Datové formáty

Datové formáty
Data v informatice
Data lze zjednodušeně charakterizovat jako libovolnou posloupnost znaků.
Pojem informace je spojen až s nějakým konkrétním významem. Lze říci, že
z dat se stávají informace teprve tehdy, pokud z nich jejich příjemce je
schopen získat nějaké poznatky, vědomosti. Pokud tedy příjemce rozumí
významu, který je v nich ukryt, znamenají pro něj data také nějakou
informaci. Ne všechna data musí nést nějakou informaci.
Data se ukládají na paměťová média v podobě souborů. Soubor představuje
pojmenovanou ucelenou jednotku, která obsahuje údaje určitého typu v
předem dané formě (formátu), která určuje smysl dat. Typy souborů se
rozdělují podle přípony. Pro zpracování informací je zapotřebí nějaký
počítačový program, nějaká aplikace, která dokáže s informacemi pracovat.
Existuje množství různých aplikací určených pro zpracování jednotlivých
typů informací.
Typ souboru (formát souboru)
Určuje význam dat v elektronickém souboru. Existuje množství různých
formátů, které jsou přizpůsobeny pro ukládání různých typů informací.
Některé formáty jsou navrženy pro ukládání přesně daného typu dat, jiné
mohou sloužit pro několik typů dat. Data v souboru mohou být uložena v
komprimované (zhuštěné) podobě.
Komprese
Je způsob zhušťování dat. Komprimovaná data mají při zachování určité
kvality menší datovou velikost.
• Komprese ztrátová
Tento typ komprimování má vliv na kvalitu dat (obrazu, zvuku). Nenávratně
se snižuje kvalita, ale tak, aby to bylo pokud možno co nejméně
pozorovatelné. Tato komprese je vysoce účinná, dokáže zmenšit velikost dat
až na zlomek původní velikosti. Při komprimaci jsou vynechána některá
data, využívá se nedokonalosti lidského zraku a sluchu. Ze
zkomprimovaných dat nelze zrekonstruovat identickou kopii původní
předlohy.
• Komprese bezeztrátová
V datech se nachází určité vzorce a data jsou nahrazena odkazy na tyto
vzorce. Zmenšení není tak výrazné jako při ztrátové kompresi, data jsou
komprimována jedním z mnoha kompresních algoritmů.
Typy souborů
Soubory dělíme na spustitelné a datové.
Spustitelné soubory
Spustitelný soubor obsahuje instrukce, pomocí kterých počítač provede
určitou činnost. Může se jednat o strojový kód nějakého procesoru nebo o
zdrojový kód pro interpretovaný programovací jazyk (skript). Pod MS
Windows obvykle mají spustitelné soubory se strojovým kódem příponu exe,
com, scr, pif. Skripty přímo interpretované MS Windows mají příponu bat
nebo vbs.
Datové soubory
Tyto soubory obsahují jakákoliv data, která jsou následně zpracovávána
počítačovým programem. Data v souboru mohou být buď binární, nebo
textová (přímo zobrazitelný text). Zvláštním druhem binárního datového
souboru je tzv. archív, který obsahuje jeden nebo více komprimovaných
souborů.
Textová data
Pro jejich označení se používá termín čistý nebo prostý text (plain text). Text
je uložen bez formátovacích informací. Hlavní výhodou prostého textu je
jeho přímá čitelnost bez nutnosti interpretovat obsah speciálním
programem, možnost upravovat jakýmkoliv jednoduchým textovým
editorem. V prostém textu jsou obvykle ukládány zdrojové kódy pro
počítačové programy a konfigurační soubory.
Binární data
Obrázky
Některé typy souborů jsou určeny k uložení rastrové grafiky, jiné pro
uložení vektorové grafiky, některé formáty dokáží uložit rastrovou i
vektorovou grafiku. Některé formáty obrázky zkomprimují (zhustí), jiné
uchovávají obrázek v původním stavu.
Formáty rastrové grafiky
GIF (Graphics Interchange Format)
Umí tzv. jednobitovou průhlednost a animace, je vhodný pro obrázky
s menším stupněm detailu, používá bezeztrátovou kompresi, je tvořen rámci
a každý rámec může obsahovat maximálně 256 barev, je vhodný pro
internet, ale je vytlačován pokročilejším formátem PNG.
JPEG/JPG
Je vhodný pro finální obrázek, protože používá ztrátovou kompresi, je
vhodný pro internet, archivaci digitálních fotografií.
Není vhodný pro obrázky s ostrými barevnými přechody
BMP (Windows Bitmap)
Formát pro ukládaní rastrové grafiky.Výhodou tohoto formátu je jeho
extrémní jednoduchost a dobrá dokumentovatelnost, a že jeho volné použití
není znemožněno patentovou ochranou. Díky tomu jej dokáže snadno číst i
zapisovat drtivá většina grafických editorů v mnoha různých operačních
systémech. Obrázky BMP jsou ukládány po jednotlivých pixelech, podle
toho, kolik bitů je použito pro reprezentaci každého pixelu je možno rozlišit
různé množství barev.
TIFF
Je to nekomprimovaný formát, dosahuje špičkové nezkreslené kvality,
používá se v přetiskové přípravě. Podporuje 32-bitovou barevnou hloubku.
PNG (Portable Network Graphics)
Obsahuje tzv. osmibitovou průhlednost (alfa kanál), pracuje se 24 bitovou
barevnou hloubkou, je vhodný pro internet, podporuje bezeztrátovou
kompresi. PNG je podporován všemi hlavními prohlížeči a doporučuje se jej
používat místo GIF.
Formáty vektorové grafiky
WMF
Je to formát aplikací Windows určený pro kliparty. Byl pozdeji nahrazen
standardnějšími formáty jakoje JPG nebo GIF. Stále je ale podporaván hodně
programy jako je například Microsoft's Windows Photo Viewer který je i ve
Windows 7
AI
Je to formát Adobe Illustratoru, tento formát je rozšířen v profesionální
grafice, amatérské programy s ním pracovat neumějí.
EPS (Encapsulated PostScript)
Je používán jako univerzální formát pro výměnu vektorových dat, umožňuje
v sobě nést jak vektorové, tak zapouzdřené rastrové obrázky.
DWG
Jedná se o formát CAD/CAM aplikací, je to nekonstrukční vektorový formát.
Nativní formát souborů (výkresů) programu AutoCAD. Neveřejný formát
firmy Autodesk, kompatibilita takto vytvořených souborů je neúplná a není
zaručena.
SWF (Shockwave Flash)
Vektorový formát určený pro prezentaci interaktivní a animované grafiky. V
tomto formátu má soubor malou velikost, může být přehrávaný ve webovém
prohlížeči, ale k jeho běhu je nutný přehrávač – Adobe Flash Player, který je
volně ke stažení na stránkách společnosti
Audiovizuální data
Audiovizuální data jsou souhrnný pojem pro data zvuková a obrazová.
Video je technologie pro zachycování, zaznamenávání, přehrávání, přenos a
obnovu pohyblivých obrázků. V případě zpracování digitálního videa je
důležité zmínit, že výsledný soubor videa má velké požadavky na paměť a
diskový prostor. Kvalita videa je závislá na metodě zachycování a ukládání
obrazu. Nejdůležitějším kritériem je formát uložení. Různé formáty mají
různý poměr kvalita/objem.
Datový tok (bit rate)
Vyjadřuje množství digitálních dat přenesených za určitou časovou
jednotku. Počítá se většinou v Megabitech za sekundu (Mb/s). Obecně platí,
že čím větší hodnota, tím kvalitnější video.
Variabilní tok (VBR)
Je to způsob maximalizace kvality videa při snaze o co nejnižší množství
přenesených dat. Není-li třeba pro popsání obrazu tolik bitů, nepřenesou se,
naopak je-li jich potřeba více, přenáší se jich více. Znamená to tedy, že ve
scénách s rychlými pohyby je datový tok daleko vyšší, než ve scénách bez
pohybu.
Kodek
Složenina vytvořená z počátečních slabik slov „kodér“ a „dekodér“
(komprese a dekomprese). Počítačový program, který dokáže transformovat
datový proud (stream) nebo signál. Kodeky ukládají data do zakódované
formy (většinou za účelem přenosu, uchování, šifrování), častěji se používají
k obnovení přesně nebo přibližně původní formy dat (dekodeky). Názvy
formátů jsou často mylně zaměňovány s kodeky. Kodek je transformační
program, formát určuje význam dat v souboru.
Zvuková data
Zvuk je uložen v podobě křivky, která představuje jeho průběh. U zvukového
záznamu je uloženo 44 100 změn za sekundu. Snížením počtu změn dojde ke
snížení kvality, ale hlavně velikosti, nebo není nutné uchovávat tolik hodnot,
které lidské ucho není schopno vnímat.
Formáty audio souborů
WAV (Waveform Audio File Format)
Tento zvukový formát vytvořily firmy IBM a Microsoft pro ukládání zvuku
na PC. Stejným způsobem je uložen zvuk na Audio CD, což umožňuje snadný
převod mezi těmito formáty. Je to běžný formát používaný v systémech
Windows většinou pro nekomprimovaná data určená k dalšímu zpracování.
MP3 (MPEG-1 nebo MPEG-2 Audio Layer III)
Formát ztrátové komprese zvukových souborů, kompresní poměr 1:12. Do
MP3 se nejčastěji komprimuje při hodnotě 128 – 320kb/s. Poslechová
kvalita Audio CD pro lidské ucho je 256 kb/s. Tento formát je vhodný pro
převod mluveného slova a hudby.
VORBIS (OGG Vorbis)
Kontejnerový formát se ztrátovou kompresí. Vorbis audio bývá nejčastěji
uloženo v kontejneru OGG a v tomto spojení je nazýváno OGG Vorbis.
WMA (Windows Media Audio)
Komprimovaný zvukový formát, který byl vyvinut pro Windows Media
Player.
AAC (Advanced Audio Coding)
Formát pro ztrátovou kompresi zvuku, který byl vyvinut jako logický
následovník formátuMP3.
MIDI/MID (Musical Instrument Digital Interface)
Formát určený pro komunikaci mezi hudebními nástroji a je využíván
především hudebníky při komponování hudby v digitální podobě.
RA (Real Audio)
Komerční formát firmy Real.com, který je nejčastěji využíván pro přenos
zvuku prostřednictvím internetových rádií. Pro jeho zpracování je zapotřebí
komerční software.
Videa
Formáty video souborů
MPEG-4
Jedná se o kolekci patentovaných metod definujících kompresi a uložení
zvukových a obrazových dat. Tento formát je poskytován následujícími
kodeky:
• DivX
Kodek, který je kompatibilní se standardem MPEG-4. Díky své schopnosti
kvalitní komprese filmů na výrazně menší velikost je velice často používán
pro nelegální šíření filmů chráněných autorskými právy. Velká část
moderních DVD přehrávačů podporuje přehrávání filmů kódovaných
kodekem DivX.
• Xvid
Jedná se o MPEG-4 kompatibilní kodek, který je open source a svobodný
software a na rozdíl od kodeku DivX se dá používat na mnoha různých
operačních systémech a platformách.
RV (Real Video)
Formát byl vyvinut jako speciální formát pro přenos videa po internetu v
podobě tzv. streamu ve webovém prohlížeči.
WMV (Windows Media Video)
Windows Media Video (WMV) je komprimovaný souborový videoformát pro
několik proprietárních kodeků vyvinutých společností Microsoft. Původní
kodek známý jako WMV byl navržen pro internetové streamingové aplikace
jako konkurence pro již zavedený RealVideo. Tento vizuální formát přehraje
Windows Media Player, který je součástí samotného OS Windows. Často je
používán pro přehrávání videa v HTML stránkách.
