PDF - ČCE Teplá
Transkript
WEB ČCE Teplá | Jak jsme připraveni ? © 2009 ČCE Teplá, Máchova 357, Teplá 364 61 Zdroj: http://tepla.evangnet.cz/?p=1684 Jak jsme připraveni ? KÁZÁNÍ NEDĚLE 18. PO SV. TROJICI 29. ZÁŘÍ 2013 V TEPLÉ Jak jsme připraveni ? INTROITUS: Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. (Iz 55,6) ČTENÍ: Mt 25,1-13 TEXT: Mt 25,13: Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. OSNOVA: 1. Panenská církev 2. Čeká na ženicha 3. Připravení a nepřipravení 1. Panenská církev Máme před sebou další z Ježíšových podobenství, která mají čtenářům připomínat jeho druhý příchod. Ježíš je zde připodobněn k ženichovi a církev k pannám či družičkám, které na svatbě tehdy měly zřejmě svítit lampami při svatebním průvodu. Svatby se tenkrát konaly večer a v domě ženicha a nevěsty, ne v chrámu, to je zvyk daleko pozdější. Družičky tehdejší doby byly panenskými družkami nevěsty, byly to takové ty kamarádky, které pomáhají se svatbou, strojením apod. Zde mají funkci osvětlovaček. Svatební obřad asi už započal v domě nevěsty a pak se svatebčané mají přesunout do domu ženicha, kde se bude konat svatební hostina. Panenské nevěstiny dívky čekají na cestě k ženichovu domu, aby svítily na cestu. Pomysleme na to, že neexistovalo žádné veřejné osvětlení a že tma bývala opravdu tmou, ve které nebylo vidět na krok, bylo-li zatažené nebe. Svítilna v noci byla velmi důležitá, udržet světlo v lampě bylo nutné, jinak hrozil úraz. V každém domě musela svítit taková olejová lampa i v noci, aby se nikomu nic nestalo. Panenství dívek i stálý plamínek v lampě jsou zde úžasnými obrazy církve, která čeká, až se její Pán a Ženich vrátí. Je to obraz církve, která má být čistá jako panna a která nemá světlo Boha stavět pod kbelík, ale na svícen, aby všichni ve tmě viděli a neklopýtli. Panna bývala zasvěcena svému ženichovi a ten s ní nesměl spát dříve, než nastala svatba. Dnes se to již nenosí, ale tenkrát styk před svatbou býval i trestán podle Mojžíšova zákona. Církev má být pro Krista neposkvrněná, má tu zůstat čistá a svatá. Kraličtí v poznámkách ovšem říkají, že v církvi jsou lidé různí. Jsou svatí i nesvatí, upřímní i pokrytečtí a že se má vše nechat podle Ježíšových slov nechat růst až do doby žně. Při příchodu Pána a Ženicha se pak ukáže, kdo se na něj připravil a kdo ne. Kraličtí opět geniálně poznamenávají, že pošetilé či bláznivé panny jsou ti lidé, kteří žijí podle světa, jsou jaloví, přestupují Boží přikázání a nečiní pokání. Vykladači se dohadují o tom, co znamená olej v lampách dívek. Je to víra? Jsou to dobré skutky? Kraličtí míní, že jsou to dary Ducha svatého, podobně jako tomu bylo u hřiven, které pán rozdělil svým správcům. Tyto dary Ducha svatého pak lidé věrnou prací rozněcují a utužují. Starají se o to především, co je jim potřebné ke spasení. Jako ten muž z 1. žalmu, který je jako strom u živé vody, stále se zelená, protože se zabývá Hospodinovým zákonem. On nejen že ho studuje, ale žije podle něj. Z odkazů do Nového zákona pak prakticky poznáváme, co to znamená nosit při sobě ten žádoucí olej, aby nám svítilna víry nevyhasla: Je to ustavičná modlitba, poslušnost Boha, pokora, poctivá práce, služba potřebným, nepatrným, nejmenším bratřím a sestrám Pána Ježíše. Nejsou to nijaké zásluhy, není to příslušnost k církvi, není to ani nějaké dávné přijetí Pána Ježíše do srdce, nebo že jsme byli pokřtěni či konfirmováni. Je to život s Bohem, život s Kristem Pánem, který nám ukazuje, co a jak kdy máme dělat. Život aktivní, život v plné práci, v plné polní. Panenská církev je církev oddaná Bohu a jeho věci, církev neutíkající z boje. Nevyměňuje svého Pána Boha za jiné pány. 2. Čeká ženicha