FLORISTŮV CÍRKEVNÍ ROK
Transkript
FLORISTŮV CÍRKEVNÍ ROK
FLORISTŮV CÍRKEVNÍ ROK ÚVODEM To, co čte zde milý čtenář, jsem napsal před více než deseti lety. Vybírám si z mé dávno rozebrané serie knih s názvem .Rostliny a rostlinná výzdoba v církvi. To, co zde představuji, obsahuje další knížka ze zmíněné serie, která má název „Církevní rok“. Je sice doporučena pro aranžéry (květin), pro floristy, ovšem ne méně může být cenným pomocníkem pro každého, kdo nachází libůstku piplat se aranžérsky v darech flóry, květeny. Máte prostě kalendářně pojatou pomůcku pro zdobení s využitím květin. Doufám, že nikomu neuškodí, když zároveň se trochu hlouběji seznámí s evropskou kulturou, která je stále ještě křesťanská. OBSAH OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC Povídání k církevnímu roku všeobecně Kalendář - (uvnitř kalendáře je výklad vybraných dnů či období roku - výběr okrasných rostlin v dvouměsíčních cyklech a poznámky pro pozornost aranžéra) POVÍDÁNÍ K CÍRKEVNÍMU ROKU VŠEOBECNĚ Církevní rok, též liturgický rok, sice běží paralelně s rokem občanským ale nekryje se s ním. O kolik dřív před ním začíná, o tolik dříve také končí. Možná, na první slyšení zní nepochopitelně, ale v liturgickém čase není ani minulosti ani budoucnosti, ale pouhá přítomnost. Není tedy liturgický rok prázdné vzpomínání, protože nese v sobě zpřítomnění. Církevní rok má totiž posvátný smysl; je v něm přímý, úzký vztah k nejvyšším, duchovním hodnotám. Neustále povzbuzuje člověka, aby celým svým životem směřoval k tomu, co má význam a cenu pro věčnost, aby žil nadpřirozeně. Vlastním nositelem liturgického roku je totiž sám Kristus, který ve své církvi neustále žije a pokračuje ve svém kněžském úřadě, jímž přivlastňuje ovoce svého vykupitelského díla, vykonaného v historickém čase všem, kteří skrze víru k němu přistupují a nechají se jím vést. Kristus zprostředkuje příklad svého života k následování, proto je liturgický rok školou křesťanského života. V tom jsou nám zářným vzorem svatí, jejichž svátky církev svatá zařadila do církevního roku. Všechny největší slavnosti liturgického roku jsou oslavou mystéria Kristova. Jiným slovem: jeho neděle, jeho hody, slavnosti a svátky nám v nádherných obrazech obnovují, živě předvádějí a zpřítomňují celé dílo vykupitelské, dílo lásky a milosrdenství Božího. Církevní rok v západní církvi začíná 1. nedělí adventní a končí poslední nedělí liturgického mezidobí, jež je svátkem Krista krále. Má dvě hlavní části: doba vánoční (oslava narození Ježíše Krista) s přípravným obdobím, zvaným advent. (= příchod; jsou to 4 neděle adventní). Od konce doby vánoční (Zjevení Páně, 6.1.) a před dobou postní je tzv. liturgické mezidobí. Druhou částí je doba velikonoční (oslava umučení a vzkříšení Páně) s přípravnou dobou postní (začíná Popeleční středou, 6 neděl postních, z nichž poslední je Květná či Palmová). Týden před velikonocemi se nazývá Svatý týden a jeho poslední tře dny – Zelený čtvrtek (památka Poslední večeře a ustanovení Nejsvětější Svátosti oltářní), Velký pátek (umučení Páně), Bílá sobota (Ježíšův odpočinek v hrobě; končí Vzkříšením, oslavou Zmrtvýchvstání). Hod Boží velikonoční připadá vždy na 1. neděli po jarním úplňku. 40. den po neděli Zmrtvýchvstání je slavnost Nanebevstoupení Páně a 50. den slavnost Seslání Ducha Svatého. Tou končí doba velikonoční. Pak pokračuje liturgické mezidobí. Liturgický rok končí poslední nedělí liturgického mezidobí, jež je svátkem Krista krále. Základem c.r. je neděle, „den Páně, jako den vzkříšení. Kdo chápe církevní rok v celé jeho hloubce, kdo jej skutečně prožívá, kdo z něho plně těží, pro toho je církevní rok nevyčerpatelnou studnicí milosti, ustavičnou vzpruhou k plodnému a užitečnému životu. Nás zajímá dvojí čas, přírodní i liturgický. Je nesporný že přírodní rok ovlivnil rok liturgický. Proběhněme rychle tímto dvojím prolínáním. Zima svou dlouhou nocí se stala obrazem věků, které v temnotě smrti čekaly na Vykupitele. Svým shromažďováním sil k jarnímu probuzení byla právě na Severu a na Západě chápána jako vhodná doba pro svátek narození Páně, kterým začíná doba spásy. Předjaří svým táním a drsnými větry je obrazem postní doby, přípravy na křest nebo obnovení křtu v pokání. Jaro přinášející nový život je symbolem nového života v milosti, získané Kristovým utrpením a vzkříšením. Léto, sálající horkem, je obraz životodárné lásky Ducha svatého, v němž Kristova oběť slaví žně v stále nově narůstajících údech církve. Konečně podzim, v němž všechno dozrává, je symbolem dozrání světa a dějin při druhém příchodu Páně. Zemědělci, který má rád přírodu a má pro ní cit, není třeba příliš obšírně mluvit, vysvětlovat, co dává a žádá rostlinný svět v průběhu přírodního roku. Náš aranžér je tak trochu zemědělec i výtvarník završený duchovním životem. Není pouhým konzumentem událostí, nýbrž má připravovat lidi (jejich kostely) na nastávající události a pomáhat jim je prožívat v průběhu církevního roku. Proto je třeba předem znát, umět si vypočítat celý rok, mít aranžérský kalendář, aby nedocházelo k překvapením. Někdy tato práce vyžaduje finance navíc, a je dobré na dílčí nároky umět upozornit včas i nějakou účtárnu, atp... KALENDÁŘ LEDEN OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC 1. Matka boží Panna Maria Jako první mariánský svátek v roce, máme v kalendáři slavnost Panny Marie Bohorodičky. Již v raném středověku se slavil osmý vánoční den jako vzpomínkový den na mateřskou úlohu Panny Marie, nazvaný "Natale Mariae". 6. Zjevení Páně, /Epifanie/ sv. Tři králové Význam tohoto svátku odjakživa zdůrazňovaly lidové zvyky. U nás je časté žehnání domů, při němž se na dveře křídou píší písmena K+M+B. To patrně nejsou počáteční písmena jmen Kašpar Melichar, Baltazar, nýbrž spíše zkratka latinského -Christus mansionem benedicat - Kristus požehnej tomuto domu. V tento den je vzpomenuto tzv. první Zjevení Páně - v podobě hvězdy. Tato hvězda přivedla do Jeruzaléma „tři mudrce od východu“, Chaldejce Kašpara, Melichara a Baltazara. Ti se od veleknězí dověděli, že novorozený Vykupitel se měl podle proroctví narodit v Betlémě. Tato skutečnost rovněž zajímala krále Heroda, který měl podle výsledku cesty mudrců rozhodnout o svém vjezdu do Betléma a usmrcení Ježíška v případě, že by zvěst byla pravdivá. Pohanští mudrci však ve snu dostali napomenutí, aby se do Jeruzaléma nevraceli. Neuposlechli Herodovy žádosti a z Betléma se vrátili domů jinudy. V Betlémě opravdu našli Jezulátko a nabyli jistoty, že je to skutečný Spasitel, proroky předpověděný. Odevzdali Panně Marii a sv. Josefovi dary a svým klaněním vzdávali hold Vykupiteli. Na Tři krále začíná období masopustu, které končí Popeleční středou, kdy začíná půst. *- Křest Páně = první neděle po 6. lednu *- Začíná liturgické mezidobí (od 6. ledna tj. Zjevení Páně = první část) zahrnuje několik týdnů mezi vánoční a postní dobou. 18. Panna Maria, Matka jednoty křesťanů 25. Svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola. Pranostika: Na Pavla obrácení též zima se promění: buď propustí nebo zhustí. K meditaci – Pavel zpočátku pronásledoval křesťany. Pavel na takové cestě do Damašku byl zasažen mocí Kristova světla. Setkání s Kristem jej proměnilo v nejhorlivějšího hlasatele evangelia. 26. sv. Timotej Pranostika: Ledy láme, nemá-li je, nadělá je. K meditaci – Timotej provázel apoštoa Pavla na jeho cestách. oOo VÝBĚR Z OKRASNÝCH ROSTLIN PRO LEDEN, ÚNOR Rozsah a sortiment zboží (zejména skleníkových řezaných květin) v našich prodejnách po celý rok silně ovlivňuje celoevropský trh. Ostatně všechny výčty jsou vedeny myšlenkou; podat základní informaci, na kterou by mohl každý osobně stavět další, hlubší svůj osobní přehled. Bramboříky, čemeřice purpurová (Helleborus), fialka, frézie, gerbera, hrachor, jehnědy, karafiát, konvalinka, kosatec, lilie, narcis, pomněnka, primule, růže, strelitzia, šeřík, upolín (Trollius) Hrnkové: azalka (Rhododendron simsii), begónie (Begonia), brambořík, cyklámen (Cyclamen persicum), gardénie (Gardenia), hvězdník (Hippeastrum x hotorum), hyacint (Hyacinthus orientalis), jakobínie (Jacobinia), kalanachoe (Kalanchoë blossfeldiana), klívie, řemenatka (Clivia miniata), narcis (Narcissus), orchideje ((střevíček (Paphiopedilum), člunatec (Cymbidium), (Phalaenopsis))), pantoflíček (Calceolaria), pavlínka, africká fialka (Saintpaulia), prvosenka (Primula obconica), toulitka (Athurium), tulipán (Tulipa), vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima), Řezané Z krytých prostor Cyklámen perský (Cyclamen persicum), frézie (Freesia), gerbera (Gerbera), hyacint (Hyacinthus orientalis), hvězdník (Hippeastrum x hotorum), chryzantéma (Dendranthema x grandiflorum), jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), kala (Zantedeschia aithiopica), karafiát (Dianthus plumarius), konvalinka (Convallaris), kosatec holandský (Iris x hollandica), lilie (Lilium), narcis (Narcissus), orchideje (Paphiopedilum, Cymbidium, Cattleya, Phalaenopsis), růže (Rosa) šeřík (Syringa vulgaris), toulitka (Anthurium), tulipán (Tulipa), vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima), zlatice prostřední (Forsythia x intermedia) Z volné půdy sněženka (Galanthus elwesii) větvičky: líska pokroucená (Corylus avellana Contorta), spirálovitá vrba matsudova (Salix matsudana ´Tortuosa´), jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum) PRO POZORNOST ARANŽÉRA - Aranžérský přístup k výběru z okrasných rostlin a vztah k některým dnům dle křesťanského kalendáře • Výzdoba kostela, zvláště oltáře a jeho okolí má působit slavnostním dojmem a navazovat na daný svátek či roční období. To znamená, mít všude především čerstvé květiny. Je příjemné sledovat, když křesťanskou obec zastupuje laskavá ruka aranžérky, která vždy ví, jak si poradit v každém ročním období. Ukazuje, že kolem oltáře není mrtvo, ale kypí život věřících, neboli to, že „květinová socha“ (dekorace ze zaprášených umělých, mrtvých květin) nespojuje týdny a roční období, nenavozuje pocit mrtvého bodu. Oslavený a obdarovaný Kristus totiž opravdu žije, vnímá, těší se, když je mu projevena patřičná úcta i touto formou. Je to totiž přibližně stejné, jako když dáváte někomu, kdo vás velice miluje, k narozeninám umělé květiny. Přijme je, chápe vaše problémy, ale