Flastr 1 2014 - Základní a mateřská škola Bulovka

Kam čurají psi
Prvotina v padesáti!!
Život ho už nebavil?
Zahrádkáři Kersku
Nepravidelný obšťastník pro děti a od dětí hospitalizovaných v Nemocnici Na Bulovce
Vydává Základní škola a Mateřská škola při Nemocnici Na Bulovce, Praha 8, Budínova 2
BŘEZEN 2014 / číslo 46 / ročník 14
Strana 1
akta o životě a díle slavného spisovatele…
oom Kit, aneb jak si vyrobit náramek…
nglicky se domlouváme s rodilou mluvčí…
piráty jsme se potkali na herním odpoledni…
aké čtete rádi? To se dozvíme v naší anketě…
ádi se bavíme i s iPady a to v nové 3D aplikaci…
Nelze si nevšimnout, že toto číslo dýchá duchem jednoho známého pábitele, jenž dal
tomuto slovu vyniknout a to nejen v literárním světě. Dle slovníku cizích slov je PÁBITEL :
„Každý člověk, který je rovněž navštíven inspirací a říká věty, o kterých rozumní lidé
říkají, že jsou nerozumné, a dělá věci, které slušní lidé nedělají, ztrácí hranice mezi
realitou a fantazií.“
Tento geniální vypravěč, který vidí svět svým osobitým způsobem, stojí jistě za povšimnutí.
Proto mu poskytneme v dnešním speciálu větší prostor. Zaslouží si to, a to nejen kvůli
svému (již stému) výročí narození.
Strana 2
DNY HER S MARTINOU JEŽKOVOU
V pondělí odpoledne 27. 1. 2014 proběhlo odpoledne plné her s dětmi na dětské chirurgii.
Organizovala je paní Martina Ježková z DDM Prahy 8 – Spirály. Jako host přišel i herní odborník pan
Jiří Skočdopole z firmy HRAS (prodejna her a hlavolamů v pasáži Rokoko na Václavském náměstí).Děti
si s nimi zahrály a naučily se stolní hry např. Piktománii, ROK, Milostný dopis a King Dom Builder
a další.
Další hravé odpoledne se uskutečnilo v pondělí 3. 3. 2014 na dětské ortopedii. Toto odpoledne
proběhlo v pirátském duchu. Paní Martina Ježková v kostýmu piráta připravila řadu her s touto
tématikou. Děti si užily zábavné odpoledne, které zpestřilo pobyt v nemocnici.
Moc děkujeme za hravá odpoledne.
Zpracoval: M. Ježková a L. Doležel
Strana 3
OLYMPIJSKÉ HRY NA CHIRURGII
Fandili jsme našim olympionikům v době konání zimních olympijských her v Soči. Naši úspěšní
olympionici získali celkem osm medailí. Dvě nejcennější zlaté, čtyři stříbrné a dvě bonzové.
Také na dětské chirurgii jsme s nimi prožívali napětí, radosti i zklamání, když se něco nepovedlo.
Na oddělení jsme v době her měli přehlednou nástěnku. Děti vystřihovaly fotografie, psaly popisky,
profily našich úspěšných sportovců a navrhovaly a tvořily olympijské medaile.
Zpracoval: K. Horáková a L. Doležel
Strana 4
V březnu ukončíme úspěšný projekt „Držíme krok“, který probíhal po dobu 2 let. Byl určen
pro studenty středních škol, ale mohly se do něj zapojit i mladší děti.
Projekt probíhal ve třech následujících aktivitách:
1. Konverzace v angličtině s rodilou mluvčí
Jedenkrát týdně měly děti možnost povídat si s Američankou Deanou, která pochází
z Texasu. Mohli si tak vyzkoušet svou angličtinu v praxi.
2. E - learning
Studenti měli možnost přihlásit se zdarma do internetové „Školy za školou“, kde si
procvičovali učivo v jednotlivých předmětech. Výhodou této výuky je individuální
tempo a okamžité vyhodnocení výsledků. Po propuštění z nemocnice mají studenti
možnost využívat e – learning i z domova.
