Cievna chirurgia -- tradície a perspektívy

Cievna chirurgia -- tradície a perspektívy

472
BRATISL. LEK. LISTY, 98, 1997, è. 9, s. 459–483
PREVENCIA A LIEÈBA VÈASNÝCH A NESKORÝCH KOMPLIKÁCIÍ PO
STRUMEKTÓMII
HRADEC V., FODOR G., GREŠ A.
Ochorenia štítnej ž¾azy sú najèastejšími endokrinopatiami,
preto neprekvapuje, že štítna ž¾aza je najviac operovanou endokrinnou ž¾azou. Kým sa v 80. rokoch operovalo na Slovensku roène približne 600 strúm, dnes sa robí roène vyše 1200 strumektómií a poèet výkonov stúpa.
Chirurg, ktorý sa venuje tyreoidálnej chirurgii, sa nemôže vyhnú komplikáciám. Mal by ich však pozna a vedie ich rieši. Aj
tu platí “Salus aegroti — suprema lex.” V súvislosti s výkonom
na štítnej ž¾aze sa stretávame:
z komplikácií peroperaèných — zriedkavo s poranením jugularis interna, výnimoène s poranením väèších artérií. Celkom ojedinelé sú poranenia nervových kmeòov, oboje najmä pri pokroèilých tumoroch, èi operáciách pre recidívy;
z komplikácií vèasných — s dôsledkami poranení kritických
štruktúr, t.j. návratného nervu, horného hrtanového nervu a príštitných teliesok, krvácaním, prípade infekciou v rane, anatomickou, èi funkènou recidívou, hypotyreózou a hypoparatyreózou.
Naše pracoviská úzko spolupracujú s Endokrinologickým ústavom v ¼ubochni, kde je väèšina pacientov pripravovaných, kontrolovaných a dolieèovaných. Na predchádzajúcom pracovisku
v Dolnom Kubíne sme do roku 1992 urobili 1481 operácií na štítnej ž¾aze, dnes má toto oddelenie skúsenosti s viac ako 2600 operáciami. Na Chirurgickom oddelení Ústrednej vojenskej nemocnice v Ružomberku sa endokrinologickej chirurgii venujeme od
roku 1992, za 4 a pol roka sme urobili 451 operácií pre tyreopatie.
Skúsenosti, výskyt komplikácií a prístup sú podobné, preto uvádzame ako model nᚠneve¾ký súbor doplnený výsledkami kontrolných pooperaèných vyšetrení urobených v Endokrinologickom
ústave v ¼ubochni roku 1994.
Nᚠsúbor operovaných tvorilo 397 žien a 54 mužov s priemerným vekom 44,8 roka. Tretina pacientov mala tyreotoxikózu
(tab. 1).
Z vèasných komplikácií sme sa s prechodnou obrnou recurrentu stretli 5-krát, s trvalou u 6 pacientov (1,33 %). Raz došlo
k obrne horného hrtanového nervu, prechodnú hypokalciémiu sme
pozorovali 18-krát, manifestnú 9-krát, s parestázami 3-krát, s vèasnou manifestnou tetaniou typu “hungry bone” syndrómu, ktorá
u všetkých v krátkom èase úplne odoznela. Iba raz si hypoparatyreóza vyžiadala dlhodobú lieèbu (tab. 2).
Chirurgické oddelenie Ústrednej vojenskej nemocnice SNP, 034 01 Ružomberok, Slovensko, Endokrinologický ústav v ¼ubochni a Nemocnica
s poliklinikou v Dolnom Kubíne
Tretina pacientov bola vo veku viac ako 50 rokov, viac ako
tretina mala závažné pridružené choroby. Na nich a ich medikáciu
sa viažu ïalšie problémy. Diabetikov s perorálnou medikáciou, èi
inzulínom bezprostredne perioperaène prevádzame na krátky inzulín a v krátkom èase spä na perorálny príjem a pôvodnú lieèbu. Priebeh diabetu sa po sanácii tyreotoxikózy spravidla zlepšuje, ako sme uviedli u 15-roènej pacientky s diabetom, u ktorej bola
zámerne navodená hypotyreóza.
Z liekov sme trimepranol, resp. betablokátory prechodne vynechávali, èasto sa však stretneme s hypertenznou reakciou, preto
antihypertenzíva nemeníme. Anestéziológ, ktorý je na to pripravený, situáciu zvládne. Lítium z psychiatrickej indikácie by nemalo
by náhle vysadené. Podobne antiparkinsoniká, ich vysadenie môže
vies k zvratu v podobe malígneho extrapyramídového syndrómu
až s letálnym priebehom. Medikácia má by do 24 hodín obnovená, inak je nevyhnutné poda parenterálne napríklad tremblex.
Pre porovnanie uvádzame výskyt hlavných pooperaèných komplikácií pod¾a údajov z literatúry (tab. 3).
Za výkony so zvýšeným rizikom komplikácií považujeme operácie pre recidívy, pre karcinóm, operácie strúm atypicky uložených, totálne tyreoidektómie a dodatoèné, èi odložené totalizácie
pri dodatoène zistenom karcinóme. Ich výskyt a komplikácie sú
v tabu¾ke 4.
Operaèné pomery bývajú zmenené, na povrch môže adherova vnútorná jugulárna véna, recurrens býva dislokovaný, niekedy
rozvláknený na puzdre. Vtedy, aj keï ho zbadáme, sa ve¾mi ažko
zachráni. Indikáciu na operáciu starostlivo zvažujeme. Súèasný
obojstranný výkon, najmä v menej preh¾adnom teréne, je riskantný.
Nádory štítnej ž¾azy sme operovali 33-krát, pre diferencovaný
karcinóm 8-krát. Jedna obrna recurrens tvorí 3 %.
Strumy atypickej lokalizácie sme operovali 56-krát, tvoria niekedy problém operaèný, prehliadnuté môžu by zdrojom pseudorecidív. Prevenciou je overenie prípadného aberantného tkaniva,
alietných èastí a palpaèná kontrola smerom k aortálnemu oblúku.
