Salamandra
Transkript
Salamandra mloci skvrnití a alpští Synonyma Původ Oranžová a žlutá varianta páskovaného mloka skvrnitého, Salamandra salamandra terrestris. IUCN (Červená kniha) CITES Další První popis Známí jako „praví“ mloci Pevnina Evropy od severozápadu Francie a severního Německa k jižnímu cípu Iberského poloostrova, na východ přes střední a jižní Evropu až k Rusku, Ukrajině a Řecku. Také současně v severozápadní Africe a kolem středomořského pobřeží Blízkého východu (Turecko, Izrael atd.). neuveden neuveden V Evropě je chráněn Bernskou konvencí, v některých evropských zemích chráněn místními zákony. Uvedený v červené knize Ukrajiny (Kuzmin 2000). Linnaeus, 1758. Popis Mloci skvrnití jsou komplex druhů a poddruhů, mnoho z nich je nově stanoveno a popsáno. Alpští mloci a jejich poddruhy jsou lépe definováni a co do počtu je jich méně. Nynější názor, (Steinfartz et al. 2000) naznačuje následující plné druhy: Salamandra algira (africký mlok), S. salamandra (evropští mloci), S. corsica (korsický mlok), S. infraimmaculata (blízkovýchodní mlok), S. lanzai (Lanzův alpský mlok) a S. atra (alpský mlok). Tito mloci jsou relativně velcí a v dospělosti dosahují velikosti 12 cm až 30 cm (5 až 12 palců). Všichni mají nápadné parotoidní žlázy, ačkoli tyto jsou více nápadné jen u některých druhů/poddruhů. S výjimkou S. lanzai, mají druhy rodu Salamandra dvojitou linii jedových žláz vedoucí podél hřbetu od parotoidních žláz až na ocas. Po obou stranách těla mají ještě dvě další řady žláz. Existuje mnoho variant délky a tvaru ocasu, míněno, ocas je obecně tak dlouhý nebo mírně kratší než tělo a je válcovitého tvaru. Další oblasti těla, například hlava, je u jednotlivých poddruhů a druhů různého tvaru, jako extrémní příklad je čelní oblast hlavy u S. s. longirostis, která je skoro zobákového tvaru. Prsty jsou ve srovnání s rodem Triturus pahýlovité a tupé, ocas na špičce je tupý a kulatý. Zbarvení těla je obvykle leskle černé nebo velmi tmavě hnědé, spodní strana je často mírně světlejší, s příležitostnými skvrnkami bledé barvy. Zbarvení je nejnápadnější charakter který určuje rozdíly mezi druhy a poddruhy, ačkoli tvar těla je také důležitý. S. algira, S. corsica (Noellert 1992) (obr. vpravo dole), S. salamandra a S. infraimmaculata, jsou varianty zjevu typického pro skvrnitého mloka s proměnnými skvrnami, body, skvrnkami a pásky barvy žluté, oranžové nebo červené, nebo dokonce směsice všech tří barev. U těchto čtyř druhů jsou parotoidní žlázy vždy barevné (S. s. bernardezi je někdy výjimka), ale stupeň a typ zbarvení jinde na těle se velmi různí někdy dokonce i uvnitř poddruhu. Je obecně planto zdůraznit, že příbuzná zvířata často mají běžně shodné základní prvky jejich vzorů. Fotografie na začátku této stránky zobrazuje dvě varianty S. s. terrestris, páskovaný mlok skvrnitý. Jedinec vpravo je žlutá samice a další je příkladem mnohem méně běžné oranžové varianty. S. atra (zobrazená níže vlevo nahoře) a S. lanzai, jsou typicky blízko černé barvě se žádným jiným zbarvením. S. s. gallaica (zobrazeno vpravo nahoře) může mít velké množství rudého zbarvení na těle často uvnitř žlutých skvrn. S. algira často má jasně červené a žluté skvrny na hlavě a žluté jinde po těle. S. s. bernardezi (zobrazen dole vlevo) je možná nejvíce proměnlivý poddruh od S. salamandra. Někteří jedinci tohoto poddruhu se podobají páskovanému mlokovi (jako je příklad u jedince