3. Besedy pořádané Národním muzeem
Besedy vedli studenti vysokých škol s přírodovědným zaměřením. Přístupnou formou
zprostředkovávali dětem poznatky z oborů geologie. Děti zaujala témata sopečná
činnost, zemětřesení, pohyby zemských desek. Prakticky si žáci mohli přiblížit naši
minulost v oborech paleontologie a archeologie, kde měli možnost osahat si různé
zkameněliny (otisky částí těl živočichů nebo rostlin) nebo dochované úlomky kostí.
Úspěšnými tématy byly také Sluneční soustava nebo vývoj člověka. Besedy byly velmi
přínosné, protože motivovaly děti k dalšímu studiu.
Zpracovaly: S. Pokorná a M. Doležalová
Strana 5
INTERVIEW WITH DEANA PAYNE
Thanks to the project “Držíme krok” we all have had the opportunity to meet
with a lovely American lady Deana Payne. Let’s ask her a few questions about
herself, her work, life and travelling.
1. Where were you born?
I was born in a small town in Southeast Texas called Silsbee. It had a
population of about 10,000 people. My mother taught civics and history
at the high school and my dad work for Dupont. I have a younger brother
who is an Engineer for NASA and two younger sisters who teach middle
school math.
2. Did you have a pet as a little girl?
As a little girl I had a white cat. She had one blue eye and one green eye. Her name was MeMe.
3. What jobs did you do at home?
When I was married my husband had a job that required us to move often. Each move required
me to change jobs and since I have always liked to try new and different things, I have had the
opportunity to work many different jobs. I have taught school, worked as a stock broker, as an
emergency medical tech on an ambulance, a radio disc jockey, I have done some acting, I spent 8
years managing a large restaurant with over 100 employees, I spent time as the managing
director of a comedy club, worked for the railroad and more. My favourite job was working on
the ambulance, it was what I was doing right before I moved to Prague. I loved helping people,
and at the end of each shift I could leave knowing I made a difference.
4. When did you come to the Czech Republic?
I arrived in Prague on August 1st of 2012.
5. Do you like Prague? Why?
I fell in love with Prague immediately! I have always lived in small towns, so this is the first large
city I have ever lived in, and it is so beautiful! I can't believe how beautiful my commute to work
is every day. Crossing the river and seeing the castle everyday, the beautiful buildings (including
the one I live in) and the history. I also love hiking in the forest, touring other castles and
beautiful cities and villages in the Czech Republic.
6. What other countries have you visited in Europe?
Since moving to Prague I have visited Hungary, Austria, Slovakia and Germany. I enjoyed them
all, but I really think Buda Pest is beautiful.
7. How did you learn about our school?
I heard about your school through one of the other schools I work for. She knew I loved children
and that I had a medical background. When she contacted me I immediately said YES!
8. What do you like about teaching at our school?
I teach many different kind of English classes, but working with the children at the hospital is by
far my favourite job. I love every second I spend with the children. And I am so impressed by
them. No matter how sick or tired they are they are always so kind and willing to learn. I am so
lucky to have gotten this opportunity and I will always be grateful for the time I was able to
spend with the patients and wonderful staff of your school.
Připravila: B. Kohoutová a D.Payne
Strana 6
Letos uplynulo 100 let do narození jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů současnosti.
Touto osobností je světoznámý literát spjatý s Českou republikou, Prahou, Libní, Kobylisy,
a nakonec i s Bulovkou
*28.03.1914 - †03.02.1997
„Tenhle život je krásnej,
k zešílení krásnej!
Ne, že by byl,
ale já to tak cítím.“
Dne 28. března 2014 uplynulo 100. výročí narození Bohumila Hrabala, jednoho
z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny dvacátého století. Mnohá
knižní nakladatelství vydávají reedice jeho knih, vycházejí též vzpomínkové knihy a pořádají
se výstavy. Pracovníci Památníku národního písemnictví v Praze, kde je uložena Hrabalova
pozůstalost, připravili výpravnou kroniku jeho života a díla. Televize uvádí filmy natočené
podle Hrabalovy předlohy. Blízká ZŠ Bohumila Hrabala připravila projektový den. Městská
část Praha 8 řadu výstav. My v nemocnici jsme kreslili jeho milované kočky.
