DYSGRAFIE - porucha psaní (postihuje grafickou stránku

DYSGRAFIE - porucha psaní (postihuje grafickou stránku

DYSGRAFIE
porucha psaní
(postihuje grafickou stránku
písemného projevu a osvojování
tvarů jednotlivých písmen)
Dysgrafie úzce souvisí s dysortografií, velmi často se
vyskytují společně. Reedukace je zaměřena na celou
osobnost dítěte. Reedukaci dysgrafie nelze v žádném
případě omezit na opisování cvičení a přepisování
sešitů!
Reedukace dysgrafie:
1. Rozvíjení motoriky
- při rozvíjení grafomotoriky se zaměřujeme na
motoriku hrubou (pohyby trupu, končetin a hlavy) i
jemnou (pohyby rukou a prstů – náročnější na
přesnost).
Důležité při psaní:
– správné držení těla
– poloha dolních končetin
– vzdálenost hlavy od papíru
– držení psacího náčiní
– relaxační cvičení mezi jednotlivými činnostmi
Účinnější je krátkodobý opakující se nácvik než
nárazově prováděná dlouhá cvičení.
-
hrubá motorika: před psaním provádíme cvičení
paží a uvolnění pletence ramenního; není-li
uvolnění dostatečné = křečovitý pohyb a svalové
napětí = dítě tlačí na psací náčiní a křečovitě je
svírá = písmo není plynulé, ruka brzy bolí, dítě je
unavené a ztrácí zájem o práci; cvičení může být
zařazeno i v průběhu psaní.
-
Cvičení: pohyby paží – mávání, kroužení (let ptáka,
sekání kosou, plavání kraula,…), střídavé upažení a
vzpažení, kroužení předloktím (navíjení klubka,…);
pohyby dlaní – vpřed, vzad, vpravo, vlevo,
kroužení dlaněmi (mávání, kývání), tlačení dlaněmi
proti sobě a uvolňování, zavírání dlaní v pěst a
otevírání, střídání úderů dlaní a pěstí o podložku,…
-
Jemná motorika: řada cvičení prováděných
v rámci jiných předmětů, např. modelování,
vytrhávání, skládání z papíru, navlékání korálků,
omalovánky; vhodné provádět i při vyučování čtení
a psaní )modelování písmen, vytrhávání písmen při
čtení,…)
-
Cvičení: provádíme před psaním i v jeho průběhu;
pohyby prstů – dotýkání prstů obou rukou (i bez
zrakové kontroly), postupně dotýkání palce
s dalšími prsty, oddalování a přibližování prstů
(nůžky), mávání prstů, kroužení, „hra na klavír“,…
-
Dlaně – dotyk špičkami prstů o sebe (špička lodě),
dotyk palců a ukazováčků (brýle), hnízdo z dlaní,
…
- Cvičení pohybové paměti – opakování cviků
předvedených učitelem,spojování cviků do
krátkých sestav, sledování uvolňovacích cviků a
jejich nápodoba zpaměti,…
- Spojení pohybu s vhodnou motivací a písničkami
2. Držení psacího náčiní
!!! Správné držení psacího náčiní je předpokladem
plynulého psaní !!!
- správné držení: ruka se zlehka dotýká malíčkem
papíru, psací náčiní drží dítě ve třech prstech
(„špetka“), ukazováček vede pohyb dolů,
prostředníček nahoru a palec podporuje pohyb
vpřed.
- !!! nutné začít se správným držením psacího
náčiní již v předškolním věku !!!
- je-li špatné držení silně zafixované, velmi obtížně
se dítě v 1. ročníku naučí správně držet každé psací
náčiní
- správný návyk je nutné utvářet nejpozději od 1.
ročníku
3. Uvolňovací cviky
-
uvolňovací cviky (průpravné cviky) předcházejí
nácviku psaní, provádíme je nejprve na svislé
ploše (protože pohyb směrem dolů je nejsnazší),
potom na šikmé ploše a nakonec na vodorovné
podložce.