jemným smutkem v očích dá vám najevo, že škoda, když okolnosti vám nedovolili ten slavnostní okamžik realizovat jinak. A tak trochu smutný je nejen Ježíš ale i jeho Matka a koneckonců i někteří věřící v kostele, kteří by raději přispěli ke koupi živé rostliny, kdyby je někdo o to požádal. • Rostlinná výzdoba při liturgii má svůj význam nejen symbolický ale skutečně pomáhá člověku navodit správnou atmosféru, pozvedat srdce k Bohu. Když chválíme například pěkně rostlý brambořík (Cyclamen), nechválíme ho jen jako druh rostliny. Špatně rostlý, škaredý, postrádající péči lidských rukou nedostane chválu. Tak koho chválíme, když vidíme pěknou květinu? Toho, kdo ji pro nás vypěstoval, popřípadě kdo jí převzal do své péče, aby k naší radosti tím vyjádřil, že na nás myslí stále, obětuje svůj čas, protože prostřednictvím této činnosti je vlastně s námi. Proto ani nebesa se neradují z pouhé podoby rostliny ale z toho, že do její existence je vetkána spousta lásky k obdarovanému Bohu. • Myšlenky o svém osobním přístupu k Bohu jsou důležité proto, že doba tlačí člověka do slepé uličky virtuálního života, virtuálního chování se. Bůh s námi není jen „jako“. Proto ani my se nemáme k němu chovat vztah „jako“. Mohlo by se stát, že bychom se chovali i k svým milovaným jenom „jako“, oni by nám to mohli vrátit a procitli bychom se v duševním defektu že „i já jsem jenom jako“. Kdo ztrácí Boha, ztrácí sebe. ÚNOR OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC 2. Očišťování Panny Marie čili Hromnice Uvedení Páně do chrámu Druhý únor je čtyřicátý den po vánocích. Podle starozákonních kultických předpisů se žena po porodu chlapce čtyřicet dní pokládala za nečistou. Proto Panna Maria a sv. Josef přinesli Ježíše do Jeruzalémského chrámu a přinesli židovskou oběť za Mariino očištění i výkupné za chlapce (každý prvorozený patřil Hospodinu a musel být obětí vykoupen). Uvedení Ježíška do chrámu má ještě jeden smysl. Při obětování byl starcem Simonem a věštkyní Annou poznán v dítěti toužebně očekávaný Mesiáš. Slavnost má tedy symbolicky zprostředkovat setkání každého věřícího s Kristem. V tom spočívá duchovní význam tohoto svátku. Východní církev nazvala tento svátek Hypapanté (setkání, přijetí). Od 10. stol. je zvykem světit tento svátek svíce hromnice, které doma lidé zapalovali v čase bouřek jako svěcenou ochranu proti zasažení bleskem a následnému požáru. Pozn.: co do vztahu k přírodě, toto období se považuje za jakýsi přelom i v hospodaření. Pranostika: Na hromnice -půl zimnice – půl píce. Na hromnice zima s létem se potkala. 10. Svatá Scholastika Dle tradice v tento sbírají rouby. 11. Panna Maria Lurdská Tento mariánský svátek patří události, která proslavila jihofrancouzské město Lurdy (Lourdes) a souvisí s tezí o neposkvrněném početí Panny Marie. Od 11. února do 16. července 1858, čtyři roky po prohlášení I. Vatikánského koncilu, že článek víry o Panně Marii, uchráněné poskvrny prvotního hříchu, je pravdivý a Bohem zjevený, došlo k osmnáctinásobnému zjevení Panny Marie čtrnáctileté dívce Bernadetě Soubirousové v Massabielské jeskyni na předměstí Lurd. Jednoho dne Matka Boží dívce oznámila: „Já jsem Neposkvrněné početí“ a vybídla ji k pokání za všechny hříšníky světa. Lurdy s bazilikou a pramenem léčivé vody jsou dnes (spolu s portugalskou Fátimou) nejslavnějším poutním místem této části světa. S přímluvou Panny Marie se tam před Massabielskou jeskyní uzdravují mnozí chromí i jinak nemocní včetně duševně postižení. 14. února se slaví sv. Valentýn. V církevním kalendáři vyniká mezi ostatními dny roku podstatně méně, než v občanském kalendáři, kde reprezentuje svátek zamilovaných. Zmiňujeme se o tom proto, abychom usměrnili legendy mezi sebou občas protiřečící. Také proto, že aranžéři a květináři musí být dobře připraveni pro rychlý růst poptávky o aranžmá na téma láska, o květiny jako červené růže, hyacinty, narcisy, tulipány, klívie, lilie, frézie, sněženky, kosatce a jiné květiny jara skleníkové rostliny, a dovážené rostlinné krásy. Dodejme, není divu, vždyť květiny pomáhají vyjádřit lásku jako nejkrásnější a nejsilnější cit. Tak tedy zatímco svět slaví svátek zamilovaných, církev slaví v tento den svatého muže, kněze jménem Valentýn. Do Říma přišel v šedesátých letech 3. století. Způsobami svého života, moudrostí i dobročinností si získal mnoho přátel a obdivovatelů mezi křesťany i pohany. V Římě tehdy zuřilo z rozkazu císaře Claudia (Claudius II. Gothicus, 268-270 n.l.) pronásledování křesťanů. Některé legendy se zaměřují více na jeho obhajobu víry a obrácení lidu ke křesťanství. Také na zázraky, které konal. Například svou modlitbou vrátil zrak slepé dívce. Jiná legenda mluví o údajném faktu, že – aby římské impérium v době válek císaře Claudia II. získalo dostatek vojáků, bylo zakázáno uzavírat manželství. Tohoto zákazu neuposlechl kněz Valentýn a tajně v té době zamilované páry oddával. Byl za to uvězněn a nakonec usmrcen. 22. stolec sv. Petra BŘEZEN OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC Doba postní začíná Popeleční středou. Po dobu šesti nedělí nás církev vybízí k pokání a k obrácení, abychom se dobře připravili na oslavu velikonočních tajemství. Vrcholí velikonočním triduem (Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota), které přechází ve slavnost Ježíšova vzkříšení. Je to doba pobožnosti křížové cesty. První křížovou cestu za svým božským Synem konala Panna Marie, bolestná matka jeho. Později, věřící ze všech končin světa, putovali do Jeruzaléma, aby uctili všechna ta místa, kudy Ježíš procházel svým křížem. Protože bývá málo těch, kteří mohou putovat až na místo umučení Páně, začali františkáni ve svých kostelích znázorňovat křížovou cestu Krista zvláštními sochami nebo obrazy, aby křesťané měli náhradu za skutečnou křížovou cestu tam kde žijí. Obrazů, neboli zastavení křížové cesty je 14. Spousta lidí se ptá, co je vlastně půst. Půst se považoval vždycky za osvědčený prostředek ke zdokonalení člověka. Postem se cvičíme v zapírání sebe. Postem potlačujeme a přemáháme svou hříšnou smyslnost. Postem smiřujeme se s uraženým Bohem. Postem se snadněji povznášíme od věcí zemských k věcem nebeským. Postem prospíváme tělesnému zdraví. *-Popeleční středa Popeleční středa připadá na 40 den před velikonocemi. Je středa před první nedělí postní. Již od sedmého století se dodržuje čtyřiceti denní období půstu. Lidé se sešli v kostele na tiché mši. Od popeleční středy byl obraz na hlavním oltáři až do Gloria na Bílou sobotu zakryt fialovým pláštěm. V mnoha kostelích se zachovává tato tradice až dodnes. V některých krajích nazývali lidé toto plátno hladovým suknem, protože symbolizovalo půst. *- Prví neděle postní Odpočítává se šest neděl pozpátku od Velikonoční neděle 6. sv. Bedřich Pranostika: Na svatého Bedřicha slunko teplem zadýchá. K meditaci – Kněz (r. 1175) známý svou horlivostí. Držel se zásady, že mravně narušení lidé mohou bezpečně dojít spásy. Věděl, že lidé, kterým chtěl získat spásu, by se neobrátili, nebýt milosti Boží vyprošované modlitbou. 19. sv. Josef, snoubenec Panny Marie Pranostika: Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou. K meditaci – Žil v Nazaretě a pracoval jako tesař. Jeho si vybrala Marie z dvanácti nápadníků za svého snoubence. Dle legendy se to stalo tak - protože proutek, který museli přinést všichni uchazeči, na rozdíl od jiných, od něho vykvetl a vynořila se z něho holubice. 25. Zvěstování Páně - Zvěstování Panně Marii Devět měsíců před narozením Ježíšovým. Dle tradice v ten den se připojují rouby sbírané v den Scholastiky na určené místo. oOo VÝBĚR Z OKRASNÝCH ROSTLIN PRO BŘEZEN, DUBEN Brambořík, fialka, frézie, gerbera, hrachor, chejr (Cheiranthus), karafiát, konvalinka, kosatec, lilie, narcis, orchideje, petrklíč, pomněnka, primule, pryskyřník, růže, Strelitzia, šeřík, sasanka, toulitka (Athurium), tulipán, upolín (Trollius) Hrnkové: azalka (Rhododendron simsii), balzamína, netýkavka (Impatiens), brambořík, brunfelsie (Brunfelsia), cyklámen (Cyclamen persicum), člunatec (Cymbidium)gloxínie(Sinningia), hortenzie (Hydrangea macrophylla), hvězdník (Hippeastrum x hotorum), hyacint (Hyacinthus orientalis), kalanchoe (Kalanchoë blossfeldiana), kamélie (Camellia), klívie, řemenatka (Clivia miniata), narcis (Narcissus), pelargonie (Pelargonium), primule mnohobarevná (Primula x polyantha), spatifylum (Spathiphyllum), střevíček (Calceolaria), tulipán (Tulipa), Řezané: Z krytých prostor alstremerie (Alstroemeria ligtu), frézie(Freesia), gerbera (Gerbera), glorióza (Gloriosa), hledík(Antirrhinum), hortenzie (Hydrangea macrophylla), hvězdník (Hippeastrum x hotorum), hyacint (Hyacinthus orientalis), chryzantéma (Chrysanthemum), kala (Zantedeschia aithiopica), kalina obyčejná (Viburnum opulus Roseum), karafiát (Dianthus plumarius), lilie (Lilium), narcis(Narcissus), orchideje (Cattleya, Cymbidium, Phalaenopsis, Paphiopedilum), růže (Rosa), strelície (Strelitzia), šeřík (Syringa vulgaris), toulitka (Anthurium), tulipán (Tulipa), zlatice prostřední (Forsythia x intermedia), Z volné půdy bergénie (Bergenia), bledule jarní (Leucojum vernum), hyacint (Hyacinthus orientalis), chejr vonný (Erysimum cheiri), jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), kamzičník východní (Doronicum orientale), konvalinka (Convallaria majalis), narcis (Narcissus), petrklíč (Primula elatior), pomněnka (Myosotis sylvatica), prvosenka (Primula denticulata), sněženka (Galanthus elwesii), šeřík (Syringa vulgaris), tulipán (Tulipa), zlatice prostřední (Forsythia x intermedia), Pro své kočičky čili jehnědy na velikonoce bývá vrba obecná (Salix caprea), PRO POZORNOST ARANŽÉRA NA BŘEZEN A DUBEN • Ke Zvěstování Páně: Dle tradice v ten den se připojují rouby sbírané v den Scholastiky na určené místo. • V době postní je květinová výzdoba oltáře zakázána. (Výjimku tvoří 4. neděle postní slavnosti a svátky.) Květinová výzdoba má být vždy umírněná. • Na květnou neděli musí být připravené kočičky, které se světí v kostele. • Zelený čtvrtek z aranžérského hlediska: je vystavován tzv. Boží hrob, tj. socha Krista ležícího v hrobu. Dává se jarní tráva živá v květináčích anebo předem se nechá v květináčích vyklíčit pšenice do výšky asi 10 cm. Pod květináči se může plazit břečťan. Dávají se