Hrabalovo dětství
Bohumil Hrabal se narodil jako Bohumil František Kilian 28. března roku 1914
v Brně - Židenicích. Byl nemanželským synem svobodné matky Marie
Kilianové. Vlastní otec se k synovi nehlásil. První léta života trávil v Brně.
Do tří let žil u babičky a dědečka. Později si matka vzala účetního pivovaru
v Polné Františka Hrabala (literárně Francin), a ten dvouletého Bohouška
přijal za svého. Od té doby Bohumil užíval příjmení Hrabal. Předškolní věk
prožil v Polné. Narodil se tu i jeho nevlastní bratr Břetislav. Poté se celá
rodina přestěhovala do Nymburku, neboť se zde Hrabalův nevlastní otec stal
správcem pivovaru. Hrabal přilnul zejména k otcovu bratru obuvníkovi
Josefu Hrabalovi (literárně Pepin). Život v nymburském pivovaru zachytil
Hrabal ve svém díle Postřižiny, které znáte i z filmové podoby režiséra Jiřího
Menzela. Hlasitě mluvící strýc Pepin, kterého ve filmu krásně ztvárnil Jaromír
Hanzlík, jednou přijel na čtrnáctidenní návštěvu a zůstal až do smrti.
Nekonečný vodopád příběhů, řinoucí se z živelného „strýce Pepina,“ to byla
první velká inspirace pozdějšího spisovatele. Tento neúmorný vypravěč
a výtržník mu učaroval a byl velkou Hrabalovou múzou (Taneční hodiny
pro starší a pokročilé, Postřižiny apod.).
Strana 7
Vzdělávání
Do školy začal chodit v Nymburku. V jedenácti letech se přestěhoval na krátkou dobu znovu
do Brna k babičce. Po smrti dědečka totiž jeho rodiče nechtěli nechat babičku v domě
samotnou. Hrabal tady začal chodit na gymnázium. Přestože byl v dospělosti považován
za velmi vzdělaného člověka, v dětství o školu velký zájem nejevil. Na konci primy propadl
ze šesti předmětů. Stejně nevalně pokračoval ve studiu na nymburské reálce, kde propadl
ve kvartě. Jak sám říkal, prodloužil si tak o dva roky mládí. Školu s obtížemi ukončil maturitou
v roce 1935. Později však vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl
naprosto pohlcen pražským kulturním životem. Ve svých dvaceti letech propadl nejen
světové literatuře, ale také filosofii. Navštěvoval přednášky z dějin literatury, umění
a filosofie. Byl výtvarně nadaný, dobrý znalec výtvarného umění a vážné hudby, sám hrál
na klavír. Studoval filozofické knihy, četl v němčině. Učil se i francouzsky, aby mohl studovat
v originále knihy o výtvarných směrech. Uzavření vysokých škol během 2. světové války
přerušilo jeho studia a léta okupace byla pro něj školou praktického života. Studium mohl
dokončit až po válce v roce 1946, kdy získal titul JUDr. Právnické povolání vykonával velice
krátce, protože zjistil, že ho nebaví.
Povolání
Hrabal vystřídal řadu povolání. Z těchto životních zkušeností čerpal
ve svých knihách. Pracoval v nymburském pivovaře, byl skladníkem
v konzumním družstvu a neplaceným úředníkem notářství. Pracoval
též jako dělník na trati, obsluhoval návěstidla, absolvoval kurz
pro telegrafisty a nakonec byl výpravčím v Kostomlatech (Ostře
sledované vlaky). Pracoval i jako obchodní cestující a pojišťovací
agent. Tato povolání si prý vybral schválně, aby překonal svou
nesmělost a plachost. Poté byl brigádníkem v kladenských hutích
u martinských pecí. Po těžkém úrazu, kdy se při havárii jeřábu z kladky
utrhlo kolo a způsobilo Hrabalovi vážné zranění hlavy, skončil
ve sběrně surovin v pražské Libni. Balil tam starý papír, a jak popisuje
v knize Příliš hlučná samota, „proti své vůli byl vzděláván“. Mnohá díla filozofů a literátů totiž
po komunistickém převratu končila mezi odpadem. Jeho posledním pracovištěm bylo
Divadlo S. K. Neumanna v Libni, kde při práci kulisáka a občasném statování měl poměrně
dosti času na psaní. Psal básně a přispíval do různých časopisů. Literární veřejnost však vzala
Hrabala na vědomí, až když mu v r. 1963 vyšla povídková kniha „Perlička na dně".
