěvu například malý rybník s ostrůvkem, nacházející se uprostřed lesa; studánka, kterou teď budou opravovat klatovští skauti; a naleziště nad lomem u Svrčovce. • Než se vydáte do Klatov, kontaktujte zdejší skauty, se vším vám ochotně poradí a rádi se připojí k vašemu programu. Jsou velmi přátelští a mají zkušenosti s organizováním velkých akcí, jako je např. Západočeská žirafa. Mohou vám ukázat nejzajímavější místa z okolí, ke kterým byste se sami jen tak nedostali. • Po dlouhé túře si zajděte odpočinout do klatovské Čajovny U Naší milé paní (http://tinyurl.com/cs87mec – facebook), ochutnáte čaje z celého světa a posedíte ve velmi příjemné a klidné atmosféře. • Máte-li rádi zábavu a dobrodružství, navštivte hrad Švihov v době nočních oživených prohlídek, které mají neopakovatelnou atmosféru. Herci v dobových kostýmech vás provedou tajemnými zákoutími hradu a vrátíte se do dob, kdy se zde odehrály ty nejstrašlivější události! CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM Vyprávění o dvou hrdinech: Janu Palachovi a Dagmar Burešové Když se za bývalé ČSSR v lednu 1969 upálí Jan Palach, rozhodne se advokátka Dagmar Burešová jménem jeho matky podat žalobu na ochranu osobnosti. Boj je však již předem prohraný, a tak se nelze divit, že státníci a veřejní činitelé vše jen zlehčili a zametli pod kobereček. Důsledky to však zanechalo… Nicméně i proto se Dagmar Burešová stala po listopadu 1989 ministryní spravedlnosti a starostkou potřetí obnoveného Junáka (1990– 1992). A přesně o tomto vypovídá nové trojdílné filmové zpracování Hořící keř režisérky Agnieszky Holland. Máte-li chuť, zakoukejte se. Vysokoškolský rovering v Pardubicích? Přijďte mezi nás! Studuješ v Pardubicích nebo okolí a chceš se potkávat ve skautském společenství i mimo domovský oddíl či středisko? Přijď mezi nás, Vysokoškolský roverský kmen Pardubice. Fungujeme už třetím rokem, scházíme se přibližně dvakrát do měsíce a zhruba dvakrát či třikrát za semestr uspořádáme nějakou výpravu do zajímavých krajů. A snažíme se pomocí dlouhodobějších projektů vytvářet i něco užitečného a netradičního. Foto z dosavadní činnosti: http://vsrkpce.rajce.idnes.cz. Kontaktní e-mail: [email protected]. Pokud i vy potřebujete pomoct s vedením oddílu či jen sháníte další lidi do party, neváhejte se ozvat redakci časopisu a my váš článek rádi otiskneme (redakční email: [email protected]). Počítače pro skauty levně! Po veleúspěšné akci s levnějšími telefonními službami se pro skauty nabízí i levnější počítače. Každý přece dnes potřebuje mít alespoň jeden pro základní agendu oddílu, střediska apod. Na webu www.skaut.cz/pocitace najdete vše podstatné, včetně popisu těch nejzajímavějších nabídek a dalších provozních souvislostí. Vypůjčte si výstavu Jak dovedu nejlépe o skautských hodnotách Výstava Skautské století na šesti panelech přibližuje šest hodnot, které jsou nám skautům blízké. Snaží se představit jejich pojímání z různých úhlů pohledů a také to, jestli se jejich pojetí nějak proměňovalo v čase. Každý panel obsahuje kromě ukázek z příběhů pamětníků, které jsou umístěné na portálu www.skautskestoleti.cz i fotografie, novinové články a úryvky z dalších děl vztahujících se k uvedené hodnotě. Výstava vybízí diváky i k vlastnímu zapojení a přemýšlení o těchto hodnotách. Kontakt na e-mailu [email protected]. Celostátní kolo SZ – spuštěna registrace servis týmu! V termínu 27.–29. září 2013 může dělat každý ranger i rover servisáka na Celostátním kole Svojsíkova závodu. Po přihlášení si vybereš nebo ti bude přidělena určitá práce, kterou budeš mít po dobu SZ pod palcem. Peníze za odvedenou práci sice nedostaneš, ale můžeš se těšit na jídlo po celou dobu akce, upomínkový předmět, doprovodné aktivity a jako bonus omluvenku ze školy! To vše jen za symbolickou stokorunu. Přihlásit se můžeš na http://sz2013.skaut1stredisko.cz/servis-tym A K T U A L I T Y Středoevropské jamboree 2014 – chopte se pořadatelství V létě 2014 bude Junák pořádat Středoevropské jamboree pro 600–1 000 skautů a skautek ze zemí Visegrádu. Zahraniční odbor právě teď hledá český tým, který by se chopil pořadatelství. Základní parametry akce: termín červenec/srpen 2014, délka cca 7–10 dní, místo konání v ČR (dostupné z SK, PL, HU), účastníci 12–17 let (zejména ze zemí SK, PL, HU, případně dalších), počet účastníků: 600–1 000. Více na http://www.krizovatka.skaut.cz/ mezinarodni-skauting a [email protected]. Poradní skála 2013 Vedeš vlčata nebo světlušky? Pak si do diáře určitě poznamenej datum 25.–28. října 2013. Bude se totiž konat Poradní skála, a to ve Frýdku-Místku. Můžete se těšit na tipy na aktivity na schůzky podle stezky, povídání o předškolácích v Junáku, motivaci vůdců, pohybové hry venku, celoroční hry, jak se vyhnout syndromu vyhoření a mnoho dalšího. Registrace na akci bude spuštěna 1. května. http://poradniskala.cz www.facebook.com/PoradniSkala/ (lad) CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM 25 A K T U A L I T Y ObRok a Roverský program Pojem Roverský program je poslední dobou stále více diskutovaným tématem, a to nejen kvůli ObRoku 2013, který se blíží žirafími kroky. Roverský program však již dlouho není nový. A to ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je určitě fakt, že na roverském programu se už řadu let pracuje a základní vize a myšlenky jsou již dlouho známé. Druhým důvodem je fakt, že spousta z vás již s roverským programem pracuje a je součástí velkého společenství roverů a rangers sdílejících stejné myšlenky a ideje. Roverský program nemá být receptem na čokoládové muffiny, ani návodem na sestavení skříňky z Ikey. Příručku o tom, co dělat, přeci nepotřebujeme, jsme přeci roveři a rangers a ti nepotřebují diktát, potřebují širokou nabídku, ze které si sami zvolí, jestli do muffinů přidají rozinky a budou je péct v troubě nebo si skříňku sestaví úplně jinak. Roverský program si tvoří každý sám, záleží jen na vás, kam se vydáte a jaký váš program bude. Roveři a rangers jsou skauti, což by mělo být na jejich programu vidět. Ne nadarmo je s pojmem rovering spojuje i slovo „služba“. Nejsou to pravidelné hlídky na táboře, ani příprava „čísburgrů“ podle daných postupů. Je to o službě sobě – kdy na sobě chceš zamakat; o službě druhým – a to nejen ve skautingu, ale i okolí; o službě hodnotám vyšším – kdy postupně pochopíš a zjistíš, jaký smysl mají hodnoty, které uznáváme. Záleží jen na tobě, jestli pomůžeš u oddílu nebo se zapojíš do přípravy nějaké akce, je to tvoje volba a o tom to celé je. Roverský program je pro tebe megavelká příležitost! Příležitost zažít to, co už nemusíš nikdy zažít. Dostat se tam, kam už nebude nikdy čas se dostat. Kámo (kámoško), teď je ten čas si to pořádně užít. Život toho nabízí mnohem víc než školu, facebook, kalby a povinné rodinné oslavy u tety. Pojď mi hop! Tohle netrvá věčně! Roverský program jsou přátelé a kamarádi. Ti, kteří chtějí zažít to samé co ty a společně. Jsou to lidi, na které se můžeš spolehnout a kteří se chtějí spolehnout i na tebe. Roverský program je na tobě! Pusť se do toho! A jestli nevíš jak, k ruce ti může být Roverský začátek. Pár lístečků spojených sešívačkou s čupr obrázkama a především s odpověďmi, které možná hledáš. Je to rozcestník na cestě každého borce a borky co nosí na kroji nášivku RS nebo jsou už prostě tak starý. Ano kámo, jsi pořád starší a život si pauznout nemůžeš. Nestačí o tom jen mluvit, musíš to zažít. Roverský začátek ti pomůže na tvé cestě. Zkus začít třeba hned. Roveři a rangers, kteří se přihlásili na ObRok 2013, budou moct začít třeba tam. Každý totiž dostane na uvítanou posolený chleba a Roverský začátek do ruky. Na ObRoku se dozví i o dalších součástech a možnostech roveringu a roverského programu. Borci a borky na ObRoku budou roverský program dýchat, jíst i pít. Program ObRoku 2013 je připraven pro všechny, kterým facebook nestačí, kteří si chtějí vybrat, rozvíjet sebe a třeba i své okolí. Jak na pořádné výzvy či společné projekty? Na Obroku se toho dozvíš víc. Nebuď zakrnělá noha tříhlavého slepýše! Buď FREE (vyber si sám), buď COOL (mysli na ostatní) a buď IN (přijímej výzvy a rozvíjej se)! Bude z tebe slušnej Frikulín, vidíme to růžově. Rovering je skauting, služba, příležitost a společenství! Pobíráš to? Challenge accepted! www.obrok13.cz 26 CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM SPOLEČNĚ PROTI LEUKÉMII SBÍRKA SPOLEČNĚ PROTI LEUKEMII JE CELÁ V NOVÉM. ZMĚNILA JMÉNO, WEB I PODOBU A K T U A L I T Y Kdysi se jí říkalo Kapka naděje, pak jen Kapka a posléze Kapka – společně proti leukémii. Dnes už „Kapku“ vynechala úplně. O kom je řeč? O společné sbírce Junáka a Nadace pro transplantace kostní dřeně, známé také jako „benzínková sbírka“. Proč se už sbírka nejmenuje Kapka? To je jednoduché – příliš často se to pletlo s mediálně propíraným Nadačním fondem Kapka naděje. A tak se Junák rozhodl, že tento název opustíme a zůstaneme jen u motta „Společně proti leukémii“. Bude sbírka probíhat stejně jako v předchozích ročnících? Ano i ne. Tradiční sbírka na benzínových stanicích, kdy roveři a rangers po celé republice umývají okna projíždějícím autům, samozřejmě bude. K tomu ale přibyla jedna velká novinka – kmeny mohou přijít také s vlastním projektem – koncertem, závody, soutěží či módní přehlídkou. Vymyslet prostě mohou téměř cokoli. Do kdy se mohu přihlásit na benzínkovou sbírku? Pospěš si, registrovat svou sbírku je možné jen do 5. května – pak musíme stihnout vyrobit a včas distribuovat trička. Kdy se sbírka uskuteční? Benzínková sbírka má pevné datum – po celé republice bude probíhat 14.