S. s. bernardezi dole vlevo) a jedinci ostatních forem S. s. bernardezi mají proměnné stupně žluté a oranžové. Některé varianty tohoto poddruhu dokonce mají celkové zbarvení těla tmavě hnědé nebo tmavě oranžové se žádným jiným zbarvením na těle. U všech druhů a poddruhů je samec obecně drobněji stavěný než samice a má nápadně více zduřelou kloaku. Mlok černý, Salamandra atra atra. Salamandra salamandra gallaica. Jedna z mnoha variant Mloka skvrnitého Bernandezova, Salamandra salamandra bernardezi. Mlok korzický, Salamandra corsica Tabulka 1. Přehled nominátních forem jednotlivých druhů (tučně) a jmen poddruhů, spolu s informací hlavního místa výskytu. Jména v uvozovkách jsou už neuznávané poddruhy. Založeno na informaci od Steinfartz et al. 2000. Klikněte pro fotografie na spojení u jmen poddruhů (kde je označeno). Salamandra salamandra salamandra východní a jihovýchodní Evropa do Řecka. (See photo) S. s. almanzoris – na severozápadě středního Španělska. (See photo) S. s. bejarae – střední a východní Španělsko. (See photo) S. s. bernardezi – severní a severozápadní Španělsko. (Photos: Lined form, brown form, yellow form) S. s. beschkovi – jihovýchodní Evropa - Bulharsko. S. s. crespoi - jihozápad Portugalska. S. s. fastuosa – severovýchodní Španělsko. S. s. gallaica - most of Portugal. (See photo) S. s. gigliolii – severní část střední a jih Itálie. (See photo) S. algira - severozápadní Afrika. (See photo) S. corsica – středomořský ostrov Korzika. (See photo) S. infraimmaculata infraimmaculata - Izrael, Turecko, Libanon, další oblasti Středního východu. S. i. orientalis – střední a sever středního Turecka S. i. semenovi – jihovýchodní Turecko. Salamandra lanzai – severozápadní Itálie. Salamandra atra atra – Italské a Francouzské Alpy a pohoří Dolomity. (See photo) S. atra aurorae – pohoří Dolomity. (See photo) S. atra prenjensis - Balkán. S. s. longirostris - jižní Španělsko. (See photo) S. s. morenica – jih středního Španělska. S. s. terrestris – většina Francie, severní a střední Evropa. (Photos: "Normal", orange form, albino) S. s. "bonnali" - Pyreneje. Nyní považovaný za synonymum od S. s. fastuosa. S. s. "hispanica" – střední Španělsko. Nyní považovaný za synonymum od S. s. bejarae. S. s. "werneri" – východní Evropa. Nyní považovaný za synonymum od S. s. salamandra. Způsob života Rod Salamandra vykazuje široké spektrum chování. Aktivita se obecně koná za soumraku a během noci. Někteří jedinci jsou příležitostně aktivní během dne po dešti. Samice jsou také aktivní během dne v období rozmnožování (Kuzmin 2000 a další). Dospělí jedinci obývají svůj okrsek, obecně asi 60 m2 (Denoel 1996) a obvykle po noční aktivitě se vracejí do stejného úkrytu (Joly 1968, 1963; Riberon et al. 2000). Samci vykazují určitou míru teritoriálního chování a někdy zápasí během námluv. Mloci rodu Salamandra jsou nejčastěji viděni obyčejnými lidmi, když oni byli zajeti autem na cestách v noci. Jako běžné úkryty jsou používány stará polena, doupata hlodavců, hluboká hrabanka a pukliny ve skalách a tvrdé zemi. Mloci Salamandra nejsou hrabaví jako rod Ambystoma, ale byli pozorováni jak se zarývají do mechů a mezi lesní úlomky, a to v době kdy je vysoká teplota. Aktivita je během roku různá, obvykle ustává během léta na jihu a během zimy na severu, ačkoli toto se může měnit i uvnitř poddruhů a druhů kvůli různým teplotním tolerancím (Degani 1982). Larva mloka Salamandra