i pokojové rostliny v květináčích, ozdobné zeleným listem. • Velilonoční výzdoba: Můžeme vyjádřit svým vkusem a fantazií i naši osobní radost ze zmrtvýchvstání našeho Spasitele a tedy mimořádnou velikost tohoto svátku. • Do vybavení kostela patří krásné svícny, křtitelnice, podstavce na sochy svatých nebo i jiné vyvýšeniny před obrazy, boční oltáře, mříže a jiné. To všechno může, za příznivých okolností, posloužit jako místo na aranžování květin. • K výzdobě o velikonoční neděli: vegetace na zahrádkách touto dobou (cca 22. březen až 25. duben) se dostane do různých fází, takže nebudeme mít pokaždé na výzdobu k dispozici stejné rostliny. Ale to vůbec nevadí, vždy se zaměříme na ty, které jsou právě dostupné. Květinářské prodejny mohou pomoci s docela širokým sortimentem nabídek. DUBEN OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC *- Květná neděle, Neděle utrpení Páně Poslední, tedy šestá neděle postní. V liturgické formě této doby se vyjadřuje to, co je základem křesťanského života a slavení liturgie: Pán nikdy není jen "trpící" nebo jen "oslavený". Je ukřižovaný, který vstal z mrtvých. Týden od Květné neděle do neděle velikonoční je Velkým nebo též Svatým či pašijovým týdnem křesťanstva. Jeho oslava vyžaduje odpovídající slavnostní vstup, v němž se symbolicky naznačí, že následujeme Pána na cestě jeho utrpení a účastníme se jeho kříže, abychom dostali také podíl na jeho vzkříšení a životě". To se nejlépe vyjádří průvodem: obec se shromáždí na faře nebo před kostelem. Tam se žehnají ratolesti s prosbou "požehnej také nás, ať s radostí jdeme za svým Králem Kristem. Někde se koná jen slavnostní vstup se žehnáním ratolestí. *- Zelený čtvrtek V tento den mají svátek kněží, kteří byli přidruženy k novému a věčnému Kristovu kněžství. Totiž tento den je den zrození jejich kněžství. V tento den byla Kristova poslední večeře se svými apoštoly a právě zde Ježíš ustanovil novou oběť, smlouvu nové a věčné úmluvy slovy: „Vezměte a jezte z toho všichni, toto je moje Tělo; pijte z toho všichni, toto je kalich mé krve“. A slovy, jimiž se obrací na apoštoly: „To čiňte na mou památku“ ustanovuje své nové kněžství. V tento den se obnažuje oltář. To na památku, že ho potom v Getsemanské zahradě zradil Jidáš, aby ho zajali a zahájili bolestné mučení Kristovo, které vyvrcholilo smrtí na kříži. Z lidského hlediska, že nás někdo, koho máme rádi, vyzve před svou smrtí k poslednímu zasednutí, hostině u jídelního stolu, musí být nepříjemná. Natož opravdu s ním jíst, to asi každé sousto zhořkne v ústech. Židé jedli v tento den hořké byliny ve své tradici. V prvokřesťanské církvi byl zelený čtvrtek také dnem odpuštění. V tento den, právě díky tomuto úkonu odpuštění byli přijímáni zpět do církve ti, kteří kvůli svým nepravostem byli dříve z církve vyloučeni. Takže tito lidé, symbolicky zvané „suché výhony“ opět dostali život, tedy opět mohli zelenat. Proto i název zelený čtvrtek. Den před Velkým pátkem – zazní zvony naposledy. Lidově se říká, že zvony uletěly do Říma. Vrcholem a středem křesťanské liturgie je slavnost "tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně", jež začínají večerní eucharistickou bohoslužbou na Zelený čtvrtek a končí nešporami o velikonoční neděli. Augustin mluví o svatém triduu Ukřižovaného, Pohřbeného a Vzkříšeného". Takže Zelený čtvrtek a Velký pátek nejsou přípravou na Velikonoce, nýbrž součástí jediného velkého svátku Velikonoc. *- Velký pátek Pátek před Zmrtvýchvstáním Páně. Na památku dne ukřižování Páně je velký pátek dnem nejpřísnějšího půstu v roce. V katolické liturgii je dnem hlubokého smutku. Nekoná se mše a bohoslužba - je složena jen ze čtení textů a zpěvu. Důležitou součástí pobožnosti je odhalení a uctění svatého kříže. K božímu hrobu umístili monstranci zakrytou rouškou, kolem ní květy a mnoho svící. Je dnem smutku. Nejsou bohoslužby, jen se zpívá a čtou se texty. Součástí bohoslužby je uctívání a odhalení kříže. V kostele nejsou květiny ani svíce, mlčí varhany i zvony. Zato je slyšet různé řehtačky, kterými se oznamuje ranní, polední a večerní klekání. *- Bílá sobota Sobota před Zmrtvýchvstáním Páně neboli den před zmrtvýchvstáním o velikonoční neděli. Celou sobotu se adoruje. Modlí se a rozjímá se u „Božího hrobu“. Matka Ježíšova probděla tento den sice v pláči ale i v důvěře, že Kristus vstane z mrtvých. Máme i my mít soucit nad úmrtím Krista, zároveň mu za tuto oběť děkovat a uvědomovat si, že Kristus se vrátí na oblacích nebeských, aby obnovil své království slávy a všechno bude nové. Její název je odvozen od bílého roucha novokřtěnců. Bílá je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem. Není dnem liturgickým, koná se jen noční bohoslužba – vigilie. Před bohoslužbou se posvětí oheň, od kterého se zapálí paškál (velikonoční svíce) a jím se světlo roznese po kostele a všichni si zapalují od toho ohně svoje svíčky, které si donesli. Skončením bílé soboty nastane konec čtyřiceti denního postního období. * - Zmrtvýchvstání Páně, Boží hod velikonoční, Velikonoční neděle Velikonoce jsou svátky pohyblivé, nemají určené stálé datum, tudíž ovlivňovaly řadu od nich odvozených svátků pohyblivých. Podle tradice se slaví první neděli po prvním jarním úplňku. Jarní rovnodennost, tedy první jarní den připadá na 21 březen, po tomto datu dojde měsíc do úplňku a hned následující neděli jsou velikonoční svátky. To znamená, že velikonoční neděle se vyskytuje v rozmezí od 22. března do 25. dubna, a to už je vlastně celý měsíc. Velikonoce jsou významné křesťanské svátky spojené s památkou na umučení a vzkříšení Krista. Mají však i mnohem starší tradici. V předkřesťanské době nazývali Židé tento svátek pesah (pascha). Právě o první jarní „velké“ noci s úplňkem byli židé vysvobozeni z egyptského zajetí. K obřadům velikonoční mše patří i to, že kněz v kostele provádí svěcení velikonočních pokrmů - beránka, mazance, vajec, chleba a vína. Posvěcené jídlo si lidé odnesli domů. Doba velikonoční vyjadřuje radost z Ježíšova zmrtvýchvstání. Během sedmi týdnů si připomínáme události po Kristově vzkříšení, zvláště Ježíšovo nanebevstoupení. Toto období je zakončeno slavností Seslání Ducha svatého. *- Pondělí velikonoční Je dnem pomlázky. *- Druhá velikonoční neděle – Neděle Božího milosrdenství 24. Sv. Jiří Pranostika: Na svatého Jiří rodí se jaro. K meditaci – Svatý Jiří byl plukovníkem v Diokleciánově vojsku. Když začalo pronásledování křesťanů, vystoupil jako neohrožený vyznavač Kristův na jejich obranu. Byl umučen k smrti. Po své smrti byl patronem nejen mnoha rytířských a šlechtických řádů ale i u obyčejného lidu jako pomocník. Přitáhli si ho sedláci, aby chránil je a svoje koně i ostatní domácí zvířectvo. Snad jeho místo v kalendáři ho předurčovalo k úkolům, aby „pokřtil“ mnoho prastarých lidových obyčejů jarního ročního okruhu. 25. Sv. Marek Pranostika: Po teplém Marku se často ochlazuje. K meditaci – V Alexandrii byl Marek o velikonocích přepaden zástupem pohanů, kteří mu hodili provaz na hrdlo a smýkali ho ulicemi po hrbolatých, skalnatých cestách, dokud neskonal. Pak udělali hranici, aby ho upálili ale zvedla se prudká studená vichřice a průtrž mračen a pohané se museli schovat před takovým vlivem povětrnosti. Tehdy přišli křesťané a řádně ho pohřbili. KVĚTEN OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC 1. Sv. Josef dělník 8. Panna Maria, Prostřednice všech milostí Památka se začala slavit Belgii. Panna Maria, matka Ježíše, je nejvyšší prostřednicí všech proseb k Ježíšovi, svému Synu. K ní se obracejí věřící v těžkých dobách o pomoc, ona je nejvyšší „přístupnou“ silou skrze Krista k cestě k Nejvyššímu. 13. Panna Maria Fatimská 12.13.14. Pankrác,Servác, Bonifác Pranostika: Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta. K meditaci – Svatý Pankrác je mučedník 3. století. Měl asi 15 roků, když byl zabit pro svou víru. V Evropě se uctívá jako ochránce mladé setby a květů proti jarním mrazům („ledový svatý“) ale i jako pomocník při různých chorobách. *- Svátek Nanebevstoupení Páně, Letnice neboli Svatodušní svátky, Boží hod svatodušní svým datem je pohyblivé. Slaví se ve čtvrtek 40 dnů po velikonoční neděli. (mezi 3.4. a 3.6.) Z proudu svátečních dnů té "jedné veliké neděle", jíž je celá velikonoční doba, vyniká několik dnů, například týden po Velikonocích, ale zejména čtvrtek v šestém týdnu, čtyřicátý den, svátek Nanebevstoupení Páně. Ježíš neodchází ze světa, aby jej opustil, nýbrž aby ho od Otce a skrze Ducha svatého utvářel a dovršoval. Koná se procesí do polí. 22. Královna apoštolů 24. Panna Maria pomocnice křesťanů 31. Navštívení Panny Marie Svátek nám tradičně připomíná návštěvu Panny Marie u její tety sv. Alžběty, čekající narození sv. Jana Křtitele. Panna Marie spěchala s vnuknutím Svatého Ducha, aby posloužila při narození sv. Jana Křtitele. Jakmile vstoupila do Zachariášova a Alžbětina domu, poznala teta Mariino tajemství. Uvítala jí slovy: „Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého!“ Sdílela s ní velikou radost z budoucího svého i Mariina syna. oOo VÝBĚR Z OKRASNÝCH ROSTLIN PRO KVĚTEN, ČERVEN HRNKOVÉ Begónie (Begonia semperflorens-cultorum), brunfelsie (Brunfelsia), člunatec (Cymbidium), fuchsie (Fuchsia x hybrida), gloxínie (Sinningia speciosa), hortenzie (Hydrangea macrophylla), hvězdník, amarylis (Hippeastrum x hotorum), koleus (Solenostemon scutellarioides), netýkavka (Impatiens), oleandr (Nerium oleander), pelargonie 160(Pelargonium), spatifylum (Spathiphyllum), ŘEZANÉ Z krytých prostor alstremerie (Alstroemeria ligtu), anturium (Anthurium), fiala šedivá (Matthiola incana), gerbery (Gerbera), glorióza (Gloriosa), hledík (Antirrhinum majus), hvozdík bradatý (Dianthus barbatus), chryzantéma (Dendranthema x grandiflorum), kala (Zantedeschia aithiopica), orchideje (Cattleya, Phalaenopsis, Paphiopedilum), růže (Rosa), Z volné půdy – astra (Aster), cínie (zinnia), denivka (Hemerocallis)speciosus), fiala šedivá (Matthiola incana), hledík (Antirrhinum majus), hrachor vonný (Lathyrus odoratus), hvozdík karafiát Grenadin (Dianthus caryophyllus Grenadin), hvozdík karafiát Šabo (Dianthus caryophylus Chabaud), hvozdík vousatý (Dianthus barbatus), chejr (Cheiranthus), chejr vonný (Erysimum cheiri), chrpa (Centaurea cyanus), kalina obecná (Viburnum opulus ´Roseum), konvalinka (Convallaria majalis), kopretina (Leucanthenum margaritae), kosatec vousatý (Iris barbata), krásnoočko (Coreopsis), lilie bílá (Lilium candidum), lilie krokusově žlutá (Lilium bulbiferum var. Croceum), měsíček lékařský (Calendula officinalis), náprstník purpurový (Digitalis purpurea) péřitý karafiát (Dianthus plumarius), petrklíč (primula), pivoňka velkokvětá (Paeonia lactiflora), pomněnka (Myosotis sylvatica), stračí nožka (Delphinium x cultorum), šater (Gypsophyla elegans), šater latnatý (Gypsophilla paniculata), šeřík (Syringa vulgaris), tulipán (Tulipa), turan(Erigeron), zvonek (Campanula) PRO POZORNOST ARANŽÉRA NA KVĚTEN A ČERVEN • Pankrác,Servác, Bonifác - dle lidové tradice pro květináře končí ohrožení náhle se objevujícími mrazy, tudíž záhonky jsou použitelné k vysazování květin pěstovaných i pro kostel. • K svátku Seslání Ducha Svatého: chodívalo procesí. Stavěly se stánky z květin. Lidé měli u sebe květiny, děti plné košíky lupenů růží a právě kvetoucích květin i polních, které sypali cestou, kudy šlo procesí. Často se v sobotu před svátkem celé stavení čistě uklidilo, vyzdobilo zelenými ratolestmi a květy, ozdobily se svaté obrázky. • Aranžérům o stavění stanů a přítomnosti rostlin – Viz Slavnost Těla a Krve Páně – pojednává se o tom v části „Aranžérům o stavění stanů“ a v části „Přibližný popis oslavy v 50. letech 20. století“. • Na svatého Barnabáše - z hlediska aranžérského je třeba vědět, že dle lidové tradice začíná kosení trávy, tedy i sběr pro aranžérské účely, a líbí-li se nějaká louka, je třeba včas utrhnout to potřebné, nebo přijde brzy kosa a přestane být nádherný pohled na rozkvetlou louku. • Pokud chcete v zimě vyrábět podložky pro aranžmá, nyní neberte z tohoto sena. K takovým účelům se hodí tráva až z dalšího kosení asi za měsíc. Hospodář to zná pod názvem otava. • Na svatého Petra a Pavla - Je potřeba hlídat sklizeň pšenice, ovse, atd. a domlouvat se s hospodářem, aby dovolil si vzít hrstku z jeho úrody, jsou-li tam dlouhé zdravé stonky na dekorativní práce. Chcete-li si dělat sami podložku na adventní věnec pro kostel ze slámy, i s tím počítejte, než tu slámu rozbije stroj na sbírání, balení a vázání pro hospodářské účely. ČERVEN OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC *- Seslání Ducha Svatého, Boží hod svatodušní Dnes se klaníme a vzýváme Ducha Svatého, který sestoupil o letnicích na apoštoly a učedníky, shromážděné s Pannou Marií v jeruzalémském večeřadle deset dní po nanebevstoupení Ježíše Krista. Věřícím se uděluje pečeť Ducha svatého svátostí biřmování. Tento svátek míval lidový název Zelené svátky ale také se jim říkalo Rozálie, neboť o svatodušní neděli byly všechny oltáře bohatě zdobeny květy, především růžemi. Latinský název Pentecostes znamená "padesátý den velikonoční slavnosti", osmou neděli velikonoční "oktáv oktávů", osmý po sedmkrát sedmi dnech, který důstojně uzavírá toto období. Liturgická barva je červená na památku ohnivých jazyků, v jejichž podobě sestoupil sv. Duch na apoštoly. Liturgické mezidobí (druhá část) vyplňuje zbývající čas liturgického roku. Končí slavností Krista Krále, po níž následuje opět doba adventní. *- Nejsvětější Trojice Slaví se v neděli po Svatém Duchu. Je třeba vědět, že smysl slavnosti ozřejmuje jeden ze základů naší víry. Bůh ve třech osobách znamená, že věříme v Boha, v němž se děje plodná a osvobozující komunikace. Ježíšův Bůh není osamělým, do sebe uzavřeným Bohem. Je to Bůh plný nepředstavitelně obšťastňujícího života. V jediném Bohu jsou tři osoby navzájem spojeny tak, že jsou skutečně Jedním. Svorníkem je tu dokonalá láska vytvářející otevřenost a komunikaci: "Milost Pána Ježíše, láska Boží a účast Ducha Svatého buď s vámi se všemi." (2K 13,13) Proto můžeme tohoto Boha oslavovat jako svého Boha, který je Jedním ve třech osobách, neboť nikdy nezakoušíme tak intenzivně svůj život, jako když něco společně slavíme a sdílíme. A naopak, kdekoli se podaří navázat komunikaci mezi námi lidmi, je v tom také něco svátečního a slavnostního. * - Slavnost Těla a Krve Páně, Slavnost Božího Těla Čtvrtek po Nejsvětější Trojici je Slavnost Těla a Krve Páně. Tuto slavnost spojenou s eucharistickým průvodem, může obec slavit také následující neděli. Slavnost, které se zevnějším leskem, nádherou a okázalostí nevyrovná žádná jiná slavnost, je svátek Božího Těla, velkolepá slavnost Nejsvětější Svátosti, jež je největší poklad církve, největší a nejvznešenější ze svátostí, střed, souhrn celého náboženství. Na zelený čtvrtek, kdy se slaví památka jejího ustanovení, církev projevuje hluboký zármutek nad utrpením Páně. V té době nelze vzdát jásavé díky Pánu za tento dar. Údajně proto je podle přání Krista, jak je v první polovici 13. století projevil zbožné řeholnici sv. Juliáně z Lutychu (1193-1258), tomuto ústřednímu tajemství zasvěcen zvláštní svátek, na který On, Král slávy, vítězoslavně vchází mezi svoje, aby jim požehnal. V tento den má celá církev radost z toho, že na zemi máme nebeský dar, poklad nesmírné ceny, že Bůh sám láskyplně a podivuhodně, ne pouze v symbolu a obrazu, ne pouze svou mocí a milostí ale skutečně a pravdivě přebývá pod eucharistickými způsobami. Hlavní částí slavnosti Božího Těla po zpívané mši svaté je průvod s Nejsvětější Svátostí v monstranci nesenou pod nebesy. Přibližný popis oslavy jedné lokality v 50. letech 20. století Nebudu popisovat, jak přistupují k této oslavě jednotlivé farnosti dnes. Z hlediska přítomnosti rostlin považuji za vhodnější popsat oslavu církve v padesátých letech 20. století. Třeba budou inspirovat dnešního člověka. V tento den posvátné prostory lidu nestačí, proto vychází na návsi vesnic, do ulic měst, do volné přírody, a snáší veškerou krásu a nádheru přírody, zručnou dovednost lidských rukou i myšlenkovou bohatost krásných umění aby připravila co nejdůstojnější oslavu Kristu. Jsou vyzdobeny vesnice i města, prapory vlají, domy jsou okrášleny chvojím, věnci, kvítím, draperiemi, někde jsou zbudovány i slavobrány; cesty, jež vroubí bílozelené břízy nebo jiné ratolesti. Vše se dělá úžasně rychle, protože všude je velká ochota. Jede se do lesa pro ratolesti, konstrukční materiál pro stany, kterých jsou nejméně čtyři, protože musí směřovat na všechny světové strany na různých místech, kudy prochází průvod. I sochy na návsi jsou mimořádně ozdobené květinami. Jako by jich bylo málo, staví se (mimo ty hlavní stany, z větví stromů, kde jsou velice hezky nachystané stoly pro položení Svátosti oltářní) další stany z větví a girland bohatě zdobených vším co kvete pro obrazy či sochy Panny Marie anebo svatých. Někdy se dávají na tyto stany do zeleně jen symbolické rostliny. Hlavně u Panny Marie. Nikdo nelituje času, ani toho co natrhá z rozkvetlé krásy na své zahrádce. Trhá, zdobí rychle na poslední chvíli všechno, aby to nestačilo zvadnout. Několik dnů předem se zahájí výroba milých košíků z papíru a přírodních materiálů. Dělají na tom všichni doma i ve škole, kluci i holky i když jsou určené jen pro holky. Ovšem květiny se chystají buď v ten den ráno, anebo den předem večer s tím, že někdo má vhodný sklep, kde je lze bezpečně přechovat, kde nevadnou citlivé lupeny. Je toho moc, není jednoduché naplnit košík lupeny z květů. Protože je časově i organizačně náročná, musí spolupracovat od nejmenších až po nejstarší. Některé větve ve stáncích ke konci oslav již dávají znamení o své vyčerpanosti. Ale nevadí, protože i tak vydávají líbeznou vůni. Všechno musí žít, vonět, oslavovat barvou, vůní, vynalézavostí a šikovností těch, kdo zdobí a tedy veškerou krásou tuto chvíli. Všechna místa, kudy průvod se má ubírat, jako by se byly přes noc proměnily v zelené trávníky a objekty. Obec se změní k nepoznání. Již půl hodinu před mší všude se tísní nesčetné zástupy svátečně oděného lidu. Za radostného hlaholu jásajících zvonů a hudby, která doprovází zpěvy určené k této oslavě vycházejí z chrámu zástupy věřícího lidu (ti co se nevešli do chrámu, čekají venku, aby se přidali) děti, mladí i staří a za křížem, vítězným praporem Kristovým, se pod korouhvemi, spolkovými prapory, cechovními odznaky řadí mohutný malebný průvod, jehož středem je skrytý, tajemný, oblaky vonného kadidla zahalený Bůh, Král slávy, nesený pod drahocennými, překrásně vyšívanými nebesy v zlaté, perlami a drahokamy se třpytící monstranci rukou kněze, oděného v nejnádhernější roucho, obklopeného četnou asistencí ministrantů a zástupů různých jednot. Před ním - jako by kůr andílků byl slétl z nebe - se ubírá řada drobných hošíků, šerpami přepásaných, s liliemi v rukou, i zástup bílých družiček, kteří okvětní lístky růží a pivoněk,kopretin a chrpy, slzičky, karafiátů, vlčího máku a vše ostatní co kvetlo v zahradách a na loukách v tomto jarním období, sypou na cestu, kudy půjde Pán. Musím se zmiňovat, že mezi ně patří i máta , která se sype pod nohy zbožným procesím i v dalších částech roku. Krásně vše provoní a zbude i jako záložka svěcená do modlitebních knížek, kde po otevření knížky vždy příjemně zavoní. Přitom zástupy nejdou okázale, jakoby na pohřeb - lidé si povídají, šeptají, vítají. Úsměv a jásot. "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně!" On pak pod způsobem hostie při každém kroku na svém vítězoslavném pochodu mile žehná svou všemocnou, božskou, neviditelnou rukou kořícím se zástupům. Stane se ve svém tichém velebném majestátu na čtyřech skvostně ozdobených oltářích, obráceným ke všem stranám světa, a po významných obřadech žehná láskyplně opět a opět klečícímu lidu, jeho obydlím, jeho nivám, aby se mu vše stalo pramenem blaha časného i věčného života, jehož dojdou, kdo v něho věří a žijí jemu. U oltářů se ještě někde světí květinové věnečky účastnic. V tradici těmto věnečkům se připisovala stejná moc, jako měly „kočičky“ posvěcené před velikonocemi o květné neděli. Ženy se také snažily získat pár ratolestí lípy a břízy, jimiž byly zdobeny či chráněny oltáře. Vítězný průvod se pak vrací do chrámu, v jehož tichém svatostánku se zase skryje Vítěz vítězů, aby utajený nadále dlel mezi svým lidem. Aranžérům o stavění stanů Udělají se čtyři otvory do země ve čtyřech rozích budoucího stanu. Anebo udělají se čtyři otvory v zemi za sebou asi 60-80 cm vzdálené na pravé i na levé straně. Pokud leží