–16. června. Alternativní sbírkové projekty ale můžeš uskutečnit kdykoli v roce 2013! Má akce svoje stránky, kde se toho dozvím víc? No jasně! A jsou úplně nové – přehlednější, zajímavější, prostě lepší. Takže si do prohlížeče naťukej stránku www.skaut.cz/protileukemii a přesvědč se sám. Na těchto stránkách také zaregistruješ svoji sbírku a můžeš sledovat, kde všude po celé republice do toho roveři jdou. TAK CO, KTERÝ KRAJ USPOŘÁDÁ NEJVÍC SBÍREK? TRUMFNE NĚKDO JIŽNÍ MORAVU, NEBO UDRŽÍ PRVNÍ MÍSTO I TENTOKRÁT? NEČEKEJ A REGISTRUJ SE – SPOLEČNĚ PROTI LEUKÉMII! CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM 27 T É M A DĚTI Také se vám při přípravě schůzek, letního tábora nebo i jinde honí hlavou spousta otázek o dětech, se kterými se setkáváte? Jaké ty děti, se kterými jsme v kontaktu, vlastně jsou? Známe je? Umíme jim porozumět? Ochutnejte na dalších stránkách z toho, co jsme pro vás k tématu Děti připravili… 28 T É M A Foto: Vojta Petr 29 T É M A JAKÉ JSOU DNEŠNÍ DĚTI? Pořád někde slyšíme větu „ta dnešní mládež“, ale v čem je tolik jiná než jsme byli my? A je vůbec jiná? Zeptali jsme se těch, kteří s dětmi pravidelně pracují… „ostré lokty“, aby se uplatnily ve společnosti a v dnešní uspěchané době. nebo pochytí na ulici a ne názory a postoji svých rodičů, přátel,… Samozřejmě tyto poznatky platí pouze u některých dětí, stále existují děti, které jsou schopny si hrát i bez počítače, televize a bez povinných kroužků. Dětem často chybí reálné vzory, pomocí kterých by mohly formovat své jednání a myšlení. V současnosti je na výběr mnoho volnočasových a doplňkových aktivit pro všechny věkové kategorie, ovšem často dáváme při výběru přednost kvantitě a ne kvalitě. Vzhledem k dnešní uspěchané době se tak může snadno stát, že je dítě přehlceno aktivitami, informacemi a různými činnostmi, které ho mají zabavit na určitou dobu, ale ne vždy to vede k rozvoji názorů, dovedností a postojů daného jedince. JANA MARTÍNKOVÁ (22 let), Praha učitelka v mateřské školce Jaké jsou dnešní děti? Jsou veselé, hravé, mají rády dobrodružství a neobyčejné, podivuhodné věci. To jsou některé základní znaky snad všech dětí na celém světě, všech generací. Co je ale typické pro děti dnešní doby? Dnešní děti žijí v přetechnizované době a době virtuálních světů. Jsou obklopeny dětskými televizními programy, PC hrami, které je formují, ovlivňují jejich postoje a pohledy na svět. Rodiče by měli mít přehled o tom, kolik času a jakým způsobem jejich děti tráví u PC, případně u televize. Bohužel tohoto jsou schopni pouze někteří. Hodně dětí neví, co má dělat se svým volným časem a tak ho vyplňují tím, že se pohybují na facebooku nebo na jiných sociálních sítích. Naštěstí ale ještě nevymizely kroužky, které mohou děti posunout dál v různých směrech. Kroužky ale mohou být i zlým pánem, často se stává, že rodiče to, že dětem nemohou věnovat svůj čas, suplují řadou kroužků, které mají děti každý den, a proto jsou pak rozlítané a občas dost unavené. Dnes se hodně klade důraz na to, aby děti uměly prosazovat svou vlastní individualitu, a už od mala se učí mít 30 ANKETA VERONIKA PRANČLOVÁ (26 let), Sušice, sociální pracovnice Na dnešních dětech mě neustále baví jejich otevřenost a bezprostřednost. Pracuji s dětmi ve věku do deseti let a denně se setkávám s jejich nadšením pro cokoliv nového a nepoznaného. Líbí se mi jejich schopnost být „tady a teď“ – plně se věnovat současnému okamžiku a nepřemýšlet o důsledcích, nerozvíjet jednotlivé varianty na několik let dopředu, nebýt svázán myšlenkami na minulost nebo budoucnost, prostě si užívat přítomnosti. Nejsou ovšem odříznuti od toho, co se děje ve „světě dospělých“ a často si ani neuvědomujeme, kolik toho vnímají a jak si to sami pro sebe vykládají. Myslím si, že dětem často chybí komunikace s jejich nejbližšími v rodině a s kamarády. Technika, která nám má pomáhat (internet, mobil,…), nás často paradoxně zahlcuje a neplní svůj původní účel být v kontaktu se svým okolím, dostávat kvalitní informace. Děti jsou tak formované častěji tím, co vidí v televizi MARIE TĚTHALOVÁ (45 let), Praha šéfredaktorka časopisu pro MŠ Osobně si myslím, že dnešní děti jsou stejné jako děti z minulých let (dob) – hravé, s (bohatou) fantazií, s potřebou bezpečí a se základní důvěrou k dospělým, kteří se o ně starají. Jiné je prostředí, v němž vyrůstají, proto se například dříve než zástupci předchozích generací seznamují s moderními technologiemi, také bývají přetěžovány řadou aktivit a zájmových kroužků, na mnohé nemají jejich rodiče čas. Setkávám se ale s tím, že (některé) děti vede lepší materiální zabezpečení k tomu, že se nestarají o své věci. Nemohu přímo říci, že by si jich nevážily, spíše je nedoceňují a berou jako samozřejmost. Přemíra materiálních i nehmotných podnětů také u (některých) dětí vede k roztěkanosti, neschopnosti se soustředit. Moderní technologie také dětem berou to, co bylo dříve běžné – podíl na práci, která se doma vykonává. Velké množství podnětů a možností může také vést k tomu, že si děti nejsou úplně jisté, co mohou a co se od nich čeká. Proto se můžeme setkat s problémy v chování a podobně. Nejde ale o to, že by dnešní děti byly horší. Řekla bych, že na proměnu světa a nové možnosti by podobně reagovaly i děti z dřívějších generací. jako ve smogu, bere člověku schopnost se soustředit, koncentrovat svou pozornost na jednu věc delší dobu, zabývat se něčím do hloubky. Zaneprázdněné: Který školák vám nikdy neřekne „nemám čas“, „nestíhám“? Zrychlený způsob života se dotýká i dětského světa. Náročné: Všechno chtějí hned, nespokojí se jen tak s ledačím a pedagogové vědí, jak těžké je zaujmout je. Většina dětí nikdy nepoznala materiální strádání, mají spoustu podnětů a možností. A s jídlem roste chuť. Podnikavé i znuděné: Je spousta aktivních dětí, zajímajících se o dění kolem sebe a zaujatých mnoha činnostmi a zájmy. Je ale také spousta bloumajících dětí, kterým nic nevoní, nic je nebaví, a pak hledají náhražkové způsoby seberealizace – kouření, alkohol, drogy, vandalství. JITKA JURSOVÁ (49 let), Liberec doktorka pedagogiky na Technické univerzitě v Liberci, bývalá zástupkyně vůdce skautského oddílu Dnešní děti žijí a projevují se jinak, ale nejsou ani lepší ani horší než generace předchozí. Nastavují nám zrcadlo. Se sebevědomím a vztahem k autoritám také souvisí dramatický rozvoj přístupnosti informací. Dítě, které bylo dříve do značné míry závislé na tom, co se dozvědělo od příslušných autorit, si dnes může ověřit předkládané informace během několika sekund a často už předem zná základy probíraného tématu, protože na ně někde náhodou narazilo. Může si tak připadat, že není třeba se nic učit, protože vše jde vyhledat na internetu. Elektronika už ale dnes neslouží jen vyhledávání informací, ale také ke komunikaci s přáteli a hraní her, které nerozvíjí fantazii dítěte, protože vše do nejmenšího detailu naservírují na zlatém podnose vizuálního obžerství. V důsledku každodenního užívání počítačové techniky je tak stále těžší dítě něčím doopravdy zaujmout. Většina dnešních dětí je tedy sebevědomá, ale také znuděná a zoufale potřebující poutavou mimoškolní aktivitu, nabízející předmět zájmu, ale také běžný kontakt s vrstevníky sdílejícími stejný koníček… (M.) Jaké jsou dnešní děti? Digitalizované: Současná mladá generace se na rozdíl od svých rodičů už narodí rovnou do světa komunikační techniky, mobilů, internetu. Nebýt povinného školního vyučování, průměrný školák by prožil ve virtuálním světě sítí větší část dne, než ve světě reálném. V digitalizovaném světě jsou dnešní děti doma, cítí se v něm přirozeně. Informované: Informací – potřebných i nepotřebných – mají dnešní děti opravdu dostatek. Spíš přebytek. V mnoha směrech znají víc než jejich rodiče, učitelé. Otázkou však je, jak si se všemi těmi informacemi poradí, jaký obraz světa a života si utvoří. Roztěkané: Množství podnětů a informací, v němž žijeme tak trochu T É M A Otázky k zamyšlení: • Jaké jsou podle vás dnešní děti? KATEŘINA HAMPLOVÁ (23 let), Řež učitelka výtvarného kroužku, vůdkyně skautského oddílu V rodinách můžeme sledovat stále se rozšiřující trend volné výchovy, která dává dětem více svobody v mnohých rozhodnutích, ale také je učí nést za tato rozhodnutí následky. Z dětí tak mohou vyrůstat sebevědomí lidé zodpovědní za vlastní osud. Úspěch výchovy samozřejmě záleží na mnoha různých faktorech, jako například vyvážení volnosti a pravidel… • Musíte ve svých oddílech řešit vliv nových technologií a komunikačních kanálů jako jsou mobily, facebook, PC hry apod.? Co jsou nejčastější situace, které řešíte a jak? • Myslíte si, že dětem chybí reálné vzory? Může v tom podle vás skautský oddíl sehrávat nějakou úlohu? Pokud ano, tak jakou? • Jaký vztah mají děti, které jsou ve vašem oddíle, k věcem, se kterými přijdou do styku při běžné oddílové činnosti? • Setkáváte se u dětí v oddíle s jejich roztěkaností? Pokud ano, tak jak s ní nakládáte? • Je pro vás těžké děti něčím zaujmout? ANKETA 31 T É M A ZNÁME DNEŠNÍ DĚTI? MALÝ KVÍZ O TOM, JAK JSME V OBRAZE Animáček je televizní pořad na TV Barrandov, na který se můžou dívat děti každý večer od osmnácti a ráno od šesti hodin. Můžete tu vidět pořady jako Pokémon, My Little Pony, Tom a Jerry, Šmoulové, Mrňouskové… Večerníček se nyní vysílá na ČT2 v 18:45. V březnu a dubnu se budou vysílat: O klukovi z plakátu, Jak Bzuk a Ťuk nechtěli, aby pršelo a Bubáci a hastrmani. Přijdeš pomoct na výpravu, vyhrne se na tebe kupa světlušek/vlčat/skautů/ skautek (nebo rovnou všech dohromady) a jeden přes druhého na tebe mluví. Jak s nimi obstojíš v konverzaci? Vojta, 9 let: Posloucháš Gangam Style? a) Také jsem to slyšel(a), jsem schopen(a) si o tom povídat, co ho na tom zaujalo, kde se o tom dozvěděl, a podělit se o svůj názor. b) Mám matné tušení, že je to typ hudebního stylu, takže jsem schopen(a) navázat konverzaci a dozvědět se o tom více. c) Jemně se zeptám, co to vlastně je, a nechám si to vysvětlit. d) Je mi to lhostejné. Zas nějaká nesmyslná novinka. Gangam Style je nejúspěšnější píseň loňského roku od korejského interpreta Psy, na internetových serverech má už téměř miliardu a půl přehrávek. K celosvětové popularitě stačilo jedno video, lze ho shlédnout např. na: http://tinyurl.com/cc7rolq (youtube). Děti často napodobují interpretovy pohyby. Janka, 13 let: Zajímáš se o upíry? a) Jasně! Něco o nich víš, viděl(a) nebo jsi četl(a) Stmívání, slyšel(a) 32 jsi o Upířích denících, a když přijde na Drákulu, nevadí. b) Něco z toho znáš, takže se o tom můžeš klidně pobavit, máš chuť se dozvědět další věci. c) No, viděl(a) jsi plakáty o Stmívání, ale tak se aspoň zeptáš, o jaké upíry se zajímá on(a) a co ji/ho na nich tak fascinuje. d) Upíři neexistují, tečka. Ságou Stmívání to sice začalo, ale na upíří vlně se svezli i jiní upíři, např. Upíří deníky. Upíři jsou velmi podobní lidem, až na to, že pijí krev, jsou neobyčejně krásní a nesmrtelní. Zvlášť poslední dvě charakteristiky holky často obdivují. Koblížek, 5 let: Díváš se na animáčka? a) Tak něco o tom jsi už