s. terrestris, před metamorfózou při velikosti 5 cm. Na jihu se páření a reprodukce obvykle koná během chladných měsíců roku. Středo a Severoevropské populace se páří v pozdním létě nebo časném podzimu a larvy kladou v následujícím jaru (například, S. s. terrestris v Německu obvykle kladou larvy mezi březnem a červnem, v některých oblastech Francie se toto může konat v listopadu před počátkem chladného zimního počasí (Thorn a Raffaelli 2001)). Mloci Salamandra jsou vejcoživorodé, to jest larva se líhne z vajíčka v okamžiku narození (Kopp et al. 2000; Greven, 1976). Larvy jsou obvykle kladeny do proudící vody (často klidné části malých potoků v lese). S. atra, S. lanzai, S. corsica a S. s. bernardezi rodí metamorfované larvy, ačkoli v případě S. atra a S. lanzai, se obvykle v přírodě každé dvě nebo více let narodí jen dvě mladé. Dokonce uvnitř druhů/poddruhů a dokonce v populaci stejného poddruhu, stupeň vývoje při kterém mláďata jsou narozena se může významně měnit (Denoel 1996). Narozené larvy jsou typicky o celkové délce 2.5 cm (1 palec) a obecně dosahují metamorfózy při velikosti mezi 4 a 6 cm (1.6 - 2.4 palce). Dospělí se živí obvykle stravou složenou z bezobratlích, dešťovky, hmyz, pavoukovci a měkkýši. Larvy se živí vodními korýši a další malou kořistí, jako jsou larvy hmyzu (například Emphera). Tito mloci jsou docela dlouhověcí a v zajetí délka života přes 30 let není nijak mimořádná. Areál výskytu a přirozené prostředí Druhy rodu Salamandra mají velmi rozlehlou oblast výskytu. Vyjma Skandinávie, Baltských států, Británie a Irska, představitelé tohoto rodu jsou nalézáni v téměř ve všech evropských zemích až na východ k Černému moři. Salamandra algira je nacházen v Maroku, Alžírsku a Tunisku, Salamandra infraimmaculata na Blízkém východě v zemích jako je Turecko, Libanon a Izrael. Alpští mloci obývají alpské lesy a zalesněnou krajinu ve vysokých polohách (někdy přes 2000 metrů nad mořem). Ostatní druhy rodu Salamandra preferují nížinné lesy a zalesněnou krajinu, ačkoli také navštěvují vyšší polohy a horské zalesněné oblasti. Někteří obývají docela suché oblasti (severozápadní Afrika a Blízký východ). Ubytování a poznámky o chovu Pro jejich velkou noční aktivitu, jako u většiny zvířat, větší terárium lepší. Pár může být ubytovaný docela adekvátně v teráriu o rozměrech 45 cm x 30 cm x 35 cm (18 x 12 x 14 palce). Ještě lépe je použít terárium 60 cm x 30 cm x 35 cm (24 x 12 x 12 palce). Mláďata mohou být v menším teráriu až do doby než se velikostí blíží dospělým. Pokud zařizujeme přírodní terárium, jako substrát by měla být hrabanka, mechy a kusy kůry, s několika úkryty z kusu korkové kůry. Jestli se budeme pokoušet o rozmnožení, je požadován pro většinu druhů/poddruhů mělký oddíl vody. Tito mloci jsou velmi terestričtí, a proto vodní nádržka by neměla být užívaná pro jiný účel. Tato zvířata budou žít v doupěti, ale oni nevyžadují přiliž hluboký substrát pokud nechcete v teráriu udržovat pravé rostliny, v tomto případě, kompost a půdní substrát je doporučen. Toto může být navýšeno hrabankou, mechy a kůrou pro mloky. Je možná lepší držet rostliny v kořenáčích pro usnadnění čištění terária. Je důležité, že terárium je držené vlhké a ne nepříliš "mokré". Toto můžeme zajistit mlžením každých několik dní nebo i častěji pokud terárium nemá žádné víko. Někteří chovatelé chovají zvířata ve více skromně zařízeném teráriu kde používají substrát z