Aj väèšie retrosternálne strumy sa dajú rieši z cervikotómie, prípadne rozšírenej. V prípade potreby neváhame s rozšírením prístupu nárezom do jugula, èi sternotómie.
Totálne lobektómie a dodatoèné totalizácie sme urobili 65krát. Obrnu recurrens mala jedna pacientka po dodatoènej totalizácii.
Za ve¾mi exponovanú považujeme skupinu detí a dospievajúcich, kde pacienta chirurgickým výkonom vybavujeme pre celý život! Súbor 47 detí a adolescentov bol publikovaný v Rozhledech
473
50. CHIRURGICKÝ DEÒ KOSTLIVÉHO
Tab. 1. Súbor operovaných v ÚVN za 4,5 roka (1992—6/96).
Celkom
Ženy
Muži
Vek+priemer 12-83 r
451
397 1:7
54
44,8 r
n
Obrna recidív
Operácie pre nádory
Totálne lobektómie
Operácie strúm
atypicky uložených
Tab. 2. Pooperaèné komplikácie v ÚVN (n=451).
n
10
33
65
56
obrna n.rec
prechodná trvalá
0
0
0
1
hypoparath.
prechodná trvalá
0
1
0
0
0
0
0
1
0
0
0
0
%
Vèasné
Tab. 5. Deti a adolescenti v ÚVN od roku 1992 (n=21).
hypokalciémia prechodná
asymptomatická
manifestná (parestézie)
tetania (“hungry bone sy”)
pooperaèné krvácanie vèasné
neskoré 48 h
infekcia v rane
mortalita (NCPM)
9
6
3
2
1
2
1
1,99
1,33
0,66
0,44
0,22
0,44
0,22
5
6
1
1
28
1,11
1,33
0,22
0,22
6,20
Neskoré
Tyreotoxická reakcia
Prechodná kalciémia subklinická
Prechodná tetania (“hungry bone sy”)
Infekcia v rane
Obrna n. recurrens
Hypoyreóza (zámerne pri diabete)
1
2
1
2
0
1
Tab. 6. Chirurgické komplikácie v EÚ roku 1994 (n=235).
obrna n. recurrentis prechodná
trvalá
obrna napínaèov hlasiviek
hypoparatyreóza trvalá
hypotyreóza
Tab. 3. Poranenie n. recurrens a príštitných teliesok pod¾a literatúry
(v percentách).
NLR
Burgi (lit.)
Harness (1986)
Harris (1992)
Nahodil (1989)
Vlasák (1992)
Dvoøák (1995)
Ružomberok
Tab. 4. Komplikácie pri výkonoch so zvýšeným operaèným rizikom.
Hypoparath.
0,7-3,6
2,4
1-3
0,38
1-5
1-5
0,6
1,6
1,33
2,42
0,2
v chirurgii. Na našom pracovisku sme od roku 1992 operovali ïalších 21 detí a mladistvých. Trvalé komplikácie sa nevyskytli. U 15roènej pacientky s diabetom bola hypofunkcia navodená cielene.
Inak sú všetci pacienti bez substitúcie úplne eufunkèní (tab. 5).
Pretože uvedenú skupinu výkonov robia spravidla najskúsenejší chirurgovia, a tak by to malo by vždy, nie sú zaažené takým
ve¾kým výskytom komplikácií, ako by sa dalo èaka.
Nervus recurrens vizualizujeme, ale neizolujeme a overujeme jeho priebeh v rozsahu výkonu, v prípade potreby ho od ž¾azy
odde¾ujeme. Vizualizácia však nezabezpeèí jeho funkènú intaktnos. Málokedy zistíme jeho anatomickú léziu. Ak áno, sutúrujeme. Z 2 sutúr bola jedna úspešná. Priaznivé výsledky revízií návratného nervu má Zvìøina. Operuje zásadne s mikroskopom. Tam,
kde sa nerv tiesni a uvo¾nenie je èím vèaššie, má dobré výsledky.
Úspešné boli aj niektoré rekonštrukcie (osobné oznámenie). Zásadne neligujeme dolnú tepnu v kmeni. Podobne aj hornú tepnu
ligujeme a prerušujeme až v terminálnom vetvení.
Obrna n. recurrens
Hypoparatyreóza
Prechodná
Trvalá
%
1
1
4
2
1,70
0,85
Tab. 7. Funkcia štítnej ž¾azy v neskoršom pooperaènom období v EÚ
roku 1994 (n=147).
Eufunkcia
96
65 %
Hypotyreóza
38
25 %
Hypertyreóza
13
9%
dobré 90 %
Tab. 8. Lieèba hypotyreózy.
Euthyrox tbl.
L-thyroxin tbl.
Eltroxin tbl.
Tertroxin tbl.
50, 100, 150 mg
50, 100, 150 mg
50, 100 mg
20 mg
Labor. kontrola: sTSH (TT4, TT3)
Cie¾: TSH v rozsahu referenènej normy
Polohu a intaktnos príštitných teliesok si overujeme. Ak dôjde k ich separácii, reimplantujeme typicky do kývaèa.
K poraneniu jugulárnej vény èastejšie dôjde pri operáciirecidív. Krv je tmavá, hnedastej farby. Ligatúra je možná, zatia¾ sme
vždy sutúrovali. Ak nie je sutúra možná okamžite, komprimujeme
žilu lalokom a sutúrujeme až po jeho resekcii. S poranením krènej tepny sme sa nestretli. Je obdivuhodne odolná proti tumoróznej infiltrácii. Jej ošetrenie má striktné zásady.
Peroperaèné a vèasné komplikácie musí chirurg nevyhnutne
zvládnu, komplikácie neskoré však tiež. Sprevádzajú pacienta
èasto celý život.