slyšel(a), víš, že to jde v televizi a jsou to animované seriály. b) Jako malý/á ses díval(a) na večerníčky, Kuřátka, Jů, Hele neděle a zajímá tě, na co se děti dívají teď. c) Ou, dlouho ses na žádný dětský pořad nedíval(a), tak rychle zmíníš staré dobré pohádky a čekáš, co se stane. d) Dětské věci, tomu už jsem dávno odrostl(a)! Šmudla a Bára, 9 a 14 let: Můžeme si tě přidat na FB? a) Odpovíš, že máš Facebook a podle svého rozhodnutí dodáš, zda si je přidáš a vysvětlíš proč. b) Nemáš Facebook, ale víš, co to je a jsi schopen(a) si o tom povídat. c) Facebook nesnášíš a bavit se o něm nechceš, raději začneš konverzaci o jiných počítačových programech nebo hrách. d) Odmítáš se bavit s kýmkoli, kdo něco takového má! Facebook je sociální síť vzniklá v roce 2004, dnes hojně používána i mladšími dětmi, které na ní píšou, co se jim právě děje, jak se mají, „lajkují“ statusy ostatních nebo jiné facebookové stránky a chatují s facebookovými přáteli. Tak co? Jak jsi obstál(a) v konverzaci s dnešními dětmi? Pokud máš nejvíce odpovědí a) Je vidět, že máš přehled o tom, co děti zajímá a co je baví. Jen tak dál! b) Máš základní přehled, když se děti zmíní o něčem, co nevíš, tak se zeptáš a děti jsou rádi, že si s nimi povídáš. c) Možná se pohybuješ jinde než mezi dětmi, ale když projevíš zájem, možná se dozvíš spoustu užitečných věcí. d) No, vypadá to, že do světa dětí tě už nikdo zpátky nedostane. Pavla Sýkorová – Gymi (23 let), Praha Foto: Jakub Pejcal – Boby T É M A PŘEDŠKOLÁCI V ODDÍLE Mít v oddíle předškoláky je podobné jako starat se o několik (o mnoho let) mladších sourozenců. Často se říká, že je lze „utáhnout na vařené nudli“. V oblasti motivačních příběhů je to pravda, v oblasti vlastního vzoru ne. Jít příkladem Vzor je pro děti velmi důležitý. Děti předškolního věku v této oblasti příliš netápou, dospělý člověk pro ně bývá vzorem – důsledkem toho je, že napodobují jeho vhodné chování, i to nevhodné. Pozorovat předškoláka při hře je velmi zdařilým zrcadlem mého chování. Je třeba si dávat velký pozor na vlastní chování, dělat to, co říkám, že se dělat má. Na snídani máme teplé mléko. Některé z dětí ho odmítají, když do jídelny přijde rover Fouk. Nechá si nalít teplé mléko do hrnečku, sedne si ke stolu a v klidu hrnek vypije. Dětem to chvíli vrtá hlavou a pak svůj hrnek přeci jen vypijí. Pokud Fouk odmítne a nalije si čaj, mnohé z dětí mléko ani neochutná. Když potřebuješ snídat něco jiného, nasnídej se jinde. Dělej s nimi Stejně rychle, jako se děti pro něco nadchnou, stejně tak rychle je nadšení přejde. Pro každou činnost bude třeba motivovat i v průběhu, dodávat chuť k činnosti, vést je. Ať už mažete chleby na svačinu nebo putujete za pokladem, připoj se k dětem a veď jejich činnost k cíli. Usiluj o udržení nadšení, připomínej, co je cílem. Pomoc Z pohledu vedoucího mohou předškoláci působit jako velmi malé děti, které nic nedovedou samostatně. Nepodléhejme této iluzi a učme je se o sebe postarat. Nauč je, že pokud něco nesvedou, mo- hou za tebou přijít. Drž se občas stranou, aby měli možnost dokázat věc sami. Po skončení schůzky Jiříkovi nejde zapnout zip u bundy. Zkouší to podruhé, potřetí. Nakonec zvedne smutné oči a vidí staršího Rychlíka, jak si obouvá boty. Zajde za ním a požádá ho o pomoc. Pro oba je situace vyřešená a řešení je cennější, než kdybys hned po prvním pokusu zasáhl ty a se zipem pomohl. Důležité je, že jsi o situaci věděl a pokud by Rychlík nepomohl (nebo Jiřík neměl odvahu ho oslovit), pomohl bys. Více než 3 pokyny si děti nezapamatují a nesplní (vyndej plavky z batohu, dej je na sušák a přijď na svačinu). Co mi to přinese Předškolní děti jsou velmi veselé a hravé. Můžeš si s nimi hrát a užít si hru, nemusíš neustále hlídat pravidla a ostatní hráče, zda se je nepokoušejí obejít. Naučíš se pracovat s jejich city, protože jsou snadno rozpoznatelné. Zdokonalíš svoji trpělivost – je třeba často vysvětlovat, opakovat a připomínat. Barbora Pelclová – Brčko (30 let), Praha Říkej přesně to, co mají udělat, připomeň, kdy to mají udělat (pokyn, který vydáš by měli okamžitě realizovat) a následně to zkontroluj. Světlušky se jdou koupat. Vůdkyně nezapomene všem připomenout bezpečnostní pravidla a dodá: „Po návratu z koupání si každá dá své plavky na sušák.“ Po návratu oběhne nejmladší světlušky roverka Bětka a znovu jim připomene, že nyní si mají dát ručník i plavky na sušák. Foto: Jakub Pejcal – Boby Kam dál? Výborná vývojová psychologie: MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak v životě dětí. Praha: Portál, 2007. Článek Předškoláci ve Skautingu září 2012 nebo na webu: https://predskolaci.wikispaces.com 33 T É M A PROF. ZDENĚK MATĚJČEK MUŽ, KTERÝ ZMĚNIL ČESKOU DĚTSKOU PSYCHOLOGII „SOUČASNÁ SPOLEČNOST JE VŮČI DĚTEM PŘÍVĚTIVÁ“ Profesor Zdeněk Matějček byl všestrannou a nesmírně významnou osobností v oblasti české dětské psychologie. Jeho aktivity zahrnovaly praktickou každodenní práci s dětmi, rozsáhlou publikační činnost odborných i popularizačních knih, studií a článků, veřejná vystoupení v médiích a pedagogické působení. V centru jeho pozornosti se nacházely zejména děti v obtížných situacích – opuštěné, zanedbávané či bojující s poruchami chování a učení. ZDENĚK MATĚJČEK (16. srpna 1922–26. října 2004) Vyrůstal v Kladrubech, kde byl jeho otec ředitelem proslulého hřebčína. Život mu od dětství komplikovala vrozená vada kyčelního kloubu, kvůli níž musel podstoupit několik operací a léčebných pobytů. Nejspíš i tato zdravotní komplikace stála na počátku jeho vytrvalosti a obdivuhodné fyzické kondice, jíž byl proslulý jak v rodině, tak na pracovišti – na oslavě svých osmdesátých narozenin provedl na přání vnučky, která zpochybňovala dědečkovy tělocvičné schopnosti, svůj „majstrštyk“, rovnováhu těla na ruce. Cesta k psychologii Během druhé světové války nemohl nastoupit na vysokou školu, a proto pracoval jako dělník v Baťových závo34 VZORY dech ve Zlíně. Na konci války navíc onemocněl tuberkulózou, ale léčba naštěstí proběhla úspěšně a v zimě r. 1945 začal Matějček studovat český jazyk a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Původně se chtěl stát středoškolským učitelem, ale když byly po únorovém převratu r. 1948 zavedeny přísné ideologické prověrky pedagogických pracovníků, jimiž by Matějček kvůli svému původu neprošel, rozhodl se pro psychologii. Na FF UK pokračoval v doktorském studiu a po promoci r. 1949 nastoupil na stáž do Sociodiagnostického ústavu, což byla v tehdejší době výjimečná instituce, která navazovala na prvorepublikové trendy v dětské psychologii. V ústavu působili psychologové, lékaři i sociální pracovníci a interdisciplinárním přístupem se zabývali péčí o děti s nejrůznějšími poruchami a vadami, jejich diagnostikou a terapií. A zatímco se na fakultě provozovala psychologie teoretická, v ústavu byl Matějček vržen přímo do praktických problémů. Celoživotní intenzivní kontakt s dětmi, jejich rodinami i kolegy na různých pracovištích vedl k tomu, že Matějček dovedl své myšlenky, jakkoliv fundované a často průlomové v rámci psychologie jakožto vědního oboru, velmi srozumitelně a vstřícně zpřístupňovat široké veřejnosti. Zároveň s touto popularizační činností se věnoval i akademické práci – účastnil se konferencí, vedl diplomové a dizertační práce, přednášel. Děti mimo rodinu Matějčkovým velkým tématem byly děti vyrůstající mimo svou vlastní rodinu – ať už rodiči opuštěné či ze své biologické rodiny odebrané. Komunistický režim podporoval kolektivní péči o tyto děti a umisťoval je do dětských domovů a kojeneckých ústavů. Matějček spolu s kolegy v rámci výzkumu v dětských domovech zjistil, že děti z těchto institucí jsou nejen vývojově opožděné oproti svým vrstevníkům z funkčních, klasických rodin, ale v situaci, kdy jsou jediným zdrojem rodičovské lásky a fyzického kontaktu přetížené a stále se střídající zdravotní sestry, také psychicky deprivované. Toto strádání je ovlivňuje na dlouhá léta dopředu v jejich vztahu ke společnosti i sobě samým. Za jeden z největších úspěchů prof. Matějček pokládal skutečnost, že jeho kniha Psychická deprivace v dětství, založená na tomto výzkumu, vyšla nejen v USA, ale i v Sovětském svazu – kolébce kolektivní výchovy opuštěných dětí. Matějček se podílel i na vzniku dokumentárního filmu režiséra Kurta Goldberga Děti bez lásky (1963), který byl sice komunistickým režimem napřed zakázán, ale když získal tři ceny na bienále v Benátkách a rozvířil tak debatu o problémech ústavní péče i v mnoha jiných zemích, i komunistická strana jej musela do určité míry akceptovat. Matějček zastával názor, že pro děti vyrůstající mimo svou vlastní rodinu je zásadní, aby jim toto přirozené prostředí bylo co nejlépe nahrazeno, a preferoval adopci. V. 60. letech stál u zrodu prvních českých SOS vesniček, tedy takové formy náhradní rodinné péče, která se dětem snaží zajistit co nejpřirozenější prostředí se stálými „profesionálními“ rodiči či alespoň maminkou. T É M A Ochrana před vyhořením Profesor Matějček dojížděl, i ve svých osmdesáti letech, čtyřikrát týdně do práce. Jeho zaměstnání, či spíše po- divý i díky jeho vlastnímu vytrvalému, radostnému a obětavému úsilí o zkvalitnění života dětí a jejich rodičů. (jpp) Foto: archiv nakladatelství Portál Zájem o děti předškolního věku Matějčkovy rozmanité odborné zájmy zahrnovaly také problematiku předškolního věku, který pokládal za významné období v životě dítěte, v němž se formují první přátelské vazby, nejen za pouhou „přípravu na školu“ (kniha Prvních šest let ve vývoji a výchově dítěte/). Zabýval se i nápravou poruch učení či úlohou trestu ve výchově, kterou shrnuje jeho výrok o tom, že „jen ten, kdo má opravdu rád, umí dobře potrestat“ (kniha Po dobrém, nebo po zlém?). Z pohledu svého padesátiletého působení mohl lépe než kdo jiný hodnotit vývoj české společnosti ve vztahu k dětem a hodnotil jej kladně: cenil si například posílení role tatínků ve výchově, a to i v mladším věku dětí. Celé jeho dílo charakterizuje přirozená tendence propojovat různé disciplíny: psychologii s medicínou, biologií, sociální prací i demografií – i v tomto ohledu je Matějčkův přínos české dětské psychologii zásadní. Kam dál? • vzpomínkový článek prof. Jiřího Dunkovského: Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. – život, dílo http://psychologie.ff.cuni.cz/ veda/dunovsky.pdf • rozhovor Václava Moravce s prof. Matějčkem pro BBC www.bbc.co.uk/czech/interview/ story/2004/10/041028_matejcek. shtml • rozhovor Marka Ebena s prof. Matějčkem v rámci pořadu Na plovárně, ke zhlédnutí v plném rozsahu v archivu ČT www.ceskatelevize.cz/porady/ 1093836883-na-plovarne/ 20352216037-na-plovarnese-zdenkem-matejckem slání, pro něj bylo neustálým zdrojem dobrodružství a nových otázek, a zastával názor, že právě intenzivní kontakt s lidmi jej chrání před vyhořením. Zemřel ve věku dvaaosmdesáti let po těžké nemoci. Jeho optimistický názor, že současná společnost je vůči dětem přívětivá, je v českém kontextu prav- • knižní rozhovor s prof. Matějčkem: JANDOUREK, Jan. ELBLOVÁ, Markéta. Zdeněk Matějček: Naděje není v kouzlech. Praha: Portál, 1999. • Matějček, Zdeněk. Psychologické eseje. Praha: Karolinum, 2005. VZORY 35 T É M A HLEDAT JINÉ ZPŮSOBY ROZHOVOR S MAJKIM, ASISTENTEM PEDAGOGA VE STŘEDISKU VÝCHOVNÉ PÉČE, O PRÁCI S DĚTMI, KTERÉ SE DAJÍ JEŠTĚ TVAROVAT aby se děcka vzbudila, a vždy s jedním klientem chodíme pro snídani a připravujeme ji pro ostatní. Občas zajišťuju rozcvičky. Co středisko, ve kterém pracuješ, pro vaše klienty všechno zajišťuje? MICHAL BAREŠ – MAJKI (28 let) absolvent sociální pedagogiky a student andragogiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vyměnil technické studium na VUT díky skautingu a práci s dětmi a mládeží za humanitní směr. Zájmy jako zážitková pedagogika, psychologie a volný čas tomu napovídají. Svou skautskou kariéru začal v roce 1994 jako vlče a v průběhu let postupně sbíral zkušenosti s vedením všech skautských kategorií, organizační zkušenosti jak s národními akcemi (KAPKA, Obrok, Jamboree, Roverské lesní kurzy), tak i s mezinárodními akcemi (Intercamp, Jamboree a Roverway). Od roku 2008 se věnuje dobrovolnictví v nevládní neziskové organizaci NaZemi. Majki, kde pracuješ a na jaké pozici? Pracuji ve Středisku výchovné péče na pozici asistent pedagoga, konkrétně jako noční vychovatel. Co tvoje pozice obnáší? Dohlížím na to, aby děcka v klidu spala a aby byl ve středisku klid. Pomáhám dennímu vychovateli s večerním klubem a večerkou. Ráno mám na starosti, 36 Hlavně je to dvouměsíční pobyt. A to na základě zakázky tří subjektů – klienta, rodiče klienta a pracovníků střediska. Jde nám o to, aby zakázka byla pro všechny dobrovolná. Středisko se snaží o naplnění zakázky, o to, aby dítě smysluplně trávilo svůj volný čas a naučilo se ho tak trávit a o vedení a výchovu dítěte. Ta spočívá v motivování dítěte, v pomáhání nastavovat hranice. Mohl bys uvést příklady zakázek, se kterými klienti často přicházejí? Záškoláctví, lehké drogy jako alkohol a cigarety, drobné krádeže – občas rodičům jejich děti kradou peníze nebo cennosti. Často se objevují i útěky z domu. Jak staří jsou vaši klienti? Většinou jim je mezi dvanácti a patnácti. Je to ale individuální – klient může být o něco mladší i starší. Setkáváte se s klienty před i po pobytu? Před i po něm dochází klient s rodiči do našeho střediska ambulantně. Před pobytem je to hlavně kvůli domluvení zakázky, aby klient mohl plnit úkoly zadané kolegy v ambulanci. Setkání trvají hodinku dvě. NEJEN CHLEBEM ŽIV JEST ČLOVĚK Co je pro středisko úspěšná zakázka? Když jsme toto téma minulý rok s týmem řešili, ukázalo se, že větší úspěšnost máme v ambulanci. To je ale také možná tím, že při pobytu nám může utíkat změna u klienta. Jsme s nimi pořád, takže si možná tolik neuvědomujeme, jaký byl klient, než přišel, a když je na pobytu. Mohu k té úspěšné zakázce uvést příklad. Klient nevychází dobře se svými rodiči. Během pobytu se jeho chování a přístup k nim změní natolik, že je té domluvy na konci pobytu schopen. To je podle mě úspěch. Ne asi stoprocentní, ale je to posun, což v těchto situacích vyhodnocujeme jako úspěch. Dalším příkladem může být zlepšení prospěchu ve škole. Klienti chodí ve středisku do školy. Takže pokud se zlepší známky, lze to považovat za úspěch. Jakou motivaci může mít klient, který kupříkladu nevychází dobře se svými rodiči k tomu, aby dobrovolně nastoupil na dvouměsíční pobyt u vás? Motivací může být třeba to, že je to poslední šance, jak se vyhnout ústavní výchově. Zakázku s klientem si ale můžeme také představit jako most, který se na začátku dobře naprojektuje. A věří-li klient, že bude dost pevný, že to pro něj může být užitečné, pak může být motivován i k nástupu na pobyt. Další motivací může být to, že to doma těžko zvládá a pobyt pro něj může být vidinou úlevy, uvolnění díky změně prostředí a atmosféry. Určitě je pak ale důležité pracovat i s jeho motivací návratu do rodiny. T É M A Kolik klientů je ve vašem středisku? Kapacitu máme pro osm klientů. Ale to číslo může být i menší, protože pokud klient nedodržuje řád střediska, může být vyloučen. To ale není dobré ani pro něj, ani pro středisko. Proto se snažíme motivovat klienta k tomu, aby ten řád dodržoval. Za jaké prohřešky může být klient vyloučen z pobytu? Jsou stanovené jasné body jako žádný alkohol, žádné cigarety, žádné omamné látky, žádný kofein. Další body se týkají oblastí jako je sexualita, vulgarita. Ale nikdy to není tak, že by klient nějaké pravidlo překročil a byl postaven před hotovou věc, že bude vyloučen. Je to vždy postupné – od upozorňovacího dopisu až po podmínečné vyloučení. Jak vypadá běžný den klienta ve středisku? Den začíná v půl sedmé budíčkem a končí nejdříve v půl deváté. Nejdřív proto, že za určitých okolností může jít spát až v deset hodin. Používáme totiž výhodový systém, díky kterému může jít spát později. Ráno probíhá hygiena, rozcvička, příprava do školy, snídaně. Před samotnou školou probíhá tzv. skupina, kde se klienti schází společně s psychologem nebo etopedem (pozn. red.: etoped je speciální pedagog zabývající se poruchami chování). Při skupině je kladen hodně velký důraz na individuální práci s klientem. A to proto, že kdybychom se více zaměřovali na skupinu jako celek, mohli by nám z pozornosti utéct jednotliví klienti. Na skupině se baví o proběhlém dni atp. Co probíhá potom? Pak probíhá škola. Ta trvá alespoň čtyři vyučovací hodiny. Jeden nebo dva dny mají klienti i odpolední vyučování, které trvá jednu až dvě hodiny. Odpoledne probíhá program s vychovatelem. Po večeři probíhá úklid. Každý klient má na starosti určitý rajon. Poté bývá osobní volno nebo večerní klub. Na klubu je přítomný už i noční vychovatel. Na konci dne je jeho hodnocení. Probíhá to tak, že den hodnotí každý klient sám za sebe, vychovatel a pak ten, kdo je v roli tzv. kapitána poté přidají bodové hodnocení. dání rolí dochází pokaždé ve čtvrtek na tzv. komunitě, kde jsou přítomni všichni klienti, vychovatelé, etoped, psycholog a vedoucí střediska. Na komunitě se hodnotí uplynulý týden, a je-li to třeba, pak klienti dostávají upozornění na přestupky proti řádu. Rozhoduje se také o tom, zda získají další výhody jako je třeba možnost trávit čas na počítači, poslouchat vlastní hudbu, být v herně, kde je ping-pong, boxovací pytel, atd. Projevují se problémy, se kterými k vám klienti přicházejí, i při pobytu ve středisku? Co dělá kapitán kromě hodnocení? Kapitán je komunikačním článkem mezi ostatními klienty a personálem střediska. Kapitánem je po dobu jednoho týdne, v té roli se klienti postupně vystřídají. Rolí je celkem osm, stejně jako klientů, střídají se v nich stejně jako u kapitána. Ty role jsou: klubovník, jídlonoš, strážce dobré nálady, spořič, historik, valcha, zvoník a kapitán. Ke stří- To samozřejmě záleží na povaze klienta. Obecně to projevování se trvá někomu déle, někomu kratší čas. Pro naši práci je ale důležité, aby se ty problémy projevovaly i ve středisku. Protože pokud se neprojevují, my s tím problémem nemůžeme pracovat, nemůžeme říci, z čeho asi pramení, co se s ním dá dělat. NEJEN CHLEBEM ŽIV JEST ČLOVĚK 37 T É M A že mi to dává celé smysl a navíc je to o dětech, které se dají ještě „tvarovat“ a v lecčem se mohou změnit k lepšímu. Za jakých okolností považuješ svoji práci za radostnou? Je to hodně díky kolegům, kterým jde o to, aby jejich práce byla smysluplná a byla pro ta děcka. A také pro to, že když si já sám při práci nevím rady, jsou tam oni a já vím, že se na ně se vším mohu obrátit, že mi pomohou. Těmi projevy máš na mysli třeba to, že když klient přijde se zakázkou, že už nebude krást, tak ve vašem středisku něco ukradne? Spíše jde mnohem více o projevy chování obecně. Třeba u té krádeže to bývá tak, že klient krade, protože potřebuje peníze. Proč potřebuje peníze? Protože je součástí party, která je chce např. na nákup cigaret. Nebo to může být i proto, že tím klient na sebe upozorní. Protože když na to přijde policie, jede k němu domů. A tohle vnímá jako způsob, jak získat pozornost rodičů. Jenže je to špatný způsob. Snažíme se jít k jádru, abychom klientovu situaci opravdu pochopili a mohli hledat jiné způsoby, jak se v nějaké situaci může klient chovat a nebude to špatné. děcka jako spíš jejich rodiče. Občas je to tak, že ta děcka jsou sociálně inteligentnější nebo dospělejší než jejich rodiče. Může to vést až k tomu, že se jejich role vymění a dítě začne mít o rodiče starost, což samozřejmě není dobře. Jde o to, aby dítě mělo zázemí, ve kterém mu bude dobře, a aby to nebyla ústavní výchova nebo dětský domov. Zažíváš při své práci i nějaké slabší chvíle? Méně radostné? Zajímalo by mě, zda v práci, kterou děláte, razíte postoj, že dítě se už prostě problémové narodí nebo že je to dané výchovou? Asi tak i tak. Ale jak už vyplývá z názvu našeho zařízení – Středisko výchovné péče – tak je patrné, že se snažíme o to hledat jiné výchovné způsoby, abychom klientovi pomohli překonat problémy, kvůli kterým k nám přichází. Jak s tím vším vlastně souvisí klientova rodina? Primární je, že rodiče mají za děti zodpovědnost. Takže pokud se s dítětem při pobytu něco děje, rodiče o tom musí být informováni. Každých čtrnáct dnů mají také možnost návštěvy, probíhají s nimi i pohovory během pobytu, mají možnost s dětmi ve vymezený čas telefonovat. Další důležitou věcí jsou vztahy v rodině. Občas s trochou nadsázky říkáme, že ten pobyt nepotřebují tolik ta 38 A pak mě hodně těší výjezdy. Protože tlaku ze školy a z městského prostředí je na děti docela dost, tak se s nimi snažíme vyrazit i mimo město. Výjezd je vždy jednou za pobyt. Myslím, že