Panenská církev čeká na svého ženicha. Čeká na Krista Pána, až přijde podruhé a pak už budou svoji, pak už je nic nerozdělí. Čekání je ovšem dlouhé. To už jsme tu měli několikrát řečeno i v jiných podobenstvích. Je tu čas, který zná jen Bůh. Je to však lhůta, délku té lhůty zná jen On. My se nalézáme v této lhůtě. Je to lhůta darovaná nám a darovaná světu. Až Ježíš přijde, bude konec všech aktivit církve zde na zemi. Už nebude čas práce a příprav na svatbu, nastane hodokvas, svatební veselí. Těšíme se na to, ale zatím jsme stále ve stadiu přípravy svatby. K povinnostem družiček patřilo opatřit světlo, čekaly dlouho a olej v lampách dohoříval. Nevěstiny panny byly unavené a usnuly. Všechny. Ty, co měly oleje dost, i ty, kterým docházel. V kralické bibli se dočteme, že panny zesnuly. Ano, může to znamenat i tělesnou smrt. Zkušeností prvních křesťanů bylo už to, že se mnozí druhého příchodu Pána nedočkali, že zemřeli. Zde však nastupuje víra, že procitneme k životu, až Pán přijde. Přichází až o půlnoci. Můžeme tomu rozumět jako té době pravé, od Boha určené. Tehdy se rozlehl křik, že ženich je zde! A tehdy procitly dívky, jako procitnou všichni, kdo spí ve svých hrobech a urnách. Procitnou k životu, aby byli se svým Pánem. V té chvíli se ovšem ukáže, zda usnuli v připravenosti nebo usnuli s prázdnými džbány a vyhaslými lampami. Tehdy nastane zmatek a pláč, neboť ti, kteří budou mít lampy vyhaslé a nebudou mít olej, budou chtít svá světla honem rozsvítit, ale v tu chvíli, kdy ustane všechna práce, kdy se lhůta skončí, to už nepůjde. I rada pěti moudrých panen těm pošetilým, aby si šly nakoupit olej někam do večerky, je jenom ironií, smíchem nad bláhovou domněnkou, že by se dalo Boží světlo, které Bůh hledá v nitru člověka, že by se dalo někde nějak koupit, že by se o ně mohli ti světlo mající s těmi nemajícími rozdělit. To zkrátka nejde, to buď je nebo není, ten poklad v srdci člověk buď má nebo nemá a v rozhodující chvíli už se s tím nedá nic dělat. Zdá se nám to až moc tvrdé a tak si říkáme, že ten milostivý Bůh přece nebude nikoho zatracovat, že to nemá v povaze. Nemyslím, že by to Bohu dělalo potěšení lidi zatracovat a dává nám stále lhůtu, aby nás jednou nemusel nechat stát venku jako ty bláznivé panny z podobenství, které nebyly včas připravené. Je to podivné, ty pošetilé dívky někde nějak olej do lamp sehnaly, ale už bylo pozdě. Snad je to varování, že dávat celý život přednost někomu nebo něčemu jinému před Bohem, starat se především o sebe a až naposledy o Boha, že to je ošidné, nebezpečné, že tím Pána Boha pokoušíme a urážíme a že jeho trpělivost má své meze. Když promeškáme příležitost dělat Boží dílo teď, dnes, nevíme nikdo z nás, zda tu příležitost dostaneme i zítra. Takové odkládání Božích věcí na zítřejší den je nebezpečná věc. Jak často se stane, že potom dojde olej, vyhasne světlo, člověk zapadne do tmy a nedokáže se už vrátit. Dobrá zpráva je, že lhůta stále ještě trvá, že hlas Boží stále burcuje všechny nás, ospalé a líné křesťany, abychom se vzchopili a dali do pořádku své lampy, které jsou darem a milostí a naší první starostí by mělo být, aby nám nezhasly. 