474
BRATISL. LEK. LISTY, 98, 1997, è. 9, s. 459–483
Obr. 1. Rozsah výkonu — rozvoj hypotyreózy (n=147).
Tab. 9. Lieèba hypoparatyreózy.
Calcium gluconicum
Calcium tbl.
Tachystin gtt.
A.T. 10 gtt.
Rocaltrol cps.
10 % amp.
< 500 mg
1 ml/1 mg (dihydrotachysterol)
1 ml/1 mg
0,25 mg (1,25-OH cholecalciferol)
Labor. kontrola: Ca, Ca2+, P anorg-. kalciúria
Cie¾: normokalciémia pri kalciúrii pod 3-6 mmol/d
Z komplikácií neskorých sú najzávažnejšie: trvalá obrna návratného nervu, anatomická, èi funkèná recidíva, hypotyreóza,
hypoparatyreóza, exoftalmus a neestetická jazva.
Hypoparatyreóza sa vyskytla raz (0,2 %), subklinická hypotyreóza 28-krát (6 %). Recidíva tyreotoxikózy 2-krát — oboje pri
strumách reoperovaných pre recidívu toxickej strumy s ponechaným ve¾kým rezíduom. Stav sa však po tyreostatickej terapii upokojil. Parézu recurrens sme zistili po opakovaných kontrolách u 6
pacientov (1,3 %). Raz sa vyskytla obrna vnútorných napínaèov.
Pacientmi ažko znášaný exoftalmus sa o radikálnejších výkonoch
spravidla zlepšil. Kožný rez šijeme tak ako väèšina: intradermálnym stehom monofilom, èi Vicrylom-Rapid.
V Endokrinologickom ústave v ¼ubochni zaznamenali u 235
pacientov operovaných roku 1994 na viacerých pracoviskách obrnu
recurrens v 1,7 %, hypoparatyreózu u 0,85 % pacientov (tab. 6).
V prípade dysfónie pri poškodení recurrens zverujeme pacienta
vèas do starostlivosti foniatra, nižšie posadenie hlasu a hlasové
cvièenie umožní kompenzáciu jednostrannej parézy druhou hlasivkou. Obojstrannú léziu sme nezaznamenali. Keï k nej dôjde
a objaví sa inspiraèná dýchaviènos, neodkladáme tracheotómiu.
Vzh¾adom na možnos obnovy funkcie poèkáme pod¾a Dvoøáka
6—12 mesiacov. Ak sa neobnoví, navrhneme pacientovi niektorý
z laterofixaèných výkonov, aby sme predišli závažným kardiopulmonálnym dôsledkom.
Pri operácii basedowských strúm sme postavení pred rozhodnutie medzi radikálnejším výkonom s rizikom hypotyreózy a menej radikálnym výkonom s rizikom recidívy. Relaps tyreotoxikózy
však nezávisí iba od množstva reziduálneho tkaniva, ale pretože ide
o autoimunitné ochorenie, aj od patogenetických faktorov, ktoré sa
výkonom neeliminujú. Najmä od intenzity tvorby a hladiny stimulujúcich imunoglobulínov. Vyšší titer protilátok by nás mal vies
k väèšej radikalite. Nie sú však prediktorom relapsu, èi recidívy.
Nijaký marker možnej recidívy sa zatia¾ nepodarilo preukáza.
Zvyškový parenchým nie je pri tyreotoxikózach pacientovi osožný, hrozí recidívou, preto sa dnes prikláòame k vyššej radikalite, pri
toxických strumách robíme jednostranný totálny výkon s ponechaním primeraného zvyšku na druhej strane. Dnes èasto po porade
s endokrinológom volíme aj obojstrannú totálnu tyreoidektómiu.
Kým hypotyreóza je dobre lieèite¾ná, recidíva znamená pre
pacienta návrat pôvodného stavu s ažším priebehom a nepomerne vyšším rizikom v prípade reoperácie. Reoperáciu indikujeme
ve¾mi uvážlivo. Je potrebné obmedzi ju na nezvládnute¾né tyreotoxikózy, závažný útlak a reálne podozrenie z malignity. Sami sa
však domnievame, že aj pacient s recidívou má právo na rovnakú
kvalitu života. V poslednom èase preferujeme pri ažkách reoperáciách výkon dvojdobý, keï nám anestéziológ neumožní peroperaènú kontrolu fonácie.
V tabu¾ke 7 sú výsledky operácie z h¾adiska funkèného stavu
štítnej ž¾azy v odstupe 2—12 mesiacov (priemerne 5,2 mesiaca).
Zo 147 pacientov sa v 65 % dosiahla eufunkcia. U 25 % sa
vyvinula hypotyreóza. Ak aj hypotyreózu považujeme za priazni-
475
50. CHIRURGICKÝ DEÒ KOSTLIVÉHO
vú, potom sa celkovo dobrý výsledok dosiahol u 90 % operovaných. U 9 % pacientov sa tyreotoxikóza nesanovala úplne.
Z obrázka 1 vidie, že rozvoj hypotyreózy závisí od rozsahu
výkonu. Kým pri parciálnej jednostrannej resekcii nevznikla žiadna
hypotyreóza, najviac (okrem TTE) vzniklo po kombinácii totálnej
lobektómie s druhostrannou parciálnou resekciou a po subtotálnej
bilaterálnej resekcii. Naopak pomerne priaznivý výsledok (iba 5,8
% hypotyreóz) bol po jednostrannej totálnej lobektómii a pri výkonoch menšieho rozsahu. Jeden lalok po jednostrannej totálnej lobektómii je spravidla schopný udrža normálnu funkciu (obr. 1).
Pooperaèná hypotyreóza — aj subklinické formy — je jednoznaènou indikáciou pre substituènú lieèbu. V lieèbe sa dnes používajú prípravky tyroxínu samého (tab. 8). Tyreoidín a tyreoglobulín sú obsolentné. Cie¾om lieèby sú hodnoty TSH v medziach
referenènej normy.