ta děcka jsou díky té změně prostředí a díky tomu, že jsme tam spolu sami, otevřenější, uvolněnější. Jezdíme na jedno hezké místo na Vysočině, kde „lišky ještě dávají dobrou noc“, takže se s klienty musíme postarat o topení, vaření, úklid atp. Proč ses rozhodl věnovat dětem, se kterými je třeba řešit výchovné obtíže? Já vlastně ani nevěděl, do čeho pořádně jdu. Původním impulzem byla potřeba zaměstnání a náplň práce zněla zajímavě. Až po nějaké chvíli jsem zjistil, že k té práci mám blíž, než jsem si myslel. Když posunu otázku do současnosti, proč se věnuju té práci, je to proto, NEJEN CHLEBEM ŽIV JEST ČLOVĚK Myslím, že vlastně ne. I když totiž řešíme nějaké problémy, mám pocit zadostiučinění, pocit, že tam nejsem zbytečný, že je můžeme řešit. A mám také rád, když je pořád co dělat. Možná mě trochu trápí, když se k sobě klienti chovají ošklivě. Přemýšlím pak, kde se to vzalo, co se dalo udělat jinak… A někdy jsou náročné chvíle, kdy jdeme ven mimo středisko. Tak to mívám starost. Je to stejné jako když mám ve skautském oddíle vlčata a máme jít někam ven a bojím se, co všechno se může stát. Ale myslím si, že ačkoli je třeba bezpečnost nepodceňovat, je třeba na to nemyslet přehnaně, protože to by člověk nemyslel na nic jiného a nebyl uvolněný, což je důležité, aby se těm děckám mohl opravdu věnovat. (J.) Foto: archiv autora T É M A KULTURNÍ STŘÍPKY Juno Jak napsal Wesley Morris, jeden z recenzentů filmu, „Juno předkládá pohodovým, inteligentním dívkám něco, co ve filmech vidí jen zřídka – je samotné“. Hlavní hrdinka filmu je skutečně inteligentní, pohodová, neobyčejně vtipná, citlivá a v neposlední řadě také nečekaně těhotná. Šestnáctiletá studentka čeká dítě se svým spolužákem Pauliem. Ten ji oddaně miluje, ale ona jej nepovažuje za partnera. Musí se tedy s náročnou situací vypořádat a když ji kamarádka ze školy odradí od potratu, rozhodne se, že dítě nabídne k adopci. S podporou svého táty, nevlastní maminky a nejlepší kamarádky se Juno s humorem, sebeironií a nadhledem protlouká obtížemi těhotenství a díky kontaktu s bezdětným manželským párem, který projeví zájem si dítě osvojit, se dozvídá leccos o partnerských vztazích, lásce i sobě samotné. Krom sympatických postav a brilantních dialogů nabízí Juno i velmi praktický a pozitivní pohled na životní událost, která by byla ve většině případů vnímána jako tragédie. ní bezpečností. Dokument v režii Karla Strachoty kombinuje dobové záběry, svědectví pamětníků i hrané pasáže a připomíná, že politická angažovanost a zájem o otázky veřejného života nejsou limitovány věkem. O dětství a dětech (www.rozhlas.cz/ leonardo/historie/_zprava/332329, Český rozhlas, 2007), LENDEROVÁ, Milena. RÝDL, Karel. Radostné dětství? Praha: Paseka, 2006. Spratek České děti (Karel Strachota, ČR, 2012) O dětství a dětech, Radostné dětství? Speciální pedagožka a rodinná terapeutka Torey Hayden je rovněž autorkou úspěšných románů, v nichž zpracovává své profesní zkušenosti. Kniha s podtitulem Dítě, které nikdo nemiloval pojednává o autorčině setkání se šestiletou Sheilou, která trpí poruchou chování a teprve díky kontaktu s Torey, která jí jako první člověk v životě projeví náklonnost a zájem, se začnou projevovat Sheiliny přirozené vlohy a neobyčejná inteligence. Nakladatelství Portál vydalo v českých překladech i další knihy Torey Hayden: Zvíře vypráví o zkušenosti s nezvladatelně agresivním chlapcem Kevinem, Sebranka a Tygřice uspokojí zvědavost těch čtenářů, kteří chtějí vědět, jak to dopadlo se Sheilou. (jpp) Juno (Jason Reitman, USA, 2007) České děti V květnu 1988 zveřejnilo hnutí České děti svůj manifest: vznikla tak jedna z nejvýznamnějších protikomunistických iniciativ v Československu, jejíž členové, v mnoha případech mladí lidé, se podíleli například na zásadních demonstracích během Palachova týdne r. 1989. Zejména jejich zásluhou se opozice proti režimu začala projevovat masovými shromážděními. V hnutí se angažovali například spisovatelé Jáchym Topol či Ivan Martin Jirous. Film diváky seznámí se vznikem manifestu i s příběhem hlavního iniciátora a mluvčího, spisovatele a historika Petra Placáka, který byl následně stíhán Stát- Historička Milena Lenderová se dlouhodobě zabývá problematikou dětství: jak se vnímání dětí a dětství měnilo v průběhu dějin, jak společnost k dětem přistupovala a co od nich očekávala. Věděli jste například, že až do 19. století dětství coby svébytná životní fáze více méně neexistovalo a děti byly pokládány za „malé dospělé“? Stránky Českého rozhlasu nabízí stručný a přístupně napsaný úvod do této fascinující problematiky – článek je doplněn obrázky a krátkými audio nahrávkami z přednášky M. Lenderové. Komu se ochutnávka zalíbí, může se o historii dětství dozvědět více v knize Radostné dětství?, kterou M. Lenderová napsala spolu s Karlem Rýdlem a v níž se čtenář seznámí např. s vývojem povinné školní docházky, hraček či dětské literatury. (HAYDEN, Torey. Spratek. Praha: Portál, 2012.) KULTURNÍ STŘÍPKY 39 T É M A VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE ANEB DOBROVOLNÍKEM V LATĚ V dnešní době trpíme nedostatkem času, všichni pořád někam spěcháme, nestíháme v práci ani doma a nezbývá čas ani chuť zastavit se a podívat se, co se děje kolem nás. O to cennější je, když se někdo rozhodne věnovat část svého nabitého programu člověku, který stojí mimo toto hektické dění a často i na samém okraji společnost, a navíc bez nároku na hmotnou odměnu. Právě mezi takové lidi patří mladí dobrovolníci zapojení do projektu Ve dvou se to lépe táhne, který už 19 let realizuje pražské občanské sdružení Lata – Programy pro ohroženou mládež. Kdo je Lata Sdružení Lata, založené v roce 1994 psychologem Oldřichem Matouškem, pomáhá dětem a mladým lidem ve věku 13–26 let, kteří neměli v životě moc štěstí. Jejich problémy nejsou často na první pohled viditelné, a přesto jsou výrazně ohroženi selháním a vyloučením ze společnosti. Jedná se především o děti z rozvrácených, neúplných a sociálně slabých rodin, mládež opouštějící ústavní výchovu, děti, které nezapadají do kolektivu, tráví svůj volný čas rizikově, nebo děti z dětských domovů. 40 DOBROVOLNICTVÍ Lata pomáhá těmto lidem s návratem do běžného života, posiluje jejich sociální dovednosti, smysluplné využití volného času, motivaci ke vzdělávání, uplatnění na trhu práce, pomáhá jim řešit problémy, na které jsou jinak sami. Práce Laty je postavena na unikátní myšlence vrstevnické podpory klientů od mladých dobrovolníků. Tento model vychází z programů Big Brother a Big Sister realizovaných v USA, které staví na předpokladu, že každý mladý dospívající člověk potřebuje někoho blízkého, s kým by mohl své dospívání a problémy s ním spojené sdílet. Pokud tento blízký v přirozeném prostředí chybí, mladí lidé mají větší tendenci k chování, které je pro společnost nepřijatelné a které může vést až k úplnému selhání. Starší brácha Ve svém hlavním projektu Ve dvou se to lépe táhne tedy Lata přináší sociálně ohroženým dětem a mladým lidem možnost zažít tento chybějící bezpečný a podpůrný vztah prostřednictvím pravidelného setkávání s mladým dobrovolníkem podobného věku, kterého přijímá daleko lépe než dospělé autority. Není to totiž žádný pedantský učitel, ale starší kamarád, který má podobné zájmy, jde příkladem, naslouchá a umí poradit. Dvojice klient – dobrovolník společně tráví volný čas, jednou týdně asi tři hodiny, a to takovými aktivitami, které jsou zábavné, ale mají zároveň pro klienta rozvíjející charakter. Program schůzek závisí pouze a jen na dvojici, takže v rámci určitých mezí je možné podniknout téměř cokoliv, ať už jde o různé kulturní a sportovní aktivity, výlety, návštěvu nízkoprahových zařízení, nebo jen povídání o vztazích, pomoc ohledně školy či zaměstnání. Minimální doba, po kterou musí klient program absolvovat, je 6 měsíců, většina zapojených u nás však zůstává rok až dva. T É M A školení, každoroční zážitkový teambuilding nebo zimní víkend na horách. U akcí pořádaných organizací to ale rozhodně nekončí, dobrovolníci se často sami setkávají i mimo Latu. Mnoho z nich se také zapojuje do dalších aktivit spojených s organizací, naposledy například do natáčení spotu o dobrovolnictví apod. Na počest dobrovolníků pak Lata pořádá tradičně benefiční koncert DOBRO 4 YOU (letos proběhne 4. dubna v pražském Rock Café). Dobrovolníkem krok za krokem Dobrovolnictví jako základ Základem celého programu jsou tedy dobrovolníci, mladí lidé mezi 18 a 30 lety přicházející z různých škol a zaměstnání, kteří s klienty tráví volný čas a bez nichž by projekt nemohl fungovat. Ročně se jich do projektu zapojí okolo stovky, všichni jsou proškoleni a metodicky vedeni. Život v Latě se jim snažíme zpříjemnit různými více či méně formálními akcemi, jako jsou A jak tedy vypadá spolupráce dobrovolníka s Latou? Po přihlášení u naší koordinátorky dobrovolníků jej nejprve čeká úvodní rozhovor a následně víkendový výcvik, plný her a různých zajímavých aktivit, zaměřený na seznámení s programem Laty, ostatními dobrovolníky, ale především na přípravu na budoucí práci. Pokud dobrovolník projde všemi těmito úvodními náležitostmi, je mu následně přidělen klient. Dvojice vybírají sociální pracovníci tak, aby si co nejvíce seděly a bylo tak zaručeno kvalitní fungování vztahu. A pak už přichází minimálně půlroční setkávání s klientem plné zábavy a pěkných chvil, ale i obtížnějších situací, při jejichž řešení má dobrovolník vždy oporu u od- borných pracovníků Laty. Dobrovolník také pravidelně informuje Latu o tom, co na schůzkách s klientem zažil a jaké pokroky klient udělal. Přidejte se! Poptávka po programu Laty neustále stoupá, možná i díky tomu, že jsme v Praze jedinou organizací, která podobnou službu pro mládež poskytuje. V posledních letech se do programu zapojuje už přibližně sto dětí a mladých lidí ročně, což ale klade i větší nároky na počty spolupracujících dobrovolníků. Každý, kdo by chtěl rozšířit naše řady, je tedy vítán! Bc. Jana Rejžková, Praha fundraiserka o.s. Lata Foto: archiv Laty Kontakty: www.lata.cz, [email protected] tel: 234 621 361 Chtěli byste se také zapojit, ale nejste z Prahy? Mrkněte se na server www.dobrovolnik.cz do nabídky nebo se poptejte ve svém městě. Spousta nízkoprahových a jiných zařízení nabízí podobné příležitosti. DOBROVOLNICTVÍ 41 K O L E M N Á