Specifické pokyny

Přílloha č.1 k Pk-ÚLBLD-1 vyd. 2 Návod pro měření na glukometru AccuCHECK Inform (Roche)
Specifické pokyny
týkající se správného odběru kapilární krve
Provádí kvalifikovaný personál v OC, ambulantním a lůžkovém zařízení
Hlavní zásady a postup při odběru:
• dostatečné prokrvení bříška prstu (teplá voda, zábal)
• dostatečná desinfekce – zabránění následné infekci
• oschnutí desinfekčního prostředku – prevence
hemolýzy
• výběr správné lancety s určenou hloubkou vpichu hloubka vpichu nemá být větší než 2 mm
• odstranění první kapky krve - zabránění kontaminace
tkáňovým mokem
• vyloučit mačkání prstu – způsobuje zkreslení
výsledků řady analytů
• vyloučit stírání kapek krve o odběrovou nádobku –
prevence hemolýzy a srážení krve
• vyloučit vniknutí vzduchových bublin do kapiláry
• okamžité promíchání nádobek s přísadami u ostatních
odběrů – prevence srážení krve
• důkladné a správné označení odebraného materiálu
Příprava pacienta
Pacient by měl být před odběrem v klidu 10 minut,
Vhodná místa odběru:

z vnitřní strany článku prstu, U dospělých je
doporučený odběr z postranní části posledního
článku prstu (nepoužívejte malíček)

Prst by měl být zahřátý, ale ne edematózní.

z ušního lalůčku,

z laterální nebo mediální chodidlové plochy na
patě,

z chodidlové plochy palce.
Pracovní postup


Přístroje a pomůcky pro vybavení odběrového
pracoviště
Mezi nezbytné pomůcky pro odběr kapilární krve patří:

gumové rukavice na jedno použití

lancety, heparinizované kapiláry, vhodný filtrační
papír (konzultujte slaboratoří),

prostředky pro dosažení vasodilatace místa
odběru (obvykle teplem); vzhledem k možnosti
šíření infekce je nutné tyto prostředky dezinfikovat
nebo v pravidelných intervalech nahrazovat
novými,

antiseptika,

sterilní gázové čtverce nebo tampony,

náplasti,

kontejner na odkládání použitých jehel z
dostatečně pevného materiálu (plast, kov, tuhý
karton),

opatřený víčkem a příslušně označený („Pozor,
materiál s biologickým rizikem!“).

seznam druhů odběrů, prováděných testů a
příslušných odběrových prostředků,

vhodných objemů a pokyny pro speciální situace.








Příprava materiálu a příslušné dokumentace,
zejména s ohledem na prevenci záměn vzorků.
Kontrola identifikace nemocného dostupným
způsobem jak u nemocných schopných spolupráce,
tak u nemocných neschopných spolupráce
(bezvědomí, děti, psychiatričtí nemocní, cizinci),
kde identifi kaci verifi kuje zdravotnický personál,
případně příbuzní pacienta.
Kontrola všech pomůcek potřebných pro odběr.
Seznámení pacienta s postupem odběru.
Ohřev místa vpichu aplikací teplého prostředku
(kolem 40 °C po dobu 5 minut).
Dezinfekce místa vpichu doporučeným
prostředkem. Po dezinfekci je nutné kůži nechat
oschnout jednak pro prevenci hemolýzy vzorku,
jednak pro odstranění pocitu pálení v místě odběru.
Po dezinfekci je další palpace místa odběru
nepřijatelná!
Pro vpich použijte lancetu pro hloubku vpichu
maximálně 2,4 až 2,5 mm. Držte patu nebo prst
pevně, předejdete nenadálým pohybům pacienta
První kapku setřete sterilní gázou, obsahuje
tkáňové tekutiny.
Odebereme požadované množství krve.
Nemačkáme a nevytlačujeme krev z místa
vpichu. Neotíráme krev z tkáně o hranu odběrové
nádoby, ale necháme ji volně téci.
Poznámky