Spisovatelem v padesáti
Hrabal psal rád, k životu to vyloženě potřeboval. První kniha Perlička na dně mu vyšla až rok
před padesátými narozeninami. Od té doby se Hrabal věnoval pouze literární tvorbě. Stal se
spisovatelem z povolání. Cenzorům se jeho texty zdály nevhodné. První kniha povídek staví
na hospodském „tlachání.“ Prostí, na první pohled ničím zajímaví hrdinové vyprávějí,
přehánějí a své historky přikrášlují, prostě „pábí“. Svým člověčenstvím se postavy odlišují
od zažitých schémat a pro autora je to ona pověstná „perlička na dně“. Název Pábitelé nese
také jedna z jeho nejslavnějších knih. Sám Hrabal byl pábitel. Věci rád domýšlel a zveličoval.
Snažil se působit přízemně a lidově, ačkoliv byl velmi vzdělaný. Navenek byl arogantní, uvnitř
Strana 8
ale citlivý, jemný a něžný. V šedesátých letech, když se tuhý politický režim poněkud uvolnil,
se stal Hrabal členem Svazu československých spisovatelů a členem redakční rady Literárních
novin. V období necelých deseti let mu vyšla většina významných knih. Patří mezi ně také
Ostře sledované vlaky. Díky tomuto románu se dostal Hrabal i do povědomí zahraničních
čtenářů. V roce 1966 natočil podle knihy režisér Jiří Menzel stejnojmenný film a o dva roky
později s ním získal prestižní filmové ocenění Oscar. Filmového zpracování se později dočkaly
například i Slavnosti sněženek, Postřižiny či Obsluhoval jsem anglického krále. Hrabalovo
jméno znají lidé hlavně díky filmu. Po sovětské okupaci v 70. a 80. letech nemohly být vydány
všechny knihy, které napsal. Díla mu proto vycházela v samizdatu a v exilových
nakladatelstvích. Když se za své postoje veřejně omluvil, od poloviny sedmdesátých let mu
knihy opět začaly vycházet. Přesto musel autor v textech trochu ustupovat, aby mohly vyjít.
Hrabal se řadí mezi nejpřekládanější české autory. Je oblíbený zejména díky originálnímu
stylu psaní. Říká se, že objevil žánr hospodské historky. Čtenáře oslovuje zejména způsob
jeho vyprávění. Málokterý český spisovatel přirostl lidem k srdci jako Bohumil Hrabal.
Pro jeho lidový vypravěčský styl a schopnost jeho hrdinů najít i v nepříjemných a smutných
životních situacích humor a chuť do života ho milují i čtenáři po celém světě.
Místa Hrabalova života
Bohumil Hrabal poprvé spatřil světlo světa v Brně – Židenicích. Malý domek v Balbínově ulici
č. 47 stojí dodnes. Silnou vazbu cítil k městu Polná, kde jako maličký začal vnímat svět kolem
sebe. Starý prvorepublikový Nymburk s jeho pozoruhodnými obyvateli byl místem, kde prožil
dětství. V pivovaru byla odhalena pamětní deska. Ale pan spisovatel říkával: „Já žádnou
desku nechci, a když, tak jen ve výšce, kam čurají psi‘“. Tak mají v Nymburku nejníže
umístěnou pamětní desku na světě, pouhých dvacet centimetrů nad zemí. Další místa
bytostně spjatá s Bohumilem Hrabalem v dospělém věku jsou Praha – Libeň, Kladno
s Poldinou hutí a chatová osada Kersko v Polabí. Hrabal neměl jeden domov, miloval
současně pražské předměstí Libeň se všemi jeho zákoutími a hospůdkami, kerské polesí
a chatařskou osadu ve stínu vysokých borovic. Pokud měl Bohumil Hrabal jmenovat místa,
která mu byla nejbližší, byl to právě v první řadě Nymburk, pak pražská Libeň a Kersko. Když
mu zemřela žena „Pipsi“, připadal si velmi opuštěný. Hodně času trávil po hospodách. Jeho
nejoblíbenějším nápojem bylo pivo. Nejraději měl zejména pražskou pivnici U Zlatého tygra
na Starém Městě, kde sedával s přáteli. Dokonce tam v roce 1994 pil pivo u jednoho stolu
s českým prezidentem Václavem Havlem a prezidentem USA Billem Clintonem.