S PRACUJÍ ZA 4 KČ/HOD. MŮŽEME JIM POMOCI? JAK A KDE SE VYRÁBÍ (NEJEN) NAŠE OBLÍBENÉ OUTDOOROVÉ VYBAVENÍ Chytré telefony, džíny, ale třeba i outdoorové batohy při cestě na naše pulty často procestovaly víc zemí než my kdy navštívíme. Flísová mikina byla navržena v Německu, ropa na její výrobu pochází ze Saúdské Arábie, zipy jsou z Tchaj-wanu. Zpracování proběhlo v Číně, šití v Bangladéši a prodává se v České republice. Dlouhá cesta však není to jediné, co patří do příběhu věcí, které běžně používáme a nosíme. Souvisí s ním i mnoho životních osudů lidí, kteří toto spotřební zboží pro nás vyráběli. Továrna Shen Zhou, Kambodža V Kambodži se za posledních pět let cena rýže více než zdvojnásobila, mzdy však zůstávají nízké. Minimální mzda se sice v říjnu 2010 zvýšila na 1160 Kč, avšak zároveň se zvedly také ceny pronájmu pokojů v ubytovnách vlastněných továrnami. Dělníci a dělnice tedy nezískali téměř nic. Za 4 Kč na hodinu Pravděpodobně tím člověkem byl někdo, kdo žije v některé ze zemí jihovýchodní Asie. Ještě za svítání se prodíral davy pěších a motorek ulicemi například Ho Či Minova města. Mířil třeba k továrně Huu Nghi, kde nastoupil na další z nekonečných směn. Továrna 42 ALTERNATIVA EXISTUJE vyrábí batohy a oblečení známé outdoorové značky. To, co se děje za mohutnou bránou, by si však zákazník s prominentním zbožím určitě nespojil. Přestože dělníci a dělnice vyrábějící naši bundu pracují šest dní v týdnu až 16 hodin denně, nevydělají si ani na základní životní potřeby. Mzdy jsou totiž tak nízké (v některých továrnách ve Vietnamu nedosahuje plat ani 4 Kč na hodinu), že po odečtení nezbytných nákladů nezbyde dělníkům ani na jídlo. Kromě toho jim vedení továrny mzdy i zadržuje, aby nemohli snadno změnit zaměstnání. Pokud by odešli, mzdu jim už nedoplatí. Potýkat se musí i s ponižováním nebo sexuálním obtěžováním. Vymoci si lepší pracovní podmínky je K O L E M velmi komplikované, protože například ve Vietnamu a v Číně jsou oficiální odbory zmanipulované, přičemž není dovoleno zakládat odbory nezávislé. N Á S Více informací najdete například v dokumentu organizace NaZemi Výzkum u výrobců outdoorových oděvů ve Vietnamu a Číně 2010 (www.nazemi.cz) Česká bunda Made in China Firmy přesunuly svoji výrobu do jihovýchodní Asie, protože je zde levnější pracovní síla. Situace je o to komplikovanější, že mnoho firem však již žádné továrny nevlastní, jedná se spíš o obchodní firmy, které odebírají zboží od továren nebo zprostředkovatelských firem a dále je prodávají. Značkové firmy pak často netuší, za jakých podmínek vznikají jejich produkty. Toto se týká nejen levnějších, ale i luxusních výrobků zahraničních značek. Často je tomu tak i v případě českých firem. Z telefonického průzkumu, který organizace NaZemi uskutečnila v roce 2012 mezi 50 českými firmami, vyplývá, že přes 50 % dotazovaných firem již přesunulo svoji výrobu do Asie. Ze značek, které našemu trhu dominují, tak učinily již téměř všechny. Jedná se o firmy jako Husky, Hannah nebo Alpine Pro, která obléká i české olympioniky. Označení „česká firma“ nebo „český výrobce“ se tak často vztahují jenom k sídlu společnosti. V jiných výzkumech se organizace NaZemi zajímala o to, jak si tyto „české“ firmy hlídají, aby v jejich výrobě nedocházelo k porušování lidských práv. V roce 2011 proto provedla dotazníkové šetření mezi 13 českými outdoorovými firmami. Smutným zjištěním bylo, že si české firmy odpovědnost za výrobu svých produktů neuvědomují a problematiku lidských práv téměř vůbec neřeší. Firmy nezveřejňují podmínky a standardy výroby a spotřebitel se o jejich vztahu k tzv. společenské odpovědnosti téměř nic nedoví. Motivační nápis v továrně: Nebudete-li pilně pracovat dnes, budete si zítra pilně hledat práci. Spotřebitel – detektiv Dobrou zprávou však je, že čím dál více spotřebitelů se začíná o původ věcí, které si kupují, zajímat. Vybrat si férově vyrobenou outdoorovou bundu či batoh však může být celkem oříšek. Znamená to pátrat po informacích a ptát se v obchodech. Kde byla bunda vyrobena? Zaručuje firma, že byla vyrobena v důstojných podmínkách? Jednoduše – vybírat férové produkty znamená přemýšlet nad svým nákupem a nad jeho důsledky. Pokud se vám nelíbí, že nevíte, kde a za jakých podmínek vznikají věci, které používáte, můžete se rovněž zapojit do kampaně Ušili to na nás! neziskové organizace NaZemi. V rámci kampaně jedná Na- Příručka globálního rozvojového vzdělávání nejen pro volný čas Oddílovým vedoucím, kteří by se rádi při své činnosti zabývali podobnými tématy, může pomoci příručka s názvem Buzola. Ta obsahuje hry a aktivity, které nabízí příležitost zažít např. jednání velkých nadnárodních firem, analyzovat televizní reklamy či zjistit, co všechno mohou ovlivňovat hranice mezi státy. www.nazemi.cz/buzola Zemi s firmami a snaží se, aby přijaly odpovědnost za podmínky, ve kterých vzniká jimi prodávané zboží. Na stránkách organizace (www.nazemi.cz) najdete také přehled českých firem a země, kde vyrábí; můžete se zde zapojit do apelů na firmy nebo zjistit více o problematice pracovních podmínek. Anna Lazorová, NaZemi Foto: Will Baxter, archiv NaZemi Jak být out a zůstat in? Na základě výzkumu o původu a podmínkách výroby outdoorového oblečení prodávaného v Česku připravila nezisková organizace NaZemi pro teenagery od 14 let vzdělávací program Jak být out a zůstat in? Účastníci programu mají možnost diskutovat o rozmanitosti motivů a potřeb lidí, kteří „chodí ven“. Seznámí se s dívkou Min, se kterou se společně zabývají původem outdoorového vybavení. Na závěr posuzují pozitivní a negativní důsledky či různé přístupy k nakupování vybavení. Více informací a možnost objednání: www.nazemi.cz/vzdelavani (sekce Vzdělávací programy pro studenty a program Jak být out a zůstat in?). ALTERNATIVA EXISTUJE 43 K O L E M N Á S ALEJE, ŽIVÍ SVĚDKOVÉ MINULOSTI Aleje – stromy podél cest, kterých si většinou nejspíš nevšímáme. Jsou tam. Jaké by to ale bylo, kdyby tam najednou nebyly? Jaký pro nás mají význam? Kdo zažil ten pocit prázdnoty, když se alej, kterou léta chodíval, proměnila v pařezový hřbitůvek a dosud samozřejmé se pro něj stalo postrádaným, ten jistě v podobných otázkách pokračoval. Neptal se už, zda jsou aleje důležité, ale jak je chránit. Jak o ně pečovat a udržovat je, a zda pro to můžeme něco udělat my sami. K historickým kořenům alejí… Podle etymologického slovníku se slovo „alej“ do češtiny dostalo z německého „Allee“, které pochází z francouzského „allée“, jež se vyvinulo z latinského „ambuláre“, což znamená „procházet se, cestovat“. Kde se ale ona stromořadí lemující cesty a silnice, v jejichž stínu se procházíme a cestujeme, vůbec vzala? 44 KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI Většinu našeho území ve středověku pokrývaly husté lesy. Stezky v nich byly úzké, nepříliš udržované, a jako se v neudržovaných vlasech drží vši a blechy, drželi se podél cest lapkové a loupežníci. To se však mělo postupně změnit s vládou Karla IV., který si uvědomil, že bezpečná a hustá komunikační síť je základním předpokladem pro ekonomický rozvoj země. Nařídil proto, že cesty mají být rozšířeny a zpevněny, a aby stromy od nich byly v kritických místech vzdáleny na cca sto metrů. A tato přehlednost se pro lapkovské řemeslo stala osudovou ranou. Postupem času se vlivem zemědělství krajina odlesňovala a cesty odhalovaly stále víc. To s sebou neslo pro poutníky i obchodníky, z hlediska politického však především pro vojáky, řadu problémů. Na nechráněných cestách se nebylo kam schovat před nepřáteli, před větrem, před letním sluncem. V zimním období zase napadaný sníh znesnadňoval orientaci. Řešení těchto problémů našlo svůj počátek v 18. století, kdy si šlechta začala libovat v zakládání rozsáhlých parků a zahrad kolem svých zámků. Typickými prvky pro tyto barokní zahrady, pro něž se vžilo označení „francouzské“, byly velkorysost, symetričnost a geometrie. Kromě geometricky zastřihávaných keřů, staly je jejich častým prvkem i aleje. A kultivovat krajinu svého panství, a tedy i zakládat aleje, znamenalo pro panstvo dobře se reprezentovat. Užitečnost alejí záhy pochopila i Marie Terezie, která nechala vydat úřední nařízení, že podél nově zřizovaných cest musí být vysázena doprovodná zeleň. Na konci 19. století bylo vydáno obdobné nařízení, které povinovalo obce vysazovat podél cest aleje a pečovat o ně. Poškozování alejí bylo trestáno pokutou nebo dokonce vězením. Dnes jsou chráněny zákonem č. 114/ 92 Sb., o ochraně přírody, ty nejvýznamnější jsou vyhlášeny památnými, a ty, které patří k zámku či jiné památce, jsou chráněny spolu s ní. K O L E M Aleje dnes Význam alejí však nebyl pouze utilitární. Dnes je oceníme především z estetického hlediska, jejich krajinotvorná funkce je nesporná. Umocňují prožitky našich putování, ať už dalekých nebo těch v bezprostřední blízkosti našeho domova, jehož součástí se stávají, když nás vedou domů z cest dalekých, i z těch každodenních. Rostly a měnily se s našimi babičkami, rostou s námi, a při troše snahy porostou dál. Jsou to živí svědkové minulosti a zaslouží si naši úctu a péči. Zaslouží si je o to víc, že existence mnohých je reálně ohrožována rozšiřováním silnic a další výstavbou, solením cest, výfukovými plyny atd., nejvíce však naší lhostejností. Za oběť silnicím tak padla například alej 135 stromů z Havlíčkova Brodu do České Bělé nebo alej stoletých javorů a jasanů v Kašperských Horách na Šumavě. Ale mnohé se také podařilo zachránit zásluhou občanských iniciativ. Například akce „Natírat a chránit“ pomohla přesvědčit vedení Kraje Vysočina, že lépe než kácet stromy, které řidiči mohou považovat za nebezpečné (jak absurdní, považovat za nebezpečný statický strom, nikoli stroj řítící se rychlostí neúměrnou terénu), je kmeny natřít ekologickou reflexní barvou a opatřit je odrazkami. Zachránit alej u Žižkova Pole pomáhali tímto způsobem kromě místních obyvatel a občanských sdružení i přibyslavští skauti, dokonce se podařilo prosadit a zajistit aleji památkovou ochranu. Pro Olomoucký kraj vznikla on-line databáze alejí, na jejímž vytvoření se podílely mimo jiné sdružení Arnika a Univerzita Palackého Olomouc. A v neposlední řadě je třeba zmínit, že 30 tisíc lidí úspěšně podpořilo svými petičními podpisy zrušení výjimky v novele zákona o ochraně přírody a