Číslo 32 Únor 2006 - Česká společnost pro výzkum a využití jílů

Číslo 32 Únor 2006 - Česká společnost pro výzkum a využití jílů

eská spole nost pro výzkum a využití jíl ( SVVJ), ustavená v roce 1998,
sdružuje zájemce a stimuluje teoretický i aplikovaný výzkum, vzd%lávání a
mezinárodní styky v oblasti argilologie.
SVVJ je pokra ováním
" eskoslovenské národní jílové skupiny", která byla založena v eskoslovensku v
roce 1963.
íslo 32
Únor 2006
SLOVO EDITORA
Vážení p átelé,
mimo ádn již v únoru dostáváte do rukou
nové íslo Informátora. Redak ní rada konstatovala,
že kv tnové íslo by bylo p íliš obsáhlé, nebo$ by
obsahovalo šest výtah& z p ednášek a pom rn
rozsáhlou transmisi, Na základ toho jsme se
rozhodli pro vydání dvou jarních ísel, únorového a
ádného kv tnového.
Vzhledem k tomu, že se zhoršuje kvalita
dodávaných p ísp vk&, rozhodla redak ní rada, že
od p íštího
ísla Informátora (33) nebudeme
v redak ní rad nadále opravovat ani slohov , ani
gramaticky cokoliv v došlých p ísp vcích. Každý
dodaný text bude zrcadlem uvedeného autora.
Sou asná po íta ová technika usnad1uje a
zrychluje vydávání asopis&. Vyžaduje však také
uv dom lý smysl pro p esnost a odpov dný postoj
autora k vlastnímu textu. Proto žádáme p ispívající,
aby své rukopisné texty zpracovali co nejpe liv ji.
V textu na dodané disket by nem ly být žádné
chyby, slohové nejasnosti a vynechávky. Všechny
citace literatury musí být vždy p esné. V íme, že
podpo íte naši snahu vydávat informa ní bulletin
3SVVJ, dnes již pozorn sledovaný, v co nejlepší
podob . Nezapomínejme, že Informátor je
zve ejn n také na internetových stránkách a m&že
být ten nejen v celé 3eské republice, ale i kdekoliv
v zahrani í.
T ším se na vaši plodnou spolupráci a
zárove1 upozor1uji na uzáv rku ádného jarního
$ísla, která je 22.4.2006.
Všechna dosud vyšlá ísla jsou na webových
stránkách
Spole nosti
na
adrese
www.czechclaygroup.cz napravuji tak chybu v
internetové adrese naší Spole nosti, zve ejn nou
v minulém ísle. D kuji za pochopení.
Martin Š astný, editor
Ústav struktury a mechaniky hornin AV R
V Holešovi kách 41, 182 09 Praha 8 - Libe+
tel.: 266 009 262, fax: 284680105, 284686645
e-mail: [email protected]
OBSAHY
SEMINÁ.E
P.EDNÁŠEK
PODZIMNÍHO
Na seminá i 3eské spole nosti pro výzkum a
využití jíl&, který se konal dne 5.12.2005
v posluchárn Ústavu struktury a mechaniky hornin
AV 3R, V Holešovi kách 41, Praha 8 a který byl
v nován životním jubileím Doc. Neužila a Dr. Melky,
bylo p edneseno šest p ísp vk&. Zkrácené zn ní t í
p ísp vk& Vám p inášíme již dnes, aby kv tnové
íslo Informátora nebylo p íliš rozsáhlé.
Reakce korundových zrn a keramického
pojiva
Každý brusný nástroj se skládá z brusných
zrn, pojiva a pór&, tedy ze složek pevné a plynné
povahy. Podobá se tím sedimentárním horninám.
Brusná zrna jsou speciální minerální fáze, co se
pojiva tý e, má ve výsledném produktu charakter
výpl1ové i tmelící složky. Na vlastnostech zrn a
pojiva jsou p ímo závislé funk ní vlastnosti brusných
nástroj&.
Škála brusných materiál& je pom rn široká.
Za íná k emenem a kon í diamantem. Brusivo se
používá jako volná zrna nebo ve form nástroje.
Kvalitu brusného nástroje ur uje (Turnovec,
1970): a) druh brusiva; b) druh pojiva; c) zrnitost
(velikost a vyt íd nost) brusiva; d) tvar brusných zrn;
e) tvrdost nástroje; což je odolnost proti
mechanickému vylomení brusného zrna z kotou e;
f) struktura nástroje, vyjád ená objemem pór& nebo
objemem použitých brusných zrn.
V minulosti byla abraziva p írodní. K nim
p ibyla b hem pr&myslové revoluce v 18. a 19.
století,
dodnes
používaná
brusiva
um lá.
K nejb žn jším
pat í
elektrotavené
korundy
(Baumann 1962; Polubelova et al., 1968; Turnovec,
3erný, 1968; Ho ínek, Turnovec, 1970; Turnovec,
1971; 1973). Metodika jejich studia je obtížn jší než
u materiál& b žných (Filonenko, Lavrov, 1958;
Turnovec, 2003). Využití nábrus& se ukázalo jako
efektivní p i identifikaci minerálních fází i vnit ní
stavby brusných nástroj&.
Základními typy elektrotavených korund& jsou:
hn dý
korund
(Normalkorund)
a
jeho
mikrokrystalické modifikace,
bílý korund (Elektrit, Alundum atd.),
ervený korund (Rubin),
legované korundy (zirkonový, vanadiový,
mangan-titanový a další).
Výchozí surovinou pro hn dý korund je bauxit.
Ostatní druhy jsou vyráb ny z pr&myslového oxidu
hlinitého a p ísad. Vyrábí se tavením v elektrických
obloukových pecích. Zp&sob tavby a charakter
chlazení (hlavn jeho rychlost) ovliv1ují krystalizaci
taveniny a její rafinaci. Krom korundové fáze
krystalizují i doprovodné nerosty.
Funk ní vlastnosti korundových brusných zrn
jsou ovliv1ovány jednak složením a strukturou
produkt& tavby, jednak technologií jejich výroby (jde
zejména o zp&sob drcení a mletí kusoviny,
zrnitostní t íd ní a další následné úpravy). Vliv
minerálního složení brusných zrn byl studován p i
ešení
p í in
praskání
brusných
nástroj&
s keramickou vazbou b hem výpalu.
B hem výpalu dochází nejen k vytvo ení
keramického pojiva, ale také ke vzájemným reakcím
mezi brusnými zrny a kapalnou fází pojiva. P i
postupném zah ívání dochází k difúzi Al2O3
(Turnovec, 1984). Vyvolána je agresivitou
alkalických
oxid&
pojiva,
hlavn
Na2O,
zastoupených v kongruentn se vytvá ející kapalné
fázi. V p ípad úplného zeskeln ní pojiva se m ní
difúze z povrchových korundových vrstev na
korozívní rozpoušt ní. Pak reaguje i oxid k emi itý.
P i mikroskopickém studiu se asto setkáváme
s projevy koroze korundových zrn. M&žeme rozlišit
t i stupn zeskeln ní pojiva podle toho, do jaké míry
jsou rozpušt na
zrna k emene. V p ípad
nedokonalého zeskeln ní jsou zrna prakticky
nezm n na.
St ední
stupe1
indikují
zrna
korodovaná. V p ípad dokonalého zeskeln ní jsou
zrna k emene zcela rozpušt na. B hem krystalizace
dochází v pojivu, na rozhraní fází zrno-pojivo, ke
vzniku nových fází, hlavn mullitu, jehož jehli kovité
krystaly výrazn
zvyšují mechanickou pevnost
pojiva. Pízené krystalizace lze dosáhnout použitím
mineralizátor&.
K praskání keramicky pojených brusných
kotou & z hn dého korundu docházelo každoro n
na podzim. Šlo o opakující se chronickou závadu.
Na kotou ích byla sledována hranice mezi zrny a
pojivem, nejprve pod binokulárem, pozd ji na
nábrusech v odraženém sv tle. Ukázalo se, že
praskliny jsou nejen na styku zrno-pojivo, ale i uvnit
zrn. V okolí etných trhlin vytvo ených b hem
výpalu byly na povrchu zrn, i v místech jejich
popraskání, ledvinovité útvary, ur ené pozd ji jako
anosovit (Ti3O5) a rutil. P i studiu shodných šarží
brusných zrn nebylo nic podobného zjišt no, i když
v jiných zrnech se tyto slou eniny nacházejí.
Ve sledovaných brusných kotou ích byly
naopak ur eny neoxidové titanové slou eniny,
karbid a nitrid. Jde o p ím si, které b hem
o
oxida ního výpalu mezi 500 a 600 C zv tšují
extrémn
sv&j objem a zp&sobují anomální
roztažnost brusných zrn. P ítomnost neoxidových
titanových slou enin je d&kazem, že b hem výrobní
tavby hn dého korundu došlo k p eredukování
použitého bauxitu. Technologické p edpisy ale byly
dodrženy. D&vod p eredukování byl nakonec zjišt n
jako pom rn fatální chyba. Vsádka do pecí podle
stávajících technologických p edpis& byla ve
váhových pom rech. Pro jejich vy íslení se
vycházelo z analytických dat p i technické kontrole
dodávek bauxit&. Zapomn lo se p i tom na
podzimní deštivé po así. Obsah vody, která se
vsákla do bauxit&, dosahoval hodnoty až 11 % (jak
prokázaly opakované rozbory). To bylo d&vodem,
že p i použití stejného celkového množství bauxitu a
reduk ního inidla došlo k p eredukování blok&.
M ení tepelné roztažnosti zrn bylo zavedeno jako
kontrolní metoda (Turnovec, 1969). P í inou
anomální roztažnosti jsou neoxidové titanové
slou eniny vznikající p i p eredukování b hem
tavby. Anomáln
roztažná zrna lze upravit
p ežíháním v oxida ní atmosfé e, nebo zpracovat
na nástroje s organickými pojivy, které nevyžadují
výpal. Technologický postup výroby byl dopln n o
vy íslení aktuální vlhkosti používaného bauxitu p ed
jeho tavením.