3. Připravení a nepřipravení Slovo Pána, že nezná ty, které přišly pozdě, je až kruté. Musíme však mít na zřeteli, komu Pán taková slova říká: Říká ho těm, kteří byli nemilosrdní, kteří se dopouštěli nepravostí, zla. Říká ho těm, kteří se v životě chovali jako by ho neznali a teď, v den soudný, se dovolávají známosti s Ježíšem. Ježíš je však nezná, neboť nebyli s ním v jeho soucitu a slitování, nebyli těmi, kteří se s ním obětovali pro potřebné. Tyhle sobce, lenochy, mamonáře a lehkovážné takzvané křesťany nezná. Nikdy si s ničím nelámali hlavu, hřešili s lehkým srdcem, bída druhých jim byla lhostejná, hromadili peníze a žili na úkor svých bližních. A teď se dovolávají toho, že také patří k Ježíši, že byli zapsáni do jeho církve. Ne, Ježíš své nezná podle titulu evangelík nebo katolík, nýbrž podle lásky a milosrdenství, podle soucitu a oběti. Připravenost na Ježíšův příchod je živá víra. Víra je zajisté darem a milostí, ale ten dar je živý, je to život sám, který má růst a rozhojňovat se. Není to žádná vycpanina, na kterou se třeba chodíme dívat a oprašujeme ji a impregnujeme, ale je neživá, nemá význam pro náš život. Duch svatý je zpodobňován jako holubice, pták, který létá svobodně a vysoko. Mít Krista v srdci znamená žít jako žil On. To není vizitka, kterou se vytahujeme nad jiné lidi. Jestli jsme přijali Krista do srdce, je to slavné a je to milost a dar, ale také závazek, nový celoživotní styl. Zůstávejme proto v modlitbě, Slovu i ve společenství sboru, aby nám ten Ježíšův životní styl vydržel až do jeho příchodu. Amen. POSLÁNÍ: Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí page 1 / 4 WEB ČCE Teplá | Jak jsme připraveni ? © 2009 ČCE Teplá, Máchova 357, Teplá 364 61 Zdroj: http://tepla.evangnet.cz/?p=1684 před Bohem, rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a čiň pokání. Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu. (Zj 3,2nn) PÍSNĚ: 1, 368, 377, 528, 649. KÁZÁNÍ NEDĚLE 18. PO SV. TROJICI 29. ZÁŘÍ 2013 V TEPLÉ Jak jsme připraveni ? INTROITUS: Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. (Iz 55,6) ČTENÍ: Mt 25,1-13 TEXT: Mt 25,13: Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. OSNOVA: 1. Panenská církev 2. Čeká na ženicha 3. Připravení a nepřipravení 1. Panenská církev Máme před sebou další z Ježíšových podobenství, která mají čtenářům připomínat jeho druhý příchod. Ježíš je zde připodobněn k ženichovi a církev k pannám či družičkám, které na svatbě tehdy měly zřejmě svítit lampami při svatebním průvodu. Svatby se tenkrát konaly večer a v domě ženicha a nevěsty, ne v chrámu, to je zvyk daleko pozdější. Družičky tehdejší doby byly panenskými družkami nevěsty, byly to takové ty kamarádky, které pomáhají se svatbou, strojením apod. Zde mají funkci osvětlovaček. Svatební obřad asi už započal v domě nevěsty a pak se svatebčané mají přesunout do domu ženicha, kde se bude konat svatební hostina. Panenské nevěstiny dívky čekají na cestě k ženichovu domu, aby svítily na cestu. Pomysleme na to, že neexistovalo žádné veřejné osvětlení a že tma bývala opravdu tmou, ve které nebylo vidět na krok, bylo-li zatažené nebe. Svítilna v noci byla velmi důležitá, udržet světlo v lampě bylo nutné, jinak hrozil úraz. V každém domě musela svítit taková olejová lampa i v noci, aby se nikomu nic nestalo. Panenství dívek i stálý plamínek v lampě jsou zde úžasnými obrazy církve, která čeká, až se její Pán a Ženich vrátí. Je to obraz církve, která má být čistá jako panna a která nemá světlo Boha stavět pod kbelík, ale na svícen, aby všichni ve tmě viděli a neklopýtli. Panna bývala zasvěcena svému ženichovi a ten s ní nesměl spát dříve, než nastala svatba. Dnes se to již nenosí, ale tenkrát styk před svatbou býval i trestán podle Mojžíšova zákona. Církev má být pro Krista neposkvrněná, má tu zůstat čistá a svatá. Kraličtí v poznámkách ovšem říkají, že v církvi jsou lidé různí. Jsou svatí i nesvatí, upřímní i pokrytečtí a že se má vše podle Ježíšových slov nechat růst až do doby žně. Při příchodu Pána a Ženicha se pak ukáže, kdo se na něj připravil a kdo ne. Kraličtí opět geniálně poznamenávají, že pošetilé či bláznivé panny jsou ti lidé, kteří žijí podle světa, jsou jaloví, přestupují Boží