Hypoparatyreóza vyvolaná odstránením príštitných žliaz alebo ich ischemizáciou sa prejaví už v prvých dòoch latentnou, èi
manifestnou tetaniou. Stav korigujeme spoèiatku iba prívodom
kalcia i.v., neskôr perorálne. Poèas 2—3 týždòov znižujeme postupne prívod kalcia za sledovania kalciémie a prejavov tetanie.
Ak dôjde opätovne k ich prejavom, pristúpime k substitúcii analógmi vitamínu D. Sledujeme kalciémiu a kalciúriu, ktorá by nemala prestúpi 3—6 mmol/deò. Najlepším z liekov sa zdá Rocaltroh, ktorý má úèinky blízke hormónu (tab. 9).
V snahe ponecha optimálne funkèné rezíduum a pre spätnú
informáciu odhadujeme ponechaný zvyšok v mililitroch, ktoré sú
ve¾mi blízke gramom.
V porovnaní so sonografickou kontrolou robenou s 2-mesaèným èasovým odstupom má chirurgov odhad odchýlku ±15 % a rozpätie 0—33 %. Odhad nie je teda zaažený takou ve¾kou chybou.
Funkèné rezíduum, ktoré zachovalo eufunkciu pri obojstranných subtotálnych resekciách, malo pomerne ve¾ký rozptyl 2—19
g s priemerom 8,7 g.
Málek v Endokrinologickom ústave v ¼ubochni zistil u ¾udí
s normálnou funkciou štítnej ž¾azy ve¾ké rozdiely v jej objeme 13—24,5 ml pri 95 % intervale.
Rezíduum udržujúce eufunkciu, ktoré sme zistili my, zodpovedá výsledkom väèších súborov.
Predbežne môžeme konštatova, že ani pri operáciách eufunkèných strúm nebude existova jednoznaène odporúèate¾né úèelné
funkèné rezíduum. Aj tu, ale aj celkovo z h¾adiska prevencie výskytu komplikácií, bude závisie výsledok od dobrej interdisciplinárnej spolupráce a od skúsenosti a kreativity chirurga.
Literatúra
U autora.
Do redakcie došlo 15.4.1997.
50. CHIRURGICKÝ DEÒ KOSTLIVÉHO
PØEDOPERAÈNÍ A PEROPERAÈNÍ TAKTIKA A TECHNIKA NA
MINIMALIZOVÁNÍ PEROPERAÈNÍCH OMYLÙ A TECHNICKÝCH CHYB
DVOØÁK J., SMUTNÝ S., NEUMANN J., SIGMUNDOVÁ S.
Dodržování všech principù endokrinní chirurgie, které stanovil John Lynn, endokrinology i chirurgy, je zárukou minimalizace
pøedoperaèních i peroperaèních omylù a chyb (Lynn, 1993).
Principy endokrinní chirurgie:
1. Stanovení diagnózy endokrinního onemocnìní
2. Lokalizace onemocnìní
3. Zajištìní bezpeènosti výkonu (pøíprava)
4. Zhodnocení potøeby operace
5. Stanovení chirurgické taktiky a techniky
Jelikož se naše sdìlení týká pøevážnì možných dùsledkù operací na štítné žláze, uvádíme na poèátku nìkteré, námi uznávané
obecné charakteristiky tìchto výkonù, které by mìly být v povìdomí endokrinologù i chirurgù (Dvoøák, 1995):
Chirurgická klinika 2. LFKU, V úvalu 84, 150 00 Praha 5-Motol, Èeská
republika.
1. Totální tyreoidektomie (TTE) je èasto snadnìjší výkon než tyreoidektomie témìø totální (nTTE), kterou nepovažujeme za výkon
bezpeènìjší a jednodušší, tedy za jakési “východisko z nouze”.
Pøi nTTE musíme preparovat, identifikovat a chránit neurovaskulární struktury jako pøi TTE. Malá èást ponechané tkánì štítné žlázy musí být vitální. Pøi sutuøe resekèní plochy mùže dojít
snadno k poranìní nervus laryngeus recurrens (NLR).
2. Chirurgem deklarována TTE nemusí být vždy totální. Omyly udávané v tomto smìru jsou v 0—70 % operací (Falk, 1990;
Attie a Khafif, 1975).
3. Výsledky operací záleží více na anatomických znalostech,
operaèních zkušenostech a zruènosti chirurgù a též zkušenostech
anesteziologù než na typu provádìného výkonu.
Zdrojem kontroverzních názorù i èastých indikaèních omylù
je stanovení rozsahu operaèních výkonù. U vìtšiny našich operací indikujeme jako nejmenší výkon na žláze (a to jak v pøípadì
476
BRATISL. LEK. LISTY, 98, 1997, è. 9, s. 459–483
Tab. 1. Místo a pøíèiny èasto ponechaných zbytkù štítné žlázy.
Místo
Pøíèiny
lobus pyramidalis
horní pól žlázy
dolní pól žlázy
retrosternální prostor
pøehlédnutí, vypreparování jen jeho èásti
vysoko zasahující pól, en block ligatura
pøíliš kaudálnì sahající pól, špatná preparace
pøerušení žlázy a ponechání èásti v retrosternálním prostoru
ponechaná èást žlázy mezi mediální èástí
vazu a laterální stìnou prùdušnice
špatné oddìlení isthmu od trachey
obava z poškození, èi ischemizace
oblast ligamentum Berry
pretracheálnì
èást žlázy pøiléhá
k pøíštítným tìlískùm
tkáò pøi zadní kapsule
žlázy
obava z poškození NLR a tìlísek
uzlu/uzlù ve žláze, tak difuzních procesù) témìø totální až totální
lobektomii. Výkony subtotální provádíme vzácnì, operace menšího rozsahu považujeme za nevhodné. K minimalizaci omylù pøi
suspektním nebo stanoveném karcinomu štítné žlázy se stavíme
takto:
— pøi pøedoperaènì prokázaném karcinomu indikujeme TTE,
— pøi stanovení mikrokarcinomu štítné žlázy považujeme
i subtotální lobektomii za dostateènou a nemocné trvale dispenzarizujeme,
— v pøípadì pøedoperaèného podezøení na karcinom indikujeme totální lobektomii (TL), po ní výkon ukonèíme a èekáme na
výsledek definitivního histologického vyšetøení. V pøípadì pozitivního výsledku, tedy potvrzení diagnózy karcinomu, indikujeme druhostrannou lobektomii. V souèasnosti se neøídíme v peroperaèní rozvaze vyšetøením vzorku tkánì ze zmrazeného preparátu pro vysoké procento falešnì pozitivních a hlavnì negativních
nálezù (až 35 %) (Dvoøák, 1995; Nìmec a spol., 1991).