Odběrová osoba není povinna informovat nemocného o povaze požadovaných testů. Tuto informaci
pacientovi poskytuje lékař. Podobně má odběrová osoba informovat lékaře o námitkách nebo reakci
pacienta na vyšetření. Za předcházení kolizím nebo jejich vyřešení (způsobených například odběrem
krve na akutní vyšetření při současně probíhající jiné léčebné nebo diagnostické akci) zodpovídá lékař.
Odběry krve se řádně plánují tak, aby nedocházelo ke zbytečné anemizaci pacientů (dětský věk,
nemocní v těžkých stavech).
Odběry krve z centrálních katetrů (v. subclavia a další) nebo z katetrů určených pro parenterální
výživu se nedoporučují, pokud pro použití těchto míst pro odběr krve nerozhodne lékař. Podobně
tomu je při odběrech z kanyl, heparinových zámků, ze spojek dialyzovaných pacientů apod. Při všech
těchto odběrech je nutné krev kontaminovanou výživnými nebo jinými roztoky nechat odtéci do
zkumavky, která se na vyšetření nepoužije.
Při podávání infuzí není vhodné odebírat krev na laboratorní vyšetření. Doporučený čas pro odběr je 8
hodin po ukončení infuze s tukovou emulzí a pro ostatní infuze cca 1 hodinu po skončení. Pokud je
odběr nutný, doporučuje se odebírat krev z druhé ruky nebo z místa pod intravenózní linkou, ale nikdy
ne proximálně od místa infuze.
Jestliže potřebujeme malé množství krve, je možné použít punkci kůže (nejčastěji odběr diabetiků na
glykemii a glykovaný hemoglobin). Ke zvýšení prokrvení se používá teplý vlhký obklad 3 min před
vlastním odběrem.
Odběr se nedoporučuje dělat u vážnějších oběhových poruch, u kterých může nastat ztráta krve
v kapilárách. Nevýhodou kapilárního odběru je možnost prostoupení tkáňového moku do rány. To
může způsobit problémy při vyšetření (naředění krevního vzorku, aktivace koagulace).
K vyšetření se nesmí používat první kapka krve (možnost vyšších hodnot), krev by měla volně vytékat,
kapku nevytlačovat (dochází k vytlačení tkáňového moku a tím naředění vzorku – možnost nižších
hodnot).
Chyby vedoucí k hemolýze vzorku – hemolýza vadí většině biochemických, hematologických a
hemokoagulačních vyšetření zejména proto, že řada látek přešla z erytrocytů do séra či plasmy a
interferuje s vyšetřovacím postupem.
Hemolýzu způsobuje přítomnost nezaschlého desinfekčního prostředku na jehle nebo pokožce,
nebo stékání krve po povrchu kůže s následným zachycením
U dětí se nedoporučuje odběr z centrální části paty (vysoká inervace, poškození šlach, chrupavek) a
konečků prstů (tloušťka vhodná pro vpich lancetou je velmi variabilní, možnost poškození, lokální
infekce a gangrény).
Pata novorozence nebo kojence by měla být uchopena pevně mírným stiskem a umístěním
ukazováčku v klenbě nohy a palcem pod místem vpichu na kotníku. Vpich by měl být proveden
plynule, opatrným pohybem, kolmo k povrchu kůže. Tlak palce by měl být uvolněn v momentě, kdy se
kapky krve formují a odtékají do připravené sběrné nádobky. Měli bychom se vyhnout silnému
masírování místa odběru z důvodu možného vzniku hemolýzy nebo vytlačení intersticiální tekutiny do
vzorku, což může vést k vzestupu hladiny draselných iontů a hořčíku ve vzorku.
Oproti odběru krve ze žíly jsou hladiny některých analytů u této metody rozdílné, např. hladina
glukózy je o 10% vyšší než při odběru ze žíly.
60% falešných výsledků je způsobeno nesprávným odběrem!!!