Záv r
Metody i p ístup mineraloga i petrologa
mohou významn pomoci p i posuzování vlastností
brusiva i brusných nástroj&, i dalších technických
hmot, a p i jejich vývoji. Zrekapituluji zde jen n které
p íklady, kdy k ešení letitých technologických
problém&
p isp l
v oboru
brusiva
práv
mineralogický a petrologický p ístup:
1. stanovení minerálních fází vznikajících p i
výrob brusných materiál&,
2. stanovení struktur a velikosti vznikajících
krystal&,
3. vy íslení
minerálního
složení
z analytických dat,
4. hodnocení tepelné roztažnosti a její
odstran ní žíháním,
5. hodnocení tvaru brusných zrn a jeho vliv
na funk ní vlastnosti.
Literatura:
Baumann H. N. (1963): Petrology of fused alumina
abrasives. Am. Ceram. Soc. Bull., 35, 387-390,
New York.
Filonenko N. E., Lavrov I. N. (1958): Petrografija
isskustvjennych abrazivov. Mašgiz, Leningrad.
Ho ínek V., Turnovec I. (1970): Rozvoj výroby
základních brusných materiál&. In: Sb.
Konference Brusiva a jejich použití v s.
pr&myslu, II, 1-13, Benátky n. Jiz.
Polubelova et al. (1968): Proizvodstvo abrazivnych
materialov. Mašinostrojenije, Leningrad.
Turnovec I., 3erný V. (1968): Minerální složení a
struktura um lého bílého korundu. Brusivo a
broušení, 1, 5-12, Benátky n. Jiz.
Turnovec I. (1969): Tepelná roztažnost brusných
zrn Elektrik A 96. Sklá8 a keramik, XIX, 14-16,
Praha.
Turnovec I. (1970): Fyzikáln
mechanické a
chemické vlastnosti brusných zrn. Brusivo a
broušení, 1, 4-9, Benátky n. Jiz.
Turnovec I. (1971): Einfluss der Kornform des
Edelkorunds auf die Härte von keramisch
2
gebundenen Schleifwerkzeugen. Silikattechnik,
22, 8, 271-273, NDR.
Turnovec I. (1972): Wplyw struktury sztucznego
bialego korundu na postaW produkovaneho
Xcierniwa. Szklo i Keramika, XXIII, 207-210,
Varšava.
Turnovec I. (1973): Brousící materiály na bázi Al2O3.
Sklá8 a keramik, XXIII, 22-23, Praha.
Turnovec I. (1982): Výpo et minerálního složení
um lého hn dého korundu. Sklá8 a keramik,
XXXII, 255-257, Praha.
Turnovec I. (1982): Mineralogicko-petrologická
charakteristika um lého hn dého korundu
vyráb ného reduk ním tavením bauxit&. Acta
Univ. Carol., Geol., 1-2, 151-171, Praha.
Turnovec I. (1984): Reakce korundových brusných
zrn a pojiva b hem výpalu. Sklá8 a keramik,
XXXIV, 298-299, Praha.
Turnovec I. (2003): Využití petrologie a mineralogie
v pr&myslu brusiva. Konference Petrológia a jej
aplikácie, 16. 9. 2003, Universita Komenského
Bratislava.
Ivan Turnovec
Diagenetickou transformaci na palygorskit mezi
smektitem, dolomitem a SiO2-gely lze vyjád it
rovnicí:
Ca0.25 (Mg0.5 Al1.5) Si4 O10 (OH)2 + 1.25 CaMg (CO3)2
(smektit)
(dolomit)
+ 2 H4SiO4 =
(gel SiO2)
= 2 Mg0.87 Al0.75 Si3 O7 (OH) + 1.5 CaCO3 + CO2 +
H2O, za p ebytku SiO2 (opál)
P&vod rozpustných SiO2-gel& m&že být nejr&zn jší:
a) hydrolýzou aluminosilikát& v aridních podmínkách
(Paquet, 1983), b) z k emi itých mikroorganism&
(rozsivek), c) p enosem vadozních a p&dních
roztok& do karbonátové pánve, d) rozkladem
fylosilikát& hydrotermami. V mexické provincii
Quintana Roo tvo í nahn dle zelené jíly a slíny s
palygorskitem drobn kopulovitá t lesa v eocénních
až oligocénních vápencích a evaporitech, a to
v sousedství m sta Méridy (lokality Maxcanú,
Umán, Muná, Chapab, Uxmal a Ticul). Drobný
výskyt Sacalum vázaný na krasový závrt byl
prakticky vyt žen. Mayové využívali tuto jílovinu
s výbornými sorp ními vlastnostmi k p íprav
indigových organických pigment&, avšak pro
klasické hrn í ství se palygorskitový jíl
musel
smíchávat s illitickými jíly a ost ivy (Chiari et al.,
2003).
Unikátní pozice palygorskitové zeminy mezi
dolomitovým komplexem a nadložním
bentonitem ve st ední Belize
Úvod
Ad 2) Transformaci jílových minerál& (illitu
nebo smektitu) na palygorskit v jezerních pánvích
Špan lska zd&raznili Galán, Ferrero (1982), Suarez
et al. (1989, 1994), Trauth (1977) a Jones, Galán
(1988). Vápník se váže b hem palygorskitové
reakce do sádrovce a dolomitu a ho ík uvoln ný p i
evaporitové dedolomitizaci pomáhá p etvá et illit
nebo smektit na palygorskit (Suárez et al., 1989). Ze
zbytk& uvoln ného Mg a Si m&že také vzniknout
sepiolit, chybí-li koloidní Al2O3. Podobný p&vod
palygorskitu je možný v litofacii nivních sedimentC
do asn zaplavovaných brakickými vodami, vše za
subtropického klimatu (Colson et al., 1998).
V rámci Programu rozvojové pomoci 3eské
republiky jsem zpracoval kompilaci o jílových
surovinách st edoamerického státu Belize, zejména
t ch, jež by mohly mít praktické využití a t žba by
nevyžadovala
velkou
investici.
Adsorp ní
palygorskit-smektitové jíly stojí za pokus, aby byly
vyhledávány pro jejich mnohostrannou využitelnost
v chemickém pr&myslu, farmacii, kosmetice, p i
vrtných pracích, a v zem d lství a pro vysokou
p idatnou hodnotu. V druhé fázi budou p ímo
studovány dodané vzorky popisovaných jílových
surovin.
Geneze palygorskito-smektitových jíl& v Belize
m&že souviset
1) s lagunární pozicí, když byly transformovány
jílové sedimenty se smektitem a illitem na
palygorskit nebo na sepiolit ú inkem mo ské vody, s
v tší koncentrací solí v d&sledku evaporizace v
semiaridním prost edí (Weaver, Beck, 1977;
Couture, 1977; Robert, Chamley, 1990; Sánchez,
Galán, 1995; Bolle, Adatte, 2001);
2) s pedogenezí in situ za subtropického klimatu, a
to na dolomitovém substrátu a v jezerním prost edí
za zvýšené aktivity Mg (Singer, 1984);
3) s bentonitizovanými impaktními brekciemi z
rozhraní svrchní k ída/paleocén, kde SiO2-gely
uvoln né bentonitizací impaktních skel mohly
reagovat na palygorskit nebo sepiolit na rozhraní s
dolomitovým podkladem.
Ad 3) O t etí alternativ bylo pojednáno
nejpodrobn ji, nebo$ geneze palygorskitové zeminy
je bezprost edn
vázána na bentonitizovanou
impaktní brekcii a na kontakt s nodulárními
dolomitickými vápenci formace Barton Creek.
Intraforma ní impaktní brekcie tvo í v&d í
horizont na hranici svrchní k ídy-paleocénu a bývá
p epln na
sklovitými
sférolity
a
akre ními
karbonátovými lapilly. Na vzdálenost 360 km od
známého meteoritického kráteru Chicxulub se
vytvo ily mocné vrstvy o tomto složení. V
severovýchodní ásti Belize a v povodí pohrani ní
eky Rio Hondo jsou zahrnuty do formace Albion s
typovou lokalitou Albion Island nedaleko m sta
Orange Walk (Ocampo et al., 1996; Pope et al.,
1999, 2005) a ve st ední ásti Belize u obce
Armenie do formace Actella (Keller et al., 2003).
Polohy se sklovitými sférolity byly náchylné ke
klimatické bentonitizaci b hem stratigrafického hiátu
a na míst sférolit& vznikaly zelené a rudé
pseudomorfózy vypln né Na-Mg smektitem typu
Cheto (Fourcadé et al., 1998; Debrabant et al.,
1996; 1999). Uvoln né SiO2-gely reagovaly
s podložními
dolomitickými
vápenci
a
Ad 1) Lagunární genetická alternativa se
traduje mnohými autory kolem Mexického zálivu ve
státech Georgia a Florida (Weaver a Beck, 1977), a
na Yucatánském poloostrov (Isphording 1975,
1984; López Ramos, 1975; Bohor, 1975; De PabloGalán, 1976) a ve stát Nové Mexico (Heuvel van
der, 1964). Podobný výskyt bude asi ov ován v
okrese El Cayo p i hranici Belize s Guatemalou.
3
s dolomitovými akre ními lapilly na palygorskit,
p ípadn na sepiolit. Evidentní je návazný proces,
který zahrnuje a) uložení impaktních brekcií na
yucatánské karbonátové platform , b) tektonický
výzdvih poho í Maya Mts. a snos detritu, c) tropické
zv trávání v etn bentonitizace impaktních brekcií,
d) diageneze palygorskitu za ú inku SiO2-gel&.
P ebyte ný gel se vysrážel do podoby sepiolitu (p i
nedostatku Al2O3) nebo opálu.