Takticko-technické omyly. které mají vztah k rozsahu odstranìní tkánì štítné žlázy se týkají prakticky všech operací. V pøípadì subtotálních tyreoidektomií panují stále nejasnosti okolo tzv.
ideálního zbytku tkánì. STE provádìna pøi operacích pro tyrotoxikózu ponechává zbytek tkánì pøibližnì okolo 10 g, což je napø.
spojeno pøibližnì s 10 % výskytem hypotyreóz po operacích a více než 10 % recidiv tyrotoxikózy. Pøi subtotálním výkonu uvolòujeme nejèastìji oba póly žlázy, její laterodorzální povrch, pøerušíme isthmus a resekujeme žlázu s ponecháním asi 5x15 mm tkánì
na každé stranì. Nesouhlasíme s autory, kteøí rutinnì pøi subtotálních resekcích odstraòují celý lalok až na oblast jeho horního pólu
a zdùvodòují svùj postup tím, že nepreparují tu èást žlázy pøi jejímž uvolòování mùže dojít k poranìní zevní vìtve nervu laryngeus superior (NLS), koneèné èásti nervus laryngeus recurrens a horního pøíštítného tìlíska. Nepovažujeme tento výkon za bezpeènìjší jak z hlediska primárních operací, tak reoperací a èasto není
ani možný pøesný odhad ponechaného úseku žlázy. Pøi STE nesmí
být ponechán zbytek žlázy v retrosternálním prostoru.
Témìø totální tyreoidektomii zdùvodòuje øada autorù tím, že
jde o rozumný kompromis mezi subtotální tyreoidektomií a požadavkem na totální odstranìní žlázy. Souhlasíme, že jde o výkon
radikálnìjší než STE, ale zároveò tuto operaci považujeme za výkon se zcela pøesnými indikacemi, tedy ne výkon vynucený a snad-
nìjší bezpeènìjší), než je TTE. Navíc i zde panují nejménì 3 pøedstavy o jejím možném provedení (Firbas a Kemonger, 1989; Nahodil, 1989; Simmons a spol., 1990).
Minimalizace peroperaèních omylù a chyb pøi TTE je spojena
s dodržováním ètyø hlavních zásad:
1. úplného odstranìní tkánì štítné žlázy,
2. identifikace a ochrany NLR,
3. dodržení zpùsobu chirurgické disekce, která brání poranìní
NLS,
4. nalezení, vyšetøení a ochrany pøíštítných tìlísek.
Ad 1. Studium distribuce a vychytávání radiojódu po TTE prokázalo, že naše operace nejsou v 0—70 % totální. Sebevìtší zkušenost a peèlivost chirurga, vypreparování celého NLR, možnost
použití mikroskopu, èi zvìtšovacích brýlí a peroperaèní scan nezabrání zcela ponechání malé èásteèky tkánì, nejèastìji v místì
lobus pyramidalis, ligamenta Berry a krikotyroidálního skloubení.
Ad 2. NLR identifikujeme a šetøíme u TTE a nTTE vždy,
u STE selektivnì (nejistota, zaèáteèník). Minimalizace poranìní
NLR pøi tyreoidektomiích ovlivòuje zpùsob preparace nervu, jeho
rozsah a naèasování. NLR preparujeme po èásteèné mobilizaci
žlázy, nìkterým ze zpùsobù, které byly uvedeny v jiných sdìleních a k rozsahu preparace nervu je možno poznamenat, že: nejvìtší jistotu pøedstavuje vypreparování celého krèního prùbìhu,
což není vždy nutné a u vìtšiny pøípadù staèí vìdìt o prùbìhu
nervu od rozvìtvení arteria thyroidea inferior k vstupu nervu do
laryngu. Pouhé zahlédnutí nervu v malém okénku ve fasciálních
strukturách je nejisté. Využití dojmu palpace nervu bez jeho vizualizace j krajnì nespolehlivé a úvaha nerv radìji nehledat a nepreparovat, abychom jej neporanili, je dnes již nepøípustná (Dvoøák, 1995).
Kritická oblast vzhledem k možnosti poranìní dùležitých
struktur, èi ponechání zbytku tkánì, pøi TTE je pod horním pólem
žlázy a v oblasti ligamenta Berry.
Ke kompresi pøední vìtve NLR mùže dojít v úžlabinì, kterou
ohranièujeme laterálnì lamina cartilaginis thyroideae, mediálnì
a mírnì nahoøe cartilago arytenoides. Pøíèinou stisknutí v tomto
místì je rozpìtí balónku endotracheální rourky mezi hlasivkami
nebo tìsném sousedství prstencové chrupavky (Brandwein a spol.,
1986).