page 2 / 4 WEB ČCE Teplá | Jak jsme připraveni ? © 2009 ČCE Teplá, Máchova 357, Teplá 364 61 Zdroj: http://tepla.evangnet.cz/?p=1684 přikázání a nečiní pokání. Vykladači se dohadují o tom, co znamená olej v lampách dívek. Je to víra? Jsou to dobré skutky? Kraličtí míní, že jsou to dary Ducha svatého, podobně jako tomu bylo u hřiven, které pán rozdělil svým správcům. Tyto dary Ducha svatého pak lidé věrnou prací rozněcují a utužují. Starají se o to především, co je jim potřebné ke spasení. Jako ten muž z 1. žalmu, který je jako strom u živé vody, stále se zelená, protože se zabývá Hospodinovým zákonem. On nejen že ho studuje, ale žije podle něj. Z odkazů do Nového zákona pak prakticky poznáváme, co to znamená nosit při sobě ten žádoucí olej, aby nám svítilna víry nevyhasla: Je to ustavičná modlitba, poslušnost Boha, pokora, poctivá práce, služba potřebným, nepatrným, nejmenším bratřím a sestrám Pána Ježíše. Nejsou to nijaké zásluhy, není to příslušnost k církvi, není to ani nějaké dávné přijetí Pána Ježíše do srdce, nebo že jsme byli pokřtěni či konfirmováni. Je to život s Bohem, život s Kristem Pánem, který nám ukazuje, co a jak kdy máme dělat. Život aktivní, život v plné práci, v plné polní. Panenská církev je církev oddaná Bohu a jeho věci, církev neutíkající z boje. Nevyměňuje svého Pána Boha za jiné pány. 2. Čeká ženicha Panenská církev čeká na svého ženicha. Čeká na Krista Pána, až přijde podruhé a pak už budou svoji, pak už je nic nerozdělí. Čekání je ovšem dlouhé. To už jsme tu měli několikrát řečeno i v jiných podobenstvích. Je tu čas, který zná jen Bůh. Je to však lhůta, délku té lhůty zná jen On. My se nalézáme v této lhůtě. Je to lhůta darovaná nám a darovaná světu. Až Ježíš přijde, bude konec všech aktivit církve zde na zemi. Už nebude čas práce a příprav na svatbu, nastane hodokvas, svatební veselí. Těšíme se na to, ale zatím jsme stále ve stadiu přípravy svatby. K povinnostem družiček patřilo opatřit světlo, čekaly dlouho a olej v lampách dohoříval. Nevěstiny panny byly unavené a usnuly. Všechny. Ty, co měly oleje dost, i ty, kterým docházel. V kralické bibli se dočteme, že panny zesnuly. Ano, může to znamenat i tělesnou smrt. Zkušeností prvních křesťanů bylo už to, že se mnozí druhého příchodu Pána nedočkali, že zemřeli. Zde však nastupuje víra, že procitneme k životu, až Pán přijde. Přichází až o půlnoci. Můžeme tomu rozumět jako té době pravé, od Boha určené. Tehdy se rozlehl křik, že ženich je zde! A tehdy procitly dívky, jako procitnou všichni, kdo spí ve svých hrobech a urnách. Procitnou k životu, aby byli se svým Pánem. V té chvíli se ovšem ukáže, zda usnuli v připravenosti nebo usnuli s prázdnými džbány a vyhaslými lampami. Tehdy nastane zmatek a pláč, neboť ti, kteří budou mít lampy vyhaslé a nebudou mít olej, budou chtít svá světla honem rozsvítit, ale v tu chvíli, kdy ustane všechna práce, kdy se lhůta skončí, to už nepůjde. I rada pěti moudrých panen těm pošetilým, aby si šly nakoupit olej někam do večerky, je jenom ironií, smíchem nad bláhovou domněnkou, že by se dalo Boží světlo, které Bůh hledá v nitru člověka, že by se dalo někde nějak koupit, že by se o ně mohli ti světlo mající s těmi nemajícími rozdělit. To zkrátka nejde, to buď je nebo není, ten poklad v srdci člověk buď má nebo nemá a v rozhodující chvíli už se s tím nedá nic dělat. Zdá se nám to až moc tvrdé a tak si říkáme, že ten milostivý Bůh přece nebude nikoho zatracovat, že to nemá v povaze. Nemyslím, že by to Bohu dělalo potěšení lidi zatracovat a dává nám stále lhůtu, aby nás jednou nemusel nechat stát venku jako ty bláznivé panny z podobenství, které nebyly včas připravené. Je to podivné, ty pošetilé