papírového ručníku který je navlhčen, úkryt je přidaný jako kus kůry. Tento typ terária je snadné čistit a pravděpodobně pomáhá snižovat pravděpodobnost výskytu parazitů v teráriu. Nicméně, zda takovéto zařízení terária je pro mloky ideální, je diskutabilní. Mnoho chovatelů užívá tento systém, ale je to jejich vlastní úsudek. Já jsem si ověřil, že tento systém slouží dobře, ale přidání kusů mechů, atd., je nezbytné k oživení - jinak mloci inklinují k pokusům utéct. Jedna z většiny základních sporných otázek týkajících se těchto mloků je teplota. Nejvíce jim vyhovují teploty 20 oC (68 ) a méně. Druhy které v přírodě žijí ve velkých výškách pravděpodobně trpí, pokud se teplota zdvihá nad tuto úroveň, ačkoli bychom zpravidla měli všechny druhy držet pod tímto bezpečným teplotním stropem. Některé druhy, jako S. infraimmaculata (Degani 1982), S. algira a některé středo a jiho španělské a portugalské rasy jsou pravděpodobně více snášenliví na vyšší teploty, ale je riskantní záležitost držet mloky rodu Salamandra nad 20 oC o ( 70 F). Vzduch a povrchová teplota na mnoha přirozených lokalitách rodu Salamandra je kolem 20 oC (< 77 ), ale v noci může teplota poklesnout o více než 5 oC a v mnoha případech více než 10oC. Zdá logické, že vyšší denní teplota může být poněkud kompenzována chladnější nocí, tedy v době kdy jsou mloci Salamandra nejaktivnější. Potrava V zajetí jsou mloci docela ochotní přijmout téměř každou pohybující kořist, ať živou nebo pokud je s ní pohybováno ručně. Jakmile si zvyknou na lidi, mohou stát se docela smělí a sledují svého chovatele zevnitř jejich terária. Jako u všech zvířat je pestrost potravy klíčová. Potrava jako dešťovky a žížaly (ačkoli červené druhy Eisenia a Dendrobaena nejsou ideální), ale mloci také přijímají cvrčky, kobylky, moučné červy (je dobré je rozdrtit před krmením), larvy zavíječe voskového (voskoví červi), bílí slimáci, malí plžové, pavouci a larvy much. Během aktivní části roku by dospělí obecně měli být krmeni přibližně dvakrát týdně, asi třemi nebo čtyři "velikosti sousta" cvrčka nebo jeho ekvivalentu. Doplněk potravy s vitaminy a minerály je obecně nezbytné jestli máme poskytnout rozmanitou dietu. Nicméně, je vždy vhodné před krmením cvrčky nakrmit. Toto může být provedeno hotovou potravou pro ryby (vločkami) asi jeden nebo dva dny před krmením mloků. Nově vylíhlé larvy by měly být živeny živými dafniemi, buchankami, roupicemi, larvami pakomárů, žížalicemi atd. Také přijmou nakrájené dešťovky (znovu, vyhnout se červených druhů) a mraženou potravu. Větší larvy zřejmě přijmou větší velikost potravy. Nově vylíhlé larvy by měly být živeny živou Dafnií, buchankou, roupicemi, larvami pakomárů, žížalicemi, atd. . Také přijmou nakrájené dešťovky (znovu, vyhnout se červených druhů) a mraženou potravu. Větší larvy zřejmě přijmou větší velikost potravy. Nově přeměněné a mladé nedospělé mloci Salamandra dobře přijímají ovocné mouchy, nakrmené malé cvrčky, atd. Oni nejsou vybíraví, ale jídlo vhodné velikosti by mělo být poskytováno. Chov V zajetí se Salamandra salamandra obvykle páří na začátku podzimu a larvy klade po chladném zimním období, asi od února. Toto může být v zajetí upraveno cyklováním teplot a přimět tak zvířata k páření a kladení larev i v dalších obdobích roku. Páření probíhá na zemi a samec vybízí samici tak, že se jí dotýká a tře bradou. U alpských mloků, je otírání brady soustředěno na samičí