Ad 3. K minimalizaci lézí NLS (zejména jeho zevní vìtve) je
dùležitá znalost anatomie a variant jeho prùbìhu (obr. 1). Nad
horním pólem štítné žlázy se nerv pøikládá v 80 % k cévní stopce,
od které je oddìlen viscerální fascií (nepravým pouzdrem štítné
žlázy). V 15—20 % se nerv zanoøuje 1—2 cm nad horním pólem
žlázy do dolního hltanového svìraèe a nemùže se tedy pøi snaze
o jeho identifikaci v místì horního pólu žlázy nalézt (Moosman
a DeWeese, 1971). Z tìchto pøedpokladù vyplývají takticko-technické postoje našeho pracovištì:
— rutinní funkèní identifikace nervu není pøesvìdèivý;
— dùraz klademe na pøesnou preparaci struktur (cévních) v trojúhelníku sterno-thyrolaryngeálním (m. sternothyroideus, constrictor pharyngis inf., štítná žláza);
— dodržujeme rovinu chirurgické disekce na vnitøní stranì
chirurgické kapsuly (nerv bìží zevnì, cévy na její vnitøní stranì).
Pøi uvolòování horního pólu štítné žlázy preparujeme jednotlivé
arterielní i venózní vìtve oddìlenì a izolovanì je podvazujeme
tìsnì pøi povrchu žlázy. Pro bezpeènìjší pøerušení cév tìsnì pøi
50. CHIRURGICKÝ DEÒ KOSTLIVÉHO
povrchu žlázy užíváme èasto jen podvaz centrálního konce cévy
a místo podvazu jejího periferního úseku na povrchu žlázy zachycujeme tuto èást Kocherovými klíštkami. Tahem za nì navíc postupnì luxujeme horní po žláze do operaèního pole a snadnìji preparujeme a podvazujeme ukazující se další cévní vìtve;
— jemným tahem za horní pól dolù a laterálnì mùžeme nìkdy odkrýt zevní vìtev NLS probíhající na vláknech dolní èásti m.
constrictor pharyngis inferior nebo vstup vìtve èi vìtví do bøíška
m. cricothyroideus;
— nešetrná koagulace, èi preparace v cricotyroidální oblasti
mùže zpùsobit poranìní nervu, èi nekrózu svalù;
— vysoko sahající patologické zmìny v oblasti horního pólu
žlázy, èi lymfadenektomie pro metastatické postižení krèních uzlin ohrožuje pøi preparaci nejen zevní, ale též vnitøní vìtev NLS
(Dvoøák, 1995).
Ad 4. Ètvrtá zásada spojená s chybami pøi preparaci štítné žlázy
a týkající se výskytu pooperaèní hypoparatyreózy je spojená s prištítnými tìlísky. Øada autorù tvrdí, že pøíštítné tìlísko, které se identifikuje a vypreparuje, má poškozené cévní zásobení, jiní tvrdí,
že pro obvyklou polohu tìlíska dorzálnì od žlázy by mìla být ponechána zadní èást kapsuly žlázy intaktní. Svízel preparace pøíštítných tìlísek pøi operacích štítné žlázy je dána podle našeho názoru velkou variabilitou nejen cévního zásobení, ale též jejich poètem, tvarem a lokalizaci.
Pro chirurgii štítné žlázy to znamená, že preparujeme žlázu
tak, abychom se snažili tìlíska nalézt, ale souèasnì musíme vìdìt,
že to není vždy možné. Snadnìji identifikujeme tìlíska horní než
dolní pro jejich ménì frekventní variabilitu.
I nalezená pøíštítná tìlíska mùžeme v dalším prùbìhu operace
štítné žlázy ohrozit, a to buï jejich odstranìním nebo ischemizaci.
Ani nové studie Johanssona a spol. (1994), které zmìnily náhled na
dùležitost a. thyroidea inferior jakožto hlavní zdroj krve pro pøištítná tìlíska a ukázaly na komplexnost jejich zásobení nás neoprávòují k bezprostrednému podvazování jakékoliv cévy v okolí tìlísek.
Pøerušování cév ve vìtvích a tìsnì pøi povrchu žlázy je nejbezpeènìjší ochranou pøíštítných tìlísek a jejich krevního zásobení.
Minimalizace omylù v postupech u retrosternálních strum
zaèíná již diagnózou primární, èi sekundární strumy. Prvé, velice
vzácnì se vyskytující strumy (v naši sestavì 0,028 %) vyžadují
operaci z pøístupu sternotomického, èi torakotomického, sekundární retrosternální strumy naopak v pøevážné vìtšinì lze odstranit z pøístupu krèního.
Prvým omylem je neindikovat k operaci strumy u nichž není
efektní supresná léèba pøi primární operaci odstranit krèní èíst strumy a ponechat úsek retrosternální s pøedpokladem ovlivnìní supresí, pøi riziku malignity, rozvíjejícím se obstrukèním syndromu,
pøi nebezpeèí tyrotoxikózy (podání radiojódu s možnou následnou radiaèní tyreoiditidou mùže uspíšit obstrukci dýchacích cest).
Další chybou je nevyužívání známých operaèních pøístupù.
Vìtšina retrosternálních strum je uložena v pøední èásti horního
mediastina, pøed tracheou, velkými cévami a NLR a vìtšinou jdou
velmi dobøe odstranit z krèního pøístupu.
Strumy zasahující do zadní èásti horního mediastina (ze zadních a laterálních partií lalokù štítné žlázy), které èastìji vídáme
na pravé stranì, významnì utlaèují jícen, tracheu a NLR mùže
bìžet po jejich laterálním nebo pøedním povrchu. Velké strumy
tohoto rozsahu lze odstranit pøístupem sternotomickým, nìkdy je
nutná kombinace i s anterolaterální torakotomií.
