MILOST

ŽIVOT KŘESŤANA – Sobotní škola 2Q2009
7. lekce, 9. – 16. května 2009
MILOST
„Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme
ještě byli hříšní.“ (Římanům 5,8; ČEP)
Sobota 9. května
Získat něco, co si nezasloužíme
ÚVOD
Ř 8,6-8
2. října 2006 postihla mírumilovnou komunitu Amishů ve Spojených státech
tragédie. Malou vesničku Nickel Mines šokovala zpráva, že ozbrojený muž vnikl
do místní školy a držel zde jako rukojmí děti od šesti do třinácti let. Policie
dorazila na místo za několik minut, ale už nebyla schopná zabránit tomu, aby
tento muž střelil zezadu do hlavy deset dívek. Tři z nich zemřely na místě, další
dvě následující ráno v nemocnici. Tento střelec, třiceti dvouletý Charles Roberts,
nakonec obrátil zbraň proti sobě a spáchal sebevraždu.
Tato událost Amishskou komunitou velmi otřásla. Zvláštní na tomto případě byla
ale reakce lidí, kterých se toto neštěstí týkalo. Dědeček jedné zavražděné dívky
krátce po tragédii řekl: „Nesmíme vůči tomu muži cítit žádnou zlobu a zášť.“ 1 Jiný
muž, který bydlel nedaleko od místa střelby, dodal: „Nemyslím si, že by někdo
odsud chtěl udělat něco jiného než tomu muži odpustit a pomoci nejen
pozůstalým těch nebohých dětí, ale i rodině člověka, který toto všechno
způsobil.“2
Veřejnost se dozvídala o mnoha dalších podivuhodných příkladech odpuštění a
milosti v této Amish komunitě. Jeden muž z Nickel Mines navštívil Charlesovy
příbuzné několik hodin po střelbě a snažil se je utěšit. Otcové zavražděných dívek
tuto rodinu také navštívili a ptali se, co pro ně mohou udělat. Něco
neuvěřitelného se stalo na Charlesově pohřbu. Polovinu všech smutečních hostů
tvořili lidé z Amishské komunity! Přijeli tam, aby povzbudili Charlesovu
manželku. 3
Mezi milostí a spravedlností je velký rozdíl. Díky spravedlnosti dostaneme to, co
si zasloužíme. S milostí je to ale přesně naopak – získáme něco, co si vůbec
nezasloužíme. Charles ani jeho rodina si ničím nezasloužili milost a odpuštění,
jichž se jim po té tragédii dostalo. Tento přístup lidí z Amishského hnutí, kteří se
často stávají terčem posměchu pro jejich životní styl, jasně odkazuje na Ježíšův
charakter. Kristus nám také nabízí milost, kterou jsme si ničím nezasloužili. Ba co
víc – kvůli této nabídce podstoupil smrt na kříži. Tento týden se společně
pokusíme odhalit tajemství Boží milosti. Nezapomeňme při tom na příklad, který
nám dalo Amish společenství z Nickel Mines a přemýšlejme nad tím, jak můžeme
prokazovat milost lidem v našem okolí.
____________
1.
CNN.com: “Amish grandfather: ‘We must not think evil of this man.”
[online].
c2007,
[cit.
2007-3-16].
Dostupné
z:
<http://www.cnn.com/2006/US/10/04/amish.shooting/index.html>.
2. Tamtéž
3. Amish school shooting – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. GNU
Free
Documentation
License,
[cit.2007-3-16].
Dostupné
z:
<http://en.wikipedia.org/wiki/Amish_school_shooting>.
(Choo Shi En Christon, Singapur)
Neděle 10. května
Nabídka nezasloužené milosti
STUDIUM
Ex 25,8; Iz 53; Ř 5,18.19; 2 K 3,16-18; Ef 2,4-10; Tit 2,11-14
Hledání zachránce (Ř 5,18.19)
Již několik tisíc let se lidstvo potýká s následky hříchu. Bůh se ovšem rozhodl, že
na tuto zem pošle svého Syna, aby za nás zemřel. Díky tomuto činu jsme nyní
zachránění, pokud věříme, že Ježíš položil svůj život právě za naše hříchy. Výše
zmíněné verše v listu Římanům nám popisují tento princip: Kvůli neposlušnosti
jednoho člověka jsme se všichni stali hříšníky, ale spravedlivostí jednoho muže
budou mnozí zachráněni. Kdo byl ten muž?