větve volně na zemi, položíme vždy dvě větve jejich tenčími konci proti sobě tak, aby se překrývaly asi jeden metr i více, přičemž musí dát žádanou délku oblouku a svážou se k sobě provazy či dráty. Tento výrobek ohneme, aby vznikl oblouk a zapíchneme volné konce do protilehlých otvorů připravených na tento účel do země. To se opakuje ještě třikrát. Někdy nevychází či ani není žádaná stejná délka oblouku. V tom případě se zapíchnou do země v takovém pořadí, že nejhezčí, eventuálně největší je vpředu a nejmenší je vzadu. Největší oblouk mívá výšku asi 3 m, protože ve stanu bývá stůl, na stole socha a nad sochou obraz a musí být místo i na distanci od stropu jako pozadí, aby vše nebylo přilepeno ke stropu. Další důvod je, že menší stan působí titěrně, proto i šířka stanu by měla být alespoň 180 cm, tj. Vzdálenost otvorů v zemi pro zapíchnutí obloukových větví. Z toho opticky musíme odečíst rozvětvenost zeleně, která zúží nejméně 20 cm vnitřní světlost z obou stran. Čelní květinová výzdoba, zhotovená technikou girlandy, sleduje vnitřní obrysy čelního oblouku je příčinou toho, že konečný průhled do stanu může být ještě menší. Aby oblouky, které jsme zapíchli do země a kolem nich patřičně zadusali zeminu stály pevně, ihned přistoupíme ke kladení vodorovných větví ve výšce asi 150 cm. Tyto větve upravujeme tak, aby působily dekorativně a silně je přivážeme k obloukům, aby se nemohly klátit. Dáme vodorovných větví dobře zadrátovaných ještě víc, tak aby se daly vplétat mezi ně i menší větve. Stojí-li takto připravený, dostatečně pevně bez zadní strany, uděláme do země pod zadním obloukem opět otvory asi po 50 centimetrech a zapichujeme do nich tak dlouhé větve, aby sahaly až k obrysu zadního oblouku proto, aby se daly vyvázat. V konečné fázi je nejdůležitější, aby neprosvítalo světlo odnikud do stanu mezi listím. Kde takové místo je, tam zapíchneme bohatě rozvětvenou větvičku, která musí držet proplétáním anebo pomocí drátku vázaná. Fantazii se meze nekladou, mohou se uvnitř po stěnách rozmístit i nepravidelně květiny buď samostatné, nebo vázané kytky. Do takto zhotoveného stanu se dává stůl, socha či obraz. Na stole ve vázách kolem sošky bývají vkusně aranžované květiny. Jak jsme se již zmínili, pohled do stanu je ohraničen lemem či girlandou z živých květin z našich luk a zahrad. Samozřejmě, i okrasné keře dávají bohatý materiál (např. Jasmín). Dělají-li se čtyři stany, je lepší, když pracují čtyři skupiny samostatně na výzdobě. To proto, že pak každý stan je jiný. Někdo totiž dává do stanu jako pozadí vhodnou látku z textilní metráže, atd. Zbylé větvičky se nevyhazují ale zahradnickými nůžkami se ještě víc nadrobí a použijí se na jakousi dekoraci pod nohama v trávě, po cestě i kolem stanu. Vše se dělá z čerstvého materiálu na poslední chvíli. Ten se může pokropit ať je součástí stanu nebo leží na zemi, aby se oddálila doba vadnutí veškeré rostlinné výzdoby. Jsou-li hotové stany, lze vyznačit trasu procesí sekanou zelení ze zajímavé rostliny, například šášinou sekanou sekačkou pro dobytek a smíchanou pak s jinými rostlinami. *- Nejsvětější Srdce Ježíšovo Slaví se o třetím pátku po neděli svatodušní. *- Neposkvrněné Srdce Panny Marie Slaví se v sobotu po svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. V symbolice Srdce Panny Marie uctívá církev nekonečnou lásku P. Marie k Bohu, k Synovi a mateřskou lásku vůči všem lidem. Kdo by uvěřil, že žijeme časy šíření nejhorší a nejzhoubnější nákazy, které lidstvo může potkat. Jak se ta nákaza jmenuje? Ptáme se ve svém zdravém těle, málo se staraje o svou duši. Hřích. Jméno nákazy je hřích, který pojme všechna zla duchovního řádu, zla, která mohou škodit nadpřirozenému životu našich duší. V těchto dobách všichni potřebujeme nutně a rychle běžet hledat místo záchrany. Jako prostředek „kotvu“ záchrany nám připravila Panna Maria. Naslouchejme jí a dovolme jí, aby nás přivedla do bezpečného útočiště, do svého Neposkvrněného Srdce. Totiž Srdce Ježíšovo a Mariino budou triumfovat v obnoveném Ježíšově království tak, jak je to naznačeno ve fatimském zjevení z r. 1917. 8. Sv. Medard Pranostika: Prší-li na svatého Medarda, prší ještě 40 dní po sobě a zkazí se sena. K meditaci – Medard byl nadmíru dobrotivý a záslužné skutky konal nejraději potají. Žil za krále Chlotara. Po své smrti byl králem dlouho oplakáván. 11. Sv. Barnabáš 24. narození sv. Jana Křtitele ♣ Pranostika: Když na Jana Křtitele prší, žně mokré následovati budou. K meditaci – Janova slova: „On musí růst a já se musím zmenšovat“. Do této doby, když člověk vše udělal pro to, aby příroda mohla dát vyrůstat tomu, co zasel či zasadil, má do velké míry zajištěno živobytí. Ale i my můžeme tuto myšlenku chápat tak, jak to myslel Jan. I nám může Ježíš přetvořit, rozkošatit život, necháme-li ho růst v našem srdci. 29. Sv. Petr a Pavel ČERVENEC OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC 2. Návštěva Panny Marie Podstatou svátku je posvěcení Jana Křtitele v lůně matky. V ten den se kostely zdobí liliemi. 5. sv. Cyril a Metoděj 16. Panna Marie Karmelská 20. sv. Eliáš Pranostika: Na svatého Eliáše dopoledne léto, odpoledne podzim. 25. sv. Jakub (starší) Pranostika: Na svatého Jakuba dopoledne léto, odpoledne zima. K meditaci – Jakub se svým bratrem Janem, pozdějším evangelistou, byly povoláni do apoštolského sboru. Oba bratři, spolu s Petrem, jako důvěrní Ježíšovi přátelé, byli svědky proměnění Páně na hoře Tábor. Ukázal se jim Mojžíš a (starozákonní prorok) Eliáš, jak rozmlouvají s Ježíšem. 26. sv. Anna Pranostika: Svatá Anna, chladna z rána. K meditaci. - Sv. Anna, manželka sv. Jáchyma, tolik ponižovaného za to, že dlouho nemohl plodit potomka. Dle legendy, po dvaceti letech manželství se jim narodila dcera Marie, která se pak stala matkou Ježíše. Jsou pozoruhodné i významy jmen. Anna znamená: milostí požehnaná. Jáchym znamená: Bůh utěšuje. oOo VÝBĚR Z OKRASNÝCH ROSTLIN PRO ČERVENEC, SRPEN HRNKOVÉ africká fialka (Saintpaulia), begónie kysala (Begonia elatior), begónie ledovka (Begonia semperflorens), brunfelsie (Brunfelsia), fuchsie (Fuchsia x hybrida), fuchsie (Fuchsia), gloxínie (Sinningia), kalanchoe (Kalanchoë blossfeldiana), oleandr (Nerium oleander), pelargonie (Pelargonium), primule (Primula obconica), tořivka (Streptocarpus), toulitka (Anthurium), ŘEZANÉ Z krytých prostor Léto dává bohatou nadílku do zahrádek. Skleníkovým květinám není na trhu sezona ale přesto je k dostání mnoho druhů. alstremérie (Alstroemeria), gerbera (Gerbera), chryzantéma (Chrysanthemum), orchideje (Cattleya, Phalaenopsis, Paphiopedilum), péřitý karafiát (Dianthus plumarius), růže (Rosa), toulitka (Anthurium), atd. Z volné půdy – astra čínská (Callistephus chinensis), denivka (Hemerocallis), fiala šedivá (Matthiola incana), hlaváč tmavě purpurový (Scabiosa atropurpurae), hledík (Antirrhinum majus), hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea), hrachor vonný (Lathyrus odoratus), hvozdík karafiát Šabo (Dianthus caryophylus Chabaud)chrpa (Centaurea cyanus), jiřinka, dálie (Dahlia x hortensis), kopretina (Leucanthemum margaritae), krásnoočko (Coreopsis grandiflora), lilie (Lilium regale), lilie krokusově žlutá (Lilium bulbiferum var. Croceum), limonka (Limonium), mečík (Gladiolus x gandavensis), měsíček lékařský (Calendula officinalis), ostálka (Zinnia elegans), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), pivoňka (Paeonia), aksamitník (Tagetes), rudbékie (Rudbeckia hirta), růže (Rosa), stračka, ostrožka (Delphinium x cultorum), šater (Gypsophyla elegans), turan (Erigeron speciosus), zlatobýl (Solidago canadensis), zvonek (Campanula), PRO POZORNOST ARANŽÉRA NA ČERVENEC A SRPEN • Na Nanebevstoupení Panny Marie - Toho dne se v kostele světily byliny, plody a semena (proto také svátek Panny Marie kořenné). • Na Posvícení - bývá mimořádná příležitost vyjádřit svou radost i slavnostní výzdobou z rostlin. SRPEN OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC 5. Svátek Panny Marie Sněžné Je to tradiční svátek výročí posvěcení hlavní mariánské baziliky v Římě - Santa Maria Maggiore, která je první a hlavní svatyní křesťanského světa, matkou všech mariánských kostelů. 6. Proměnění Páně 15. Nanebevzetí Panny Marie Představovalo jeden z hlavních a současně nejstarších svátků mariánského kultu. Den Nanebevzetí Panny Marie je zároveň dnem jejího úmrtí, usnutí. Památný den zesnutí Panny Marie se slavil 15. srpna již od konce 6. století. 22. Panna Maria Královna 24. sv. Bartoloměj Pranostika: Na svatého Bartoloměje slunce již tolik nehřeje. Pěkně-li o Bartoloměji, na pěkný podzim máme naději. K meditaci – Bartoloměj byl jeden z dvanácti apoštolů. Působil v Asii, Arábii, Frygii, Arménii a v Indii. Hodně léčil. Sedřeli mu kůži, byl ukřižován a pak mu sťali hlavu. 29. Umučení sv. Jana Křtitele Pozemské poslání pokřtěním Ježíše Krista v Jordánu pro Jana Křtitele skončilo. Jeho osud se naplnil. Herodes Antipast vyhnal svou manželku a oženil se s ženou svého bratra Filipa, Herodiadou. Sv. Jan Křtitel odmítl cizoložníka pokřtít. Tetrarch (vladař) přijal do svého paláce v Tiberiadě nejen Herodiadu, nýbrž i její půvabnou dceru Salome. Za kritiku zhýralosti královských manželů se na popud Herodiady dostal Jan Křtitel do vězení v pevnosti Macherontu. Za deset měsíců se v paláci-pevnosti se konala oslava tetrarchových narozenin. Přijeli mnozí hosté a nadšeně vítali taneční kreaci mladé Salome. Chlípný král v touze po jejím mladém těle jí přísahou slíbil cokoliv na světě. Pro Herodiadu nastala chvíle odplaty. Nepohodlný Jan Křtitel musí zemřít. Obrátila se k dceři a řekla rozhodně: „Nechtěj nic jiného, žádej jen jedno: hlavu Jana Křtitele!“ Salome spěchala se svou žádostí k vladaři: „Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele!“ Herodes Antipast nevěřil vlastním uším. Vladaři byl nepohodlný spíše Ježíš Kristus. Před vzácnými hosty však danou přísahu nemohl odmítnout. Poslal kata do podzemní kobky pevnosti. Kat donesl na míse Janovu hlavu a Salome ji předala matce, která nenávistně probodla dýkou Janův jazyk. *- Posvícení V rámci pojednávání o rostlinné výzdobě v církvi, by bylo chybou opomenout svátek posvícení. Posvícení - správně posvěcení – jsou tak trochu narozeniny kostela. Mimo to, že je slavnostní bohoslužba, bývá příležitost vyjádřit svou radost i slavnostní výzdobou z rostlin. Při posvícení obec vyjadřuje svou vděčnost vůči Bohu. Prvořadá pozornost se tu nesoustřeďuje především na kamennou budovu, nýbrž na církev, která se v ní shromažďuje: "Ona je dům modlitby a chrám tvého svatého Ducha, nevěsta Kristova a matka." Je to "chrám Ducha svatého", vystavěný "ze živých kamenů". ZÁŘÍ OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC 8. Narození Panny Marie V tento den se raduje celá církev. Prý Bůh z lásky k nám jí schovával před Satanem ale i před anděli a celým tvorstvem. Uctíváme tedy tajemství lásky v narození naší nebeské Matky. Jí se začíná rýsovat plán naší spásy. Byl jí totiž darován život, aby darovala život Ježíši. Pranostika: Panny Marie narození, vlaštoviček rozloučení. 12. Svátek Jména Panny Marie 14. Povýšení svatého kříže V roce 614 perský král Chorein vtrhl do Sýrie a Palestiny, odvezl mnoho pokladů a mezi nimi kříž Spasitele. Byzantský císař Hérakleios se postavil do čela armády, která napadla perskou říši a přinutila ji k uzavření míru. Jednou z podmínek bylo právě navrácení Svatého kříže, jenž byl pak po 15 letech opět slavnostně vztyčen v chrámě Božího hrobu v Jeruzalémě. Povýšení svatého kříže je den zasvěcený velké slavnosti jeruzalémské v r. 629. Pranostika: Po svatém Kříži podzim se blíží. 15. Panna Maria Bolestná Mariánský svátek. Oslava Panny Marie sedmibolestné. Církev vzpomíná na sedm bolestí Panny Marie, zejména na muka, která prožívala pod křížem, na němž umíral její božský syn Ježíš. Panna Marie totiž v duchu vytrpěla všechna muka svého Syna. 28. sv. Václav Pranostika: Na svatého Václava každá pláňka dozrává. Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní. K meditaci – Tímto českým patronem vstoupil náš národ na evropské mezinárodní historické jeviště a je důkazem rovnocennosti Čech s ostatními zeměmi Evropy. Jeho silou byl Bůh, k němuž mu lásku do srdce vštípila jeho babička Ludmila a zaplatila za to životem. Svým příkladem vedl lid z vlivů pohanství ke křesťanskému životu. Proslul zejména skutky milosrdné lásky k bližnímu. Sám pěstoval pšenici a révu a připravoval hostie a víno ke mši svaté. Později právě proto se stal oblíbeným a uctívaným patronem vína. 29. svátek archandělů - Sv. Michael, Gabriel a Rafael oOo VÝBĚR Z OKRASNÝCH ROSTLIN PRO ZÁŘÍ, ŘÍJEN Astra, gerbera, chryzantéma, jiřinka, kosmos, mečík, orchideje, orobinec, ostálka, ploštičník (Cimicifuga), stračka, toulitka Hrnkové africká fialka (Saintpaulia), azalka (Rhododendron simsii), begónie (Begonia elatior), brambořík, cyklámen (Cyclamen persicum), brunfelsie (Brunfelsia), fuchsie (Fuchsia), chryzantéma (Dendranthema x grandiflorum), kalanchoe (Kalanchoë blossfeldiana), katleja (Cattleya), pelargonie, muškáty (Pelargonium), toulitka (Anthurium), vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima), Řezané Z krytých prostor alstremérie (Alstromeria), brambořík, gerbery (Gerbera), hvozdík (Dianthus), chryzantéma (Dendranthema x grandiflorum), kala (Zantedeschia aithiopica), orchideje (Cattleya, Phalaenopsis, Paphiopedilum), růže (Rosa), strelície (Strelitzia), toulitka (Anthurium), Z volné půdy astra (Aster), astra čínská, hvězdnice (Callistephus chinensis), cínie, ostálka (Zinnia elegans), hlaváč (Scabiosa), hledík (Antirrhinum), hvězdnice (Aster), hvozdík karafiát Šabo (Dianthus caryophylus Chabaud), chryzantéma (Dendranthema x grandiflorum), jiřinka (Dahlia x hortensis), jmelí bílé (Viscum album), krásnoočko (Coeropsis), mečík (Gladiolus x gandavensis), měsíček lékařský (Calendula officinalis), nevadlec (Celosia ), ochmet (Loranthus europaeus), plamenka (phlox), růže (Rosa), statice (limonium), zlatobýl (Solidago canadensis), PRO POZORNOST ARANŽÉRA NA ZÁŘÍ A ŘÍJEN • Na Narození Panny Marie - V tento den se zavíral vinohrad (zarážela hora). • Ve vinařských krajích existovali hlídačové vinic (hotař). Hlídač šel ráno do kostela ke zpovědi, nechal posvětit kytici polních květů. V rámci obřadu ji donesl k vinici, kde spálil kytici z loňského roku. Vykopala se jáma, do které se hodila kytice a každý přihodil pár zrn hroznu ze své úrody, pokropilo se to svěcenou vodou, společně se pomodlili, zaházely jámu, vztyčila se tyč nad kyticí na znamení, že je vinohrad „zaražen“ - zavřen. Nikdo do něj až do vinobraní nesměl vstoupit. Místy je tendence tuto tradici obnovovat. • Je na čase, aby si se zajímal o sběr či koupi ořechů, chceš-li ke konci roku i ořechy aranžovat například o vánocích. • K Panně Marii Růžencové - Času je ještě dost, ale je třeba myslet v následujících dnech jak se aranžérsky zhostit dne vzpomínky na všechny věrné zemřelé a při té příležitosti jednat s lesními závody o možnostech dodání stromků k výzdobě kostela o vánocích. ŘÍJEN OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC 2. památka Svatých andělů strážných 7. Panna Maria Růžencová Památka. Tradice připisuje zavedení modlitby, která jako růžencový věnec spojuje Andělská pozdravení s modlitbou Páně a rozjímáním o důležitých událostech ze života Panny Marie a Krista, sv. Dominikovi. Jemu se dle legendy v Toulouse zjevila Panna Marie a poučila ho o svatém růženci, jakožto modlitebním prostředku k obrácení se k víře. V r. 1475 byla v Kolíně nad Rýnem Panna Marie prohlášena Královnou posvátného růžence. Slavení památky Panny Marie Růžencové bylo zavedeno v roce 1572 na počest vítězství nad Turky v námořní bitvě u Levanta 7.10.1571. 31. Přidávám tento den mezi dny křesťanského roku (ne že by tam patřil) z několika důvodů. Lidé různých kultur na světě již v předkřesťanské době mívali ve zvyku v těchto dnech se chystat na zimu (porážet přebytečný dobytek,atp.). Ovšem při své každodenní práci dokázali myslet i na duchovní stránku života a věřili též, že existuje lidská duše, která, když opustí svou tělesnou schránku, dlí v jiném světě, v podsvětí. Přesná informace, která by uspokojila každého člověka, lidskou zvídavost o tamějších poměrech, se lidstvu nikdy nedostalo. Zároveň tušili, že zemřelí vědí víc nejen o minulosti, ale i o budoucnosti než člověk těla a krve. Tušili a nějak respektovali i to, že v těchto dnech (v některých lokalitách, že v noci tohoto dne) je závoj mezi světem naším a světem zemřelých nejtenčí. Z různých příčin, například chtěli se s nimi prostě opět shledat ale snad nejrozšířeněji ze zvědavosti; chtěli využít příležitost a pokoušeli se s nimi spojit a dovtípit se, co je čeká zde ještě za živa či až na onom světě. K tomu použili různé magie, rituály na vyvolávání duchů, vládců noci, atp. U nás jsou lidé přivoláváni k uvědomování této tradice z anglického prostředí formou průvodů se světlem pod názvem Halloween. Rodiče s dětmi vyberou jádro, dužinu tykví, vyřezávají do nich oči, nos a ústa, aby získali jakoby lidskou podobu a mají radost, že se jim vše daří, zvláště když uvnitř pevně stojí a pěkně svítí svíčka, a jsou pospolu s jinými lidmi v průvodu. Zkouší svou zdatnost i někteří floristé. Křesťané ví, že Pán si nepřeje takový přístup k zemřelým duším. Chystají se také na své dny, protože také chtějí ztenčit závoj mezi sebou a svými zesnulými, ovšem jinak než tradice jiných kultur. Myslí na ně s láskou, zintenzivňují své modlitby za ně, spravují jejich hroby a nesou milou symbolickou památku, květiny na jejich hroby. Ty, kteří jsou svatí, prosíme, aby orodovali za nás, atd. Na to máme určený podle našeho kalendáře první a druhý listopad. 15. sv. Tereza (z Avily) Pranostika: Svatá Terezie zasazuje zimní okna. K meditaci – Panna a učitelka církve (zemřela v r. 1582) . Pro reformu svého řádu snášela mnoho příkoří. S nezlomným duchem se stala matkou všech bosých karmelitánů, nezapomínajíc ani na hmotnou stránku toho, co založila. S jistým humorem můžeme říci, že další příkoří jí způsobila pranostika, tím že jí dala za úkol zasazovat zimní okna. 28. sv. Šimona a Judy Pranostika: Šimona a Judy, kožich sneste s půdy. K meditaci – Oba jsou apoštolové. Zemřeli mučednickou smrtí. Zejména v krajinách střední Evropy sv.Juda Tadeáš se uctívá jako pomocník v beznadějných případech. I současné farnosti mohou dávat častá svědectví o jeho blahodárném působení mezi svými farníky. LISTOPAD OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC 1. Všichni svatí Svátek Všech svatých má svůj počátek ve 4. století, kdy Acta martyrum, obsahující zápisy o výslechu a mučení prvních křesťanů, dala základ k soustavnému připomínání těch, kteří se nejvíce o vítězství křesťanství zasloužili. 1. listopadu vzpomínáme nejen na křesťanské prvomučedníky a ostatní církví schválené světce, ale také na ty, kteří veřejností známí nejsou, avšak Bůh na nebesích je oslavuje. 2. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, Dušičky Podle křesťanské nauky dlí duše zemřelých v očistci, aby mohly být přijaty do nebe, stanout v Boží přítomnosti a spatřit Boží tvář. Podle míry provinění v pozemském životě je každá duše odsouzena na určitou dobu k očištění. Odpykávají si zde poslední časné tresty. Živí jim mohou pomáhat mší svatou, modlitbou, dobrými skutky a obětí, svými zásluhami získávat pro ně odpustky, prominutí těchto trestů. Toto společenství zemřelých se též nazývá očisťující se církev. Jejich památku zavedl sv. Odilo z Cluny (nar. 1048) v benediktinském řádu. Postupně se rozšířila v celé církvi. Den Dušiček se nazývá Vzpomínka na všechny věrné zemřelé (Commemoratio Omnium Fidelium Defunctorum). Tento svátek má přispět k urychlení očisty našich blízkých zemřelých, za něž se modlíme. Bůh milostivě posuzuje upřímné prosby žijících pozůstalých a poměřuje pouto mezi živými a mrtvými. Je na nás, jak čistá srdce máme, jak milujeme své rodiče, příbuzné, své zemřelé děti, neboť ne naříkáním a zoufalstvím projevíme svou lásku k zemřelým, nýbrž myšlenkou, soustředěnou vzpomínkou a modlitbou, v níž se sami přibližujeme věčnosti. Vždyť pozemský život je krátký a brzy se všichni se svými zemřelými setkáme. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, zvaná lidově dušičky, je tedy zároveň připomínkou naší brzké smrti, naší křesťanské budoucnosti. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Vzpomínka na zemřelé se koná při každém slavení mše. 9. Posvěcení Lateránské baziliky Lateránská bazilika v Římě je zasvěcená přesvatému Spasiteli a od roku 904 také sv. Janu Křtiteli a sv. Janu Evangelistovi. Bazilika San Giovanni in Laterno byla založena v r. 314 císařem Konstantinem. Chrám byl postaven na bývalém pozemku senátora Plautia Laterana (odtud má své jméno). Bývá také nazýván matkou a hlavou všech kostelů „města a světa“. Tento chrám, patriarchální bazilika San Giovanni in Laterno, je titulárním kostelem římského biskupa, Svatého Otce. 11. sv. Martin Pranostika: Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá, přijede-li na žlutém (sucho), přijde tuhá a suchá zima. O Martině po ledu, o vánocích po blátě. Zůstane-li listí na stromech až do Martina, čeká se dlouhá a tuhá zima.K meditaci – Svatý Martin byl nejdřív voják a pak se stal biskupem. Legenda píše, že jednou jako voják jel na koni zasněženým městem. Najednou se kůň zarazil, protože se pohnul sníh. Byl to vlastně zasněžený polonahý žebrák, kterému visely na ramenou jen cáry jakési bývalé košile. Svatý Martin neměl u sebe nic, tak si rozpůlil svým mečem svůj plášť a zabalil žebráka do té teplé látky. 18. Posvěcení římských bazilik sv. Petra a Pavla . 21. Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě Obsahem svátku je uvedení malé Marie do chrámu, kde jí rodiče, Anna a Joachim představili Bohu. Církev jím připomíná událost v dětství Panny Marie, kdy vstoupila do chrámu jeruzalémského, aby se zasvětila, čímž se zcela odevzdala Bohu do služeb díla spásy, a stala se tak vzorem Bohu zasvěceného života. Zasvěcení Panny Marie v chrámu jeruzalémském je začátkem její ochoty naplňovat vůli Boží. 25. sv. Kateřina Alexandrijská Pranostika: Hrozí-li Kateřina sněhem, přinese jej Ondřej. K meditaci – Panna a mučednice. Měla být mučena hladem a zahynout mezi ozubenými koly. Jejich hroty však nevydržely, proto byla sťata. 30. Svátek sv. Ondřeje, apoštola Pranostika: Na svatého Ondřeje se někdy člověk ohřeje. K meditaci – Ondřej byl jeden z dvanácti apoštolů. Byl za svou víru ukřižován na kříži ve tvaru X. *- Kristus Král Slaví se o poslední neděli liturgického roku, v neděli před adventem. ADVENT Adventem začíná koloběh posvátného, věčně krásného církevního roku. Čtyři neděle posvátného adventu nám zobrazují čtyři tisíce roků Starého zákona, za kterých spravedliví na zemi a v předpeklí toužebně očekávali narození zaslíbeného Vykupitele světa. Nám, křesťanům v Novém zákoně je adventní doba spolu také dobou přípravní. Advent znamená v liturgii dobu, obsahující čtyři neděle (před Štědrým dnem), ustanovenou církví k přípravě na výroční slavnost narození Páně. Slovo samo pochází z latinského adventus, což značí příchod (Páně). Doba adventní má dvojí ráz: je totiž dobou přípravy na slavnost Narození Páně, v níž se připomíná první příchod Božího Syna k lidem ( Má se v nás rodit Kristus i dnes, duchovním způsobem) a zároveň dobou, kdy se touto vzpomínkou srdce zaměřuje k očekávání druhého Kristova příchodu na konci časů. Z těchto dvou důvodů je advent dobou zbožného a radostného očekávání. Podle úmyslu církve svaté, v duchu její liturgie má nás advent pobádat, abychom své srdce rozněcovali modlitbou a pokáním co nejdokonaleji připravili na příchod Pána Ježíše, příchod v milosti o vánocích. „Adventní doba začíná prvími nešporami neděle, jež padne na den 30. listopadu nebo na nejbližší den tomuto datu a končí před prvními nešporami Narození Páně.“ (CR 40). Dějiny adventu začínají na Západě v Jižní Galii a ve Španělsku ke konci 4. století. Aby získal advent dnešní podobu, musel projít složitým vývojem. Například rozsah adventu (4 týdny) se prosadil až ve vrcholném středověku. Obnovy adventu odstranily především jeho postní charakter. *- První adventní neděle Slaví se o čtvrté neděli před Štědrým dnem. oOo VÝBĚR Z OKRASNÝCH ROSTLIN PRO LISTOPAD, PROSINEC Všeobecně v měsíci prosinec se využívá: astra čínská (Callistephus), čemeřice (Helleborus), frézie (Fresia), gerbera (Gerbera), hvězdník (Hippeastrum), růže, strelície (Strelitzia), toulitka (Anthurium), vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima), Hrnkové Skleníkové (hrnkové) africká fialka (Saintpaulia), azalka (Rhododendron simsii), azalka (Rhododendron), balzamína (Impatiens), begónie (Begonia elatior), begónie (Begonia x hiemalis), ciklámen, brambořík, (Cyclamen persicum), čtyřlístek (Oxalis deppei), hyacint (Hyacinthus orientalis), chryzantéma (Dendranthema x grandiflorum), kalanachoe (Kalanchoë blossfeldiana), karafiát (Dianthus), narcis (Narcissus), primulka (Primula), prvosenka (Primula obconica), toulitka (Anthurium), tulipán (Tulia), tulipán (Tulipa),) vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima), Řezané Z krytých prostor frézie (Freesia), gerbera (Gerbera), hledík (Antirrhinum), hortenzie (Hydrangea), chryzantéma (Dendranthema x grandiflorum), kala (Zantedeschia aithiopica), karafiát (Dianthus), lilie (Lilium), orchideje (Cattleya, Cymbidium, Phalaenopsis, Paphiopedilum, Dendrobium), růže (Rosa), šater (Gypsophila), Z volné přírody (řezané) astra (Aster cordifolius datschii), břečťan (Hedera helix), chryzantéma (Dendranthema x grandiflorum), chvojí z jehličí, jilm habrovitý (Ulmus minor var.Suberosa), jmelí bílé (Viscum album), líska pokroucená (Corylus avellana Contorta), ochmet (Loranthus europaeus), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), spirálovitá vrba matsudova (Salix matsudana ´Tortuosa´), svída bílá (Cornus alba), zerav, tůje (Thuja), zimostráz (Buxus), PRO POZORNOST ARANŽÉRA NA LISTOPAD A PROSINEC • K adventu - Zvyky adventní doby na jedné straně navazují na předkřesťanské zvyky související se zimním slunovratem (Lucie, hlučné a bouřlivé zvyky kolem svatého Mikuláše), na straně druhé se pojí k očekávání Vánoc (adventní věnec, adventní kalendář, průvody s obrazy těhotné Panny Marie hledající útulek v Betlémě, barborky) • Adventní věnce v katolických kostelích zdomácněly teprve ve třicátých letech 20. století, jejich převzetí (z protestantské tradice) však jistě mělo smysl. Jsou znamením naděje a holdu tomu, který přichází, jak to zřetelně ukazují ozdobené větve. Na věnci jsou čtyři svíčky, které se o adventních nedělích postupně zapalují. O vánocích pak už hoří všechny. Světlo přichází na svět. • K svaté Barboře - I tradice rozkvetlých větviček „barborek“ je stará. Kdysi děvčata na svátek sv. Barbory, 4. prosince si utrhla z třešňového stromu větvičku, doma ji dala do vody a rašící větévku kropila vlažnou vodou, kterou přinášely v ústech. S napětím očekávaly, zda větvička do štědrého dne vykvete. Dnes už je to milým zvykem v mnoha rodinách i bez děvčat, trhat větvičky pro potěšení z několika něžných kvítků uprostřed zimy. Rychlené větvičky vykvetou, když před Barborou nastane alespoň třítýdenní období mrazíků. Vybíráme větvičky se zakulacenými pupeny, tyto pupeny jsou květní. Listové pupeny mají protáhlý nebo zašpičatělý tvar. Uříznuté větvičky přeneseme do chladné místnosti, aby přivykly na nemrazivé prostředí a roztály. Šikmo je seřízneme a vložíme do vázy s vlažnou vodou. Svědčí jim prostředí, kde je vyšší vzdušná vlhkost, například v kuchyni. Občas je orosíme. Místo třešňové větve můžeme použít i jiné, například mandloně (Amygdalus), kdoulovce (Chaenomeles), jasmínu (Jasminum), atd. Jehnědy vyraší na proutcích vrby (Salix), a lísky (Corylus). Nakonec je to krásná příprava na vánoce, protože má v sobě i hluboký symbol. Církev totiž nejen že těží z prvního příchodu Spasitele na svět ale zároveň čeká ho jako Ženicha, jeho druhý příchod v naději, že tím nastane nesmírná radost, jaro či počátek nové éry lidstva vykoupeného. • K sv. Ondřeji - Bývá také dnem hlučných zábav. Ale je potřeba vědět, že nejbližší neděle je již adventní a od adventní neděle se nedoporučuje uspořádat taneční zábavy a svatby a jestli je někdo dělá, ať si aranžují místo svých radovánek sami. Dle tradice o Štědrý večer s východem první hvězdy končil adventní půst. Teprve tehdy zasedala rodina ke slavnostní večeři. (Všude nezachovávají postní charakter adventu. Tvrdí, že byl zrušen.) • Ke Štědrému dnu - Na vánoce se v kostelech staví jesličky. Některé zdroje uvádějí, že je postavil poprvé sv. František. Kolem jesliček dle místních zvyků se dělá různě bohatá rostlinná dekorace jak řezaných květů, hrnkových rostlin, ale i ze smrku či jedlí. Prý první zmínka o zdobeném vánočním stromku pochází z roku 1570 z brémské kroniky. Vánoční stromky se u nás začaly objevovat až v 19. století, kdy romantici převzali tento zvyk z Německa. • Jedle a smrk se dává v našich kostelech kolem oltáře ale i k vedlejším oltářům a podobně, podle záměru místních účastníků na vánoční výzdobě. Stromy lze postavit na svá definitivní místa již začátkem doby adventní. Vlastní výzdoba se ale koná až těsně před vánočními svátky. • V Písmu hraje strom velkou úlohu, od stromu v ráji až po strom kříže. V kostele má funkci výzdoby. Jedle přitom představuje strom v ráji, z něhož se trhají "plody života". Ty bývají znázorněny jablky, ořechy, atd., které se ještě balí do zlaté fólie. Odtud pocházejí i koule a další ozdoby na vánočním stromku. Strom se zdobí i svíčkami, což souvisí s velikonoční svící - příklad, jak se prvky původního velikonočního svátku přenášely na pozdější vánoce. • K vánočním svícnům na hrob - Tento měsíc je zvláštní tím, že se v něm splývají z aranžérského hlediska vánoce s koncem roku a to konkrétně u tzv. vánočních svícnů na hrob. Někdo ho nechá zhotovit proto, aby duchovně strávil vánoce se zemřelým v průběhu života. Jiní zase vzpomínají v rámci Silvestra, kdy věřící se ještě jednou shromažďují v chrámu Páně k poslední pobožnosti toho roku. Před jejich duchovním zrakem se míjí opět celý uplynulý rok se všemi svými klady a zápory. Zbožná duše v něm rozpoznává Boží dílo a děkuje za vše, co ho potkalo. Co v ten poslední večer naše srdce zvláště dojímá, je vzpomínka na ty, kdo sice s námi vstoupili do starého roku, kteří však v něm od nás odešli na věčnost. Proto i v této době se dává na hrob milovaného svícen stejné vazby jako vánoční svícen. PROSINEC OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC 4. sv. Barbora Pranostika: Když je svatá Barbora ucouraná, bude svatý Štěpán na ledě. Barbora na ledě, vánoce na blátě. K meditaci – Barbora byla krásná dcera pohanského otce. Dala se pokřtít vzdor zákazu od svého otce. Otec jí udal a byla proto týrána. Nakonec byla sťata svým vlastním otcem. Brzy po té sjel z jasného nebe blesk, který ho spálil tak, že z něho zbyla jen hrstka popela. 