Strana 9
Bydliště na Praze 8
Bohumil Hrabal je spojen i s Prahou 8. Od roku 1950 přes dvacet let bydlel v libeňské uličce
Na Hrázi 24. Sám jí říkal „Na Hrázi věčnosti“. Stala se mu domovem a místem velké tvůrčí
inspirace. V roce 1956 se oženil na zámečku v Praze – Libni s Eliškou Plevovou, které nikdo
neřekl jinak než Pipsi. Manželství bylo šťastné, ale zůstalo bezdětné. Tady spolu s básníkem
Egonem Bondym a nejlepším přítelem grafikem Vladimírem Boudníkem prožíval bohémské
období legendárních „něžných barbarů.“ Genia loci lze doposud zachytit i v krajině bývalé
libeňské periferie, můžeme v zamyšlení postát před dosud stojící židovskou synagogou
i místem, kde stál bufet Automat Svět. Ulička Na Hrázi se nachází mezi dnešním libeňským
divadlem a supermarketem Billa. V místě, kde je uprostřed betonové zdi vstup do stanice
metra Palmovka, je v chodníku malá mosazná cedulka, která nás informuje, že na tomto
místě stával dnes již neexistující domek, kde Hrabal bydlel. Betonová stěna je vymalována
malířkou Tatianou Svatošovou a připomíná nám život a tvorbu tohoto spisovatele. Druhým
a posledním bydlištěm na Praze 8 je byt ve výškovém panelovém domě v Košťálkově ulici
v Kobylisích. Bydlel zde od roku 1973 až do své smrti. Po Hrabalovi bylo pojmenováno
veřejné prostranství v Praze 8 na Palmovce – náměstí Bohumila Hrabala a také nedaleká
Základní škola Bohumila Hrabala.
Hrabalovo Kersko
Hrabalovi k srdci přirostla chatařská a vilová osada Kersko
nedaleko Nymburka. Atmosféru života v ní zachytil v knize
Slavnosti sněženek. Jednu z nemovitostí tu roku
1965 koupil. Právě zde prožil téměř třicet let svého života a
tady také na svém kufříkovém psacím stroji Consul napsal
řadu svých nejznámějších knih. Dokud mohl, jezdil sem
z Prahy krmit své kočenky. „Kočenky v Kersku jsou jediným
důvodem ráno vstát, jít na autobus, jet do Kerska … co by
bylo s nimi, kdo by jim dal najíst, kdo by je pohladil, protože
ty kočenky mě milují,“ píše v devadesátých letech Bohumil
Hrabal. Jeho kočičí smečka čítala i přes dvacet kusů. Měl je
všechny pojmenované. Každý den v deset dopoledne
odjížděl z Florence - později z Palmovky do Kerska
Strana 10
linkovým autobusem. Předtím nakoupil mléko, salám, sekanou nebo grilované kuře. Kočky
mu kolem jedenácté chodily naproti k zastávce. Měly se královsky, zato jemu stačil suchý
rohlík.
Nemocnice Na Bulovce
Bohumil Hrabal je spojen i s naší nemocnicí, kde se několikrát léčil. Naposledy v lednu roku
1997. Celé tělo ho bolelo, i když byl kromě problémů při chůzi zdravý. V nemocnici hlavně
odpočíval. Zimu totiž trávil vždy v nemocnici. V pondělí 3. února 1997 v odpoledních
hodinách Bohumil Hrabal tragicky zemřel po pádu z 5. patra budovy ortopedické kliniky.