Bible jednoduše říká, že jedině provinění přineslo odsouzení všem. Hřích ovládl
tuto planetu činem jediného člověka. Tento hřích byl začátkem konce. Lidem však
byla ponechána naděje. V listu Římanům se dále píše, že „jediný čin spravedlnosti
přinesl všem ospravedlnění a život.“ Jak může být někdo tak spravedlivý, že zvrátí
fatální účinky hříchu? Jak může jeden spravedlivý čin zakrýt naše provinění a
učinit nás dobrými v Božích očích?
Jistěže to všechno mohl dokázat jen Boží Syn svou smrtí na kříži. Svým činem se
nám Ježíš vyjevil ve vší své dobrotě a dokonalosti. Díky jeho oběti můžeme opět
dojít zalíbení před Bohem a být ospravedlnění ze svých provinění, pokud je
upřímně vyznáme.
Nabídka nezasloužené milosti (Ex 25,8)
V 2. Mojžíšově 25. kapitole Bůh nařizuje Izraelitům, aby postavili svatyni - místo,
kde by Jej mohli uctívat a kde by Hospodin „bydlil uprostřed nich“. To je docela
neobvyklé, protože různé chrámy a svatyně stavěli lidé svým bohům z vlastního
rozhodnutí, ale Hospodin tímto vyjádřil, že se svým lidem touží být neustále
v kontaktu. Jak je Bůh úžasný! Takovou milost si židovský národ vůbec
nezasloužil, i kdyby se sebevíc snažil. Lidé si vždycky vybírali, kterým bohům
budou sloužit, ale zde si Hospodin vybírá národ, který má sloužit právě jemu.
Izraelský národ došel v Božích očích zalíbení. Ze všech možných národů vybral
právě je, rozhodl se, že je povede i přes to, že věděl o tom, jak budou nevěrní a
reptající. Byla jim nabídnuta nezasloužená milost.
Očišťující milost (Tit 2,11-14)
Boží milost je tu pro ty, kdo po ní touží a teprve tehdy přináší spasení. Verše
v druhé kapitole listu Titovi bychom mohli přepsat do následujícího
jednoduchého schématu:
Touha po Boží milosti à Bůh nás očišťuje à Spasení
Bůh nám zaslíbil nový život, protože v nás našel zalíbení. Tiše klepe na naše srdce
a doufá, že mu otevřeme. Dovolíš mu, aby tě ve tvém životě vedl?
MOJE REAKCE
1. Co ti brání v tom, abys plně přijal Boží milost?
2. Jak bys popsal to, jaký vliv má na tvůj život Boží milost?
3. Jsi ochotný nechat se v životě vést Hospodinem a dovolit mu, aby
přetvářel tvůj charakter tak, abys „žil rozumně, spravedlivě a zbožně v
tomto věku“?
(Nathaniel Tan, Singapur)
Pondělí 11. května
Ale i dnes jsme ve stejné situaci – milost je nám nabízena přes všechny naše
chyby. Jediné, co musíme udělat, je přijmout Jej do našeho života (Jan 3,16). Ve
Zjevení 3,20 se píše: „Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli by uslyšel můj hlas a
otevřel dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (NBK)
Nabídka svobody (2 K 3,16-18)
Pavel v 2. listu Korintským píše, že naše mysl je zahalena rouškou (NBK). Tato
rouška nám zabraňuje v tom, abychom měli přímý kontakt s Bohem. Tato rouška
nám brání v přijetí opravdové svobody, kterou najdeme jenom u Ježíše. „Na
odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k
jeho obrazu ve stále větší slávě.“
Když Mojžíš sestoupil z hory Sinaj po setkání s Bohem, ostatní Izraelité nemohli
pohlédnout do jeho tváře, protože stále odrážela Hospodinovou slávu. Neměli
s Ním tak blízký vztah jako Mojžíš – jejich mysl byla zahalena rouškou. (Ex
34,34)
K tomu, abychom získali opravdovou svobodu, potřebujeme, abychom naši mysl
nasměrovali na Boha a plně se mu podřídili. Co může být například tou rouškou,
která nás dělí od Boží milosti? Často se například snažíme získat Boží přízeň
dobrými skutky a přitom si myslíme, že si tím milost automaticky zasloužíme.