Na typové lokalit Albion Quarry byla
zjišt na jednak (i) bazální vrstva s bentonitizovanou
impaktní brekcií o celkové mocnosti 7 m na podloží
z dolomitického vápence, jednak (ii) nadložní vrstva
diamiktit& („konglomerát&“) vzniklá p eplavením
impaktních brekcií. Na silni ním výchozu u obce
Armenie je bentonitizovaná intraforma ní brekcie
uložena na rudých kalcitických zv tralinách a na
dolomitických nodulárních vápencích. Zjílov lé
sklovité fragmenty obsahují palygorskit a p ím s
sepiolitu. V rámci prachovcovité základní hmoty byly
identifikovány dva druhy smektitu a) dob e
vykrystalizovaný Na,Mg-smektit typu Cheto, b) K,Alsmektit (Keller et al., 2003).
Uvedená fakta byla doložena fotografiemi
výbrus& a geologickými ezy p evzatými z literatury.
Debrabant P., Chamley E., Fourcade E., Thiébault
F. (1996): Contribution de la minéralogie des
argiles à la connaissance de l´histoire
palaéogéographique et diagénétique du
Mésozoïque supérieur au Guatemala. Bull.
Soc. Géol. France, 167, 59-74.
Debrabant P., Foucade E. & Chamley E. (1999):
Les argiles de la transition Cretace-Tertiaire au
Guatemala: temoins d´un impact d´asteroïde. –
Bull. Soc. Géol. France, 170, 643-660.
De Pablo L. (1976): Attapulgita sedimentaria marina
de Yucatán, Mexico. Inst. de Geología Boletín,
96, 3-30.
DePablo-Galán L. (1996): Palygorskite in EoceneOligocene lagoonal environment, Yucatán,
Mexico. Revista Mexicana de Ciencias
Geológicas, 13, 94-103.
Galán E., Ferrero A. (1982): Palygorskite-Sepiolite
clays of Lebrija, Southern Spain. Clays and
Clay Minerals, 30, 191-199.
Fourcadé E., Rocchia R., Gardin S., Bellier J.-P.,
Debrabant P., Masure E., Robin E., Pop W. T.
(1998): Age of the Guatemala breccias around
the Cretaceous-Tertiary boundary: relationships
with the asteroid impact on the Yucatan.
Comptes Rendus de l´Academie des Sciences,
Sciences de la Terre et des Planétes, 327, 4753.
Chiari G., Giusetto R., Ricchiardi G. (2003): Crystal
structure of palygorskite and Maya Blue from
molecular modelling and powder synchrotron
diffraction. Eur. J. Mineral., 15, 21-33.
Isphording W. C. (1984): The clays of Yucatán,
Mexico: A contrast in genesis. In: A. Singer, E.
Galán (eds.): Palygorskite-Sepiolite Occurrence, Genesis and Uses. Development in
Sedimentology, 37, 59-73.
Isphording W. C., Wilson E. (1974): The relationship
of “volcanic ash”, Sak Lu´um and palygorskite
in northern Yuacatán Maya ceramics. Am.
Antiguity, 39, 483-488.
Jones B. F., Galán E. (1988): Sepiolite and
palygorskite. In: S.W. Bailey (Ed.): Hydrous
Phyllosilicates (exclusive of mica). Reviews in
Mineralogy, 19, 631-674.
Keller G., Stinnesbeck W., Adatte T., Stgben D.
(2003): Multiple impacts across the CretaceousTertiary boundary. Earth Sci. Reviews, 62, 327363.
Keller G., Stinnesbeck W., Adatte T., Holland B.,
Stgben D., Harting M., De Leon C., De la Cruz
J. (2003): Spherule deposits in Cretaceous –
Teriary boundary sediments in Belize and
Guatemala. J. Geol. Soc. (London), 160, 783795.
López Ramos E. (1975): Geological summary of the
Yucatán Peninsula. In: A.E. M. Nairn, F.G.
Stehli (Eds.): The Ocean Basins and Margins,
The Gulf of Maxico and the Caribbean. Plenum
Press, New York, 257-282.
Ocampo A. C., Pope K. O., Fischer A. G. (1996):
Ejecta blanket deposit of the Chicxulub crater
from Albion Insland, Belize. Geol. Soc. Am.
Spec. Paper, 307, 75-88.
Paquet H. (1983): Stability, instability, and
significance of attapulgite in the calcretes of
Mediterranean and tropical areas with marked
Tabulka 1. Chemické složení palygorskito-smektitového jílu
Vzorek .
BE-9,
lab. . 43/1
(autor)
Yucatán
(de Pablo,
1976)
Výskyt
SiO2
TiO2
Al2O3
Fe2O3
FeO
MnO
MgO
CaO
Na2O
K2O
Ztr. žíh.
H2O+
SO3
H2OSou et
Belize
58,10
0,82
17,42
6,43
n.d.
0,04
5,40
1,24
0,07
1,51
8,78
0,02
99,83
Mexico
53,75
0,31
11,56
1,78
0,34
0,34
10,41
0,98
0,63
0,62
8,72
10,69
100,13
Attapulgus
Sacalum
mine
(Jones,
Galán, 1988)
(Neaman,
Singer, 2004)
Mexico
Georgia, USA
58,64
55,03
0,32
13,12
10,24
3,12
3,53
11,57
10,49
0,19
0,25
0,66
0,47
12,04
10,13
9,73
99,38
99,62
Literatura:
Bohor B. F. (1975): Attapulgite in Yucatán. In: L.
DePablo (ed.): Guidebook FT-4, Internat. Clay
Conf., Univ. Nat. de Mexico, 95-125.
Bole M.P., Adatte T. (2001): Paleocene-Early
Eocene climatic evolution in the Tethyan realm:
clay mineral evidence. Clay Minerals, 36, 249261.
Colson J., Cojan I., Thiry M. (1998): A
hydrogeological
model
for
palygorskite
formation in the Danian continental facies of the
Provence Basin (France). Clay Minerals 33,
333-347.
Couture R. A. (1977): Composition and origin of
palygorskite-rich
and
montmorillonite-rich
zeolite-containing sediments from the Pacific
Ocean. Chem. Geology, 19, 113-130.
4
dry season. Sci. Géol. (Strasbourg), 72, 131140.
Pope K. O., Ocampo A. C., Fischer A. G., Alvarez
W., Fouke B. W., Webster C. L., Vega F. J.,
Smit J., Fritsche A. F., Claeys P. (1999):
Chicxulub impact ejecta from Albion Island,
Belize. Earth Planet. Sci. Lett., 170, 351-364.
Robert C., Chamley H. (1991): Development of
Early Eocene warm climates as inferred from
clay mineral variations in oceanic sediments.
Palaeogeogr. Palaeoclim. Palaeoecol., 89, 315331.
Sánchez C., Galán E. (1995): An aproach to the
genesis of palygorskite in a NeogeneQuaternary continental basin using principal
factor analysis. Clay Minerals, 30, 225-238.
Singer A. (1984): Pedogenic palygorskite in the arid
environment. In: A. Singer, E. Galán (Eds.):
Palygorskite–Sepiolite. Occurrences, Genesis
and Uses. Development in Sedimentology, 37,
169-177.
Suáres M., Robert M., Elsass F., Martín-Pozas J.M.
(1994): Evidence of a precursor in the
neoformation of palygorskite. New data by
analytical electron microscopy. Clay Minerals,
29, 255-264.
Weaver C. E., Beck K. C. (1977): Miocene of the
S.E. United States: a model for chemical
sedimentation in a peri-marine environment.
Sedim. Geology, 17, 1-234.
Ji8í K. Novák
Gotické sochy parlé ovské hut
identifikace
Provenience
Pi
zjiš$ování
provenience
kamene
um leckých d l se obvykle vychází ze vzájemného
srovnávání
vlastností
zkoumaného
kamene
s kamenem, u n hož je provenience mimo diskusi.
Navzájem bývají porovnávány makroskopický
vzhled, struktura a textura kamene, barva nebo
barevný odstín, homogenita, mineralogické složení,
ale i n které fyzikální parametry jako je objemová a
specifická
hmotnost,
nasákavost,
hutnost,
pórovitost, pevnost v tlaku aj. Využívá se také
shodnosti
kvalitativního
i
kvantitativního
mineralogického nebo chemického složení, obsahu
stopových prvk& nebo izotop&, rtu$ové porozimetrie
(Šrámek et al., 1992) atp. Vlastní nástroje a
specifický
systém
zjiš$ování
provenience
um leckých p edm t& mají um nov dci. Vzhledem
k významu um leckých památek je jasné, že
stanovení provenience opuk, tj. místa odb ru
kamene a vzniku um lecké památky je mimo ádn
d&ležité (Hlobil, 1995; Ryba ík, 1995).
Snad
nejstarší
výtvarnou
památkou
zhotovenou z opuky je hlava keltského muže ze
Mšenských Žehrovic. Známá je i celá ada
výtvarných d l nacházejících se v r&zných kostelech
a klášterech 3ech i Moravy. Výtvarná díla, vznikající
v 13.-14. století v parlé ovské huti p i chrámu sv.
Víta na Pražském hrad i na jiných místech
(Krumlov, Jihlava, Toru1), používala jako kámen
tém výhradn opuku. Jsou rozptýlena i po celé
st ední Evrop . Kutal (1980) to komentuje tak, že
um lecké památky z tohoto období nacházíme
nikoliv v Praze, nýbrž mimo hranice eských zemí.
Známé jsou p edevším piety z Altenmarktu, Torun ,
Magdeburku, Lanshutu, Bernu a z klášter&, kostel&
nebo muzejních sbírek v celé ad evropských zemí
(Konta, 1993; Šrámek, 1998, 2003).
a jejich
Horniny okrov
žlutých až na ervenale
zlatavých odstín& nebo krátce „zlaté opuky“,
ozna ované tímto názvem, pat í od st edov ku
k nejvýznamn jším historickým socha ským a
stavebním kamen&m, používaným na ad míst
3ech. Jsou rozší eny p edevším ve vltavskoberounské oblasti (pražské opuky), ale také
v oblasti oherské, labské a orlicko-žhárské, kde
zabíhají až k Boskovicím na Morav .