hlavu. Samec se plazí pod samicí a uchopí její přední nohy jeho vlastními a zahákne je nad její. Samec může dále stimulovat samici odíráním jeho hlavy proti její bradě. Posléze, samec pokládá lepkavý spermatofor. On pak manévruje jeho zadní čtvrtinou těla mimo samici a přitom se pokouší dostat její kloaku nad spermatofor, tento se pak na ní přilepí. Někdy on mine a může ho přilepit jinde na samičí tělo. Čtyři až devět měsíců po fertilizaci klade samička mladé larvy (nebo metamorfovaná mláďata v případě nějakých druhů/poddruhů). U alpských mloků je tato procedura prodloužená a obecně jen dvě metamorfovaná mláďata jsou narozena každé dva roky u některých populací. Chování při páření je podobné u všech druhů/poddruhů. U druhů/poddruhů které obývají teplejší oblasti se reprodukce může konat během podzimu, zimy i jara. U druhů které kladou larvy, klade samice v relativně mělké obvykle pomalu proudící vodě. Samice se plazí dozadu tak, že její kloaka a ocas se ponoří do vody. Ona pak uvolňuje 15-70 larev. Počty larev kolísají u jednotlivců a ras a počet a velikost larev nemusí nutně souviset s velikostí matky (Kopp et al. 2000). Za předpokladu, že poskytneme vodu pro kladení samici, musíme dohlédnout aby voda nebyla tak hluboká aby se samice celá ponořila, mloci jsou ve vodě docela neohrabaní. Délka larev je při narození 2.5 cm, ačkoli ony mohou být i menší nebo mírně větší. Je vhodné po nakladení, larvy od matky odejmout. Jestliže je krmíme adekvátně (viz výše), mohou dosáhnout metamorfózy po 4 týdnech (Herbert) za celkové délky 5 cm. Metamorfující mláďata mají sklon k utonutí a tak si musíme být jisti, že ona mohou snadno opustit vodu. V případě většiny larev, zbarvení a vzor mladých mloků skvrnitých se projeví několik dnů před metamorfózou. Důvěrně známé intenzivně žluté a červené zabarvení se stává více zářivé po metamorfóze a do konce druhého týdne je u mláďat plně vyvinuto. Během těchto pár dnů po metamorfóze dochází ke změnám tvaru hlavy, vyvinou se parotoidní žlázy, vyklenou se oči nahoru od hlavy a pigment očí je bledě černý. Asi měsíc před metamorfózou mláďata vykazují plně tvar dospělých. Metamorfovaná zvířata obvykle také až několik dnů po metamorfóze nepřijímají potravu. U mloků Salamandra salamandra je obvykle v zajetí dosažena pohlavní dospělost ve třetím nebo čtvrtém roce, ačkoli nějaké zdroje toto uvádějí jen po 2 letech. V zajetí, Salamandra atra a Salamandra lanzai mohou dospět za méně než 4 roky. Přesněji, dospívání může být uskutečněno v době, kdy zvířata jsou asi 12.5-14 cm dlouhá. Odkazy Dave Herbert (2001): Personal communication. Robert Thorn and Jean Raffaëlli (2001): Les Salamandres de l'Ancien Monde. Societé Nouvelle des Editions Boubée Paris. Maja Kopp and Bruno Baur (2000): Intra- and inter-litter variation in life-history traits in a population of fire salamanders (Salamandra salamandra terrestris). J. Zool., Lond 250, 231-236. Sergius L. Kuzmin (2000): Species Account of Salamandra salamandra. Amphibia Web http://www.amphibiaweb.org. Alexandre Ribéron and Claud Miaud (2000): Home range and shelter use in Salamandra lanzai (Caudata, Salamandridae). Amphibia-Reptilia 21, 255-260. Sebastian Steinfartz, Michael Veith and Diethard Tautz (2000): Mitochondrial sequence analysis of Salamandra taxa suggests old splits of major lineages and postglacial recolonizations of Central Europe from distinct source populations of Salamandra