Dar milosti
SVĚDECTVÍ
Ef 2,4-10
„Když byl lotr za svůj zločin odsouzen, pozbyl naděje a zmocnilo se ho zoufalství.
Nyní se v něm vynořily zvláštní myšlenky. V mysli se mu vybavilo vše, co slyšel o
Ježíši, jak Ježíš uzdravoval nemocné a odpouštěl hříchy. Slyšel i slova těch, kdož
uvěřili v Ježíše a s pláčem ho následovali. Viděl nápis nad hlavou Spasitelovou a
přečetl si ho. Slyšel, jak si ho kolemjdoucí čtou, někteří zarmouceni, s chvějícími
se rty, jiní se smíchem a s posměšky. Duch svatý osvěcuje jeho mysl a řetěz
důkazů se skládá článek po článku dohromady. V Ježíši, zmučeném, posmívaném
a visícím na kříži, spatřuje Beránka Božího, který snímá hříchy světa. V jeho hlase
se mísí naděje s úzkostí, když se v bezmoci a skonávající upíná k umírajícímu
Spasiteli. ‚Ježíši, pamatuj na mne,‘ volá, až přijdeš do svého království.‘ (L 23,42)
Odpověď přišla v zápětí. Měkký a libozvučný hlas, plný lásky, soucitu a moci,
pronesl slova: ‚Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.‘“ 1
Jaký to krásný slib někomu, kdo je v tak zoufalé situaci. Lotr jenom řekl:
„Pamatuj na mne“ a Ježíš mu slíbil, že s ním bude v ráji. Milost si nezasloužíme
svými skutky, ale pouze tím, že Krista přijmeme do svého života a celým srdcem
toužíme po odpuštění svých hříchů.
Díky milosti dostává náš život opravdový smysl. „Růst našeho duchovního života,
radost i naše užitečnost – to všechno závisí na tom, nakolik jsme spojeni
s Ježíšem Kristem. Náš duchovní život se rozvíjí tím, že s ním pravidelně každý
den trávíme čas. Kristus nejen vzbuzuje naši víru, on ji také rozvíjí. Kristus musí
pro nás být prvním i posledním, tím nejdůležitějším. Má provázet nejen počátek a
závěr našeho života, ale chce být naším průvodcem na každém kroku naší životní
pouti. Jak napsal autor žalmů David: ‚Když se probudím, hned na něho myslím,
vím, že jde se mnou, a tak nemám strach.‘“ 2
Když získáme Boží milost, našim úkolem je šířit tuto radostnou zprávu lidem
kolem nás, jak přátelům, tak i nepřátelům. V onen osudný den se Ježíš modlil za
ty, kteří jej křižovali: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Luk 23,34 ČEP)
____________
1. Whiteová, Ellen. Touha věků. Samizdat.vyd. Strana 530.
2. Whiteová, Ellen. Cesta k vnitřnímu pokoji. 1.vyd. Praha: Advent-Orion,
2005. Strana 82-83
(Pan ShuQin, Singapur)
Listem Efezským se line jedno hlavní téma – a to jednota; jednota v Kristu
pramenící z toho, že my všichni jsme zachránění Jeho milostí (Ef 2,8). Tato
milost byla nabídnuta Židům i pohanům, zkrátka všem kdo po této milosti
upřímně touží. Pavel také zdůrazňuje, že naše sourozence v Kristu máme
považovat za velký Boží dar. Také bychom měli všechna naše obdarování využívat
ve prospěch celé církve.
Pavel považuje církev za Kristovo tělo. Všichni jsme zachráněni milostí v Kristu a
zároveň jsme součástí Kristova těla. Tím jak se přibližujeme k Ježíši, vytváříme
jednotu s našimi bratry a sestrami. Jako křesťané bychom měli pokorně sloužit
těm lidem v našem společenství, kteří to potřebují, měli bychom jít příkladem se
svými morálními zásadami a harmonickými vztahy v rodině.
Pavel vyzývá všechny věřící, aby toužili po novém životě v Kristu – po životě
vedeném Duchem svatým, který nás ochrání od scestných myšlenek a tužeb a
dodá nám odvahu podřídit se Boží vůli. Z chování lidí, kteří se takto odevzdají
našemu Pánu, vymizí hořkost, zuřivost, urážky i každá špatnost (Ef 4,31).