Mezi geology se jako synonymum termínu
opuka
asto užívá i názvu „spongilit“ nebo
„spongolit“, a to podle p ítomnosti jehlic mo ských
hub. B hem diageneze došlo u p evážné v tšiny
k ídových opuk k rozpušt ní, kalcifikaci a p em n
p&vodních jehlic mo ských hub nejprve na
submikroskopický agregát kuli kovitého tvaru,
tvo ený opálem CT až kone n
na slab
krystalovaný k emen (Scholle a Konta, 1987; Konta
1993). Užívání termín& v uvozovkách je zbyte né.
Oprávn ný petrografický termín pro opuku je
jílovito-vápenatý silicit, zkrácen „slínitý silicit“.
Zcela nesprávné je ozna ování opuk termínem
„slínovec“
(Schütznerová,
Havelková,
1981;
Chlupá ,1988) a chybné je za azování opuk mezi
vápence nebo pískovce.
Stratigraficky jsou opuky azeny do svrchní
k ídy, spodního turonu, do tzv. „b vanského“ (III a) a
„b lohorského“ (III b) pásma 3e1ka Zahálky, p íp.
do tzv. „b lohorského“ souvrství, k zón Inoceramus
labiatus.
Kvalita a výb r kamene pro socha ské ú$ely
Kámen známých skulptur zhotovených
z pražské
opuky
byl
získáván
v lomech
nacházejících se v oblasti Strahova a Bílé Hory
(Hlobil, 1995). Nebylo ovšem možné používat
kámen z jakékoliv vrstvy. Pro socha ské ú ely byl
vhodný kámen pouze z nejspodn jší vrstvy, tzv.
„zlaté/ ervené“ nebo „bílé“ opuky. Vrstva musela mít
p edevším dostate nou mocnost (nad 1m), masivní
a homogenní složení, mikroskopickou jemnost a
kvalitu, tj. p edevším pevnost, tvrdost, pórovitost,
p ípadn
optimální pom r m kkých (jílových
minerál&, kalcitu) a tvrdých složek (slab
krystalického k emene, event. opálu CT) .
Zatímco B. Zahálka (1926) popsal naspodu
svého schematického profilu opukového lomu u
P ední Kopaniny dv lavice, ob p es jeden metr
mocné, spodní, tzv. „bílou“ a nad ní ležící
„zlatou/ ervenou“ opuku, dnes lze naspodu lomové
st ny jediného inného lomu v P ední Kopanin
nalézt pouze jednu mocn jší polohu, která mohla
sloužit ke zhotovení objemných soch a plastik.
Žádné jiné vrstvy opuky nemohly být k socha ským
ú el&m použity, a to jak z d&vod& jejich
nedostate né mocnosti, tak z d&vod& jejich
nehomogenity nebo tvrdosti. Toto je nutno zd&raznit
proto, že v nadloží socha sky využitelné vrstvy jsou
sice polohy opuk, avšak s r&zn
velkými
5
šedomodrými
konkrecemi
a konkrecionálními
vrstvami tvrdých k emi itých vápenc&, a tedy
k socha ským ú el&m nevhodné.
Odhlédneme-li od 20 až 30 % pórovitosti,
která snižuje pevnost i další fyzikální parametry
kamene, pak „bílé i ervené/zlaté opuky“ mají asi 40
až 60 % „tvrdých“ minerál&, 20 až 30 % „m kkého“
kalcitu a asi kolem 10–20 % jílových minerál&, což
souhrnn dává zhruba vyvážený pom r tvrdých a
m kkých složek (Šrámek in Kotlík et al., 2000).
P evážn submikroskopická velikost v tšiny zrn
kalcitu, autigenního k emene a opálu CT dává
hornin pat i nou celistvost, pevnost, jemnost a
homogenitu, ale je zárove1 zdrojem obtíží p i
identifikaci.
Um lecká díla zhotovená z opuky
Koller (1990) in Pochat-Wagner (1990)
p iznává u n kolika um leckých p edm t&, že jsou
zhotoveny z (pražské) opuky. U ady dalších d l,
v d&sledku mikroskopické struktury, špatné a
nedostate né identifikace, i laboratorního studia
nebo úmyslného zkreslování fakt je popírán jejich
pražský p&vod. V tabulce 1 jsou uvedeny jednotlivé
gotické plastiky, u nichž autor usuzuje na jejich
pražský p&vod.
Tabulka 1.
Charakteristika
výtvarného díla
Místo, umíst ní
Krásná Madonna
Altenmarkt,
Kalkiger Pläner Sandstein, u
Podle mikrofoto 11 lze
Salzburg, Pfarrkirch popisky foto 11 je uveden „kalcitem soudit, že jde o typickou
bohatý pískovec s mikrofosiliemi“. pražskou tzv. „bílou“
opuku,
s charakteristiclými
hojnými pr& ezy
foraminifer.
Baden,
Feiner kalkiger Sandstein s
Jednozna n se jedná o
Dolní Rakousko
opuku, nikoliv o
mikrofosiliemi (0,05 mm) a
k8emennými prachovými zrny o
„pískovec“, nebo$ zcela
velikosti 0,01-0,05 m v silikátovém chyb jí psamitická zrna
pojivu; stopové prvky Fe, Ti a
k emene. Autor zmi1uje
vzácný fosfát.
pouze prachové ástice;
Jak uvádí Koller, kámen je svojí
stopové prvky jsou pro
zrnitostí a stavbou podobný jako u opuku obvyklé.
Krásné Madonny Altenmarktu, tak
Piety z Garstenu.
Bruck an der Mur,
Vzorek materiálu ze zadní strany
Z daného popisu, který
Steiermark,
plochy: istý, velmi jemnozrnný
zmi1uje p ítomnost
Stadtpfarrkirche
vápenec s mikrofosiliemi; mCže mikrofosilií,se m&žeme
být za8azen mezi jemnozrnný
op t domnívat, že
kámen je opuka.
vápenec typu Leitha(Loretto) a
Istrijský k8ídový vápec.
Garsten,
Jemnozrnný, na fosilie bohatý
Popis ukazuje, že se
Horní Rakousko,
jedná o karbonátovápenec s jemnými klastickými
Pfarrkirche
silikátovou horninu,
zrny (k8emen, slída), které jsou
vázány v prok emen!lé silikátové tedy opuku.
hmot! (a rovnRž v dutinách fosilií).
Struktura horniny ukazuje stejnou
stavbu a stejné prvky jako kámen
Madonny z Altenmarktu a
bádenské Piety.
Kreuzenstein,
Vápenatý pískovec (blíže
Ur ení kamene
Dolní Rakousko,
nespecifikován).
nedosta ující.
Burg
Pieta
Pieta
Pieta in der
Losersteinerkapelle
Pieta
P&vodní charakteristika Kollera
(1990)
Poznámky - námitky
Další kamenné gotické p edm ty
Tabulka 2. UmRlecká díla z pražské opuky
Charakteristika
výtvarného díla
Pieta
Místo, umíst ní
Bern, Švýcarsko
P&vodní
charakteristika
Konta (1993)
Pieta
ToruN, Polsko
Šrámek (1998)
6
Poznámky, metody
RTG, chemická analýza, SEM, neutronová
aktiva ní analýza a mikroskopické studium
RTG, chemická analýza, Hg-porozimetrie,
mikroskopické studium
Pieta
Úlomky
zni$ených
gotických soch
Magdeburg,
N mecko
Kladruby u
St íbra
Šrámek (2003)
Šrámek, Nová ek
(2005)
Identifikace (pražské) opuky v parlé ovských dílech
umož1uje celou adu následných implikací. Pražské
socha ské p edm ty, transportované do širokého
okolí, byly brány asto jako vzor nebo sloužily a
umožnily sledování vlivu parlé ovských d l na rozvoj
kultury v evropském prostoru.
RTG, mikroskopické studium a chemická
analýza, Hg- porozimetrie
RTG, mikroskopické studium a chemická
analýza,Hg-porozimetrie
Šrámek J. (1996): Stone of Gothic Pieta from Toru1.
– 15th Conf. on Clay Miner. and Petrol. 1998,
Brno, Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk.
Brun., 26, 32-33.
Šrámek J. (1997): Ješt
jednou k pražským
opukám, jejich identifikaci a možnosti zjišt ní
jejich provenience. – Zprávy pam. pé e, ro .
LVII, 1, 24-28.
Šrámek J. (1998): Kámen gotické piety z Torun .
Zprávy pam. pé e, 58, 4, 105-110.
Šrámek J. (2003): Kámen gotické Piety
z Magdeburgu. Zprávy o geol. Výzk. v roce
2003, 162-163.
Šrámek J. (2005): Calcite concretions in Turonian
marly silicites, Central Bohemia. Acta Geodyn.
Geomater., 2, 2(138), 161-165.
Šrámek J, Rathouský J., Schneider P. (1992):
Porozita opuk. VRstník GU, 67, 4, 259-276,
Praha.
Šrámek J., Nová ek K. (2005): Provenience
kamene rozbitých gotických skulptur z
Kladrubského kláštera u St íbra. Zprávy o geol.
Výzk. v roce 2004, 153-156.
Zahálka 3. (1926): Pražská opuka. – Zprávy ve8ej.
Služby techn., 8, 564-569, Praha.
Jan Šrámek
Záv r
P i kontrole stru ných a neúplných popis& ady
plastik v seznamu M. Kollera se nelze divit, že
opuka, tj. slínitý silicit je jednou ozna ován jako
vápenatý pískovec, podruhé jako fosiliemi bohatý
vápenec atp. Na základ
nedostate ného
laboratorního studia a nedokonalé identifikace
kamene je upírána ad um leckých p edm t& jejich
pražská provenience. P esná identifikace je nutná i
v p ípad našich velkých gotických soch ve sbírkách
Národní Galerie a také v ad kostel& a klášter& na
území 3eské republiky, odkud je kámen popisován
jako „vápenec“ (naposledy Kutal, 1970) a další.
Literatura:
3ech S., Klein V., K íž J., Vale ka J. (1980):
Revision of Upper Cretaceous Stratigraphy of
Bohemian Cretaceous Basin. VRst. ÚÚG, 55,
277-296.
Hlobil I.(1995): K p&vodu opuky parlé ovských d l v
týdenních ú tech katedrály sv. Víta. Zpr. památ.