Říkalo se, že snad prý krmil holuby … Neměl už dostatečný důvod ke psaní. Sám řekl: „Mám
ten dojem, že to, co jsem udělat měl, jsem udělal, a moje nebesa jsou usmířena. A co je
pro mne teď nejdůležitější? Nemám pocit, že jsem žil nadarmo!“
Hradištko, místo posledního odpočinu
Jeden z největších českých spisovatelů minulého století odpočívá
v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku. Ve stejném hrobě byli
pohřbeni také jeho matka „Maryška“, nevlastní otec „Francin“, strýc
„Pepin“, žena „Pipsi“ a bratr „Slávek“. A nebyl by to Bohumil Hrabal,
kdyby tohle místo nechal netknuté recesí. Neobvyklý pomník totiž
uchovává nejen ostatky Bohumila Hrabala a členů jeho rodiny, ale prý
i jednu dřevěnou kočku a rozpitou láhev piva. Sám byl uložen v těžké
dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál. Takový zkrátka byl
velký pábitel Bohumil Hrabal.
„Až bude noc černá jako slunce a den bílý jako měsíční svit. Bez prstů a bez úst zaťukám na obřadní síň. A bez
hlasu pozdravím hlasitě ‚Dobrý den‘ a ‚Dobré poledne‘. A ‚Dobrý večer‘. Avšak oni mi studenou jehlicí vypíchnou
oči. A strašným políčkem protrhnou bubínky. Abych již své křestní jméno neviděl a neslyšel ve hlase tvém. Pak již
nebude ani Bohumil, ani Hrabal. Ani Nymburk, ani Čechy, ani Evropa, ani svět. Snad jakýsi sen, který jsem
zapomněl. Snad vůně polibku přes moře. Pokud živa budete, nezapomeňte, Studánko. Jak krásný je život!“
Hrabalovo dílo
Do svých děl si vybírá postavy obyčejné, nemocné, smolaře a ztroskotance. Řekli bychom
na první pohled nezajímavé lidi, kteří v životě nic nezažili, ale o životě velmi rádi mluví. Jejich
řeči se stávají náhražkou skutečného života. Hrabal těmto lidem posedlým životem říká
pábitelé a udělal z nich hrdiny svých knih. Největším pábitelem byl ovšem on sám.
Autor píše metodou koláže. To znamená, že jeho příběhy nemají souvislý děj. Všechny složky
vyprávění jsou v jedné rovině a všem věnuje stejnou pozornost. Hrabal psal své texty
na psacím stroji. Zapsaný text rozstříhal a zpřeházeně slepil. Tak vzniklo konečné dílo. Život
chápal jako velké dobrodružství plné neočekávaných náhod a setkání. V každém člověku je
něco krásného i v tom největším lumpovi. To je ta „perlička na dně“, kterou je důležité
nalézt. Jedna z Hrabalových povídkových knih se jmenuje Každý den zázrak. A právě tak to je,
tak to být musí, protože jinak by nemělo cenu žít. Život není nic jiného než vyhledávání
takových zázraků, a Hrabalovo psaní je nejúčinnější metoda tohoto hledání. Chce čtenáři
zpřítomnit zázrak, kterým je protkán všední den.
Strana 11
Povídky: Ostře sledované vlaky; Taneční hodiny pro starší a pokročilé; Pábitelé; Morytáty a legendy;
Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet; Skřivánci na niti; Perlička na dně; Fádní odpoledne;
Toto město je ve společné péči obyvatel.
Vzpomínkové prózy: Městečko, kde se zastavil čas; Postřižiny; Krasosmutnění; Slavnosti sněženek
Romány: Obsluhoval jsem anglického krále; Něžný barbar
Vrcholné dílo: Příliš hlučná samota
Autobiografická trilogie: Svatby v domě; Vita nuova; Proluky
Filozofické úvahy: Dopisy Dubence (čtyři svazky)
Díla 80. let: Harlequinovy miliony; Kluby poezie; Uragán nad Prahou"
Filmy podle Hrabala: Perličky na dně (1965), Ostře sledované vlaky (1966), Skřivánci na niti (1969),
Postřižiny (1981), Slavnosti sněženek (1983), Něžný barbar (1989), Andělské oči (1994), Příliš hlučná
samota (1994), Obsluhoval jsem anglického krále (2006)
Ocenění
Hrabal je známý i ve světě. Jeho knihy vyšly ve dvaceti osmi jazycích. Za své dílo byl
několikrát oceněn: např. v Itálii, v Maďarsku, v Anglii, ve Francii dostal vyznamenání Rytíř
umění a písemnictví. V roce1996 jej jmenovali doktorem honoris causa na univerzitě
v Padově. Téhož roku získal z rukou Václava Havla medaili „Za zásluhy“.