Pavel také zdůrazňuje význam církve pro náš každodenní boj: „Závěrem, bratři
moji, posilněte se v Pánu a v moci jeho síly. Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se
mohli postavit proti ďáblovým úkladům. Vždyť náš boj není proti krvi a tělu, ale
proti vládám, proti mocnostem, proti světovládcům temnoty tohoto věku, proti
duchovním silám zla v nebesích.“ (Ef 6,10-12, NBK)
MOJE REAKCE
1. V Kristu jsme všichni jedna rodina. Jak se vypořádáváš s těmi členy
„rodiny“, které nemáš rád nebo kteří ti ubližují?
2. Čím můžeme přispět k tomu, aby církev jako Kristovo tělo byla
dokonalejší? Existují v naší církvi nějaké bariéry, které by měly být
překonány? Pokud ano, tak které a jak se s nimi můžeme vypořádat?
Úterý 12. května
(Jimmy Quek, Singapur)
Milost
Středa 13. května
ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI
Ef 2,4-10
Město Efez bylo velmi blízké Pavlovu srdci. Tři roky svého života strávil mezi
Efezany jako jejich kazatel (Sk 19,1-20). Když byl uvězněn v Římě, navštívil ho
Tychikus, který posléze doručil Pavlův dopis bratřím do Efezu (Ef 6,21).
Láskyplné řešení konfliktů
JAK NA TO?
Mt 18,15; 2.Kor 5,17-19
„Společenství potřebují ke svému růstu vnitřní napětí. Napětí je často předzvěstí
konfliktů, ale může také předcházet novým zkušenostem s Bohem. Je však
nesmírně důležité umět se s napětím ve vztazích moudře vypořádat.“*
Často nám záleží na tom, co si o nás myslí ostatní lidé, jakou u nich máme
reputaci. Když se dozvíme o nějakých pomluvách, které o nás kolují, cítíme se
zraněni a často reagujeme destruktivním způsobem. V takových případech, kdy se
cítíme psychicky a emočně velmi špatně, nemůžeme jednat tak, jak nám velí naše
přirozenost, ale měli bychom se řídit Kristovou radou zaznamenanou
v Matoušově evangeliu: „Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, jdi a napomeň ho
mezi čtyřma očima. Jestliže tě poslechne, získal jsi svého bratra.“ (Mt 18,15, NBK)
Tuto Ježíšovu radu můžeme rozepsat do pěti kroků:
Smiř se s tím, že konflikty jsou nevyhnutelné. Život bez konfliktů nutně
nereflektuje duchovní vyspělost člověka, důvodem může být lhostejnost k lidem
kolem nás. Musíme být sami k sobě upřímní, abychom si přiznali, že ve vztahu
došlo k nějakému problému. Je důležité najít odvahu k usmíření, mnohem
jednodušší je totiž nicnedělání, které může mezilidské vztahy nenávratně zničit.
Přijmi zodpovědnost za vzniklý problém. Vztek vede k tomu, že obviňujeme
všechny kolem a odmítáme za vzniklou situaci převzít díl odpovědnosti. Ježíš ale
říká „jdi“, což vyjadřuje, že bychom první krok k usmíření měli udělat právě my, i
když jsme konflikt vůbec nezačali.
Jdi co nejdříve za daným člověkem. Často je pro nás velmi lákavé rozebírat chyby
toho druhého s našimi kamarády a přáteli, k ničemu to ovšem většinou nevede a
v konečném důsledku můžeme celou situaci svým zkresleným výkladem ještě
zhoršit. Ježíš jasně říká, že máme jít přímo za tím člověkem, se kterým máme
problém.
Buď taktní. Konflikty bychom měli řešit „mezi čtyřma očima“. Probíráním
osobních záležitosti před větším množstvím lidí můžeme toho druhého přivést do
trapné situace, což v něm akorát vyvolá zahořklost vůči nám. Jednej se svými
bližními tak, jak chceš, aby oni jednali s tebou.
Pokus se o usmíření. Pokud naším cílem není usmíření, je pro nás zmíněný verš u
Matouše zbytečný. Božím přáním je, abychom vždy usilovali o usmíření
s druhými lidmi, i když je to někdy velmi náročné a bolestivé. (2.Kor 5,17-19)
____________
* Jean Vanier. Community and Growth. New York: Paulist Press, 1989. Strana
120 a 121.