Pé e, 55, 6, 202-204.
Chlupá
I. (1988): Geologické zajímavosti
pražského okolí. Academia, s. 249.
Koller
M.
(1990):
Bildhauer
und
Maler.
Technologische
Beobachtungen
zur
Werkstattpraxis
um
1400
anhand
Restaurierungen. In: G. Pochat, B. Wagner
(Ed.) Internationale Gotik in Mitteleuropa, Gratz,
1990.
Konta J. (1993): Stone of Gothic Pieta discovered in
Bern: Comparison with Cretaceous marly chert
from Prague. Applied Clay Sci., 7, 357-366.
Amsterodam.
Kotlík P., Šrámek J., Kaše J. (2000): Opuka.
Spole nost pro technologie opravy památek,
Praha, s.109.
Kutal A. (1970): Socha ství, str.112-176: In : Kafka
F., P šina J., Homolka J., Kotrba V., Kutal A.,
Stejskal K., Krása J., Drobná Z.. Poche E.:
3eské um ni gotické 1350-1420, Academia
Praha.
Ryba ík V. (1995): K lánku dr. Hlobila o p&vodu
opuky parlé ovských d l v ú tech svatovítské
hut . Zprávy pam. pé e, 55, 6, 204.
Scholle T., Konta J. (1987): Der Goldene Plänner,
das häufigste Baugestein im mittelalterlichen
Prag. Acta Univ. Carol., Geol., 1, 5-31.
Schütznerová, Havelková (1981): Použití opuk ve
st edov ké architektu e v Praze. Sbor. Geol.
VRd, Hydrogeol. – inž. Geol., 15, 65-82, Praha.
K est Atlasu minerálO
republiky
eské a Slovenské
Sou ástí seminá e byl slavnostní k est práv
vydaného Atlasu minerál& 3eské a Slovenské
republiky autor& J. Sejkory a J. Kou imského za
ú asti prvního autora. Kniha je vynikající shrnující
publikací pro zájemce o minerály. Významný po in
nakladatelství ACADEMIA tak dokumentuje rychlý
rozvoj mineralogie obou stát& a dosud uvedených
565 druh& je každoro n dopl1ováno o nové známé
minerály. Sv tovou úrove1 eských a slovenských
mineralog& dokládají nové minerály z území obou
republik popsané poprvé na sv t . Atlas obsahuje
více jak 530 barevn v rných fotografií vysoké
kvality, které jist
napomohou zájemc&m o
mineralogii p i ur ování jejich nález&. Základním
kamenem informací jim jist bude stru ný p ehledný
text k vlastnostem jednotlivých minerál& a seznam,
kde je zmín no na 1200 lokalit. Ne náhodou je
nejvíce minerál& zmín no u lokality Jáchymov,
nebo$ se na základ podrobného mineralogického
výzkumu tato lokalita dostala na první místo na
sv t v po tu nalezených druh& minerál&. Laické
zájemce jist upoutají zajímavé barvy, tvary a
uskupení krystal& a stejn jako ostatní se budou
dohadovat, jak na n ten, který nerost p&sobí.
P ed ty iceti lety jsem k Vánoc&m dostal knihu
J. Kou imského o Nerostech, která mi pomohla
prohloubit zájem o mineralogii, p ed dvaceti lety
jsem užasl nad erudicí studenta gymnazia J.
Sejkory a dnes p i prohlížení Atlasu se cítím pyšný.
Pro ? To si samoz ejm
tená i musí zjistit sami.
7
P eji tedy všem zájemc&m o p írodu a zejména o
mineralogii, nerosty i šut í ky tuto knihu k svátk&m,
k jubileím, i jen tak, prost vždy, když n komu
chcete ud lat radost z krásného dárku.
Vladimír Šrein
vždy ješt r&zné obsahy amorfní "organické hmoty"
(OM). Hlavní anorganické amorfní a krystalické
komponenty jsou dosud asto pracn separovány a
kvantitativn stanoveny adou selektivních nebo
sekven ních chemických extrak ních metod, jež
mohou být zna n ovlivn ny p ítomností OM. Auto i
v této práci seznamují tená e s vlastní inova ní
metodou absolutní kvantifikace p írodního vzorku,
založené na m ení rentgenových difrakcí
práškových preparát& (powder X-ray diffraction =
pXRD) p i užití standardních difraktometr& typu o-o
nebo o-2o. Nutné je ješt stanovit chemické složení
každého vzorku. Až dosud toho lze dosáhnout
rychleji a spolehliv ji než kvantitativního stanovení
jednotlivých fází; chemické složení OM lze poznat
plynovou chromatografií.
Inova ní metoda pXRD nevyžaduje kalibraci
ani užívání standard&, ani nepot ebuje stanovení
determina ních parametr& p ístroje. Místo toho se
navržená metoda opírá o p esnou normalizaci
podmínek, které jsou náležit ov eny. Auto i
vyvinuli "obecný integrovaný vzorec pro intenzitu"
("general integrated intensity formula" = GIIF) RTG
difrakce. Jsou zohledn ny všechny jevy p i interakci
radiace-vzorek, tedy polarizace, hmotová absorpce,
Compton&v rozptyl a rezonan ní absorp ní zp tné
vyza ování. Auto i ukázali, že molární podíl jakékoliv
p ítomné fáze (krystalické, amorfní, kvasikrystalické
a nanofáze) je p esn dán integrovanou intenzitou
odpovídající inkasní (sb rné) kouli s ítající
p ísp vky p ítomných fází k difrak nímu obrazci T(o)
s Comptonovou korekcí a normalizací na
elektronovou jednotku d leno vlnovým vektorem
(wavevector = q) integrovaným jako
tverec
atomárního tvarového faktoru dané fáze. Kalibrace
elektronové jednotky je dosaženo globální
normalizací, která p ímo udává produkt ApIo ú inné
plochy pr& ezu (Ap) dopadajícího (a vycházejícího)
svazku paprsk& a ú inné intenzity dopadajícího
svazku (Io) v etn výkonnosti po íta e (counter),
ztrát procházejícího svazku paprsk& atd. Problém
neúplné integrace sb rné koule (v etn q = nulové
oblasti) je vy ešen tím, že všechny výsledky platí
pro daný rozsah Braggova úhlu p i m ení v
dostate n
velkém rozsahu. Auto i vyhodnotili
p esnost metody aplikací na syntetické binární
sm si amorfní + krystalické fáze. K tomu jim
posloužily: 1) horninový standard obsahující n kolik
krystalických fází, 2) certifikovaný standard OM a 3)
syntetická anorganická fáze (SiO2 gel). O ekávají,
že jejich metoda bude užite ná p i kvantitativním
fázovém studiu v tšího po tu vzork& povrchových
sediment& a p i geochemických studiích prost edí,
kde chemické a fázové složení se m&že prostorov
rychle m nit. Teorie jejich pXRD metody a pracovní
postup jsou vysv tleny a podpo eny 65 rovnicemi,
které se opírají o poznatky z fyziky a matematiky.
[Poznámka: Doporu uji tento
lánek o
inova ní kvantitativní metod
fázové analýzy
povrchových vzork& Zem d&kladn prostudovat,
aplikovat na naše již známé vzorky a referovat o
výsledcích na n kterém z nejbližších seminá &
3SVVJ. Jestliže by odpadly složité, pracné
separa ní a extrak ní metody d lení vzork& a
vysta ily by dva postupy, a to a) kvantitativní
chemická analýza a b) nov
koncipovaná
rentgenografická difrak ní metoda, pak by bylo
Snímek ze k tu Atlasu minerál& 3eské a Slovenské
republiky (zleva Dr. V. Šrein, Dr. M. Š$astný a Mgr.
J. Sejkora
TRANSMISE ODBORNÉ LITERATURY (XIX)
Tato rubrika podává stru né informace
p edevším o vybraných originálních pracích v
soudobé sv tové argilologii, významných pro její
další teoretický rozvoj a praktické aplikace.
Redak ní rada INFORMÁTORA nabízí stále a
opakovan
místo pro uve ej1ování abstrakt&
nejvýznamn jších zahrani ních publikací všem
len&m 3SVVJ. Psaní do rubriky TRANSMISE je
cílev domá, znalecká, avšak nehonorovaná práce
navíc. Vyžaduje pozorné sledování prestižních
sv tových asopis& s argilologickou tematikou.
3eská v da a kultura takové transmise nutn
pot ebuje a zaslouží si je. Osobní zisk je však
mimo ádn velký, nebo$ ve v d stále platí: "The
more deeply we explore a particular science
discipline, the more substantially we are able to
contribute to its development."
Rancourt D.G., Mei-Zhen Dang, 2005: Absolute
quantification by powder X-ray diffraction of
complex mixtures of crystalline and amorphous
phases for applications in the Earth sciences. American Mineralogist, 90: 1571-1586.
Auto i z Ústavu fyziky na Univerzit v Ottaw v
Kanad , pracující ve skupin pro studium struktur a
vývoje jezerních sediment&, vycházejí z faktu, že
mnoho p írodních vzork& v povrchových prost edích
Zem , tj. p&dy nebo t eba práv jejich jezerní a
mo ské sedimenty, jsou složité sm si obsahující
n kolik minerálních fází (detritických a autigenních),
mezi nimi amorfní a krystalické anorganické
nanofáze (obvykle pedogenní a autigenní) a tém
8
možné stanovit chemické a fázové složení velkého
po tu vzork& v nejr&zn jších geologických,
ekologických i pr&myslových projektech, ešících
úkoly na p írodních p&dních, sedimentárních a
p íbuzných
akumulacích.