Theora
Patentově nezatížený formát komprese digitálního videa, který byl vyvinut
jako součást projektu Ogg.
Multimediální kontejner
Audiovizuální data se skládají minimálně ze dvou částí, jedné vizuální a
jedné zvukové. Pro uložení těchto částí se používá multimediální kontejner
tj. obálka souboru nebo datového toku, obsahující jeden nebo více proudů
multimediálních dat (stop, streamů). Do jednoho souboru tak lze například
uložit jednu video stopu, několik zvukových stop v různých jazycích a
několik titulků, je zajištěna jejich synchronizace. Uživatel si tak při
přehrávání může vybrat, kterou kombinaci multimediálních dat chce použít.
AVI (Audio Video Interleave)
AVI funguje jako multimediální kontejner, který obsahuje jednu nebo více
datových stop. Každá stopa ukládá jeden typ dat: zvuk, video, efekty či text
(pro zobrazení titulků). Každá stopa také obsahuje digitálně zakódovaný
mediální tok (zakódován pomocí specifického kodeku).
MPEG/MPG (Motion Picture Experts Group)
Velmi často používaný audiovizuální formát využívající ztrátovou kompresi.
MOV (Apple Quicktime, Movie File Format)
Jedná se o multimediální kontejner, který využívají zejména grafická studia
pro svou prezentaci. Pro přehrání je potřeba vhodný software (pro
Windows Quick Time).
Matroska (Matrjoška) je moderní otevřený svobodný
multimediální kontejner (podobný AVI), který umožňuje pojmout většinu
moderních video a audio formátů. Dokáže též pojmout několik různých
audio stop včetně prostorového zvuku.
OGG
Otevřený svobodný multimediální kontejner používaný především pro
formáty Vorbis a Theora.
RealMedia
Využívá se především v internetovém vysílání. Používá formáty RealVideo a
RealAudio.
Texty
ASCII text
Čistý text bez jakékoliv podpory formátu. Viz textová data.
RTF
Nezávislý formát obsahující rozsáhlou množinu formátovacích příkazů,
umožňuje uchovávat i obrázky. Při hledání zdrojového kódu je v něm možno
identifikovat jednotlivé příkazy.
PDF
Přenosný formát dokumentů. Může obsahovat text, obrázky, vektorové
objekty, animace, hypertextové odkazy a další prvky. Je nezávislý na
softwaru a hardwaru. Formátování a rozložení textu jsou při zobrazení a
tisku stejná jako v původním dokumentu.
DOC
Jedná se o formáty firmy Microsoft, dokáže uchovávat textové i grafické
informace.
ODF
Formát kancelářského balíku Open Office. Jeho struktura je založená na XML
formátu. Je určený pro ukládání a výměnu dokumentů vytvořených
kancelářskými aplikacemi.
XML (Extensible Markup Language)
Je určen pro výměnu dat mezi aplikacemi a pro publikování dokumentů, u
kterých popisuje strukturu z hlediska věcného obsahu, nezabývá se
vzhledem, ten zajistí kaskádové styly. Umožňuje transformaci do jiného
dokumentu nebo jiné aplikace XML.
Na bázi XML je postaveno velké množství specializovaných značkovacích
jazyků(markup languages), jako je zejména XHTML. XML často bývá vhodné
použít jako základ komunikačního protokolu pro webové služby.
HTML (Hypertext Markup Language)
Představuje značkovací jazyk, který se nejčastěji používá na vytváření
webových stránek. Značky umožňují nastavovat formát písma, vkládat
speciální objekty (obrázky, tabulky) a kromě samotného zobrazování
podporují i funkci hypertextu.
Převody datových formátů
Konverze
Tento termín označuje převod informace do jiného zobrazení, zejména do
jiného kódu, jiného formátu nebo jiné číselné soustavy. Každá informace,
pokud má být informaticky zpracována, musí být zobrazena
v určitém kódu a dodržovat nějaký formát. Ačkoli se kódy i formáty
standardizují, užívá se jich celá řada, takže konverze patří mezi velmi časté
operace. Je sice obvykle algoritmicky jednoduchá, ale vzhledem k objemům
dat může být časově velmi náročná. Konverze obrazových informací je
obvykle složitá i algoritmicky.
V zásadě existují tři možnosti:
1. Bezztrátový převod
Během tohoto převodu nejsou ztracena žádná data. To je případ, když dva
kompatibilní formáty jsou vzájemně převoditelné. Například převod
rastrového obrazu z TIFF do PNG.
2. Ztrátový převod.
Ke ztrátě dat může dojít z následujících důvodů:
• Ztrátová komprese dat
Kompresí jsou vypuštěna nepotřebná data. Jedním z příkladů je převod
zvukového souboru z WAV do MP3.
• Cílovému formátu chybí možnost přeložit všechna data pocházející ze
zdrojového formátu. Příkladem je konverze HTML do textového souboru, u
které dochází ke ztrátě veškerého formátování.
3. Významová konverze
Tato konverze je smysluplná, pokud jde o data. Vzorce a formáty se
nepřevedou. U tohoto typu převodu může dojít ke ztrátě informací, nebo
naopak může dojít k obohacení o další informační zdroje. Příkladem je
převod tabulky z Microsoft Excel XLS do formátu CSV, nebo naopak.
Bitmapová grafika
Bitmapová grafika (rastrová grafika) je jeden ze dvou základních způsobů, jakým počítače
ukládají a zpracovávají obrazové informace. Spolu s vektorovou grafikou přestavují dva
základní způsoby ukládání obrázků.
V bitmapové grafice je celý obrázek popsán pomocí jednotlivých barevných bodů (pixelů).
Body jsou uspořádány do mřížky. Každý bod má určen svou přesnou polohu a barvu v
nějakém barevném modelu (např. RGB). Kvalitu záznamu obrázku ovlivňuje především
rozlišení a barevná hloubka.
Rozmístění a počet barevných bodů obvykle odpovídají zařízení, na kterém se obrázek
zobrazuje (monitor, papír). Pokud se obrázek zobrazuje na monitoru, stačí rozlišení 72 DPI,
pro tisk na tiskárně 300 DPI.
Pro převod obrazových předloh (klasické fotografie, kreseb a dalších) do bitmapové grafiky
slouží zařízení nazývané skener nebo digitální fotoaparát.
Barevná hloubka
Popisuje počet bitů použitých k popisu určité barvy nebo pixelu v bitmapovém obrázku nebo
rámečku videa. Toto pojetí je také známé jako počet bitů na pixel, zejména je-li uvedeno
spolu s počtem použitých pixelů. Větší barevná hloubka zvětšuje škálu různých barev a
přirozeně také paměťovou náročnost obrázku či videa.
● 1bitová barva (21 = 2 barvy) také označováno jako Mono Color
● 4bitová barva (24 = 16 barev)
● 8bitová barva (28 = 256 barev)
● 15bitová barva (215 = 32 768 barev) také označováno jako Low Color
● 16bitová barva (216 = 65 536 barev) také označováno jako High Color
● 24bitová barva (224 = 16 777 216 barev) také označováno jako True Color
● 32bitová barva (232 = 4 294 967 296 barev) také označováno jako Super True Color
(někdy také jako True Color)
● 48bitová barva (248 = 281 474 976 710 656 = 281,5 biliónů barev) také označováno
jako Deep Color
Lidské oko je schopné rozpoznat asi 10 milionů barev, takže 24bitová barevná hloubka je
dostatečná. Nicméně pokud je fotografie pořízená v 24bitové barevné hloubce významně
editována, řada barev se může ztratit a snímek je potom velmi náchylný k tzv. posterizaci hrubým a viditelným skokům barev zejména v jemných barevných přechodech. Nicméně
řada formátů určených pro ukládání fotografií více než 24bitovou barevnou hloubku uložit
nedokáže - typickým příkladem je JPEG, který používá pouze 8 bitů/kanál. 16 bitů/kanál
dokáže uložit např. TIFF či PSD (formát programu Photoshop).
Barevný model
RGB
RGB (Red, Green, Blue) je aditivní barevný model založený na faktu, že lidské oko je citlivé
na tři barvy - červenou, zelenou a modrou. Ostatní barvy jsou dány sytostí těchto barev.
Kombinací těchto barev lze získat téměř všechny barvy barevného spektra.
Variantou RGB je RGBA (Red, Green, Blue, Alpha), kde je navíc přidán alfa kanál, který nese
informaci o průhlednosti.
Třem barvám použitých v modelu RGB se říká tzv. základní (primární) barvy (Primary colors),
přičemž regulací jejich intenzity vzniká při jejich míchání celé spektrum barev - gamut.
Intenzita každé barvy se nejčastěji udává binárně (dvojkově) určitým počtem bitů podle
barevné hloubky. Nejčastěji se používá 8 bitů na každý jednotlivý RGB kanál (jeden pixel
tedy potřebuje 3*8=24 bitů), což umožňuje regulovat intenzitu každé barvy v rozsahu 0 až
255.
Použití:
Zobrazovací jednotky (monitory, projektory..)
V grafických formátech
CMY / CMYK
CMYK je barevný model založený na subtraktivním míchání barev. Používá se hlavně u
reprodukčních zařízení, která barvy tvoří mícháním pigmentů. Model CMY obsahuje tři
základní barvy - azurovou (Cyan), purpurovou (Magenta) a žlutou (Yellow). Jejich složením
by měla vzniknout černá, ale při použití běžných tiskových barev není takto vzniklá černá
příliš kvalitní. Proto se používá model CMYK, kde je navíc čtvrtá barva - černá (blacK). Jejím
přidáním se navíc snižují náklady na tisk (černý pigment je levnější než barevný).
Všechny barvy vyjádřené v RGB nelze zobrazit v CMYK a naopak. Důvodem jsou rozdílné
barevné trojúhelníky (gamuty). Nastává tedy problém s tiskem fotografií, hlavně se ztrátou
brilance barev - barvy na monitoru budou vypadat jinak, než barvy na papíře.
Použití:
Tiskárny
HSV a HSB
HSV (Hue, Saturation, Value), někdy také HSB (Hue, Saturation, Balance) je barevný model
odpovídající lidskému intuitivnímu popisu barev. Má tři základní parametry: tón (odstín),
sytost (saturace) a jas.
Pro zobrazení modelu HSV se používá šestiboký jehlan umístěný do souřadnicového
systému. Vrchol jehlanu se nachází v počátku a osa jehlanu je shodná se svislou osou, která
znázorňuje změny jasu. Sytost je umístěna na vodorovné ose a mění se v intervalu <0,1>.
Barevný tón je definován jako velikost úhlu od vodorovné osy (sytosti). Z této reprezentace
plyne několik nedostatků - přechod mezi černou a bílou a změna barevného tónu nejsou
plynulé.
Tento model se nepoužívá pro ukládání fotografií, ale má dobré uplatnění při jejich editaci.
Podle HSV se zadávají barvy, ovládá se saturace a přebarvuje obraz.
● Hue - barevný tón, převládající. Neboli odstín - barva odražená nebo procházející
objektem. Měří se jako poloha na standardním barevném kole (0° až 360°). Obecně
se odstín označuje názvem barvy.
● Saturation - sytost barvy, příměs jiné barvy. Někdy též chroma, síla nebo čistota
barvy, představuje množství šedi v poměru k odstínu, měří se v procentech od 0%
(šedá) do 100% (plně sytá barva). Na barevném kole vzrůstá sytost od středu k
okrajům. Např. červená s 50% sytostí bude růžová.
● Value - hodnota jasu, množství bílého světla. Relativní světlost nebo tmavost barvy.
Jas vyjadřuje kolik světla barva odráží, dalo by se také říct přidávání černé do
základní barvy.
DPI