(Faith Toh, Singapur)
Čtvrtek 14. května
Zasloužená milost?
ÚHEL POHLEDU
Iz 64,6; 2.Kor 1,3-7; 11,16-30; 12,9
Mnoho z nás žije v přesvědčení, že když v životě něco chceme, musíme o to tvrdě
bojovat. Takový přístup je přínosný například při studiu, nebo když se snažíme
vydělat peníze na nový dům nebo automobil. Nicméně tato životní filozofie se
může stát kamenem úrazu na naší cestě za Bohem. Všichni víme, že jsme
zachránění především skrze víru a poslušnost Božích přikázání je pouze
důsledkem toho, že v našem srdci přebývá Duch Svatý. Přesto ale často
sklouzáváme ke skutkaření s pocitem, že si spasení musíme něčím zasloužit.
Pouze skrze Boží milost můžeme pochopit pravý význam Boží nepodmíněné lásky
k nám. Pokud se sami snažíme být dokonalí, Boha tím dokonce urážíme. Pokud
bychom byli schopni dosáhnout dokonalosti vlastními silami, byla by přece Boží
oběť na kříži zbytečná.
V druhém listu Korintským se Pavel chlubí svými slabostmi (2.Kor 1,3-7; 11,1630; 12,9). I přes to že musel kvůli své víře zažívat ponížení, fyzickou bolest a
nespravedlnost, uvědomil si, že ani těmito zásluhami nemůže automaticky získat
spasení. Milost nás nevysvobodí ze všeho trápení tohoto světa, ani z nás neučiní
dokonalé bytosti. Chyby, které jsme udělali, zůstanou chybami i nadále. Milost je
však něco jako nádherné roucho, které je ušito každému z nás přesně na míru.
Když se rozhodneme obléci si toto roucho, nezmění se naše hříšná přirozenost ani
nezmizí naše bolestné vzpomínky, staneme se ale dokonalými v Božích očích. Bůh
nám říká to samé, co řekl před mnoha lety Pavlovi: „Stačí, když máš mou milost;
vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (2.Kor 12,9)
(Lionel See Yun Song, Singapur)
DOPORUČENÉ STUDIUM
Pátek 15. května
Zachraňující milost
PROHLOUBENÍ
Ř 5,8
ZÁVĚR
Boží milost si nemůžeme ničím zasloužit. Milost je totiž přesným opakem toho,
čeho jsme ve skutečnosti hodni. Bůh si nás však ve své nekonečné lásce vybral
jako své děti. Tak moc touží po přítomnosti s námi, že poslal svého Syna na tuto
zem, abychom s ním byli skrze tuto oběť usmířeni.
Toto usmíření se nás týká pouze tehdy, pokud po Bohu toužíme celým svým
srdcem a každý den znovu a znovu přijímáme dar milosti.
NÁVRHY
·
Zkus si představit, jak asi vypadal rozhovor o plánu záchrany lidstva mezi
Bohem a jeho Synem.
·
Pošli nějakou sladkost nebo dárek člověku, se kterým jsi měl poslední
dobou konflikt a neočekávej nic na oplátku.
·
Poslechni si song „Grace Like Rain“
(http://www.youtube.com/watch?v=03G4Y3iRZg) a také známou
písničku „Amazing Grace“ a přemýšlej nad tím, jestli texty těchto písní
korespondují s tvými zkušenostmi s Boží milostí.
·
Sdílejte se v malých skupinkách o tom, co pro vás znamená Boží milost.
·
Přemýšlej o tom, jak by ses podělil o poznatky z úkolu na tento týden
s nevěřícím člověkem.
·
Pokus se najít obrázky nebo fotografie, které vyjadřují milost.
·
Co podle tebe znamená výrok „oblečte si celou Boží zbroj“ z Ef 6,11?
1. Maxwell, Graham. Sluhové nebo přátelé? (jiný pohled na Boha). 1.vyd.
Praha: Advent-Orion, 1996. 171 stran.
2. Yancey, Philip. Nekončící milost. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 2001. 267
stran
(Christy Yingling, Battle Creek, Michigan, USA)