Poznání
obsahu
jednotlivých krystalických a amorfních fází ve
studovaných vzorcích m&že být pro kone né
interpretace velmi d&ležité, nebo$ každá z fází má
své specifické reak ní a povrchové vlastnosti, svou
genetickou historii. Dovolím si ješt poznamenat, že
mi nejde o propagaci práce kanadských autor&,
které ostatn ani neznám, ale p edevším o ov ení
nového metodického p ístupu v zájmu v decké
pravdy a také o možnost modernizovat výzkumnou
práci u nás. Protože sám nemám laborato ani
pot ebné p ístroje k dispozici, o ekávám, že n kdo
z našich cílev domých v deckých pracovník&,
sv tov nebo alespo1 evropsky orientovaných, se
ujme tohoto zajímavého úkolu. A zcela na záv r: Je
t eba brát tém neuv itelné sd lení z íjnového
ísla asopisu American Mineralogist (2005) o
kvantitativní fázové RTG metod klidn , nevzrušen
a navrženou metodu pe liv p ezkoušet.]
Ji8í Konta
Reactions and Mass Transport = Kinetické reakce a
transport hmoty). Potom aplikovali zjednodušenou
metodu pro stanovení vývoje kapacity bobtnání
objemovou rovnováhou v inženýrsky založené
barié e nasycené pórovým roztokem a za
p edpokladu, že úbytek kapacity bobtnání je p ímo
úm rný objemu p em n ného montmorillonitu, a
dále, že m&že být áste n kompenzován objemem
novotvo ených bobtnavých fází.
Modelovaný
systém
p edpokládá,
že
inženýrsky založená bentonitová bariéra nasycená
vodou má tlouš$ku 1 metr. Je to nerovnovážný
systém, na jedné stran v kontaktu s okolní
horninou a jejím geologickým roztokem, který
proniká difúzí do bentonitové bariéry, na stran
druhé v kontaktu s ocelovou nádobou, která v
interakci s vlhkostí je zdrojem p edevším
2+
za reduk ních podmínek zde
metalického Fe
panujících. P i modelování uvažují auto i následující
podmínky: Pkyslík = ~0, Eh = -200 mV a stálá reak ní
o
teplota 100 C. V práci popsaná metodologie
popisuje nejprve všeobecné podmínky, p i emž
se p edpokládá, že vodou nasycená bentonitová
bariéra udržuje pórovou kapalinu ve statickém
stavu, kde transport látek v roztoku probíhá pouze
+
2+
2+
+
difúzí, a to K , Ca , Mg , Na , k emi itanový anion
2+
etc. sm rem ke kovové nádob , kdežto Fe k
okolní hornin . V prost edí panují reduk ní
podmínky, nebo$ kyslík je rychle spot ebován korozí
o
2+
ocelového plášt (2Fe + O2 + 2H2O v 2Fe +
4OH ). Koroze ocelového pláštR probíhá za
o
reduk ních podmínek podle rovnice: Fe + 2H2O v
2+
Fe + 2OH + H2. Plynný vodík je novotvo enou
plynnou fází. Rychlostní konstanta rozpoušt ní
železa byla vypo tena za p edpokladu lineární
rychlosti koroze na 5 µm/rok. (Avšak Idemitsu et al.,
2002 a Xia et al., 2005 ur ili rychlost koroze
uhlíkové oceli mezi 0,1 a 20 µm/rok v závislosti na
r&zných experimentálních podmínkách.) Proces
n+
kationtové výmRny je vyjád en obecnou rovnicí [NX
m+
m+
- JÍL]solid + [(nX/m).M ]aq v [M (nX/m) - JÍL]solid +
n+
[XN ]aq, kde N a M jsou vym nitelné kationty, JÍL
p edstavuje funk ní skupinu jílu-vym nitele, n a m
jsou elektrické náboje vym nitelných kationt&, y je
strukturní koeficient mezivrstevního kationtu, solid
zna í fázi vym nitele a aq zna í vodný roztok.
Následuje
výpo&et
poklesu
kapacity
bobtnání podle jednoduché rovnice, beroucí v
úvahu, že tento pokles je p ímo úm rný objemu
p em n ného montmorillonitu (vým nou kationt&,
2+
+
2+
2+
+
hlavn p ínosem Ca nebo K , Mg a Fe za Na
a strukturn geochemickými p em nami, zejména
illitizací); sou asn se však po ítá s áste nou
objemovou kompenzací vznikem novotvo ených
bobtnavých fází.
Kone n jsou uvedena vstupní data. Pro
primární minerály bentonitu MX80 (obchodní zna ka
bentonitu z Wyomingu, obsahujícího okolo 85 %
Na/Ca-montmorillonitu a 15 % vedlejších nebo
akcesorických minerál&: pyrit, kalcit, k emen,
mikroklin, albit a biotit) jsou v tab. 1 uvedeny
objemové podíly v suchém a vodou nasyceném
bentonitu, jejich chemické vzorce a termodynamické
rovnovážné konstanty. V tab. 2 je uvedeno 29
uvažovaných sekundárních minerálC s jejich
chemickými
vzorci
a
termodynamickými
rovnovážnými konstantami; jejich vznik je v daném
Montes-H G., Marty N., Fritz B., Clement A., Michau
N. (2005): Modelling of long-term diffusionreaction in a bentonite barrier for radioactive
waste confinement. - Applied Clay Science, 30:
181-198.
Rozší8ený abstrakt. Auto i lánku "Modelování
dlouhodobé difúzní reakce v bentonitové barié e
izolující radioaktivní odpad" jsou zam stnanci
známých francouzských odborných pracoviš$ pro
radioaktivní materiály: UMR ve Strasbourgu a
ANDRA v Château-Malabry. Jejich sd lení je
závažné, nebott poukazuje na adu zm n, které lze
o ekávat v inženýrsky budovaných bentonitových
bariérách. Bentonity jsou obvykle navrhovány jako
vyhovující tlumicí (tj. t snicí a sorp ní) materiál do
bariér v "geologických", tj. hluboko pod povrchem
založených deponiích radioaktivních odpad&.
Zvolený bentonitový materiál má svým bobtnáním
vyplnit mezery r&zného p&vodu v prostoru mezi
nádobami s odpadem a okolní horninou. Odborníci,
zodpov dní za vybudování takových bariér, musí
detailn znát adu možných zm n ve zvoleném
bentonitu, k nimž nevyhnuteln
dojde vlivem
vlhkosti v podzemí a teplotních zm n, p i interakci s
pórovou kapalinou b hem jejího transportu v etn
difúze látek v ní obsažených, etc. Fyzikáln
chemické vlastnosti bentonitu v izola ní barié e, a
tedy také v prostoru p i hranicích jednak s ocelovou
nádobou, jednak s okolní geologickou bariérou, se
postupn m ní. Proto každá inženýrsky založená
bariéra vyžaduje studium fyzikáln
chemické
stability minerálních fází, z nich p edevším smektitu,
v dlouhodobé asové závislosti za podmínek
panujících v prost edí dané podzemní deponie.
Auto i v novali pozornost nejprve simulaci
chemických p em n: a) strukturn geochemických,
b) zp&sobených vým nami kationt&. Oba druhy
p em n jsou spojeny s difúzí chemických prvk& do
inženýrsky
založené bariéry
za
podmínek
stanovených pro danou deponii. K tomu použili
termokinetického kódu (KIRMAT = Kinetic
9
o
prost edí bentonitu MX80 možný. Pro po áte ní
složení kapaliny je uvažována jednak istá voda,
jednak geologicky známé složení pórové vody z
b idlicové až slínovcové formace stá í callovooxfordien ve Francii, kde je vybudována stálá, ost e
sledovaná podzemní laborato a prostor pro
budoucí deponii radioaktivního odpadu. D&ležité
také jsou informace o reak ní teplotR v deponii
o
(uvažuje se T od 0 do 300 C, avšak v bentonitové
o
barié e mezi 70 - 100 C). Následují informace: o
po áte ním pH a tlaku CO2; o pomRru voda/hornina;
o termodynamických rovnovážných konstantách
reakcí probíhajících p i hydrolýze, které jsou
nezbytné pro simulace aplikací kódu KIRMAT p i
o
100 C (jsou uvedeny v tab. 1 a 2); o kinetických
datech, opírajících se o jednoduchou rovnici užitou
pro simulaci rychlosti rozpoušt ní minerál& v
bentonitu pomocí kódu KIRMAT; dále o výpo tu
rychlostních konstant rozpouštRní jednotlivých
minerálC dle Arrheniova zákona (kinetická data jsou
uvedena v tab. 4); a nakonec o koeficientu difúze
látek pronikajících jílovou bariérou, který je zde
-11
2
m /s pro všechny
uvažován v hodnot 10
chemické druhy.
To nejpodstatn jší ze záv ru: Modelovaná
p em na inženýrské bentonitové bariéry (EB) po 10
000 letech v kontaktu s pórovým roztokem za
zvýšené teploty se ukázala být zna ná. Mezi
nejvýznamn jšími procesy, jestliže nedojde k
p ed asnému prod rav ní ocelových nádob, lze
o ekávat illitizaci montmorillonitu, kationtovou
vým nu a saponitizaci (vznik trioktaedrického Mgsmektitu), a to do hloubky až 20 cm v barié e. Mezi
dalšími novotvo enými minerály v bentonitu MX80,
krystalizujícími dle užité simulace, lze o ekávat:
k emen, cristobalit, anhydrit, laumontit, magnetit a
chlorit. Aplikovaný jednoduchý modelový p ístup
p edpov d l, že pokles kapacity bobtnání bentonitu
v uvažované inženýrské barié e je velmi silný pouze
v blízkosti styku s geologickou ochrannou bariérou
(b idlice i jílovec až slínovec). Mimo tuto hrani ní
zónu je pokles kapacity bobtnání EB mezi 5 - 11 %
hodnoty p&vodního bobtnání.
[Poznámka: V odborné literatu e je obvyklá
mocnost kompaktovaného bentonitu v inženýrské
barié e uvád na okolo 70-100 cm. V projektech
plánovaných deponií pro radioaktivní odpady jsou
ve Švýcarsku, Francii a Belgii budovány podzemní
inženýrské bariéry v jemnozrnných jílových
formacích, a to ve vápenatých b idlicích, jílovcích
(argilitech) až vápenatých slínovcích, vždy
obsahujících bobtnavou jílovou fázi. Geologické
stá í t chto sedimentárních hornin je od spodní až
st ední jury ve Švýcarsku (lias až dogger) a st ední
jury ve Francii až po st ední oligocén v Belgii. Tyto
zám rn zvolené geologické bariéry s bobtnavými
jílovými
minerály,
ozna ované
také
jako
"samohojivé", mnononásobn
zesilují pouhé
metrové st ny inženýrských bentonitových bariér.