477
Zásady pro odstranìní retrosternálních strum krèním pøístupem:
— kolární incize níže než obvykle,
— èasto užíváme pøíèný pøístup ke žláze pøes infrahyoidní svaly,
— po obnažení žlázy nepronikáme do retrosternálního prostoru hned, ale nejdøíve uvolníme horní pól žlázy, na laterální stranì pøerušíme v. thyroidea media a nìkteré vìtve a. thyroidea inferior, je-li to možné pøerušujeme isthmus,
— nalezení NLR v této fázi není nìkdy možné ani nutné,
— následuje šetrná tupá mobilizace retrosternální èásti žlázy
prstem, nìkdy tamponem. Disekce se provádí mezi tyroidální pochvou (nepravým pouzdrem žlázy) a povrchem žlázy za souèasného mírného tahu strumy smìrem kraniálním;
— nelze-li provést odstranìní žlázy krèním pøístupem, nedoporuèujeme provádìní intrakapsulární fragmentace s enukleací
obsahu žlázy, ale rozšiøujeme pøístup o sternotomii, která u vìtšiny pøípadù je jen èásteèná (Kattlie a spol., 1985; Dvoøák, 1995).
Lymfadenektomii pøi karcinomu štítné žlázy považujeme za
nutnou z hlediska prognózy onemocnìní. Snižujeme nejen procento recidiv onemocnìní, ale znamená i delší pøežívání nemocných. Postižené lymfatické uzliny odstraòujeme již primární operaci pro karcinom (Thompson a spol., 1973; Nahodil, 1989; Nìmec a spol., 1991; Dvoøák, 1995).
Profylaktické lymfadenektomie, i pøes vysoké procento okultních metastáz, nemají význam a neprovádíme je. Až na výjimeèné pøípady neprovádíme radikální krèní disekce, pøi kterých se
odstraòují kromì štítné žlázy lymfatické uzliny s tukovou tkání ze
sektorù I.—V., spolu s resekcí m. STCLM, VJI, infrahyoidních
svalù. Modifikovaná radikální krèní disekce je dostateènì radikálním výkonem, pøi které, se šetøí výše uvedené struktury. Jednotlivé zvìtšené uzliny se odstraòují selektivnì disekcí z pøíslušných
krèních sektorù.
K technickým poznámkám pøi provádìní tyroidektomie a krèní
disekce patøí, že nejprve provedeme TTE s identifikací a šetøením NLR a, pokud lze, i pøíštítných tìlísek a po ní pokraèujeme
v provádìní krèní disekce. Neodstraòujeme štítnou žlázu en masse s pakety metastaticky zvìtšených uzlin pro snadné poškození
výše uvedených struktur.
Závìr
Individuální zkušenosti a racionální postupy v tyroidální chirurgii zbavené pøedsudkù a vlastní pøedvídavosti jistì povedou
k dalšímu snížení našich omylù a chyb.
Literatura
Lynn J.: Surgical endocrinology. Butterworth, Heinemann Ltd. 1993.
Dvoøák J.: Chirurgická anatomie a technika operací štítné žlázy. Praha,
Dùm techniky 1995.
Falk S.A.: Thyroid disease. New York, Raven Press 1990.
Attie J.N., Khafif R.A.: Preservation of parathyroid glands during total
thyroidectomy. Amer. J. Surg., 130, 1975, s. 399—404.
Nìmec J., Zamrazil V., Váòa S.: Léèba nemocí štítné žlázy. Thomayerova
sbírka 514. Praha, Avicenum 1991.
Nahodil V. a spol.: Chirurgie štítné žlázy. Praha, Avicenum 1989.
478
BRATISL. LEK. LISTY, 98, 1997, è. 9, s. 459–483
Simmons W.B., Birken E.A., Falk S.A.: The technique of thyroidectomy.
In: Falk S.A. (Ed.): Thyroid disease. New York, Raven Press 1990.
Moosman D.A., DeWeese M.S.: The external laryngeal nerve as related
to thyroidectomy. Surg. Gynec. Obstet., 127, 1971, s. 1011—1016.
Firbas W., Kemonger K.: Schilddruse. In: Kremmer K., Platzer W. (Eds.):
Chirurgische Operationslehre. Stuttgart—New York, Georg Tieme Verlag
1989.
Johansson K., Ander S., Lennquist S., Smeds S.: Human parathyroid
blood supply determined by laser-Doppler flowmetry. World J. Surg., 18,
1994, s. 417—421.
Brandwein M., Abramson A.L., Shikowitz M.J.: Bilateral vocal cord
paralysis following endotracheal intubation. Arch. Otol. Head Neck Surg.,
112, 1986, s. 877—881.
Kattlie M.R., Crillo H.C., Wang C.A.: Substernal goiter: Analysis of eighty Massachusetts general hospital cases. Amer. J. Surg., 149, 1985, s.
283—287.
Grewe H.E., Kremmer K.: Atlas chirurgických operací.Praha, Grada
Avicenum 1993.
Thompson N.W., Olsen W.R., Hoffman G.L.: The continuing development of the technique of thyroidectomy. Surgery, 73, 1973, s. 913—927.
Do redakcie došlo 15.4.1997.
50. CHIRURGICKÝ DEÒ KOSTLIVÉHO
CIEVNA CHIRURGIA — TRADÍCIE A PERSPEKTÍVY
ŽERNOVICKÝ F., KUBIS J., VRTÍK L., ŠIMO J.
História
Cievna chirurgia má na I. chirurgickej klinike dlhoroèné tradície. Je spojená najmä s menom prof. V. Chorvátha, ktorý po návrate zo študijného pobytu vo Francúzsku u prof. Fontaina zaèal
rutinne vykonáva endarterektómie, epinefrektómie, lumbálne
a hrudné sympatektómie pri tepnových uzáveroch konèatín. Bypassové operácie zaviedol do arzenálu rekonštrukèných výkonov
doc. A. Leško po návrate zo študijného pobytu na IKEM v Prahe.
Na rozvoji cievnej chirurgie sa však zúèastnili aj mnohí iní —
asis. Èepík uskutoènil prvú anastomózu a. brachialis Gudovovým
prístrojom.