Dots per inch (DPI) je údaj určující, kolik obrazových bodů (pixelů) se vejde do délky jednoho
palce. Jeden palec je 2,54 cm. Někdy se také užívá zkratky PPI čili pixels per inch, pixely na
palec.
Máme fotografii pořízenou 1 Mpx digitálním fotoaparátem. Obrázek, který má 1280 bodů
(pixelů) na šířku a 960 bodů (pixelů) na výšku, chceme vytisknout na tiskárně s rozlišením
300 DPI. Potom bude vytištěný obrázek široký
1280/300 = 4,27 in (10,84 cm)
a vysoký
960/300 = 3,20 in (8,13 cm)
Samozřejmě je možné fotografii vytisknout i s jinými rozměry, v takovém případě však
nebude jeden bod původní fotografie odpovídat jednomu tiskovému bodu a je nutné provést
přepočet (tzv. převzorkování neboli resampling).
Formáty souborů
BMP
Výhodou tohoto formátu je jeho extrémní jednoduchost a dobrá dokumentovanost. Díky tomu
jej dokáže snadno číst i zapisovat drtivá většina grafických editorů v mnoha různých
operačních systémech. Obrázky BMP jsou ukládány po jednotlivých pixelech.
Soubory ve formátu BMP většinou nepoužívají žádnou kompresi (přestože existují i varianty
používající kompresi RLE – run-length encoding). Z tohoto důvodu jsou obvykle BMP
soubory mnohem větší než obrázky stejného rozměru uložené ve formátech, které kompresi
používají. V praxi se pro ukládání obrázků vyžadujících zachování všech informací používají
spíše novější formáty PNG, GIF nebo také TIFF.
JPEG
JPEG je formát pro ukládání fotografií a vychází ze slov Joint Photographic Experts Group,
což je název komise, která byla ustanovena v roce 1986 a v roce 1992 vytvořila standard pro
ukládání a kompresi obrazů. JPEG používá ztrátovou kompresi neboli výsledek je jiný než
originál. Rozdíl je ale obvykle okem nepostřehnutelný a navíc stupeň komprese je možné v
poměrně širokém rozsahu měnit. JPEG tak vyhoví jak tam, kde je potřeba maximální kvalita
fotografie (např. tisk), tak tam, kde je preferována velikost souboru (internet, mail).
Finální úspora velikosti souboru záleží nejen na nastaveném stupni komprese ale i na
obsahu fotografie. Ostré fotografie plné jemných detailů (např. pole nebo tráva) lze
zkomprimovat mnohem méně než např. jemný portrét s rozostřeným pozadím.
Z principu JPEG komprese vyplývají nedostatky, které se při silné JPEG kompresi objevují v
obraze. Říká se jim JPEG artefakty neboli nové, umělé a nechtěné obrazové prvky. Objevují
se rády kolem jemné kresby a čar a to tím více, čím vyšší stupeň komprese JPEG provádí.
JPEG se tedy nehodí na ukládání čárové grafiky, protože všechny čáry, písmena atd. jakoby
„ušpiní“.
JPEG bude mít problémy i na plynulých přechodech realizovaných na velkých plochách
(obloha, pozadí atd.). Tím, že v principu ukládá po čtvercových blocích, tak tyto čtverce
mohou být v obraze viditelné a vytvořit místo plynulého přechodu mapy.
Výhody
1. Malá velikost výsledného souboru.
2. Možnost nastavení stupně komprese.
Nevýhody
1. Podporuje pouze 24 bitovou barevnou hloubku. (=nehodí se pro editaci)
2. JPEG nepodporuje průhlednost.
3. Nehodí se pro ukládání málobarevných obrázků (text..) . Vytváří artefakty.
4. Opakované ukládání snižuje kvalitu obrázku.
GIF
Je grafický formát určený pro rastrovou grafiku. GIF používá bezeztrátovou kompresi
LZW84. GIF je tedy vhodný pro uložení tzv. pérovek (nápisy, plánky, loga). GIF umožňuje
také jednoduché animace.
GIF má jedno velké omezení — maximální počet současně použitých barev barevné palety
je 256 (8 bitů), v případě animace pak umožňuje využít odlišné palety 256 barev pro každý
snímek.
Výhody
1. Malá velikost výsledného souboru
2. Podporuje animace.
3. Podporuje průhlednost.
Nevýhody
1. Podporuje pouze 8bitovou barevnou hloubku.
PNG
je grafický formát určený pro bezeztrátovou kompresi rastrové grafiky. Byl vyvinut jako
zdokonalení a náhrada formátu GIF, který byl patentově chráněný (LZW84 algoritmus), dnes
jsou patenty prošlé. PNG nabízí podporu 24 bitové barevné hloubky, nemá tedy jako GIF
omezení na maximální počet 256 barev současně. PNG tedy do jisté míry nahrazuje GIF,
nabízí více barev a lepší kompresi (algoritmus Deflate + filtry). Navíc obsahuje osmibitovou
průhlednost (tzv. alfa kanál), to znamená, že obrázek může být v různých částech různě
průhledný (tzv. RGBA barevný model). Nevýhodou PNG oproti GIF je praktická nedostupnost
jednoduché animace, pro kterou sice existují 2 návrhy APNG a MNG, které se ale zatím
neprosadily.
Výhody
1. Podporuje průhlednost
Nevýhody
1. Nepodporuje animace
RAW
Je soubor obsahující minimálně zpracovaná data ze snímače digitálního fotoaparátu. RAW
formát není bohužel nijak standardizován a výrobci si každý podle svých potřeb, preferencí a
použité technologie (senzoru) definovali vlastní RAW formát. Rozdíly jsou značné,
dokumentace k jednotlivým RAW formátům také není většinou dostupná. Je tak třeba
používat programy určené pro konkrétní značku a často i pro konkrétní model. Výrobci navíc
částečně pod vlivem technologického vývoje, částečně jako obchodní politiku, RAW formát
model od modelu mění.
Bylo již několik pokusů o standardizaci RAW formátu. Asi nejvýznamnější pokus učinila firma
Adobe, která definovala svůj otevřený a standardní formát DNG (Digital Negativ) a nabídla
ho výrobcům digitálních fotoaparátů a jiných zařízení. Zatím se tento formát moc nepoužívá.
Výhody
1. Až 42 bitová barevná hloubka
Nevýhody
1. Není standardizován
Tiff
Formát TIFF byl původně navržen jako formát vhodný pro ukládání obrazů získaných ze
skenerů. Dnes je však jeho použití obecnější.
TIFF je tzv. kontejnerový formát neboli formát, který dokáže nést různá obrazová data
komprimovaná různými kodeky. Kontejner je potom jen standardní přenašeč opatřený všemi
důležitými visačkami, které vnitřní formát správně identifikují a popisují. Díky tomu je TIFF
velmi flexibilní formát, který dokáže kombinovat různé obrázky uvnitř jednoho souboru,
dokáže používat různé barevné hloubky, různé způsoby komprese atp. Vše je postaveno na
tzv. tagu, pomocí kterých lze popsat obsah souboru, organizaci dat, jejich velikost, použitý
způsob komprese atp. Například způsob komprese uvnitř TIFF souboru může být JPEG, ZIP,
RLE či zcela bez komprese – vše potřebné popíšou tagy v hlavičce TIFF souboru.
Přestože je TIFF dnes široce akceptovaný standard, tak šíře jeho možností díky tagům
někdy způsobuje kompatibilní problémy. Velká svoboda v tvoření různých tagů a tím k
zabalení různých typů dat dovnitř formátu TIFF někdy způsobuje obtíže se čtením a
pochopením obsahu souborů. Zejména při použití okrajových a méně frekventovaných
možností TIFF formátu riskujete, že protistrana je nepochopí. Proto i dnes se data pro
obecné použití, kde se musí předpokládat široká škála různých programů, ukládají do TIFF
formátu bez komprese a s 24 bitovou barevnou hloubkou (8 bitů/kanál), kde je jistota
přečtení vysoká.
Výhody
1. V jednom souboru může být několik obrázků
2. Využívá různé komprese (JPEG, ZIP, RLE) nebo může být bez komprese
3. Různá barevná hloubka. (dokáže 1 bit, 8 bitů, 24 bitů, 48 bitů atd..)
4. Dokáže uložit RGB, CMYK i jiné barevné prostory
Nevýhody
1. Můžou se objevit problémy s kompatibilitou
Grafické editory
Adobe Photoshop
Adobe Photoshop je bitmapový grafický editor pro tvorbu a úpravy bitmapové grafiky (např.
fotografií) vytvořený firmou Adobe Systems.
První verze (1.0) vyšla v únoru roku 1990 pro Mac OS pod záštitou firmy Adobe Systems. V
současné době je k dispozici třináctá verze, prodávaná pod označením Creative Suite 6
(CS6) - beta verze, která byla vydána v březnu 2012. Původně je Photoshop dílem bratrů
Thomase a Johna Knolla, kteří na vývoji začali pracovat již v roce 1987. Jedním z
nejvýznamnějších bodů byl vznik verze pro operační systém Microsoft Windows v roce 1996
(verze 4.0). Označení Creative Suite používané u nových verzí vyjadřuje fakt, že je
Photoshop integrován se skupinou dalších grafických programů firmy Adobe (Adobe's
Creative Suite), kam patří mimo jiné Adobe Illustrator či Adobe InDesign.
GIMP
GIMP neboli GNU Image Manipulation Program („GNU program pro úpravy grafiky“) je
svobodná multiplatformní aplikace pro úpravu a vytváření rastrové grafiky. Používá se
zejména pro úpravy fotografií, tvorbu webové grafiky a podobné účely. Kromě široké škály
rastrových nástrojů obsahuje i některé vektorové funkce, které jsou užitečnou pomůckou při
práci s rastrovou grafikou (cesty, písma atd.). GIMP je dnes oficiální součástí projektu GNU.
GIMP je dostupný zdarma včetně zdrojových kódů pod licencí GPL.
Práci na editoru GIMP zahájili v roce 1995 studenti Kalifornské univerzity v Berkeley Spencer
Kimball a Peter Mattis. Editor pro své grafické rozhraní původně používal proprietární
knihovnu Motif. Aby se Gimp stal nezávislým na proprietární knihovně a bylo ho možné bez
problémů šířit, byla speciálně pro GIMP vyvinuta nová svobodná knihovna GTK (GIMP
Toolkit). Ta se mezi programátory stala velmi populární a na jejím základě vznikla celá řada
dalších aplikací, mimo jiné grafické pracovní prostředí GNOME. Nyní je vyvíjený a udržovaný
skupinou dobrovolníků.
Další hlavní verze 2.8 vyšla po 3,5 letech vývoje dne 3. května 2012. Nově obsahovala
možnost zobrazení v jediném okně, seskupování vrstev, přímou editaci textů či možnost
výpočtů v dialogových polích.
Zoner Photo Studio
Zoner Photo Studio je fotografický software vyvíjený brněnskou společností ZONER
software. Tento bitmapový editor, sloužící ke správě a úpravě fotografií, je v Česku jedním z
nejrozšířenějších programů.
MS Paint
Malování (též Paint, MS Paint, dříve Paintbrush) je velmi jednoduchý grafický editor pracující
s rastrovou grafikou, dodávaný téměř se všemi verzemi operačního systému Microsoft
Windows. Program umí pracovat s bitmapami (24bitové, 256barevné, 16barevné a
monochromatické, všechny s koncovkou souboru .bmp), JPEG, GIF (bez animací nebo
průhlednosti), PNG (bez průhlednosti) a TIFF (bez podpory vícero stránek).
APV - Vektorová grafika
Vektorová grafika je jeden ze dvou základních způsobů reprezentace obrazových informací
v počítačové grafice.
Rastrová grafika vs. vektorová:
 V rastrové grafice je celý obrázek popsán pomocí hodnot jednotlivých barevných bodů
(pixelů) uspořádaných do pravoúhlé mřížky
 Vektorový obrázek je složen ze základních geometrických útvarů, jako
jsou body, přímky, křivky a mnohoúhelníky.
Výhody
Vektorová grafika má proti rastrové grafice některé výhody:



Je možné libovolné zmenšování nebo zvětšování obrázku bez ztráty kvality
Je možné pracovat s každým objektem v obrázku odděleně.
Výsledná paměťová náročnost obrázku je obvykle mnohem menší než u rastrové grafiky.
Nevýhody


Oproti rastrové grafice zpravidla složitější pořízení obrázku, to znamená že v rastrové grafice lze
obrázek snadno pořídit pomocí fotoaparátu nebo skeneru.
Překročí-li složitost grafického objektu určitou mez, začne být vektorová grafika náročnější
na operační paměť a procesor než grafika bitmapová (rastrová).
Použití
Vektorová grafika se používá zejména pro počítačovou sazbu, tvorbu
ilustrací, diagramů a počítačových animací. Pro práci s vektorovou grafikou se používají vektorové
editory (např. Adobe Illustrator, CorelDraw, Inkscape, Sodipodi, Zoner Callisto). Využití najdeme také
v technické grafice (CAD systémy). Vektorově je definovaný obraz u většiny fontů písem v počítači.
Beziérová křivka






je jednou z mnoha parametrických křivek. Umožňuje
interaktivní vytváření a modifikaci jejího tvaru.
Pomocí Bézierovy křivky je také možno reprezentovat
interpolační křivky
Pokud chce uživatel změnit tvar Bézierovy křivky, tak musí
vybrat příslušný řídící bod a změnit jeho polohu.
To nemusí být vždy jednoduché a vyžadujete jistou zkušenost. Tento problém se navíc
komplikuje, pracujeme-li v třírozměrném prostoru.
Přirozenou se potom jeví metoda, která každému bodu řídicího polygonu přiřadí reálné číslo
(„váha“), jehož změnou se mění tvar křivky.
Největším přínosem racionálních Bézierových křivek je možnost manipulace s
tvarem křivky bez změny polohy bodů řídicího polygonu.
Převod mezi rastrovou a vektorovou grafikou

Proces převodu z rastrového obrázku na vektorový = tomuto procesu se říká vektorizace

Procesu převodu z vektorového obrázku na rastrový říkáme rasterizace.
Vektorizace
Základem dobře vypracovaného vektorového objektu je potřebné mít kvalitní a vhodný: programový
nástroj a grafickou předlohu. Vektorizace je prováděna několika způsoby:

Ruční – Označení lomových bodů (přímek a křivek) pomocí ukazovacích vstupních zařízení
(myši, tabletu). Nutno podotknout, že tento proces je u obrázku s velkou velikostí a
množstvím barev časově dosti náročný, ovšem je nejkvalitnější.

Automatická – Programový nástroj automaticky vygeneruje veškeré přímky a křivky
reprezentující daný objekt. V tomto procesu u fotografií nebo u obrázků s velkým množstvím
barev se mohou vyskytnout nedostatky, kde převedený obrázek nemusí vhodně odpovídat s
původním obrázkem, případně se tento problém může promítnout až po změně velikosti
výsledného objektu. Při automatickém převodu velmi záleží na kvalitě použitého nástroje a
vhodném nastavení proměnných při převodu.

Poloautomatická – Kombinace obou předchozích možností. Tedy cesty jsou automaticky
vygenerovány, ale dochází ještě k jejich ruční korekci.
Formáty:
Zmf
Formát aplikace Zoner Callisto
Ai
Adobe Illustrator
Formát AI je patentovaný společností Adobe, jde o nativní formát aplikace Adobe Illustrator. Dokáže
uložit vektorovou i rastrovou grafiku a mnoho dalších funkcí Illustratoru.
Je podobný formátu PDF – jinými slovy, přejmenujete-li příponu souboru AI na PDF, začne se soubor
chovat téměř jako běžné PDF.
AI používá jak ztrátovou tak bezeztrátovou kompresi, zvládá různé barevné hloubky, různé barevné
modely (RGB, CMYK), indexované barvy a průhlednost. ¨
Podporuje více vrstev (do vrstev organizuje Illustrator objekty kresby), nepodporuje však více stran
dokumentu (vždy jen jedna strana) a ani animace.
CDR
CorelDRAW
Formát CDR je patentovaný formát firmy Corel Corporation a je to nativní formát aplikace
CorelDRAW.
Je z hlediska možností v mnohém podobný formátu AI (i když konkurenční), umožňuje však
vícestránkové dokumenty.
Oba programy mají omezenou možnost vzájemně si formáty načítat. Na rozdíl od Illustratoru, který
je k dispozici pro Windows i Mac OS X, CorelDRAW je prakticky k mání jen pro Windows.
PDF
PDF (zkratka anglického názvu Portable Document Format – Přenosný formát dokumentů)
je souborový formát vyvinutý firmou Adobe pro ukládání dokumentů nezávisle na softwaru i
hardwaru, na kterém byly pořízeny.
Soubor typu PDF může obsahovat text i obrázky, přičemž tento formát zajišťuje, že se libovolný
dokument na všech zařízeních zobrazí stejně.
Vytvářet PDF dokumenty lze jak v Acrobatu od Adobe, tak v dalších programech.
Prohlížení je snazší, existují volně dostupné prohlížeče pro mnoho platforem, nejznámějším je
oficiální prohlížeč mateřské firmy Adobe Reader.
PDF soubory mají příponu .pdf popřípadě .PDF. PDF je otevřeným standardem a je snadno
přenositelný je velice rozšířený a hojně využívaný.
Video
Co je video
Video je technologie pro elektronické zachycování, zaznamenávání, zpracovávání, přenášení a
ukládání sekvence obrázků, které reprezentují pohyb scény
Charakteristika videa
Počet snímků za sekundu (Framerate)
Tento parametr určuje, jak velký počet snímků připadá na jednu sekundu záznamu. Staré mechanické
kamery většinou dokázaly zachytit 1-6 snímků zatímco dnešní profesionální kamery nyní dokáží
zachytit 120 i více snímků. Minimum snímků za sekundu pro vytvoření iluze pohybující scény je 15.
Prokládaný/Progresivní způsob zobrazení
Video může být prokládané nebo progresivní. Je-li video prokládané, každý snímek je rozdělen na dva
půlsnímky trvající polovinu doby celého snímku – první obsahuje liché, druhý pak jen sudé řádky.
Progresivní zobrazí oba řádky naráz, čímž se zvyšuje celková kvalita obrazu a nevznikají v obrazu
artefakty.
Poměr stran (Aspect Ratio)
Poměr stran popisuje poměr délek vodorovné a svislé strany. Televizní přijímače mají poměr
obrazovek typicky 4:3 neboli. HDTV přijímače používají širokoúhlé displeje 16:9
Rozlišení
Rozlišení videa je udáváno v pixelech pro digitální a v řádcích pro analogové formáty. Nejznámější
počty řádků jsou 240p, 480p, 720p, 1024p.
Barvený model a počet bitů na pixel
Běžnými vysílacími barvenými modely je YUV (pro normu PAL) a YIQ (pro normu NTSC). Počet bitů na
pixel určuje, kolik bitů je potřeba k popsání jednoho bodu obrazu.
Datový tok
Datový tok je množství digitálních dat přenesené za určitou časovou jednotku. Počítá se většinou v
Megabitech za sekundu (Mbit/s). Obecně lze říci, že čím vyšší hodnota, tím kvalitnější digitální video
je. Variabilní tok (VBR) je způsob maximalizace kvality videa při snaze o co nejnižší množství
přenesených dat. Není-li třeba pro popsání obrazu tolik bitů, nepřenesou se, naopak je-li jich potřeba
více, přenáší se jich více. Znamená to tedy, že ve scénách s rychlými pohyby je datový tok daleko
vyšší, než ve scénách bez pohybu.
Video komprese (pouze pro digitální záznam)
Cílem komprese je zmenšení datového toku při zachování kvality obrazu. Formát komprese může být
například 5:1, což znamená, že video je kompresováno na pětinu původní velikosti. Video na
Internetu může mít kompresi 50:1 i více.
Typy komprese:
1) Zmenšení velikosti - například snímek o velikosti 640x480 je zmenšen na 320x240 a zabírá
tak 4x méně místa na disku.
2) Snížení snímkové rychlosti - například video o 25 snímcích za sekundu může být sníženo na
12-ti snímkové.
3) Oříznutí barevné informace - využívá se faktu, že lidské oko je více citlivé na změny jasu
obrazu, než na změny barvy. Proto tato techniku pracuje tak, že odstraní velkou část barevné
informace z obrazu.
Televizní normy
Jako televizní norma se označuje souhrn standardů kódování signálu pro televizní vysílání. Této
normě musí být přizpůsobena zařízení vysílače i přijímače. V analogové televizi definují zejména
technické parametry přenosu obrazového signálu, systém kódování barevné informace, případně
systém pro vícekanálový zvuk či další informace šířené s televizním signálem (např. teletext). U
digitální televize jsou všechny tyto složky součástí jediného systému.
Nejvýznamnějšími normami jsou PAL a NTSC. PAL se používá zejména v Evropě, zatímco NTSC se
používá například v Kanadě, USA a Japonsku. Odlišují se od sebe například různými barvenými
modely a počty snímků za sekundu.
Kodek
Kodek je zařízení nebo počítačový program (což platí zejména u videa), který dokáže transformovat
datový proud nebo signál. Kodeky ukládají data do zakódované formy (většinou za účelem přenosu,
uchovávání nebo šifrování), ale častěji se používají naopak pro obnovení přesně nebo přibližně
původní formy dat vhodné pro zobrazování, případně jinou manipulaci.
Nejznámější video kodeky
 Huffyuv
 DivX
 Xvid
 x264
 FLV1
 MPEG-X (X = číslo)
Balíčky kodeků
Většinou obsahují téměř všechny potřebné kodeky pro přehrání videií, nástroje pro dodatečné
úpravy datového toku a obrazové filtry. Např.:




K-Lite Codec Pack
Codec Pack All In 1
XP Codec Pack
Community Codec Pack
Typy souborů
Kontejner AVI
 Nejrozšířenější kontejner pro ukládání videa. Podporuje většinu kompresí zvuku i
obrazu, i když některé formáty způsobují problémy. Přestože je možné použít v AVI
více zvukových stop, titulky, MP3 VBR nebo Vorbis zvuk, není pro toto AVI vhodné a
způsobuje plno problémů při přehrávání. Problematické je také uložení MPEG-4
(DivX, XviD) videa do AVI kontejneru (přestože se to zcela běžně dělá).
 Výhodou AVI je obrovská kompatibilita se všemi OS i stolními a přenosnými video
přehrávači.
 Nevýhodou je problematické použití s novými, kvalitními formáty zvuku a videa.
Kontejner MPEG
 Najdeme v něm většinou všechny druhy kompresí MPEG.
 Používá přípony souborů MPG, VOB, TS, MTS
Kontejner MP4
 Tento kontejner je součástí ISO standardu MPEG-4, je tedy určen primárně pro
MPEG-4 video.
 Existuje jeho modifikace s příponou 3GP.
 Kontejner MP4 (a 3GP) se hodně rozšířil hlavně v mobilních telefonech a stolních i
přenosných multimediálních přehrávačích.
Kontejner MKV (Matroška)
 Matroška - Pro video soubory má příponu MKV, pro audio
 Lze do něj uložit většinu existujících kompresí zvuku i obrazu.
 V současnosti je Matroška neoficiálním standardem pro HD ripy, takže lze
předpokládat jeho širokou podporu a rozšíření v budoucnosti.
 Formát je licencovám jako "public domain", to znamená volně k použití pro každého
Kontejner MOV
 Jedná se o obohacenou verzi AVI
 Primárně pro program Quicktime počítačů Apple Macintosh
 Rozšířen o přenos po internetu (nemusí se nejdříve přenést celý soubor)
Kontejner MJPEG
 Zkratka motion JPEG
 Díky nezávislému sledu snímků je střih videa jednoduchý
Parametry médií
Rozlišení
Datový tok [Mbit/s]
Komprese
VHS
352x288
2,4
Video CD
352x288
1,15
MPEG1
Super
Video CD
480x576
2,4
MPEG2
DVD
720x576
6
MPEG2
Blu-Ray
1920x1080
54
MPEG2, MPEG4
Konektory PC videa




Pro anténní přenosy se používá především koaxiální kabel
Nové zobrazovací jednotky a kamery dokáží využít i UTP kabelu.
Přenos z kamery do PC je nejčastěji prováděn skrz USB nebo FireWire
Typickými konektory pro zobrazovací jednotky jsou: D-Sub (taktéž zvaný VGA), DVI a
jeho odnože, HDMI.
Digitální videokamery



Videokamera je elektronické zařízení, sloužící k zachycení videa a zvuku.
Kamery záznam mohou ukládat na několik médií: Hard Disk, Paměťovou kartu, DVD,
Magnetické pásky (např. MiniDV)
Kamery se často dělí podle využití na:
1) Profesionální: Studiové a Přenosové
2) Poloprofesionální
3) Amatérské
4) Speciální (např. průmyslové nebo detektory)
Editace videa
Krom změn v kompresi či datovém toku videa lze označit za úpravy videa i jejich střih a přidávání
efektů.
Linérání střih
Lineární střih videa je destruktivní proces, při kterém se snímky filmové pásky aranžují do předem
promyšlené sekvence.
Nelineární střih
Nelineární editor neovlivňuje filmové soubory, ale pouze se na ně odkazuje. Samotný editor pak
pouze zobrazuje, jak by vypadal výsledek, pokud bychom video skutečně stříhali.
Software pro editaci videa
 Pinnacle Studio
 Adobe After Effects
 Sony Vegas
 VirtualDub
 Cyberlink Power Director
Zvuk
Zvuk je mechanické vlnění v látkovém prostředí, které je schopno vyvolat sluchový vjem. Frekvence
tohoto vlnění, které je člověk schopen vnímat, jsou značně individuální a leží v intervalu přibližně 16
Hz až 20 000 Hz. Mechanické vlnění mimo tento frekvenční rozsah sluchový vjem nevyvolává, přesto
se někdy také označuje jako zvuk.
Frekvenci nižší než 16 Hz má infrazvuk, slyší jej např. sloni. Frekvenci vyšší než 20 kHz má ultrazvuk,
který mohou vnímat např. psi, delfíni či netopýři. Děje, které jsou spojeny se vznikem zvuku jeho
šířením a vnímáním, se nazývají akustika a stejný název má i věda, která tyto děje zkoumá.
Základní parametry zvuku jsou výška, barva, intenzita. Frekvence udává se v Hz. Intenzita (hlasitost)
udává se v dB.
Příklady úrovní hlasitosti:

0 dB práh slyšitelnosti

20 dB šum ve studiu

30 dB tikot hodinek

50 dB šepot z 10 cm

130 dB práh bolesti

190 dB start letadla
Digitalizace signálu (samplování)

Původní křivku „nařežeme“ další frekvencí

Tuto frekvenci nazýváme vzorkovací

Musí být nejméně 2x větší než frekvence původního signálu
Frekvenční rozsah zvuku:

Závisí na vzorkovací frekvenci

Např.: jeli vzorkovací frekvence 44,1 kHz, tak je rozsah 22 kHz

CD přehrávače používají 44,1 kHz

Používané frekvence
o
44,1 kHz
o
48 kHz
o
96 kHz
o
192 kHz
Odstup signálu (šum)

SNR (signal to noise ratio)

Používá se 16 bitů = 96,32 dB, 24 bitů = 140 dB

Větší počet nemá smysl používat

Šum obsahuje všechny frekvence a snižuje kvalitu užitečného signálu
Formáty zvukových souborů:

nekomprimované
o
WAV – CD kvalita
o
Aif, Rif
o
FLAC

komprimované
o
MP3 (MPEG1 Layer3)
o
Ogg
o
ACC
o
ATRAC
Výška zvuku
Výška zvuku je dána jeho frekvencí, čím vyšší je frekvence, tím je vyšší výška. U jednoduchých tónů s
harmonickým průběhem určuje jejich frekvence absolutní výšku tónu. Absolutní výška tónu se měří
přístroji pro měření zvukových frekvencí, za obvyklých podmínek ji nelze určit sluchem. Pro
subjektivní hodnocení zvuku je důležitější relativní výška tónu, což je podíl frekvence daného tónu
vůči frekvenci referenčního tónu. Hudební akustika určuje jako základní tón 440 Hz, v technické praxi
se jako základní (referenční) tón udává 1000 Hz (jeden kilohertz).
U zvuků s neharmonickým průběhem (složené tóny) je určení výšky obtížnější, mnohdy základní výška
tónu odpovídá složce s nejmenší frekvencí.
Barva zvuku
Zvuky se i při stejné výšce tónu mohou lišit odlišným zabarvením. Barva zvuku je určena počtem
vyšších harmonických tónů ve složeném tónu a jejich amplitudami. Sluchem podle barvy zvuku
rozeznáváme hudební nástroje a hlasy lidí.
Periodické kmity - tóny - jsou tvořeny složkami jejichž frekvence jsou celistvé násobky frekvence
základního tónu - vyšší harmonické frekvence či alikvotní tóny. Má-li harmonická frekvence
dvojnásobný počet kmitů proti kmitu základnímu, jde o druhou harmonickou atd. Obecně platí, že tón
zní tím ostřeji - drsněji, čím je energie harmonických frekvencí větší, tím "kulatěji", čím je energie
harmonických nižší. Obecně platí, že liché násobky základního kmitočtu zvuk zostřují/ochlazují (např.
u žesťových hudebních nástrojů), sudé násobky základní harmonické frekvence zvuk
zjemňují/oteplují" (např. dřevěné dechové nástroje).
Některé hudební nástroje vydávají doprovodné zvuky o frekvencích, které nejsou v harmonickém
poměru ke frekvenci tónů základních.
Hlasitost a intenzita zvuku
Hlasitost zvuku je subjektivní veličina. Je závislá na velikosti akustického tlaku, kterým zvukové vlnění
působí na sluch (tj. proměnné složky tlaku).
Odpovídající měřitelnou veličinou je hladina akustického tlaku. Protože slyšitelný rozsah vjemů
přesahuje sedm dekadických řádů hodnot této veličiny, užívá se pro ni logaritmického vyjádření v
jednotkách decibel.
Dynamika lidského sluchu - od prahu slyšení po práh bolesti - je 120 až 125 dB. Při vysokých
intenzitách může dojít k poškození sluchu.
Intenzita zvuku je definována jako zvuková energie dopadající na jednotku plochy za jednotku času,
tedy akustický výkon na jednotku plochy, jednotka je decibel.
Parametry v zvuku jsou kompresní poměr, který určuje kvalitu. Datový tok (bitrate), pro CD
kvalitu je datový tok 192 kBit/s a velikost souboru.
Úpravy zvuku rozdělujeme na frekvenční, které mění barvu zvuku. Mezi frekvenční úpravy
patří Ekvalizér, Exciter. Další úpravy jsou amplitudové, ty mění hlasitost zvuku, patří sem
Kompresor, Normalizer. Modulační úpravy přidávají další signál, jsou to např.: Phaser,
Flanger. Kvalitativní ty se provádí převzorkovámím nebo kompresi. A poslední efektové to je
např.: zkreslení – distorze, prostorové – hall, echo, psychoakustické – enchancer.
Software pro úpravu zvuku SoundForge od Sony, WaveLab od Steinberg.
Textový Editor
Textový editor je program pro zpracování prostého textu, neobsahujícího formátovací informace,
na rozdíl od textového procesoru, s kterým bývají editory často zaměňovány. Textový procesor
ovšem disponuje funkcemi textového editoru.
Pomocí textového editoru je možné text psát, upravovat, zarovnávat, tisknout, ukládat jej a následně
kdykoliv v budoucnosti otevřít a znovu editovat.
Co by měl umět moderní textový editor
Zde je seznam základních funkcí, které by každý slušný textový editor měl umět. Jsou to naprosto
základní požadavky, které v 99% případů současné textové editory splňují.
-
Editovat text, tj. umět upravovat napsaný text, ukládat jej a mít možnost jej znovu otevírat.
Formátovat text, tj. mít možnost změnit typ a velikost písma, zarovnat text ke každé ze tří stran
okraje, definovat vlastní styly, pracovat s odstavcem a textem jako takovým.
Pracovat se schránkou
Nabízet další možnosti a funkce, např. hromadnou korespondenci, tvorbu tabulek, práci s
doplňkovou grafikou, záhlavím a zápatím, s vloženými obrázky apod.
Nastavit parametry stránky.
Tisknout dokument tak, jak je jeho podoba vidět na obrazovce
Pro každý operační systém existuje mnoho textových programů v různých provedeních a cenových
hladinách. Kdo si jednou zvykl psát nebo opravovat texty pomocí počítače, už pravděpodobně
nebude chtít provozovat stejnou práci na klasickém psacím stroji. Počítače umožňují jak rychlejší a
komfortnější psaní textu, tak úsporu papíru. Základní výhodou je možnost opravení dokumentu ještě
před jeho vytištěním.
Zástupce TE:
Poznámkový blok – Notepad :
-
je jednoduchý textový editor obsažený v Microsoft Windows, který ke své činnosti využívá
třídu EDIT zabudovanou v operačním systému. Výsledný soubor – typicky s příponou .TXT –
neobsahuje žádné formátovací znaky ani styly. Poznámkový blok může editovat jakýkoliv
soubor, nicméně nedokáže správně interpretovat soubory formátu Unix (problém s koncem
řádků).
Microsoft Word :
-
je textový procesor od firmy Microsoft, který je součástí kancelářského balíku Microsoft
Office. Jeho první verzi vytvořil v roce 1983 programátor Richard Brodie pro společnost IBM
(tato verze běžela pod operačním systémem DOS). Roku 1989 byl vytvořen první Word běžící
pod OS Microsoft Windows. Dnešní verze tohoto programu umí už mnohem více než jen
zpracovávat text; mj. v nich lze do dokumentů vkládat obrázky, tabulky a grafy a pomocí
panelu nástrojů Kreslení lze vytvářet jednoduché grafické útvary. Makra (např. v jazyce Visual
Basic) umožňují automatizovat práci (ovšem přinášejí určitá bezpečnostní rizika).
PSPad :
-
je celosvětově rozšířený freewarový textový editor a editor zdrojových kódů pro platformu
Microsoft Windows vyvíjený v prostředí Delphi. Program vyvíjí český programátor Jan Fiala,
první verze vyšla v roce 2001. Možnosti zpracování textu jsou v PSPadu poměrně široké –
editor podporuje makra, sloupcové bloky, vyhledávání a nahrazování s podporou regulárních
výrazů, různé operace s označeným blokem textu (např. převod na velká/malá písmena,
slučování nových řádků nebo pevné zarovnávání na nastavitelnou šířku řádky) a další. V
nastavení nechybí pokročilé možnosti jako chytré, skutečné nebo mezerami nahrazované
tabulátory, u UTF-8 kódování vkládání BOM sekvence.
Open Office Writer :
-
OpenOffice.org Writer je open source textový procesor z kancelářského balíku
OpenOffice.org. Jedná se o produkt konkurenční k Microsoft Word z balíku Microsoft Office a
obsahuje obdobnou funkcionalitu. Výchozím formátem pro ukládání dokumentů je
OpenDocument, ale program zvládá i práci s .doc dokumenty Microsoft Word.
Vim :
-
Nástupce editoru Vi. Vim je open source textový editor, který lze spustit v prostředí většiny
operačních systémů. Je oblíbený zejména mezi zkušenými uživateli operačních systémů
unixového typu.
Dovednosti a nástroje MS WORD :
-
Makra -Zobrazení -> Makra -> Záznam
-
makra
Typické použití maker:
· urychlení rutinních úprav a formátování,
· kombinace více příkazů,
· rychlejší zpřístupnění možnosti v některém dialogovém okně,
· automatizace složitých posloupností úkolů.
Word nabízí dva prostředky k vytvoření makra: makrokameru a Editor jazyka Visual Basic.
Makrokamera pomůže vytvářet makra zejména začátečníkům. Word zaznamenává makro jako
posloupnost příkazů programovacího jazyka Visual Basic pro aplikace. Editor jazyka Visual Basic
můžete použít jednak k otevření a upravení již zaznamenaného makra a jednak k vytvoření velmi
flexibilních a účinných maker obsahující instrukce jazyka Visual Basic, které nelze zaznamenat.
Makru můžete přiřadit tlačítko na panelu nástrojů, položku v nabídce nebo klávesovou zkratku.
Spuštění tohoto makra je pak velmi snadné. Makro můžete také spustit prostřednictvím
podnabídky Makro v nabídce Nástroje. Klepněte na Makra, a pak na název požadovaného makra.
Makra můžete uložit do dokumentu nebo do šablony. Word implicitně ukládá makra do šablony
Normální, takže je lze používat ve všech dokumentech. Makro, které budete používat jen pro
určité typy dokumentů, však můžete zkopírovat do jiné šablony a v Normální ho odstranit. Ke
kopírování, odstranění nebo přejmenování maker se používá Organizátor. V nabídce Nástroje
klepněte na Makra, a pak na Organizátor.
V Nástroje -> Vlastní -> Klávesnice lze přiřadit makru klávesovou zkratku
-
-
Hromadná korespondence
-
– Korespondence  Spustit Hromadnou korespodenci
Přípony textových souborů
TXT - je soubor, ve kterém jednotlivé byty, dvojice bytů nebo posloupnosti bytů mají význam znaků.
DOC - přípona souboru nebo formát souboru programu Microsoft Word
RTF - Rich Text Format, formát souboru pro uložení textu, který obsahuje co největší množinu
formátovacích příkazů.
HTML - Editorem HTML může být ve své podstatě jakýkoliv program pracující s textem.
Textové editory často obsahují vestavěné nebo externě připojené nástroje pro kontrolu a ověření
kódu, kontrolu odkazů, čištění a formátování kódu.
ODF – Open Document - je otevřený souborový formát určený pro ukládání a výměnu dokumentů
vytvořených kancelářskými aplikacemi.
Tabulkové (kalkulátory) procesory
Tabulkový kalkulátor nebo také procesor je program jehož základem je síť buněk, do
kterých můžeme vložit údaje – textové, číselné, datové a nebo logické. Podstatou
tabulkového kalkulátoru jsou vzorce , pomocí kterých zpracovává údaje matematické, statistické, finanční, vědecké, logické i textové. Tyto výpočty nemusí
probíhat s konkrétními čísly, ale i s odkazy na různé buňky, ve kterých se tato čísla
nacházejí, takže při každé změně vstupních hodnot dochází okamžiě k aktualizaci
výchozí hodnoty.
Lze snadno vytvářet grafy, menší databáze a nebo analýzy. Jsou to důležité nástroje
pro zpracování dat, výpočty a vyhodnocení dat v tabulkové formě. Je to druhá
nejpoužívanější aplikace pro osobní počítače hned po textových editorech.Jeden z
nejpoužívanějších tabulkových kalkulátorů je asi MS Excel. Lze z něj přenášet data
mezi dalšími produkty MS Office (především mezi Wordem a PowerPointem).
Prostředí tabulkového kalkulátoru
Tabulkový kalkulátor je něco jako sešit, který tvoří několik listů,které můžeme podle
libosti přidávat,mazat a samozřejmě přepínat mezi nimi. Listy jsou zobrazeny ve
spodní části okna jako záložky. Do jednoho dokumentu se zpravidla vejdou stovky
až tisíce listů.
Každý list je mřížkou rozdělen na jednotlivé buňky uspořádané do sloupců a řádků .
Sloupce jsou označovány písmeny (A,B,C,D...) a řádky zase čísly (1,2,3,4...) . A
pozice buňek vznikne spojením těchto hodnot( písmeno vždy první ) ,např. B6 ,T2
,A33 .
Funkce a možnosti
Můžeme vytvářet jak jednoduché tak i velmi rozsáhlé tabulky s několika tisíci
záznamů.
•
třídit data v tabulkách podle zvolených klíčů
•
filtrů zobrazovat pouze údaje, které odpovidají požadovaným parametrům
provádět v tabulkách řadu výpočtů, od prostého sečtení čisel až po značně složité
výpočty finanční, matematické i statistické
•
•
aplikovat na data rovněž funkce logické, textové nebo vyhledávací
•
data z jednotlivých tabulek vzájemně propojovat
k označovani zahlavi řadků a sloupců použivat „řady“, což jsou posloupnosti
aritmetické , geometrické a kalendářní
•
•
v návaznosti na tabulku vytvářet grafy
•
upravovat výsledný vzhled tabulky pro tisk – pismo, rámování, stínování, atd.
•
vytvářet formuláře s rozbalovacími nabídkami, přepínacími nebo zaškrtávacími poli
•
vkládat do dokumentu obrázky a používat kreslíci nástroje