O ekávaná trvanlivost dnes vyráb ných
kovových kanistr& (nej ast ji ocel) pro radioaktivní
odpad je okolo 10 000 let (Bauer et al., 2005). Dále
bylo vypo ítáno, že teplota v izola ní bentonitové
o
zón se udrží p i 70-90 C za podmínek vodou
nasyceného kompaktovaného bentonitu p ibližn
jeden tisíc let po zape et ní deponie (Johnson et
al., 2002). Teplota potom bude zvolna klesat a po
10 000 letech bude okolo 40-50 C. S hlediska
jednoho lidského života i historických etap vývoje
lidstva je to nesmírn dlouhá doba. A k tomu ke
všemu nejsou dosud dostate n známy sorp ní
vlastnosti radionuklid& za uvedených zvýšených
teplot. Proto se také n kde uvažují spíše sklen né
kontejnery (borosilikátové sklo) nebo vitrifikace
radioaktivních odpad&. Sklo je však mechanicky
k eh í a mén pružné než ocel.
V publikovaném modelu se nepo ítá s
d ív jším prod rav ním ocelového plášt nádob, k
n muž nedávno došlo t eba v hlubinné deponii
radioaktivního odpadu v USA, ani s pr&nikem
agresivní solanky do deponie radioaktivního
odpadu, jak o tom bylo referováno v N mecku, kde
došlo k havárii v opušt ném solném dolu Asse v
Dolním Sasku s n kolika tisíci nádobami
obsahujícími radioaktivní odpad (viz TRANSMISI
XVII v Informátoru . 30, rok 2005, str. 5-6).
V sou asné dob se ve sv t s velkým úsilím
stále ješt
eší aplikace optimálních izola ních
materiál&, jejich kompakce a nejvhodn jší
rozmíst ní kolem nádob s radioaktivními odpady a
také stav porušení skal hornickou technologií p i
ražení štol v etn prostor deponie samé a problém
izolace prasklin vzniklých ve tvrdých horninách
(granity a podobné horniny) lemujících vydobyté
transportní cesty a úložní prostory. Odborná
literatura sv d í o tom, s jakou d&kladností stále
pokra uje základní a aplikovaný výzkum velkého
po tu vlastností n kolika bentonit& i p íbuzných
izola ních materiál& a pestré palety proces& v nich
probíhajících. Po et p&vodních prací o tom všem je
dnes již ohromný a brzy p ed í rozsahem,
r&znorodostí a finan ními investicemi legendární
úsilí v nované studiu diagenetických p em n
jílových minerál& ve spojitosti se vznikem ropy a
zemního plynu, financované bohatými naftovými
spole nostmi a p íslušnými státy ve druhé polovin
20. století. Více o tom se lze dov d t ve dvou
publikacích: 1) Konta J. (2005): Clay minerals
including related phyllosilicates: interdisciplinary
research and inward integration. - Acta
Geodynamica et Geomaterialia, Vol. 2, No. 2 (138):
53-68, Seventeenth Conference on Clay Mineralogy
and Petrology in Prague (Czech Republic) (Editors
M. Š$astný and K. Melka); 2) Konta J. (2004):
P ednášky z teorie sorbentových a t snicích jíl&.
XVII. konf. o jíl. mineralogii a petrologii, Praha,
3eská spole nost pro výzkum a využití jíl&, 129 pp.
Ob publikace jsou ješt k dostání na adrese
3SVVJ.]
Ji8í Konta
Na záv r XIX. TRANSMISE informujme ješt
zcela stru n o náplni 5. ísla (z prosince 2005)
Elements, nového globálního informa ního buletinu
mineralogie, geochemie a petrologie. Sedm lánk&
v tomto ísle uve ejn ných nesouvisí p ímo s
argilologií. Shrnují dosavadní geologické poznatky o
velkých magmatických provinciích (vulkanitech),
jejich vzniku, geologickém stá í, genetickém
pr&b hu a vlivu na p írodní prost edí. Syntetizující
diagramy, mapky a tabulky spolu s citovanou
literaturou
erpají z dosavadního globálního
výzkumu. P esv d iv
p&sobí diagramy o
koincidenci masových zánik& mnoha rod& mo ských
10
organism& s velkými erupcemi kontinentálních
plateaubasalt& v geologické historii v rozp tí od
permu do konce t etihor. Za kritické zamyšlení stojí
také uve ejn ný scéná o n kolikerém vzniku
skleníkového efektu v zemské
atmosfé e,
zp&sobeného každou plošn
rozsáhlou erupcí
vulkanických mas s p ínosem ohromných objem&
SO2 a CO2. Nechybí ani lánek o analogickém
tavicím a skleníkotvorném ú inku meteoritových
impakt& s dalšími vlivy. Všechny p ísp vky jsou
poutav napsané. Myslím, že by mohly obohatit
program seminá & na p írodov deckých fakultách
našich vysokých škol. Zde uvehme cita n alespo1
jména autor& a názvy jejich lánk& v originálním
zn ní.
d dictví Egypta. Je velmi dob e známo, že
degradace struktury stavebních i socha ských
kamen& se m&že vyskytnout dokonce i v p ípadech,
kdy obsah jílových minerál& v ur itých kamenech je
celkem zanedbatelný (pod 5 %). Penetrace vody do
porézního
systému
biomikritických
vápenc&
vyvolává každodenním cyklickým zah íváním a
ochlazováním bobtnání jíl& a degradaci vnit ní
struktury kamene. Opakované cykly vysoušení a
zvlh ování mohou vést k tém
úplné destrukci
vápence.
V tšina vápenc& b žn
užívaných jako
stavební a socha ské kameny obvykle obsahuje
malý podíl jílových minerál&. Obsah jílové frakce
mikritických a biomikritických vápenc& m&že
dosáhnout i více než 10 %. Z literatury je známo, že
vápence užívané jako stavební nebo socha ské
kameny jsou náchylné k rychlé degradaci, pokud
obsahují více než 5 % jílových minerál&. Rychlý
rozpad je spojen s jílovou frakcí, která se
koncentruje podél vrstevních ploch. I když n které
vápence obsahují až 30 % jílových minerál&, pokud
jsou tyto v hornin rozmíst ny rovnom rn , kámen
se jeví jako zdravý a erstvý.
Auto i
sledovali
složení
a
strukturní
uspo ádání jílových minerál& v socha ských
mikritických vápencích, které trpí
strukturními
poruchami, i když byly adu let uschovány
v muzejních sbírkách. Hlavním typem poruch je
úlomkovitý rozpad a štípání vápence vedoucí ke
ztrát detail& na povrchu kamene. Vzorky byly
odebrány ze stély Druhé až 3tvrté Dynastie, (27202150
p ed
naším
letopo tem),
vykopané
v h bitovním komplexu Nagael-Deir na za átku 20.
stol., dnes umíst né v Phoebe Hearst Museum of
Antropology, Berkeley, Kalifornie.
Z p edchozích studií provedených na
vápencových sochách oblasti Theby – Abydos bylo
vyvozeno, že pozorované poruchy jsou d&sledkem
p ítomnosti solí NaCl a NaNO3 , ale ve skute nosti
byly tyto sochy obvykle umyty ve vod , aby se
zbavily solí již krátce po jejich vykopání. Ve v tšin
p ípad&
proces
jejich
degradace
nebyl
konzerva ními postupy vedoucími k odstran ní solí
(nap . zábaly) p erušen a pokra oval i po n kolika
letech umíst ní v r&zných muzejních sbírkách. Pada
badatel& proto upozornila na roli p ítomných jílových
minerál&, když se ukázalo, že degradaci nelze
vysv tlit pouhým vlivem p ítomných solí, které
ú inek jílových minerál& zvyšují.
Vzorky k laboratornímu sledování v etn
termomechanické analýzy byly odebrány ze stély z
míst se zni eným povrchem, které byly sledovány
opticky, rentgenograficky, plasmovým hmotovým
spektrometrem, iontovou chromatografií a SEM.
Studované vápence náleží ke svrchní ásti
ran eocenní thébské formace a byly vyt ženy
v oblasti
Abydos-Theby, Naga el-Deir. Optické
studium potvrdilo, že se jedná o mikritické,
biomikritické vápence s ojedin lými schránkami
foraminifer. V malém množství byly identifikovány
pr& ezy romboedrického dolomitu. Paraleln
s vrstevnatostí jsou orientovány smouhovité shluky
šupinek jílových minerál&, zabarvené oxidy železa.
Padou laboratorních zkoušek bylo prokázáno,
že hlavní složkou vápenc& je kalcit (70 %)
Saunders A.D. (2005): Large igneous provinces:
Origin and environmental consequences. Elements, 1: 259-263.
Campbell I.H. (2005): Large igneous provinces
and the mantle hypothesis. - Elements, 1:
265-269.
Anderson D.L. (2005): Large igneous provinces,
delamination, and fertile mantle. - Elements,
1: 271-275.
Jones A.P. (2005): Meteorite impacts as triggers
to large igneous provinces. - Elements, 1:
277-281.
Self S., Thordarson T., Widdowson M. (2005): Gas
fluxes from flood basalt eruptions. Elements, 1: 283-287.
Kerr A.C. (2005): Oceanic LIPs (= Large Igneous
Provinces): the kiss of death. - Elements, 1:
289-292.
Wignall P. (2005): The link between large igneous
province eruptions and mass extinctions. Elements, 1: 293-297.