dívky někde nějak olej do lamp sehnaly, ale už bylo pozdě. Snad je to varování, že dávat celý život přednost někomu nebo něčemu jinému před Bohem, starat se především o sebe a až naposledy o Boha, že to je ošidné, nebezpečné, že tím Pána Boha pokoušíme a urážíme a že jeho trpělivost má své meze. Když promeškáme příležitost dělat Boží dílo teď, dnes, nevíme nikdo z nás, zda tu příležitost dostaneme i zítra. Takové odkládání Božích věcí na zítřejší den je nebezpečná věc. Jak často se stane, že potom dojde olej, vyhasne světlo, člověk zapadne do tmy a nedokáže se už vrátit. Dobrá zpráva je, že lhůta stále ještě trvá, že hlas Boží stále burcuje všechny nás, ospalé a líné křesťany, abychom se vzchopili a dali do pořádku své lampy, které jsou darem a milostí a naší první starostí by mělo být, aby nám nezhasly. 3. Připravení a nepřipravení page 3 / 4 WEB ČCE Teplá | Jak jsme připraveni ? © 2009 ČCE Teplá, Máchova 357, Teplá 364 61 Zdroj: http://tepla.evangnet.cz/?p=1684 Slovo Pána, že nezná ty, které přišly pozdě, je až kruté. Musíme však mít na zřeteli, komu Pán taková slova říká: Říká ho těm, kteří byli nemilosrdní, kteří se dopouštěli nepravostí, zla. Říká ho těm, kteří se v životě chovali jako by ho neznali a teď, v den soudný, se dovolávají známosti s Ježíšem. Ježíš je však nezná, neboť nebyli s ním v jeho soucitu a slitování, nebyli těmi, kteří se s ním obětovali pro potřebné. Tyhle sobce, lenochy, mamonáře a lehkovážné takzvané křesťany nezná. Nikdy si s ničím nelámali hlavu, hřešili s lehkým srdcem, bída druhých jim byla lhostejná, hromadili peníze a žili na úkor svých bližních. A teď se dovolávají toho, že také patří k Ježíši, že byli zapsáni do jeho církve. Ne, Ježíš své nezná podle titulu evangelík nebo katolík, nýbrž podle lásky a milosrdenství, podle soucitu a oběti. Připravenost na Ježíšův příchod je živá víra. Víra je zajisté darem a milostí, ale ten dar je živý, je to život sám, který má růst a rozhojňovat se. Není to žádná vycpanina, na kterou se třeba chodíme dívat a oprašujeme ji a impregnujeme, ale je neživá, nemá význam pro náš život. Duch svatý je zpodobňován jako holubice, pták, který létá svobodně a vysoko. Mít Krista v srdci znamená žít jako žil On. To není vizitka, kterou se vytahujeme nad jiné lidi. Jestli jsme přijali Krista do srdce, je to slavné a je to milost a dar, ale také závazek, nový celoživotní styl. Zůstávejme proto v modlitbě, Slovu i ve společenství sboru, aby nám ten Ježíšův životní styl vydržel až do jeho příchodu. Amen. POSLÁNÍ: Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem, rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a čiň pokání. Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu. (Zj 3,2nn) PÍSNĚ: 1, 368, 377, 528, 649. page 4 / 4
Podobné dokumenty
zde - Petra Soukupová
zejména toho zaměřeného na jídlo, jeho
přípravu a konzumaci, je na tak velké ploše obtěžující. Jenže Petra Soukupová vyžaduje svého čtenáře, který toto vše uvítá
a ocení: a takových má dost a dost....
Stm Regulátor intenzity osvětlení LIC-2
• DCDA-33M lze přímo řídit ze systému iNELS, kdy je komunikačním rozhraním instalační sběrnice CIB.
• Pokud je pro ovládání využito komunikační rozhraní DALI nebo DMX, je možné využít master jednot...
PDF - ČCE Teplá
přestáváme být věrohodní pro naše okolí. Toužím po tom, abychom my všichni také při studiu Písma spatřovali Boží tvář v té
lidské tváři Ježíše Krista. Abychom se s Ním setkávali v jeho slovu opravd...
farní listy - Římskokatolická farnost Kyjov
Evička malovala. „Co to maluješ?“ zeptala se matka se zájmem. „Pána Boha!“ „Ale Pána
Boha nikdo nikdy neviděl.“ „To
se změní, až dokončím obraz,“
nedala se malá kreslířka.