sylabus_2015_05 (967450) - Petra Marikova Vlckova
Transkript
Západočeská univerzita v Plzni – Univerzita třetího věku – ak. rok 2015/2016 Úvod do egyptské archeologie – Vývoj nekrálovské hrobky ve 3. tisíciletí – II Petra Maříková Vlčková 01.12.2015 Vývoj nekrálovských hrobek ve Staré říši (OK) vychází ze stavebních tradic Raně dynastického období (EDP): mastaby a skalní hrobky – oba typy hrobek se používaly současně. Mastaba (obr. 1) = hrobka s obdélnou nadzemní částí postavenou ze sušených cihel nebo kamenných bloků, jejíž stěny jsou ukloněny směrem do středu stavby. Plochý strop s ústími vstupních otvorů pohřebních šachet (jedné nebo více). Termín poprvé použit v 19. stol. dělníky Augusta Marietta (= arabsky lavice – na základě podobnosti tvaru). Základní součásti hrobek typu mastab: podzemí (pohřební komora, šachta – postupné zjednodušování) nadzemní – určené pro zádušní kult (obětní kaple, skladovací prostory, další místnosti (serdab, sloupové síně apod.) – až vznikají tzv. velké hrobky, viz dále v textu, obr. 8). Tradičně: v hrobce 2 šachty: severní (méně důležitá, manželka) a jižní (hlavní, majitel hrobky). Od 5. dynastie se objevují tzv. rodinné hrobky (viz dále v textu, obr. 2). Skalní hrobky: hrobky s kultovními i pohřebními částmi vytesanými do rostlé skály. Nejstarší: polovina 4. dynastie v Gíze pro členy rodin Rachefa a Menkaurea. Velmi heterogenní skupina hrobek: na pohřebištích v okolí hlavního města i v provinciích, velmi se přizpůsobovaly daným lokálním podmínkám. Ideální tvar: vchodová skalní stěna upravená do podoby průčelí mastaby; nad průchodem do kaple - dveřní překlad se jménem a tituly majitele hrobky. Krátká vstupní chodbička: jednoduchá kaple či několik vzájemně propojených místností (i serdabem). Stěny zdobeny malbami, kolorovanými reliéfy a sochami. Podlaha kaple: ústí šachet nebo sestupných chodeb do pohřebních komor. Příklad: Debeheni (obr. 10), královny Meresanch III., Rachetra (Gíza). Existují dva základní okruhy výskytu: okolí Memfidy a Horní Egypt (podmíněno přírodním prostředím) Velké hrobky: velkolepé kamenné mastaby velkých rozměrů se složitě uspořádanou nadzemní částí připomínající zádušní chrámy panovníků. Obsahovaly: kamenné sochy majitelů v nadživotní velikosti, pilířové dvory, východo-západně orientované kaple, několikanásobné skladovací prostory apod. Příklady: vezír Ptahšepses (Abúsír, obr. 11), vezíři Kagemni a Mereruka (obr. 8, Sakkára, tzv. Tetiho pohřebiště). Rodinné hrobky (obr. 2): od poloviny 5. dynastie: mastaby zpravidla stavěné ze sušených cihel s mnoha šachtami uspořádanými do řad, v nichž byli pochováni členové rodiny se společným zádušním kultem – v dlouhé chodbové kapli s malými nikami v Z stěně. Souvisí s hlubokými společenskými změnami egyptské společnosti – nárůst byrokracie (počet i význam), dědění úřadů apod. V závěru 6. dynastie jsou do obdobných hrobek ukládáni i členové jednotlivých profesí (víceprostorové hrobky z jižní Sakkáry). Druhá polovina 6. dynastie: úpadek královské moci a rozvolnění podmínek vede k rozvoji místních stavebních tradic a k monumentalizaci hrobek: především 1 v provinciích: např. Kubbit el-Hawwa (Asuán, hlavní pohřebiště), Bení Hasan, Dendera, Abydos, Qillat ed-Daba v oáze Dachla. Objevují se základní prvky typické pro královskou zádušní architekturu (údolní chrám/vstupní kaple – vzestupná cesta/dromos – zádušní chrám/kaple – pyramida/ pohřeb). Memfidské hrobky na konci 6. dynastie (obr. 3): malé rozměry a důraz kladený na podzemní prostory. Pohřební