[Poznámka: Jestliže zemská atmosféra byla
tak náhle a opakovan obohacena kyselinotvornými
plyny doprovázejícími erupce plateaubasalt&, pak
nutn
vždy
následovalo
zvýšení
intenzity
chemického zv trávání, zv tšení koncentrace SiO2
v ekách a vodních pánvích, zv tšení objemu
jílových minerál& v k& e zv trávání i v produktech
eroze a v tší akumulace silicit& v mo ských a
jezerních sedimentech. Zatím o takové spojitosti
neexistují žádné údaje ani p edstavy. Spokojme se
alespo1 s p ijatelnou interpretací, že v geologické
historii
vždy
následovala
po
rozsáhlých
vulkanických
erupcích
podstatn
zvýšená
protonizace
povrchové
litosféry
se
všemi
geochemickými d&sledky pro vznik sediment&.]
Ji8í Konta
Rodriguez-Navarro C., Hansen E., Sebastian E.,
Ginell W. (1997): The Role of Clays in the Decay
of Ancient Egyptian Limestone Sculptures. – J.
American Inst. for Conserv., 36 (2): 151-163.
Auto i publikace pracují v tšinou v Getty
Conservation Institute, Los Angeles (USA) a E.
Sebastian na Universidad de Granada, Dept. Miner.
and Petrol., Granada (Špan lsko).
Poruchy vyvolané p ítomností bobtnavých
jílových minerál&, které se b žn nacházejí jako
minoritní složka socha ských i stavebních kamen&,
p edstavují hlavní problém konzervace kulturního
11
s dolomitem (pod 20 %) a vedlejší jsou jílové
minerály (pod 10 %) s k emenem (pod 5 %).
Obsahy jednotlivých minerál& byly stanoveny
pomocí rtg. studia; v d&sledku nep esnosti této
techniky bylo p i stanovování k emene a jílových
minerál& (5 %) rovn ž použito nerozpustných
zbytk&, z nich byl separován podíl prachových zrn a
jílových ástic pod 20 zm a pomocí centrifugy i
ástic pod 2 zm.
Na difraktogramech orientovaných vzork& se
objevila intenzivní reflexe 12,06 Å sepiolitu, která se
po nasycení ethylenglykolem zm nila na 12,19 Å a
po zah átí na 550 °C zmizela a transformovala se
do široké reflexe 10,30 Å. V malém množství byla
zaznamenána i slabá reflexe 10,46 Å palygorskitu.
Po áste ném pono ení vzork& do vody
následoval úplný rozpad pono ené ásti vzork&; ve
výši kapilárního vzlínání nad arou ponoru se
objevily jehli kovité výkv ty halitu a NaNO3.
Po t ech nasyceních ethylenglykolem došlo k
úplnému rozpadu všech vzork& podél trhlin
paralelních s vrstevnatostí. Stejný typ rozpadu
následoval i po cyklech sušení a zvlh ování pomocí
destilované vody. Po pono ení do vody se všechny
vzorky zcela rozpadly podél ploch vrstevnatosti.
Dále byla stanovena pórovitost t ech vzork&
dosahující 23,1 %, 25,4 % a 27,3 %. Výsledky
termomechanických analýz prokázaly, že v kratší
dob než 1 hod. došlo ve sm ru kolmém k
vrstevnatosti k nabobtnání vzorku o 3 %, další
cyklus nasycení vodou a vysušení m l za následek
ješt rychlejší a v tší expanzi.
V rámci studia byly popsány dva typy
bobtnání: 1) krystalické bobtnání malého rozsahu
v rámci krystal&, které je d&sledkem hydratace
vým nných kation& a 2) osmotické bobtnání
velkého rozsahu v rámci jednotlivých ástic, které je
d&sledkem vzájemné interakce a velkých rozdíl&
v koncentraci iont& v blízkosti povrchu jílových
ástic a vody. Tento typ bobtnání závisí p evážn
na koncentraci, typu vým nných kationt&, pH vody a
typu jílového minerálu.
[Poznámka:
PodrobnRjší
vysvRtlení
o
krystalickém a osmotickém bobtnání jílových
minerálC viz Konta J. (2004): P8ednášky z teorie
sorbentových a tRsnicích jílC. XVII. Konf. o jíl.
mineralogii a petrologii, Praha, eská spole nost
pro výzkum a využití jílC, 129 pp.]
A koliv sepiolit a palygorskit jsou b žn
považovány za neexpandující minerály, je
v literatu e
popsáno
jejich
slabé
bobtnání
v p ítomnosti polárních kapalin t eba ethylenglykolu.
Protože rozsah tohoto bobtnání je malý, nem&že být
tímto typem bobtnání vysv tlen zjišt ný velký
rozsah expanze studovaných vápenc&. (Bobtnání je
známo i u neexpandujících minerál&, jako je illit
nebo kaolinit. Je p i ítáno pouze elektrostatickým
silám, tj. osmotickému bobtnání). V p ípad
sledovaných egyptských vápenc& je osmotické
bobtnání odpov dné za kone nou expanzi a
následný rozpad vápenc& p i jejich kontaktu
s vodou. Negativn nabitý povrch jílových ástic
m&že adsorbovat polární kapaliny, vodu, stejn jako
r&zné typy p ítomných iont&. V tomto p ípad
p ítomností NaCl a NaNO3 v kameni dochází k
zásobování Na iont& v roztocích, kdy voda
v kapalné i plynné fázi vstupuje do porézního
systému vápenc&. Sodný ion naopak hydratuje a
zp&sobuje iniciální/krystalické bobtnání jednotlivých
vláknitých krystal& jílu. Potom probíhá osmotické
bobtnání v d&sledku elektrostatických odpuzujících
se sil mezi sousedními ásticemi sepiolitu a
palygorskitu, které jsou uspo ádány paraleln
s vrstevnatostí.
[Poznámka: V poslední dob
se objevují
diskuse o tom, zda jsou egyptské pyramidy v&bec
postaveny z kvádr& vápenc& nebo z udusaných
blok& tzv. „geopolymer&“. Proto je vhodné se
seznámit aspo1 se základní p í inou úlomkovitého
rozpadu místních egyptských vápenc&. P edem si
dovoluji zd&raznit, že tak jako v jiných p ípadech, je
to p edevším d&sledek p ítomnosti minoritního
množství jílových minerál& a samoz ejm i dalších
vliv&, nap . cyklických zm n teploty, obsahu solí v
kamenech, kolísání vzdušné vlhkosti atd.]
Jan Šrámek
VÝSTAVA KAMENY PRAHY 14
Ve dnech 1. - 23. 2. 2006 prob hla v Galerii
Prahy 14 pod záštitou starosty M3 Praha 14
výstava KAMENY PRAHY 14 autora RNDr. Martina
Š$astného. Šlo o popularizující výstavu geologie a
estetiky pro život ob an& žijících v Praze 14.
Výstava byla ideov rozd lena do ty ástí. V první
z nich se návšt vníci seznámili s obecnými
informacemi o kamenech, v druhé
ásti byly
zachyceny výchozy p evážn sedimentárních hornin
k ídového a ordovického stá í na území této
m stské ásti.. Ve t etí, nejrozsáhlejší ásti, bylo
možné vid t stavební, dlažební a dekora ní kameny
použité na stavbách Prahy 14. Záv r výstavy byl
v nován nemocem kamen&, tzn. r&zným proces&m
zv trávání.
Redakce
AKTUALITY
European Geosciences Union (EGU) General
Assembly
Místo konání: Víde1, Rakousko
Termín: 2.–7.4.2006
Kontaktní adresa:
http://meetings.copernicus.org/egu2006/
Copernicus Meeting Office
Max-Planck-Str. 13
37191 Katlenburg-Lindau
Germany
Tel: +49-5556-1440
Fax: +49-5556-4709
[email protected]
International Conference "Clays and Clay
Minerals - 2006" (Russian Clay Group)
Pushchino, Moskevská oblast, Rusko
26.-30.6.2006
Kontaktní adresa:
Alekseeva T.V.
Institute of Physical Chemical and Biological
Problems of Soil Science
Pushchino
Moscow region
Russia
142290
12
EUROCLAY 07
Aveiro, Portugalsko
22. - 27.7.2007
Kontaktní adresa:
prof. Fernando Rocha
Geosciences Department, University Aveiro
3810-193 Aveiro
Portugal
E-mail: [email protected], [email protected]
www.ing.pan.pl/ecga_js/euroclay_07.pdf
[email protected]
http://conference.issp.psn.ru
5th International Congress on Environmental
Geotechnics
Cardiff, Wales, UK
26. - 30.6.2006
Kontaktní adresa:
Dr. David-Huw Owen
5ICEG Congress secretariat
Cardiff School of Engineering
PO Box 925, Newport Rd, Cardiff
CF24 0YF United Kingdom
Tel.: +44(0)29 20876697, Fax: +44(0)29 20874004
E-mail: [email protected]
http://www.grc.cf.ac.uk/5iceg/
19th General Meeting of the International
Mineralogical Association
Kobe, Japonsko
23. - 28.7.2006
Kontaktní adresa:
Mr. G. Aoyama, Congress Corporation
Congress Bildg., 3-6-13 Awajimachi Chu-ku Osaka
541-0047, Japan
Tel.: +81-6-6229-2555, Fax: +81-6-6229-2556
E-mail: [email protected]
http://www.congre.co.jp/ima2006/
3rd Mid-European Clay Conference ’06
Opatija, Chorvatsko
18. - 22.9.2006
Kontaktní adresa:
[email protected]
http://mecc06.gfz.hr/
Mr. Vanja Biševac (MECC06)
Mineraloško-petrografski zavod PMF-a
Horvatovac bb
HR-10000 Zagreb
Croatia
fax: +385 (0)1 4605998
phone to: +385 (0)1 4605999
Vydává:
eská spole nost pro výzkum a využití jílC
Editor:
RNDr. Martin Š astný, CSc.
Ústav struktury a mechaniky hornin AV R
V Holešovi kách, 41
182 09 Praha 8 - Libe+
tel.: 266 009 262, 410 fax: 268 866 45
e-mail: [email protected]
lenové redak$ní rady:
Prof. RNDr. Ji8í Konta, DrSc.
RNDr. Karel Melka, CSc.
Technický redaktor:
Jana Šreinová
European Geosciences Union (EGU) General
Assembly
Místo konání: Víde1, Rakousko
Termín: 15. – 20.4.2007
13