Stáhnout materiál Lakomec

Moliére – Lakomec
AUTOR
Moliére (1622-1673)
vlastním jménem Jean Baptista Poquelin
nejúspěšnější evropský veseloherní autor
přezdívka Moliere – aby nedělal rodičům ostudu - otec byl zámožným měšťanem;
herectví, které tolik miloval, bylo v tehdejší společnosti opovrhováno
Přes 13 let byl hercem u kočovných společností, nejen hercem, ale také spisovatel frašek
a komedií.
Později přijat do královských služeb, stal se ředitelem královského divadla v Paříži.
Vycházel z tradice lidového divadla, antických komedií a italské komedie dell’arte
(improvizace).Zápletky v jeho hrách však byly svým obsahem velice aktuální.
upadl do bezvědomí při závěrečné scéně své hry Zdravý nemocný a krátce nato zemřel
Moliére předváděl na jevišti lidské chyby, negativní vlastnosti hloupostí počínaje a
přetvářkou a pokrytectvím konče, utahoval si ze šlechtických vrstev, z finančních vztahů či
lakoty, úlisnosti nebo náboženského pokrytectví. Všechny tyto lidské chyby byly
konfrontovány se zdravým rozumem a přirozenou lidskou morálkou. Moliérovy postavy
byly natolik živé a natolik odpovídaly realitě francouzské společnosti, že nebylo divu, že si
autor vysloužil negativní reakci dvorských kruhů, církev ho dokonce proklela. Moliérem
vytvořené postavy mají nadčasovou platnost a některé z nich se
staly natolik výraznými typy, že i dnes si mnohé charaktery spojujeme automaticky s jejich
jmény (vždyť kdo by si nevzpomněl u každého lakomce na Harpagona). Humor se pro
Moliéra stal velice útočnou a navíc účinnou zbraní jak odsuzovat předsudky a zkaženou
morálku společnosti.
Comedia dell arte:
vznikla v 16. století v Itálii, herci byli bez scénáře, museli improvizovat; obohaceno o
artistické nebo pantomimické výstupy.
LITERÁRNÍ KONTEXT
Psal v době klasicismu:
odkaz antiky
pevně stanovená pravidla
racionalismus – vychází se z rozumu
Rozumová kázeň a střídmost - oproti barokní vášnivosti, mystičnosti a dualismu duše a
těla
Literární tvorba se dělí na dva směry:
• vysoká – eposy, ódy, hymny, tragédie, zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené
hrdiny. Náměty většinou z antiky
• nízká – komedie, bajka, satira, zobrazovaly život měšťanstva, většinou pojaty
směšně.
Autoři:
• Pierre Corneille (Cid)
• Jean de la Fontaine (Bajky)
• Carlo Goldoni (Sluha dvou pánů)
DÍLO
klasicistní tragikomická komedie o pěti dějstvích.
Literární druh: epika
Literární žánr: komedie (veselohra)
Literární forma: drama
Prostředí: polovina 17. st., Paříž
Děj: Harpagon omezuje své děti, svého syna Kleanta i dceru Elišku nutí do sňatků, které
by pro něho byly výhodné. Pro syna vybral bohatou vdovu, o přestože Kleantes miluje
krásnou, mladou Marii, do které se ale Harpagon zakoukal sám. Pro dceru naopak našel
zámožného starce. Jeho šílenství způsobí až ztráta zlatých dukátů, které mu vezme sluha,
aby tak pomohl svému pánovi. Harpagon po nich zběsile pátrá. Po odhalení lsti se
výměnou za peníze vzdává Marie. Nakonec svolí sňatkům svých dětí s partnery, které si
sami zvolili, ale až poté co se dozvídá o jejich majetném rodinném zázemí.
Valerius si vezme Elišku a Kleantes si vezme Marii.
Hlavní myšlenka díla:
Moliére zesměšňuje maloměšťáctví. Vytvořil typ člověka, pro něhož peníze znamenají
všechno a je schopen pro ně obětovat lásku rodiny. Bez peněz si ani svůj život nedovede
představit. Raději umře, než aby se vzdal svých peněz. Jejich ztrátou upadá do
pološílenství. Vysmíval se výchově, jež vedla k nevědomosti a k tupému poddanství dětí
vůči rodičům a žen vůči mužům. Zde můžeme vidět i vliv z jeho vlastních zkušenosti s
rodiči.
Jeho hry odkrývají pokrytecké svatouškovství, míří na církev a špiclovský systém až do
rodin, pokrytectví a touhu po dědictví."
Kritika chorobné touhy po penězích – peníze jsou vášní, která člověka vylučuje ze života a
deformuje přirozené lidské vztahy; člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na
city ani lásku; výsměch lidské chamtivosti
Inspirace autora:
– předlohou Aulularia - komedie o hrnci římského komediálního dramatika Plauta
Jazyk:
- gradace, přirovnání a zdrobněliny hovorový, zvláštní vyjadřovaní (bratr a sestra si vykají)
- živé dialogy a satiricky tón
Forma:
- monolog, dialog v próze, 5 dějství
- zachovává trojjednotu (místa, času a děje)
- plné komediálních a důvtipných zápletek, dochází k úsměvným nedorozuměním
- Kompozice: chronologická
Motivy:
- Lakota, Chamtivost, Závist
- Bohatství / Chudoba
- Manželství, Láska, Milostné vztahy
- Vztah Rodiče  Děti, Muži  Ženy
(poddanství, ne/poslušnost)
- Maloměšťáctví, Morálka
- Peníze (mění charakter a mezilidské vztahy)
postavy se během celého díla nevyvíjejí