komory sestavovány z kamenných bloků a jejich plochý strop byl chráněn odlehčující cihlovou klenbou. Sarkofág zahlouben do podloží a stěny zdobeny reliéfy či malbami. Nadzemní část hrobek: opomíjena, podoba malé mastaby se zaobleným, vypouklým stropem (8,4 × 5,5 m). Kultovní prostory: pouze jednoduchá nika s nepravými dveřmi a obětním bazénkem. Miniaturní, trpasličí mastaby (obr. 3): tradiční pohřebiště, samotný závěr OK. Velikost: 1,8 × max. 2,5 m. Materiál: sušený cihla, znovupoužité bloky kamene. Nadzemní část: pouze k překrytí pohřbu. Zádušní kult: nepravé dveře naznačené ve fasádě s obětním bazénkem. Vyvrcholení trendu: tzv. domkové stély (obr. 3, francouzsky steles maison). Miniaturní stély (0,5 × 0,3 × 0,5 m) z vápence s tvarem napodobujícím superstrukturu malých hrobek se zaoblenou horní částí. Vyobrazení majitele sedícího u obětního stolu, jeho stojící postavu a hrubě provedené nepravé dveře. Jednoduchý text: obětní formule, tituly a jméno majitele. HLAVNÍ POHŘEBIŠTĚ A DŮLEŽITÉ HROBKY: DAHŠÚR: cca 50 km JZ od Káhiry (obr. 5). Zakladatel: Snofru. Složitý vývoj: Stará říše, Střední říše, Druhé přechodné období i následující. Uspořádání lokality a masivní použití kamene jako stavebního materiálu: předchůdce Gízy – uspořádání hrobek do jasně strukturované podoby. Pole mastab: 26 hrobek uspořádaných do 4 řad. 5. dynastie: rozlehlé pohřebiště tzv. rodinných mastab. GÍZA: Z břeh Nilu, dnes předměstí Káhiry (obr. 6). Staroegyptské jméno: Achet-Chufu „Chufuův Horizont“. Zakladatel: Chufu X existují zde i starší hrobky z 3. dyn. Rozhodnutí postavit centrální a přísně organizované pohřebiště členů královské rodiny a vysoce postavených hodnostářů: nová etapa ve vývoji nekrálovské zádušní architektury. Od počátku: plán s rozvržením hlavních součástí pohřebiště: hrobky tvořily řady oddělené ulicemi – určitá forma urbanismu. Doba Chufua: silný vliv panovníka a jeho administrativy X následně tento vliv polevuje, mizí a jednotný plán pohřebiště se stírá. Pohřebiště rozděleno na menší celky, pole: západní pohřebiště (na západ od Chufuovy pyramidy), východní pohřebiště (na východ od Chufuovy pyramidy), jižní hřbitov (na jih od Chufuovy pyramidy) a centrální pole mastab (jižně od Rachefovy vzestupné cesty). V rámci těchto částí byly vytyčeny ještě menší hřbitovy, jež jsou označené čísly, například G 6000 (= Gíza, hřbitov 6000). Hetepheres I.: objevil americký egyptolog George A. Reisner na tzv. východním poli mastab (skrýš G 7000x, obr. 7): šachta (25.5m hluboká) s pohřební komorou obsahující část pohřební výbavy královny Hetepheres, manželky Snofrua a matky Chufua. Obsah: zapečetěný prázdný travertinový sarkofág, kanopická skříňka, pozlacená nosítka a baldachýn, množství zlatých šperků a bohatý soubor kamenných nádob. Tělesné pozůstatky královny nebyly objeveny. Funkce skrýše neznámá. 2 Senedžemib Inti (G 2370, obr. 4): vezír panovníka Džedkarea Isesiho (5. dynastie). Kolem společného rozsáhlého dvora: hrobky 4 generací Senedžemibovy rodiny. Tzv. velká mastaba (22,8 × 20,9 m) s poměrně jednoduše uspořádanými vnitřními prostorami. Součásti: hlavní portik (nápisy včetně dopisů panovníka vezírovi) – chodba – předsíň – pilířová síň – vestibul – východo-západně orientovaná kaple s nepravými dveřmi. 