V České republice v letech 1991–1997 byly vydány „Sebrané spisy Bohumila Hrabala“, které
obsahují celé jeho literární dílo v 19 svazcích.
Zpracoval : L.Doležel (s využitím webových stránek)
Strana 12
Ověřte si, zda jste zdatnými hrabalology, nebo se v kultuře alespoň trochu orientujete, či jste se
o spisovateli dozvěděli až z našeho časopisu. Správné odpovědi najdete na poslední straně.
1. Ve které hospůdce se potkali Bohumil Hrabal, Václav Havel a Bill Clinton?
2. Ve kterých dvou filmech podle předlohy B. Hrabala si zahrál Václav Neckář?
Kerá pak
vy ste asi
osoba ?
3. Kdo byl ve skutečnosti strýc Pepin,
z filmu Postřižiny ?
4. Který režisér má na svém kontě režii Hrabalových
Strana
131967
novel a zároveň získal za svůj film
v roce
ocenění Americké filmové akademie – Oscar?
Se
šípkovou…
.
Se zelím…
!!!!!
5. Ve kterém filmu podle předlohy B.Hrabala vběhl do školy divočák ?
6. Tématem kterého filmu podle románu B.Hrabala je životní dráha číšníka a později hoteliéra?
„Nudíte se,
kupte si…“
7. Strýc Pepin z filmu Postřižiny vám radí
koupit si nějaké zvíře. Které to je?
Připravila: M. Ježková
Strana 14
OVY
KOČENKY
Když Bohumil Hrabal pobýval naposledy v lednu 1997 v Nemocnici Na Bulovce, nakreslily mu děti
pro potěšení obrázky jeho milovaných koček. Měl tehdy velkou radost, protože mu bylo po těch jeho
kočenkách smutno. Letos jsme mu je k výročí narození nakreslili znovu, bohužel už mu je nepředáme,
i když jak sám Hrabal říkával: „Přes ty svoje kočky se stanu tak trochu nesmrtelným.“
Strana 15
Připravily vychovatelky ŠD a ŠK a učitelky MŠ.
Kreslily děti na všech dětských odděleních.
Strana 16
Březen je znám jako měsíc knihy. Proto v týdnu 17. - 21. března
proběhla na všech dětských odděleních naší nemocniční školy
čtenářská anketa, do které se zapojilo 7 žákyň a 18 žáků. Pojďme
se společně podívat na to, jak anketa dopadla.

„Čtení je dnes již zastaralé,“ „čtení je spíš nuda,“ „číst
knihy mě nutí hlavně rodiče“ … I tyto možnosti mohli žáci a žákyně zvolit jako odpovědi na otázku:
„Co si myslíš o čtení knih?“ Převahu však získaly odpovědi, které to se čtením „myslí dobře“
- čtení je důležité pro vzdělání (31%), číst knihy je zábavné (24,1%), čtení knih potřebuje každý
(20,7%). Nikdo nepovažoval čtení za ztrátu času, ani si nemyslel, že čtení je dnes nemoderní.
 V závodu oblíbenosti jednotlivých žánrů s přehledem zvítězily dobrodružné knihy (20,5%). Jako
druhé s úsměvem na titulní stránce překročily cílovou čáru zábavné a humoristické
příběhy (13,7%). V těsném závěsu za nimi se umístily fantasy příběhy (12,3%). Do cíle sotva
doklopýtaly sci-fi, knihy o technice a básničky (všechny shodně s 1,4%). Cestopisy na pomyslnou
závodní trať ani „nevycestovaly“ (0%).
 Máte nějakou oblíbenou literární postavu? U nás v nemocnici frčí Robinson Crusoe, Harry Potter
a Greg Heffley – všichni byli uvedeni hned dvakrát. Mezi další „nej“ postavy patří Šmoulinka,
Kendra Sorensonová, Aragorn, kůň Penny, Bivoj, Sisyfos, Halt a Tom Gates.
