zpráva z akce

Univerzita J. E. Purkyně
Fakulta životního prostředí
Katedra geografie
Nikdy jsem nestrávila ve škole tolik času jako tento týden, který se pro mě stal týdnem s velkým „T.“
Byl to Týden Geografie, akce, která se na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně koná už čtvrtým
rokem a každým rokem má víc a víc účastníků, kteří se chtějí podělit o svoje zážitky ať už z vlastních
cest, skautů nebo jen proto, aby nám onu část naší Země přiblížili. Akce trvala od 16. 11. až do
20. 11. 2009 a téma pro tento rok bylo : „Menšiny.“ Návštěvnost byla letošní rok sice menší, ale
i přesto byla a nijak nám to nezkazilo náladu a chuť podívat se na všechny filmy, poslechnout si
všechny přednášky i kdyby třeba jen v několika lidech.
Začalo to v pondělí v 10:00, kdy jako první přednášel J. Martínek „ Jak spočítat národnostní
menšinu“. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého, např. že i v České republice je hodně malá
menšina jistých Eskymáků – celkem asi 6, což se zjistilo při jednom sčítání obyvatel, a to jen díky
tomu, že v kolonce občanství jste si mohli vyplnit cokoli, co jste chtěli. Velice zajímavé! Avšak
nejkrásnější na tomto dni byla přednáška Marta Eslema a jeho „krátká“ videa s komentáři. Asi
každého oslovilo alespoň jedno z těchto videií, mě oslovily hned dvě: "Vánoce v Antarktidě“
– pobyt na antarktické základně Eco-Nelson nacházející se na pobřeží ostrova Nelson na Jižních
Shetlandách. Sníh, led, skály a spousta tučňáků a tuleňů. Hlavně neuvěřitelné ticho a klid a samotný
zážitek pana Eslema s tuleněm. Zjistili jsme, že tuleni jsou obecně velmi citlivá zvířátka, a omylem se
stalo, že při jednom výletu mírně uhodili tuleně do hlavy, ale prý to ani nebylo, že by ho uhodili, ale
více méně se ho jen dotkli na hlavě a on omdlel. Tak se rázem z „pohlazení“ stalo hodinové kříšení
tuleně z mdlob. "Vodopády Iguazú" – vrcholné představení přírody. Nejmohutnější a
nejúchvatnější vodopády světa se nacházejí na pomezí Argentiny a Brazílie. Stejnojmenná řeka
Iguazú vytváří neopakovatelnou scenérii vodních kaskád v šíři okolo čtyř kilometrů. Toto video ve
mně zanechalo nepopsatelný zážitek, bylo to něco tak krásného, že to nepotřebovalo ani
komentář, hudba, která jej doprovázela, mluvila za vše. Husí kůže na mém těle vypovídala za vše!
Vodopády Iguazú jsou tak přenádherné místo, je těžké je popisovat, museli byste to vidět.
Úterý bylo věnováno TAU (Teen Age University) a také tvorbě a využití map. I když tento den byl
věnován našim nástupcům, tak i my, studenti UJEPu jsme se dozvěděli mnoho nového. Program
zahajoval Mgr. Tomáš Oršulák s přednáškou „ Geografie, geografové na internetu.“ „Chceš vědět
nejnovější poznatky o oteplování planety nebo kácení amazonských pralesů, popř. o satelitním
snímkování. Zajímá tě, kolik se vyrobí cyklistických kol, během tvého oběda, utratí za diety nebo
umře lidí hlady? To všechno a mnohem více najdeš na internetu.“ Pravda! V dnešní době už není
nic, co byste nenašli na internetu, v přednášce jsme se podívali online na nejrůznější stránky, na
nejrůznější odkazy, které nám shrnuly problematiku celého světa. Následovala návštěva
Virtuálního centra, které bylo novým zážitkem i pro nás UJEPáky, připadala jsem si jak Alenka v říši
Divů, obzvlášť, když jsme si nasadili speciální brýle a byl nám pro ukázku promítnut trailer ze
Shreka. Pro mě nezapomenutelným zážitkem byla projekce bouře nad severním Atlantikem, podle
které byl natočen i film podle skutečné události.
„Udělám si svoji mapu“ Je tvorba mapy jen pro odborníky? Nebo si můžeš vyzkoušet vytvořit
mapu sám? A co třeba zjistit, jak se nejrychleji dostat ke své holce nebo klukovi? Taky táta nebo
máma někdy zabloudili v autě a co kdybys jim správnou cestu příště ukázal Ty! To bylo téma
přednášky sester a kolegyň Bc. Jany a Zuzany Ceeových, které přiblížily návštěvníkům z TAU
problematiku tvoření map, vytvořili si vlastní mapu a seznámili se s funkcemi a využitím GPS.
Středa byla věnována tematicky problematice GIS – otevřela se pro studenty nová laboratoř
(Centrum pro virtuální realitu a modelování krajiny), byly předneseny přednášky na téma GRASS,
mapový turistický informační server.