2 šachty s pohřebními komorami a 2 velké serdaby. Debeheni (LG 90, druhá polovina 5. dynastie, obr. 10): skalní hrobka. JV od Rachefova zádušního chrámu na tzv. centrálním poli. Vysoký počet tzv. vázaných soch (sochy vytesané do skalního položí ve velmi vysokém reliéfu) – celkem 16. Reliéfní výzdoba zachycující poslední část pohřebních rituálů. Poničená vesničany. Uspořádání: vstup – předsíň (g, 7,8 × 3,9 × 3,9 m) – nedokončená místnost (d, ústí pohřebních šachet) – obětní kaple (b, 7,7 × 4,8 × 3,9 m). ABÚSÍR: JZ od Káhiry (cca 20 km), Z břen Nilu. Královské dynastické pohřebiště panovníků 5. dynastie. Nekrálovské hrobky – již za EDP, především v jižní části X hlavní těžiště 5. a 6. dynastie. Nejstarší hrobka s výzdobou: Hetepi (3. dynastie): zemřelý u obětního stolu – na průčelí, u vstupu do kaple. Ptahšepses: největší nekrálovská hrobka starého Egypta (56 × 42 m) – tzv. velká mastaba s prvky královské zádušní architektury (obr. 11). 3 fáze vývoje – karierní postup. Uspořádání: monumentální portik (dvojice téměř 7 m vysokých sloupů s podobě 8 svázaných papyrových stvolů s dosud neotevřenými hlavicemi – nejstarší doklad tohoto typu sloupů v Egyptě) – kaple se třemi nikami pro sochy – otevřený pilířový dvůr (16 × 16 m) – původní mastaba s jednoduchou kaplí a vstupem do pohřební komory (komora zastropena sedlovým stropem) – trojice skladů – tzv. lodní síň. SAKKÁRA: Z břeh Nilu, hlavní pohřebiště centra Memfidy. Tradiční královské pohřebiště EDP (2. dynastie) a OK. Rozsáhlá nekropole, ne zcela prozkoumaná. 3. dynastie: velké hrobky s nejstaršími doklady výzdoby: Chabausokar, Hesire (viz předchozí přednáška). 4. dynastie: útlum stavební činnosti – upřednostňování Gízy. Rozvoj: 5. (unikátní skalní hrobky: Irukaptah, Nianchchnum a Chnumhotep) a 6. dynastie (především tzv. Tetiho pohřebiště). Irukaptah: Představený řezníků (obr. 9). Podél vzestupné cesty Veníse (5. dynastie). Uspořádání: menší podlouhlý dvůr – malá chodbová kaple (13,5 × 2,5 m) s ústím pohřebních šachet. 19 vázaných soch, včetně různých fází jejich „přípravy“. Nianchchnum a Chnumhotep: skalní mastaba bratrů (obr. 12). Uspořádání: kamenná mastaba (portik – předsíň – sklad – otevřený dvůr) – do skály vytesaná kaple. Velmi kvalitní reliéfní výzdoba. Mereruka: tzv. Tetiho pohřebiště (obr. 8). Vezír. Vyvrcholení vývoje nekrálovské zádušní architektury OK – téměř celá nadzemní část je vyplněna místnostmi – tři hrobky dohromady – „superhrobka“. Složitá struktura: pilířová síň se 6 pilíři ve dvou řadách a sochou Mereuruky v lehce nadživotní velikosti. Velmi kvalitní reliéfní výzdoba. DELTA NILU (obr. 16 mapa): specifické rysy: vysoká hladina spodní vody, tj. hrobky nemohly mít hluboké pohřební šachty = použití kamenných pohřebních komor, jen nepatrně zahloubených, pohřby na povrchu pod cihlovou mastabou a podsypání těl 3 vrstvou písku. Lokality (především 6. dynastie): Mendés, Kóm Abú Billo (JZ okraj delty), Héliopolis (S předměstí Káhiry) či Kóm el-Hisn (Z okraj delty). ÚDOLÍ NILU (obr. 16 mapa):: většina důležitých lokalit – na V břehu Nilu, tj. nutná úprava orientace a uspořádání vnitřních částí hrobek. Zastoupeny jsou jak mastaby, tak skalní hrobky. Důležitý fakt: orientace hrobek na tok Nilu. Základní pohřebiště: Tehna (16. hornoegyptský nom), Mér (14. hornoegyptský nom), Bét Challáf (poblíž Abydu), Abydos, Edfu, Kubbit el-Hawwa (Elefantýna) a Qillat ed-Dabba (oáza Dachla). Veni Starší (obr. 13, Abydos, Abdžu): nejstarší nekropole egyptských králů. OK: významné centrum uctívání boha Usira. Složitá topografie: OK hrobky – v tzv. středním pohřebišti. Veni: vezír několika panovníků 6. dynastie: historicky důležitý autobiografický text. Kaple a mohutná mastaba ze sušených cihel se stranou 29 m, serdab. Sabni a Mehu (Kubbit el-Hawwa, 1. hornoegyptský