Různé tabulkové kalkulátory
Microsoft Excel
Microsoft Excel je tabulkový procesor od firmy Microsoft pro operační systémy Windows a
počírače Macintosh . Jeho hlavním konkurentem je Calc, který je součástí balíku
kancelářských aplikací OpenOffice.org . Aktuální verze Excelu pro prostředí Windows nese
označení Microsoft Office Excel 2010. Aktuální verze Excelu pro platformu MacOS je
označena jako Microsoft Excel 2011. Ukládá se zde ve formátu xls.
Open Source Software
OpenOffice.org Calc
OpenOffice.org Calc je open source tabulkový procesor z kancelářského balíku
OpenOffice.org. . Své dokumenty ukládá do souborového formátu OpenDocument tedy do
ods. , ale dokáže pracovat i s .xls soubory z Microsoft Excel.
•
LibreOffice
•
Gnumeric
•
Calligra Suite Sheets
Prezentační software
Máme téma prezentační software. Pod tímto pojmem si můžeme představit napříkal MS PowerPoint,
který je asi nejznámější program pro prezentaci.
Prezentací rozumíme výklad,ukázku něčeho. Je
je produkt vytvořený v počítačovém prezentačním
programu.
Prezentačním programem potom rozumíme specializovanou počítačovou aplikaci, která umožňuje vytvářet nebo
předvádět elektronické prezentace, přičemž můžeme tyto programy rozdělit na: programy umožňující vytvoření
prezentace, programy umožňující předvádění prezentace a kombinované (zajištují obě funkce). Napříkal jak jsem
už říkal to je MS PowerPoint nebo Open Office Impress, Adobe Authorware, Adobe Flash a další.
Za prezentaci považujeme sérii stránek, které nám přinesou nějakou informaci která má pro nás
smysl. Například prezentace, které nám ukazují učitelé mají smysl nás něco naučit.
Dělení prezentací
Prezentace můžeme rozdělit na řízene, automatické a interaktivní.
Řizené prezentace- to je prezentace před publikem, například tato prezentace, kdy řečník použivá
různé podpůrné materiály.
Automatická prezentace-to je prezentace kterou řečník pustí kdy začne a pak k té prezentaci říká
vlastní text. Prezentace běží stále, když dojde do konce jde zase od začátku.
Interaktivní prezentace- při této prezentace se využívají různé prvky, které pomáhají řečníkovi
k předání dané informace. Například do může být odkaz na internetové stránky nebo různá tlačítka.
Nástroje pro tvorbu prezentací – základní pojmy
 Snímek – mohli bychom říct i stránka prezentace. To je to co teď vidíte, jedna stránka
prezentace která může obsahovat různě texty, obrázky, grafy,videa a další co pomůže
řečníkovi.
 Pozadí - je za tím textem,obrázky a dalšími věci co jsou na snímku prezentace. Pozadí
můžeme různě měnit, můžeme změnit barvu, umístit nějaký obrázek a další. Pozadí může
ovlivnit vnímání prezentace. Při špatně zvoleném pozadí může prezentace působit negativně
v některých případech až depresivně.
 Posloupnost – je to vlastně pořadí snímků ve kterém se nám budou zobrazovat. Pořadí
můžeme měnit různýma interaktivníma akcemi. Například tlačítky, které nám skočí na jiný
snímek než je následující. Většinou se snímky pouští v pořadí ve kterém jsou uloženy.
 Efekty – slouží pro zpestření prezentace, pro její lepší vzhled. Efektů prezentace je spousta,
například přechod mezi snímky, který můžeme různě časovat a nastavovat mu různě pohyby
 Časování – používá se pro přechod na další stránku za určitý čas bez zásahu uživatele. Různé
snímky můžou mít různá časování.
Zásady pro tvorbu prezentace
V prezentaci by neměl být moc rozsáhlý text, spíše různé body o kterých pak řečník mluví.Vše
napsané má být velkým písmem aby každý to mohl přečíst bez problémů.
Musíme zvolit správné barvy, nejlepší jsou kontrastní aby nám text nesplýval.
Obrázky v prezentaci musí být dostatečně velké, barevné a jednoduché. Nesmějí splývat s pozadím.
Pro dobrou názornost jsou vhodné grafy, schémata a nákresy na kterých se dá daný téma dobře
vysvětlit.
Je vhodné používat různé prvky pro oživení prezentace, aby se posluchači nezačali postupem času
nudit.
Poklady by měli být v tištěné podobě pro posluchače i přednášejícího.
Pravidla úspěšné prezentace
Atmosféra při prezentaci musí odpovídat tématu prezentace, nesmí být hluk, publikum musí vnímat
přednášejícího.
S posluchači je nutné aktivně komunikovat, ptát se jich na různé otázky aby byli nuceni poslouchat.
Za každých okolností se musí přednášející ovládat.
Na posluchače působí i gestikulace přednášejícího, když přednašející si jen tak stoupne a bude si
něco říkat pod vousy tak posluchači ho moc vnímat nebudou.
Posluchače musíte zaujmout, zaměřit se na vybranou skupinu, kterou chcete. Například vám tady
nebudu vykládat o vaření.
Pro dobrý efekt, by měl řečník umět úvod a závěr prezentace nazpaměť.
MS Power Point
-Program od firmy Microsoft. Prodává se v kancelářském balíku Microsoft Office.Výhody MS Power
Point jsou:
 vložené fotografie je možné upravovat jako v profesionálních grafických aplikacích
 PowerPoint umožňuje současnou práci několika lidí i na stejném snímku prezentace - stačí,
aby dokument byl ve sdíleném webovém úložišti Windows Live SkyDrive
 prezentování v reálném čase (online) na internetu
 práce na prezentaci ve dvou samostatných oknech
 podpora maker
Open Office Impress





open source program pro vytváření prezentací
vytvořen společností Sun Microsystems
podporuje PDF
je zde možnost doinstalovat Open Clip Art Library, kde je obrovská škála šablon
důležitou vlastností je to, že je multiplatformový
Adobe Authorware
 jeden z nejkomplexnějších autorských systémů pro vývoj interaktivních multimediálních
programů
 původně od firmy Macromedia
 je to velmi ceněný nástroj pro vytváření e-learningových aplikací
 dá se říci, že se v podstatě jedná o programovací jazyk
 výhodou je velká škála nástrojů
 nevýhodou je cena - pohybuje se okolo 90 000 Kč
Adobe Flash






jedná se o grafický vektorový program
používá se především pro tvorbu interaktivních animací, prezentací a her
výhodou je malá velikost výsledných souborů
obsahuje vlastní implementovaný programovací jazyk ActionScript
pochází původně od firmy Macromedia
je zobrazován pomocí Adobe Flash player
Přípony souborů




ppt, pptx (MS Power Point)
odp (Open Document)
pdf
exe (Adobe Authorware)
Databázové procesory
Vyšší forma jazyků, které se používají pro programy které řeší velkou správu dat. Programuje se zde
pomocí instrukcí, což jsou vlastně vyřešené úlohy, které se jenom parametrizují.
Představitelé:
- MS Access
- FoxPro
- SuperBase
- WinBase602
Definování vět relace
- Po vytvoření tabulek v aplikaci MS Access je potřeba sdělit programu jak má dát tyto
informace dohromady, což se dělá pomocí relací.
- Typy relací
o 1:N – jedno pole je primárním klíčem, nejpoužívanější relace
o 1:1 – obě pole jsou primárním klíčem
o N:N – reálně tvořena dvěma relacemi 1:N se třetí tabulkou
Typy údajů
- Text- 255 znaků
- Memo- 65 536 znaků
- Číslo- 1, 2, 4 nebo 8 bajtů. Pro replikaci ID (GUID) umožňuje uložení 16 bajtů
- Datum/čas-8 bajtů.
- Měna-8 bajtů.
- Automatické číslo-Velikost je 4 bajty. Pouze pro replikaci ID (GUID) je použito 16 bajtů.
- Ano/ne-1 bit
- Objekt OLE- 1 Gb
- Hypertextový odkaz- 64 000 znaků
Formuláře
- Slouží k příjemnějšímu ovládání databáze ze strany uživatele
- Pro vytváření slouží textové pole, popisek, seznam, pole se seznamem, zaškrtávací
políčko, tlačítka
Dotazy a sestavy
- Slouží ke třídění, filtrování a zobrazení informací z databáze
Programové moduly
- Slouží k napsání a uchování programového kódu. Jednoduchý editor ve kterém
programátor tvoří zdrojový text.
Makra
- Nedokážeme s nimi tolik jako s programovým kódem. Jejich výkon i flexibilita jsou menší
- Tvoří samostatné databázové objekty, zatímco kód je vestavěn přímo do formulářů a
sestav
- Kód umožňuje vytvořit výkonnou aplikaci s pevným provázáním databázových objektů
v jeden integrovaný celek
- Chyby které se mohou objevit lze v kódu ošetřit vlastními zprávami
Pojem „databáze“ je často zjednodušován na to, co je ve skutečnosti databázový systém (databázový
stroj) nebo též systém řízení báze dat. Ten neobsahuje pouze tabulky – ty jsou jedny z mnoha tzv.
databázových objektů (někdy též databázových entit). Pokročilejší databázové systémy dále obsahují:













pohledy neboli views – SQL příkazy, pojmenované a uložené v databázovém systému. Lze z
nich vybírat (aplikovat na ně příkaz SELECT) jako na ostatní tabulky.
indexy neboli klíče pro každou tabulku. Klíče jsou definovány nad jednotlivými sloupci
tabulek (jeden klíč jich může zahrnovat i více) a jejich funkce je vést si v tabulkách rychlé LUT
(look-up tables – „pořadníky“) na sloupce, nad nimiž byly definovány, vyloučit duplicitu v
záznamech nebo zajišťovat fulltextové vyhledávání.
Trigger neboli spouště – mechanismus mezi řádky dvou tabulek, který se v databázovém
systému dá definovat jako jeden z několika úkonů, který se vyvolá po změně nebo smazání
rodičovské tabulky.
uživatelem definované procedury a funkce – některé databázové stroje podporují ukládání
pojmenovaných kusů kódu, které provedou v databázi nad danými tabulkami určitou
sekvenci příkazů (procedury) nebo navíc vrátí nějaký výsledek (uživatelské funkce). Mohou
mít parametry, které se většinou dělí na vstupní (IN), výstupní (OUT) a vstupně-výstupní
(INOUT).
události, též (počeštěně) „eventy“ – de facto procedury, spouštěné v určitý (uživatelem
definovaný) datum a čas nebo opakovaně s definovatelnou periodou. Mohou sloužit k
údržbě, promazávání dočasných dat či kontrolování referenční integrity.
formuláře – některé databázové systémy jako např. Microsoft Access umožňuje uživatelům
vytvářet vstupní formuláře pro vizuálně přívětivé zadávání hodnot. Uživatel si může např.
nadefinovat rozložení jednotlivých vstupních polí z dané tabulky, popisky atd.
sestavy nebo též reporty – podobně jako u formulářů sestavy umožňují uživateli definovat
layout s políčky dané tabulky, do kterého se při použití doplní aktuální hodnoty. Používají se
pro výstup dat (tisk, prezentaci nebo pouhé zobrazení). Sestavy mohou být např. doplněny o
filtry, které vyfiltrují jen kýžené záznamy.
uživatelská oprávění – u lepších databázových systémů je samozřejmostí nabídnout
možnosti, jak oddělit jednotlivé úrovně přístupu k ostatním objektům databáze jejich
uživatelům. Možností bývají desítky, s rozlišením na jednotlivé typy příkazů, které ten který
uživatel bude nebo nebude mít oprávnění spustit.
partitioning – způsob, jak rozdělit data v tabulce na více pevných disků a tím rozložit zátěž na
ni kladenou
procesy – databázové stroje umí podat přehled o procesech, které jejich služeb aktuálně
využívají.
proměnné nastavení – typicky desítky proměnných, které lze přenastavovat a tím ovlivňovat
chování a výkon databázového stroje jako takového.
collation – MySQL má pokročilé možnosti pro nastavení několika desítek znakových sad a
porovnávání, souhrnně nazývané collation. Nastavení collation může být provedeno na
jednotlivé textové sloupce, celé tabulky i celé databáze (s kaskádovitou dědičností). Collation
ovlivňuje i řazení, například hodnota utf8_czech_ci zajistí správné řazení podle češtiny (tedy
včetně diakritiky a včetně ch).
vizuální E-R schéma – (v MySQL INFORMATION.SCHEMA). Vizuální reprezentace vztahů
(relací) na sobě závislých polí (cizích klíčů) mezi tabulkam.
Microsoft Access
Microsoft Access je relační databáze. Umožňuje vytvářet vazby mezi tabulkami.
Tabulky jsou základními kameny v databázi. jejich návrh si vždy dobře promyslete.
návrh databáze se má končit databázovým modelem, databázový model obsahuje všechny tabulky,
které jsou členěny na sloupce. Každý sloupec je určen pro uchování hodnoty jednoho druhu např.
jméno, příjmení atd..
Každý sloupec musí mít určený datový typ název a formát hodnot. V tabulkách je dále třeba určit
primární klíče. Každá tabulka může mít max.1 primární klíč. Primární klíč určuje organizaci dat v
tabulce (třídění údajů).
Primární klíč zajistí unikátní záznamy v celé tabulce může být hodnota ve sloupcích, které jsou v
primárním klíči pouze jednou.
Určení indexů: - každá tabulka může mít několik indexů. Indexy mohou byt unikátní bez duplicity
podobně jako primární klíče nebo s povolenou zdvojením. Indexy jsou pomaleji než prim.. klíče.
Indexy a primární klíče prodlužuje čas zápisu do databáze ale velmi urychlují čtení databáze.
Pravidla při návrhu tabulek:
- Každá informace by měla být v databázi pouze jednou.
- Každá tabulka by měla obsahovat informace o jednom typu předmětů. (Seznam žáků, kmih,
vysvědčení).
- Při návrhu tabulky přihlížíme na rozsah údajů které bude obsahovat.
- Do 1000 údajů bude pracovat rychle a není nutně přidávat indexy na zvýšení výkonu.
- Databáze Access nemá problémy ani z tabulkami které mají 100 tisíc záznamů.
WinBase602
WinBase602 je 32-bitový integrovaný relační databázový systém, který může pracovat pod MS
Windows /98/NT, Novell Netware 3.11 a vyšší nebo LINUXem (případně FreeBSD). Architektura
WinBase602 je založena na modelu CLIENT-SERVER. Tedy program, který poskytuje databázové
služby je oddělen od programu, který těchto služeb využívá.
Plná síla modelu klient-server se projeví při práci v síti počítačů. Server, instalovaný na jednom
z.počítačů, obsluhuje požadavky přicházející od klientů umístěných na všech počítačích v síti. Díky
tomu mohou všichni klienti pracovat nad stejnými daty, využívat navzájem svoje výsledky, sdílet
informace. Jeden server je schopen obsluhovat více klientů. WinBase602 SQL server je přizpůsoben
pro práci také na moderních symetrických multiprocesorových systémech - jednotlivé procesy se
rozdělí o práci na obsluze požadavků od klientů připojených na server a výsledkem je vyšší celkový
výkon a rychlejší odezva. Implementovaná verze jazyka SQL vychází z normy SQL 2 (SQL 92),
Intermediate level a z návrhu normy SQL 3 / PSM a zahrnuje triggery a procedury uložené na serveru
s možností ladění.
Navicat for MySQL
Navicat MySQL je výborný nástroj, který vám pomůže v kompletní správě vašich databází. Většina
hostingů již nabízí přístup k MySQL z venku z netu, minimálně z jedné či dvou IP adres, takže tento
soft lze použít. A rozhodně se vyplatí, protože vám umožní nejen absolutně pohodlné zálohování a
obnovu záloh, ale také pohodlnou editaci a návrh tabulek, perfektně podporuje kódování, pohledy a
další pokročilé funkce.
Ovládání i zobrazení je velice přehledné, intuitivní, rychlé a pohodlné. Připojení k db je také otázkou
několika okamžiků, možnost spravovat více db současně je také výborná. Krom klasických záloh
tabulek do všech možných formátů lze odzálohovat i kompletní databázi, kterou pak lze také
kompletně obnovit - a to vše i málo kliky myší! Navicat MySQL je opravdu vynikající nástroj a osobně
neznám v současnosti nic lepšího.
Internet
Charakteristika
Internet jsou volně propojené počítačové sítě, které spojují jeho jednotlivé síťové uzly. Uzlem může
být počítač, ale i specializované zařízení (například router). Každý počítač připojený k Internetu má v
rámci rodiny protokolů TCP/IP svoji IP adresu. Pro snadnější zapamatování se místo IP adres
používají doménová jména, například:
www.seznam.cz
Orientace na Internetu
Většina zajímavých informací je na Internetu soustředěna do WWW (webové stránky). Pro usnadnění
orientace ve stránkách vznikly specializované služby. Abychom se dostali k informacím, které
hledáme, používáme tzv. odkazy. Nejznámějšími službami, které systematicky s odkazy pracují, jsou:

Internetový katalog – seznam logicky roztříděných odkazů, udržovaný obvykle ručně. Například:
 Centrum.cz
 Seznam.cz – katalog (obsahuje i vyhledávač, který pro seznam.cz zajišťuje Bing)
 Yahoo! – katalog (obsahuje i vyhledávač)

Internetový vyhledávač – automatizovaný systém pro hledání podle výskytu zadaných slov.
Například:
 Google
 Bing
Jyxo
Webový prohlížeč
Webový prohlížeč je počítačový program, který slouží k prohlížení World Wide Webu (WWW). Program
umožňuje komunikaci s HTTP serverem a zpracování přijatého kódu (HTML, XHTML, XML apod.), který
podle daných standardů zformátuje a zobrazí webovou stránku. Textové prohlížeče zobrazují stránky jako
text, obvykle velmi jednoduše formátovaný. Grafické prohlížeče umožňují složitější formátování stránky
včetně zobrazení obrázků. Pro zobrazení některých zvláštních součástí stránky, jako jsou Flash animace
nebo Java applety, je třeba prohlížeč doplnit o specializované zásuvné moduly. Mezi nejznámější webové
prohlížeče patří grafické (seřazeny podle počtu uživatelů) Google Chrome, Internet Explorer, Mozilla
Firefox, Safari, Opera a textové Links a Lynx.
Základní služby Internetu
V rámci Internetu mohou uživatelé využívat mnoho služeb. Služby jsou zajišťovány počítačovými
programy a programy navzájem komunikují pomocí protokolů. Protokoly jsou obvykle definovány
v dokumentech RFC, které nejsou normami, ale spíše doporučeními, která se všichni snaží
dodržovat, aby dosáhli bezproblémové komunikace. Dobrovolnost dodržování těchto dokumentů
a jejich snaha o jejich naplňování odpovídá podstatě svobodného fungování samotného Internetu.
Mezi základní služby Internetu patří:


WWW – systém webových stránek zobrazovaných pomocí webového prohlížeče
 běžně používá protokol HTTP
 pro zabezpečený přenos používá protokol HTTPS
E-mail – elektronická pošta








Instant messaging – online (přímá, živá) komunikace mezi uživateli
 aplikace se někdy jmenují stejně, jako protokol (ICQ, Jabber, …)
VoIP – telefonování pomocí Internetu
Skype
FTP – přenos souborů
DNS – domény (systém jmen počítačů pro snadnější zapamatování)
sdílení souborů
připojení ke vzdálenému počítači
služební protokoly
a další služby a protokoly (online hry, …)
Sociální sítě
Sociální sítě se stávají novým komunikačním kanálem. Pomocí sociálních sítí se prostřednictvím
Internetu sdružují lidé, kteří by se jinak fyzicky nemohli setkat. V současné době (počátek 21.
století) prožívají sociální sítě rychlý rozvoj, který je urychlován nově vznikajícími technologiemi
(Web 2.0, blog a podobně). O popularitě sociálních sítí svědčí i fakt, že se do nich připojuje stále
více uživatelů. Účel sociálních sítí se různí, některé slouží ke sdílení informací a k zábavě, jiné
pomáhají hledat práci, případně sdružují etnika nebo umělce. Známé sociální sítě jsou například:






Facebook
Google+
Socl
Lidé.cz
MySpace
Twitter
Způsoby připojení k Internetu
Mezinárodní dálkové spoje dosahují v Internetu velmi vysokých přenosových rychlostí, avšak tyto
vysokorychlostní spoje nedosahují až ke koncovým uživatelům, kteří jsou k Internetu připojeni
prostřednictvím tzv. „poslední míle“. Samotné připojení uživatelů je realizováno různými
technologiemi. Uživatelé se někdy spojují do skupin, aby ušetřili náklady nebo naopak dosáhli na
dražšší, ale rychlejší připojení. Zprostředkovatele připojení k Internetu označujeme Internet
service provider (ISP).
V současnosti existuje několik možností pro připojení počítače k Internetu:





telefonní linka (majitelem linky je telefonní operátor)
 využívá se modem
 dříve se používalo vytáčené připojení, později ISDN a dnes různé varianty DSL
 někdy je linka vyhrazena pouze pro datové přenosy
kabelová přípojka
bezdrátová datová síť
 satelitní síť
 mobilní telefonní síť
 Wi-Fi
pomocí elektrické rozvodné sítě
a další možnosti
O kvalitě připojení rozhoduje:




agregace (tj. kolik uživatelů sdílí jednu linku)
doba odezvy (dlouhé odezvy mohou mít negativní vliv např. při internetové telefonii)
rychlost připojení poslední míle
technologie použitá pro připojení "poslední míle"