6. sv. Mikuláš, biskup – narodil se kolem roku 350 n.l. Dejme prostor tomuto svatému muži v této knize, vždyť farnosti za přítomnosti nejmenších rostlinami zdobí sály a oslavují formou krásné tradice. Dle legendy, štědře a nejraději potají, rozdával zděděné jmění chudým. A ještě konkrétněji – prý v jeho rodném městě žil šlechtic, který pod tíhou přílišné chudoby chtěl zaprodat nevinnost svých tří dcer, aby z těch peněz zachránil rodinu před smrtí z hladu. Jakmile se dozvěděl svatý Mikuláš o tomto hrozném úmyslu, šel k tomu domu a otevřeným oknem vhodil do pokoje váček se zlatými penězi, které vystačily na věno pro nejstarší dceru utrápeného otce. Podobně to udělal pro druhou a třetí dceru. Třetí noc šťastný otec nespal. Jakmile i třetí dar byl vhozen do pokoje, vyběhl za prchajícím dobrodincem, svatým Mikulášem. Pak mu na kolenou děkoval za veliké dobrodiní. Svatý Mikuláš mu dal vážné napomenutí a přikázal mu, aby tuto událost nikomu neprozradil. Pak na svá věna, darovaná svatým Mikulášem, šťastně se provdaly všechny tři dcery. Odtud pochází krásný obyčej, že večer před výročným dnem svatého Mikuláše přichází „svatý Mikuláš“ v biskupském rouše aby hodné děti obdaroval a neposlušné pokáral. Je patronem dětí. 8. Panna Maria, počatá bez poskvrny prvotního hříchu Panna Marie jako Matka Boží musela být čistá od prvotního hříchu, kterým bylo pro prvotní hřích prarodičů Adama a Evy zatížené celé lidské pokolení. Ona ale již od nejstarších časů byla předurčená proroky, aby se stala "přečistou nádobou", místem vtělení Vykupitele. Panna Maria Immaculata (Neposkvrněná) byla podle dogmatu římsko-katolické církve, vyhlášeného v roce 1854 papežem Piem IX., od svého početí, jako jediná bytost od dob Adama a Evy, uchráněna poskvrny dědičného hříchu. Toto dogma o neposkvrněném početí Marie v lůně její matky Anny není podloženo Biblí, ale je hluboce zakořeněno v prastarém církevním i lidovém podání. Že byla pokoušena, můžeme jen odvodit z Písma. Důležité je, že nikdy nepodlehla žádnému pokušení, neposkvrnila se hříchem. Když se Panna Maria zjevila v Lurdech dívce Bernadetě, představila se: „Jsem Neposkvrněné Početí.“ Neposkvrněné početí Mariino nesmí být zaměňováno s panenským početím Ježíše Marií. Milé ženy, mluvíme zde o kráse, jak jí vnímat, jak s ní zacházet, jak jí předávat. V tento den se vzdejte. Víte, že existuje mnohem větší krása, než jakou vidíme svým zrakem – ta je v nás. Dostali jsme všichni krásnou duši ale svedenému člověku poskvrněnou, takže asi s jistou vadou. Bůh, když se naplnil k tomu určený čas, dal Zemi jediného člověka doslova nedostižně krásného a to ženu, aby si ji mohl vyvolit za svůj příbytek. Opravdu nepředstavitelně krásný a vzácný dar lidstvu pro jeho záchranu. I tento měsíc dává svůj podíl okrasných rostlin. Nešetřme květinou, děkujme Bohu. Tento den má v sobě vše, aby mohl být dnem veškeré krásy. Kdo chce prožít hlouběji tento den, ať medituje Pannu Marii. Ona nás okamžitě zavede k Ježíši. Taková příprava na vánoce není marná. Snad by tak pochopilo význam vánoc víc lidí, že o vánocích nejde o velikost dárku ale o to, do jak veliké lásky ho zabalíme. 13. sv. Lucie Pranostika: Lucie noci upije a dne nepřidá. K meditaci – Lucie, dívka zasnoubená bohatému muži se rozhodla zasvětit se pouze Bohu. Byla udána svým snoubencem jako křesťanka, podrobena krutému mučení a nakonec jí, podle legendy, byly vyrvány oči, ale Matka Boží jí darovala hezčí. Nakonec jí bylo hrdlo probodeno mečem. 24. Štědrý den Ježíš Kristus jako vtělený Syn Boží, jako druhá Božská osoba v určitém čase, vzal na sebe lidskou přirozenost a narodil se v Betlémě u Jeruzaléma z Panny Marie - jako syn člověka. Den před svátkem Ježíšova narození, v předvečer svátků vánočních, je tradiční Štědrý den. V občanském kalendáři se vzpomíná dvou prvních lidí na této zemi, Adama a Evy. Stvoření člověka je tak vlastně propojeno s očekávaným narozením Vykupitele lidstva. Jsou to tedy jakési narozeniny všech lidí, všech křesťanů. A na narozeniny je vhodné předávat si navzájem dárky, podporovat dobročinnost, být co nejblíže Bohu i lidem. Zejména pak večer, kdy jsou již dárky rozdány, kdy je již po štědrovečerní večeři, je čas na uvítání Ježíše Krista na této zemi. Odcházíme na půlnoční mši svatou, vstříc nastávajícího dne Narození Páně. 25. Narození Páně Křesťanská církev stanovila již ve 4. století, že den narození Ježíše Krista bude slaven v období zimního slunovratu. Byl tím vytvořen předpoklad, aby byly pohanské slavnosti k poctě věčného slunce zapomenuty. Pouze pravoslavná církev uvádí Kristovo narození až v den Zjevení Páně, 6. ledna. Den 25. prosinec, neboli Boží hod vánoční, byl určen k rozjímání a křesťanům byla v tento den zakázána jakákoliv práce. Oslavy začínají již v 0 hodin, kdy nastal okamžik narození Ježíška v jesličkách ve městě Betlémě. Sem do Betléma přišli Panna Marie se sv. Josefem proto, aby se nechali zapsat ve městě svých předků do seznamu ke sčítání lidu. Je všeobecně známě, že se vystavují jesle s Jezulátkem. Ozdobují se buď živými větvičkami z jehličí anebo se dávají i čerstvé hrnkové či řezané květiny k jeslím. Prvá zmínka o vánočním stromku zdobeném ovocem, sladkostmi a papírovými květinami, postaveném ve světnici, pochází z roku 1570 z brémské kroniky. VÁNOCE Vánoce jsou nositelem památného okamžiku, kdy vtělené Slovo Boží přišlo na tento svět. Přišlo v chudobě a slabosti a nemohoucnosti malého děťátka, kterého přečistá a přešťastná Matka ovinula plénkami a položila na seno chudičkých jeslí. Toto dítě je nekonečný, nevystižitelný, nesmírný, svrchovaný Bůh, jehož velebnost ani nebesa nemohou obsáhnout, je to božský Vládce, který opět spojí nebe se zemí. Je to Syn Boží, v ráji zaslíbený Mesiáš. Bůh, Láska, Spasitel. Jsou tedy dni v roce, v nichž láska slaví pravé triumfy. V takových dnech mizí ze srdcí lidských hněv, zášť a nenávist, prchá z nich vášeň a zloba - všemocná láska slaví do nich vjezd. To jsou vánoce. Svátek vznikl v Římě. Důvod vzniku se dá zkráceně objasnit takto: V antickém Římě bylo zvykem slavit narozeniny velkých mužů, když se neznalo skutečně datum jejich narození, slavil se jiný významný den jako symbolické narozeniny. Křesťané chtěli stejně uctít narozeniny svého Pána a protože nebyl znám skutečný den, kdy se narodil, zvolili si 25. prosinec, den, který v Římě byl slaven jako „dies natalis Solis Invicti“. Byl to vlastně den zimního slunovratu. Jako slunce od toho dne nabralo novou sílu jako znovuzrozené, nepřemožené zimou, tak ten se hodil pro oslavu narození Krista, který byl Písmem označený za „slunce spravedlnosti“ (Mal 4,2), za světlo světa (Jan 8,12), za přemožitele temnot, hříchu a smrti. Křesťané chtěli též oslavit Krista jako vítěze nad pohanstvím. Pokud se týká rozsahu vánoční doby, platí nyní toto: začíná prvními nešporami slavnosti Narození Páně a končí nedělí po Zjevení Páně (Tří králů), tedy svátkem Křtu Páně. Liturgie pamatuje ve vánočním oktávu na Bohorodičku. Je milé konstatovat, že 1. leden je „Památka Bohorodičky“ Aby myšlenka křtu byla dostatečně zdůrazněna v římské liturgii, slaví se zvláštní svátek Křtu Páně v neděli po Zjevení Páně. Preface o tomto svátku vystihuje smysl křtu Páně - je to den, kdy byl Ježíš pomazán Duchem svatým na kněze, proroka a krále, aby mohl veřejně působit. Je to vhodné zakončení vánoční doby: vždyť proto se Kristus zjevil v lidském těle, aby zvěstoval evangelium a vykonal dílo spásy. Epifania pravděpodobně vznikla ze stejných důvodů jako vánoce. V Egyptě byl 6. ledna slaven svátek zimního slunovratu. Název svátku naznačuje, že se křesťanským svátkem chtěl oslavit příchod Páně na tuto zem. Slovo „epifanie“ v řečtině označuje nejen zjevení se nějakého božstva mezi lidmi, ale i triumfální průvod, jímž panovník vstoupil do města, nebo jeho nastoupení na trůn. Slavnost zjevení Páně v pojetí římské liturgie je zjevením se Krista pohanům, představovaným třemi mágy: „Bože, dnešního dne jsi zjevil svého jednorozeného Syna pohanům, kterým svítila na cestu hvězda“ (vstupní modlitba). 26. Svatá rodina + prvomučedník sv.Štěpán 27. apoštol a evangelista Jan 28. Mláďátka betlémská Dvanáct vražd spáchal judský král Herodes Veliký ve vlastní rodině, aby si zajistil trůn. Když uslyšel, že Židé očekávají Mesiáše z rodu Davidova, rozkázal pálit rodokmeny, aby se na ně nemohl nikdo odvolat, že pochází z královského rodu. Jaké asi bylo jeho překvapení, když tři mudrci, kteří přišli do Jeruzaléma, hledali krále Židovského, Vykupitele právě narozeného. Prosil je, aby mu na své zpáteční cestě z Betléma sdělili, co zjistili. „Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce nejen v Betlémě ale v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců (bylo jich asi 30). Před vražděním Mláďátek betlémských se ve snu sv. Josefovi zjevil anděl a přikázal mu uprchnout i s rodinou z Betléma do Egypta. Malý Ježíš byl zachráněn. Pozn.: "v těchto památkách se spatřovaly tři možné podoby mučednictví: chtěné a uskutečněné(Štěpán), chtěné ale neuskutečněné (Jan), a uskutečněné, ale nechtěné (Neviňátka)." 31. sv. Silvestr I. Pranostika: O Silvestru papeži snížek si již poleží. K meditaci – Papež Silvestr byl klidný a rozvážný muž. Pojí se k němu legendy se zázračnými činy, které vykonal. OBSAH LEDEN ÚNOR BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN ČERVENEC SRPEN ZÁŘÍ ŘÍJEN LISTOPAD PROSINEC
Podobné dokumenty
Počátky bibliografie v evropě a v českých zemích EDUARDO
literarum). Motivace tohoto seznamu je spíše komerční než bibliografická a dokládá, že měl
Gessner velmi těsné vztahy i s jinými tiskařskými dílnami než jen s tou, ve které vydával své
práce.
V roc...
HCH minimografie *, 279 kB
a různé další psychické změny, především poruchy chování, afektivní symptomy aj. Podstatou mutace je expanze tripletu obsahujícího cytosin-adenin-guanin (CAG) s kritickou hranicí
40 a více repeticí...
Los a sázka - Michal Horáček
odsoudit jej s Rádlovou vervou a hlavně po všech stránkách. Koncept „losu“ jako údělu je v lidské mysli silný;
přelévá se následně i do konceptu losu jako nástroje tohoto údělu. A tak Los losuje pr...