krajiny, která silničářům umožňovala kácet bez povolení. Co s tím? Tyto i další úspěchy jsou nespornými důkazy, že každý může pomoct řešit neutěšenou situaci, v níž se ocitáme, jsou- N Á S li stromořadí naší krajiny v ohrožení. Znáte-li nějakou krásnou alej, můžete ji nominovat do ankety Alej roku, kterou pravidelně pořádá sdružení Arnika. Máte-li ve svém okolí neudržovanou alej, můžete s kmenem požádat o odbornou pomoc a vzít si alej na starost. Není nic snazšího než se připojit k již rozběhnuté činnosti některého občanského sdružení nebo jiného spolku. Upozorňujte na problémy, které vidíte ve svém okolí. Je to dobrá Služba. Viktorka Hlaváčková (23 let), Praha/ Východní Čechy Foto: archiv autorky Kde se dozvím víc? Kol. autorů. Aleje – krása ohroženého světa. Praha: Mladá Fronta, 2012. Aleje jako součást naší krajiny, dokument ČT: www.ceskatelevize.cz/ ivysilani/10140177481-aleje-jakosoucast-nasi-krajiny Aleje a stromořadí, rozhlasový pořad: www.rozhlas.cz/leonardo/ dimenze/_zprava/aleje-a-stromoradi—1172271 www.vyzva.arnika.org/olomouckealeje/map.html http://arnika.org/stromy KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI 45 K O L E M N Á S KDYŽ NEVÍM, CO SI POČÍT O KRIZÍCH A POMOCI Co má společného svatba, maturita, nemoc, povodeň, rozchod a rozhodování o zaměstnání…? Všechno to jsou stresové situace, se kterými si občas musíme nějak poradit a které se mohou stát situacemi krizovými. a věkem je např. vstup do školy, dospívání, v dospělosti krize středního věku nebo také krize spojené s vývojem rodiny – třeba když děti opouští své rodiče a stěhují se do vlastního bydlení. Kromě těchto krizí jsou i krize obtížně předvídatelné (třeba nemoc někoho blízkého) nebo také krize související s duševními poruchami (třeba krize spojené se závislostí). Na krizi každý reaguje jinak – kromě toho, že každý zkrátka prožíváme situace jinak, záleží samozřejmě i na krizi jako takové (čeho se týká, jaké jsou její důsledky…). Protože je to stav, který je tak subjektivně vnímaný tím, kdo ho jako krizi prožívá, neměli bychom něčí reakci na krizi zlehčovat, i když nám samotným třeba situace tak zátěžová, traumatická, nepřijde. S krizí jsou často spojené pocity úzkosti, strachu, smutku, agresivní projevy, útěk (ať už třeba z domova nebo sám do sebe), panika, u dětí třeba i s projevy nižší vývojové úrovně (třeba se dítě začne počůrávat, i když starání se o vlastní čistotu už zvládalo). Kromě těchto psychických projevů bývá prožívání krize spojené i s tělesnými problémy (třeba bolest hlavy, slabost…). Když se nám podaří s krizí vypořádat, dostaneme se opět do rovnováhy, ke zhodnocení situace, novým činnostem, vztahům, dokážeme vnímat i její pozitivní přínos… Co je krize Termín „krize“ se používá v řadě oblastí a významů. Bývá spojována s obdobím zmatků a hledání řešení, s nebezpečnými a ohrožujícími situacemi, s něčím, co sami nejsme schopni zvládnout, se stresem. I když je krize často vnímaná 46 PSÝCHÉ Jak se s krizí vypořádat negativně, protože bývá spojená se zátěží, ztrátou, nelehkou volbou…, je to také příležitost pro změnu, šanci, nový začátek, posun, hledání lepších řešení… Krizím se v podstatě nelze vyhnout a jsou dokonce důležité pro náš vývoj. Takovými krizemi spojenými s vývojem Bohužel neexistuje jeden návod platný pro všechny lidi a na všechny krizové situace. Když se do takové situace dostaneme, často si nejdřív snažíme pomoct sami, zkoušíme nám známá řešení situace. Pokud nefungují, selhávají, může nám pomoct blízká osoba, které se s pro- K O L E M blémem svěříme a která je nám oporou, zázemím. Pokud ani to nepomůže, tak bychom měli vyhledat odborníka, který nám poskytne krizovou intervenci. Jejím cílem je pomoct člověku v krizi zvládnout bezprostřední prožívání krizové situace, má ho uklidnit a nasměrovat ho k možným řešením situace. A kam se tedy obrátit, kdo může krizovou intervenci poskytnout? První možností jsou telefonické krizové linky, které často pomáhají i anonymně, některé fungují nonstop. Další možností je obrátit se na psychologa, za kterým zajdeme na konzultaci, ke které není potřeba žádné jiné doporučení (např. od lékaře). Pak existují i specializovaná krizová centra. Pracuje tam obvykle tým odborníků (psychologové, psychiatři, sociální pracovníci…). Centra nabízejí jak služby ambulantní (klient tam po nějakou dobu dochází), tak krátkodobé pobyty (klient tam pobývá například týden) – ty jsou dobré zejména v případě, kdy je pro klienta vhodné, aby na chvíli opustil prostředí a osoby, se kterými žije a které mohou být zdrojem krize, nebo pokud si klient v důsledku krize chce ublížit nebo si sáhnout na život (a je třeba, aby na něj někdo dohlédl). Při pobytu nebo docházení do takovýchto zařízení se klienti účastní různých individuálních a skupinových programů vedených odborníky, které jim pomáhají krizi pochopit a nějak se s ní vypořádat. N Á S Závěrem Foto: Jakub Pejcal – Boby Nejrůznější krize jsou přirozenou součástí našich životů. Je ale důležité si v souvislosti s nimi uvědomit, že nejsou jen pohromou, ale i výzvou a novou šancí, příležitostí k osobnímu růstu – z každé krize si můžeme něco odnést do dalšího života a posílit se pro zvládání možných krizí v budoucnu. Závěrem se zkusme každý zamyslet, jaké životní krize nás potkaly, jak jsme se s nimi vypořádali a co nám v tom pomohlo, jaká řešení se nám osvědčila. Snad si na to pak v případě nutnosti vzpomeneme… (K.) Jeden příběh s dobrým koncem Katka po jednou bujarém večírku podvedla svého přítele. Pak ji to mrzelo, ale nešlo to vzít zpět. Ten, s kým ho podvedla, jí navíc začal vyhrožovat, že to jejímu příteli řekne. Katka to příteli raději oznámila sama. Přišlo jí to lepší, než aby se to dozvěděl jinak. Potom se ale zhroutila, celá situace se jí zdála neřešitelná, spolykala několik prášků na spaní a ještě je zapila vínem… Katku naštěstí objevili rodiče, kteří ji přijeli navštívit. Přivolali sanitku a Katla skončila v nemocnici. Z té ji pak odvezli rovnou do krizového centra. Tam byla týden. Účastnila se různých skupinových programů, poslouchala příběhy ostatních a vyprávěla i ten svůj. Často plakala. Chodila také na individuální konzultace. Tam byla jen ona a psycholog nebo psychiatr, který jí pomáhal překonat krizovou situaci, uvědomit si vlastní prožívání, nahlédnout na situaci z různých úhlů pohledu, probrat možná řešení i to, co by jí mohlo pomoct, kdyby se opět do nějaké krizové situace dostala… Po týdnu Katka odcházela. Ne sice zcela vyrovnaná a šťastná, ale mnohem klidnější než před týdnem. Rodiče si ji vzali na nějaký čas k sobě a ona ještě chvíli chodila jednou za čas na konzultaci k psychologovi. Krizové linky a centra Linka bezpečí (pro děti a mládež do 18 let, studenti do 26 let) 116 111, [email protected] Pomoc pro dospělé Linka krizové intervence 284 016 666, [email protected] Linka pomoci v krizi 974 834 688, [email protected] Seznam linek důvěry podle regionů www.krizovaintervence.cz/ dokumenty/seznam-ld-pro-celoupopulaci-2012.pdf Některé specializované linky: Linka Anabell (poruchy přijmu potravy) – 848 200 210 Anonymní AT linka (pro lidi, kteří mají potíže se závislostí a pro jejich blízké) – 235311791 Linka pro ženy a dívky (pro dívky, ženy a partnerské páry v obtížných situacích souvisejících s těhotenstvím, mateřstvím, rodičovstvím a vztahovými problémy) – 603 210 999 Krizová centra Seznam krizových linek a krizových center podle regionů přímo ze skautské Křižovatky http://krizovatka.skaut.cz/sluzby/ krizova-komunikace/krizova-centra PSÝCHÉ 47 K O L E M N Á S PRODUKTIVNÍ PROKRASTINACE JE NĚCO TAKOVÉHO VŮBEC MOŽNÉ? Isaac Newton zanedbával práci na farmě své matky, protože si raději četl. Leonardo da Vinci prý počítal s dokončením obrazu Mony Lisy v průběhu jednoho roku – nakonec to bylo 16 let. Linus Torvalds dokončil studium informatiky až po osmi letech. Zdržovalo ho totiž vytváření operačního systému, který je dnes znám po celém světě. Dá se říct, že všichni byli flákači, kteří si to neuměli zorganizovat. Studovat osm let? Neslýchané! Co to je prokrastinace? Začněme definicí, ať si ujasníme pojmy. Ve webovém slovníku cizích slov se o prokrastinaci píše: „výrazná a chronická tendence odkládat plnění 48 SOFT SKILLS povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu, rizikový fenomén pro duševní zdraví”. Zní to jako popis choroby, nemyslíte? Bráno lingvisticky: „cras“ (zítra) je kořenem latinského slova „crastinus“ (náležející zítřejšímu dni), takže slovo „pro- krastinace“ se dá přeložit jako nechat na zítřek. Nejde tedy o prachsprostou lenost, jak se lidé často mylně domnívají. Prokrastinace sama o sobě znamená právě jen ten sklon k odkládání. Lenost pak může být jednou z příčin. Kde se ta potvora bere? Jakýmsi třetím bodem by mohlo být: je to čekání na správný okamžik. V jedné z prvních kapitol knihy Odložím to na zítra se autoři zabývají příčinami prokrastinace. Existuje mnoho teorií, mezi něž patří následující: Vzpomínáte na Leonarda zmíněného v úvodu? Čekal na správný okamžik 16 let. Kdyby se přinutil dokončit obraz dřív, dost možná by zdaleka nedosáhl takové kvality. Rossini napsal, že nejinspirativnějším momentem ke komponování předehry k opeře pro něho býval večer před premiérou, kdy na něj naléhal vystrašený impresário rvoucí si celé chomáče vlasů. Některé úkoly je zkrátka lepší nechat uležet. • Příčinou je depresivní stav nebo přílišný optimismus. • Prokrastinující jsou buď hloupější nebo naopak chytřejší než ostatní. • Vzniká v důsledku perfekcionismu, malé ctižádosti apod. Co si z toho odnést? Příčinu vzniku prokrastinace dosud neznáme a vědci jsou v tomto ohledu nejednotní. Některé z teorií jsou už částečně vyvrácené, jiné čekají na ověření. Prokrastinace jako kamarádka Zmíněná kniha nabízí ovšem i jiný úhel pohledu. Dovolím si shrnout hlavní myšlenky ve dvou bodech: 1. Jde o obrannou reakci proti přílišné zátěži. 