Z h¾adiska palety našich výkonov sú to v chirurgii tepien endarterektómie Vollmerovou sluèkou, operácie aneuryziem technikou “inlay”, profundoplastiky so záplatou, aortofemorálne a femoropopliteálne bypassy, extraanatomické bypassy (axillofemorálne, femorofemorálne, obturátové bypassy, karotidosubklavikulárne bypassy), femorokrurálne bypassy, femoropopliteálne
bypassy “do segmentu poplitey”, karotické endarterektómie, plastiky a. carotis ext., aortomezenteriálny bypass.
V chirurgii sympatika sú to lumbálne sympatektómie, hrudné
sympatektómie (supraklavikulárnym prístupom), “thoracic outlet”
syndróm riešime resekciou prvého rebra axilárnym prístupom.
V chirurgii žíl okrem štandardných operácií varixov a Lintonovej operácie vykonávame Palmove operácie, valvuloplastiky,
transpozície a interpozície žíl, ako aj plikácie dolnej dutej žily.
I. chirurgická klinika FN, Mickiewiczova 13, 813 69 Bratislava, Slovensko.
V chirurgii lymfatických ciev sme opustili Kondoleonovu
a Thompsonovu operáciu pre neve¾mi uspokojivé výsledky
a uprednostòujeme lymfovénoanastomózu a najmä pneumatickú
intermitentnú kompresiu.
Tab. 1. Z histórie.
Prof. Chorváth
Asis. Èepík
Doc. Leško
- endarterektómie
epinefrektómie
lumbálne sympatektómie
hrudné sympatektómie
- anastomóza tepny Gudovovým prístrojom
- aortofemorálne bypassy
femoropopliteálne bypassy
Tab. 2. Chirurgia tepien.
(Hamburg)
Femoropopliteálne bypassy so safénou
Endarterektómie s Vollmarovými sluèkami
Operácie aneuryziem “inlay” technikou
Profundoplastiky so záplatou
Extraanatomické bypassy
(axilofemorálne)
(femorofemorálne)
(obturátový)
(karotikosubklaviálne)
Femorokrurálne bypasyy
(Sériografická AG)
Femoropopliteálne bypassy
Aortofemorálne bypassy s profundoplastikou ”do segmentu poplitey”
Femoropopliteálne bypassy zmenil sa pomer!
Karotické endarterektómie
Plastiky a. carotis ext.
Aortomezenteriálny bypass
479
50. CHIRURGICKÝ DEÒ KOSTLIVÉHO
Tab. 3. Chirurgia sympatika.
Tab. 5. Chirurgia lymfatických ciev.
Lumbálne sympatektómie
Hrudné sympatektómie
Kondoleonova operácia
Thompsonova operácia
Lymfovénoanastomózy
PIK
Thoracic outlet sy -
(zadným prístupom)
(transtorakálnym prístupom)
(supraklavikulárnym prístupom)
resekcia I. rebra
(krèným prístupom)
(axilárnym prístupom)
Tab. 6. Perspektívy.
Distálne bypassy
Karotické endarterektómie
Torakoskopické hrudné sympatektómie
PTA+trombolýzy+stenty
Chirurgia Ch VI (antirefluxné operácie)
Tab. 4. Chirurgia žíl.
Varixy (crossectomy+stripping+venextrakcia)
Lintonova operácia
Plamova operácia
Valvuloplastiky
Transpozície
Interpozície
Plikácie VCC
Perspektívy
Pri narastajúcom poète pacientov s ”diabetickou nohou” budeme musie uprednostòova distálne a ultradistálne bypassy. Nie
sme spokojní s pomerne malým poètom karotických endarterek-
tómií, v tom však závisíme od neurológov. Radi by sme uskutoèòovali väèšinu hrudných sympatektómií torakoskopickým spôsobom. Èoraz viac pacientov posielame röntgenológom na PTA,
trombolýzy a stenty.
Pacientom s chronickou venóznou insuficienciou budeme
musie ove¾a èastejšie robi antirefluxné operácie!
Do redakcie došlo 15.4.1997.
50. CHIRURGICKÝ DEÒ KOSTLIVÉHO
CHIRURGICKÉ POSTUPY PØI TROMBOEMBOLISMU
MAYZLÍK J.
Práce se zabývá analýzou klinické sestavy 40 nemocných
operovaných v rámci chirurgické prevence plicní embolie
v období 1971—1994. Analyzují se použité metody kavoplikací podle Milese, Spencera, Trendelenburga a metody intrakaválních filtrù. Optimální metodou kavoplikace je metoda
svorkování podle Milese. (Tab. 3, obr. 2, lit. 7.)
Klíèová slova: tromboembolismus, chirurgie, plicní embolie,
metoda svorkování.
Bratisl. lek. Listy, 98, 1997, è. 9, s.
V poslední obì se v praxi i v odborné literatuøe setkáváme
s poznatky, které dokumentují rùst trombózy a tromboembolické
choroby. Nìkteré odborné práce uvádìjí až desetinásobné zvýšení
poètu nemocných s embolií arteria pulmonalis, což pøi zvyšující
Chirurgická klinika FNsP, 700 00 Ostrava, Èeská republika.
se zdravotní péèi je možno oznaèit za paradox moderní doby a za
jeden z podstatných problémù souèasné medicíny.
Embolia arteria pulmonalis figuruje ve statistikách na prvním
místì jako pøíèina smrti.
Svìtová zdravotnická organizace (WHO) vytvoøila proto pracovní skupinu v Ženevì sestávajícíze všech zainteresovaných odborníkù,
vèetnì traumatologù, která má získava informace o výskytu žilní trombózy a plicní embolie a navrhnout preventivní a léèebná opatøení.
Chirurgická prevence spoèívá ve vytvoøení pøekážky mezi místem trombózy a pravým srdcem.
Trendelenburg již v roce 1906 podal zprávu o ligatuøe dolní
duté žíly v prevenci plicní embolie. Tato metoda se používá i dnes
pøi øešení tromboflebitidy se septickými emboly, nebo když pøi
abdominální exploraci je nalezena trombóza vena cava caudalis
pøi intraabdominálním nebo retroperitoneálním tumoru.