- žáci mohou používat křídy, voskové pastely, uhel,
tužky
s měkkou
tuhou,
namočené
prsty
v barvě/vodě,…
-
plynulost a rytmus pohybů při psaní mohou být
podporovány říkadly, písničkami, hudebním
doprovodem nebo pouze slovním spojením
-
slovní doprovod či melodie přispívají i
k psychickému
uvolnění
dítěte,
vyhasínání
nesprávných návyků při psaní a k motivaci
- uvolňovací cviky i průpravné cviky pro nácvik
jednotlivých písmen provádíme vždy několikrát
- nezaměřujeme se na přesné obtahování tvarů,
ale na plynulost a rychlost pohybu
-
jestliže dítě nezvládá písmeno, je nutné vrátit se na
začátek a celý postup zopakovat; bude-li se dítě učit
psát písmeno pouze stálým opakováním, může si
zafixovat nesprávný postup, který se později velmi
obtížně odstraňuje
- žáci by měly vědět, jak tvar vzniká; učitel předvádí
cvik nejdříve na tabuli a slovně svůj pohyb
komentuje; potom žáci obtahují vzor na tabuli nebo
ve vzduchu se zavřenýma očima (mentální
zvládnutí výkonu, pohybová paměť)
4. Postup při reedukaci
- při reedukaci postupujeme tak, jak bylo uvedeno při
rozvíjení grafomotoriky.
- rozdíl mezi správným nácvikem psaní u běžné
populace a u dítěte s dysgrafií spočívá především
v tempu, jakým postupujeme.
- vracíme se k dříve prováděným cvičením, před
psaním i v průběhu reedukace uvolňujeme ruku
- přepisování sešitů je neúčinné, na druhé straně nelze
tolerovat nedbalost v písemném projevu (velmi
obtížně se určuje, kde končí porucha a začíná
nedbalost – rozlišení a správný přístup k žákovi
předpokládá empatii učitele, jeho pedagogické
dovednosti a snahu dítěti pomoci)
- čím je dítě starší, tím je prognóza reedukace
dysgrafie horší
- v případě těžší poruchy umožníme psát na psacím
stroji a psaní neklasifikujeme
Opis, přepis, diktát
Přestože všechny tři činnosti znamenají psaní,
výrazně se od sebe liší!
1. Opis
-
předpokládá zrakové vnímání textu, vštípení si
předlohy do paměti a napodobení, při němž je
zapojena motorika a prostorová orientace
- ne pro všechny děti je opis nejsnazší
- v případě obtíží ve zrakovém vnímání a prostorové
orientaci může dítě dělat více chyb v opisu než v
diktátu
2. Přepis
= přepsání textu z tiskacích písmen do psacích
- kromě zrakového vnímání hlásek a jejich pořadí si
musí dítě vybavit tvar psacího písmena, který
odpovídá viděnému tiskacímu
-
nejdříve si musí text přečíst, uvědomit si jeho
obsah, a potom psát po celých slovech (nejde-li o
psaní písmen či slabik), napsané slovo
zkontrolovat a porovnat s předlohou
- chybou je, když dítě bezmyšlenkovitě napodobuje
písmena, píše po písmenech nebo slabikách
- pokud mají děti nedostatky ve zrakové percepci a
soustředění, chybují (děti s SPU a LMD)
3. Diktát
- diktát je náročný písemný projev
-
činnosti, které musí dítě vykonávat: nejprve
vnímá pozorně hlas učitele; nevšímá si dalších
zvuků (mluvení spolužáků, hluk z ulice, …);
pamatuje si slova či věty; uniká-li smysl textu,
nelze aplikovat gramatická pravidla; dále dítě
analyzuje na slabiky či hlásky (podle své
vyspělosti); odlišuje slova podobná; vybavuje si
spojení hláska – písmeno; píše písmena, přičemž se
zaměřuje nejen na jejich tvar, ale i správné pořadí a
umístění v prostoru
- pokud není tento proces zautomatizován, je dítě jen
obtížně schopno používat gramatická pravidla, i
když je zpaměti dobře ovládá
- jakmile si dítě zvykne psát bez přemýšlení a
posléze škrtat, návyk se zafixuje a diktát se stává
nepřekonatelnou překážkou
-
je dobré provádět tzv. nácvičné diktáty = dítě se
učí, jak psát diktát