2. Jde o indikátor toho, že děláme něco, co dělat nechceme. Je toho na mě moc, tak prostě vypnu. Otázka zní, proč je toho na mě moc? Mohu to nějak ovlivnit, ubrat si zátěže? Vzhledem ke druhému bodu by se dala prokrastinace považovat za průvodkyni na cestě hledání toho, čemu se opravdu chceme věnovat. Tento názor je poměrně zásadním obratem. Většinou slyšíme o tom, jak je prokrastinace špatná a že bychom ji měli potlačit nejlépe silou vůle, nadšením či nějakými triky. Můžeme na to ale jít i jinak. Můžeme začít přemýšlet o tom, kde je skutečně chyba. • Přečtěte si knihu Odložím to na zítra. Já jsem z ní nadšený a rozsah článku neumožňuje sdělit vše podstatné. Navíc je docela tenká. N Á S Začněte už dnes! Nebo to nechte na zítra. Martin Hlaváč – Stenli (25 let), Veselí nad Moravou „ Nesnažte se proto zamezit prokrastinaci, ale naučte se, jak správně prokrastinovat. Komiks: Kateřina Bartošová – Lotty “ Kam dál? Profesionální prokrastinátor PASSIG, Kathrin. LOBO, Sascha. Odložím to na zítra. Praha: Portál, 2010. Pojďme se teď bavit trochu praktičtěji. Nesnažím se říct „prokrastinujte, co to dá.“ Když si inzulin nepíchnete dnes ani zítra, pozítří už možná nebudete mít příležitost. Na druhou stranu podle amerického programátora a esejisty Paula Grahama, autora esejů o dosahování vlastních cílů, je počet činností, které je možno vykonat, nekonečný. Ať uděláte cokoliv, vše ostatní zůstane neuděláno. Nesnažte se proto zamezit prokrastinaci, ale naučte se, jak správně prokrastinovat. Tady je pár tipů: www.mitvsehotovo.cz • Máte-li často nedostatek energie pro práci, pravděpodobně toho máte moc. Vypusťte něco. DOVOLENÁ NA VODÌ DÌTSKÉ TÁBORY RAFTING • Když se vám do něčeho nechce, pusťte se v rámci této nechuti do něčeho jiného, co je potřeba udělat. Zní to jako naivní psychologická klička, ale funguje to. Umývání nádobí a utírání prachu je pro amatéry. Dělejte skutečně důležité věci. • U některých úkolů pátrejte po „správném okamžiku“. Jak si myslíte, že jsem psal tento článek? Naplánujte si, že se do toho pustíte tehdy a tehdy a když to po deseti minutách nepůjde, naplánujte to na jindy. SOFT SKILLS INZERCE • Prokrastinující mají strach ze selhání či naopak z úspěchu. • Pokud se chystáte něco odložit nebo neudělat, detailně si domyslete důsledky. Vidina následných problémů někdy dodá chuť do práce. K O L E M jedno i vícedenní zájezdy øeky v Èeské Republice, Polsku, na Slovensku... odborný doprovod doprava, strava, ubytování kombinace voda+kola +horolezectví poznání pøírody a kulturních zajímavostí pro skupiny akce na míru dle pøání klienta www.perej.cz 49 CK PEØEJ tours s.r.o., Tø. Svobody 39, Olomouc tel.: 585 313 176, 603 11 33 44, [email protected] neexistuje jednoznačný a jednoduše napsaný recept. Lidé si postupem času vytvořili spoustu pravidel, sepsali mnoho zákonů, ale problémem je něco dodržovat. Co naplat, že se na nás z televizních obrazovek usmívají perfektně hubené modelky nebo naducané a červenající se rty Britney Spearsové napuštěné botoxem, když se záhy na internetu objeví její polonahé fotky z drogových večírků. Ale proč chodit do světa showbyznysu, ke všemu americkému, když my žijeme tady, v České republice? Pokud jste žena, kolik času ráno trávíte před zrcadlem a krášlíte se? Odhaduji minimálně patnáct minut a přiznávám se, že já také, a je to potřeba, protože jinak by se nás asi kdekdo lekl. Ale kolik času strávíme nad přemýšlením, co na sebe, aby se to k sobě hodilo, ladilo, aby v tom nevypadala naše zadnice moc velká, abychom se líbily tomu fešnému myči oken, jaký typ makeupu se hodí na průměrně podzimní den, místo toho abychom alespoň zlomek tohoto času přemýšleli nad SEBOU? Nemyslím hmotné já, myslím vnitřní já. Zkuste někdy zapřemýšlet, jak zkrášlit svoji duši namísto svojí hlavy. Nebo zaměnit úvahu „jak dát vyniknout svým dlouhým nohám“ za „jak dát vyniknout své silné stránce“. Třeba by na toho pohledného mládence od oken více zapůsobilo hezké slovo nebo dobrý skutek než upnutá minisukně. Tím nechci říci STOP MINISUKNÍM, klidně je noste, pokud na to máte postavu, ale chci upozornit na rovnováhu mezi vnější krásou a vnitřní krásou. Já sama s tím mám problém a častěji nastavuji zrcadlo svému tělu než duši a předem říkám: není to jednoduché a sama nevím jak postupovat. Možná obdobně jako u klasického posledního zhlédnutí se v zrcadle před odchodem, zkontrolovat vše: boty, nohy, zadek, trup, obličej z profilu, celý člověk zezadu a jde se, zaměnit za: je v pořádku mé směřování? Líbí se mně? Líbí se ostatním? A co myšlenky? Ladí s tím, jak se chovám a co říkám? Myšlenky, slova, činy. Sluší jím to dohromady? Nemají kontrastní barvy a netlučou se trochu o sebe? Vždyť přece i ve všech pohádkách najdeme, že si princ nakonec vybral, třebaže ošklivější, ale zato charakterní služku, místo krásné, ale do sebe zahleděné princezny (pomineme-li Popelku nebo Nastěnku, které byly obě služky a krásné až za hory ). A která z nás by nechtěla mít život jako z pohádky? Myslím, že když ukradnete chvíli, kterou věnujete svému zevnějšku a podíváte se na svůj vnitřek a odpovíte si třeba na některé otázky, jakékoliv, nebo se po jejich zodpovězení alespoň budete pídit, budete o kapku krásnější, skoro jako Miss . Zuzana Rambousková – Rambo (16 let), Praha Jarní pomazánka VÝSLEDKY: 50 Mám tlustý zadek. Nelíbí se mi moje vlasy. A co mám dělat s tím špekem na břiše? Asi jsem neměla jíst tolik hamburgerů. Naštěstí jde každý problém vyřešit. Zajdu si do poradny pro obézní, tam mi jistě naordinují nějakou dietu, která bude šitá přímo mně na míru. Dokonce si můžu vybrat, jaké poradenské centrum mám nejblíže domovu, abych se přílišně neobtěžovala náročnou chůzí s mým tučným pozadím. A co s vlasy? Ty jistě spraví kadeřnictví v naší ulici, stačí si jen z internetu vytisknout účes, který právě frčí. Tak, to zní dokonale. I přes to, že dnes vypadám jako ošklivka Katka, díky pokročilým technologiím si to zítra mohu vykračovat po molu jako Kate Mossová a hrát si na obživlou Barbie. Ale napadlo vás někdy, že nejde jenom o vzhled? Navzdory tomu, že si lidé dnes hodně potrpí na vnější úpravě. Nemohu tvrdit, že na vzhledu vůbec nezáleží, jistě znáte „obecně uznávané pravidlo“, že o neznámém člověku si uděláme obrázek na základě prvních šedesáti sekund. A na co se zaměříme během těchto šedesáti sekund? Na vzhled. Ale časem budeme muset odkrýt i to, co je v nás schováno. A lidé poznají, jestli je to hezké nebo ne. Pokud máme stejně i uvnitř vše tak „vypiplané“ jako pěknou pleť na našem obličeji, pak se máme čím chlubit a z čeho radovat. Jenomže kdo z nás je andělská dokonalost sama? I uvnitř se objeví nějaký ten nedostatek. Bohužel si nemůžeme zavolat žádnou úklidovou službu, která by nám vyčistila svědomí a vyretušovala celou naši duši. Nemůžeme pozřít žádné prášky na lakotu a zapít je kapkou živé vody, po které nám proroste srdce květinami a dobrými skutky. I když, nápad je to dobrý a je skoro až podivné, že si na tom ještě nikdo nepostavil byznys. Stát se dobrým člověkem není jednoduché a prozatím na to Čtyři stroužky česneku, dvě mrkve, kelímek pomazánkového másla, sůl, pepř, mňam! P A R K ZRCADLO PRO DUŠI Mrkev najemno nastrouháme, přimícháme utřený česnek. Vmíchame do pomazánkového másla a dle chuti osolíme a opepříme. H Y D E POZVÁNKY Ivančena 2013 Copak je to za vojáka 2013 19.–20. dubna 2013 | Ivančena www.ivancena.cz | [email protected] 731 446 793 30. května–2. června 2013 | Kopřivnice http://copakjetozavojaka.skauting.cz [email protected] 19. dubna 2013: 17.00 – pietní akt v polském Těšíně 20. dubna 2013: 11.00 – mše nedaleko mohyly 12.00 – vzpomínkový akt u mohyly. Můžeme zajistit ubytování pro 100 skautů u ostravských oddílů. Již čvrtý ročník roverské akční hry na motivy stejnojmenného filmu. Akce je určena pro rovery a rangers od 14 let. Chceš-li zažít pořádnou akci, vezmi svoje kamarády a přijeď. Nezapomeň se zaregistrovat na našem webu. Zlaté šlapátko 2013 1. května 2013 | okolí Brna (Mokrá Hora u kaple – Bílovice) http://zlate-slapatko.tym.cz [email protected] XIII. ročník tradičního závodu horských kol. Startovné 20 Kč. Přihlašování do 25. dubna 2013 online na webu. Provaz 2013 3.–5. května. 2013 | Brno http://provaz.skauting.cz | [email protected] Již podruhé se mají možnost setkat všichni skautští vedoucí, do jejichž oddílů chodí děti se specifickými potřebami. Cílem setkání bude opět možnost při řadě programů navzájem sdílet zkušenosti a postupy, které využíváte při práci s těmito dětmi, seznámit se s novými informacemi a trendy v této oblasti nebo možnost zúčastnit se skupinové supervize. P O Z V Á N K Y 7 vlků a tisícovky 19.–28. července 2013 | Hubertka u Bílého potoka pod Smrkem http://krizovatka.skaut.cz/databaze/akcevzdelavaci | [email protected] …deset dní se každý z nás bude pod olověným nebem na drsných jizerskohorských cestách rvát se sedmi šelmami, které dřímají v každém z nás. Jejich jména nahánějí husí kůži, přestože je každý zná – už mezi nimi nechyběly Pýcha, Hněv, Závist… A až budeš večer přemýšlet u táborového ohně, jak překonat kruh vlčích očí, který se kolem Tebe bude uzavírat blíž a blíž, pak poznáš, jak krutě pravdivé je motto akce: Snáze zkrotíš vlka, nežli sám sebe! Help 2013 13.–15. září 2013 | Vsetínsko www.help2013.cz | [email protected] Největší polní hra v České republice, nonstop dvacet hodin, pro pěti- až desetičlenné skupiny, herní území čtyřicet metrů čtverečných, přihlášky do 27. června 2013! … nesledujte cizí příběhy, přijďte zažít svůj vlastní … 51
Podobné dokumenty
Dílčí zpráva - Hydrologie - Český hydrometeorologický ústav
se preventivně chystají na nové deště; Aktualne.cz: Bude pršet, hráze a města se chystají na
vzestup řek). Druhým tématem je shrnující hodnocení povodní v Denících, co se během
povodní povedlo a co...
Skautský svět 4
SKAUTSKÝ SVĚT magazín pro skauty a jejich příznivce
ročník 51, číslo 1 | vychází 5× ročně | registrační číslo MK ČR E 8386, ISSN 1212-9070
Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o. | Pro registro...
1. září 2. září 3. září 4. září 5. září 6. září 7. září
podivné úkazy a paranormální jevy naznačují, že minulost naší planety je daleko tajemnější než si vůbec dovedeme
představit. Arnošt Vašíček přiblíží nejzajímavější objevy ze svých cest do více než ...
Skauting 4
na mladé lidi, otevírat jim oči, ukazovat cestu,
nabídnout smysl… Vytyčování cíle tábora, jeho
duchovní rozměr a způsob naplňování vizí sice
nespadá do kompetence rádců, nicméně rádcové
by měli být...
jídelníček pro kojence / je bio zdravější? těhotenské
naši budoucnost a může přispívat ke zlepšování kvality obyvatelstva, k ekonomickým úsporám, ale též
přináší výhody z hlediska psychologického, sociálního a ekologického.
Děti, které v prvních dvou ...