salamandra. Molecular Ecology, 9, 397-410. M. Denoël (1996): Phénologie et domaine vital de la salamandre terrestre Salamandra salamandra terrestris (Amphibia, Caudata) dans un bois du pays de Herve (Belgique). Cahiers d'Ethologie 16, 291-306. Richard A. Griffiths (1996): Newts and Salamanders of Europe. T&AD Poyser Natural History. A. Noellert and C. Noellert (1992): Die Amphibien Europas. Frackh-Kosmos Verlags-GmbH & co, Stuttgart. G. Degani (1982): Temperature tolerance in three populations of salamanders, Salamandra salamandra (L.). Brit. J. Herpetol., 6, 186-187. H. Greven (1976): Noitzen zum Geburtsvorgang beim Feuersalamander, Salamandra salamandra (L.). Salamandra 12, 87-93. J. Joly (1968): Données écologiques sur la salamandre tâchetée Salamandra salamandra. Ann. Sc. Nat., Zool. 12, 301-366. J. Joly (1963): La sédentarité et le retour au gite chez la Salamandre tâchetée. C. R. Acad. Sci., Paris 256, 35103521. Written in June 2001 and updated in May 2002. All text and some images © John Clare. Patrick Steinberger's photos are used with permission: http://groups.yahoo.com/group/photo-list. Mamoru Kawamura's photos are used with permission: http://www.rieo.net/amph. All other images are copyright of their respective owners (see individual images for copyright information) and are used here with permission due to the non-commercial nature of this site. All of this site's content is Copyright © 2000-2004 (Various copyright holders - email for details), all rights reserved. Cynops ensicauda popei photo in the logo is © 2003 Tim Johnson, all rights reserved. Use of site content without written agreement is forbidden. This site is covered by US Law and International Treaties. Webmaster: Jennifer Macke Editor: Nate Nelson Site Creator: Heather Björnebo Graphic Design: John Clare
Podobné dokumenty
HI-2012 - Česká herpetologická společnost
Americe. Zde různé taxony sdílejí stejné stanoviště a vzory proužků na těle jsou spolu
s rozměry těla želvy používány jako klíč k určení druhu. Je možné, že toto značení může
být také rozpoznáváno ...
Notophthalmus viridescens
George, C. J., Boylen, C. W., and Sheldon, R. B. 1977. The presence of the red-spotted newt Notophthalmus viridescens in waters exceeding
12 meters in Lake George, New York. Journal of Herpetology...
Cynops ensicauda
O jedinou samici se může ucházet více samců a byly popisované pokusy vzájemně si převzít samici během námluv v přírodě i zajetí.
V literatuře nejsou údaje o počtu nakladených vajec. Podle mé vlastn...
Biotopy našich oBoJžiVelníků a JeJich management
Starší koncepce běžná v celé Evropě vysvětlovala ohrožení a vymírání druhů různých skupin organismů včetně obojživelníků jejich závislostí na nenarušeném a neměnném prostředí bez vlivů člověka. Výc...
Neurergus
barani má skvrny menší než N. s. strauchii. Břicho obou poddruhů se skládá z nepravidelné oranžové linky sahající od hrudi ke
špičce ocasu a je obklopený tmavým zbarvením které postrádá žluté skvrn...
905 kB, pdf
helveticus alonsoi, L. montadoni, L. vulgaris meridionalis, Mesotriton alpestris apuanus, M. alpestris
cyreni, Salamandra salamandra almanzoris, S. salamandra hispanica, S. salamandra gallaica, S.
...
TR4W a CUC
V podmínkách závodu je určeno, že se má vysílat pořadové číslo qso na tři znaky. Nyní se zamyslíme a vyberem
způsob který by nám nejlépe vyhovoval. Default vysílá program číslo jako TT1, pokud chce...