 Nyní něco (nejen) pro milovníky matematiky. Výsledky odpovědí na otázku: „Kolik knih přečteš
za měsíc?“ můžete vyčíst z následujícího grafu.
 Je jisté, že jsou mezi námi lidé, kteří nečtou
rádi. Stejně tak tomu bylo u 28% účastníků
ankety. Zajímalo nás, proč to tak je. Tipnete
si, jaký byl nejčastější důvod? Stejný počet
dětí (23,1%) uvedl, že je čtení nebaví a že
na ně nemají čas. 15,4% dětí je přesvědčeno, že existuje spousta zábavnějších věcí,
než je čtení; případně nemají žádné
zajímavé knížky.
 Zkuste se nyní zamyslet, jestli existuje
nějaká kniha, která vás „zoufale“ nebavila
číst. Ptali jsme se i my. Škála odpovědí byla
pestrá. Objevovaly se knihy, které jakoby z oka vypadly školní doporučené četbě (např. Babička,
Lovci mamutů, Staré pověsti české, Bible). Nicméně našly se i neoblíbené fantasy tituly
– Hraničářův učeň, Třináct relikvií, Dračí meč, Já a moje příšera. Nechyběly ani pohádky
– O červeném autíčku, Kubula a Kuba Kubikula.
 Zajímá vás, jestli byly nějaké rozdíly v odpovědích kluků a holek? Jestliže vás ne, tak nás ano.
Jediný výraznější rozdíl se týkal půjčování knih v městské knihovně. Knihovnu navštěvuje a knihy si
půjčuje 71,4% dívek a 55,5% chlapců.
Chcete vědět více o tom, jak, jestli a co čtou děti ve věku 9-14 let v naší republice? Odkazujeme vás na webové
stránky Národní knihovny ČR, která tento výzkum v roce 2013 uskutečnila. I my jsme se jím inspirovali
při tvorbě naší čtenářské miniankety.
Připravila: J. Zemková
Strana 17
Bavíme se s novou 3D aplikací colAR Mix na iPadech. Máte možnost vymalovat si vybraný
obrázek.
Na výběr je drak, dinosaurus, žralok, kůň, květina s motýlem, letadlo, domek se psem a jiné.
Vymalovaný obrázek pomocí aplikace oživíme. Na iPadu jej můžete vidět trojrozměrně.
Můžeme vás i vyfotit a fotku přeposlat rodičům či kamarádům.
Strana 18
Vyzkoušeli jsme novou kreativní techniku Loom Kit, při které děti vyráběly krásné náramky na osnově
pomocí háčku s barevnými gumičkami. Ty si pak jako dárek a vzpomínku na nemocniční tvoření
odnesly domů. Nová technika zaujala dívky i chlapce. Novým náramkem mohou obdarovat maminku
nebo se jím sami ozdobit v letních měsících u vody, protože je voděodolný.
Připravily: K. Horáková a L.Vašutová
,
Strana 19
aneb co vás čeká:
Velikonoční prázdniny si letos užijeme od čtvrtka 17. dubna do Velikonočního pondělí
21. dubna 2014
Těšte se na tradiční velikonoční tvoření na svých odděleních
Plánujeme pro vás divadelní představení
Další číslo Flastru vám nachystáme předtím, než se rozprchneme na letní prázdniny.
Řešení kvízu ze strany 3:
1. Pivnice U Zlatého tygra, 2. Ostře sledované vlaky a Skřivánci na niti, 3. Otcův bratr
obuvník, který byl později jeho velkou inspirací, 4. Jiří Menzel, 5. Slavnosti sněženek,
6. Obsluhoval jsem anglického krále, 7. Medvídka mývala
Po celý rok, ve dne i v noci však můžete být s námi na internetových stránkách
http:// www.skolabulovka.cz/flastr. Své náměty, připomínky a především příspěvky dávejte svým
vychovatelkám.
Vaše redakční rada: Hanka, Mirka D., Marcela
Vaše redakční rada
Láďa
Martina
Miloš
Strana 20