nom, Z břeh Nilu, obr. 14): nekropole skalních hrobek. Autobiografické nápisy: na fasádách hrobek – měly upoutat pozornost. Uspořádání: od Nilu strmé schodiště s rampou = dromos – skalní plošina před hrobkou upravena do podoby plata – vstupy do kaplí lemuje dvojice malých obelisků – kaple (strop nesen sloupy nebo pilíři) – ústí šachet před nepravými dveřmi. Qillat ed-Dabba (oáza Dachla, obr. 15): OK, MK. Pohřebiště guvernérů oáz sídlících v paláci Ain Asíl (celkem 7 hrobek) a hrobek jejich podřízených. Hrobky guvernérů jsou uspořádány do dvou řad; postavené ze sušených cihel; kámen jen na stavebně namáhané části (ostění dveří, konstrukce pohřebních komor a kultovně důležité prvky). Nadzemní část: prostor vymezuje ohradní zeď – otevřená nádvoří: zádušní kult majitele hrobky a členů jeho rodiny – mastaba s hlavním pohřbem. Podzemí: poměrně komplexní – několik propojených prostor (pohřební komora, předsíň, skladiště). Částečně dochovaná pohřební výbava a jedny z nejstarších dokladů Textů rakví. Kontrolní otázky Jak se rozvíjelo pohřebiště v Gíze? Jak stavební podoba hrobek reagovala na měnící se sociální podmínky tehdejší společnosti? Jak se lišil vývoj nekrálovských hrobek v centru a v provinciích? Doporučená studijní literatura Bárta, M. Život a smrt ve stínu pyramid. Staroegyptská hrobka a společnost v době stavitelů pyramid Staré říše. Paseka 2009 Baines, J. – Málek, J.: Svět starověkého Egypta. Praha: Knižní klub 1996. Hawass, Z. (ed.): Pyramidy. Magicke symboly stareho Egypta. Praha, 2004. Maříková Vlčková, P. (ed.): Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha: Libri 2009. Shaw, I.: Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art 2003. M. Verner, Pyramidy. Praha 1997 Sylaby, studijní materiály a PDF přednášek: http://petra-marikovavlckova.webnode.cz/ 4 1. Typická mastaba Staré říše 2. Příklad rodinných hrobek mladší OK 3. Memfidské hrobky mladší OK 4. Gíza, Senedžemib Inti 5. Dahšúr, plán lokality 6. Gíza, plán pohřebiště 5 7. Gíza, Hetepheres I. 8. Sakkára, Mereruka 9. Sakkára, Irukaptah 10. Gíza, Debeheni 11. Abúsír, Ptahšepses 12. Sakkára, Nianchchnum a Chnumhotep 13. Abydos, Veni Starší 6 14. Kubbit el-Hawwa, Sabni a Mehu 15. Qillat ed-Dabba, oáza Dachla, rekonstrukce hrobky guvernéra Ima Pepiho II 16. Mapa Egypta s důležitými lokalitami 7 8
Podobné dokumenty
sylabus_2015_06 (1043271) - Petra Marikova Vlckova
Stavební podoba hrobek FIP a MK: mastaby (zpravidla v okolí hlavního města
Amenemhet-Ictauej u Lištu), skalní hrobky (údolí Nilu) v „klasické podobě“, typu saff.
Anchtifej v Moalle: 45 km J od Luxo...
skalnõ hrobky ve star… řõši
Hornoegyptský okruh skalních hrobek
Maxim·lnÌho vyuûitÌ se skalnÌ hrobky doËkaly v oblasti HornÌho Egypta,
v provinciÌch. Tento typ hrobek dokonale vyhovoval geografick˝m podmÌnk·m v ˙dolÌ Nilu. St...
návrh rozhraní a komponent
• INTERFACES - Model specifikuje jak mají být definované
interfacy a elementy, které mají být součásti definice
interface
• USAGE – vzhledem k tomu, že komponenty budou
distribuované a přístup vzdá...
Archeologie 1, 2006
1. Od tohoto nálezu uplynulo v roce 2005 osmdesát let;
přesto je její význam, funkce a výklad dodnes diskuto
vanou a značně nejasnou záležitostí. Hned na začátku
tohoto příběhu je nutno předeslat,...
PYRAMIDOVÉ KOMPLEXY KRÁLOVEN NA ABÚSÍRSKÉM
v˘zkumu, kter˘ bûhem této sezóny probíhal ve v˘chodní ãásti pyramidového komplexu, v‰ak práci stûÏovaly mohutné bloky vápence, které tvofiily vnûj‰í líc jádra této ãásti komplexu.Tyto bloky byly pfii...