Ve středu se také vysílal první film ze zahraničí, film Screamers, který měl velké ohlasy. „Tématu
akce plně odpovídal i námět filmu. Zabýval se upozorněním na to, od počátku historie v některých
státech soužití národů neprobíhá vůbec šťastně. Těch nepříliš vydařených případů je zato požehnaně,
někdy se dokonce vyhrotí v genocidu příslušníku jednoho z národů. Arménie a Turecko – na ty je film
primárně zaměřen, vzhledem k tomu, že na filmu spolupracovala americká kapela System of a Down,
jejíž většina členů má arménské kořeny. Arménská genocida (1915), která se přímo na životě týkala 1,5
milionu lidí, není mezi lidem příliš známa. Turci jí absolutně neakceptují, dokonce potlačují ty, kteří se na
ni snaží upozornit, viz Orhan Pamuk, turecký nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005.
S arménskou genocidou se v dokumentu svezou genocidy ve Rwandě, Bosně, Židů za času nacismu a
genocida v Darfúru, která stále probíhá. Do toho hulákají hlavní screamers – Systém of a Down. Zbývají
otázky: Je vůbec možné soužití více národů v jednom státu? Kde se v lidech bere sklon k xenofobii,
rasismu, extrémnímu nacionalismu a brutálnímu násilí? Co se týče dokumentu samotného, vyzdvihl
bych hlavně absenci jakéhokoli hlasu vypravěče. Prakticky jediným postprodukčně přidaným zvukem je
hlas překladatele z arménštiny, jenž je potřeba, když se ke slovu dostane děd frontmana zmíněné
kapely. Divákovi tak není ponechána tradiční ruka, která by mu nutila, aby se jí chytil, tedy přijal autorův
názor. Divák je v tom nechán sám, aby si z předložených interview a obrazového materiálu utvořil názor
sám. Ano, samozřejmě, i zde dochází k manipulaci. Ale tento film to nemá zapotřebí. Účelem filmu je asi
opravdu hlavně scream - tedy křik nás upozornit, že jsou zde dějinné události, na které nesmíme
zapomenout, ale poučit se z nich. Přijmout odpovědnost za současnost.“ toť názor anonymního
účastníka akce. Den byl zakončen přednáškou od Bc. Dany Waldsteinové „Island země ohně
a ledu“, přednáška byla věnována skautskému setkání – RowerWay 2009 – a okružní jízdě po
Islandu, přednáška byla doplněna o fotografie, průvodce, mapy, suvenýry a nejrůznější zážitky
z cesty kolem Islandu jako např. ochutnávka velrybího masa, či různých islandských specialit.
Čtvrtek byl ve znamení filmů: „Mladý, Hrdý Nácek“, „Pláč v Temnotách“ a „Barmský VJ.“ Musím
říct, že při shánění svolení pro nekomerční vysílání jsem se pěkně zapotila. Ale nakonec jak autor
filmu „Mladý, Hrdý Nácek,“ tak i „Pláč v Temnotách“ byli velice ochotní a film poskytli – dá se říct – za
hubičku. Ani tyto filmy nezklamaly, účast byla sice slabší, ale i tak se filmy velice líbily. Mně osobně
oslovil film od reportéra Davida Modella, který strávil několik měsíců po boku vlivného člena
extremistické Britské národní strany Marka Coletta. Tento univerzitní student hovoří o svých
sympatiích k nacistickému Německu i k jeho vůdci. Prohlašuje, že by raději žil ve 30. letech
v Hitlerově říši než v mnoha současných městech demokratického království, své proslovy prokládá
nenávistnými rasistickými poznámkami. Skutečně otevřený je však pouze tehdy, když se domnívá,
že je kamera vypnuta.
Následovala přednáška od studenta Lukáše Zedníčka „Pobaltské doteky podzimu – Litva
& Lotyšsko“. „Tato přednáška byla velmi dobře připravená z hlediska prezentace a doprovodných
materiálů (ochutnávky místních specialit, pohlednice, průvodce atd.), ale samotná prezentace Lukáše
Zedníčka malinko pokulhávala a to díky tomu, že chvílemi s posluchači mluvil, jako se svými kamarády.
Jinak se mi tato přednáška také moc líbila.“ – názor anonymní studentky.
A najednou tu byl pátek. Byla jsem celkem zklamaná, jelikož od 10:00 měla přednášku paní Eva
Bartůňková a nedostavil se skoro nikdo, až na 3 studentky. I když v malém počtu, ale i tak jsme si
přednášku o stážích na institucích v EU vyslechly. Dostaly jsme nabídku na stáž v EuroCentru, byly
nám popsány, jak probíhají stáže např. v Evropském parlamentu a co je potřeba k tomu, abychom
se mohli přihlásit.
Účast ve 4. ročníku konání Týdne Geografie, nebudeme si lhát, byla slabší, ale i přesto jsem odešla
plna dojmů. Něco to ve mně nechalo a můžu se 100% jistotou říci, že příští ročník si jako
organizátorka opět nenechám ujít. Avšak největší můj obdiv sklidila výstava fotografií a jejích
komentářů z 11 denní cesty z Afriky, z Keni. Afrika je pro mě jeden z nejkrásnějších kontinentů, můj
sen a toto je pro mě nezapomenutelné. Tento Týden se opravdu vydařil a to se vším všudy a tak
neváhejte a přijďte se podívat na další ročník. Srdečně Vás všechny zveme.
Spolupracující organizace: Česká geografická společnost, Filmový festival jeden svět,
Přírodovědecká fakulta Univerzita Komenského Bratislava, Člověk v tísni, Filmový klub Aula,
Enviweb, ESRI a mnoha dalších.
autor: Kristýna Mečířová
studentka 3. ročníku Geo - Bio